národních podniků, zřízených podle dekretu o znárodnění dolů a některých průmyslových podniků nebo podle zákona o znárodnění ve stavebnictví, po případě národních podniků, pro něž platí přímo nebo obdobně ustanovení § 25 dekretu č. 100/1945 Sb., ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, nebo

komunálních podniků zřízených podle zákona o komunálních podnicích, kteří se stali v důsledku zřízení těchto podniků jejich zaměstnanci a byli do této doby v pragmatikálním nebo jiném regulovaném služebním poměru (dále jen "zaměstnanci").

Pracovní a mzdové poměry zaměstnanců se řídí do 31. března 1950 předpisy, které pro ně platily do doby, než se stali zaměstnanci národního nebo komunálního podniku.

Počínajíc dnem 1․ dubna 1950se pracovní a mzdové poměry zaměstnanců řídí předpisy platnými pro ostatní zaměstnance národních nebo komunálních podniků.

Pokud nároky zaměstnancovy z pracovního poměru závisí na době trvání zaměstnání, započítává se doba trvání pragmatikálního nebo jiného regulovaného služebního poměru jako doba zaměstnání.

Zaměstnancům, kterým dne 31. března 1950 příslušely vyšší služební příjmy, než kolik činí jejich mzda podle § 2 odst. 2, poskytne zaměstnavatel vyrovnávací přídavek v té výši a potud, pokud jejich čistá mzda nedosáhne výše služebních příjmů příslušejících jim dne 31. března 1950.

Vyrovnávací přídavek podle odstavce 1 přísluší bez časového omezení zaměstnancům, jejichž služební příjmy nepřesahovaly dne 31. března 1950 částku 3.500 Kčs měsíčně. Zaměstnancům, kterým v tento den náležely vyšší služební příjmy, přísluší vyrovnávací přídavek ve výši stanovené v odstavci 1 nejdéle do 31. března 1951; po tomto dni jim přísluší jen potud, pokud jejich mzda nepřesáhne částku 3.500 Kčs měsíčně, a jen do této výše.

Při stanovení vyrovnávacího přídavku podle předchozích odstavců se počítají hrubé příjmy po odečtení daně ze mzdy a pojistného podle předpisů o národním pojištění. Takto vypočtená částka se zvyšuje o částku připadající na pojistné národního pojištění jdoucí na vrub zaměstnance a na daň ze mzdy.

Ministerstvo práce a sociální péče stanoví v dohodě s ministerstvem financí podle zásad platných pro zaměstnance, na něž se vztahuje zákon č. 66/1950 Sb., o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců, které příjmy jsou rozhodné pro výpočet vyrovnávajícího přídavku podle odstavců 1 a 2 a v jakém rozsahu a jakým způsobem zaměstnavatel zaměstnanci vyrovná rozdíl mezi částkou rodinného přídavku podle zákona č. 90/1949 Sb., o rodinných přídavcích, ve znění předpisů jej měnících nebo doplňujících, a částkou výchovného podle dosavadních předpisů a zvláštního přídavku podle § 1 odst. 1 písm. c) zákona č. 159/1945 Sb., o zvláštním přídavku státním a některým jiným veřejným zaměstnancům, jakož i poživatelům státních odpočivných (zaopatřovacích) platů,ve znění zákona č. 69/1947 Sb.

Nároky na pracovní příjmy při nepřítomnosti v práci pro nemoc (úraz) nebo pro těhotenství (mateřství) se posuzují do prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení tohoto nařízení podle předpisů platných před jeho účinností. Celková doba trvání nároku na pracovní příjmy nesmí však přesáhnouti dobu, po kterou příslušely služební příjmy podle předpisů uvedených v předchozí větě.

Byly-li zaměstnanci v době uvedené v odstavci 1 vyplaceny toliko peněžité dávky z národního pojištění nemocenského, je zaměstnavatel povinen vyplatit zaměstnanci částky, rovnající se rozdílu mezi těmito dávkami a pracovními příjmy, na které by zaměstnanec měl nárok podle odstavce 1. Zaměstnavatel je oprávněn zúčtovati si částky, které byly v této době vyplaceny zaměstnanci vedle pracovních příjmů na peněžitých dávkách národního pojištění nemocenského.

Pensijní zabezpečení zaměstnanců se řídí do 31. března 1950 dosavadními předpisy. Od 1. dubna 1950 jsou zaměstnanci účastni národního důchodového pojištění.

Nastal-li nápad dávky po 31. březnu 1950, posuzují se nároky zaměstnanců, jejich rodinných příslušníků a pozůstalých po zaměstnancích podle předpisů o národním důchodovém pojištění s odchylkami dále stanovenými.

Starobní (invalidní) důchod náležející zaměstnanci z národního pojištění se zvyšuje o částku, o kterou by odpočivné platy bez výchovného a zvláštního přídavku k výchovnému ze státního (veřejného) pensijního zaopatření, které by mu příslušely při přeložení do výslužby ke dni 31. března 1950, převyšovaly starobní (invalidní) důchod z národního pojištění, vypočtený podle § § 6, 8 a 9 k témuž dni. Ustanovení § 71 odst. 8 zákona o národním pojištění platí obdobně.

Důchody náležející z národního pojištění pozůstalým po zaměstnancích se zvyšují o polovinu zvýšení podle odstavce 1.

Nárok na zvýšení podle odstavců 1 a 2 přísluší i tehdy, vystoupí-li zaměstnanec ze služeb zaměstnavatele uvedeného, v § 1 před nápadem důchodu.

Nárok na zvýšení podle odstavců 1 a 2 nepřísluší, je-li zaměstnanec odsouzen ke ztrátě občanských práv nebo byl-li jeho pracovní poměr zrušen proto, že se dopustil takového jednání, že ho nelze považovat za státně spolehlivého.

Pro vznik výši nároků podle § 6 se posuzuje jako doba národního důchodového pojištění

Doba, po kterou byly vypláceny odpočivné (zaopatřovací) platy ze státního (veřejného) pensijního zaopatření, se posuzuje jako náhradní doba podle § 61 odst. 2 písm. e) zákona o národním pojištění.

Pro roční průměr základů podle § 71 odst. 5 zákona o národním pojištění se za dobu od 1. ledna 1946 do 31. března 1950 počítajíc pravidelné služební (pracovní) příjmy, čítajíc v to zálohu na platovou úpravu, pokud zaměstnanci náležela ( § 4). Při tom se nehledí k částkám přesahujícím 120.000 Kčs za rok.

Pravidelnými služebními (spolupracovními) příjmy ve smyslu odstavce 1 se rozumějí příjmy stanovené podle § 3 odst. 4 a případné naturální příjmy.

Starobní (invalidní) důchod včetně zvýšení podle § 7 nesmí býti nižší než odpočivné platy (bez výchovného a zvláštního přídavku k výchovnému), na něž by měl zaměstnanec nárok, kdyby byl dne 31. března 1950 přeložen do výslužby.

Úhrn důchodů pozůstalých nesmí býti nižší než úhrn obdobných zaopatřovacích platů, které by jim náležely, kdyby zaměstnanec byl zemřel dne 31. března 1950.

Podstupovalo-li se u zaměstnanců v době před 1. dubnem 1950 při provádění národního (veřejnoprávního sociálního) pojištění, pokud jde o dávky nemocenského pojištění nebo pokud jde o pojistné vůbec, jinak než by vyplývalo z předchozích ustanovení, zachovává se tento skutečný stav. To platí i pro provádění zákona o rodinných přídavcích.

Zaměstnanec, jemuž byl před 1. dubnem 1950 přiznán starobní (invalidní) důchod z národního pojištění, může do 30. června 1951 žádati, aby mu byl tento důchod přiznán ve výši a jeho odpočivný plat z veřejného pensijního zaopatření, na který by měl nárok podle tohoto nařízení. Částky již vyplacené se zúčtují na důchody přiznané podle ustanovení tohoto nařízení.

Ustanovení odstavce 2 platí obdobně o dávkách pro pozůstalé po zaměstnancích.

Orgány příslušné ve věcech státního (veřejného) pensijního (provisního) zaopatření osob uvedených v § 1 sdělí Ústřední národní pojišťovně nebo její územní organisační složce a zaměstnanci nejpozději do 31. března 1951, a dojde-li k nápadu důchodu před uvedeným dnem, neprodleně okolnosti rozhodné pro přiznání a výměru dávek zaměstnanců a jejich pozůstalých, zejména o započitatelné služební době, o výši služebních příjmů rozhodných podle § 9 a o výši odpočivného (zaopatřovacího) platu, na který by měl zaměstnanec nárok dne 31. března 1950.

Podrobnosti stanoví ministerstvo práce a sociální péče v dohodě s ministerstvem financí.