Při zřizování národního podniku příslušný ministr:

Ředitel požádá o zápis národního podniku do podnikového rejstříku a učiní všechna opatření nutná k zahájení činnosti národního podniku. Rovněž zajistí, aby byla provedena úplná inventarisace majetku, který je národnímu podniku svěřován do správy, a aby byla sestavena zahajovací rozvaha národního podniku.

název národního podniku a jeho sídlo; z názvu musí být patrno, že jde o národní podnik;

označení orgánu, který národní podnik zřídil, a právního předpisu, na podkladě kterého ke zřízení došlo;

název orgánu, kterému je národní podnik podřízen;

den, ke kterému má být národní podnik zapsán do podnikového rejstříku;

základní výrobní program národního podniku, popřípadě jeho základní úkoly.

Národní podnik je právnickou osobou; stává se jí zápisem do podnikového rejstříku.

V žádosti o zápis do podnikového rejstříku je nutno uvést den, ke kterému má být národní podnik zapsán; nelze však žádat o zápis se zpětnou účinností.

Národní podnik může nabývat jen takových práv a vstupovat jen v takové závazky, které jsou v souladu s plněním jeho úkolů stanovených zejména zřizovací listinou nebo statutem.

Právní úkony národního podniku, které nejsou v souladu s plněním jeho úkolů, jsou jako nezákonné neplatné․ Jestliže bylo kteroukoli stranou započato s plněním na základě takového právního úkonu, musí být vše to, co bylo nebo má být plněno stranou, která v době právního úkonu o nezákonnosti věděla nebo vědět musela, odvedeno do státního rozpočtu. Místo nepeněžitého plnění odvádí se do rozpočtu jeho peněžitá hodnota.

K neplatnosti takových úkonů přihlížejí soudy a arbitrážní orgány z úřední povinnosti; v rozhodnutí zjišťujícím neplatnost právního úkonu určí soud (arbitrážní orgán) peněžitou částku, kterou jsou strany povinny odvést podle předchozího odstavce do státního rozpočtu.

Pro závazky národního podniku lze se uspokojit toliko z majetku, který má národní podnik ve správě, s výjimkou jeho základních fondů. Stát neodpovídá za závazky národního podniku.

Z majetku, který má národní podnik ve správě, nelze ani žádat, ani dosíci uspokojení pohledávek za státem.

Národní podniky jsou oprávněny a povinny vlastním jménem s péčí socialistických hospodářů mít v držbě a ochraňovat svěřené základní fondy, soustavně zlepšovat jejich technickou úroveň, plně jich využívat a nakládat s nimi co nejúčelněji, jak to vyžaduje plnění úkolů státního plánu rozvoje národního hospodářství.

Základní fondy mohou být zcizeny nebo zatíženy jen v případech stanovených zvláštními předpisy. Tyto předpisy také stanoví podrobnosti o správě základních fondů, zejména o převodech jejich správy, o nakládání s přebytečnými základními fondy, jakož i o likvidaci základních fondů.

Základní fondy, které nejsou přebytečné, nemohou být zásadně přenechány k užívání jiné organisaci. Není-li takových fondů dočasně využito, mohou být pronajaty jiné organisaci socialistického sektoru. Příslušný ministr stanoví v dohodě s ministrem financí podmínky, za kterých mohou být smlouvy o pronájmu těchto základních fondů uzavírány, dále povinnosti a odpovědnost stran, jakož i majetkové sankce na nesplnění povinností.

Také ostatní národní majetek je národní podnik povinen ochraňovat a co nejúčelněji a nejhospodárněji ho používat k plánovaným úkolům.

Příslušný ministr nebo orgán jím pověřený může vyjmout z národního podniku části tohoto majetku a učinit o nich opatření ve vlastním oboru působnosti nebo je v dohodě s jiným ministrem převést do jeho pravomoci.

Příslušný ministr nebo orgán jím pověřený, jenž svěřuje národní majetek do správy národního podniku, zároveň stanoví, které závazky patřící k svěřovanému majetku přecházejí na národní podnik. Převádí-li se správa základních fondů dohodou zúčastněných organisací, upraví se přechod závazků v této dohodě.

Příslušný ministr může v dohodě s ministrem financí převést na národní podnik i jiné závazky.

Příslušný ministr nebo orgán jím pověřený může vyjmout z národního podniku závazky a učinit o nich opatření ve vlastním oboru působnosti nebo je v dohodě s jiným ministrem převést do jeho pravomoci.

Přechodem závazků podle předchozích odstavců se dřívější dlužník zprošťuje. K takovému přechodu není třeba přivolení věřitelů.

Dnem, kdy se majetek stává částí základních fondů národního podniku, zanikají zástavní práva váznoucí na tomto majetku; soud je vymaže na návrh národního podniku. Pohledávky zajištěné zástavním právem zůstávají nedotčeny.

Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na případy, ve kterých vláda povolí výjimku na návrh příslušného ministra, učiněný v dohodě s ministrem financí.

Zvláštní předpisy stanoví, za kterých podmínek zanikají věcná břemena váznoucí na majetku, který patří k základním fondům národního majetku.

Při veškeré činnosti národního podniku se důsledně uplatňuje zásada plánovitosti.

Vedení národního podniku je povinno plánovitě a iniciativně usilovat o zdokonalování výroby a o zajištění potřeb národního hospodářství i s výhledem na budoucí léta.

Vedení národního podniku a jeho organisačních útvarů přísluší vždy jednomu vedoucímu, který v rámci své pravomoci samostatně rozhoduje a udílí příkazy podřízeným pracovníkům.

Každý pracovník v národním podniku je bezprostředně podřízen pouze jednomu vedoucímu.

Vedoucím organisačních útvarů se pravomoc svěřuje v nejširší míře; přitom se na vyšších organisačních stupních soustřeďují pouze věci zásadní důležitosti a takové věci, které mohou být účelněji obstarávány společně pro více podřízených útvarů.

Vedoucí jsou povinni vytvářet podmínky pro nejširší a bezprostřední účast pracujících na řízení národního podniku organizovanou Revolučním odborovým hnutím. Při zajišťování této účasti, uskutečňované zejména formou výrobních porad a socialistického soutěžení, jakož i rozvíjením hnutí vynálezců a zlepšovatelů vedoucí úzce spolupracují s příslušnými orgány odborové organizace.

Vedoucí zajišťují, aby se orgány odborové organizace v podniku a závodě mohly účastnit příprav a sestavování plánu a jeho kontroly, a vyžadují si jejich stanovisko a návrhy i k zabezpečení technického rozvoje, k plánu práce, k otázkám odměňování a ke všem jiným důležitým opatřením.

Iniciativa dělníků a techniků je nevyčerpatelným zdrojem technického pokroku. Vedoucí jsou proto povinni dbát o to, aby se soustavně a pohotově využívalo všech podnětů pracujících, které směřují ke zlepšení činnosti národního podniku. Pracující musí být seznámeni s tím, jak bylo jejich podnětů použito.

Národní podnik hospodaří podle zásad chozrasčotu, kladoucích důraz zejména na to, aby podnik důsledně uhrazoval své výdaje na provoz i na svůj rozvoj z vlastních příjmů, neustále snižoval vlastní náklady a soustavně zlepšoval výsledky svého hospodaření působením podnětů spojujících hmotné zájmy celku i jednotlivých pracovníků.

Uvnitř národního podniku se uplatňuje vnitropodnikový chozrasčot směřující k dosažení nejvyšší hospodárnosti ve výsledcích práce nižších útvarů.

Úkolem všech pracovníků národního podniku je snižovat potřebu pracovního času, spotřebu materiálů, surovin, paliva a energie, plně využívat základních fondů, účinně pomáhat při zavádění nové techniky a pokrokové technologie a při zlepšování organizace práce a zabezpečovat tak neustálý růst produktivity práce a vysokou hospodárnost.

V čele národního podniku je ředitel, který organisuje a řídí činnost národního podniku a jedná jeho jménem.

V souladu se základními ustanoveními § § 1c a 1d stanoví práva a povinnosti ředitele národního podniku statut ( § 59). Ředitel zejména

Ředitel rozhoduje ve věcech národního podniku samostatně, pokud rozhodnutí některé věci není vyhrazeno nadřízenému orgánu.

Ředitel odpovídá za řádnou činnost národního podniku a za splnění jeho úkolů. Nárok na náhradu škody, po případě jiné majetkové nároky vůči řediteli uplatňuje jménem národního podniku nadřízený orgán.

Ředitele národního podniku určeného za výrobně hospodářskou jednotku a ředitele vedoucího národního podniku jmenuje a z funkce odvolává příslušný ministr po vyjádření ústředního výboru příslušného odborového svazu; u ředitelů národních podniků, které jsou podřízeny vedoucímu národnímu podniku nebo sdružení, přísluší toto právo řediteli vedoucího národního podniku (sdružení), pokud si je nevyhradil příslušný ministr. Jmenování a odvolání se děje písemně.

Ředitel slíbí orgánu, který jej jmenoval, že bude svědomitě plnit své povinnosti v souladu se zájmy státu; slib zároveň potvrdí písemně. Dnem složení slibu se ředitel ujímá své funkce a stává se zaměstnancem národního podniku, pokud jím nebyl již dříve.

Funkce ředitele zaniká odvoláním nebo vzdáním se funkce. Vzdání se funkce nabývá účinnosti dnem, ke kterému bylo přijato orgánem, který ředitele jmenoval.

Na jmenování, odvolání a propuštění ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního výboru odborového svazu při přijímání zaměstnanců, jejich zařazování na pracovní místa a jejich propouštění. K jmenování a propuštění ředitele není třeba souhlasu příslušného odboru rady okresního národního výboru.

Odvoláním nebo vzdáním se funkce pracovní poměr ředitele nezaniká; o jeho zániku platí obecné předpisy.

Při odvolání ředitele národního podniku nebo při jeho vzdání se funkce je nadřízený orgán povinen zajistit, aby dosavadní ředitel neprodleně odevzdal za účasti zástupce nadřízeného orgánu vedení národního podniku novému řediteli.

Nebylo-li dosud možno jmenovat nového ředitele, určí nadřízený orgán, komu má být vedení národního podniku odevzdáno.

o plnění plánovaných úkolů,

o základních fondech a oběžných prostředcích národního podniku, jakož i o pohledávkách a závazcích,

o finančním hospodaření národního podniku, o plnění hospodářských smluv a o stavu evidence v národním podniku,

o stavu využití zlepšovacích námětů,

u podniků, v nichž je připravována nebo prováděna výstavba, též přehled o jejím zajištění projektovou a rozpočtovou dokumentací,

u stavebně montážních podniků též přehled o tom, jak je jejich výrobní plán zajištěn projektovou a rozpočtovou dokumentací.

Zjistí-li se při odevzdání vedení národního podniku závažné závady, nařídí nový ředitel dílčí nebo úplnou inventarisaci hospodářských prostředků a požádá zástupce nadřízeného orgánu o provedení revise národního podniku. Nový ředitel také bez prodlení učiní opatření k odstranění závad a k zajištění splnění plánovaných úkolů; rovněž je povinen volat k odpovědnosti všechny osoby, u nichž bylo zjištěno porušení povinností.

Vedoucí nadřízeného orgánu je povinen přezkoumat provedení těchto opatření, po případě sám učinit další nutná opatření.

V době nepřítomnosti nebo zaneprázdnění ředitele zastupuje jej v plném rozsahu jeho pravomoci zástupce. Jmenování a odvolání zástupce ředitele upravuje statut ( § 58), který též stanoví, je-li více zástupců ředitele, jejich pořadí. Statut může též určit, že některá funkce v národním podniku je spojena s funkcí zástupce ředitele. Na jmenování a odvolání zástupce ředitele se nevztahují předpisy o spolupůsobení závodního výboru odborového svazu při zařazování zaměstnanců na pracovní místa.

Kromě ředitele a jeho zástupce mohou jménem národního podniku jednat též osoby, které k tomu ředitel (jeho zástupce) zmocní, a to v rozsahu uděleného zmocnění.

Ředitel národního podniku, popřípadě vedoucí závodu uzavírá jménem národního podniku se zaměstnanci zastoupenými příslušným orgánem odborového svazu kolektivní smlouvu, která zejména stanoví, jak budou zajišťovány hlavní plánované úkoly podniku a jak bude uplatňována pokroková technika, technologie, organizace práce, zásady mzdové politiky a hmotné zainteresovanosti jednotlivců a kolektivů, rozpočet podnikového fondu pracujících, jakož i vzájemné závazky vedení a zaměstnanců zaměřené k zvyšování produktivity práce, k zhospodárnění činnosti podniku, k zvyšování bezpečnosti při práci a k prohlubování péče o pracující po stránce sociální, zdravotní a kulturní.

V dílnách a provozech se uzavírá mezi vedoucím těchto útvarů a příslušným orgánem základní organizace odborového svazu úmluva, která řeší otázky plnění základních plánovaných úkolů a péče o zaměstnance podle podmínek jednotlivých dílen a provozů.

Ředitel národního podniku, vedoucí pracovníci a orgány odborového svazu kontrolují a projednávají plnění povinností stanovených kolektivní smlouvou a úmluvou a odpovídají za jejich splnění. Na plnění kolektivních smluv a úmluv dozírá orgán nadřízený podniku a vyšší orgán příslušného odborového svazu. Tyto orgány též společně rozhodují spory vzniklé z plnění kolektivní smlouvy a úmluvy.

Podrobnosti o kolektivních smlouvách a úmluvách stanoví Ústřední rada odborů.

Národní podnik se člení na organisační útvary, jimž je v rámci činnosti podniku přesně vymezena působnost a stanoveny úkoly.

Vnitřní členění národního podniku musí být úměrné jeho rozsahu a povaze jeho činnosti a musí zajišťovat dokonalou vzájemnou spolupráci všech útvarů; přitom zejména počet a rozsah složek správního aparátu musí odpovídat zásadě nejvyšší hospodárnosti.

Ředitel je povinen do tří měsíců od zápisu národního podniku do podnikového rejstříku, popřípadě ve lhůtě stanovené nadřízeným orgánem vydat organizační řád (u podniků nově budovaných prozatímní organizační řád) vypracovaný podle zásad stanovených ve statutu ( § 59). Organizační řád národního podniku podřízeného vedoucímu národního podniku (sdružení) musí zároveň navazovat na organizační řád vedoucího národního podniku (sdružení). Do doby, než bude organizační řád vydán, ředitel učiní opatření nutná k zajištění řádného chodu podniku.

Organisační řád stanoví vnitřní organisaci národního podniku, zejména určuje jeho organisační útvary, vymezuje působnost těchto útvarů, jejich vzájemné vztahy a spolupráci, stanoví, kdo jmenuje vedoucí jednotlivých útvarů, a určuje jejich pravomoc a odpovědnost.

Vyžadují-li to hospodářské potřeby, zejména styk s odběrateli, může příslušný ministr určit, že se některý místně oddělený útvar národního podniku zapíše do podnikového rejstříku jako odštěpný závod; odštěpný závod není právnickou osobou.

Vedoucí odštěpného závodu je oprávněn činit jménem národního podniku právní úkony týkající se odštěpného závodu.

Příslušný ministr může sloučit národní podnik s jiným národním podnikem. Slučovaný národní podnik zaniká dnem, ke kterému bylo sloučení zapsáno do podnikového rejstříku; tímto dnem přecházejí jeho majetek a závazky na přejímající národní podnik.

Příslušný ministr může provést splynutí dvou nebo více národních podniků v nový národní podnik. Splynuvší národní podniky zanikají a jejich majetek a závazky přecházejí na nový národní podnik dnem, ke kterému byl tento národní podnik zapsán do podnikového rejstříku.

Národní podnik může být opatřením příslušného ministra rozdělen na dva nebo více národních podniků. Rozdělený národní podnik zaniká a jeho majetek a závazky přecházejí na nové národní podniky dnem, ke kterému byly tyto národní podniky zapsány do podnikového rejstříku, a to v rozsahu, který určí příslušný ministr.

Při sloučení, splynutí nebo rozdělení národních podniků musí být ke dni zániku, po případě vzniku národních podniků provedena úplná inventarisace hospodářských prostředků a sestavena rozvaha národních podniků, jichž se tato opatření týkají. To neplatí v případě slučování pro přejímající národní podnik.

Ustanovení o odevzdání vedení národního podniku při změně ředitele platí obdobně i v případě převedení, sloučení, splynutí a rozdělení národních podniků. Sepsání zápisu se též účastní vedoucí útvarů národních podniků, jichž se tato opatření týkají.

Ředitel přejímajícího národního podniku, po případě nově vzniklého národního podniku je povinen neprodleně vyrozumět všechny organisace a orgány státní správy, jež budou dotčeny sloučením, splynutím nebo rozdělením národního podniku.

Příslušný ministr může zrušit národní podnik.

Přitom může celý majetek a všechny závazky zrušeného národního podniku převést na jiné právnické osoby státního socialistického sektoru; k přechodu závazků není třeba přivolení věřitelů. Ustanovení § 36 odst. 3 platí obdobně.

Neučiní-li příslušný ministr opatření podle odstavce 2, provede se likvidace zrušeného národního podniku podle předpisů, které vydá ministr financí. V těchto předpisech může též být stanoveno, že pohledávky věřitelů zrušeného národního podniku zanikají, nebudou-li přihlášeny ve stanovené lhůtě; rovněž může být stanoveno, v jakém pořadí se přihlášené pohledávky vypořádají.

O výmaz zrušeného národního podniku z podnikového rejstříku požádá ředitel, a došlo-li k likvidaci, likvidátor.

Převádění národních podniků a jejich částí, slučování, splynutí, jakož i zrušování smí být prováděno, jen budou-li tím vytvořeny podmínky pro dosažení podstatně lepších hospodářských výsledků. Tato opatření musí být řádně připravena a zásadně mohou mít účinnost jen k počátku kalendářního roku.

Převádění, slučování, splynutí, rozdělování a zrušování národních podniků provádí příslušný ministr po vyjádření ministra financí a po projednání s ústředním výborem příslušného odborového svazu, převádění národních podniků do oboru působnosti jiného ministra též v dohodě s ministrem předsedou Státního úřadu plánovacího. Vláda stanoví, v kterých případech je při uvedených organisačních změnách a při zrušování národních podniků třeba jejího souhlasu a v kterých případech je třeba souhlasu některých ústředních úřadů, po případě vyjádření výkonných orgánů národních výborů .

Ke změně výrobního programu nepředpokládané plánem je třeba schválení příslušného ministra; změnu lze schválit jen z důvodů obzvláštní důležitosti.

Návrh na schválení změny musí být podrobně odůvodněn; je nutno k němu připojit průkaz technické připravenosti nového výrobního programu a jeho materiálového, kádrového a finančního zajištění, jakož i rozbor a vyčíslení všech důsledků změny v hmotném i peněžním vyjádření. Návrh, který nevyhovuje těmto podmínkám, nesmí být schválen. Změna nabývá účinnosti dnem schválení.

Výrobní program je dovoleno přesunout do jiného národního podniku nebo do jiné místně odloučené provozovny (závodu), jen byla-li bezpečně zjištěna účelnost a hospodárnost přesunu a byl-li přesun schválen.

Přesun výrobního programu zvláštní hospodářské důležitosti, jakož i opětovný přesun výrobního programu během pěti let mezi výrobně hospodářskými jednotkami schvaluje vláda. Ostatní přesuny schvalují příslušní ministři s výjimkou přesunů mezi národními podniky téže výrobně hospodářské jednotky, které schvaluje ředitel vedoucího národního podniku (sdružení). Přesun výrobního programu je třeba předem projednat s ústředním výborem příslušného odborového svazu.

O návrhu na schválení přesunu výrobního programu platí přiměřeně ustanovení § 39 odst. 2.

Národní podniky, mezi nimiž se přesun výrobního programu provádí, jsou povinny se dohodnout o jednotlivých otázkách tohoto přesunu. V zápisu o dohodě uvedou: název národních podniků a jejich nadřízených orgánů, druh a rozsah převáděné výroby, dobu jejího převzetí, seznam převáděných zakázek s uvedením dodacích lhůt, důsledky vyplývající z převodu pro uzavřené hospodářské smlouvy, údaje o zajištění výrobní kapacity přejímajícího podniku pro přejímaný výrobní program, rozsah a způsob převzetí výrobních a jiných podkladů, podrobnosti o zaškolení zaměstnanců podnikem převádějícím a způsob jeho pomoci přejímajícímu podniku, zejména při zajišťování dalšího technického rozvoje převáděné výroby, jakož i určení zástupců stran odpovědných za řádné převedení výrobního programu. Má-li být při přesunu výrobního programu převedena správa majetku, uvede se v dohodě také seznam tohoto majetku a způsob jeho převedení. Dohodu o převedení výrobního programu schvalují, jakož i vzniklé spory řeší orgány nadřízené zúčastněným národním podnikům.

Jde-li o přesun výrobního programu mezi provozovnami (závody) téhož národního podniku, upraví otázky přesunu uvedené v předchozím odstavci ředitel národního podniku.

Ředitelé zúčastněných národních podniků odpovídají za to, že všechny organisace a orgány státní správy, jež budou dotčeny přesunem výrobního programu, budou o změně neprodleně vyrozuměny.

Převádějí-li se úkoly obsažené v plánu národního podniku na jiný národní podnik, platí zásady uvedené v § 39 odst. 2 a v § 40 odst. 4 a 6 přiměřeně.

Při sloučení, splynutí nebo rozdělení národních podniků učiní příslušný ministr opatření též o jejich plánovaných úkolech.

Nejde-li o národní podniky určené za výrobně hospodářské jednotky, podřídí příslušný ministr národní podniky a účelové organizace, které mají tvořit výrobně hospodářskou jednotku, jednomu z těchto národních podniků jako vedoucímu podniku; při větším počtu národních podniků nebo z jiného závažného důvodu může příslušný ministr zřídit sdružení a podřídit mu národní podniky a účelové organizace, které mají spolu se sdružením tvořit výrobně hospodářskou jednotku.

Národnímu podniku jako vedoucímu může být výjimečně podřízena pouze účelová organizace.

Vedoucí národní podnik a sdružení řídí podřízené organizace v rozsahu, který je nezbytný pro plnění úkolů výrobně hospodářské jednotky, a koordinují a kontrolují činnost podřízených organizací. Vedoucí národní podnik a sdružení obstarávají společné záležitosti výrobně hospodářské jednotky a provozují hospodářské činnosti, je-li jejich jednotný výkon hospodárnější nebo účelnější.

Vedoucí národní podnik a sdružení zpravidla

Při své činnosti vedoucí národní podnik a sdružení zabezpečují rozvíjení a využití široké účasti pracujících na řízení organizované Revolučním odborovým hnutím a vytvářejí předpoklady pro stálé zvyšování hmotného zájmu organizací tvořících výrobně hospodářskou jednotku i všech pracujících na výsledcích hospodaření jednotky.

K účelnějšímu a hospodárnějšímu výkonu vývojové, projektové, odbytové nebo jiné nevýrobní činnosti, zpravidla společné pro několik národních podniků, může příslušný ministr zřídit účelovou organizaci.

Účelové organizace, které jsou zřízeny jako organizace hospodářské, jsou právnickými osobami, řídí se zásadami chozrasčotu a zapisují se do podnikového rejstříku; platí pro ně přiměřeně ustanovení tohoto zákona a ostatních předpisů o národních podnicích.

Účelovými organizacemi jsou i výzkumné ústavy, jsou-li zřízeny jako hospodářské organizace; o zřizování a právních poměrech těchto organizací platí zvláštní předpisy.

Při řízení výrobně hospodářských jednotek a přímo podřízených účelových organizací příslušný ministr zejména určuje základní vývojové koncepce svěřených mu odvětví a oborů a zajišťuje jejich proporcionální rozvoj.

V rámci tohoto řízení příslušný ministr

Příslušný ministr může pověřit ředitele vedoucího národního podniku, sdružení nebo národního podniku určeného za výrobně hospodářskou jednotku výkonem jednotlivých oprávnění příslušejících mu podle předchozích ustanovení.

Aby krajské národní výbory mohly co nejšíře přispívat k rozvoji svého kraje v souladu s požadavky rozvoje celého národního hospodářství, svěřuje se jim řízení národních podniků na úsecích, kde tento úkol mohou obstarávat lépe a účelněji; tyto úseky určuje vláda.

Pro národní podniky, jakož i sdružení a účelové organizace zřízené na těchto úsecích platí předchozí ustanovení s odchylkami uvedenými v tomto oddíle.

Výrobně hospodářské jednotky jsou podřízeny radě příslušného krajského národního výboru; to platí i o účelových organizacích, které nejsou podřízeny vedoucímu národnímu podniku nebo sdružení. Radě krajského národního výboru přísluší zejména

Příslušný ministr vykonává řídící působnost, která je nutná k zajištění zájmů celého národního hospodářství, zejména při řešení zásadních otázek rozvoje odvětví a při uplatňování nejnovějších poznatků vědy a zavádění nejvyspělejší techniky.

Na slučování, splynutí, rozdělování a zrušování podniků a na převádění jejich částí se usnáší příslušný krajský národní výbor, který je povinen, jde-li o podniky plánované ministerstvy, vyžádat si též vyjádření příslušného ministra. Týkají-li se tato opatření podniků v různých krajích nebo má-li být podnik dotčený těmito opatřeními převeden do působnosti jiného krajského národního výboru, provádějí je příslušné krajské národní výbory ve vzájemné dohodě.

Ustanovení § 53 platí tu přiměřeně.

Působností, která podle předchozích ustanovení přísluší krajským národním výborům a jejich výkonným orgánům, může vláda zcela nebo zčásti pověřit okresní národní výbory a jejich výkonné orgány.

Působnost, která podle předchozích ustanovení přísluší ústředním výborům příslušných odborových svazů, vykonává u podniků podřízených národním výborům příslušný krajský odborový orgán.

O závazkových právních poměrech, financování, úvěrování, platebním styku a kontrole finančního hospodaření organizací, na něž se vztahují ustanovení tohoto zákona, platí zvláštní předpisy.

Peněžní ústavy a podniky, i když jsou organizovány jako národní podniky, řídí se i nadále předpisy dosud pro ně platnými.

Zrušují se:

Zrušuje se dále ustanovení § 3 odst. 1 vládního nařízení č. 44/1954 Sb., o organisaci veřejné dopravy v oboru ministerstva dopravy.

Dokud nebudou vydány předpisy k provedení tohoto zákona, užije se dosavadních předpisů, pokud nejsou v rozporu s tímto zákonem.