Knihami, hudebninami a jinými neperiodickými publikacemi podle tohoto zákona jsou veškeré rozmnoženiny děl literárních, hudebních, výtvarných a fotografických, určené k rozšiřování, nehledíc k jejich rozsahu, účelu nebo stupni hodnoty. Za neperiodické publikace se však považují i publikace, které vycházejí pravidelně nebo nepravidelně v obdobích nejméně jednoročních a díla, vydávaná po částech, tvoří-li části obsahově celek.

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na rozmnoženiny:

Ministerstvo informací a osvěty stanoví každoročně na podkladě návrhu, vypracovaného Ústřední ediční radou ( § 8) plán pro vydávání neperiodických publikací a řídí jejich vydávání․ Přitom postupuje, jde-li o odborné neperiodické publikace, v dohodě se zúčastněnými ministerstvy.

Vydavatelé ( § 3) jsou povinni říditi se při své vydavatelské činnosti plánem podle odstavce 1.

Ministerstvo informací a osvěty může po slyšení Ústřední ediční rady a, jde-li o vydávání odborných neperiodických publikací, v dohodě se zúčastněným ministerstvem uděliti oprávnění vydávati neperiodické publikace (dále jen „vydavatelské oprávnění“): 1. státním orgánům, ústavům, fondům, podnikům a zařízením, 2. politickým stranám zastoupeným v Národním shromáždění, 3. jednotné odborové organisaci, 4. vrcholným organisacím kulturním, hospodářským, zájmovým, sociálním a tělovýchovným, 5. národním a komunálním podnikům, jakož i podnikům oprávněným k provozování zahraničního obchodu a mezinárodního zasilatelství, 6. družstvům a spolkům, které podle stanov mohou šířiti díla v § 1 , odst. 1 uvedená.

Vydavatelské oprávnění se může týkati všech neperiodických publikací nebo jen některých, při čemž ke zřízení vydavatelského podniku je třeba zvláštního povolení ministerstva informací a osvěty.

Napříště může krajský národní výbor udělovati oprávnění k rozšiřování neperiodických publikací (dále jen „oprávnění k rozšiřování“) jen právnickým nebo fysickým osobám podle dalších ustanovení.

Osoba, které bylo uděleno vydavatelské oprávnění ( § 3, odst. 1), je oprávněna k rozšiřování jí vydaných neperiodických publikací.

Ministr informací a osvěty zřídí Ústřední ediční radu, která se skládá z Národní ediční rady české při ministerstvu informací a osvěty a Národní ediční rady slovenské při pověřenectvu informací a osvěty, jako iniciativní a poradní sbory ve věcech neperiodických publikací.

Předpisy o organisaci, jednání a usnášení Ústřední ediční rady a jejich národních složek upraví organisační a jednací řád, který vydá ministerstvo informací a osvěty.

Ministerstvo financí a osvěty může uložit osobám, jejichž vydavatelské oprávnění nebo oprávnění k rozšiřování zaniklo, aby mu ohlásily veškeré věci, které sloužily nebo byly určeny k provozu podniku, zejména zásoby knih, papíru a jiného materiálu, osobám, které měly vydavatelské oprávnění, může také uložit, aby mu ohlásily své nakladatelské smlouvy.

Ministerstvo informací a osvěty může učinit stran ohlášených věcí a smluv vhodná opatření, zejména může zakázat, aby s nimi oprávněná osoba nakládala buď vůbec nebo určitým způsobem a může zařídit, aby byly přenechány osobám jiným.

Nařídí-li ministerstvo informací a osvěty, aby nakladatelská smlouva přešla na osobu, která má vydavatelské oprávnění podle tohoto zákona, vstupuje nabyvatel do práv a závazků z takové smlouvy vůči zadavateli a je povinen poskytnout dřívějšímu oprávněnému přiměřenou náhradu za náklady, které mu z plnění smlouvy vzešly a nejsou vyrovnány užitkem, jejž mu plnění smlouvy přineslo.

Nařídí-li ministerstvo informací a osvěty, aby věci, které sloužily nebo byly určeny k provozu podniku, byly přenechány jiné osobě, je nabyvatel povinen dáti dosavadnímu oprávněnému náhradu v mezích platných cenových předpisů, nejvýše však ve výši pořizovací ceny.

Pokud není v odstavcích 3 a 4 stanoveno jinak, nevzniká z opatření ministerstva informací a osvěty podle odstavce 2 nárok na náhradu.

Ustanovení § 1, odst. 1 zní:

„(1) Bezplatně rozdíleti tiskopisy nebo je prodávati dům od domu, na veřejných místech a ve veřejných místnostech (kolportovati) je dovoleno.“

Ustanovení § 1, odst. 3 zní:

„(3) Kolportovati tiskopisy, které nejsou opatřeny povinnými údaji ( § 9 býv. tisk. zák., § 5 býv. uh. tisk. zák.), je zakázáno.“