Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

24/1964 Sb. znění účinné od 1. 4. 1964 do 31. 12. 1984

24

 

Zákon

ze dne 31. ledna 1964

o notářských poplatcích

 

Národní shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákoně:

§ 1

Úvodní ustanovení

(1)

Notářské poplatky se vybírají:

a)

za činnost státních notářství (notářské poplatky za úkony),

b)

z úplatného převodu vlastnictví k nemovitostem (notářské poplatky z převodu nemovitostí),

c)

za bezúplatné nabytí majetku úmrtím občana (notářské poplatky z dědictví),

d)

za bezúplatné nabytí majetku převodem (notářské poplatky z darování).

(2)

Poplatky vyměřují státní notářství.

Č Á S T P R V Á

Druhy notářských poplatků (§ 2-20)

D Í L P R V N Í

Notářský poplatek za úkony (§ 2-5)

§ 2

Předmět poplatku

Poplatek se vybírá za úkony státního notářství stanovené prováděcím předpisem (dále jen „notářský úkon“).

§ 3

Základ poplatku

Je-li notářský úkon stanoven poplatek podle ceny, je základem poplatku cena předmětu úkonu. Touto cestou se rozumí, pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného, cena, za kterou by bylo lze předmět notářského úkonu prodat v době a místě tohoto úkonu.

§ 4

Sazby poplatku

Sazby poplatku za notářské úkony stanoví prováděcí předpis buď pevnými částkami, anebo procentem z ceny předmětu notářského úkonu, a to za jednotlivé notářské úkony nebo za úhrn notářských úkonů. U notářských úkonů zvlášť složitých, obtížných nebo časově náročných se stanovený poplatek úměrně zvyšuje, nejvýše však o 100%.

§ 5

Poplatník

(1)

Poplatek je povinen platit ten, kdo žádá o provedení notářského úkonu, a jde-li o notářský úkon prováděný státním notářstvím bez návrhu (žádosti), ten, v jehož zájmu byl notářský úkon proveden.

(2)

Poplatek je vždy však povinen platit:

a)

nabyvatel nemovitosti za registraci úkonů o převodu nemovitosti,

b)

nabyvatel práva osobního užívání pozemku za registraci smlouvy o zřízení takového práva,

c)

vlastník nemovitosti za registraci smlouvy o omezení převodu nemovitosti.

(3)

Je-li poplatníků několik, jsou povinni platit poplatek společně a nerozdílně.

D Í L D R U H Ý

Notářský poplatek z převodu nemovitostí (§ 6-10)

§ 6

Předmět poplatku

(1)

Poplatek se vybírá za úplatný převod nebo za úplatný přechod (dále jen „převod“) vlastnictví k nemovitosti.

(2)

Vyměňují-li se dvě nemovitosti, považují se převody obou nemovitostí za jeden převod; poplatek se vybírá z převodu té nemovitosti, z jejíhož převodu je poplatek vyšší․

(3)

Je-li úplata nižší než cena, za kterou by bylo lze nemovitost prodat v době nabytí a v místě, kde nemovitost je, považuje se převod do výše úplaty za úplatný a převod ve výši rozdílu mezi úplatou a uvedenou cenou za bezúplatný.

(4)

Jde-li o nemovitost nabývanou ze socialistického vlastnictví, poplatek se nevybírá.

§ 7

Základ poplatku je úplata za nemovitost.

§ 8

Sazby poplatku

(1)

Sazby poplatku stanoví prováděcí předpis ve výši 6% až 13% základu poplatku.

(2)

Jsou-li dosavadní vlastník nemovitosti a nabyvatel osobami blízkými a nejde-li o nabytí nemovitosti vyvlastněním nebo nabytí nemovitosti prodávané při výkonu rozhodnutí, stanoví se sazby poplatku ve výši 1% až 5% základu poplatku.

(3)

Sazby poplatku z převodu nemovitostí ze soukromého vlastnictví jsou o 3% základu poplatku vyšší než příslušné sazby stanovené podle odstavců 1 a 2.

§ 9

Poplatník

(1)

Poplatek je povinen platit převodce; nabyvatel za poplatek ručí. Jde-li o nabytí nemovitosti vyvlastněním nebo o nabytí nemovitosti prodávané při výkonu rozhodnutí, je povinen poplatek platit nabyvatel.

(2)

Vybírá-li se poplatek z převodu dvou vyměňovaných nemovitostí, jsou povinni poplatek ( § 6 odst. 2) platit převodce i nabyvatel, a to společně a nerozdílně.

§ 10

Ohlašovací povinnost

(1)

Převodce je povinen ohlásit převod nemovitostí příslušnému státnímu notářství do patnácti dnů ode dne, kdy byl o převodu nemovitosti vyrozuměn; tuto povinnost nemá, jde-li o převod nemovitosti registrací smlouvy, vyvlastněním nebo na základě prodeje nemovitosti při výkonu rozhodnutí. Též nabyvatel je povinen ohlásit převod nemovitosti příslušnému státnímu notářství do patnácti dnů ode dne, kdy byl o převodu nemovitosti vyrozuměn; tuto povinnost nemá, jde-li o převod nemovitostí registrací smlouvy.

(2)

Nebyl-li převod ohlášen včas, je poplatník povinen platit penále do výše 1% z poplatku za každý měsíc prodlení.

D Í L T Ř E T Í

Notářský poplatek z dědictví (§ 11-15)

§ 11

Předmět poplatku

(1)

Poplatek se vybírá za nabytí majetku děděním a za jiné bezúplatné nabytí majetku úmrtím občana; poplatek se též vybírá za bezúplatné nabytí majetku, který zůstavitel předvedl ve třech měsících před svou smrtí na toho, kdo se stal dědicem.

(2)

Bylo-li majetku nabyto za úplatu nižší, než je cena, za kterou by bylo lze majetek prodat v době jeho nabytí a v místě, kde v této době byl, považuje se nabytí ve výši rozdílu mezi úplatou a uvedenou cenou za bezúplatné.

§ 12

Základ poplatku

(1)

Základem poplatku je cena ( § 11 odst. 2) majetku po srážce dluhů a ceny jiných povinností, zjištěných nebo uložených v řízení o dědictví.

(2)

Schválí-li státní notářství dohodu dědiců o vypořádání nebo provede-li vypořádání mezi dědici, platí, že stav takto vytvořený nastal již v době smrti zůstavitele.

(3)

Nebyl-li nabytý majetek předmětem řízení o dědictví, je základem poplatku cena nabytého majetku po srážce dluhů a ceny jiných povinností a případné úplaty; cenu majetku i výši dluhů zjistí státní notářství podle zásad platných pro řízení o dědictví.

(4)

Prováděcí předpis stanoví, v kterých případech a za jakých podmínek se nezapočítává do základu poplatku cena zděděných hospodářských budov a pozemků.

§ 13

Sazby poplatku

(1)

Sazby poplatku stanoví prováděcí předpis podle výše základu poplatku a podle stupně příbuzenského nebo jiného osobního poměru nabyvatele k zemřelému občanovi; nabyvatele podle toho poměru rozdělí do tří skupin a sazby poplatku stanoví pro první skupinu nabyvatelů od 5% do 25%, pro druhou skupinu nabyvatelů od 12% do 30% a pro třetí skupinu nabyvatelů od 20% do 55% základu poplatku. Sazby poplatku z věcí nabývaných ze soukromého vlastnictví nebo do soukromého vlastnictví a z podobných nabytí jiného druhu majetku jsou o 3% základu poplatku vyšší než stanovené příslušné sazby.

(2)

Je-li dědictví, ve kterém je nemovitost, zadluženo tak, že úhrn poplatků z dědictví je nižší, než by byl poplatek z převodu nemovitostí, vybírá se od dědice nemovitosti ještě poplatek z dědictví ve výši tohoto rozdílu.

(3)

Prováděcí předpis stanoví, o jakou částku může státní notářství poplatek zvýšit, nedohodnou-li se dědicové o vypořádání dědictví.

§ 14

Poplatník

(1)

Poplatek je povinen platit nabyvatel.

(2)

Za poplatek ručí ten, kdo odmítl dědictví jestliže je z tohoto důvodu nabyl jeho nezletilý potomek. Za poplatek však neručí, jestliže dědictví za nezletilého potomka odmítl a soud odmítnutí neschválil.

§ 15

Ohlašovací povinnost

(1)

Poplatník je povinen ohlásit příslušnému státnímu notářství do tří měsíců ode dne smrti občana veškerý majetek, z něhož se poplatek vybírá; objeví-li se nějaký majetek dodatečně nebo doví-li se poplatník o tom, že je dědicem, až po uplynutí tří měsíců od smrti zůstavitele, je poplatník povinen ohlásit majetek státnímu notářství do třiceti dnů potom, kdy se o majetku, popřípadě o svém dědickém právu dověděl.

(2)

Nebyl-li majetek ohlášen státnímu notářství včas je poplatník povinen platit penále do výše 1% z poplatku za každý měsíc prodlení.

D Í L Č T V R T Ý

Notářský poplatek z darování (§ 16-20)

§ 16

Předmět poplatku

(1)

Poplatek z darování se vybírá za bezúplatné nabytí majetku na základě právního úkonu a jinak než úmrtím občana.

(2)

Bylo-li majetku nabyto za úplatu nižší, než je cena, za kterou by bylo lze majetek prodat v době nabytí a v místě, kde v této době byl, považuje se nabytí ve výši tohoto rozdílu za bezúplatné.

(3)

Cena majetku nabytého od téže osoby ve dvou letech se sčítá.

(4)

Poplatek se nevybírá:

a)

z movitého majetku v ceně nepřesahující 3 000 Kčs;

b)

z majetku nabývaného ze socialistického majetku nebo do socialistického majetku.

§ 17

Základ poplatku

(1)

Základem poplatku je cena ( § 16 odst. 2) nabývaného majetku po srážce zjištěných dluhů, ceny jiných povinností a případné úplaty.

(2)

Prováděcí předpis stanoví, v kterých případech a za jakých podmínek se nezapočítává do základu poplatku cena darovaných hospodářských budov a pozemků.

§ 18

Sazby poplatku

Sazby poplatku stanoví prováděcí předpis podle výše základu poplatku a podle stupně příbuzenského nebo jiného osobního poměru nabyvatele k převodci; nabyvatele podle tohoto poměru rozdělí do tří skupin a sazby stanoví pro první skupinu nabyvatelů od 5% do 25%, pro druhou skupinu nabyvatelů od 12% do 30% a pro třetí skupinu nabyvatelů od 20% do 55% základu poplatku. Sazby poplatku z věcí nabývaných ze soukromého vlastnictví nebo do soukromého vlastnictví a z podobných nabytí jiného druhu majetku jsou o 3% základu poplatku vyšší než stanovené příslušné sazby.

§ 19

Poplatník

Poplatek je povinen platit nabyvatel; převodce za poplatek ručí.

§ 20

Ohlašovací povinnost

(1)

Nabyvatel, jakož i převodce jsou povinni ohlásit nabytí majetku příslušnému státnímu notářství do patnácti dnů po jeho nabytí; k ohlášení nejsou povinni, jde-li o nabytí vlastnictví nemovitosti registrací smlouvy.

(2)

Nebylo-li nabytí majetku ohlášeno včas, je poplatník povinen platit penále do výše 1% z poplatku za každý měsíc prodlení.

Č Á S T D R U H Á

Společná ustanovení (§ 21-34)

§ 21

Vznik poplatkové pohledávky

(1)

Poplatková pohledávka vzniká, jakmile státní notářství vyměřený poplatek poplatníkovi sdělí.

(2)

Při vyměřování poplatku zaokrouhluje se základ poplatku na celé stokoruny nahoru a vyměřený poplatek na celé koruny nahoru.

§ 22

Splatnost poplatků

(1)

Poplatky za notářské úkony stanovené pevnou částkou jsou splatné okamžikem vzniku pohledávky, ostatní poplatky do patnácti dnů po vzniku pohledávky.

(2)

Nebyl-li poplatek zaplacen včas, je poplatník povinen, a to bez vyměření, platit za každý měsíc poplatek z prodlení ve výši 0,5% dlužné částky.

§ 23

Ručení

(1)

Ručitel je povine splatný poplatek zaplatit, pokud tak neučinil poplatní, ač byl o zaplacení upomenut. Ručení trvá po dobu, po kterou může být poplatek vymáhán na poplatníkovi.

(2)

Ručitel je povinen dlužnou částku zaplatit do patnácti dnů po tom, kdy mu bylo sděleno rozhodnutí státního notářství o jeho povinnosti.

(3)

Nezaplatí-li ručitel dlužnou částku včas, je povinen a to bez vyměření, platit za každý měsíc prodlení poplatek ve výší 0,5% dlužné částky.

§ 24

Náhrada nákladů

(1)

Náklady za úkony provedené mimo úřadovnu státního notářství je povinen nahradit poplatník.

(2)

O vzniku pohledávky na náhradu nákladů, o její splatnosti, o poplatku z prodlení a o řízení ve věcech náhrad platí přiměřeně ustanovení o poplatcích; prováděcí předpis může stanovit podle potřeby odchylky.

§ 25

Způsob placení

Způsob placení poplatku, penále, poplatku z prodlení a náhrad nákladů upraví prováděcí předpis; přitom může být ustanoveno, v kterých případech se při placení používá kolkových známek.

Působnost ve věcech notářských poplatků

§ 26

(1)

Notářské poplatky, penále ( § 10, 15 a 20) a náhrady nákladů vyměřuje a povinnost zaplatit poplatek z prodlení ukládá místně příslušné státní notářství; místní příslušnost upraví prováděcí předpis.

(2)

Okresní soud, v jehož obvodu je státní notářství, které poplatek vyměřilo, vypočítává poplatek z prodlení, upomíná o zaplacení dlužných splatných poplatků, penále, poplatků z prodlení a náhrad nákladů a vymáhá je.

§ 27

(1)

Ministerstvo financí a národní výbory jím pověřené se přesvědčují kontrolami u justičních orgánů, poplatníků a u jiných zúčastněných osob a organizací o způsobu vybírání notářských poplatků.

(2)

Organizace a osoby, u nichž se kontrola provádí, jsou povinny poskytnout kontrolnímu orgánu na požádání pomoc nutnou pro dosažení účelu kontroly, zejména poskytovat vysvětlení a důkazní prostředky, předložit písemnosti a pomůcky týkající se skutečností rozhodných pro vyměření poplatků.

(3)

Pro provádění kontroly jsou kontrolní orgány oprávněny vstupovat do místností, zařízení a na pozemky a provádět přitom nutná šetření.

§ 28

Orgány justiční správy se přesvědčují pravidelnými dohlídkami, zda se notářské poplatky vybírají ve správné výši, řádně a včas.

§ 29

Národní výbory, prokuratura a jiné státní orgány a organizace poskytují orgánům, kterým přísluší úkoly týkající se vybírání notářských poplatků, účinnou pomoc.

Řízení

§ 30

(1)

Proti rozhodnutí státního notářství se může účastník odvolat; odvolání se podává do patnácti dnů od doručení rozhodnutí, a bylo-li rozhodnutí vyhlášeno, od jeho vyhlášení, a to u státního notářství, proti jehož rozhodnutí směřuje.

(2)

Státní notářství může samo rozhodnout o odvolání, jen vyhoví-li mu zcela.

(3)

Nerozhodne-li státní notářství o odvolání (odstavec 2), rozhodne o něm krajský soud, v jehož obvodu je státní notářství, které rozhodnutí vydalo. O řízení o odvolání platí ustanovení občanského soudního řádu.

§ 31

(1)

Nebyl-li poplatek vyměřen vůbec nebo byl-li vyměřen nižší částkou, než měl být vyměřen, je státní notářství oprávněno vyměřit poplatek (doplatek) ve stanovené lhůtě (odstavec 2).

(2)

Poplatek ani doplatek vyměřeného poplatku nelze vyměřit ani vymáhat po uplynutí tří let od konce kalendářního roku, ve kterém se státní notářství dovědělo o tom, že nastala skutečnost, která je předmětem poplatku (notářský úkon, převod majetku nebo nabytí majetku).

(3)

Od konce kalendářního roku, ve kterém byl poplatník uvědoměn o úkonu provedeném k vyměření nebo k vymáhání poplatku (jeho doplatku), běží nová tříletá lhůta.

(4)

Poplatek (doplatek) nelze v žádném případě vyměřit ani vymáhat, jakmile od konce kalendářního roku, v němž nastala skutečnost, která je předmětem poplatku, uplynulo 10 let.

§ 32

(1)

Pravomocné rozhodnutí o vyměření notářského poplatku (doplatku) státní notářství na žádost poplatníka změní, popřípadě zruší, jestliže na základě nových skutečností nebo důkazů, které nemohly být uplatněny ve vyměřovacím řízení bez viny poplatníka, by byl poplatek vyměřen nižší částkou, popřípadě by nebyl vyměřen vůbec.

(2)

Žádost musí být podána do patnácti dnů ode dne, kdy se poplatník o nových skutečnostech nebo důkazech dověděl.

(3)

Rozhodnutí nelze změnit ani zrušit, jestliže žádost byla podána po uplynutí tří let od jeho právní moci.

§ 33

Ustanovení § 31 a 32 platí přiměřeně o penále, poplatku z prodlení a o náhradách nákladů.

§ 34

Podrobnosti o řízení před státním notářstvím ve věcech notářských poplatků upravuje prováděcí předpis.

Č Á S T T Ř E T Í

Ustanovení přechodná a závěrečná (§ 35-38)

§ 35

Podle tohoto zákona se vybírají notářské poplatky, nastala-li skutečnost, která je předmětem poplatku, za jeho účinnosti. Nastala-li před účinností tohoto zákona skutečnost, která byla podle dřívějších předpisů předmětem poplatku (daně) z dědictví, z převodu majetku nebo za úkony, platí o těchto poplatcích (daních) nadále dřívější předpisy; ustanovení tohoto zákona o působnosti orgánů a o řízení, s vyjímkou ustanovení § 10, 15, 20, 31, 32 a 33 platí však, pokud prováděcí předpis nestanoví něco jiného, i o těchto poplatcích (daních).

§ 36

(1)

Ministerstvo financí vydá v dohodě s ministerstvem spravedlnosti předpisy k provedení tohoto zákona; v nichž též stanoví osvobození od poplatku, popřípadě jiné úlevy.

(2)

Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem spravedlnosti podle potřeby stanovilo odchylky od zákona k zabránění dvojímu zdanění, k zachování vzájemně stejného postupu s cizinou nebo k provádění opatření nutných s ohledem na postup cizích orgánů.

(3)

Ministerstvo financí může v dohodě s ministerstvem spravedlnosti:

a)

poskytnout osvobození od poplatku nebo povolit jiné úlevy pro určité druhy majetku nebo určitým skupinám osob nebo i jednotlivým osobám; může též v dohodě s příslušnými ústředními orgány pověřit orgány v oboru jejich působnosti, aby povolovaly úlevy jednotlivým osobám,

b)

učinit vhodná opatření k zamezení nesrovnalostí nebo tvrdostí, jež by z provádění zákona mohly vzniknout.

(4)

Ministerstvo spravedlnosti spolu s ministerstvem financí upraví podle potřeby správu pohledávek z oboru notářských poplatků, zejména povolování splátek, promíjení a odpisy nedoplatků.

§ 37

Zrušuje se zákon č. 26/1957 Sb., o notářských poplatcích, a nařízení ministra financí č. 30/1957 Sb., kterým se provádí zákon o notářských poplatcích.

§ 38

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1964.

Novotný v. r.

Fierlinger v. r.

Lenárt v. r.