Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

76/1957 Sb. znění účinné od 1. 3. 1958 do 31. 12. 1982

76

 

ZÁKON

ze dne 19. prosince 1957,

kterým se mění a doplňuje zákon o hlášení

obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům.

 

Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:

Čl. I

Zákon č. 52/1949 Sb., o hlášení obyvatelstva a o povolování pobytu cizincům, se mění a doplňuje takto:

1.

Část první zní:

Č Á S T P R V N Í

Hlášení obyvatelstva

 

§ 1

Hlášení pobytu

 

(1) Podle tohoto zákona je každý povinen hlásit ohlašovacímu orgánu (dále jen „ohlašovna“) počátek, změnu a ukončení pobytu v obci s vedlejšími ohlašovacími údaji, a to způsobem s doklady a ve lhůtách stanovených prováděcími předpisy. Pokud tyto předpisy nestanoví jinak, děje se toto hlášení na ohlašovacích tiskopisech.

(2) Každý je povinen učinit všechna hlášení úplně a pravdivě.

 

§ 2

Pobyt

 

Pobytem se podle zákona rozumí jak pobyt trvalý (stálé bydliště), tak pobyt přechodný (dočasný pobyt mimo místo stálého bydliště)․

 

§ 3

Ohlašovna

 

(1) Ohlašovnou je výkonný orgán místního národního výboru.

(2) Vyžaduje-li to zájem řádné evidence obyvatelstva, mohou prováděcí předpisy určit za ohlašovnu jiný orgán.

(3) V hlavním městě Praze, v Bratislavě a v Brně je ohlašovnou příslušný orgán veřejné bezpečnosti.

 

§ 4

Ubytovatelé

 

(1) Ubytovatelem je:

a)

vlastník budovy nebo pozemku, pokud jde o jeho nájemníky nebo jiné osoby, které ve své budově nebo na svém pozemku ubytoval:

b)

nájemník nebo uživatel bytu nebo jiné místnosti, pokud jde o jeho podnájemníky nebo jiné osoby, které ve svém bytě (své místnosti) ubytoval;

c)

provozovatel ubytovacího zařízení, který je odpovědný za provoz podniku, ústavu nebo zařízení poskytujícího za plat či bezplatně, ubytování pokud jde o osoby, které ve svém ubytovacím zařízení ubytoval.

(2) Prováděcí předpisy stanoví, které jiné osoby se považují za ubytovatele a kdo plní povinnosti ubytovatele, který v domě nebydlí.

 

§ 5

Povinnosti ubytovatelů

 

(1) Ubytovatel je povinen dbát, aby všechny osoby, které ubytoval, splnily ve stanovené lhůtě svou povinnost hlášení pobytu. Neohlásí-li osoba hlášením povinná svůj pobyt ve stanovené lhůtě, je ubytovatel povinen oznámit to neprodleně ohlašovně nebo příslušnému orgánu veřejné bezpečnosti.

(2) Provozovatel ubytovacího zařízení je dále povinen:

a)

vést domovní knihu a zapisovat do ní neprodleně při ubytování ubytované osoby, když řádně prokázaly svou totožnost;

b)

na požádání předkládat domovní knihu nebo výpisy z ní kontrolním orgánům;

c)

neprodleně oznámit příslušnému orgánu veřejné bezpečnosti osobu, která neprokázala svou totožnost.

 

§ 6

Výjimky a úlevy

 

(1) Ustanovení části první se nevztahují na osoby, ubytované podle předpisů o ubytování vojska.

(2) Prováděcí předpisy mohou stanovit další všeobecné výjimky a úlevy. V jednotlivých případech nebo pro jednotlivé skupiny případů může povolit výjimky (úlevy) ministerstvo vnitra nebo orgány jím pověřené.

(3) Pokud jde o hlášení obyvatelstva v pohraničním území, může ministerstvo vnitra stanovit zvláštní úpravu.

 

§ 7

Zvláštní hlášení

 

(1) Prováděcí předpisy mohou stanovit, že určitým dnem pozbudou platnosti všechna hlášení pobytu nebo hlášení pobytu některých osob, učiněná podle dosavadních předpisů. V takovém případě se pro účely tohoto zákona hledí na osoby, u nichž hlášení pobytu pozbylo takto stanoveným dnem platnosti, jakoby jejich pobyt v obci započal tímto dnem. Pro hlášení, které je třeba učinit v tomto případě, mohou prováděcí předpisy určit zvláštní lhůty a stanovit způsob, údaje, doklady a místo pro hlášení odchylně od ustanovení tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných.

(2) Prováděcí předpisy mohou též stanovit zvláštní hlášení skutečností, jichž je třeba k účelům vojenské správy.

2.

V § 21 na konci se škrtá část věty za středníkem.

3.

§ 22 zní:

Prováděcí předpisy.

 

Ministerstvo vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady vyhláškou v Ústředním listě předpisy k provedení tohoto zákona.

Čl. II

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. března 1958; provede jej ministr vnitra v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

Barák v. r.