Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

70/1950 Sb. znění účinné od 1. 4. 1950 do 31. 12. 1956

70

 

VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ

ze dne 30. května 1950,

kterým se vydává platový řád

pro zaměstnance zdravotní péče.

 

Vláda republiky Československé nařizuje podle § 32 zákona č. 66/1950 Sb.,o pracovních a platových poměrech státních zaměstnanců (dále jen "zákon"):

§ 1.

Osobní rozsah.

(1)

Tento platový řád upravuje platové poměry všech státních zaměstnanců v rozsahu stanoveném v § 2 zákona, kteří jsou odborně činni při výkonu zdravotní péče v léčebných a ošetřovacích ústavech a jiných zdravotnických zařízeních, v nichž se tato péče přímo provádí; v tomto rozsahu se vztahuje též na zaměstnance podniku "Československé státní lázně a zřídla".

(2)

Ministerstvo zdravotnictví může v dohodě s ministerstvem financí blíže určiti ústavy a zařízení, jakož i zaměstnance, na něž se vztahuje odstavec 1.

(3)

Na zaměstnance přijaté k výkonu prací vyskytujících se jen v určitých časových obdobích nebo ke zdolání mimořádných prací přechodné povahy ( § 33 zákona) se tento platový řád vztahuje, jsou-li přijati k výkonu prací, které konají zaměstnanci zdravotní péče.

(4)

Koná-li zaměstnanec práce odpovídající různým zaměstnaneckým skupinám, zařadí se podle prácí, ve kterých je těžiště jeho činnosti. U učitelů na lékařských fakultách vysokých škol se považuje za těžiště jejich činnosti činnost učitelská.

Oddíl I.

Pracovní třídy. (§ 2-5)

§ 2.

Počet pracovních tříd a zařadění

jednotlivých druhů prací.

Zaměstnanci zdravotní péče se roztřiďují podle druhu konané práce a její hodnoty do sedmi pracovních tříd. Podle seznamu prací, který schválí vláda, se určí, které práce náležejí do jednotlivých pracovních tříd. U prací neuvedených v seznamu se pracovní třída stanoví podle obdoby jiných tam uvedených a stejně hodnotných prací. V pochybných případech určí odpovídající pracovní třídu orgán zmocněný k tomu vládou.

§ 3.

Zařadění zaměstnance při přijetí

(při převodu z jiné zaměstnanecké skupiny).

(1)

Zaměstnanec se při přijetí zařadí do pracovní třídy, do které jsou zařaděny práce, pro jejichž výkon byl přijat.

(2)

Ustanovení odstavce 1 platí přiměřeně při převodu zaměstnance z jiné zaměstnanecké skupiny.

§ 4.

Přeřadění do vyšší nebo nižší pracovní třídy.

(1)

Zaměstnanec, který koná s úspěchem práce zařaděné do vyšší pracovní třídy, přeřadí se v rámci plánu pracovních sil do této vyšší pracovní třídy nejpozději do tří měsíců ode dne, kdy mu bylo uloženo konat tyto práce.

(2)

Zaměstnanec se přeřadí do nižší pracovní třídy

a)

není-li dostatečně způsobilý k výkonu prací odpovídajících jeho dosavadnímu zařadění,

b)

vyžaduje-li toho změna organisace práce, po případě plánu pracovních sil.

§ 5.

Společná ustanovení o zařaďování (přeřaďování).

(1)

Koná-li zaměstnanec práce zařaděné do více pracovních tříd, zařadí se podle prací, ve kterých je těžiště jeho celkové činnosti.

(2)

Zaměstnanec pověřený funkcí se zařadí do pracovní třídy podle nejhodnotnější práce v jeho pracovním úseku.

(3)

Zastupování nepřítomného zaměstnance na služební příkaz neodůvodňuje přeřadění zastupujícího zaměstnance do jiné pracovní třídy. Koná-li však přitom zaměstnanec s úspěchem práce zařaděné do vyšší pracovní třídy déle než měsíc, přísluší mu za dobu dalšího zastupování náhrada ve výši stanovené v § 6 odst. 3.

Oddíl II.

Příjmy z pracovního poměru. (§ 6-21)

§ 6.

Výše základního platu.

(1)

Výše základního platu v pracovních třídách I až VI činí:

Ve stupni

Při době započitatelné pro časový postup

V pracovní třídě

 

od počátku

do konce

I

II

III

IV

V

VI

 

 

 

Kčs měsíčně

1․

-

1. roku

2 270

2 570

2 910

3 320

3 800

4 370

2.

2. roku

3. roku

2 500

2 830

3 210

3 660

4 180

4 810

3.

4. roku

6. roku

2 710

3 060

3 470

3 960

4 530

5 200

4.

7. roku

12. roku

2 890

3 270

3 700

4 220

4 830

5 550

5.

13. roku

19. roku

3 070

3 470

3 930

4 490

5 130

5 900

6.

20. roku

-

3 180

3 600

4 080

4 650

5 320

6 120

Časový postup do vyššího stupně téže pracovní třídy je podmíněn úspěšným výsledkem prověření pracovního výkonu zaměstnance.

(2)

Základní plat v pracovní třídě VII se stanoví částkou od 5 000 Kčs měsíčně. Výměru základního platu v této pracovní třídě stanoví jednotlivým zaměstnancům na návrh příslušného ústředního úřadu vláda, po případě orgán jí k tomu zmocněný, a to s přihlédnutím k hodnotě zaměstnancovy práce, k jeho pracovním výsledkům, osobním vlastnostem a funkci, kterou po případě zastává.

(3)

Náhrada za zastupování nepřítomného zaměstnance ( § 5 odst. 3) se vyměří ve výši rozdílu mezi základním platem zastupujícího zaměstnance a základním platem, který by mu příslušel v pracovní třídě, do níž je zařaděn zastupovaný zaměstnanec. Je-li však touto pracovní třídou třída VII, činí náhrada za každou pracovní třídu převyšující třídu, do které je zastupující zaměstnanec zařaděn, 15 % jeho základního platu; úhrn základního platu a této náhrady nesmí však přesahovat výši základního platu zastupovaného zaměstnance.

(4)

Náhrada podle odstavce 3 se posuzuje jako součást základního platu.

(5)

Koná-li zaměstnanec činný ve státním léčebném a ošetřovacím ústavu, zařaděný do pracovních tříd VI a VII, také činnost na vlastní účet, snižuje se jeho základní plat o 25 %.

Doba započitatelná pro časový postup.

§ 7.

(1)

Pro časový postup se s omezením stanoveným v § § 8 a 9 započte doba

a)

strávená v jakémkoli pracovním poměru,

b)

vojenské služby v československé armádě, pokud nebyla prodloužena (nasluhována) v důsledku výkonu trestu,

c)

služby v československých legiích nebo strávená ve vlastnosti účastníka národního boje za osvobození, a to v rozsahu, ve kterém byla dosud započitatelná pro zvýšení služného (platu mu odpovídajícího) podle zákona č. 462/1919 Sb., o propůjčení míst legionářům, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících nebo podle zákona č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození.

(2)

Příslušný ústřední úřad může pro časový postup započísti také dobu strávenou v samostatném zaměstnání (povolání), dobu nezaviněné nezaměstnanosti nebo dobu, po kterou byla zaměstnanci práce znemožněna pro politickou, národní nebo rasovou persekuci.

§ 8.

(1)

Ze započtení pro časový postup je vyloučena doba

a)

strávená před dovršením 18. roku věku, pokud nejde o období uvedená v § 7 odst. 1 písm. c),

b)

neomluvené nepřítomnosti v práci,

c)

neplaceného pracovního volna,

d)

po kterou byl zaměstnanec podle příslušných předpisů zproštěn výkonu práce, leč by mu za tuto dobu příslušel plný základní plat,

e)

která byla v předchozím pracovním poměru vyloučena ze započtení pro zvýšení pracovních příjmů.

(2)

Příslušný ústřední úřad může v odůvodněných případech povoliti započtení doby uvedené v odstavci 1 písm. c) a e).

§ 9.

Při souběhu několika důvodů pro započtení téže doby pro časový postup se provede započtení toliko z jednoho, pro zaměstnance nejpříznivějšího důvodu.

§ 10.

Ministerstvo zdravotnictví může v dohodě s ministerstvy vnitra, financí a práce a sociální péče vydati směrnice k provádění ustanovení § § 7 až 9.

Doba, po kterou přísluší základní plat.

§ 11.

(1)

Základní plat přísluší, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, po dobu trvání pracovního poměru s výjimkou doby

a)

neomluvené nepřítomnosti v práci,

b)

neplaceného pracovního volna,

c)

neschopnosti k práci pro nemoc nebo úraz, pokud tato neschopnost přesahuje dobu 6 týdnů, nebo pokud si zaměstnanec nemoc (úraz) způsobil úmyslně nebo hrubou nedbalostí; lhůta 6 týdnů se prodlužuje o 2 týdny u zaměstnanců, jejichž zaměstnání ve veřejné službě ke dni onemocnění (úrazu) trvá již 10 roků, a o další týden za každých dalších 5 roků zaměstnání ve veřejné službě,

d)

nepřítomnosti v práci pro těhotenství nebo mateřství, pokud tato nepřítomnost přesahuje dobu 6 týdnů; není-li však zaměstnankyně ve veřejné službě zaměstnána alespoň 2 roky, nepřísluší základní plat od počátku nepřítomnosti v práci.

(2)

V odůvodněných případech může příslušný ústřední úřad povoliti výjimky z ustanovení odstavce 1 písm. c) a d), podle směrnic, které stanoví vláda.

§ 12.

Nárok na základní plat po dobu neschopnosti k práci pro nemoc (úraz) nebo po dobu nepřítomnosti v práci pro těhotenství nebo mateřství, vyplývající z ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) a d), trvá, i když pracovní poměr skončil dříve výpovědí danou zaměstnanci v uvedené době.

Funkční přídavky.

§ 13.

(1)

Funkční přídavky příslušejí zaměstnancům, kteří jsou zařaděni do pracovních tříd III až VI a jsou pověřeni funkcí zařaděnou do plánu pracovních sil. V pracovní třídě VII je v základním platu obsažena také odměna za zastávání funkce; k její hodnotě se přihlédne při stanovení výměry základního platu podle § 6 odst. 2.

(2)

Výše funkčního přídavku činí:

V pracovní třídě

Kčs měsíčně

III

500 až 700

IV

600 až 800

V

700 až 900

VI

900 až 1 500

(3)

V mezích částek stanovených v odstavci 2 určí podle hodnoty funkce výši funkčního přídavku jednotlivým zaměstnancům orgán příslušný k pověření zaměstnance funkcí.

(4)

Hodnota funkce se posuzuje zejména podle

a)

míry potřebných znalostí a zkušeností,

b)

míry odpovědnosti a závažnosti důsledků plynoucích z funkční činnosti po stránce politického, hospodářského, zdravotnického, územního a osobního dosahu,

c)

závislosti funkční činnosti na příkazech a pokynech nadřízených míst (míry samostatné disposiční pravomoci),

d)

závislosti práce podřízených zaměstnanců na činnosti zaměstnance pověřeného funkcí (míry intensity funkční činnosti),

e)

míry potřebných organisačních schopností a potřebné iniciativnosti a

f)

počtu bezprostředně podřízených zaměstnanců při jinak stejných okolnostech.

§ 14.

(1)

Funkční přídavky jsou odměnou za činnost spočívající v řízení a kontrole práce podřízených zaměstnanců.

(2)

Funkční přídavek přísluší, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, po dobu skutečného výkonu funkce a po dobu omluvené nepřítomnosti v práci, po kterou zaměstnanci přísluší základní plat.

(3)

Byly-li by u téhož zaměstnance splněny podmínky pro přiznání více než jednoho funkčního přídavku, přísluší mu jen jeden přídavek, a to nejvyšší.

(4)

Zaměstnanci, který na služební příkaz zastupuje v pracovních třídách III až VI nepřítomného zaměstnance pověřeného funkcí nebo zatímně zastává uprázdněné funkční místo déle než měsíc, přísluší za dobu dalšího zastávání funkce vedle případné náhrady podle § 6 odst. 3 první věty náhrada ve výši příslušného funkčního přídavku. Tato náhrada se snižuje o funkční přídavek po případě příslušející zastupujícímu zaměstnanci. Jde-li o zastupování nebo zatímní zastávání funkčního místa v pracovní třídě VII, přísluší náhrada podle § 6 odst. 3 druhé věty ve dvojnásobné výši, snížená obdobně podle ustanovení předchozí věty; přísluší jen potud, pokud úhrn základního platu, případného funkčního přídavku a této náhrady nepřesáhne výši základního platu zastupovaného zaměstnance.

§ 15.

Nebezpečnostní a jazykový příplatek.

(1)

Zaměstnancům zařaděným do pracovních tříd I až VI, kteří pracují trvale pod vlivem roentgenového nebo radiového záření nebo jsou vystaveni při práci trvale nákaze tuberkulosou, přísluší nebezpečnostní příplatek. Nebezpečnostní příplatek se vyměří podle míry ohrožení zdraví (života) podle směrnic, které vydá ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem financí. Zaměstnancům, kterým byla přiměřeně zkrácena pracovní doba podle § 12 odst. 1 zákona, nebezpečnostní příplatek nepřísluší.

(2)

Zaměstnancům zařaděným do pracovních tříd I až VI, kteří konají práce vyžadující znalosti a používání cizích řečí, přísluší jazykový příplatek, který činí 200 Kčs měsíčně za každou používanou cizí řeč.

(3)

Pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, přísluší příplatky uvedené v odstavcích 1 a 2 jen po dobu konání prací odůvodňujících jejich přiznání a po dobu omluvené nepřítomnosti v práci, po kterou přísluší zaměstnanci základní plat.

§ 16.

Prémie a odměny.

(1)

Za vyšší pracovní výkon se poskytují prémie, a to ve výši a za podmínek stanovených prémiovými řády, které vydá vláda.

(2)

Za zlepšovací návrhy, jejichž provedením byla práce zhospodárněna nebo jinak zdokonalena, a za mimořádné výkony a významné pracovní zásluhy mohou být poskytnuty odměny. Bližší předpisy o poskytování odměn vydá vláda.

§ 17.

Odměna za práci přes čas.

(1)

Prací přes čas se rozumí práce konaná nad pracovní dobu stanovenou pro období týdenní, a jde-li o zaměstnance pracující v pravidelných pracovních směnách v nepřetržitém provozu, pro období čtyřtýdenní.

(2)

Za práci přes čas přísluší s výjimkou uvedenou v odstavci 3 zvláštní odměna za předpokladu, že jde o nařízenou, nezbytně nutnou a déle trvající práci přes čas, která není jinak odměňována a za kterou není poskytnuto náhradní volna. O tom, zda jsou tyto podmínky splněny, rozhoduje příslušný osobní úřad podle směrnic vydaných ministerstvem zdravotnictví v dohodě s ministerstvy financí a práce a sociální péče.

(3)

Zvláštní odměna za práci přes čas nepřísluší zaměstnancům, u nichž úhrn pravidelně se opakujících pracovních příjmů a této odměny přesáhne částku, kterou určí vláda.

(4)

Vláda stanoví výši odměny, po případě rozsah náhradního volna, a vydá podrobnější předpisy o způsobu přiznávání a poskytování této odměny (náhradního volna).

(5)

O odměně za práci konanou o státně uznaných svátcích a památných dnech platí příslušná zákonná ustanovení.

§ 18.

Náhrada za pracovní pohotovost.

Odměna za práci přes čas nepřísluší za pouhou pracovní pohotovost nařízenou nad pracovní dobu stanovenou pro období uvedená v § 17 odst. 1. Za takovou pohotovost může být však poskytnuta náhrada podle směrnic, které vydá vláda.

§ 19.

Věcná plnění.

(1)

Věcná plnění lze přiznat jen potud, pokud jsou odůvodněna zvláštními pracovními výkony a je-li to účelnější než poskytování peněžitých pracovních příjmů, nebo pokud jsou odůvodněna zvláštními povinnostmi. Jinak lze zaměstnanci poskytovat věcná plnění jen za náhradu odpovídající jejich obecné ceně.

(2)

Podrobnosti stanoví vláda.

§ 20.

Pracovní příjmy neplně zaměstnaných.

(1)

Zaměstnanci, kteří nejsou zaměstnáni po celou pravidelnou pracovní dobu, dostanou část pravidelně se opakujících pracovních příjmů (základního platu, po případě funkčního přídavku, nebezpečnostního a jazykového příplatku a věcných plnění) podle poměru jejich pracovní doby k pravidelné pracovní době. Ustanovení § 6 odst. 5 platí též o pracovních příjmech neplně zaměstnaných.

(2)

Podrobnosti stanoví ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvy financí a práce a sociální péče.

§ 21.

Přídavek na děti.

(1)

Pro přídavek na děti platí obdobně ustanovení § § 3, 4, 7 a 8, § 17 odst. 1 a 2 a § 19 odst. 1 a 3 zákona č. 90/1949 Sb., o rodinných přídavcích, ve znění předpisů jej měnících nebo doplňujících; v případech uvedených v § 19 odst. 3 uvedeného zákona činí příslušná opatření ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem práce a sociální péče.

(2)

Přídavek na děti přísluší

a)

po dobu, po kterou přísluší základní plat,

b)

za období uvedená v § 2 odst. 3 zákona o rodinných přídavcích.

(3)

Na děti, na které se poskytuje podle jiných předpisů, zejména podle předpisů o národním pojištění, výchovné, přídavek na děti nepřísluší.

(4)

Nárok na přídavek na děti a každou okolnost, která má vliv na trvání nároku nebo na výši tohoto přídavku, musí oprávněný včas ohlásit a prokázat případné podmínky nároku.

Oddíl III.

Společná ustanovení o příjmech z pracovního poměru. (§ 22-26)

§ 22.

Příjmy z pracovního poměru se rozumějí pracovní příjmy a sociální dávky.

§ 23.

Vznik a zánik nároku na příjmy

z pracovního poměru a změna jejich výměry.

(1)

Nárok na základní plat a funkční přídavky vzniká dnem, kdy byly splněny podmínky stanovené pro přiznání těchto příjmů, a zaniká s výjimkou stanovenou v odstavci 3 posledním dnem měsíce, v němž odpadly podmínky nároku na tyto příjmy. Zaměstnanci, u kterého vznikl nárok na tyto příjmy jiného dne, než prvého dne v měsíci, přísluší za zbývající část měsíce poměrná část těchto příjmů.

(2)

Nárok na ostatní příjmy vzniká (zaniká) dnem, kdy opatření, jímž byly tyto příjmy přiznány (odňaty), nabylo účinnosti, pokud v něm nebude stanoven jiný den.

(3)

Nastala-li některá ze skutečností, které podle § 11 odst. 1 vylučují nárok na základní plat, přísluší v měsíci, ve kterém taková skutečnost vznikla nebo zanikla, poměrná část základního platu, funkčního přídavku, nebezpečnostního a jazykového příplatku za dny předcházející a následující, nestanoví-li zvláštní předpisy jinak.

(4)

Nastala-li skutečnost, která podle platných předpisů má za následek změnu výměry příjmů uvedených v odstavci 1, přísluší tyto příjmy v nové výměře od prvního dne měsíce následujícího po dni, v němž tato skutečnost nastala, a je-li tímto dnem prvý den v měsíci, již od tohoto dne.

§ 24.

Výplata (poskytování) příjmu z pracovního poměru.

(1)

Základní plat, funkční přídavky a přídavek na děti se vyplácí měsíčně předem prvého dne měsíce, pokud nejde o výplatu poměrné části základního platu a funkčního přídavku podle § 23 odst. 1 nebo 3 nebo náhrady podle § 6 odst. 3 a § 14 odst. 3. Připadne-li prvý den měsíce na neděli nebo jiný den, pro který platí ustanovení o nedělích, vyplácejí se uvedené příjmy posledního předcházejícího pracovního dne.

(2)

Nebezpečnostní a jazykový příplatek se vyplácejí zároveň se základním platem; osobní úřad může však podle okolností stanovit jiné výplatní lhůty. Jak se vyplácejí (poskytují) ostatní druhy příjmů z pracovního poměru, stanoví příslušné předpisy vydané podle zákona a tohoto platového řádu.

§ 25.

Administrativní srážky.

Pohledávky státu vzniklé z pracovního poměru nebo se zřetelem na něj lze uhrazovati administrativními srážkami z pracovních příjmů bez ohledu na předpisy o exekuci. Tyto pohledávky se uhradí přede všemi ostatními i dříve zaznamenanými pohledávkami vyjma nárok na výživné ze zákona. Podrobnější předpisy o provádění administrativních srážek vydá ministerstvo financí.

§ 26.

Doplatky a přeplatky na příjmech z pracovního poměru.

(1)

Nárok na příjmy z pracovního poměru vyjma přídavek na děti se promlčuje, pokud v předpisech o jednotlivých druzích těchto příjmů není stanoveno jinak, ve třech letech ode dne jejich splatnosti.

(2)

Vrácení neprávem vyplacených částek pracovních příjmů (přeplatků) lze požadovati jen, věděl-li zaměstnanec nebo musel-li z okolností předpokládati, že jde o částky nesprávně vyměřené nebo omylem vyplacené, a nejdéle za uplynulou dobu tří roků.

(3)

O přeplatcích na přídavku na děti platí obdobně ustanovení § 11 odst. 1 první věty zákona o rodinných přídavcích. Přeplatky mohou být sraženy při příštích výplatách přídavku na děti témuž příjemci, a je-li příjemcem zaměstnanec, také z jeho pracovních příjmů. Jinak se přeplatky vymáhají soudní exekucí.

Oddíl IV.

Přechodná a závěrečná ustanovení. (§ 27-32)

§ 27.

Převod do pracovních tříd.

(1)

Do zaměstnanecké skupiny zaměstnanců zdravotní péče se bez ohledu na dosavadní zařadění převedou zaměstnanci, kteří v den počátku účinnosti tohoto platového řádu, nikoliv jen přechodně, skutečně konají, a jde-li o zaměstnance v tento den nepřítomné v práci, naposled před počátkem této nepřítomnosti konali práce odpovídající této zaměstnanecké skupině.

(2)

Zaměstnanec se zařadí v rámci prozatímního plánu pracovních sil do pracovní třídy odpovídající pracím, které naposled konal přede dnem počátku účinnosti tohoto platového řádu.

§ 28.

Určení výše základního platu ke dni převodu.

(1)

V pracovních třídách I až VI se výše základního platu ke dni převodu do nových příjmů určí podle celkové doby započitatelné k tomuto dni pro časový postup podle obdoby ustanovení § § 7 až 9.

(2)

V pracovní třídě VII se výše základního platu ke dni převodu do nových příjmů určí podle § 6 odst. 2.

§ 29.

Poskytování naturálních příjmů.

Až do vydání předpisů podle § 19 odst. 2 se naturální příjmy poskytují podle dosavadních předpisů.

Příjmy některých zaměstnanců nepřítomných v práci.

§ 30.

Lhůty, po které přísluší základní plat podle § 11 odst. 1 písm. c) a d), se počítají nejdříve od prvního dne měsíce následujícího po vyhlášení tohoto nařízení. Až do tohoto dne se řídí doba trvání nároku na pracovní příjmy při nepřítomnosti v práci pro nemoc (úraz) nebo pro těhotenství (mateřství) podle předpisů platných (použivatelných) přede dnem počátku účinnosti tohoto nařízení. Celková doba nesmí však přesáhnout dobu, po kterou příslušely služební příjmy podle předpisů uvedených v předchozí větě.

§ 31.

Nároky státních zaměstnanců povolaných k službě v branné moci se do dne počátku účinnosti zákona č. 64/1950 Sb., o sociálním zabezpečení osob povolaných k službě v branné moci a jejich rodinných příslušníků, posuzují podle předpisů platných (použivatelných) přede dnem počátku účinnosti tohoto nařízení.

§ 32.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1950; provede je ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Zápotocký v. r.

Plojhar v. r.