Článek 98 zní:

„(1) Soudnictví v Československé socialistické republice vykonávají volené a nezávislé soudy.

(2) Soudy jsou: Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, Nejvyšší soud České socialistické republiky, Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky, krajské a okresní soudy a vojenské soudy.

(3) Ustanovení týkající se krajských a okresních soudů se vztahují též na soudy se stejnou působností, avšak jinak označené.

(4) Působnost soudů při přezkoumávání zákonnosti rozhodnutí správních orgánů stanoví zákon Federálního shromáždění.“

Článek 99 zní:

„(1) Nejvyšším soudním orgánem v Československé socialistické republice je Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, který sleduje rozhodování nejvyšších soudů republik, dozírá na zákonnost rozhodování všech soudů a zabezpečuje jeho jednotnost tím, že

(2) Nejvyšší soud Československé socialistické republiky dále rozhoduje o uznání rozhodnutí cizozemských soudů na území Československé socialistické republiky, v případech stanovených zákony o řízení před soudy a před státními notářstvími určuje příslušnost soudů a státních notářství a rozhoduje kompetenční spory a v případech určených zákonem přezkoumává zákonnost rozhodnutí federálních orgánů státní správy. Nejvyšší soud Československé socialistické republiky přezkoumává zákonnost pravomocných rozhodnutí, kterými byl uložen trest smrti; výjimky může stanovit zákon Federálního shromáždění pouze v řízení stanném nebo v řízení před soudy za branné pohotovosti státu.

(3) V České socialistické republice je nejvyšším soudním orgánem Nejvyšší soud České socialistické republiky, ve Slovenské socialistické republice je nejvyšším soudní orgánem Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky. Nejvyšší soud republiky dozírá na zákonnost rozhodování všech ostatních soudů republiky.“

Článek 100 zní:

„(1) V řízení před soudem rozhoduje senát nebo jediný soudce. Zákony upravující řízení před soudy stanoví, u kterých senátů a v kterých věcech se účastní rozhodování soudci z lidu a v kterých věcech rozhoduje jediný soudce; jako jediný soudce může rozhodovat toliko soudce z povolání.

(2) Soudci z povolání a soudci z lidu jsou si při rozhodování rovni.

(3) Soudem prvního stupně je zpravidla okresní soud.“

Článek 101 zní:

„(1) Soudcem Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a soudce z povolání vojenských soudů volí Federální shromáždění; soudce Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky zvolí zpravidla ze stejného počtu občanů České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Soudce nejvyšších soudů republik a soudce z povolání krajských a okresních soudů volí národní rada příslušné republiky.

(2) Předsedu a místopředsedu Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky volí ze soudců tohoto soudu Federální shromáždění. Jestliže předsedou Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky zvolilo občana České socialistické republiky, zvolí místopředsedou občana Slovenské socialistické republiky, nebo naopak.

(3) Soudci z lidu krajských a okresních soudů jsou voleni národními výbory; volby soudců z lidu vojenských soudců upraví zákon.

(4) Soudci z povolání jsou voleni na dobu deseti let; soudci z lidu jsou voleni na dobu čtyř let.

(5) Soudci mohou být odvoláni orgánem, který je zvolil. Podmínky odvolání, jakož i podmínky jiného zániku funkce soudce před skončením volebního období, stanoví zákony upravující volby soudců.“

Z článku 102 se vypouští odstavec 2.

Dosavadní znění článku 104 se na konci doplňuje slovy „Československé socialistické republiky“ a označuje se jako odstavec 1.

Připojuje se k němu odstavec 2, který zní:

„(2) Prokuratura se člení na Generální prokuraturu Československé socialistické republiky, Generální prokuraturu České socialistické republiky, Generální prokuraturu Slovenské socialistické republiky a na nižší články, které stanoví zákon federálního shromáždění. V čele generálních prokuratur republik stojí generální prokurátoři republik.“

Článek 105 zní:

„(1) Generálního prokurátora Československé socialistické republiky jmenuje a odvolává president Československé socialistické republiky. Jestliže generálním prokurátorem Československé socialistické republiky je občan České socialistické republiky, bude jeho prvním náměstkem jmenován občan Slovenské socialistické republiky, nebo naopak.

(2) Generálního prokurátora republiky jmenuje a odvolává předsednictvo národní rady příslušné republiky. Návrh na jmenování generálního prokurátora republiky podává generální prokurátor Československé socialistické republiky, který také může předsednictvu národní rady příslušné republiky navrhnout, aby generálního prokurátora republiky odvolalo.

(3) Generální prokurátor Československé socialistické republiky je odpovědný Federálnímu shromáždění, které může presidentu Československé socialistické republiky navrhnout, aby jej z funkce odvolal.

(4) Generální prokurátor republiky je v celém rozsahu své působnosti odpovědný národní radě příslušné republiky.“

Článek 106 zní:

„(1) Orgány prokuratury vykonávají své funkce nezávisle na místních orgánech. Při veškeré své činnosti se opírají o iniciativu pracujícího lidu a jeho organizací.

(2) Orgány Generální prokuratury Československé socialistické republiky a vojenských prokuratur jsou podřízeny generálnímu prokurátorovi Československé socialistické republiky. Generální prokurátoři republik mu jsou podřízeni při výkonu dozoru nad důsledným prováděním a zachováváním zákonů a jiných právních předpisů vydaných orgány Československé socialistické republiky.

(3) Orgány prokuratury v České socialistické republice a ve Slovenské socialistické republice jsou podřízeny generálnímu prokurátorovi příslušné republiky. Generálnímu prokurátorovi Československé socialistické republiky jsou podřízeny výjimečně v případech stanovených v zákoně.“

Za čl. 106 se vkládá čl. 106a, který zní:

„Čl. 106a

Zprávy o stavu socialistické zákonnosti

(1) Federální shromáždění projednává zprávy Nejvyššího soudu Československé socialistické republiky a generálního prokurátora Československé socialistické republiky o stavu socialistické zákonnosti.

(2) Národní rada příslušné republiky projednává zprávy nejvyššího soudu republiky a generálního prokurátora republiky o stavu socialistické zákonnosti.“

Federální shromáždění upravuje zákonem organizaci a činnost soudů a právní postavení soudců a justičních čekatelů, organizaci a činnost prokuratury a právní postavení prokurátorů, vyšetřovatelů a právních čekatelů prokuratury, organizaci a činnost státního notářství, řízení před ním a právní postavení státních notářů.

Volbu a odvolávání soudců z lidu krajských a okresních soudů upraví zákony národních rad; volbu ostatních soudců, včetně vojenských, jejich ustanovování do funkcí a odvolávání upraví zákon.

Zákon Federálního shromáždění může svěřit úpravu věcí uvedených v odstavci 1 zákonodárství republik. Pokud Federální shromáždění neupraví věci uvedené v odstavci 1 v celém rozsahu, mohou je národní rady upravit vlastním zákonodárstvím.

Volební období Nejvyššího soudu, krajských a okresních soudů a vojenských soudů končí dnem, kdy budou zvoleni soudci podle tohoto ústavního zákona, nejpozději dnem 30. června 1970.

Ustanovení předchozího odstavce se týká i soudců zvolených podle ústavního zákona č. 81/1968 Sb., jímž se přechodně upravují některé otázky voleb soudců, ve znění ústavního zákona č. 57/1969 Sb.

Dokud nebudou ustaveny Nejvyšší soud Československé socialistické republiky, Nejvyšší soud české socialistické republiky a Nejvyšší soud Slovenské socialistické republiky, vykonává jejich působnost dosavadní Nejvyšší soud.