k vyhlášce Úřadu pro normalizaci a měření č. 104/1984 Sb., o ověřování zbraní a kontrole střeliva pro civilní potřebu
Požadavky a podmínky zkoušky zbraní při kusovém ověřování
ODDÍL A
Ověřování nových zbraní z tuzemské výroby
I. Prohlídka zbraně před zkušební střelbou
Každá zbraň je při prohlídce před zkušební střelbou podrobena
a) celkové prohlídce, při které jsou odmítnuty zbraně rezivé a se stopami černící nebo jiné lázně, zbraně s poškozenou pažbou a zbraně, jejichž označení neodpovídá ustanovení § 5 odst. 3 vyhlášky. Rovněž jsou odmítnuty zbraně, které mají:
– výrobní vady ve vývrtu a v nábojové komoře, jako jsou prohlubně, rysky, prolomeniny a jiné nesprávnosti viditelné pouhým okem,
– nedostatečně vyleštěný vývrt hlavně a povrch nábojové komory a tím ztěžují odhalení případných závad vzniklých zkušební střelbou; v případě pochybností se kontroluje dodržení přípustné drsnosti povrchu R index a, která smí být nanejvýš 1 mikrometr ve vývrtu hlavně a 1,8 mikrometru v nábojové komoře,
– ohnutou hlaveň nebo hlaveň s náznaky vydutí a jiných deformací,
– vměstky, praskliny, porézní nebo necelá a dodatečně zavařovaná místa na hlavních částech zbraně,
– nesprávně ustavené nebo spájené hlavně, háky a lišty,
– vady způsobené mechanickými a tepelnými výrobními operacemi, které mohou nepříznivě působit na pevnost a funkci zbraně,
– závěr nebo dnový šroub, jejichž konstrukce, dimenzování a materiál neodpovídá účelu zbraně;
b) kontrole rozměrů, při které jsou odmítnuty zbraně, jejichž důležité rozměry z hlediska bezpečnosti, uzamykací vůle a tloušťky stěn hlavně neodpovídají mezinárodně normovaným nebo doporučeným hodnotám. Rovněž jsou odmítnuty zbraně nabíjené ústím hlavně, jejichž průměr zátravky neodpovídá mezinárodně normovaným hodnotám. Mezinárodně normované a doporučené hodnoty a prostředky k jejich ověření se stanoví technickými normami;
c) kontrole funkce, při které jsou odmítnuty zbraně mající:
– nesprávnou funkci závěrového, spoušťového, bicího, pojistného, výstražného zásobovacího a vytahovacího nebo vyhazovacího ústrojí (u zbraní nabíjených zezadu),
– nesprávnou funkci a chod revolverového válce,
– nesprávnou funkci zažehovacího ústrojí (u zbraní nabíjených ústím hlavně),
– sklon k samospouštění při nabíjení,
– příliš nízký odpor spouště (s výjimkou terčových zbraní) neodpovídající předepsaným hodnotám,
– závady v provedení, opracování a chodu úderníku a zápalníku,
– nedostatečné držení kohoutu nebo podobného bicího prvku v jeho záchytu.
Předepsané hodnoty odporu spouště stanoví technické normy.
II. Zkušební střelba
1. Po prohlídce před zkušební střelbou se zbraně podrobé zkušební střelbě, která se provádí na úplně dohotovených zbraních před první střeleckou zkouškou. Za úplně hotové se též považují zbraně, na kterých bude ještě provedena rybina nebo povrchová úprava černěním nebo jiným způsobem. Státní zkušebna stanoví, zda bude ověřovat zbraň s povrchovou úpravou nebo bez této úpravy. Zbraně nabíjené ústím hlavně musí být vybavené zažehovacím ústrojím a jejich samostatně dodávané hlavně musejí mít zátravku a definitivní dnový šroub.
2. Zkušební náboje musejí svými tlaky, popřípadě energiemi střely odpovídat jak jmenovitými hodnotami, tak statistickými nerovnostmi mezinárodně stanoveným hodnotám. Zkušební náboje pro ověřování brokovnic musejí navíc splňovat stanovený průměr a hmotnost náplně broků obsažených v náboji. Zkušební náboje smějí být použity při teplotě ovzduší 15 až 25 °C. Provedení zkušebních nábojů a jejich tlaky, popřípadě energie jsou stanoveny technickými normami.
3. Tlaky zkušebních nábojů se měří buď tlakoměrnými válečky nebo elektromechanickými snímači při teplotě prachové náplně (20 ± 2) °C. Je-li místo hodnoty tlaku udána energie střely, měří se při téže teplotě úsťová rychlost střely, z níž se vypočte úsťová energie. Vlastnosti a rozměry tlakoměrných válečků a elektromechanických snímačů (včetně vlastností meřicích souprav), jakož i metodika měření, způsob kalibrování a vyhodnocování výsledků měření jsou stanoveny technickými normami.
4. Použité tlakoměrné hlavně musejí svými rozměry, konstrukcí a vlastnostmi odpovídat mezinárodním požadavkům, které jsou stanoveny technickými normami.
5. Jednotlivé druhy zbraní a jejich samostatně dodávané hlavní části se podrobí střelbě zkušebními náboji takto:
a) Zbraně s hladkým vývrtem nabíjené zezadu a určené na brokové náboje se zkoušejí dvěma výstřely na hlaveň, které dávají předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) na předepsaných místech. Pro ověření funkce opakovací nebo samonabíjecí zbraně se navíc vystřelí nejméně jeden spotřební náboj z každé hlavně. Předepsané tlaky v MPa (rozumí se střední hodnota maximálního tlaku zjišťovaná tlakoměrnými válečky) a předepsaná místa jsou:
Ráž | Tlak na tlakoměru v MPa č. |
1. | 2. | 1. | 2. |
při zkoušce |
běžné | vyšší |
12 a větší | 85 | 50 | 120 | 50 |
16 | 90 | 50 | 120 | 50 |
20 a menší | 95 | 50 | 120 | 50 |
Poznámka:
Tlakoměrem č. 1 se rozumí měřicí místo vzdálené 17 až 32 mm od dna lůžka závěru. Tlakoměrem č. 2 se rozumí měřicí místo vzdálené (162 ± 2) mm od tohoto dna.
Vyšší zkouška se uplatní, jestliže mají být ve zkoušené zbrani použity spotřební náboje, jejichž střední hodnota maximálního tlaku převýší při měření tlakoměrnými válečky:
65 MPa u ráže 12 a větší,
68 MPa u ráže 16,
72 MPa u ráže 20 a menší.
b) Zbraně s drážkovaným vývrtem (kulovnice, malorážky, pistole a revolvery) nabíjené zezadu se zkoušejí zkušebními náboji, které dávají na předepsaných místech předepsané tlaky (nebo tlaky vyšší) a nejméně jedním spotřebním nábojem na nábojovou komoru pro ověření funkce opakovací nebo samonabíjecí zbraně. Zkušební náboje vyvíjejí maximální tlak, jehož střední hodnota je nejméně o 30 % vyšší, než je přípustná střední hodnota maximálního tlaku spotřebního náboje dané ráže.
Počet zkušebních nábojů je:
– 2 náboje na každou hlaveň u dlouhých zbraní s provozním tlakem 180 MPa a více,
– 1 náboj na každou hlaveň u dlouhých zbraní s provozním tlakem menším než 180 MPa,
– 2 náboje na každou hlaveň u pistolí bez ohledu na výši jejich provozního tlaku,
– 1 náboj na každou nábojovou komoru, jestliže je od hlavně oddělena (např. u revolverů), bez ohledu na velikost provozního tlaku.
Hodnotami provozních tlaků se rozumí střední hodnoty maximálních tlaků zjišťované tlakoměrnými válečky. Předepsaná místa se stanovují technickými normami.
c) Expanzní přístroje a zbraně, u nichž je tlak spotřebního střeliva nahrazen úsťovou energií střely, se zkoušejí dvěma výstřely zkušebního střeliva z každé hlavně nebo nábojové komory, je-li od hlavně oddělena. Zkušební střelivo musí vyvíjet nejméně o 10 % větší hodnotu úsťové enrgie, než je přípustná střední hodnota energie spotřebního střeliva dané ráže. Funkce se ověřuje nejméně jedním výstřelem spotřebního střeliva z každé hlavně nebo nábojové komory.
d) Napodobeniny historických zbraní určených výhradně jen na černý prach se zkoušejí dvěma výstřely se zkušební náplní na každou hlaveň, je-li nábojová komora součástí hlavně, a nejméně jedním výstřelem se zkušební náplní na každou nábojovou komoru, je-li tato od hlavně oddělena (např. u revolverů).
Zkušební náplně jsou tvořeny střelou a prachem v množství předepsaném technickou normou pro danou ráž a druh zbraně.
Historické zbraně nabíjené ústím hlavně,určené výhradně jen na černý prach a vybavené pro každou hlaveň buď perkusním zámkem s komínkem (pistonem) na čepičkovou zápalku nebo křesadlovým zámkem francouzského typu, se zkoušejí dvěma výstřely se sníženou zkušební náplní černého prachu na každou hlaveň; zkušební náplň je předepsána technickou normou.
e) Kulobrokové zbraně se zkoušejí tak, že se každá hlaveň podrobí odpovídajícímu počtu výstřelů zkušebních, popřípadě spotřebních nábojů.
f) Balistické zbraně se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně; přitom se přihlíží k tomu, že zkušební náboje pro ověřování zbraní mohou být v balistických zbraních používány jako náboje spotřební.
g) Výměnné hlavně, vložné hlavně a vložné nábojové komory se zkoušejí pomocí svého vlastního závěru způsobem, který odpovídá danému druhu zbraně (nevztahuje se na vložné hlavně a vložné nábojové komory, homologované jako typ).
h) Samostatně dodávané hlavně, nábojové komory, jestliže nejsou součástí hlavně (např. revolverové válce), závěry a dnové šrouby se zkoušejí jako jim odpovídající druh zbraně. Je-li závěr určen pro více různých ráží, zkouší se nejvíce namáhajícími zkušebními náboji; kritériem namáhání je zde síla působící na závěr.
i) Plynové zbraně se zkoušejí tlakem o 30 % vyšším, než je nejvyšší tlak provozní; měřítkem zvýšení tlaku může též být zvýšení úsťové energie střely o 10 %.
6. Zkušební střelby se provádějí pomocí lafet, které bezpečně chrání obsluhu a v nichž jsou zbraně upnuty tak, aby to co nejvíce odpovídalo podmínkám jejich použití; u krátkých zbraní se připouští střelba s ochrannou rukavicí. Zkušební střelba se koná u vícehlavňových zbraní postupně, to je hlaveň po hlavni.
7. Vznikne-li podezření na snížení tlaku zkušebního náboje, např. únikem plynů, státní zkušebna uskuteční doplňkovou střelbu nad rámec předepsaného počtu zkušebních výstřelů.
8. V případě pochybnosti o pevnosti zbraně podrobené zkušební střelbě nebo při pochybnostech o existenci poškození nebo jiné vady zbraně anebo v případě výskytu závady na nábojnici zkušebního náboje státní zkušebna rovněž uskuteční doplňkovou střelbu zkušebními náboji.
9. Vznikne-li předpoklad vadné funkce zkoušené zbraně, státní zkušebna provede ověření funkce doplňkovou střelbou spotřebními náboji.
10. Nevyhovuje-li zbraň požadavku dostatečně vyleštěného vývrtu a povrchu nábojové komory a výrobce zjištěné vady neodstraní, státní zkušebna uskuteční zkušební střelbu s trojnásobným počtem zkušebních výstřelů.
III. Prohlídka po zkušební střelbě
Při prohlídce po zkušební střelbě jsou odmítnuty zbraně zkušební střelbou viditelně poškozené a zbraně, které vykázaly některou z těchto závad:
– selhání vinou zbraně,
– nežádoucí výstřel při nabíjení zbraně,
– nežádoucí výstřel více nábojů (jak zkušebních, tak spotřebních) najednou,
– obtížné vytažení nábojnice (jak zkušebního, tak spotřebního náboje) z nábojové komory,
– proražení zápalky (jak zkušebního, tak spotřebního náboje) vinou zbraně,
– jakákoliv deformace hlavně a nábojové komory, která by mohla snížit bezpečnost zbraně,
– jakékoliv roztažení hlavně včetně vlnovitého v nejslabších místech hlavně,
– porušení spojení háků a lišt,
– zvětšení uzamykací vůle nad dovolenou mez,
– poškození nebo deformace důležitých částí závěru nabo dnového šroubu,
– trhliny vně i uvnitř hlavně a nábojové komory a na důležitých částech závěru,
– trhliny vně hlavně a dnového šroubu u zbraní nabíjených ústím hlavně,
– zřejmá porucha ve funkci zbraně anebo nespolehlivá funkce zbraně,
– oddělení komínku (pistonu) nebo jiné části zažehovacího ústrojí u zbraní nabíjených ústím hlavně.
ODDÍL B
Ověřování zbraní z dovozu
Zbraně dovezené z ciziny, jejichž ověřovací značky nejsou v Československé socialistické republice uznávány,se ověřují podle oddílu A této přílohy s tím rozdílem, že se u zbraní se sklopnými hlavněmi:
a) měří délka hlavní s přesností na 1 mm,
b) měří průměr vývrtu brokové hlavně s přesností na 0,1 mm a průměr vývrtu kulové hlavně s přesností na 0,01 mm,
c) váží hlavně bez předpažbí s přesností na 1 g,
d) zjišťuje zkouškou tvrdosti pevnost materiálu hlavní a z této zkoušky se stanoví, zda je tloušťka hlavně vyhovující, pokud státní zkušebně není pevnost materiálu známá jinak.
ODDÍL C
Nové ověřování zbraní
Nové ověřování zbraní (§ 3 odst. 4 vyhlášky) se provádí stejně jako ověřování zbraní z dovozu (oddíl B této přílohy).
Státní zkušebna však může tolerovat:
a) menší poškození pažby,
b) slabou korozi vně i uvnitř zbraně,
c) malé přestoupení rozměrů vývrtů a nábojové komory v rozsahu zkušebních směrnic státní zkušebny,
d) spáru mezi čelem hlavní a čelem závěru u zbraní se sklopnými hlavněmi 0,1 mm a větší, nesmí však dostoupit hodnoty 0,2 mm,
e) nepatrné deformace v horní třetině brokové hlavně při jejím ústí,
f) menší prohnutí hlavní,
g) proražení zápalky zkušebního náboje, nedojde-li k proražení zápalky spotřebního náboje.
