Daň platí

Spoluvlastníci budovy tvoří jeden daňový podmět a platí daň rukou společnou a nerozdílnou.

Přísluší-li k budově právo požívání, stihají poživatele povinnosti uložené tímto zákonem vlastníku budovy.

Z jednotlivých budov zcela nebo částečně pronajatých, kromě budov hospodářských organisací a družstev a budov uvedených v § 7 odst. 3, se daň vypočítá z nájemného a z ceny užívání v běžném kalendářním roce.

Pronájmem se rozumí každé přenechání užívání budovy (její části), po případě nádvoří nebo domovní zahrady jiné osobě za úplatu nebo zcela nebo částečně bezplatně, s výjimkou uvedenou v § 7 odst. 2.

Nájemným se rozumí vše, co uživatel platí za přenechání užívání budovy nebo její části, po případě nádvoří nebo domovní zahrady. U budov obytných patří do nájemného také úplata za užívání příslušenství budovy.

Do nájemného nepatří náhrada

Cena užívání budovy nebo její části se rovná nájemnému, jehož by se dosáhlo pronájmem. Cena užívání se zvýší o 10 % až 80 %, užívá-li se s budovou nebo její částí též domovní zahrady. Cena užívání domovní zahrady, neužívá-li se také budovy nebo její části, rovná se nájemnému, jehož by se dosáhlo pronájmem.

Z budov nepronajatých, kromě budov hospodářských organisací a družstev, se daň vypočítá podle výměry zastavěné plochy.

Za nepronajatou se považuje mimo budovu, které užívá sám vlastník, též budova, která je přenechána zaměstnancům poplatníka zdarma nebo za plat včítaný do mzdy (služební, naturální nebo deputátní byty) a není ani zčásti pronajata.

V obcích do 2000 obyvatel se daň vypočítá podle výměry zastavěné plochy také z budov zcela nebo částečně pronajatých; v obcích od 2001 do 6000 obyvatel se daň takto vypočítá i z budov, v nichž je pronajato méně než polovina počtu obytných místností.

Daň z budov nepronajatých činí ročně z každého i započatého m2 zastavěné plochy v obcích

U provozních budov patrových se platí z každého patra stejný daň jako z přízemí.

Daň podle odstavce 1 písm. a) se zvyšuje o 50 % u obytných budov jednopatrových nebo zcela nebo částečně pronajatých za úplatu ( § 7 odst. 3) a na dvojnásobek u obytných budov vícepatrových.

Jde-li o obytné budovy s domovní zahradou, patrové nebo zvlášť dobře vybavené, zvýší národní výbor daň podle odstavce 1 písm. b) až d) o 10 % až 50 % a daň podle odstavce 1 písm. e) o 10 % až 100 %. Daň se zvýší o 10 % až 50 % také z obytných budov zcela nebo částečně pronajatých v obcích od 1001 do 2000 obyvatel a z obytných budov částečně pronajatých v obcích od 2001 do 6000 obyvatel, pokud se z nich daň platí podle výměry zastavěné plochy ( § 7 odst. 3). Ministerstvo financí může stanovit, že i v některých jiných obcích, než které jsou uvedeny v odstavci 1 písm. e), národní výbor daň zvýší z důvodů uvedených v tomto odstavci o 10 % až 100 %.

Národní výbor může daň z budov, které uzná za chatrné, přiměřeně snížit, po případě zcela prominout; místní národní výbor pověřený správou daně ( § 2) může tak učinit jen se schválením okresního národního výboru.

Pro daň vázne zákonné zástavní právo na budově, které má i bez knihovního zápisu přednost přede všemi zástavními právy na budově váznoucími.

Zástavní právo podle odstavce 1 nepostihuje budovy, které podle právního předpisu nemohou být zastaveny nebo jsou vyloučeny z exekuce.

Vlastník (spoluvlastníci) budovy, ze které se platí daň z budov pronajatých ( § 5) a z níž nájemné placené v penězích přesahuje ročně celkem 15 000,- Kčs, je povinen odvádět nájemné na zvláštní účet nájemného u peněžního ústavu; tuto povinnost mají jen vlastníci jednotliví (fysické osoby).

Vlastník (spoluvlastníci) budovy zodpovídá za správné a včasné vybrání odvedení nájemného.

Ze zvláštního účtu nájemného se především uhradí daň a případné dědické dávky a nejméně 30 % nájemného se převede na účet opravy budovy.

Právní následky ujednání mezi vlastníky budov a jinými osobami,týkající se nájemného, které podle § 12 musí být odvedeno na zvláštní účty nájemného u peněžních ústavů, omezují se na část nájemného, která zbude po úhradě daně a případných dědických dávek a odečtení částky převedené na účet oprav budovy.

Pokud nájemné musí být podle § 12 odváděno na zvláštní účet nájemného u peněžního ústavu, lze je postihnout exekucí (soudní, správní) jen co do části uvedené v odstavci 1, složené u peněžního ústavu; jinak je exekuce nepřípustná. Stejné platí o předběžných opatřeních, jakož i o jiných opatřeních soudů nebo orgánů státní správy.

Ve věcech upravených v § 12 je příslušný národní výbor spravující daň.

Poplatníci jsou povinni podat do 15. února 1953 národnímu výboru přiznání na tiskopise úředně stanoveném a sami daň vypočítat; přiznání se podává zvlášť pro každou budovu podle stavu k 1. lednu 1953. Jinak jsou poplatníci povinni podat přiznání a daň vypočítat, jen dojde-li ke změně v okolnostech rozhodných pro vybrání daně nebo ke vzniku daňové povinnosti, a to do 15 dnů po nastalé změně nebo po vzniku daňové povinnosti anebo na úřední výzvu; hospodářské organisace a družstva podávají v takových případech přiznání do 30 dnů po uplynutí kalendářního čtvrtletí.

Nepodá-li poplatník přiznání včas, může mu být daň zvýšena, nejvýše však o 10 %.

Daň se platí bez vyměření národnímu výboru.

Daň se platí čtvrtletně vždy do 15. února, 15. května, 15. srpna a 15. listopadu, s výjimkami uvedenými v odstavci 2.

Daň z budov nepronajatých ( § § 7 a 8) je splatná ve dvou stejných splátkách ve lhůtách do 15. února a do 15. května. Nečiní-li daň více než 100 Kčs, je poplatník povinen zaplatit celou daň do 15. února.

Nebyla-li daň zaplacena včas, je poplatník povinen zaplatit penále ve výši 5 % nedoplatků daně s příslušenstvím, zjištěných ke dni 15. února, 15. května, 15. srpna a 15. listopadu a u daně z budov nepronajatých ke dni 15. února a 15. května.

Daň nelze vyměřit a vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, v němž se daň (dodatek) stala splatnou.

Je-li proveden úkon k vyměření nebo vymáhání daně, běží promlčecí lhůta znovu od konce kalendářního roku, v němž byl poplatník o tomto úkonu uvědoměn.

Při provádění kontroly jsou kontrolní orgány oprávněny vstupovat do místností, zařízení a na pozemky a provádět přitom šetření potřebná ke zjištění skutečností rozhodných pro výši daně.

Poplatníci jsou oprávněni a povinni při kontrole spolupůsobit, poskytnout kontrolním orgánům vysvětlení a důkazní prostředky, předložit písemnosti a pomůcky týkající se skutečností rozhodných pro vyměření daně a učinit vše, co je k usnadnění a k urychlení kontroly potřebné.

Orgány státní správy jsou povinny poskytovat v mezích své působnosti účinnou pomoc při provádění tohoto zákona a předpisů podle něho vydaných.

Proti vyměření daně a proti rozhodnutím ve věcech, které upravuje tento zákon, lze u národního výboru, který daň vyměřil nebo vydal rozhodnutí, podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení platebního výměru nebo rozhodnutí. Vyměřuje-li se daň hromadně seznamem ( § 20), lze odvolání podat do 15 dnů ode dne, jímž se končí doba vyložení seznamu k veřejnému nahlédnutí.

O odvolání rozhoduje s konečnou platností bezprostředně nadřízený národní výbor. Nejde-li o právní otázku a vyhoví-li se plně odvolání, rozhoduje o něm národní výbor, u něhož bylo odvolání podáno.

Odvolání nemá odkladného účinku.

Splatná a nezaplacená daň (i penále) se vymáhá správní nebo soudní exekucí.

Vláda může usnesením měnit sazby daně placené podle výměry zastavěné plochy ( § 8).

Ministr financí stanoví vyhláškou osvobození od daně, místní příslušnost, dále jakou částkou se daň platí, vznikne-li nebo zanikne-li daňová povinnost během roku, kdy lze daň vyměřit hromadně seznamem, a vydá potřebné předpisy k provedení tohoto zákona. Ministr financí může rozšířit platnost ustanovení, týkající se budov, které jsou ve vlastnictví státu, na budovy v národní správě.

Podrobnosti k ustanovením § § 12 a 13 upraví a výjimky stanoví ministr financí v dohodě s ministrem vnitra vyhláškou.

Ministerstvo financí může

Ministerstvo financí se zmocňuje, aby upravilo řízení ve věcech této daně.

Okresní národní výbory mohou

Ministerstvo financí vydá k provádění ustanovení odstavce 1 směrnice.

Domovní daň podle zákona o přímých daních vyměří se na berní rok 1952 pouze z budov, u nichž v kalendářním roce 1951 vznikla povinnost k domovní dani. Jinak předpis domovní daně na berní rok 1951 platí bez vydání platebního rozkazu nenařikatelně jako daňová povinnost též na berní rok 1952; to však neplatí v případech, kdy povinnost k domovní dani skončila v kalendářním roce 1950.

Opatření učiněná před počátkem účinnosti tohoto zákona, která odpovídají jeho předpisům, považují se za učiněná podle něho.

počínajíc berním rokem 1953 ustanovení zákona č. 76/1927 Sb., o přímých daních, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících, pokud upravují domovní daň;

dnem 31. prosince 1952 ustanovení o osvobození od domovní daně nebo o vynětí z daňové povinnosti, obsažená v dřívějších zákonech a předpisech podle nich vydaných. Tímto dnem pozbývají platnosti osvobození od domovní daně a vynětí z povinnosti k této dani, přiznaná dřívějšími zákony nebo podle nich.