Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

91/1960 Sb. znění účinné od 1. 7. 1960 do 11. 1. 1968

91

 

VLÁDNÍ NAŘÍZENÍ

ze dne 24. června 1960

o správním řízení

 

Vláda Republiky československé nařizuje podle § 45 zákona č. 65/1960 Sb., o národních výborech:

ČÁST PRVNÍ

Řízení před národními výbory

Základní zásady řízení (§ 1-31)

§ 1

(1)

Národní výbory zajišťují ochranu a uskutečňování práv a oprávněných zájmů občanů a organizací v souladu se zájmy a s rozvojem socialistického státu a společnosti pracujících. Vychovávají občany k dodržování zákonů a pravidel socialistického pořádku ve společnosti, k dobrovolnému a uvědomělému plnění povinností ke společnosti a státu a k úctě k právům spoluobčanů.

(2)

V řízení, v němž rozhodují o právech a oprávněných zájmech občanů a organizací nebo o jejich povinnostech, postupují národní výbory tak, aby řízení co nejúčinněji napomáhalo uskutečnění těchto cílů.

§ 2

(1)

Národní výbory se svědomitě a odpovědně zabývají každou projednávanou věcí. Občanům a organizacím, o jejichž práva, oprávněné zájmy nebo povinnosti v řízení jde (účastníkům řízení), dají národní výbory vždy příležitost, aby mohli svá práva a oprávněné zájmy účinně obhájit. Poskytují jim potřebnou pomoc a poučení a pečují, aby neutrpěli v řízení újmu pro nedostatek znalostí předpisů.

(2)

Národní výbory dbají, aby se účastníci řízení činně podíleli na přípravě i vydávání opatření, která se jich týkají, a aby byli přesvědčeni o jejich správnosti. Zabezpečují, aby účastníci řízení, kteří nemohou v řízení jednat samostatně nebo jejichž pobyt není znám, byli v řízení řádně zastoupení; je-li to k hájení jejich zájmů nutné, ustanovení jim opatrovníka.

§ 3

Národní výbory využívají řízení k rozvíjení své organizátorské a výchovné činnosti a k prohlubování účasti pracujících na správě státu. V řízení postupují v těsné součinnosti s pracujícími a s jejich společenskými organizacemi a opírají se o jejich zkušenosti, podněty a pomoc. Vysvětlují účastníkům řízení účel svých opatření a objasňují jim souvislost projednávané věci s plněním úkolů hospodářské a kulturní výstavby.

§ 4

Národní výbory dbají, aby řízení probíhalo rychle, hospodárně a bez zbytečného zatěžování občanů.

Příslušnost

§ 5

(1)

Jsou-li věčně příslušné národní výbory, rozhodují o právech, oprávněných zájmech a povinnostech občanů a organizací v běžných věcech místní a městské národní výbory, v ostatních věcech okresní národní výbory․

(2)

Výpočet běžných věcí, v nichž rozhodují místní a městské národní výbory, je obsažen v příloze k tomuto nařízení.

§ 6

(1)

Národní výbory zahajují řízení na návrh nebo z vlastního podnětu.

(2)

Návrh na zahájení řízení lze podat u místního (městského) národního výboru, i když tento národní výbor není příslušný rozhodnout ve věci.

(3)

Místní (městský) národní výbor poskytne účastníku řízení potřebnou pomoc při uplatňování jeho práv, provede podle svých možností potřebná šetření, a není-li příslušný rozhodnout ve věci, předloží návrh se svým stanoviskem příslušnému národnímu výboru.

§ 7

Místní příslušnost národního výboru se řídí podle bydliště občana (sídla organizace), popřípadě podle posledního bydliště nebo pobytu (sídla). Ve věcech, kde jde o nějakou činnost, se příslušnost řídí místem této činnosti, a ve věcech, týkajících se nemovitostí, místem, kde nemovitost je. V případech, kde by bylo místně příslušných několik národních výborů, provede řízení národní výbor, který je první zahájil, pokud se zúčastněné národní výbory jinak nedohodnou. V pochybnostech určí místní příslušnost národní výbor vyššího stupně.

Podklad pro rozhodnutí

§ 8

(1)

Národní výbor příslušný k rozhodnutí ve věci je povinen zjistit co nejpřesněji a nejúplněji stav věci. Tento národní výbor proto provede, pokud to již neučinil místní (městský) národní výbor podle § 6, potřebná šetření, a to popřípadě na místě samém, vyslechne svědky, kteří mohou přispět k objasnění věci, opatří si v nezbytných případech znalecký posudek, vyžádá si potřebné listiny, popřípadě si opatří jiné podklady. Při opatření podkladů pro rozhodnutí účastníci řízení úzce spolupracují s národním výborem; k jejich návrhům musí národní výbor vždy zaujmout stanovisko.

(2)

Národní výbor může místo důkazu připustit čestné prohlášení účastníka řízení. Před sepsáním čestného prohlášení musí být účastník řízení upozorněn na trestní následky nepravdivých údajů v prohlášení. Čestné prohlášení nemůže národní výbor připustit, brání-li tomu obecný zájem nebo byla-li tím porušena rovnost mezi účastníky řízení.

(3)

O ústních prohlášeních a o důležitých úkolech v řízení sepíše národní výbor zápis.

§ 9

Národní výbory musí dát účastníkům řízení příležitost, aby se mohli před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, popřípadě navrhnout jeho doplnění. Za tím účelem mohou účastníci řízení nahlížet do spisů, s výjimkou zápisů o hlasování, a pořídit z nich opisy. Národní výbor učiní opatření, aby nahlédnutím do spisů nebylo porušeno státní, hospodářské nebo služební tajemství. Zachování služebního tajemství není však důvodem pro to, aby byly vyloučeny z nahlédnutí části spisů obsahující zjištěné okolnosti, které jsou nebo mohou být podkladem pro rozhodnutí.

Rozhodnutí

§ 10

(1)

Rozhodnutí musí být v souladu se zákony a s ostatními právními předpisy, musí vycházet ze spolehlivě zjištěného stavu věci a co nejlépe zajišťovat ochranu práv a oprávněných zájmů občanů a organizací ve shodě s obecným zájmem.

(2)

Rozhodnutí se nevydá, jestliže účastníci řízení mezi sebou uzavřeli se schválením národního výboru smír. Národní výbor schválí smír, je-li ve shodě s právními předpisy a s obecným zájmem.

§ 11

V jednoduchých věcech rozhodne národní výbor bezodkladně po podání návrhu. V ostatních případech rozhodne zpravidla do 30 dnů. Nemůže-li v této lhůtě rozhodnout pro zvláštní složitost věci nebo z jiných důležitých důvodů, vyrozumí o tom účastníky řízení s uvedením důvodů a sdělí jim lhůtu, v níž rozhodne.

§ 12

(1)

Rozhodnutí musí být náležitě odůvodněno a musí obsahovat poučení o odvolání.

(2)

Odůvodnění musí být přesvědčivé, aby z něho byla patrna správnost rozhodnutí a aby občany vychovávalo k dobrovolnému a ukázněnému plnění jejich povinností. Odůvodnění není třeba, vyhovuje-li se v rozhodnutí všem účastníkům řízení v plném rozsahu.

(3)

Poučení o odvolání obsahuje údaj, zda je rozhodnutí konečné či zda je možno se proti němu odvolat, do jaké lhůty a kde má být odvolání podáno. Bylo-li dáno nesprávné nebo neúplné poučení o odvolání nebo chybí-li v rozhodnutí poučení o odvolání a účastník řízení proto podal odvolání po lhůtě, považuje se odvolání za podané včas.

§ 13

Rozhodnutí se vydává písemně. Rozhodnutí, které bylo vyhlášeno ústně v přítomnosti účastníka řízení, se písemně nevydává, vzdá-li se účastník řízení doručení písemného vyhotovení rozhodnutí.

§ 14

(1)

Rozhodnutí se doručuje do vlastních rukou adresátových.

(2)

Nebyl-li adresát zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že rozhodnutí určené do jeho vlastních rukou přijde mu doručit znovu v den a hodinu uvedenou v oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledný, uloží se rozhodnutí na poště nebo u místního národního výboru a adresát se o tomto uložení vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát rozhodnutí do 3 dnů od jeho uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení rozhodnutí, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

(3)

Adresátovi, jehož pobyt není znám, lze doručit tak, že se rozhodnutí vyhlásí po dobu 15 dní veřejnou vyhláškou; poslední den této lhůty se považuje za den doručení.

(4)

Odepře-li adresát bezdůvodně přijmout rozhodnutí, považuje se rozhodnutí za doručené dnem, kdy bylo přijetí odepřeno; na to musí být adresát doručovatelem upozorněn.

Odvolací řízení

§ 15

(1)

Proti rozhodnutí se lze odvolat.

(2)

Odvolání však není přípustné,

a)

stanoví-li toto nařízení nebo jiný právní předpis výslovně, že se nelze odvolat, nebo

b)

podává-li je osoba, která není účastníkem řízení, nebo

c)

podává-li je účastník řízení, který se odvolání písemně nebo ústně do protokolu vzdal.

§ 16

(1)

Odvolání se podává ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí, a vzdal-li se účastník řízení doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, do 15 dnů ode dne ústního vyhlášení rozhodnutí. Odvolání se podává u národního výboru, který rozhodnutí vydal.

(2)

Do lhůty se nepočítá den, kdy rozhodnutí bylo doručeno (ústně vyhlášeno). Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den. Lhůta je zachována, bylo-li odvolání před jejím uplynutím odevzdáno k poštovní dopravě. V pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou.

§ 17

(1)

Včas podané odvolání má odkladný účinek.

(2)

Národní výbor může odkladný účinek odvolání vyloučit, je-li pro naléhavý obecný zájem okamžitý výkon rozhodnutí nezbytný; naléhavost obecného zájmu je třeba řádně odůvodnit. Proti rozhodnutí, kterým se vylučuje odkladný účinek odvolání, se nelze odvolat.

§ 18

(1)

O odvolání proti rozhodnutí odboru národního výboru rozhoduje příslušná komise tohoto národního výboru, a není-li zřízena, jeho rada.

(2)

Rozhodovala-li v první stolici komise národního výboru, rozhoduje o odvolání proti jejímu rozhodnutí rada tohoto národního výboru.

(3)

Rozhodovala-li v první stolici rada místního národního výboru, rozhoduje o odvolání proti jejímu rozhodnutí národní výbor na svém plenárním zasedání.

§ 19

O odvolání proti rozhodnutí orgánu místního (městského) nebo okresního národního výboru o dávkách a službách sociálního zabezpečení rozhoduje obdobný orgán národního výboru nejblíže vyššího stupně.

§ 20

O podaném odvolání, o nových tvrzeních odvolatelových a o výsledcích řízení doplněného po podaném odvolání, zejména o nově provedených důkazech, musí být vyrozumění všichni účastníci řízení.

§ 21

Orgán národního výboru, který vydal rozhodnutí, může sám v plném rozsahu vyhovět odvolání, netýká-li se rozhodnutí jiného účastníka řízení než odvolatele nebo souhlasí-li s tím ostatní účastníci řízení.

§ 22

(1)

Nemůže-li nebo nehodlá-li orgán národního výboru, který rozhodnutí vydal, sám vyhovět odvolání, předloží je neprodleně se zprávou o výsledcích doplněného řízení a se svým stanoviskem odvolacímu orgánu (§ § 18 a 19).

(2)

Je-li odvolání důvodné, odvolací orgán rozhodnutí změní nebo zruší; jinak je zamítne. Bylo-li podáno odvolání opožděné nebo nepřípustné, odvolací orgán přezkoumá, zda není důvodu ke zrušení nebo změně rozhodnutí mimo odvolací řízení; jinak odvolání rovněž zamítne.

(3)

Nerozhoduje-li o odvolání národní výbor vyššího stupně ( § 19), opírá se odvolací orgán v otázkách vyžadujících zvláštního odborného posouzení (např. ve věcech hygienické a protiepidemické péče, ve věcech vodohospodářských apod.), zpravidla o odborné vyjádření orgánu národního výboru vyššího stupně.

(4)

Proti rozhodnutí o odvolání, vydanému odvolacím orgánem, se již nelze odvolat.

§ 23

Odvolací řízení je třeba provést urychleně, aby o odvolání mohlo být rozhodnuto zpravidla do 30 dnů ode dne, kdy bylo podáno. Nemůže-li národní výbor v této lhůtě rozhodnout pro zvláštní složitost věcí nebo z jiných důležitých důvodů, vyrozumí o tom účastníky řízení s uvedením důvodů, a sdělí jim lhůtu, v níž rozhodne.

§ 24

Přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení

(1)

Národní výbory mají právo v případech stanovených v zákoně o národních výborech rušit, popřípadě měnit vydaná rozhodnutí i mimo odvolací řízení, a to buď z vlastního nebo jiného podnětu, zejména ke stížnosti pracujících nebo podle výsledku kontrolní činnosti.

(2)

Při rušení nebo změně rozhodnutí musí národní výbor dbát, aby práva nabytá v dobré víře byla co nejméně dotčena.

(3)

Proti rozhodnutí vydanému podle odstavce 1 plenárním zasedáním národního výboru nebo radou okresního nebo krajského národního výboru se nelze odvolat.

§ 25

Přezkoumání rozhodnutí na základě protestu prokurátora

(1)

Byl-li protest prokurátora podán u orgánu národního výboru, který rozhodnutí vydal, může tento orgán sám své rozhodnutí zrušit nebo nahradit rozhodnutím odpovídajícím zákonu. Nehodlá-li tento orgán protestu vyhovět, předloží jej ve lhůtě v protestu určené orgánu příslušnému podle zákona o národních výborech přezkoumávat jeho rozhodnutí mimo odvolací řízení.

(2)

Proti rozhodnutí o protestu prokurátora se nelze odvolat.

Správní exekuce

§ 26

(1)

Rozhodnutí národních výborů, smíry před nimi uzavřené a výkazy nedoplatků jimi sestavené se vykonávají správní exekucí. Lze však k ní přikročit teprve potom, když výzva a přesvědčování k dobrovolnému splnění povinnosti uložené v rozhodnutí se minou účinkem.

(2)

Rozhodnutí národního výboru lze vykonat, není-li proti němu přípustný opravný prostředek nebo nemá-li opravný prostředek odkladný účinek. Výkaz nedoplatků lze vykonat, byl-li sestaven na základě vykonatelného rozhodnutí nebo na základě dlužníkovy povinnosti stanovené právním předpisem zaplatit bez vydání zvláštního rozhodnutí.

(3)

Rozhodnutí národních výborů, smíry před nimi uzavřené a výkazy nedoplatků jimi sestavené jsou exekučním titulem též pro soudní exekuci.

§ 27

Správní exekuci provádí místní (městský) národní výbor, pokud její výkon zvláštní předpisy nesvěřují okresnímu národnímu výboru nebo pokud se její výkon okresní národní výbor nevyhradil.

Exekuce pro nepeněžité nároky

§ 28

(1)

Prostředky exekuce k vymáhání nepeněžitých nároků jsou zpravidla náhradní výkon nebo peněžitá pokuta.

(2)

Náhradní výkon spočívá v tom, že se plnění uložené v rozhodnutí provede na náklad a nebezpečí povinného.

(3)

Není-li náhradní výkon podle povahy věci možný nebo účelný, vymáhá se splnění povinnosti uložené v rozhodnutí ukládáním pokut; jednotlivá pokuta nesmí přesahovat částku 200 Kčs a úhrn všech uložených pokut částku 500 Kčs.

(4)

Nelze-li účelu exekuce dosáhnout jinými prostředky, může být povinnost uložená v rozhodnutí výjimečně vynucena i přímo, např. předvedením, odnětím věci nebo listiny, vyklízením bytu, nemovitosti nebo jejich části.

(5)

O zamýšleném vyklizení je třeba povinnou osobu vyrozumět 48 hodin předem. Při vyklizení je třeba dbát, aby vyklizované věci nebyly poškozeny. Vyklizované věci se odevzdají povinné osobě; není-li to možné, zařídí národní výbor úschovu těchto věcí na náklad povinné osoby.

§ 29

(1)

Proti jednotlivým exekučním úkonům nebo opatřením lze podat námitky národnímu výboru provádějícímu exekuci.

(2)

Námitky mají odkladný účinek jen,

a)

směřují-li proti výzvě k plnění při exekuci vyklizením,

b)

směřují-li proti uložení pokuty,

c)

uplatňuje-li se v nich, že vymáhané plnění již bylo provedeno nebo že ještě neuplynula lhůta k plnění,

d)

uplatňuje-li v nich třetí osoba k předmětu exekuční právo, jež výkon exekuce nepřipouští.

(3)

Pro řízení o námitkách platí obdobně předpisy o odvolacím řízení.

§ 30

Exekuce pro peněžité nároky

Postup při správní exekuci pro pohledávky dani a poplatků upravují zvláštní předpisy. O postupu při správní exekuci pro ostatní peněžité nároky platí obdobně předpisy o postupu při správní exekuci pro pohledávky daní.

§ 31

Náklady řízení

(1)

Náklady řízení vzniklé národnímu výboru nese národní výbor. Národní výbor hradí také nutné hotové výdaje a výdělek, který prokazatelně ušel svědkovi; nárok svědka zaniká, neuplatnil-li jej do 3 dnů po svém výslechu.

(2)

Náklady, které v řízení vzniknou účastníkovi řízení, nese účastník sám. Národní výbor může uložit účastníkovi, aby hradil i náklady řízení, které vznikly národnímu výboru zaviněním účastníka, zejména jeho svévolným nebo úmyslným protahováním řízení. Národní výbor může účastníkovi také uložit, aby nahradil ostatním účastníkům řízení náklady, které vznikly jeho zaviněním.

ČÁST DRUHÁ

Řízení před jinými orgány (§ 32)

§ 32

Podle tohoto nařízení se postupuje obdobně i v řízení, v němž jiné orgány státní správy rozhodují o právech, právních zájmech nebo povinnostech občanů a organizací; o odvolání proti rozhodnutí těchto orgánů rozhoduje, nejde-li o rozhodnutí ústředního orgánu, orgán nejblíže vyššího stupně.

ČÁST TŘETÍ

Závěrečná ustanovení (§ 33-36)

§ 33

V řízení je třeba šetřit imunit a výsad přiznávaných mezinárodním právem, mezinárodními smlouvami uzavřenými Československou republikou nebo československými právními předpisy.

§ 34

(1)

Podle tohoto nařízení se postupuje, pokud ustanovení zvláštních předpisů nestanoví jinak zrušují se však ustanovení, která upravují příslušnost k rozhodování o odvolání v rozporu s tímto nařízení.

(2)

Dále se zrušují

a)

vládní nařízení č. 20/1955 Sb., o řízení ve věcech správních (správní řád),

b)

vyhláška ministerstva spravedlnosti č. 73/1955 Ú. l., kterou se vydávají podrobnější předpisy o řízení ve věcech správních.

(3)

Nedotčeny zůstávají předpisy o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících a zatím též předpisy o trestním řízení správním, včetně ustanovení o příslušnosti orgánů národních výborů k provádění tohoto řízení. Rovněž nedotčeny zůstávají předpisy o příslušnosti orgánů hygienické a protiepidemické péče.

§ 35

Ustanovení tohoto nařízení platí i pro řízení zahájená přede dnem počátku jeho účinnosti.

§ 36

Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne 1. července 1960; provedou je všichni členové vlády.

Široký v. r.

Dolanský v. r.

Kopecký v. r.

Barák v. r.

inž. Šimůnek v. r.

inž. Jankovcová v. r.

dr. Kyselý v. r.

Plojhar v. r.

David v. r.

Ďuriš v. r.

Krajčír v. r.

Krosnář v. r.

generál armády Lomský v. r.

Machačová v. r.

dr. Nejedlý v. r.

Poláček v. r.

Štrougal v. r.

Uher v. r.

Beran v. r.

Jonáš v. r.

dr. Kahuda v. r.

Reitmajer v. r.

dr. Škoda v. r.

dr. Vlasák v. r.

Brabec v. r.

inž. Černý v. r.

dr. Neuman v. r.

Ouzký v. r.

Pospíšil v. r.

inž. Púčik v. r.