Dosavadní názvy obcí a jejich částí se zásadně nemění. Změny v pojmenování obcí nebo jejich částí lze provádět pouze výjimečně ve zvlášť odůvodněných případech.

Názvy nových obcí a jejich částí musí být vždy ve shodě s místními a celostátními zájmy a vyhovovat hlediskům politickým, hospodářským, věcné správnosti i jazykové čistoty․

Nové obce vzniklé sloučením ponesou zpravidla název jedné ze slučovaných obcí, popř. jedné z jejích osad.

V obcích, kde splynou osady zastavěním v jeden celek, užije se názvů místních částí.

Ve městech (větších obcích) mají všechny ulice a ostatní veřejná prostranství svůj název.

O označování ulic a ostatních veřejných prostranství (náměstí, nábřeží, mostů, sadů apod.) rozhoduje městský (místní) národní výbor.

Má-li se ulice nebo jiné veřejné prostranství pojmenovat nebo přejmenovat podle jména vynikající osobnosti veřejného života domácího nebo zahraničního, je třeba k tomu vyžádat stanovisko Ústředního úřadu pro věci národních výborů.

Ulice nebo jiná veřejná prostranství se zásadně nepojmenovávají podle jmen vynikajících osobního veřejného života domácího nebo zahraničního, které dosud žijí.

Označení ulic a ostatních veřejných prostranství provede městský (místní) národní výbor na vlastní náklad.

Každý vlastník (uživatel) nemovitosti je povinen dovolit připevnění tabulek s označením ulice nebo jiného veřejného prostranství. Nikdo je nesmí zakrýt, poškodit nebo sejmout. To platí rovněž o směrových tabulkách, umístěných městským (místním) národním výborem na budovách (průchodech).

Všechny budovy určené k trvalému obývání musí mít popisné číslo. Popisným číslem musí být rovněž opatřeny tovární, administrativní, obchodní a podobné budovy trvalého rázu, i když nejsou obývány trvale. O tom, zda je budova určena k trvalému obývání, nebo zda jde o budovu trvalého rázu, rozhoduje stavební úřad.

Vedlejší budovy se neoznačují zvláštními popisnými čísly, nýbrž náležejí k popisnému číslu hlavní budovy.

Stavby sloužící k prozatímnímu nebo občasnému bydlení musí být označeny řadovým číslem evidenčním.

K číslování popisnými čísly se užívá číslic arabských (nikoliv zlomků) bez jakýchkoliv dodatků (např. bez písmen).

Ve městech nebo větších obcích mohou mít budovy každé ulice nebo každého jiného veřejného prostranství pro usnadnění orientace také čísla orientační.

Tabulky s čísly popisnými a s čísly orientačními se umísťují u vchodu tak, aby byly viditelné z veřejné komunikace.

O číslování budov rozhoduje místní (městský) národní výbor.

Číslování budov v obci se provádí zpravidla samostatně za každou osadu, která je částí obce.

Očíslování provedené podle dřívějších předpisů zůstává i nadále v platnosti. Přečíslování budov se provádí jen výjimečně, jsou-li pro to vážné důvody.