2/1958 Sb. znění účinné od 1. 3. 2023
2
Vyhláška ministra zahraničních věcí
ze dne 6. února 1958
o Úmluvě o spolupráci na poli sociální politiky mezi Československou republikou a federativní lidovou republikou Jugoslávií
Dne 22. května 1957 byla v Bělehradě sjednána Úmluva o spolupráci na poli sociální politiky mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií.
President republiky Úmluvy ratifikoval dne 27. září 1957 a ratifikační listiny byly vyměněny v Praze dne 28. listopadu 1957.
Podle svého článku 11 Úmluva nabyla účinnosti dne 28. prosince 1957.
České znění Úmluvy se vyhlašuje v Příloze Sbírky zákonů .
ÚMLUVA o spolupráci na poli sociální politiky mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií (čl. 1-11) Československá republika a Federativní lidová republika Jugoslávie ve snaze rozvíjet vzájemnou spolupráci na poli sociální politiky a v přesvědčení, že takováto spolupráce bude sloužit posilování přátelských vztahů mezi oběma státy, se rozhodly uzavřít Úmluvu o spolupráci na poli sociální politiky a za tím účelem se dohodly na těchto ustanoveních:
Článek 1 (1) Smluvní strany budou spolupracovat na poli sociální politiky za účelem prohloubení sociálního pokroku jak ve svých vlastních zemích, tak i na poli mezinárodním․
(2) Smluvní strany se dohodly, že budou zvlášť podporovat a rozvíjet výměnu zkušeností a spolupráci mezi příslušnými orgány, vědeckými ústavy a společenskými organisacemi; vzájemné poskytování informací o rozvoji v oblasti sociální politiky a výměnu příslušného materiálu; vzájemné organisování přednášek a návštěv odborníků v sociálních otázkách; výměnu vědeckých, odborných, statistických a jiných prací a publikací z oblasti sociální politiky.
Článek 2 (1) Smluvní strany budou podporovat vzájemnou zotavenou a léčebnou péči o děti, mládež a pracující.
(2) Bližší bude určeno dohodou příslušných orgánů obou smluvních stran.
Článek 3 Smluvní strany budou spolupracovat v otázkách mezinárodní sociální služby, zejména při zjišťování údajů o nezvěstných osobách, při opatřování dokladů a podávání zpráv, při řešení jednotlivých otázek z oblasti osobních a rodinných poměrů a podobně.
Článek 4 Občané jedné smluvní strany, zaměstnaní na území druhé smluvní strany, jsou v oboru pracovního práva postaveni na roveň jejím vlastním občanům.
Článek 5 (1) Občané jedné smluvní strany, kteří mají stálé bydliště na území druhé smluvní strany, jsou v oboru sociální péče (léčení, peněžní pomoc, ubytování v domovech a podobně) postaveni na roveň jejím vlastním občanům.
(2) Za poskytnutou sociální péči nebude požadována náhrada od té smluvní strany, jejímuž občanu byla sociální péče poskytnuta.
Článek 6 Vztahy na poli sociálního pojištění (zabezpečení) jsou upraveny zvláštní úmluvou.
Článek 7 Osobám, které pobírají od orgánu jedné smluvní strany důchod nebo jinou opakující se peněžitou dávku a na něž se nevztahuje Úmluva o sociálním pojištění, uzavřená mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií (příslušníci ozbrojených sil, vojenští invalidé, oběti války nebo fašistického teroru, příjemci sociální pomoci - čl. 34 a 35 zmíněné Úmluvy), poskytují po dobu jejich pobytu na území druhé smluvní strany potřebnou preventivní a léčebnou péči příslušné orgány této smluvní strany, a to za stejných podmínek a ve stejném rozsahu, jako svým vlastním příjemcům těchto dávek. Při provádění tohoto článku se postupuje obdobně podle příslušných ustanovení Úmluvy o sociálním pojištění mezi Československou republikou a Federativní lidovou republikou Jugoslávií.
Článek 8 (1) Smluvní strany zřídí paritní smíšenou komisi. Každá smluvní strana jmenuje tři členy této komise. Smíšená komise bude působit jako iniciativní a poradní orgán. Jejím hlavním úkolem bude, aby navrhovala opatření zásadní povahy k provádění této Úmluvy a aby připravovala návrh ročního plánu spolupráce na poli sociální politiky.
(2) Smíšená komise se bude scházet zpravidla jednou ročně, a to střídavě v Československé republice a ve Federativní lidové republice Jugoslávii. Komise bude jednat podle jednacího řádu, na kterém se sama usnese.
(3) Smíšená komise může projednávat i zásadní otázky z oboru sociálního pojištění (zabezpečení).
(4) Návrhy smíšené komise podléhají schválení obou vlád.
Článek 9 (1) Smluvní strany si navzájem sdělí ve lhůtě jednoho měsíce ode dne nabytí účinnosti této Úmluvy, které orgány jsou příslušny k jejímu provádění; rovněž si budou neprodleně sdělovat všechny změny.
(2) Příslušné orgány se budou vzájemně bezprostředně stýkat a budou se navzájem uvědomovat o všech opatřeních učiněných k provádění této Úmluvy.
Článek 10 Písemnosti, listiny a jiné spisy, které se předkládají v souvislosti s prováděním této Úmluvy, mohou být sepsány v kterémkoliv z úředních jazyků jedné nebo druhé smluvní strany a jsou osvobozeny ode všech poplatků, jakož i od úředního ověření diplomatickými nebo konsulárními orgány.
Článek 11 Podle sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 130/2002 Sb.m.s. je tato úmluva ode dne 1. prosince 2002 považována za neplatnou ve vztazích mezi Českou republikou a Svazovou republikou Jugoslávií.
(1) Tato Úmluva bude ratifikována. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze.
(2) Úmluva nabude účinnosti třicátého dne po výměně ratifikačních listin.
(3) Každá smluvní strana může vypověděti tuto Úmluvu nejméně 6 měsíců před uplynutím kalendářního roku. Výpověď bude účinná od prvního ledna příštího roku.
Sepsáno v Bělehradě dne 22. května 1957 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a srbocharvátském, přičemž obě znění mají stejnou platnost.
Za
Československou republiku:
Evžen Erban v. r.
Za
Federativní lidovou republiku Jugoslávii:
Velimir Stojnič v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
