Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

127/1964 Sb. znění účinné od 1. 10. 1999 do 30. 6. 2000
změněnos účinností odpoznámka

vyhláškou č. 175/2000 Sb.

1.7.2000

zrušena

vyhláškou č. 71/1999 Sb.

1.10.1999

Text vyhlášky zůstává nezměněn. Na základě § 30 odst. 1 vyhlášky č. 71/1999 Sb. se ruší použitelnost vyhlášky č. 127/1964 Sb. pro městskou autobusovou dopravu.

vyhláškou č. 462/1992 Sb.

1.12.1992

Více...

127

 

VYHLÁŠKA

ministerstva dopravy

ze dne 20. června 1964

o městském přepravním řádu

 

Ministerstvo dopravy v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány stanoví podle § 4 odst. 2 a § 29 zákona čís. 51/1964 Sb. o dráhách, podle § 7 vl. nař. č. 36/1951 Sb., jímž se provádí zákon o úpravě podnikání v silniční dopravě, a k provedení příslušných ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb.hospodářského zákoníku č. 109/1964 Sb.:

ČÁST PRVNÍ

OBECNÁ USTANOVENÍ (§ 1-3)

§ 1

(1)

Městský přepravní řád (dále jen "přepravní řád" podrobně upravuje vztahy, které vznikají při provádění hromadné přepravy osob městskými dráhami, (tramvajovými dráhami, trolejbusovými dráhami a městskými rychlodráhami) a na městských autobusových linkách mezi provozovatelem přepravy (dále jen "dopravce") a jejími účastníky, kromě cenových vztahů, které upravují tarify.

§ 2

Ustanovení přepravního řádu musí být uplatňováno tak, aby v souladu se společenskými zájmy byly přepravní služby zajišťovány obyvatelstvu co nejlépe a aby úkoly plánované k uspokojování přepravních potřeb občanů byly plněny s největší možnou úsporou společenské práce.

§ 3

(1)

Pracovníci dopravce pověření kontrolou dopravní služby a opatření kontrolním odznakem nebo kontrolním průkazem a pracovníci dopravní služby ve stejnokroji (dále jen "oprávnění pracovníci") mohou dávat cestujícím a účastníkům objednané jízdy ( § 24 až 26) pokyny nutné v zájmu bezpečnosti a plynulosti dopravy. Jde zejména o pokyny týkající se nastupování a vystupování, umístění cestujících ve vozidle, uvolnění určitého prostoru ve vozidle, připuštění zavazadel k přepravě a jejich uložení a zachování klidu a pořádku ve vozidle.

(2)

Oprávnění pracovníci mohou dále provádět úkony, jimiž se zajišťuje a kontroluje plnění přepravních a tarifních podmínek; k těmto úkonům patří i zjišťování totožnosti cestujících a účastníků objednané jízdy.

ČÁST DRUHÁ

PŘEPRAVA OSOB A JEJICH ZAVAZADEL (§ 4-35)

Oddíl první

Pravidelná přeprava osob na městských tramvajových a trolejbusových dráhách

a na městských autobusových linkách (§ 4-23)

§ 4

Provádění pravidelné přepravy

(1)

Pravidelná přeprava osob se provádí na linkách městských tramvajových a trolejbusových drah a na městských autobusových linkách, které jsou uvedeny v platných jízdních řádech nebo jinak zveřejněny. Linky musí být vedeny a doprava na nich organizována tak, aby při zachování hospodárnosti dopravy byly přepravní potřeby občanů uspokojovány v největší míře.

(2)

Ve vozidlech pravidelné přepravy osob může být zaveden provoz, v němž cestující je povinen některé úkony spojené s placením jízdného (dovozného), popř. s opatřením jízdenky provést sám (dále jen "S-provoz").

§ 5

zrušen

§ 6

Právo na přepravu

(1)

Občan, který splní podmínky stanovené přepravním řádem a tarifem, má právo, aby ho dopravce do cílové zastávky přepravil řádně a včas podle jízdního řádu. Nemůže-li dopravce provést jeho přepravu z nástupní zastávky vozidlem, pro které byl tarifně odbaven, nebo je-li pokračování v započaté jízdě znemožněno, má cestující právo na přepravu do cílové zastávky jiným vozidlem téže, popřípadě i jiné linky, a to bez placení dalšího jízdného.

(2)

Právo na přepravu určitým spojem linky má občan jen tehdy, není-li vozidlo plně obsazeno.

(3)

Přeprava děti do 6 let bez doprovodu cestujícího staršího 10 let není dovolena. Jsou-li místa k sezení ve vozidle plně obsazena, může cestující s bezplatně přepravovaným dítětem zaujmout jen jedno místo k sezení; kdy má cestující právo na bezplatnou přepravu dětí, stanoví tarif.

§ 7

Vyloučení osob z přepravy

(1)

Do vozidla nemají přístup nebo mohou být z přepravy vyloučeny osoby opilé a osoby, které pro nemoc a mimořádné znečištění oděvů nebo z jiných důvodů mohou být spolucestujícím na obtíž. Dopravce je oprávněn vyloučit dále z přepravy

a)

osoby bez platné jízdenky, které nesplní povinnost zaplatit jízdné a dovozné, popřípadě jiné částky stanovené tímto řádem nebo tarifem,

b)

osoby, které ohrožují bezpečnost provozu, svou vlastní nebo ostatních cestujících, a osoby, které přes upozornění oprávněného pracovníka nezachovávají ustanovení přepravního řádu.

(2)

Vyloučení z přepravy po započetí jízdy je nutno uskutečnit tak, aby nedošlo k ohrožení zdraví nebo bezpečnosti osoby z přepravy vylučované.

§ 8

Přeprava zavazadel

(1)

Cestující má právo vzít s sebou do vozidla jako zavazadlo

a)

věci, které lze snadno a rychle naložit a umístit ve voze,

b)

živá zvířata, pokud jsou splněny zvláštní podmínky stanovené pro jejich přepravu ( § 11).

(2)

Cestující smí vzít s sebou do vozidla nejvýše tři zavazadla․ Za zavazadla se nepovažují drobné předměty, které je možno podle potřeby držet na klíně nebo v ruce.

(3)

Cestujícímu není dovoleno brát s sebou do vozidla

a)

věci, jejichž přeprava je zakázána všeobecně závaznými předpisy nebo opatřeními orgánů státní správy;

b)

s výjimkami stanovenými v § 10 látky a předměty nebezpečné, které mohou svými vlastnostmi způsobit výbuch, oheň, poškození vozidla, jakož i úraz, otravu, popálení a onemocnění lidí a zvířat; zvláštní předpisy stanoví jmenovitě nebezpečné látky předměty z přepravy vyloučené,

c)

nabité střelné zbraně; toto ustanovení se nevztahuje na střelné zbraně příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, pro jejichž přepravu platí zvláštní předpisy,

d)

věci, které pro nevhodný způsob balení mohou poškodit, popřípadě znečistit cestující nebo vozidlo,

e)

věci, které svým zápachem, odpuzujícím vzhledem apod. by mohly být cestujícím na obtíž,

f)

zavazadlo, jehož váha přesahuje 50 kg, nebo zavazadla, jejichž celková váha přesahuje 50 kg,

g)

předmět, jehož rozměr je větší než 50x60x80 cm nebo předmět delší než 300 cm při průměru větším než 20 cm, a jde-li o předmět ve tvaru desky, je-li větší než 100x150 cm; na čtyřkolečkové dětské kočárky se toto ustanovení nevztahuje.

(4)

Zavazadla musí cestující umístit ve vozidle tak, aby neztěžovala výkon služby řidičům a průvodčím, zejména použití brzdového zařízení, a neomezovala nastupování a vystupování cestujících a průchod vozidlem. Vyžaduje-li to bezpečnost nebo pohodlí cestujících, musí být zavazadlo uloženo podle pokynu průvodčího (řidiče).

(5)

Má-li cestující zavazadlo, přepravuje je dopravce buď společně s ním a pod jeho dohledem, nebo odděleně; za oddělenou přepravu se považuje přeprava zavazadel uložených na místě určeném dopravcem nebo pokynem oprávněného pracovníka mimo prostor vozidla určený pro přepravu cestujících nebo v tomto prostoru, avšak na takovém místě, že cestující nemá možnost na své zavazadlo dohlížet.

§ 9

Přeprava dětských kočárků

(1)

Jako zavazadlo může cestující vzít s sebou do vozidla, pokud to úprava, vybavení a obsazení vozidla dovoluje, čtyřkolečkový dětský kočárek. K přepravě jsou připuštěny jen kočárky s dítětem; v době snížených nároků na přepravu též kočárky prázdné. V některých typech vozidel může být místní úpravou dopravce ( § 23) přeprava dětských kočárků zcela vyloučena.

(2)

Cestující s dětským kočárkem může nastoupit a vystoupit jen s vědomím průvodčího a ve vozidlech s S-provozem s vědomím řidiče. Ve vozidle smí být přepravován současně pouze jeden dětský kočárek; průvodčí (řidič) může výjimečně povolit přepravu dalších kočárků, pokud to provozní poměry na lince umožňují.

(3)

Cestující je povinen nastoupit nebo vystoupit s kočárkem těmi dveřmi, které určí průvodčí nebo řidič anebo které jsou pro nakládání (vykládání) kočárku určeny místní úpravou dopravce; kočárek je povinen umístit ve vozidle podle pokynu průvodčího (řidiče) nebo v té části vozidla, která je pro přepravu kočárků vyhrazena místní úpravou dopravce.

§ 10

Nebezpečné věci, jejichž přeprava je dovolena za zvláštních podmínek

(1)

Jako zavazadlo je možno vzít s sebou do vozidla, pokud to obsazení vozidla dovoluje, přenosnou ocelovou láhev s kapalným topným plynem pro domácnost (dále jen "láhev") nebo nádobu obsahující topnou naftu (dále jen "nádoba"). Pro přepravu kapalného topného plynu a topné nafty se stanoví tyto podmínky:

a)

cestující je povinen při nastupování do vozidla ohlásit přepravu láhve nebo nádoby průvodčímu (řidiči),

b)

láhev nebo nádoba nesmí být poškozena ani zevně znečištěna a musí mít těsně uzavřený uzávěr.

c)

v jednom vozidle je dovoleno přepravovat jednu nebo dvě lahve o celkovém obsahu nejvýše 10 kg nebo jednu nebo dvě nádoby o celkovém obsahu nejvýše 20 l; současně nesmí být v jednom vozidle přepravovány oba druhy paliv.

d)

cestující během přepravy zajistí láhev nebo nádobu proti převržení, pádu nebo mechanickému poškození.

e)

cestující umístí láhev nebo nádobu ve vozidle na místě, které určí průvodčí (řidič), nebo které je pro přepravu nádob nebo lahví vyhrazeno místní úpravou dopravce; není-li tímto způsobem určeno místo pro umístění lahví nebo nádob, umístí je na zadní, popřípadě střední plošině vozidla.

(2)

Osoby oprávněné k nošení střelné zbraně mohou vzít s sebou do vozidla zároveň se zbraní v přiměřeném množství náboje, pokud jsou uloženy v opascích na náboje, v loveckých brašnách a v podobných obalech.

(3)

Elektrické akumulátory lze brát s sebou jako zavazadlo jen tehdy, jsou-li odplynovací otvory zajištěny zašroubovanou zátkou tak, aby z nich kapalina nemohla vystříknout; jsou-li nabity, musí být póly zajištěny tak, aby nenastal zkrat. Elektrické akumulátory nesmějí být zevně znečištěny a musí být vždy postaveny na podlahu vozidla.

§ 11

Přeprava živých zvířat

(1)

Jako zavazadlo může cestující vzít s sebou do vozidla drobná domácí a jiná malá zvířata, pokud tomu nebrání zvláštní předpisy, jsou-li uzavřena v klecích, koších nebo jiných vhodných schránkách s nepropustným dnem, a není-li jejich přeprava na obtíž cestujícím (např. zapáchají-li). Pro přepravu schrán se zvířaty platí ustanovení o přepravě zavazadel.

(2)

Bez schrány je možno vzít do vozidla jen psa. Cestující se psem bez schrány může nastoupit jen s vědomím průvodčího (řidiče); mimo dobu zvýšených nároků na přepravu může průvodčí (řidič) dovolit přepravu psa každé velikosti. Pro přepravu psů bez schrán se stanoví tyto podmínky:

a)

pes má bezpečný náhubek a je držen na krátké šňůře,

b)

nejde o nemocného, špinavého nebo zlého psa,

c)

v jednom vozidle se přepravuje nejvýše jeden pes; toto omezení neplatí, jde-li o dva psy, které s sebou do vozidla bere jeden cestující.

(3)

Místní úpravou dopravce může být přeprava živých zvířat na některých linkách nebo v některých vozidlech vyloučena; toto oprávnění dopravce se nevztahuje na psy ozbrojených sil a bezpečnostních sborů a na psy doprovázející slepce.

§ 12

Jízdné (dovozné)

(1)

Cestující, pokud nemá podle tarifu nebo zvláštních předpisů právo na bezplatnou přepravu, je povinen za jednotlivou jízdu nebo za právo přepravovat se v určitém časovém období zaplatit jízdné stanovené tarifem. Uplatňuje-li cestující právo na zlevněné jízdné, je povinen své právo bez vyzvání prokázat. Tarif stanoví, za která zavazadla je cestující povinen zaplatit dovozné.

(2)

Jízdné (dovozné) za jednotlivou jízdu zaplatí cestující bez vyzvání bez prodlení po nastoupení do vozidla. Platí-li cestující průvodčímu, je třeba, aby přispíval k plynulému odbavení placením jízdného (dovozného) v dro bných penězích, tj. v mincích, popřípadě v papírových penězích do hodnoty Kčs 10,-.

(3)

Při přepravě vozidlem s S-provozem je cestující povinen platit jízdné a dovozné jen v odpočítaných mincích. Cestující je povinen připravit se odpočítané mince před nástupem do vozidla a vhodit bez prodlení po nástupu a bez vyzvání celou částku do určené pokladny; platí-li za více osob najednou, je povinen předem ohlásit jejich počet a osoby musí nastupovat s ním společně.

(4)

Je-li na lince s S-provozem zavedeno odstupňované jízdné, je cestující povinen před vhozením odpočítaného jízdného do pokladny, ohlásit cílovou zastávku. Pokračuje-li týmž spojem za ohlášenou zastávku, je povinen vhodit do pokladny další odpovídající jízdné, a to nejpozději před odjezdem z ohlášené cílové zastávky.

(5)

Cestující, který nevyužije svého práva na přepravu, získaného zaplacením jízdného, nemá právo na vrácení zaplacených částek.

§ 13

Jízdenky

(1)

V pravidelné přepravě osob se používají jízdenky pro jednotlivou jízdu a jízdenky platící pro jízdy v určitém časovém období - jízdenky časové (předplatní lístky, jízdní průkazy apod.).

(2)

Z jízdenky pro jednotlivou jízdu musí být patrné údaje umožňující podle povahy provozu kontrolu její platnosti a správnosti jejího použití.

(3)

Z časové jízdenky musí být patrny zejména tyto údaje:

a)

druh časové jízdenky,

b)

doba platnosti,

c)

provozní rozsah platnosti (jednotlivá linka, jízdní úsek, celá síť apod.),

d)

jména (název) vlastníka jízdenky,

e)

jde-li o předplatní časovou jízdenku, výše jízdného,

f)

název organizace, která jízdenku vydala.

(4)

Časové jízdenky musí cestující vyplnit podle předtisku. Je-li součástí časové jízdenky podobenka, musí odpovídat podobě vlastníka a hlava na podobence musí mít velikost nejméně 25x25 mm.

(5)

Vydává-li se jako doklad o zaplacení jízdného na určité časové období předplatní známka nebo časový kupón, je cestující povinen

a)

předplatní známku přilepit celou plochou na místě určeném předtiskem nebo,

b)

časový kupón vyplnit a umístit tak, jak stanoví tarif.

 

(6)

Je-li cestujícímu znemožněno využít čtvrtletní nebo celoroční jízdenky znějící na jeho jméno, a to nejméně na dobu 1 měsíce před ukončením její časové platnosti, je dopravce povinen provést na žádost cestujícího převod časové jízdenky na druhou osobu; převod je možné provést jen jednou.

§ 14

Výdej jízdenek

(1)

Cestující, který vstoupí do vozidla bez platné jízdenky, je povinen si bez vyzvání opatřit jízdenku u průvodčího. Je-li vozidlo s S-provozem opatřeno zařízením pro odběr jízdenek cestujícími, je povinen odebrat jízdenku po předchozím zaplacení jízdného.

(2)

Vydává-li dopravce na určité zastávce jízdenky pro jednotlivou jízdu mimo vozidlo, je cestující povinen opatřit si jízdenku před nastoupením do vozidla.

(3)

Cestující, který pokračuje týmž vozidlem v jízdě za zastávku, do které má platnou jízdenku, je povinen si bez vyzvání opatřit jízdenku pro další jízdu, a to nejpozději před odjezdem z této zastávky.

(4)

Je-li to z tarifních důvodů nutné, je cestující povinen při zakupování jízdenky ohlásit cíl jízdy. V takovém případě musí být cestujícímu vydána jízdenka pro přepravu až do ohlášené cílové zastávky.

(5)

Výše jízdného vyznačená na jízdence a na předplatních známkách musí souhlasit s cenou zaplaceného jízdného. Cestující je povinen při přejímání jízdenky nebo předplatní známky se přesvědčit, zda mu byl vydán podle jeho údajů, popřípadě zda výše jízdného na ní vyznačená souhlasí se zaplaceným jízdným; na pozdější reklamace cestujícího nebere dopravce zřetel.

(6)

Porušil-li cestující hrubě nebo opětovně ustanovení tohoto řádu nebo tarifu o získání slevy jízdného a o používání zlevněného jízdního průkazu nebo průkazky na slevu jízdného, může dopravce odmítnout vydání dalšího zlevněného jízdního průkazu nebo potvrzení průkazky na slevu jízdného až na dobu jednoho roku.

§ 15

Základní podmínky použití jízdenky

(1)

Cestující musí mít u sebe platnou jízdenku po celou dobu přepravy i v okamžiku vystoupení z vozidla.

(2)

Jízdenku pro jednotlivou jízdu nelze postoupit jiné osobě, jestliže byla jízda již nastoupena; časovou jízdenku, zní-li na jméno. Na jízdenku pro jednotlivou jízdu zakoupenou mimo vozidlo musí cestující nastoupit do lhůty stanovené místní úpravou dopravce. Dobu platnosti časových jízdenek stanoví tarif.

(3)

Jízdenka pro jednotlivou jízdu a časová jízdenka, na níž se její použití k jednotlivé jízdě vyznačuje, platí pro přepravu přímou linkou do cílové stanice; nemůže-li cestující jet do cílové zastávky přímo linkou nebo dosáhne-li použitím další linky (linek) podstatného zkrácení cestovní doby, je oprávněn, nestanoví-li tarif nebo místní úprav dopravce něco jiného, přestoupit na jinou linku. Přestupovat lze jen v těch zastávkách, kde se linky naposled křižují nebo rozcházejí anebo kde to místní úprava dopravce připouští, popřípadě ukládá.

(4)

Při přestupu je cestující povinen nastoupit do nejbližšího plně neobsazeného vozidla druhé linky; jestliže nepoužije tohoto vozidla, jde o přerušení jízdy a je povinen při nástupu do dalšího vozidla zaplatit nové jízdné. Je-li to z tarifních důvodů nutné, je cestující povinen při přestupu ohlásit, a to jak ve vozidle s průvodčím, tak i ve vozidle s S-provozem, cílovou zastávku. S jízdenkou pro jednotlivou jízdu je možno přestoupit do vozidla s S-provozem jen tehdy, jestliže to připouští místní úprava dopravce.

(5)

Má-li již cestující při nastoupení do vozidla platnou jízdenku, je povinen ji ihned a bez vyzvání předložit k nahlédnutí, popřípadě k vyznačení jejího použití průvodčím. Ve vozidle s S-provozem se cestující jízdenkou jen vykazuje. Jízdenky nesmějí být předkládány k nahlédnutí nebo použity k vykazování složené nebo vložené do neprůhledných obalů nebo jinak nečitelné.

(6)

Zlevněná jízdenka se považuje za platnou jen ve spojení s platnou průkazkou na slevu jízdného.

§ 16

Neplatnost jízdenek

(1)

Časová jízdenka je neplatná

a)

byla-li vydána na základě nesprávných údajů,

b)

není-li v době použití opatřena časově odpovídající předplatní známkou, která je celou plochou přilepena,

c)

není-li opatřena předepsanou podobenkou nebo byla-li podobenka neoprávněně vyměněna,

d)

neodpovídají-li její údaje již skutečnosti,

e)

nebyla-li řádně vyplněna a potvrzena nebo byly-li její údaje neoprávněně změněny,

f)

nelze-li z ní s určitostí zjistit potřebné údaje, zejména pro její poškození nebo pošpinění,

g)

uplynula-li doba její platnosti,

h)

bylo-li jí použito neoprávněnou osobou.

(2)

Jízdenka pro jednotlivou jízdu je neplatná

a)

je-li tak poškozena nebo pošpiněná, že z ní nejsou patrny potřebné údaje, nebo

b)

nedodržel-li cestující podmínky stanovené pro její použití.

§ 17

Průkazky na slevu jízdného

(1)

Právo na slevu jízdného prokazuje cestující, pokud tarif nestanoví něco jiného, zvláštní průkazkou. Má-li dopravce pochybnosti o splnění podmínek pro poskytnutí slevy jízdného, je oprávněn požadovat další doklady; dokud není nárok na slevu prokázán, může dopravce poskytnutí slevy jízdného odepřít.

(2)

Pro průkazky na slevu jízdného platí přiměřeně ustanovení § 13 odst. 3 a 4 a § 16 odst. 1.

§ 18

Kontrola jízdenek, průkazek na slevu jízdného

a placení jízdného

(1)

Cestující je povinen na vyzvání oprávněného pracovníka, kdykoliv během přepravy nebo v okamžiku vystoupení z vozidla předložit k nahlédnutí jízdenku, popřípadě průkazku na slevu jízdného. Dopravce může místní úpravou ( § 23) rozšířit povinnost cestujících předložit jízdenky i na uzavřený prostor zastávky. Ve vozidle s S-provozem je cestující povinen na vyzvání předložit k nahlédnutí odpočítané mince připravené ke vhození do pokladny.

(2)

Cestující, který se nemůže na vyzvání podle odstavce 1 prokázat platnou jízdenkou, zaplatí jízdné; dopravce je oprávněn od tohoto cestujícího dále vyžadovat zaplacení částky 200,- Kčs. Prohlásí-li však cestující, že má platnou časovou jízdenku s měsíčním nebo delším obdobím platnosti, a prokáže-li tuto skutečnost ve lhůtě a na místě určeném dopravcem, je dopravce oprávněn vyžadovat pouze zaplacení částky 30,- Kčs. Cestující, který se nemůže na vyzvání podle odstavce 1 prokázat platným dokladem o zaplacení dovozného, zaplatí dovozné a částku ve výši pětinásobku dovozného. Je-li na lince s S-provozem zavedeno odstupňované jízdné (dovozné), zaplatí uvedené částky i cestující, který pokračuje týmž spojem za ohlášenou cílovou zastávku, aniž nejpozději před odjezdem z ohlášené zastávky vhodí do pokladny další odpovídající jízdné (dovozné). V provozu s placením jízdného (dovozného) mimo vozidlo ( § 22a) zaplatí uvedené částky cestující bez platné jízdenky, který po nástupu do vozidla bez prodlení nevyznačí na jízdence pro jednotlivou jízdu nastoupení jízdy technickým zařízením pro označování jízdenky pro jednotlivou jízdu (dále jen "označovací zařízení").

(3)

Zjistí-li oprávněný pracovník, že se cestující vykazuje neplatnou jízdenkou nebo neplatnou průkazkou na slevu jízdného, je povinen ji odebrat. Cestující zaplatí jízdné a dopravce je oprávněn od tohoto cestujícího vyžadovat zaplacení částky 200,- Kčs. Za odebranou časovou jízdenku nemá cestující nárok na vrácení zaplaceného jízdného. Dopravce může místní úpravou stanovit, kdy je možno určitý nedostatek časové jízdenky nebo průkazky na slevu jízdného dodatečně odstranit a za jakých podmínek ji lze cestujícímu v takovém případě ponechat, popřípadě vrátit.

§ 19

Přezkoumání zavazadel

(1)

Má-li oprávněný pracovník pochybnosti o tom, zda věci, které cestující vzal s sebou do vozidla, vyhovují předchozím ustanovením, je oprávněn se přesvědčit v přítomnosti cestujícího o jejich povaze a obsahu. Odmítne-li cestující přezkoumání zavazadla nebo zjistí-li se při jeho přezkoumání, že věci (zvířata), které cestující veze s sebou, jsou z přepravy vyloučeny, je cestující povinen je z vozidla odstranit.

(2)

Cestující, který vzal s sebou do zavazadla nebezpečné látky a předměty z přepravy vyloučené nebo nabitou střelnou zbraň, zaplatí za každé takové zavazadlo částku ve výši Kčs 60,-.

§ 20

Povinnosti dopravce

(1)

Dopravce je povinen provádět přepravu cestujících s odbornou péčí. Při přepravě je zejména povinen zajišťovat bezpečnost cestujících a pořádek a klid ve vozidle. Ve styku s cestujícími jsou pracovníci dopravce povinni dodržovat všeobecná pravidla socialistického soužití.

(2)

Při provádění pravidelné přepravy osob je dopravce povinen vyvinout veškeré úsilí k dodržení platných jízdních řádů. Dojde-li k přerušení provozu na dobu delší než 15 minut, je dopravce povinen na žádost cestujícího délku, popřípadě místo (úsek) přerušení písemně potvrdit.

(3)

Vozidla, použitá k přepravě cestujících, musí být v řádném technickém stavu a prostor pro cestující, včetně stupátek do vozidla, musí být udržován v náležité čistotě. Během jízdy musí být zajištěno dostatečné větrání vozidla.

(4)

Vozidlo (souprava vozidel) určené k přepravě cestujících musí být na čele výrazně označeno číslem nebo jiným označením linky, cílovou zastávkou linky ve směru jízdy, jde-li o vozidlo s S-provozem, označením tohoto provozu. Označení linky musí být čitelné i za tmy. Na pravém boku každého vozidla ve směru jízdy musí být umístěny orientační tabulky viditelné z vnějšku i vnitřku vozidla, z nichž je patrno označení linky, směr jízdy k cílové zastávce, popřípadě, že jde o vozidlo s S-provozem. Záď vozidla (soupravy vozidel) musí být rovněž označena číslem nebo jiným označením linky.

(5)

Trvale zřízená zastávka musí být v každém směru opatřena tabulí s označením názvu zastávky, s údajem o jaký druh zastávky jde (stálá, na znamení, občasná), a čísly (písmeny) projíždějících linek a s výjimkou výstupní zastávky vybavena též vývěsným jízdním řádem.

(6)

Průvodčí (řidič) je povinen ohlásit název zastávky, a to nejpozději při zastavení vozidla v zastávce. Řidič tuto povinnost nemá, není-li vozidlo vybaveno příslušným technickým zařízením.

(7)

Stojí-li v zastávce současně více vozidel (souprav vozidel), je dopravce povinen zastavit znovu každé třetí vozidlo (soupravu) u označení zastávky, zastavit znovu každé vozidlo (soupravu) u označení zastávky je dopravce povinen v případě, že tam stojící osoba těžce postižená na zdraví dává zvláštním označením2 znamení k zastavení; toto ustanovení se nevztahuje na zastávky konečné, na zastávky zvlášť vybavené pro hromadný nástup cestujících a na zastávky, na nichž provoz je místní úpravou dopravce řízen odchylným způsobem.

(8)

Průvodčí je povinen dát stanovené zvukové znamení k odjezdu až po ukončení výstupu a nástupu cestujících; znamení je zároveň upozorněním cestujících o ukončení výstupu a nástupu ve vozidle s průvodčím. Ve vozidle s S-provozem provede toto upozornění řidič zvláštním zvukovým a optickým zařízením vozidla.

§ 21

Péče o cestující

(1)

Podle rozsahu přepravy a místních potřeb zřizuje dopravce zařízení, jimiž zvyšuje úroveň přepravy, jako informační kanceláře, výdejny časových jízdenek a předplatních známek apod. Svoje zařízení určená k používání cestujícími je povinen udržovat v náležité čistotě, osvětlovat je a zajišťovat jejich včasné otevření podle potřeb cestujících. Osobám, které nemají přístup do vozidla, není dovoleno prodlévat ani v těchto zařízeních; předměty a zvířata, které není dovoleno brát s sebou do vozidla nesmějí se brát ani do těchto zařízení.

(2)

Pro nemocné osoby, invalidy a těhotné ženy musí být v každém voze vyhrazeno a zřetelně označeno nejméně šest míst k sezení. Cestujícím těžce postiženým na zdraví, kterým byly podle zvláštních předpisů3 poskytnuty mimořádné výhody, musí být umožněn nástup do vozidla všemi dveřmi určenými pro cestující; všemi dveřmi určenými pro cestující může být nástup do vozidla umožněn též cestujícím viditelně těžce poškozeným na zdraví.

(3)

Průvodčí (řidič) je povinen ve spolupráci s cestujícími starat se o jejich pohodlnou a bezpečnou přepravu; zvláštní pozornost věnuje dětem starším 6 let, pokud cestují bez doprovodu.

(4)

Vznikne-li u cestujícího během přepravy potřeba lékařského ošetření a není-li cestující schopen lékařskou pomoc sám vyhledat, postará se dopravce o jeho přemístění z vozidla.

(5)

Dopravce informuje občany včas a vhodným způsobem (denním tiskem, rozhlasem, vývěskami umístěnými na zastávkách a ve vozidlech apod.) o všech závažných skutečnostech, které mají vztah k cestující veřejnosti, zejména o provedení místní úpravy podle § 23, o zřízení nové linky, a to i dočasné, o posílení přepravy při zvláštních příležitostech, o výši jízdného na linkách s S-provozem, o zavedení S-provozu na dalších linkách, o změnách tarifu apod.

(6)

Na požádání cestujícího předloží mu dopravce na pracovištích určených pro styk s cestujícími k nahlédnutí tento přepravní řád, jízdní řád (řády), tarif, jakož i místní úpravy jím provedené. Dále poskytne dopravce informace související s přepravou.

§ 22

Povinnosti cestujících

(1)

Cestující jsou povinni uvědomělou kázní, pozorností a opatrností přiměřenou povaze provozu, zachováním ustanovení tohoto řádu a ostatních předpisů týkajících se přepravy, jakož i všeobecných pravidel socialistického soužití přispívat k pořádku, bezpečnosti a plynulosti městské hromadné přepravy osob. Jsou povinni dbát též místních úprav provedených dopravcem podle § 23 a pokynů dopravce, které jsou uvedeny ve vývěskách, zveřejněny jiným způsobem nebo které dají oprávnění pracovníci ústně, popřípadě zvukovým a optickým zařízením vozidla.

(2)

Cestující se musí sami starat, aby v nástupní zastávce včas do vozidla nastoupili, ve správné zastávce přestoupili a v cílové zastávce včas vystoupili. Kde to provoz na zastávce umožňuje, nastupují cestující do vozidla v pořadí, v jakém na zastávku přišli.

(3)

Cestující může nastoupit do vozidla a vystoupit z něho jen na zastávce, a není-li vozidlo v pohybu. Jde-li o zastávku, kde vozidlo zastavuje jen na znamení, musí cestující, který chce nastoupit, být v prostoru zastávky a dát včas řidiči vozidla znamení zvednutím ruky; cestující, který chce na takové zastávce vystoupit, musí o tom včas uvědomit průvodčího a jde-li o vozidlo s S-provozem, řidiče.

(4)

Stojí-li v zastávce současně více vozidel (souprav), smějí cestující, nejde-li o výjimku uvedenou v § 20 odst. 7, nastoupit jen do prvních dvou. Nastupovat a vystupovat smějí jen těmi dveřmi, které jsou k nástupu nebo výstupu určeny. Ve dveřích vozidla, které je možno použít k nastupování i vystupování, mají vystupující cestující přednost. Cestující stojící ve vozidle jsou povinni se za jízdy držet.

(5)

Vyžadují-li to provozní nebo jiné vážné důvody, jsou cestující povinni na pokyn oprávněného pracovníka z vozidla vystoupit, a chtějí-li v jízdě pokračovat, na jeho pokyn včas nastoupí.

(6)

Je-li třeba pro starou nebo nemocnou osobu, invalidu a těhotnou ženu další místo k sezení, je cestující povinen na vyzvání oprávněného pracovníka místo uvolnit. Cestující je dále povinen umožnit naložení, vyložení a umístění dětského kočárku ve vozidle.

(7)

Cestující se musí zdržet všeho, co by mohlo ohrozit bezpečnost a plynulost přepravy, pořádek ve vozidle nebo působit rušivě na pracovníky dopravce při výkonu jejich služby anebo způsobit škodu dopravci nebo cestujícím. Zejména není cestujícím dovoleno

a)

naskakovat a vyskakovat za jízdy, otvírat okna vozidla a vnější dveře, vyklánět se z vozidel a zdržovat se na stupátkách,

b)

vystupovat nebo nastupovat, jakmile průvodčí (ve vozidle s S-provozem řidič) dá znamení podle § 20 odst. 8; dále nastupovat do vozidla, které je plně obsazeno, nebo které prohlásil oprávněný pracovník za obsazené,

c)

zdržovat se v prostoru vyhrazeném pro řidiče a v prostorách určených k vystupování a nastupování, vadí-li to nerušenému vystupování a nastupování ostatních cestujících a ve vozidlech s S-provozem jejich tarifnímu odbavení, a v prostoru, kde brání řidiči ve výhledu z vozidla,

d)

dávat nebo napodobit znamení užívaná dopravcem k provozu, uvádět v činnost návěstní zařízení dopravce, popřípadě zařízení určená k pohonu a používat zařízení určená k obsluze vozidel a výhybek,

e)

mluvit na řidiče za jízdy,

f)

kouřit ve vozidlech,

g)

nechat stát nebo klečet děti na sedadlech, pokud by mohlo dojít k znečištění sedadla nebo je-li tento způsob přepravy na obtíž cestujícím,

h)

vyhazovat odpadky a jiné věci z vozidla a nechat vyčnívat věci z vozidla,

ch)

odkládat věci a zvířata na sedadlo a umísťovat děti a věci na brzdovém zařízení,

i)

pískat, zpívat, hlučně se chovat nebo provozovat hudbu (též reprodukovanou hudbu a řeč) ve vozidle.

(8)

Cestující, který z hrubé nedbalosti nebo v opilosti znečistil vozidlo anebo jiná zařízení dopravce, a cestující, který přes upozornění, popřípadě napomenutí oprávněného pracovníka pokračuje v jednání uvedeném v předchozím odstavci nebo v jiném jednání, jímž ohrožuje bezpečnost nebo narušuje plynulost přepravy, je povinen zaplatit částku ve výši Kčs 30,-.

(9)

Cestující je povinen na vyzvání oprávněného pracovníka prokázat svoji totožnost.

§ 22a

Provoz s placením jízdného (dovozného)

mimo vozidla

(1)

Se souhlasem příslušného národního výboru může dopravce zavést provoz s placením jízdného (dovozného) mimo vozidla. Zavedení tohoto provozu je přípustné, jen je-li dostatečně časově a místně zabezpečen prodej jízdenek mimo vozidla a zajistí-li dopravce bezpečnost a plynulost přepravy v rozsahu uloženém mu tímto řádem a jinými právními předpisy pro provoz s placením jízdného (dovozného) ve vozidlech.

(2)

Při zavedení provozu podle odstavce 1 je cestující, který nemá platnou časovou jízdenku, povinen opatřit si před nástupem do vozidla jízdenku pro jednotlivou jízdu a po nástupu bez prodlení na ní označovacím zařízením vyznačit nastoupení jízdy; obdobně se postupuje při placení dovozného za zavazadla.

(3)

Při přepravě vozidly, na kterých je zaveden provoz podle odstavce 1, neplatí ustanovení § 12 odst. 2 až 4 a § 14 odst. 1, 3 a 4; ustanovení § 20 odst. 8 druhé věty platí obdobně.

§ 23

Místní úpravy v pravidelné přepravě osob

(1)

Pokud to místní dopravní poměry vyžadují a pokud to tento přepravní řád připouští, je dopravce oprávněn provést v pravidelné přepravě osob zvláštní místní úpravy; odchylně od přepravního řádu může upravit jen podmínky stanovené v § 6 odst. 3, § 8, § 9, § 11 odst. 2 písm. c), § 12 odst. 4, § 22 odst. 4 a v § 22 odst. 7 písm. d) v části týkající se zákazu uvádět v činnost návěstní zařízení dopravce.

(2)

Místní úpravou může dopravce zajistit přednostní použití vozidla v určité době nebo z určité zastávky pro některé skupiny cestujících (pro jízdy pracujících do zaměstnání a zpět, žáků do školy a zpět apod.); v takovém případě mohou oprávnění pracovníci žádat předložení dokladu o příslušnosti cestujícího ke zvýhodněné skupině.

(3)

Místní úpravy nesmějí snižovat bezpečnost cestujících ani uživatelů pozemních komunikací.

Oddíl druhý

Objednané jízdy na městských

tramvajových a trolejbusových

dráhách (§ 24-26)

§ 24

Základní ustanovení

Pro objednané jízdy na městských drahách platí přiměřeně ustanovení § 7, 8, 10, 11, 19, 20 odst. 1, 3 s 8, § 21 a § 22 odst. 1, 4, 5 a 7_9 s těmito odchylkami:

a)

počet zavazadel jednotlivého účastníka jízdy není omezen,

b)

objednatel se může s dopravcem dohodnout o přepravě větších a těžších zavazadel než připouští § 8, o současné přepravě většího počtu psů beze schrány a o možnosti kouření ve vozidle.

§ 25

Objednávka zvláštní jízdy

(1)

Zvláštní jízda na městských drahách musí být předem objednána. Objednávku je třeba učinit alespoň dva dny před požadovaným provedením zvláštní jízdy.

(2)

Objednávka musí obsahovat veškeré údaje potřebné k provedení a vyúčtování přepravy, zejména název (jméno), poštovní adresu a číslo telefonu objednatele, místo a dobu přistavení vozidla, účel, směr, cíl a dobu trvání přepravy a počet účastníků přepravy; je-li objednatelem socialistická organizace, ještě data jejího bankovního spojení.

(3)

Objednávka musí být učiněna písemně.

§ 26

Sjednání a plnění přepravní smlouvy

(1)

Přepravní smlouva o zvláštní jízdě na městských drahách vzniká okamžikem, kdy písemné přijetí objednávky došlo objednateli. Smlouvou se dopravce zavazuje objednateli přepravit účastníky jízdy a jejich zavazadla do sjednaného místa (míst) řádně a včas. Objednatel se zavazuje dopravci, že splní on a účastníci zvláštní jízdy sjednané a řádem stanovené podmínky a že zaplatí přepravné, popřípadě jiné náhrady.

(2)

Odpadne-li potřeba sjednané jízdy, je objednatel povinen oznámit to bez prodlení dopravci. Rovněž dopravce je povinen, nemůže-li provést sjednanou zvláštní jízdu nebo nemůže-li ji provést za dohodnutých podmínek, objednatele o tom neprodleně vyrozumět.

(3)

Objednatel je oprávněn odstoupit od smlouvy, nezapočne-li dopravce s přepravou nejpozději do jedné hodiny od sjednané doby započetí jízdy.

(4)

Objednatel zvláštní jízdy je povinen určit vedoucího výpravy, který odpovídá jako jeho zástupce za udržování pořádku ve vozidle a za dodržování bezpečnostních přepravních předpisů účastníky jízdy. Vedoucí výpravy je povinen zajistit, aby účastníci jízdy byli při jejím pokračování včas přítomni; je také oprávněn dohodnou s dopravcem změnu sjednaných podmínek.

(5)

Je-li čekání vozidla během jízdy sjednanou součástí přepravního výkonu nebo vzniklo-li pro nesprávné, popřípadě nedostatečné údaje objednávky anebo z jiných příčin na straně objednatele (účastníků jízdy), popřípadě z příčin souvisejících s účelem a způsobem provedení sjednané jízdy, je objednatel přepravy povinen poskytnout dopravci náhradu za čekání stanovenou tarifem.

Oddíl třetí

(§ 27)

§ 27

zrušen

Oddíl čtvrtý

Přeprava osob v městských

rychlodráhách (§ 28-35)

§ 28

Platnost oddílu prvního pro přepravu osob v městských rychlodráhách

(1)

Pro přepravu osob a jejich zavazadel městskými rychlodráhami platí obdobně ustanovení § 6 až 8, § 10 s výjimkou odstavce 1, § 11 odst. 1. § 13, § 14 odst. 5 a 6, § 16, 17, § 18 odst. 3, § 19, § 20 s výjimkou odstavců 5 až 8, § 21 s výjimkou odstavce 2 a § 22 s výjimkou prvé věty odstavce 4; při tarifním odbavení cestujících jízdenkou pro jednotlivou jízdu ( § 29 odst. 1) platí obdobně též ustanovení § 12 odst. 1 a 5, § 14 odst. 2, § 15 s výjimkou odstavců 4 a 5 a § 18 odst. 1 až 3.

(2)

Ustanovení citovaná v odstavci 1 se s výjimkou § 13, § 14 odst. 5 a 6, § 16 a 17 přiměřeně vztahují na celý prostor městské rychlodráhy, v němž se cestující může pohybovat po tarifním odbavení (dále jen "přepravní prostor"). Pokud se v těchto ustanoveních hovoří o průvodčím nebo řidiči, rozumí se tím oprávněný pracovník, slovem zastávka se rozumí stanice městské rychlodráhy.

§ 29

Vstup do přepravního prostoru, placení jízdného a dovozného

(1)

Dopravce se souhlasem příslušného národního výboru určí, zda tarifní odbavení cestujících platících jednotlivou jízdu bude prováděno vložením mince do turniketu nebo jízdenkou pro jednotlivou jízdu.

(2)

Přepravní prostor je od ostatního prostoru městské rychlodráhy oddělen podle způsobu tarifního odbavení buď vstupními a výstupními turnikety a průchody nebo vstupy, výstupy a průchody pro cestující. K přepravnímu prostoru patří zejména schodiště, chodby pohyblivé schody (chodníky), haly, nástupiště, stanice a vozidla městské rychlodráhy určená k přepravě osob. Hranice mezi přepravním prostorem a ostatním prostorem městské rychlodráhy musí být zřetelně označena. Do přepravního prostoru jsou cestující povinni vstupovat vstupními turnikety, popřípadě vstupy a průchody určenými pro cestující.

(3)

Jestliže je tarifní odbavení cestujících prováděno vložením mince do turniketu, je dopravce povinen v každé stanici zřídit a udržovat v provozu zařízení umožňující výměnu mincí za mince potřebné k odbavení cestujících, popřípadě zajistit výměnu mincí jiným způsobem. Výměna mincí musí být cestujícím umožněna po dobu, po kterou je jim dovolen vstup do přepravního prostoru. Dopravce je povinen určit a označit, které turnikety a průchody slouží k odbavení cestujících platících jízdné pro jednotlivou jízdu a které pro odbavení cestujících s časovými jízdenkami, cestujících se zavazadly podléhajícími placení dovozného a cestujících s nárokem na slevu jízdného.

(4)

Jestliže je tarifní odbavení cestujících prováděno jízdenkou pro jednotlivou jízdu, je dopravce povinen v každé stanici zajistit prodej jízdenek pro jednotlivou jízdu; prodej jízdenek může být zajištěn předprodejními automaty, které mohou být umístěny i mimo uzavíratelný prostor stanice. Před vstupy a průchody do přepravního prostoru musí být umístěn dostatečný počet označovacích zařízení, kterými lze označit na jízdence pro jednotlivou jízdu čas nastoupení jízdy, popřípadě jiné údaje; označovací zařízení může být spojeno se zařízením na prodej jízdenek. Koupě jízdenek pro jednotlivou jízdu musí být cestujícím umožněna po dobu, po kterou je jim dovolen vstup do přepravního prostoru.

(5)

Při tarifním odbavení cestujících platících jednotlivou jízdu vložením mince do turniketu se postupuje takto:

a)

cestující platící jednotlivou jízdu, který nemá zavazadlo podléhající placení dovozného, zaplatí jízdné vložením mince stanovené hodnoty do otvoru vstupního turniketu; po vložení mince smí vstoupit do přepravního prostoru jen jeden cestující;

b)

cestující platící jednotlivou jízdu, který má zavazadlo podléhající placení dovozného, použije průchodu nebo turniketu určeného pro držitele časových jízdenek; jízdné a dovozné zaplatí podle místní úpravy provedené dopravcem buď přesně odpočítanou částkou pracovníkovi dopravce, který tento průchod nebo turniket obsluhuje, nebo vložením do otvoru příslušného odbavovacího zařízení;

c)

cestující, který je držitelem časové jízdenky, použije průchodu nebo turniketu určeného pro držitele časových jízdenek; jízdenku předloží ke kontrole pracovníkovi dopravce obsluhujícímu průchod nebo turniket nebo zařízení, které kontrolu provádí; má-li cestující zavazadlo podléhající placení dovozného, zaplatí dovozné způsobem uvedeným pod písmenem b);

d)

cestující s nárokem na slevu jízdného a cestující s bezplatně přepravovaným dítětem nebo dětmi použijí průchodu nebo turniketu určeného pro držitele časových jízdenek; jízdné zaplatí způsobem uvedeným pod písmenem b).

(6)

Při tarifním odbavení cestujících jízdenkou pro jednotlivou jízdu je cestující, který nemá platnou časovou jízdenku nebo nárok na bezplatnou přepravu, povinen opatřit si předem jízdenku pro jednotlivou jízdu a před vstupem do přepravního prostoru označit na ní označovacím zařízením čas nastoupení jízdy. Označená jízdenka platí po dobu stanovenou tarifem. Obdobně se postupuje při tarifním odbavování zavazadel.

(7)

Cestující jsou bez vyzvání povinni zaplatit jízdné a dovozné nebo označit na jízdence nastoupení jízdy nebo předkládat jízdenky ke kontrole.

§ 30

(1)

Cestující, který vstoupil průchodem nebo turniketem určeným pro držitele časových jízdenek, nebo který vstoupil bez zaplacení do přepravního prostoru jinak, než je uvedeno v § 29, a který se nevykázal platnou časovou jízdenkou, zaplatí jízdné; dopravce je oprávněn od tohoto cestujícího dále vyžadovat zaplacení částky 200,- Kčs. Ustanovení § 18 věty druhé zde platí obdobně. Zaplacení jízdného a částky 200,- Kčs je dopravce oprávněn vyžadovat i od cestujícího, který vložil do otvoru turniketu minci nižší než odpovídající hodnoty, nebo jiný předmět.

 

(2)

Cestující, který při průchodu turniketem nezaplatil dovozné za zavazadlo podléhající placení dovozného, je povinen zaplatit dovozné a zvláštní částku ve výši pětinásobku dovozného.

§ 31

Přeprava na pohyblivých schodech

(1)

Cestující, kteří používají pohyblivých schodů, jsou povinni se přidržovat pohyblivého madla a stát čelem ve směru pohybu pohyblivých schodů po jejich pravé straně; stání vlevo je dovoleno jen při vyšším obsazení pohyblivých schodů.

(2)

Chůze po pohyblivých schodech je přípustná jen ve směru pohybu pohyblivých schodů po jejich levé straně a jen tehdy, jestliže obsazení pohyblivých schodů umožňuje volný průchod.

(3)

Cestujícím je zakázáno pokládat na stupně a madla pohyblivých schodů zavazadla a jakékoli předměty; cestující je musí držet tak, aby se nedotýkaly bočních stěn pohyblivých schodů.

(4)

Běhání a sezení na pohyblivých schodech je zakázáno.

(5)

Ustanovení odstavců 1 až 4 platí obdobně i pro přepravu na pohyblivých chodnících.

§ 32

Přeprava dětských kočárků v metru

(1)

Jako zavazadlo může cestující vzít s sebou k přepravě též čtyřkolečkový dětský kočárek. K přepravě jsou připuštěny jen kočárky s dítětem, v době snížených nároků na přepravu též kočárky prázdné. Přepravovat dětský kočárek po pohyblivých schodech lze jen za podmínky, že způsobilost schodů k přepravě a způsob přepravy byly z hlediska její bezpečnosti schváleny. Schválený způsob přepravy musí dopravce vyhlásit a cestující jsou povinni jej dodržovat.

(2)

Dopravce je povinen určit způsob vstupu cestujících s dětským kočárkem do přepravního prostoru a způsob výstupu z něho; může také určit, že cestující s dětským kočárkem jsou povinni použít zvláštního zařízení uvedeného v § 35.

(3)

Dopravce je povinen vyhradit v každém vlaku místo pro přepravu dětských kočárků a určit dveře, kterými cestující s dětskými kočárky do vozidla nastupují a kterými z vozidla vystupují.

(4)

Dopravce může místní úpravou omezit počet kočárků, které smějí být najednou přepravovány ve vlaku.

§ 33

Chování v přepravním prostoru

(1)

Při čekání jsou cestující povinni stát podél hrany nástupiště a nepřekračovat vyznačenou čáru ohraničující nástupiště. Tuto čáru nesmějí přesahovat ani zavazadla nebo jiné předměty, které mají cestující s sebou.

(2)

Cestujícím je zakázáno zdržovat se bezdůvodně v přepravním prostoru.

(3)

Jestliže cestující upustil na trať jakýkoli předmět, je povinen to neprodleně ohlásit pracovníkovi dopravce.

(4)

V přepravním prostoru není dovoleno nabízet cestujícím věci ke koupi bez souhlasu dopravce.

§ 34

Zvláštní povinnosti dopravce

(1)

Dopravce je povinen informovat rozhlasovým zařízením ve vlaku cestující při vjezdu vlaku do stanice o názvu stanice a možnosti přestupu; před odjezdem vlaku ze stanice je povinen vyzvat cestující k ukončení nástupu a výstupu, upozornit na zavírání dveří a oznámit název následující stanice.

(2)

Dopravce je povinen vyhradit pro přepravu invalidů, nemocných osob a těhotných žen v každém voze nejméně šest míst k sezení, není-li pro tento účel vyhrazen ve vlaku zvláštní oddíl. Vyhrazená místa k sezení nebo vyhrazený oddíl musí být zřetelně označeny.

(3)

Dopravce je povinen v přepravním prostoru zabezpečit nezbytnou pomoc invalidům a osobám se sníženou pohyblivostí.

§ 35

Zvláštní úprava pro přepravu invalidů

a osob se sníženou pohyblivostí

(1)

Pokud je v některých stanicích metra zřízeno zvláštní zařízení pro přepravu invalidů a osob se sníženou pohyblivostí (výtahy, zvláštní pohyblivé schody), neplatí pro tyto cestující, použijí-li tohoto zařízení, ustanovení § 29 a § 30 odst. 2, pokud se týká způsobu vstupu do přepravního prostoru.

(2)

Pro placení jízdného (dovozného) a vstup do přepravního prostoru v případech uvedených v odstavci 1 platí místní úprava provedená dopravcem.

ČÁST TŘETÍ

ODPOVĚDNOST A UPLATNĚNÍ PRÁV Z PŘEPRAVY OSOB (§ 36-38)

§ 36

Rozsah odpovědnosti

(1)

Dopravcem cestující a objednatelé zvláštních jízd a účastníci těchto jízd odpovídají z přepravy, podle příslušných ustanovení občanského zákoníku, hospodářského zákoníku a ustanovení tohoto řádu.

(2)

Jestliže v pravidelné přepravě osob nebyla provedena přeprava cestujícího s platnou jízdenkou nebo je-li pokračování v jízdě znemožněno, má tento cestující práva uvedená v § 6 odst. 1. Neprovedení přepravy z těchto důvodů, zpožděný příjezd, odjezd, popřípadě ztráta přípoje nezakládá právo na náhradu škody.

(3)

Vznikla-li objednateli zvláštní jízdy škoda neprovedením sjednané přepravy nebo nedodržením časů dohodnutých pro provedení jízdy, je dopravce povinen mu škodu nahradit, a to do výše zaplaceného jízdného nebo jízdného, které odpovídá objednané přepravě. Dopravce se zprostí odpovědnosti, jestliže prokáže, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm lze požadovat.

(4)

Nemůže-li dopravce zjistit, kterým z účastníků zvláštní jízdy byla škoda způsobena, odpovídá za ni dopravci objednatel.

§ 37

Uplatnění práv vůči dopravci; zánik práv

(1)

Práva objednatele zvláštní jízdy podle § 28 odst. 2 musí být uplatněna u dopravce bez zbytečného odkladu. Nebyla-li práva uplatněna nejpozději do šesti měsíců, zaniknou; šestiměsíční lhůta počítá od události zakládající právo, a jde-li o jízdu objednanou socialistickou organizací, ode dne, kdy jízda byla nebo měla být provedena.

(2)

Právo se uplatňuje reklamací podanou písemně nebo ústně; jde-li o socialistickou organizaci jen písemně. Uplatňuje-li se právo ústní reklamací, vyhotoví o ní dopravce zápis. V reklamaci musí reklamující vymezit, čeho se jeho požadavek týká, uvést rozsah svých nároků, stručně je odůvodnit a připojit důkazní prostředky.

(3)

Nemá-li reklamace náležitosti uvedené v odstavci 2, vyzve dopravce reklamujícího k jejímu doplnění a stanoví přiměřenou lhůtu, nikoliv kratší než 8 dnů. Bude-li doplnění reklamace provedeno ve stanovené lhůtě, platí, že byla řádně podána.

(4)

Dopravce je povinen vyřídit reklamaci do tří měsíců od jejího podání. Zamítne-li dopravce zcela nebo zčásti reklamací uplatněné právo, je povinen svoje rozhodnutí odůvodnit.

(5)

Právo občana uplatnit návrhem u soudu náhradu požadovanou již reklamací u dopravce se promlčuje za jeden rok ode dne, kdy bylo právo u dopravce uplatněno.

(6)

Socialistická organizace může uplatnit svá práva proti dopravci u hospodářské arbitráže teprve tehdy, jestliže reklamace byla zcela nebo zčásti zamítnuta nebo jestliže nebyla vyřízen do tří měsíců. Právo socialistické organizace zaniká, nebylo-li uplatněno do 6 měsíců od prvého dne měsíce následujícího po odeslání reklamace dopravci.

§ 38

Uplatnění práv dopravce, zánik práv

Pro uplatnění a zánik práv dopravce vůči cestujícím a objednatelům zvláštních jízd platí ustanovení občanského zákoníku.

ČÁST ČTVRTÁ

ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 39-40)

§ 39

Zrušuje se vyhláška ministerstva dopravy č. 364/1953 Ú. l., kterou se vydává přepravní řád pro městskou hromadnou dopravu osob (přepravní řád) ve znění vyhlášky ministerstva dopravy a spojů č. 7/1963 Sb.

§ 40

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1964.

Ministr:

Indra v. r.

Přechodná ustanovení novel:

účinné od
Znění přílohy E zákona č. 146/1971 Sb.1.1.1972


Poznámky pod čarou:

Označení stanoví federální ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci se zúčastněnými orgány.

Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky č. 130/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské socialistické republiky č. 134/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon Slovenské národní rady o působnosti orgánů Slovenské socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Poznámky pod čarou:
2

Označení stanoví federální ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci se zúčastněnými orgány.

3

Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí České socialistické republiky č. 130/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské socialistické republiky č. 134/1975 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon Slovenské národní rady o působnosti orgánů Slovenské socialistické republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.