Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

52/1949 Sb. znění účinné od 1. 8. 1965 do 31. 12. 1982

s výjimkou § 22- dnem vyhlášení

změněnos účinností odpoznámka

zákonem č. 68/1965 Sb.

1.8.1965

zákonem č. 76/1957 Sb.

1.3.1958

52

 

ZÁKON

ze dne 23. února 1949

o hlášení obyvatelstva.

 

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Část první

Hlášení obyvatelstva (§ 1-7)

§ 1

Hlášení pobytu

(1)

Podle tohoto zákona je každý povinen hlásit ohlašovacímu orgánu (dále jen „ohlašovna“) počátek, změnu a ukončení pobytu v obci s vedlejšími ohlašovacími údaji, a to způsobem s doklady a ve lhůtách stanovených prováděcími předpisy. Pokud tyto předpisy nestanoví jinak, děje se toto hlášení na ohlašovacích tiskopisech.

(2)

Každý je povinen učinit všechna hlášení úplně a pravdivě.

§ 2

Pobyt

Pobytem se podle zákona rozumí jak pobyt trvalý (stálé bydliště), tak pobyt přechodný (dočasný pobyt mimo místo stálého bydliště).

§ 3

Ohlašovna

(1)

Ohlašovnou je výkonný orgán místního národního výboru.

(2)

Vyžaduje-li to zájem řádné evidence obyvatelstva, mohou prováděcí předpisy určit za ohlašovnu jiný orgán.

(3)

V hlavním městě Praze, v Bratislavě a v Brně je ohlašovnou příslušný orgán veřejné bezpečnosti.

§ 4

Ubytovatelé

(1)

Ubytovatelem je:

a)

vlastník budovy nebo pozemku, pokud jde o jeho nájemníky nebo jiné osoby, které ve své budově nebo na svém pozemku ubytoval:

b)

nájemník nebo uživatel bytu nebo jiné místnosti, pokud jde o jeho podnájemníky nebo jiné osoby, které ve svém bytě (své místnosti) ubytoval;

c)

provozovatel ubytovacího zařízení, který je odpovědný za provoz podniku, ústavu nebo zařízení poskytujícího za plat či bezplatně, ubytování pokud jde o osoby, které ve svém ubytovacím zařízení ubytoval.

(2)

Prováděcí předpisy stanoví, které jiné osoby se považují za ubytovatele a kdo plní povinnosti ubytovatele, který v domě nebydlí.

§ 5

Povinnosti ubytovatelů

(1)

Ubytovatel je povinen dbát, aby všechny osoby, které ubytoval, splnily ve stanovené lhůtě svou povinnost hlášení pobytu․ Neohlásí-li osoba hlášením povinná svůj pobyt ve stanovené lhůtě, je ubytovatel povinen oznámit to neprodleně ohlašovně nebo příslušnému orgánu veřejné bezpečnosti.

(2)

Provozovatel ubytovacího zařízení je dále povinen:

a)

vést domovní knihu a zapisovat do ní neprodleně při ubytování ubytované osoby, když řádně prokázaly svou totožnost;

b)

na požádání předkládat domovní knihu nebo výpisy z ní kontrolním orgánům;

c)

neprodleně oznámit příslušnému orgánu veřejné bezpečnosti osobu, která neprokázala svou totožnost.

§ 6

Výjimky a úlevy

(1)

Ustanovení části první se nevztahují na osoby, ubytované podle předpisů o ubytování vojska.

(2)

Prováděcí předpisy mohou stanovit další všeobecné výjimky a úlevy. V jednotlivých případech nebo pro jednotlivé skupiny případů může povolit výjimky (úlevy) ministerstvo vnitra nebo orgány jím pověřené.

(3)

Pokud jde o hlášení obyvatelstva v pohraničním území, může ministerstvo vnitra stanovit zvláštní úpravu.

§ 7

Zvláštní hlášení

(1)

Prováděcí předpisy mohou stanovit, že určitým dnem pozbudou platnosti všechna hlášení pobytu nebo hlášení pobytu některých osob, učiněná podle dosavadních předpisů. V takovém případě se pro účely tohoto zákona hledí na osoby, u nichž hlášení pobytu pozbylo takto stanoveným dnem platnosti, jakoby jejich pobyt v obci započal tímto dnem. Pro hlášení, které je třeba učinit v tomto případě, mohou prováděcí předpisy určit zvláštní lhůty a stanovit způsob, údaje, doklady a místo pro hlášení odchylně od ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných.

(2)

Prováděcí předpisy mohou též stanovit zvláštní hlášení skutečností, jichž je třeba k účelům vojenské správy.

Část druhá.

Povolování pobytu cizincům. (§ 13-19)

§ 13.

zrušen

§ 14.

Náležitosti žádosti za povolení k pobytu.

(1)

Žádost za povolení k pobytu je podat u okresního národního výboru, v jehož obvodě hodlá mít cizinec pobyt. Prováděcí předpisy stanoví, jakým způsobem se žádost o povolení k pobytu podává, s jakými údaji a doklady a v jaké lhůtě.

(2)

Potvrzení o řádně podané žádosti, jež vydá žadateli okresní národní výbor, opravňuje žadatele po dobu v něm stanovenou k pobytu v obvodě tohoto národního výboru a, je-li to v potvrzení výslovně uvedeno, i mimo tento obvod. Toto oprávnění může být, a to i dodatečně, vázáno podmínkami nebo omezeními. Tato ustanovení neplatí pro území, pro které bylo cizinci vykonatelným rozhodnutím odepřeno nebo odňato povolení k pobytu, jakož i v případech stanovených v prováděcích předpisech.

§ 15.

Rozhodnutí o žádosti za povolení k pobytu.

(1)

O žádosti za povolení k pobytu rozhoduje krajský národní výbor, který smí pobyt povolit jen,

a)

má-li žádost předepsané náležitosti, při čemž může k odstranění nedostatků stanovit přiměřenou lhůtu, a

b)

nejde-li o osoby, jejichž pobytem mohou být ohroženy bezpečnost státu, veřejná bezpečnost, veřejný pořádek nebo jiné zájmy veřejné, zejména hospodářské.

(2)

Povolení k pobytu může být uděleno pro celé území Československé republiky nebo pro jeho část. Lze je udělit nejvýše na dobu 2 let.

(3)

Povolení k pobytu může být vázáno určitými podmínkami nebo omezeními, které lze stanovit i dodatečně.

§ 16.

Odnětí povolení k pobytu.

(1)

Krajský národní výbor, který povolení udělil - přeložil-li však cizinec svůj pobyt do obvodu jiného krajského národního výboru, tento národní výbor - může odnít povolení k pobytu,

a)

odpadl-li účel, pro nějž byl pobyt povolen,

b)

nesplnil-li cizinec povinnost hlásit pobyt s vedlejšími ohlašovacími údaji nebo povinnost oznámit pozdější změny těchto údajů podle části první tohoto zákona,

c)

nastala-li nebo vyšla-li dodatečně najevo některá z okolností, pro něž podle ustanovení § 15, odst. 1, písm. b) pobyt nesmí být povolen,

d)

nezachovává-li cizinec uložené podmínky nebo omezení ( § 15, odst. 3), anebo

e)

porušil-li cizinec ustanovení § 17.

(2)

Povolení k pobytu lze odnít pro celé území, pro které bylo uděleno, nebo jen pro jeho část.

§ 17.

Zákaz pobytu na státním území.

(1)

Nemá-li cizinec, který je povinen žádat za povolení k pobytu ( § 13), platné povolení k pobytu ani platné oprávnění k pobytu ve smyslu § 14, odst. 2, je mu, uplynula-li lhůta k podání žádosti o povolení k pobytu ( § 14, odst. 1), pobyt na území, pro které povolení nebo oprávnění nemá, zakázán a cizinec je povinen toto území neprodleně opustit. V případech hodných zvláštního zřetele může mu k tomu krajský národní výbor povolit přiměřenou lhůtu.

(2)

Ustanovení odstavce 1 platí též, bylo-li cizinci povolení k pobytu vykonatelným rozhodnutím odepřeno nebo odňato. Bylo-li mu povolení k pobytu odepřeno nebo odňato jen pro část státního území, může svůj pobyt přeložit do jiné jeho části, je však povinen, nemá-li pro tuto část státního území platného povolení, neprodleně o ně žádat.

(3)

Okresní národní výbor může s účinky uvedenými v odstavci 1 zakázat pobyt na celém státním území nebo na některé jeho části i cizinci, který nepotřebuje povolení k pobytu, jestliže jeho pobytem mohou být ohroženy bezpečnost státu, veřejná bezpečnost, veřejný pořádek nebo jiné zájmy veřejné, zejména hospodářské.

§ 18.

Dosavadní povolení k pobytu.

(1)

Platná povolení k pobytu udělená podle dosavadních předpisů se považují za povolení k pobytu podle tohoto zákona, budou-li do 30. dubna 1949 předložena okresnímu národnímu výboru, v jehož obvodě má cizinec pobyt, a budou-li potvrzena krajským národním výborem. Takto potvrzená povolení k pobytu zůstávají v platnosti po dobu, na kterou byla udělena, nejdéle však do 31. března 1951. Jinak se na taková povolení vztahují ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných.

(2)

Řízení o žádostech za povolení k pobytu, zahájená před 1. dubnem 1949 a v tento den neskončená, se dokončí podle tohoto zákona.

§ 19.

Výjimky a úlevy.

(1)

Ustanovení § § 13 až 18 se nevztahují na osoby, jimž přísluší právo exteritoriality, cizí konsuly a osoby jim na roveň postavené, jakož i na členy jejich průvodu, je-li vzájemnost zabezpečena, dále i na jiné osoby, zdržující se na území Československé republiky s oficiálním posláním u ústavních činitelů nebo u státních úřadů.

(2)

Prováděcí předpisy mohou stanovit další všeobecné výjimky a úlevy a v jednotlivých případech nebo pro jednotlivé skupiny případů může tak učinit ministerstvo vnitra nebo orgány jím pověřené.

Část třetí.

Ustanovení společná a závěrečná. (§ 20-25)

§ 20.

Pojem cizince.

Cizincem podle tohoto zákona je každá osoba, která nemůže prokázat, že je občanem Československé republiky, ani že se za něho podle příslušných předpisů považuje.

§ 21.

zrušen

§ 22.

Prováděcí předpisy.

Ministerstvo vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vyhláškou v Ústředním listě předpisy k provedení tohoto zákona.

§ 23.

Ustanovení trestní.

(1)

Kdo poruší ustanovení části první nebo předpisů vydaných k jejich provedení nebo kdo poruší příkaz anebo zákaz vydaný podle uvedených ustanovení, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, za správní přestupek pokutou až do 25 000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do tří měsíců.

(2)

Kdo poruší ustanovení části druhé nebo předpisů vydaných k jejich provedení nebo kdo poruší příkaz anebo zákaz vydaný podle uvedených ustanovení, bude potrestán, nejde-li o čin přísněji trestný, za správní přestupek pokutou do 50 000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do šesti měsíců.

(3)

Jde-li o osobu, která již byla pravoplatně potrestána podle tohoto zákona nebo podle zákonů jím nahrazených, anebo byl-li přestupek spáchán v celním pohraničním pásmu, lze uložit zároveň pokutu i trest na svobodě.

(4)

Byla-li uložena pokuta, buď pro případ její nedobytnosti zároveň vyměřen náhradní trest vězení (uzamčení) podle míry zavinění, a to v případech, uvedených v odstavci 1, do tří měsíců a v případech, uvedených v odstavci 2, do šesti měsíců.

(5)

Osobám, provozujícím po živnostensku ubytovací zařízení, které byly již nejméně dvakrát pravoplatně potrestány pro porušení povinnosti hlásit počátek nebo ukončení pobytu osob, ubytovaných v jejich ubytovacím zařízení, může být trestním nálezem odňato živnostenské oprávnění na určitou dobu nebo navždy.

§ 24.

Ustanovení zrušovací.

(1)

Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které tomuto zákonu odporují nebo se jím nahrazují; zejména se zrušuje platnost, po případě použivatelnost:

a)

nařízení ze dne 15. února 1857, č. 33 ř. z., o hlášení, ve znění nařízení ze dne 15. ledna 1860, č. 20 ř. z., a předpisů podle něho vydaných,

b)

nařízení ze dne 2. dubna 1858, č. 51 ř. z., o přestupcích předpisů o hlášení,

c)

ustanovení § 320, písm. a) až

d)

obecného trestního zákona a, pokud jde o hlášení podle tohoto zákona, také ustanovení § 320, písm. e) obecného trestního zákona, d) ustanovení § 577, písm. a) až d) vojenského trestního zákona a, pokud jde o hlášení podle tohoto zákona, také ustanovení § 577, písm. e) vojenského trestního zákona,

e)

zákona ze dne 28. března 1935, č. 51 Sb., o hlášení pobytu,

f)

vládního nařízení ze dne 30. dubna 1941, č. 233 Sb., o hlášení pobytu (řád hlášení), a předpisů podle něho vydaných,

g)

zákona ze dne 27. dubna 1944, č. 40 Sl. z., o policejním hlášení, a předpisů podle něho vydaných,

h)

zákona ze dne 28. března 1935, č. 52 Sb., o pobytu cizinců, ve znění vládního nařízení ze dne 21. května 1937, č. 82 Sb., a vládního nařízení ze dne 28. října 1938, č. 257 Sb.,

i)

vládního nařízení ze dne 25. června 1935, č. 143 Sb., jímž se provádí zákon ze dne 28. března 1935, č. 52 Sb., o pobytu cizinců, ve znění vládního nařízení ze dne 12. listopadu 1937, č. 223 Sb.,

j)

vyhlášky ministerstva vnitra ze dne 3. července 1935, č. 144 Sb., o úlevě podle § 12 zákona ze dne 28. března 1935, č. 52 Sb., o pobytu cizinců,

k)

ustanovení o povinnosti hlášení obsažených v branném zákoně a v předpisech podle něho vydaných, pokud nejde o povinnost hlásit se k obvodnímu soupisu,

l)

ustanovení o vypovídání (vyhošťování, zákazu pobytu) cizinců s výjimkou ustanovení, jež upravují vypovídání (vyhošťování, zákaz pobytu) cizinců výrokem soudu.

(2)

Dále se zrušují, pokud se tak již nestalo dříve, zák. čl. V/1903, o právu pobytu cizinců, a ustanovení § § 72 a 73 zák. čl. XL/1879 trestního zákona o přestupcích.

(3)

Nedotčeny zůstávají zvláštní předpisy o hlášení, předpisy pasové, předpisy o zaměstnávání cizinců, jakož i zákon ze dne 29. května 1947, č. 107 Sb., o opatřeních proti neoprávněnému přechodu státních hranic, a předpisy podle něho vydané a zákon ze dne 13. května 1936, č. 131 Sb., o obraně státu, a předpisy podle něho vydané.

(4)

Kde se jiné předpisy dovolávají ustanovení zrušených podle odstavce 1 nebo 2, nastupují na jejich místo obdobná ustanovení tohoto zákona nebo předpisů podle něho vydaných.

§ 25.

Účinnost a provedení.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1949 s výjimkou ustanovení § 22, které nabývá účinnosti dnem jeho vyhlášení; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Nosek v. r.