116/1951 Sb. znění účinné od 1. 9. 1959 do 31. 3. 1964
116
ZÁKON
ze dne 20. prosince 1951
o státním notářství.
Národní shromáždění republiky Československé usneslo se na tomto zákoně:
Úkoly státního notářství.
§ 1. Státní notářství napomáhá socialistickým právnickým osobám, jiným společenským organisacím a všem občanům při ochraně jejich zákonných zájmů, dbá, aby jejich uplatňování bylo v souladu s duchem a socialistickými cíli lidové demokracie, a přispívá tak k upevňování socialistické zákonnosti.
§ 2. (1) Úkoly státního notářství vykonávají státní notáři (dále jen "notářství" a "notáři").
(2) zrušen
§ 4. (1) V čele notářství je notář; přísluší mu bezprostřední služební dohled na všechny zaměstnance notářství.
(2) zrušen
(3) Vrchní dohled na notářství vykonává ministr spravedlnosti.
§ 5. (1) Není-li notářství obsazeno notářem, pověří ministr spravedlnosti správou notářství některou z osob způsobilých pro notářský úřad ( § 7).
(2) Ukáže-li se potřeba, aby měl notář zástupce, pověří předseda krajského soudu zastupováním jiného notáře z obvodu tohoto krajského soudu nebo způsobilého notářského čekatele.
(3) Správce notářství a zástupce notáře se řídí při výkonu funkce notáře ustanoveními platnými pro notáře.
§ 6. (1) Ve vlastním oboru působnosti a při činnosti z pověření soudu používá notář notářské pečeti.
(2) Na pečeti je zobrazen malý státní znak republiky Československé, kolem něhož je v kruhu uvedeno označení "státní notářství", jeho sídlo a po případě bližší označení notářství.
Notáři, notářští čekatelé a ostatní zaměstnanci notářství.
§ 7. (1) Notářem smí být ustanoven, kdo
a) vykazuje všeobecné náležitosti předepsané pro státní zaměstnance,
b) má právnické vzdělání,
c) vykonal právní praxi a složil odbornou zkoušku.
(2) Notáře ustanovuje ministr spravedlnosti; může přitom prominout náležitosti uvedené v odstavci 1 písm. b) a c).
§ 8. (1) Notář vykonává při svém ustanovení do rukou předsedy krajského soudu tento slib:
"Slibuji na svou čest a svědomí, že budu věren Československé republice, jejímu lidově demokratickému zřízení, jejímu presidentu a její vládě, že budu při výkonu úřadu a při plnění ostatních povinností zachovávat zákony a nařízení Československé republiky, a že je budu vždy a všude uplatňovat v souladu s vůlí a zájmy lidu a jeho státu a v plné shodě s duchem lidové demokracie a s velkými socialistickými cíli, že budu přísně zachovávat mlčenlivost v úředních věcech, plnit své povinnosti pilně, svědomitě a nestranně a že budu notářský úřad zastávat podle svého nejlepšího vědomí ku prospěchu republiky a jejího lidu․"
(2) Slib podle odstavce 1 vykoná též správce notářství ( § 5), pokud takový slib již nevykonal.
§ 9. (1) Notářským čekatelem se může stát, kdo
a) vykazuje všeobecné náležitosti předepsané pro státní zaměstnance,
b) má právnické vzdělání.
(2) Ministr spravedlnosti může prominout náležitost uvedenou v odstavci 1 písm. b).
§ 10. Notáři, notářští čekatelé a ostatní zaměstnanci notářství jsou státní zaměstnanci; pokud zákon nestanoví jinak, vztahují se na ně ustanovení zákona č. 66/1950 Sb. , o pracujících a platových poměrech státních zaměstnanců, a předpisy podle něho vydané.
§ 11. Osobním úřadem notářů, notářských čekatelů a ostatních zaměstnanců notářství je krajský soud, v jehož obvodu je sídlo notářství, u kterého jsou činni.
Obecná ustanovení o úřední činnosti notářů.
§ 12. Notář je povinen vykonávat svoji úřední činnost v souladu se slibem, zejména je povinen poskytovat občanům a právnickým osobám právní poučení o následcích jejich právních úkonů, dbát o to, aby pro nedostatek všeobecného nebo právnického vzdělání neutrpěli újmu na svých právech, a notářský úřad vůbec vykonávat tak, aby jasností a úplností úkonů byly nejvyšší měrou vyloučeny jakékoli pochybnosti.
§ 13. (1) Ve vlastním oboru působnosti musí se notář vyvarovat jakékoli účasti při právním úkonu, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci nebo k účastníkům, jejich zákonným zástupcům nebo zmocněncům lze pochybovat o jeho nepředpojatosti.
(2) Notář odmítne účastnit se při právním úkonu, jestliže je možné mít důvodně za to, že se příčí zákonu nebo obecnému zájmu.
(3) Jinak může notář, nejde-li o činnost z pověření soudu, požadovanou činnost odmítnout jen ze závažných příčin.
Činnost ve vlastním oboru působnosti.
§ 15. (1) Mají-li být osvědčeny skutečnosti, které by mohly být podkladem pro uplatnění práv nebo kterými by mohly být způsobeny právní následky, zřídí se, s výjimkou případů uvedených v odstavci 3, o zjištění skutečností notářský zápis a žadateli se vydá z něho notářské osvědčení.
(2) Za účelem uvedeným v odstavci 1 je notář oprávněn osvědčovat,
a) že podpis někoho, kdo neumí nebo nemůže psát, byl nahrazen na listině samé potvrzením dvou svědků o jeho souhlasu,
b) že je někdo na živu nebo na určitém místě,
c) že listina byla předložena a v kterou dobu,
d) že bylo odesláno nebo sděleno prohlášení a že mělo určitý obsah,
e) jaký byl průběh a výsledky jednání ve schůzi,
f) že se staly v jeho přítomnosti jiné skutečnosti nebo že je sám zjistil,
g) že někoho vyslechl, a to i přísežně, žádá-li o to cizozemský soud nebo úřad anebo je-li toho třeba pro uplatnění nebo zachování nároků v cizině.
(3) O zjištění skutečnosti, že někdo listinu vlastnoručně podepsal nebo že podpis vlastnoručně dříve učiněný uznal za vlastní, není třeba zřídit notářský zápis; postup státního notářství v těchto případech se řídí zvláštními předpisy.
§ 16. (1) Notářský zápis musí obsahovat:
a) místo a dobu úkonu,
b) označení notářství a jeho sídlo, jakož i jméno a příjmení notáře,
c) jméno, příjmení, zaměstnání a bydliště (pracoviště) účastníků nebo žadatelů, svědků, důvěrníků a tlumočníků,
d) obsah úkonu,
e) potvrzení, že zápis byl účastníkům nebo žadatelům přečten a jimi schválen,
f) podpisy účastníků nebo žadatelů, svědků, důvěrníků a tlumočníků,
g) pečeť notářství a notářův podpis.
(2) Údaje uvedené v odstavci 1 písm. c), e) a f) uvedou se v osvědčení podle § 15 odst. 2, jen pokud to vyžaduje povaha věci, které se notářský zápis týká.
§ 17. Notářský zápis, jímž se zjišťuje občanskoprávní závazek a v němž jsou označeny osoba oprávněná i povinná, právní důvod, předmět a doba plnění, je vykonatelný soudní exekucí ( § 428 odst. 2 písm. f) občanského soudního řádu), jestliže povinná osoba v notářském zápise k tomu svolila.
§ 18. Notář potvrzuje na žádost skutečnost, že opis nebo fotokopie listiny, které mu byly předloženy, souhlasí s předloženou listinou nebo že spolu souhlasí několik prvopisů.
§ 19. Notář protestuje směnky a jiné rubopisem převoditelné cenné papíry.
§ 20. Notářské zápisy o právních úkonech a jejich stejnopisy, notářské zápisy o zjištění některých skutečností a z nich vydaná notářská osvědčení, jakož i notářské protesty jsou veřejnými listinami, bylo-li při jejich zřízení postupováno předepsaným způsobem a byly-li opatřeny notářskou pečetí; za týchž podmínek mají notářská potvrzení důkazní moc veřejných listin.
Činnost z pověření soudu.
Činnost na žádost účastníků.
§ 25. Součinnost se soudy a orgány státní správy. Soudy, orgány státní správy a notářství jsou povinny poskytovat si navzájem pomoc při plnění svých úkolů.
§ 27. (1) Ústřední notářský sbor a krajské sbory notářské se zrušují; jejich práva a závazky přecházejí na stát.
(2) Dosavadní orgány krajských sborů notářských provedou likvidaci a do 31. ledna 1952 odevzdají všechny písemnosti, peníze a jiné cenné hodnoty a všechno kancelářské zařízení příslušnému krajskému soudu. Obdobně budou postupovat dosavadní orgány ústředního sboru notářského; uvedené věci odevzdají ministerstvu spravedlnosti.
§ 28. (1) Správa notářských archivů přechází na okresní soud, v jehož obvodu archivy jsou.
(2) Osvědčení z notářských listin tam uložených vydává notář, kterého tím pověří předseda příslušného okresního soudu.
§ 29. (1) Působnost dosavadních notářů, správců notářství a zástupců notářů zaniká.
(2) Nároky na odměnu za činnost notáře a na náhradu za promeškaný čas přecházejí na stát.
(3) Dosavadní notáři (správci, zástupci) jsou povinni odevzdat spisy, kancelářské pomůcky, úřední pečeť, listiny, jakož i cenné hodnoty, svěřené jim k úschově, notáři, který nastoupí na jejich místo.
§ 30. (1) Dosavadní notáře (jejich zástupce a správce notářství), jejichž úřad neskončil jinak nejpozději dnem 31. prosince 1951, převezme ministr spravedlnosti do státní služby a použije jich v notářstvích zřízených podle tohoto zákona nebo jinak v justiční službě.
(2) Ustanovení odstavce 1 se užije obdobně na zaměstnance ústředního notářského sboru a krajských notářských sborů a na zaměstnance notářů, jejichž pracovní poměr neskončil jinak nejpozději dnem 31. prosince 1951.
(3) Osoby převzaté do státní služby podle odstavce 1 nebo 2 zařadí se podle obdoby předpisů, platných při převodu státních zaměstnanců z jiné zaměstnanecké skupiny.
§ 31. (1) Vlastníci kancelářského zařízení, které sloužilo dosud výhradně provozu notářství, jsou povinni je odevzdat československému státu - justiční správě, vyzve-li je k tomu do 31. ledna 1952 ministerstvo spravedlnosti nebo jím zmocněný soud.
(2) Za odevzdané zařízení se poskytne náhrada stanovená ke dni odevzdání podle cenových předpisů, a není-li jich, náhrada stanovená na základě úředního odhadu. O výši náhrady a způsobu jejího poskytnutí rozhodne ministerstvo spravedlnosti v dohodě s ministerstvem financí.
§ 32. Zrušují se všechny předpisy, které upravují věci, na něž se vztahuje tento zákon, zejména: 1. zákon č. 201/1949 Sb. , o notářství, 2. nařízení ministra spravedlnosti č. 202/1949 Sb. , kterým se provádějí některá ustanovení zákona ze dne 14. července 1949, č. 201 Sb., o notářství, 3. všechny předpisy o notářských poplatcích, zejména § 18 zákona č. 173/1950 Sb., o soudních poplatcích, a saz. pol. 17/66 popl. zákona a saz. pol. 11/45 a 24/65 popl. pravidel, 4. nařízení ministra spravedlnosti č. 194/1950 Sb. , o sazbách za advokátské a notářské výkony, pokud jde o notářské výkony, 5. vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 6/1951 Ú. l. I. (č. 53/1951 Ú. v. I.), kterou se stanoví sazby za notářské výkony.
§ 33. Náležitosti, úschovu a vydávání notářských zápisů, jejich stejnopisů, notářských zápisů, jejich stejnopisů, notářských osvědčeních a potvrzení, znění přísahy při výslechu podle § 15 odst. 2 písm. h), rozsah činnosti notářství z pověření soudu podle § 21 a bližší úpravu řízení před notářstvím upraví ministr spravedlnosti nařízením.
§ 33a „(1) Ministr spravedlnosti může stanovit, které jednoduché úkony svěřené notáři mohou vykonávat správní zaměstnanci tím pověření.
(2) Notář, jemuž je jinak věc podle rozvrhu práce přikázána, může si vyhradit vyřizování určitých věcí svěřených správním zaměstnancům, a to buď vůbec nebo v jednotlivých případech.
(3) Rozhodnutí vydanému ve věci vyřízené pověřeným správním zaměstnancem lze odporovat stejným opravným prostředkem jako rozhodnutí notáře. Opravný prostředek předloží se však nejprve notáři, který buď o něm rozhodne, má-li zato, že se mu má vyhovět, nebo jej předloží příslušnému soudu, popřípadě orgánu, aby o něm rozhodl.
(4) Rozhodne-li notář o opravném prostředku sám podle odstavce 3, považuje se jeho rozhodnutí za rozhodnutí notářství. Odporovat mu lze podle obecných ustanovení.
§ 34. Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1952; provede jej ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Rais v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
