Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

47/1959 Sb. znění účinné od 1. 9. 1959 do 30. 6. 1967

47

 

ZÁKON

ze dne 8. července 1959

o úpravě právních poměrů znalců a tlumočníků

 

Národní shromáždění Republiky československé usneslo se na tomto zákoně:

§ 1

Správné odborné posouzení některých skutečností, které má být podkladem pro rozhodnutí nebo opatření soudů, arbitrážních orgánů nebo jiných orgánů státní správy, vyžaduje, aby byla věnována zvýšená péče výběru osob, které mají být činny jako znalci. Stejné péče vyžaduje výběr osob pro kvalitní plnění úkolů tlumočnických., V souladu s těmito požadavky se proto upravuje způsob výkonu činnosti znalecké a tlumočnické podle dalších ustanovení tohoto zákona.

Znalci

§ 2

Orgány státní správy a organizace socialistického sektoru (vědecké a výzkumné ústavy, zařízení, podniky a jiné útvary) jsou povinny na žádost soudů, dále prokurátorů a jiných orgánů činných v trestním řízení, arbitrážních orgánů a ostatních orgánů státní správy označit ze svých pracovníků (členů) osobu, která má provést znalecký úkon z oboru působnosti dožádaného orgánu nebo organizace. Taková osoba může být označena i pro více znaleckých úkonů téhož druhu.

§ 3

(1)

Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, mohou soudy, dále prokurátoři a jiné orgány činné v trestním řízení, arbitrážní orgány a ostatní orgány státní správy požádat státní orgán nebo státní ústav, aby sám podal posudek nebo přezkoumal posudek podaný znalcem.

(2)

Zákonná ustanovení, která zakládají povinnost podávat soudům, prokurátorům a orgánům státní správy vysvětlení a vyjádření a pomáhat jim v jejich činnosti, nejsou dotčena․

§ 4

(1)

Dožádané orgány státní správy a organizace socialistického sektoru mohou označit pro znalecký úkon pouze pracovníka, který má k tomu potřebné předpoklady, zejména

a)

je občansky bezúhonný,

b)

je oddán lidově demokratickému zřízení,

c)

má potřebné politické a odborné znalosti a zkušenosti,

d)

může znalecký úkon úspěšně provést.

(2)

Soudy, dále prokurátoři a jiné orgány činné v trestním řízení, arbitrážní orgány a ostatní orgány státní správy mohou požádat o označení jiného pracovníka, zjistí-li, že označený pracovník nemá předpoklady, aby mohl požadovaný úkon úspěšně provést.

§ 5

Ministerstvo spravedlnosti v dohodě s Generální prokuraturou, ministerstvem vnitra a ostatními zúčastněnými ústředními úřady a orgány sestaví podle jednotlivých oborů činnosti obecný seznam orgánů a organizací povinných označovat své pracovníky k provedení znaleckých úkonů; tento seznam bude postupně doplňovat. Orgány vyžadující znalecké posudky si tento seznam podle místních poměrů pro svůj obvod působnosti doplňují uvedením jednotlivých organizací, které působí v jejich obvodu.

§ 6

(1)

O vyloučení znalce v soudním nebo správním řízení platí předpisy o vyloučení soudce podle občanského soudního řádu.

(2)

Pracovník označený příslušným orgánem nebo organizací k provedení znaleckého úkonu může tento úkon odepřít jen v případech, ve kterých je svědek podle příslušných předpisů zproštěn v soudním nebo správním řízení svědecké povinnosti.

§ 7

(1)

Před provedením úkonu složí znalec v soudním nebo správním řízení u orgánu, který ho ke znaleckému úkonu povolal, slib tohoto znění:

"Slibuji, že budu při podání posudku postupovat v souladu se zásadami lidově demokratického zřízení a podám posudek podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a odborných znalostí, že o věcech mně svěřených zachovám před nepovolanými osobami mlčenlivost a že při svém znaleckém úkonu budu mít na zřeteli zájmy a prospěch republiky a jejího lidu."

(2)

Znalci budou dále před provedením úkonu připomenuty jeho povinnosti a následky porušení těchto povinností.

§ 8

(1)

Orgány státní správy a organizace socialistického sektoru dožádané o označení pracovníka pro znalecký úkon požádají o náhradu hotových nákladů spojených s činností znalce a o odměnu za znalecký úkon podle sazeb, které stanoví ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem financí vyhláškou. Orgán nebo organizace, která označila pracovníka pro znalecký úkon, odpovídá za to, že doba potřebná pro znalecký úkon, uvedená ve vyúčtování, je přiměřená provedenému znaleckému úkonu.

(2)

Přiznaná náhrada hotových výloh a odměna za znalecký úkon se vyplatí orgánu nebo organizaci, která pracovníka pro znalecký úkon označila.

(3)

Ustanovení odstavců 1 a 2 se užije také v případě, kdy znalecký úkon provede podle § 3 odst. 1 státní orgán nebo státní ústav.

§ 9

(1)

Znalec vykonává znalecký úkon v rámci svých pracovních povinností u orgánu nebo organizace, která ho pro znalecký úkon označila. Za znalecký úkon odpovídá znalec.

(2)

Ústřední úřady a orgány zajistí obecnou úpravou, aby znalecké úkony byly v oboru jejich působnosti prováděny urychleně a kvalitně.

(3)

Prováděcí předpisy stanoví, kdy a v jaké výši poskytne orgán nebo organizace svému pracovníku za znalecký úkon odměnu.

(4)

Ústřední úřady a orgány mohou v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány stanovit, jak v oboru jejich působnosti budou znalecké služby organizovány.

Tlumočníci

§ 10

(1)

Jazykové a hospodářské školy jsou povinny označit předsedovi krajského soudu, v jehož obvodu mají sídlo, ze svých pracovníků osoby, které jsou způsobilé, aby prováděly tlumočnickou činnost a ověřovaly správnost překladů.

(2)

Orgány a organizace, které potřebují tlumočnické úkony, navrhují předsedovi krajského soudu, v jehož obvodu mají sídlo, způsobilé osoby především z řad pracovníků státní správy a organizací socialistického sektoru. Předseda krajského soudu může také podle potřeby požádat orgány státní správy a organizace socialistického sektoru, aby mu označily osoby způsobilé pro tlumočnickou činnost.

(3)

Předseda krajského soudu zjistí, zda jsou u označených osob splněny podmínky uvedené v § 4. Zjistí-li, že tyto podmínky jsou splněny, vydá označeným osobám osvědčení, že mohou ověřovat správnost překladů připojením tlumočnické doložky, dále jim vydá tlumočnickou pečeť, vezme je do slibu podle obdoby § 7 a zapíše je do seznamu tlumočníků.

(4)

Pověření platí pro celé státní území; z důležitých důvodů může být kdykoliv odvoláno.

(5)

U tlumočníků užije se v soudním nebo správním řízení ustanovení § 6 a - 7 odst. 2 obdobně.

§ 11

(1)

Za provedené tlumočnické úkony přiznají orgány nebo organizace, jež si takové úkony vyžádaly, tlumočníkovi náhradu hotových výloh a odměnu podle sazeb, které stanoví ministr spravedlnosti v dohodě s ministrem financí.

(2)

Provedl-li tlumočnický úkon pracovník organizace, jejímž úkolem je zajišťovat překlady, postupuje se při určení a výplatě odměny obdobně podle

§ § 8 a 9.

§ 12

(1)

Ověřený překlad písemnosti z cizí řeči nebo do cizí řeči pořídí tlumočník na písemnosti samé nebo spojí překlad s písemností tak, aby byla zabezpečena neoddělitelnost překladu od přeložené písemnosti.

(2)

Jde-li o písemnost, kterou nelze s překladem spojit, spojí se s překladem její ověřený opis.

§ 13

(1)

Tlumočník ověří překlad připojením doložky. Doložka musí obsahovat označení orgánu, který vydal podle § 10 osvědčení o tom, že tlumočník je oprávněn ověřit správnost překladu, datum tohoto osvědčení a datum, kdy byl překlad pořízen. Dále připojí tlumočník svůj podpis a otisk tlumočnické pečeti.

(2)

Došlo-li v překladu ke škrtům nebo k jiným opravám, je to třeba v doložce uvést; škrtnutá slova musí zůstat čitelná.

(3)

Doložka musí být napsána ve znění českém nebo slovenském; lze k ní připojit doložku stejného obsahu v řeči, ze které nebo do které byl překlad pořízen.

(4)

Doložka má důkazní moc jako veřejná listina.

§ 14

Je-li podle mezinárodních smluv nebo jiných předpisů třeba, aby tlumočníkův podpis byl ověřen, a není-li v takovém případě stanoven jiný postup, provede toto ověření lidový soud, v jehož obvodu byl tlumočnický úkon proveden. Tím není dotčena nutnost dalšího ověření vyšším orgánem, je-li to stanoveno ve zvláštním předpise.

Společná ustanovení

§ 15

(1)

Je-li třeba znaleckého úkonu z oboru, který nenáleží do činnosti žádného orgánu nebo organizace, nebo jsou-li zde závažné důvody, které brání, aby úkon byl proveden pracovníkem, kterého orgán nebo organizace označí, je možno výjimečně svěřit znalecký úkon přímo některému jednotlivci, který má potřebné znalosti.

(2)

V případech uvedených v předchozím odstavci přizná orgán nebo organizace náhradu hotových výloh a odměnu znalci; ustanovení § § 8 a 9 zde neplatí. Náhrada hotových výloh a výše odměny se řídí sazbami, které budou vydány podle ustanovení § 8 odst. 1.

(3)

Nelze-li tlumočnický úkon opatřit prostřednictvím tlumočníka zapsaného v seznamu podle § 10, je možno jeho provedení svěřit některému jednotlivci, který má potřebné jazykové znalosti.

§ 16

Nejde-li o úkon uložený úředním opatřením, platí při znaleckých a tlumočnických úkonech zadaných jednotlivcům předpisy o zadávání služeb a prací socialistickými organizacemi jednotlivcům.

§ 17

(1)

Ustanovení tohoto zákona o znalcích a znaleckých úkonech platí také o expertech a expertizách v arbitrážním řízení; přitom však neplatí ustanovení § § 6 a 7. Tato ustanovení neplatí také o tlumočnících v arbitrážním řízení.

(2)

Pro potřebu arbitrážního řízení u státní, resortní, oblastní a družstevní arbitráže sestaví a doplňuje obecný seznam uvedený v § 5 Státní arbitráž Republiky československé.

Závěrečná ustanovení

§ 18

(1)

Zrušují se:

1.

zákon č. 167/1949 Sb., o stálých přísežných znalcích a tlumočnících,

2.

vládní nařízení č. 76/1950 Sb., o odměně a náhradě hotových výloh stálých přísežných znalců a tlumočníků.

(2)

Nedotčeny zůstávají předpisy upravující organizaci a činnost posudkových komisí sociálního zabezpečení a ustanovení vládního nařízení č. 47/1953 Sb., o státní arbitráži, ve znění pozdějších předpisů a předpisy vydané k jeho provedení.

§ 19

Ministr spravedlnosti vydá v dohodě s ministrem financí a se zúčastněnými ministerstvy a ústředními orgány předpisy potřebné k provedení tohoto zákona.

§ 20

Tento zákon nabývá účinnosti ode dne 1. září 1959; provedou jej všichni členové vlády

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Široký v. r.

Dolanský v. r. Poláček v. r.

Kopecký v. r. Štrougal v. r.

Barák v. r. Uher v. r.

inž. Šimůnek v. r. Beran v. r.

inž. Jankovcová v. r. Jonáš v. r.

dr. Kyselý v. r. dr. Kahuda v. r.

Plojhar v. r. Reitmajer v. r.

dr. Šlechta v. r. dr. Škoda v. r.

David v. r. dr. Vlasák v. r.

Ďuriš v. r. Brabec v. r.

Krajčír v. r. inž. Černý v. r.

Krosnář v. r. dr. Neuman v. r.

generálplukovník Lomský v.r. Ouzký v. r.

Machačová v. r. Pospíšil v. r.

dr. Nejedlý v. r. inž. Púčik v. r.