Úmrtí, pokud k němu nedošlo v zařízení léčebně preventivní péče, a nález těla mrtvého musí být oznámeny místnímu (městskému) národnímu výboru, popř. obvodnímu lékaři, v jehož obvodu osoba zemřela nebo tělo mrtvého bylo nalezeno. Stalo-li se to v dopravním prostředku za jízdy, učiní se oznámení místnímu (městskému) národnímu výboru, popř. obvodnímu lékaři, v jehož obvodu bylo tělo mrtvého z dopravního prostředku vyloženi. Místní (městský) národní výbor, popř. obvodní lékař vyrozumí o úmrtí nebo nálezu příslušný orgán Veřejné bezpečnosti.

Místní (městský) národní výbor, bylo-li oznámení učiněno jemu, vyrozumí neprodleně obvodního lékaře příslušného podle odstavce 1. Tento lékař vyrozumí lékaře příslušného k prohlídce mrtvých, není-li podle § 3 k této prohlídce sám oprávněn.

Úmrtí, k němuž došlo v zařízení léčebně preventivní péče, oznamuje toto zařízení neprodleně příslušnému orgánu Veřejné bezpečnosti; zároveň vyrozumí o úmrtí osoby blízké zemřelému ¹ pokud jsou mu známy.

Oznámení úmrtí nebo nálezu těla mrtvého musí být učiněno nejpozději do 12 hodin; je-li však podezření z trestného činu, musí se tak stát ihned.

Úmrtí jsou povinni oznámit

Úmrtí osob, které zemřely v ošetřování, v zaopatření nebo v jiné péči veřejných ústavů nebo zařízení, je povinen oznámit vedoucí ústavu nebo zařízení, popř. pracovník jím pověřený.

Není-li osoby, která je povinna učinit oznámení podle předcházejících odstavců, má oznamovací povinnost každý, kdo se o úmrtí dověděl nebo nalezl tělo mrtvého, mohl-li podle okolností vědět, že oznámení nebylo dosud učiněno.

Prohlídka mrtvého provádí příslušný obvodní lékař. Jestliže příslušný obvodní lékař zemřelého před smrtí ošetřoval nebo pomáhal při porodu dítěte, které se narodilo mrtvé, anebo je k zemřelému v příbuzenském vztahu, provede prohlídku jiný lékař, kterého ustanoví ředitel ústavu národního zdraví.

Prohlídku osob, které zemřely v zařízení léčebně preventivní péče, provádí lékař určený ředitelem zařízení․ Jestliže ředit zařízení zemřelého před smrtí ošetřoval nebo pomáhal při porodu dítěte, které se narodilo mrtvé, nebo je k zemřelému v příbuzenském vztahu, určí lékaře nadřízený orgán.

Prohlídka osob, které zemřely v objektech ozbrojených sil nebo bezpečnostních sborů, provádějí lékaři zařízení těchto sil a sborů, popřípadě obvodní lékaři.

Účelem prohlídky mrtvého (dále jen "prohlídka") je zjistit smrt a její příčiny.

Lékař oprávněný k prohlídce (dále jen "prohlížející lékař") je povinen neprodleně po prohlídce podat místnímu (městskému) národnímu výboru pověřenému vedením matriky zprávu o výsledku prohlídky na předepsaném tiskopisu (list o prohlídce mrtvého). Diagnostickou část této zprávy je povinen vyplnit a podepsat ošetřující lékař, byl-li zemřelý před smrtí v lékařském ošetření, a lékař provádějící zdravotní pitvu, byl-li zemřelý pitván.

Má-li prohlížející lékař podezření z trestného činu nebo nemůže-li zjistit příčinu smrti, oznámí to ihned okresnímu prokurátorovi a příslušnému orgánu Veřejné bezpečnosti; byla-li příčinou smrti přenosná nemoc nebo má-li přihlížející lékař podezření, že příčinou smrti je přenosná nemoc, oznámí to ihned okresnímu hygienikovi a zajistí provedení základních protiepidemických opatření.

U osob zemřelých ve zdravotnických zařízeních se zpravidla provádí zdravotní pitva podle rozhodnutí vedoucího zařízení; přihlíží se přitom k vybavení zařízení, zejména k tomu, zda je v zařízení zařízeno patologicko-anatomické oddělení (prosektura). Vedoucí zařízení nařídí provést zdravotní pitvu zejména, je-li jí třeba k ověření diagnózy, podle které byl zemřelý léčen.

O provedení zdravotní pitvy osob zemřelých mimo zdravotnická zařízení rozhoduje prohlížející lékař, popřípadě okresní hygienik.

Prohlížející lékař nařídí provést zdravotní pitvu osob zemřelých mimo zdravotnická zařízení zejména,

Okresní hygienik nařídí provést zdravotní pitvu osob zemřelých mimo zdravotnická zařízení, jde-li o povolení pohřbu žehem a nemůže-li být předloženo potvrzení prohlížejícího lékaře podle § 14 odst. 1.

Zdravotní pitva smí být provedena nejdříve za dvě hodiny po tom, kdy prohlížející lékař bezpečně zjistil smrt.

Zdravotní pitvu provádí lékař patologicko-anatomického oddělení (prosektury), popřípadě soudně lékařského oddělení nemocnice s poliklinikou nebo lékař patologicko-anatomického oddělení jiného zdravotnického zařízení. Lékař provádějící pitvu zařídí, aby neprodleně po pitvě byl o ní sepsán protokol a aby ve zprávě o výsledku prohlídky ( § 4 odst. 2) byl uveden též výsledek pitvy; patologicko-anatomického, popřípadě soudně lékařského oddělení.

Vznikne-li při zdravotní pitvě podezření, že smrt byla způsobena trestným činem, pitva se přeruší a lékař provádějící pitvu učiní ihned oznámení vedoucímu zdravotnického zařízení, okresnímu prokurátorovi a příslušnému orgánu Veřejné bezpečnosti.

Náklady na zdravotní pitvu, čítajíc v to přepravu těla mrtvého, nese zdravotnické zařízení, v němž došlo k úmrtí, v ostatních případech okresní ústav národního zdraví, v jehož obvodu osoba zemřela nebo tělo mrtvého bylo nalezeno.

O zdravotní pitvě příslušníků ozbrojených sil a bezpečnostních sborů, kteří zemřeli mimo zdravotnické zařízení, platí zvláštní předpisy.

O soudní pitvě platí zvláštní předpisy.

Nejsou-li důvody pro zdravotní nebo soudní pitvu, může okresní hygienik povolit pitvu i z jiných důvodů hodných zřetele. Ustanovení § 6 odst. 1 až 3 platí obdobně. Náklady na tuto pitvu hradí ten, kdo o ni požádal.

Pro léčebné a vědeckovýzkumné účely je možno odnímat z těl mrtvých tkáně o orgány. Odnímání tkání a orgánů nebo jiné zákroky na těle mrtvého smějí být prováděny jen v patologicko-anatomickém, soudně lékařském nebo tkáňovém oddělení nemocnice s poliklinikou, a to se souhlasem lékaře, který by jinak byl oprávněn rozhodovat o provedení pitvy ( § 5). Má-li zákrok provést jiný lékař než lékař patologicko-anatomického, soudně lékařského nebo tkáňového oddělení, je k tomu třeba také souhlasu vedoucího oddělení, ve kterém se má zákrok provést. Lékař sepíše o výkonu krátkou zprávu.

Odnímání tkání (orgánů) z těl mrtvých a jiné zákroky na nich smějí se provádět zpravidla nejdříve za dvě hodiny po tom, kdy prohlížející lékař bezpečně zjistil smrt. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s ministerstvem spravedlnosti a s Generální prokuraturou, za jakých podmínek lze zcela výjimečně odnímat tkáně (orgány) z těl mrtvých před uplynutím stanovené lhůty, vyžaduje-li to povaha odnímané tkáně (orgánu), popřípadě účel jejího použití.

Tkáně a orgány nesmějí se pro léčebné a vědeckovýzkumné účely odejmout, jestliže mrtvý za svého života písemně prohlásil, že s odnětím nesouhlasí.

Mrtvý musí být pohřben zpravidla do 96 hodin, ne však před uplynutím 48 hodin od úmrtí. Byla-li provedena pitva, lze pohřbít mrtvého ihned po pitvě; jde-li o soudní pitvu nařízenou prokurátorem, je možno jej pohřbít jen se souhlasem prokurátora. Od pohřbu může být upuštěno, jestliže těla mrtvého má být trvale použito k vědeckým nebo vyučovacím účelům. Takto lze použít těl zemřelých osob, které s tím projevily před smrtí souhlas nebo jejichž totožnost nelze zjistit. K takovým účelům lze také použít těla mrtvého, o kterého se do 98 hodin od úmrtí nikdo nepřihlásil přesto, že osoby jemu blízké ¹ byly včas vyrozuměny, pokud zemřelý neučinil před smrtí opatření o pohřbu.

Před pohřbem nebo před určením těla mrtvého k vědeckým nebo vyučovacím účelům musí být prokázáno, že byla vykonána jeho prohlídka, popřípadě též pitva, a že byla místnímu (městskému) národnímu výboru pověřenému vedením matriky podána zpráva o výsledku prohlídky ( § 4 odst. 2).

Pohřbívá se uložením do země nebo zpopelněním (žehem), pokud důležitý obecný zájem nevyžaduje jiný druh pohřbu. Jiný druh pohřbu může nařídit nebo povolit orgán hygienické služby, popřípadě orgán jím k tomu zmocněný.

Rakve, v nichž se mrtví pohřbívají, musí být důkladně utěsněny. Vyžadují-li to klimatické podmínky, musí být dno rakve opatřeno vrstvou absorpční hmoty (dřevěných pilin, dřevité vlny aj.).

Těla osob zemřelých na přenosnou nemoc musí být před uložením do rakve zabalena od prostěradla napuštěného dezinfekčním roztokem; rakem musí být pevně uzavřena.

Mrtví se ukládají na hřbitovech. Uložení mimo hřbitov může povolit okresní hygienik jenom z důvodů hodných zvláštního zřetele.

Zpopelnění mrtvých smí být prováděno jen v krematoriích.

Zpopelněné ostatky se ukládají na pohřebištích ( § 19). Uložení mimo pohřebiště je dovoleno zcela výjimečně, a to jen se souhlasem místního (městského) národního výboru, který vede o uložení zpopelněných ostatků mimo pohřebiště zvláštní evidenci.

Jsou-li splněny všechny předepsané podmínky pro druh pohřbu, který se zemřelý zvolil, je třeba podle možností jeho přání vyhovět. Neurčí-li zemřelý přímo ani nepřímo druh pohřbu, určí jej ten, kdo pohřeb objednává. Tato ustanovení neplatí, jestliže důležitý obecný zájem vyžaduje jiný druh pohřbu.

Uložení mrtvých do země má být provedeno zpravidla na hřbitově, v jehož obvodu osoba zemřela nebo tělo mrtvého bylo nalezeno nebo vyloženo z dopravního prostředku. Územní obvody, ze kterých se mrtví ukládají na určité hřbitovy, určí okresní národní výbor.

Pohřbít mrtvého na jiném hřbitově je možno jen s povolením místního (městského) národního výboru, do jehož obvodu tento hřbitov patří.

Nelze-li pohřbít mrtvého na hřbitově příslušném nebo zvoleném, určí hřbitov okresní národní výbor.

Zpopelnění smí být provedeno jen s povolením okresního hygienika, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak. Povolení se udělí, je-li totožnost mrtvého nepochybná a je-li prokázáno potvrzením prohlížejícího lékaře nebo dokladem o provedené pitvě, jakož i potvrzením orgánů Veřejné bezpečnosti, že není podezření z trestného činu. Je-li podezření z trestného činu, lze povolit zpopelnění jen se souhlasem prokurátora.

Povolení ke zpopelnění dává okresní hygienik, v jehož obvodu působnosti osoba zemřela nebo tělo mrtvého bylo nalezeno nebo vyloženo z dopravního prostředku, popřípadě pitváno.

Povolení ke zpopelnění mrtvého dopraveného z ciziny dává okresní hygienik, v jehož obvodu působnosti má být mrtvý zpopelněn.

Z rozhodnutí, jímž okresní hygienik odepřel udělit povolení ke zpopelnění, lze se odvolat ve lhůtě dvou dnů do doručení rozhodnutí. Proti rozhodnutí okresního hygienika, jak zatím naložit s tělem mrtvého, není opravného prostředku.

Vyžaduje-li to obecný zdravotní zájem, zejména vyskytnou-li se zhoubné epidemie, může hlavní hygienik Československé socialistické republiky uložit povinnost zpopelňovat mrtvé, i když nebudou splněny podmínky stanovené v předchozích odstavcích; při podezření z trestného činu je však i v takových případech třeba souhlasu prokurátora.

Správy krematorií jsou povinny přijímat ke zpopelnění všechny mrtvé, jejichž zpopelnění bylo povoleno. Hlavní hygienik Československé socialistické republiky může stanovit pro krematoria spádová území a zároveň stanovit podmínky, za nichž lze provést zpopelnění mimo příslušné spádové území.

Správa krematoria zařídí, aby zpopelněné ostatky (dále jen "popel") byly vloženy do popelnice a aby popelnice byla opatřena uzávěrou a přesně označena. Popelnice s popelem vydá správa krematoria podle přání objednatele pohřbu správě pohřebiště nebo osobě, která předloží doklad o tom, že popel bude uložen na pohřebišti nebo že místní (městský) národní výbor povolil uložení popelnice mimo pohřebiště. Neurčí-li objednatel pohřbu, pozůstalí nebo příslušné orgány jiné opatření, je správa krematoria povinna uschovat popelnici po dobu jednoho roku od zpopelnění. Po uplynutí této doby může předat popel správě pohřebiště k volnému uložení ( § 16).

Popel se ukládá podle přání zemřelého, popřípadě objednatele pohřbu, buď v popelnice, anebo volně. Volně se ukládá tak, že se na pohřebišti smísí se zemí.

Příjmout popel k uložení je povinna správa každého popelnicového pohřebiště. Správa hřbitova má tuto povinnost jen tehdy, není-li v pohřbívacím obvodu popelnicové pohřebiště anebo jde-li o uložení do hrobu nebo do náhrobku k jinému příslušníku rodiny.

Na přání zemřelého, popřípadě objednatele pohřbu lze též provést rozptyl popele (dále jen "rozptyl").

Rozptyl smí být proveden pouze na pohřebišti ( § 19) pro tento účel předem schváleném (rozptylové louce).

Okresní hygienik příslušný podle místa, v němž má být rozptyl proveden, může v jednotlivých případech z důvodů hodných zřetele povolit, aby rozptyl byl podle přání zemřelého, popřípadě objednatele pohřbu proveden jinak, než je stanoveno v předcházejících ustanoveních, zejména na jiném jimi zvoleném místě.

O provedení rozptylu se vede evidence ve zvláštní knize. V záznamu musí být uvedeno jméno a příjmení zemřelého, jeho poslední bydliště, den narození, den úmrtí a den a místo zpopelnění a rozptylu. Součástí evidence je abecední seznam osob pohřbených tímto způsobem.

Evidenci rozptylu vede správa rozptylové louky, evidenci rozptylu provedeného podle ustanovení odstavce 3 vede správa hřbitova, v jehož územním obvodu byl rozptyl proveden.

Pro uložení nebo zpopelnění exhumovaných těl mrtvých a ostatků těl pochovaných nebo zpopelněných jinak než podle předpisů o pohřbívaní platí obdobně ustanovení této vyhlášky.

Jiné ostatky, zejména lidské plody potracené nebo předčasně odňaté, jakož i části těla nebo orgánů odňaté žijícím osobám, pokud jich nebude použito pro účely vědecké nebo vyučovací, uloží se do země na vyhrazeném místě nebo se zpopelní. Tyto ostatky smějí být zpopelněny pouze ve spalovnách zdravotnických zařízení, a to jen, není-li podezření z trestného činu.

Pohřebiště (hřbitovy, kolumbária, urnové háje a rozptylové louky) zřizují a spravují místní (městské) národní výbory, které mohou svěřit jejich správu jiným socialistickým organizacím.

Ke zřízení pohřebiště je třeba souhlasu okresního hygienika.

Na každém hřbitově musí být vhodné zařízení pro dočasné uložení mrtvých.

Pohřebiště musí být zásobeno pitnou nebo užitkovou vodou.

Mrtví se ukládají zpravidla jen po jednom do každého hrobu, pokud důležitý obecný zájem nevyžaduje uložení do společného hrobu.

správa hřbitova může na žádost nebose souhlasem toho, komu bylo místo pro hrob propůjčeno, povolit, aby do téhož hrobu byli uloženi další mrtví příbuzní, popřípadě i jiné osoby. Pokud neuplynula tlecí doba ( § 22), je k tomu třeba souhlasu okresního hygienika.

Správa pohřebiště je povinna propůjčit místo pro hrob na tlecí dobu ( § 22) a místo pro popelnici na dobu 10 let od prvního uložení. Umožňují-li to poměry na pohřebišti, je správa pohřebiště povinna propůjčit místo ještě na další dobu; v opačném případě musí o tom včas uvědomit toho, komu dosud bylo místo propůjčeno.

Po uplynutí doby, na kterou bylo místo propůjčeno, naloží se s ostatky, s popelnicemi a s náhrobky obdobně jako při zrušení pohřebiště ( § 24).

Hroby a popelnice, které mají kulturní význam, nesmějí být, s výjimkou případů, kdy je pohřebiště zrušeno, odstraněny ani po uplynutí doby, na kterou bylo místo propůjčeno.

Před uplynutím tlecí doby smí být tělo mrtvého vyňato ze země (exhumováno) jen na pokyn okresního hygienika nebo s jeho souhlasem, a to za přítomnosti zástupce správy pohřebiště; ustanovení trestního řádu o exhumaci zůstává nedotčeno. Na žádost pozůstalých lze provést exhumaci jen výjimečně ze zvláště závažných důvodů, a to jen tehdy prokáže-li se též, že se osoby blízké mrtvému ¹ o ní dohodly.

Těla osob zemřelých na karanténní nemoc ² nesmějí být zpravidla exhumovány před uplynutím dvou roků od pohřbu.

Náklady na exhumaci hradí ten, kdo o ni požádal.

Nevyhovuje-li pohřebiště zdravotnímu nebo jinému obecnému zájmu, místní (městský) národní výbor zakáže pohřbívání na něm, anebo pohřebiště zruší.

Hřbitov lze zrušit teprve po uplynutí tlecí doby od uložení posledního mrtvého. K účelům, při kterých je zapotřebí terén prohloubit, lze zrušeného hřbitova použít až po uplynutí 20 let od posledního pohřbu; přijde-li se přitom na ostatky, uloží se do země na vyhrazeném místě nebo se zpopelní.

Popelnice ze zrušeného pohřebiště, o jejichž nové založení se pozůstalí přes upozornění nepostarali, přenesou se na jiné pohřebiště, a jestliže již uplynula doba, na kterou bylo místo propůjčeno ( § 21), otevřou se a popel se smísí se zemí.

Náhrobky, které ti, jimž bylo propůjčeno místo pro hrob nebo pro popelnici, neodklidí ze zrušeného pohřebiště do 6 týdnů po upozornění, odklidí a uskladní správa pohřebiště na náklad jejich vlastníků.

Jde-li o obecný zájem hodný zvláštního zřetele, lze po provedeném převozu ostatků na jiný hřbitov zrušit hřbitov také před uplynutím tlecí doby od uložení posledního mrtvého. U hrobů, kde tlecí doba neuplynula, je nutno převézt i příslušenství hrobu (pomníky, kříže, obrubníky apod.). Náklady spojené s předčasným zrušením hřbitova nese organizace, v jejímž zájmu byl hřbitov zrušen.

Krematoria zřizují a spravují městské národní výbory, které mohou toto oprávnění svěřit jiným socialistickým organizacím.

Kolem budovy krematoria musí být zřízen pás zeleně, jehož části je možno využít pro uložení popelnic (urnový háj), popřípadě, má-li dostatečnou plochu, pro rozptylovou louku.

Ke zřízení a zahájení provozu krematoria je třeba souhlasu okresního hygienika.

Spalovací zřízení krematoria musí být technicky provedeno tak, aby zpopelnění bylo rychlé a úplné, bez viditelného vývinu kouře. Popel musí být čistý a bílý.

Při každém krematoriu musí být vhodná zařízení pro dočasné uložení mrtvých a pro prozatimní úschovu popelnic.

Místní (městské) národní výbory vydávají řády pro pohřebiště, obsahující zejména podrobnější ustanovení o dočasném uložení mrtvých a úschově popele, o propůjčení místa pro hrob, hrobku nebo popelnici, o ukládání do hrobu, o ukládání popele, o požadavcích na hroby a hrobky, o zániku práva k místu, o zrušení hrobu a oodstranění náhrobků.

K vydání řádu pro pohřebiště je třeba souhlasu okresního hygienika.

Pro přepravu mrtvých a ostatků, pokud se neděje přímo na příslušný hřbitov, je zapotřebí povolení. Povolení k přepravě mrtvých (ostatků) na území okresu nebo k pitvě na území kraje vydává prohlížející lékař, v ostatních případech, pokud zvláštní předpisy nestanoví jinak, okresní hygienik, z jehož obvodu se mrtvý (ostatky) přepravuje.

Povolení ke zpopelnění mrtvého ( § 14) zahrnuje i povolení k jeho přepravě do označeného krematoria.

Při přepravě mrtvého (ostatků) do ciziny je zapotřebí zvláštního průvodního listu, který musí obsahovat jeho jméno, příjmení a stáří, místo den a příčinu smrti. Průvodní list musí být v tomto případě vyhotoven kromě českého nebo slovenského znění též v některém jazyce nejvíce užívaném v mezinárodním styku. Tento průvodní list vydává okresní hygienik.

Při přepravě z ciziny nebo při průvozu mrtvého (ostatků) územím Československé socialistické republiky vydává průvodní list, pokud mezinárodní předpisy nestanoví jinak, československý zastupitelský úřad.

Povolení k přepravě nebo průvodní list k přepravě mrtvých (ostatků) nelze vydat, jestliže by přeprava ohrožovala obecný zdravotní zájem. Přepravu osob zemřelých na karanténní nemoc nelze povolit před uplynutím dvou let ode dne úmrtí.

K přepravě popelnic se zpopelněnými ostatky není třeba povolení.

při přepravě po železnici musí být rakev s tělem mrtvého (s ostatky) převážena ve zvláštním uzavřeném vagóně.

Při přepravě motorovým vozidlem je dovoleno používat k přepravě rakve s tělem mrtvého (s ostatky) pouze zvláštního pohřebního vozu.

V letecké dopravě se rakev s tělem mrtvého (s ostatky) přepravuje zpravidla zvláštním letadlem; pokud se nepoužije zvláštního letadla, musí být rakem umístěna ve zvláštním uzavřeném prostoru.

Bližší podmínky jsou stanoveny v přepravních řádech. Jinak je určí okresní hygienik. Při přepravě do ciziny se postupuje podle mezinárodního ujednání. ³