V zájmu dosažení lepších výsledků hospodaření, zejména zvýšení efektivnosti práce a v zájmu lepšího zabezpečení potřeb pracovníků lze v organizacích uplatňovat pružnou pracovní dobu.

Při zavedení a uplatňování pružné pracovní doby platí ustanovení zákoníku práce a ostatních pracovněprávních předpisů, pokud tato vyhláška nestanoví jinak.

Při uplatnění pružné pracovní doby si pracovník volí sám začátek, popřípadě i konec pracovní doby v jednotlivých dnech¹ v rámci časových úseků stanovených organizací (volitelná pracovní doba). Mezi dva úseky volitelné pracovní doby je vložen časový úsek, v němž je pracovník povinen být na pracovišti (základní pracovní doba). Pružnou pracovní dobu lze uplatňovat podle této vyhlášky jak při rovnoměrném rozvržení týdenní pracovní doby na jednotlivé týdny,² tak při jejím nerovnoměrném rozvržení podle pracovněprávního předpisu příslušného ústředního orgánu.³

Začátek a konec základní pracovní doby stanoví organizace tak, aby při stanovené týdenní pracovní době 42 1/2 hodiny základní pracovní doba činila v jednotlivých pracovních dnech nejméně pět hodin.

Volitelnou pracovní dobu rozvrhne organizace na začátek a konec pracovní směny tak, aby úsek volitelné pracovní doby na začátku pracovní směny činil při stanovené týdenní pracovní době 42 1/2 hodiny nejméně jednu hodinu․

Obdobně podle odstavců 2 a 3 se postupuje při zkrácené pracovní době pod 42 1/2 hodiny týdně⁴ a při kratší pracovní době,⁵ popřípadě při rozvržení týdenní pracovní doby na jiný počet než pět dnů v týdnu s tím, že se délka úseků základní a volitelné pracovní doby stanoví v poměru k týdenní pracovní době.

Základní pracovní doba spolu s úseky volitelné pracovní doby tvoří denní provozní dobu. Pracovník nesmí vykonávat práci mimo denní provozní dobu, pokud nejde o práci přesčas ( § 5).⁶

Pružná pracovní doba se uplatní jako

K případnému výkonu práce přesahujícímu při uplatnění pružného pracovního dne délku pracovní směny, při uplatnění pružného pracovního týdne délku týdenní pracovní doby a při uplatnění pružného čtyřtýdenního pracovního období čtyřtýdenní pracovní dobu [odstavec 1 písm. c)] se nepřihlíží, pokud nejde o práci přesčas ( § 5 odst. 1) nebo o napracování neodpracované části pracovní doby ( § 4 odst. 4 a § 7 odst. 2).

Překážky v práci na straně pracovníka se při uplatnění pružné pracovní doby posuzují jako výkon práce pouze v rozsahu, ve kterém nezbytně zasáhly do základní pracovní doby. V rozsahu, v němž zasáhly do volitelné pracovní doby, se posuzují jako omluvené, nikoliv však jako výkon práce, a neposkytuje se za ně náhrada mzdy.

Pokud právní předpis u překážek v práci na straně pracovníka stanoví přesnou délku nezbytně nutné doby, po kterou pracovníku přísluší pracovní volno, posuzuje se jako výkon práce celá tato doba; za dobu jednoho dne se přitom považuje doba odpovídající průměrné délce pracovní směny vyplývající ze stanovené, popřípadě z kratší týdenní pracovní doby příslušného pracovníka.

Překážky v práci na straně organizace se posuzují jako výkon práce, pokud zasáhly do pracovní směny pracovníka, a to za každý jednotlivý den při uplatnění

Jako výkon práce se však neposuzuje přerušení práce pro nepříznivé povětrnostní vlivy.⁹

Jestliže pracovník neodpracoval pro omluvené překážky v práci, uvedené v odstavci 1 věta druhá, celou denní pracovní dobu při uplatnění pružného pracovního dne nebo celou týdenní pracovní dobu při uplatnění pružného pracovního týdne, popřípadě celou pracovní dobu připadající na čtyřtýdenní období [ § 3 odst. 1 písm. c)], protože mu v tom bránila překážka v práci na jeho straně, je povinen tuto neodpracovanou část pracovní doby napracovat v pracovních dnech nejpozději v době do konce příštího kalendářního měsíce, jestliže s organizací nedohodl jinou dobu napracování. Pokud pracovník nemohl napracovat tuto neodpracovanou část pracovní doby v době uvedené v předchozí větě pro překážky v práci na své straně, je povinen tak učinit bez zbytečného odkladu po jejich odpadnutí, jestliže s organizací nedohodl jinou dobu napracování. Napracování podle předchozích vět je možné pouze v denní provozní době ( § 2 odst. 5), jestliže nebyla dohodnuta jiná doba, a není prací přes čas.

Prací přesčas je práce konaná pracovníkem na příkaz organizace nebo s jejím souhlasem při uplatnění

pokud pracovník konal práci nad stanovenou týdenní pracovní dobu a při uplatnění čtyřtýdenního pracovního období podle § 3 odst. 1 písm. c) nad stanovenou pracovní dobu připadající na toto čtyřtýdenní období.

O práci přesčas nejde, pokud pracovník práci vykonanou podle odstavce 1 písm. a) nebo b) použil

O práci přesčas nejde ani tehdy, jestliže pracovník konal nad stanovenou týdenní pracovní dobu [nad čtyřtýdenní pracovní dobu uvedenou v § 3 odst. 1 písm. c)] práci, kterou mu organizace jako práci přesčas nenařídila, ani k ní nedala souhlas, a bez svého zavinění nemohl této práce v průběhu zbývající části týdne (čtyřtýdenního období) použít ke splnění své povinnosti odpracovat stanovenou týdenní (čtyřtýdenní) pracovní dobu, protože mu v tom neočekávaně zabránily důvody, které se posuzují jako výkon práce.¹⁰ Organizace poskytne pracovníku za tento výkon práce mzdu a započte mu jej do odpracované doby v týdnu (čtyřtýdenním období) zpravidla bezprostředně následujícím po odpadnutí uvedených důvodů.

Při postupu podle odstavce 2 a podle odstavce 3 věta druhá je pracovník povinen dodržet základní pracovní dobu stanovenou na příslušný den ( § 2 odst. 2).

Pracovní přestávka na jídlo a oddech se poskytuje zpravidla v základní pracovní době, a to po třech hodinách od jejího začátku.

Jestliže pracovník neodpracoval týdenní pracovní dobu, popřípadě čtyřtýdenní pracovní dobu [ § 3 odst. 1 písm. c)], protože mu organizace stanovila pracovní přestávky na jídlo a oddech ve větším rozsahu, než se započítává do pracovní doby,¹¹ je povinen tuto neodpracovanou část pracovní doby napracovat v době uvedené v § 4 odst. 4.

Podle rozhodnutí vedoucího organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem lze pružnou pracovní dobu zavést, uplatňovat, zastavit nebo dočasně přerušit v celé organizaci nebo v její části, popřípadě u vybraných pracovníků; přitom se bere zřetel především na ekonomické zájmy organizace, zejména na zvýšení efektivnosti práce důslednějším využíváním pracovní doby a snížením rozsahu práce přesčas, na situaci v dopravě a energetice,¹² na oprávněné zájmy pracovníků a provozní a pracovní podmínky uvedené v odstavci 2.

Pružnou pracovní dobu lze uplatňovat pouze u pracovníků, u nichž jsou vytvořeny spolehlivé podmínky pro evidenci odpracované doby, zejména o příchodu na pracoviště a odchodu z něj, o překážkách v práci a práci přesčas. Pružná pracovní doba se neuplatní zejména při vyslání pracovníka na pracovní cestu, při nutnosti zabezpečení operativního nebo naléhavého pracovního úkolu v rámci pracovní směny, jejíž začátek a konec je pevně stanoven,¹ nebo brání-li jejímu uplatnění zájem na řádném zabezpečení prodeje zboží a poskytování jiných služeb nebo jiné provozní důvody; v takových případech pro pracovníka platí předem stanovené rozvržení týdenní pracovní doby do pracovních směn, jejichž pevný začátek a konec stanovila organizace.¹,²,³