139/1980 Sb. znění účinné od 1. 1. 1981 do 30. 4. 1990
139
VYHLÁŠKA
federálního ministerstva dopravy
ze dne 16. září 1980
o vytěžování silničních nákladních vozidel
Federální ministerstvo dopravy stanoví v dohodě se zúčastněnými orgány podle § 57 zákona č. 68/1979 Sb., o silniční dopravě a vnitrostátním zasílatelství (dále jen "zákon"):
§ 1 Doprava nákladu silničním motorovým vozidlem určeným pro nákladní dopravu se smí provést jen za podmínek stanovených touto vyhláškou, jestliže
a) má být provedeno valníkovým sklápěčkovým nebo univerzálním skříňovým vozidlem o užitečné hmotnosti 1,5 tunu a vyšší (dále jen "vozidlo"),
b) nákladem by nebylo v obou směrech valníkové vozidlo vytíženo nejméně ze 70 %, sklápěčkové a univerzální skříňové vozidlo nejméně z 55 % své užitečné hmotnosti nebo ložného prostoru a
c) přepravní vzdálenost přesahuje v jednom směru 50 km.
§ 2 Tato vyhláška se nevztahuje na
a) přepravy prováděné speciálními nebo speciálně upravenými vozidly,
b) přepravy nutné k odvrácení bezprostředního ohrožení života nebo zdraví lidí,
c) přepravy surovin, materiálů a pevných paliv z míst jejich hromadného výskytu (zdroje), kterou provádí ČSAD na základě dohod uzavřených nejméně na dobu šesti měsíců s držiteli zdrojů,
d) přepravy prováděné v rámci opakujících se rozvozů (svozů) a na přepravy prováděné podle rozvozních (svozních) plánů; příslušné ústřední orgány jsou povinny zajišťovat koordinaci těchto přeprav,
e) přepravy prováděné v nákladní taxislužbě a v přepravních systémech veřejnou silniční nákladní dopravou,
f) přepravu živých zvířat a věcí podléhajících rychlé zkáze, jejichž záruční doba nedosahuje tří dnů ode dne výroby,
g) přepravy mezinárodní; ustanovení této vyhlášky však platí pro vnitrostátní přepravy, které navazují na mezinárodní přepravu nebo na něž navazuje mezinárodní přeprava,
h) přepravy vozidly sloužícími výhradně ke zkušebním účelům; řidič je povinen předložit kontrolním orgánům osvědčení oprávněné organizace,
i) jízdy vozidel do opraven,
j) přepravy nákladů při provádění údržby dálnic, silnic a místních komunikací,
k) přepravy prováděné podle § 56 zákona a přepravy prováděné k účelům civilní obrany a Svazem pro spolupráci s armádou při plnění jeho úkolů,
l) přepravy uskutečněné z příkazu národního výboru․
§ 3 (1) Provozovatel dopravy, který hodlá provést dopravu uvedenou v § 1 vozidlem, které má ve správě, vlastnictví nebo užívání (dále jen provozovatel dopravy") oznámí tuto dopravu organizaci, která z pověření krajského národního výboru provádí zprostředkování silničních přeprav (dále jen "vytěžovací místo").
(2) Oznámení o dopravě podle odstavce 1 se podává vytěžovacímu místu, v jehož obvodu činnosti je místo výjezdu vozidla, a to tak, aby vytěžovacímu místu došlo nejpozději do 10. hodiny druhého pracovního dne přede dnem, kdy má být doprava uskutečněna.
(3) V oznámení uvede provozovatel dopravy zejména
a) druh, typ, užitečnou hmotnost, státní poznávací značku a vybavení vozidla, jímž má být doprava uskutečněna,
b) druh, hmotnost a rozměry nákladu a druh obalu,
c) místo a způsob nakládky a vykládky, adresu odesilatele a příjemce,
d) možnost manipulace s přívěsy a návěsy,
e) den, kdy má být doprav a uskutečněna a předpokládaný den zpětné jízdy,
f) bankovní spojení plátce,
g) případné důvody, pro které musí dopravu provést vozidlem, které má ve správě, vlastnictví nebo užívání.
(4) Přepravu mezi místy vyhlášenými krajským národním výborem (krajskými národními výbory) smějí provádět jen národní podniky Československé státní automobilové dopravy. Tyto přepravy se uskutečňují přednostně návěsovými a přívěsovými soupravami.
§ 4 (1) Vytěžovací místo oznámí provozovateli dopravy, který učinil oznámení podle § 3 odst. 1 až 3, jakým způsobem bude vozidlo vytíženo a další potřebné údaje. Oznámení učiní tak, aby provozovateli dopravy došlo nejpozději do 10. hodiny pracovního dne předcházejícího dni, kdy má být přeprava uskutečněna.
(2) Provozovatel dopravy je povinen převzít k přepravě náklad zprostředkovaný mu k vytížení vozidla. Provozovatel dopravy smí náklad odmítnout jen
a) jsou-li splněny podmínky pro odmítnutí přepravy stanovené silničním přepravním řádem,
b) brání-li přepravě zprostředkovaného nákladu jiné předpisy , nebo jestliže by vozidlo nebo náklad mohly být jeho přepravou poškozeny nebo nadměrně znečištěny,
c) jestliže přeprava zprostředkovaného nákladu vyžaduje použití vozidla zvlášť vybaveného nebo zvláštní odbornosti pracovníků, které provozovatel dopravy nemůže pro požadovanou přepravu poskytnout,
d) je-li místo nakládky nebo vykládky zprostředkovaného nákladu mimo obce, v nichž je místo výjezdu vozidla, místo nakládky nebo místo vykládky nákladu vozidla a znamenalo by současné převzetí zprostředkovaného nákladu prodloužení dopravní cesty o více než 15 % v jednom směru.
(3) Nemůže-li vytěžovací místo zabezpečit vytížení vozidla ve lhůtě stanovení v odstavci 1, oznámí provozovateli dopravy údaje o tom, že vzalo jeho oznámení do evidence, a další potřební dispozice.
(4) Před započetím jízdy musí provozovatel dopravy v záznamu o provozu vozidla zaznamenat údaje oznámené mu vytěžovacím místem.
(5) Z hlediska hospodárnosti přepravy může vytěžovací místo s příslušnými provozovateli dopravy dohodnout provedení oznámené přepravy pouze jedním provozovatelem dopravy.
§ 5 (1) Provozovatel dopravy, který převezme k přepravě náklad zprostředkovaný vytěžovacím místem má z hlediska provedení přepravy postavení veřejného dopravce.
(2) Pro přepravy uskutečněné podle této vyhlášky platí silniční přepravní řád, s výjimkou ustanovení o objednávání přepravy.
§ 6 (1) Nemá-li organizace přepravu nákladu zajištěnu vozidlem, které má ve správě, vlastnictví nebo užívání, ani vozidlem oprávněného dopravce (dále jen "držitel nákladu"), a jde-li o náklad, který má být přepraven na vzdálenost přesahující v jednom směru 50 km a který může být využit pro vytížení jiného vozidla, oznámí potřebu přepravy nejbližšímu vytěžovacímu místu.
(2) Oznámení přepravy podle odstavce 1 se podává vytěžovacímu místo, v jehož obvodu činnosti se náklad nachází tak, aby mu došlo nejpozději do 10. hodiny druhého pracovního dne přede dnem, kdy má být přeprava uskutečněna. V oznámení uvede držitel nákladu údaje stanovené v § 3 odst. 3 písm. b) až f).
(3) Vytěžovací místo zprostředkuje provedení přepravy nákladů přednostně návěsovými a přívěsovými soupravami. Vytěžovací místo oznámí nejpozději do
12. hodiny pracovního dne předcházejícího dni provedení přepravy držiteli nákladu, kdy a kterým vozidlem bude náklad přepraven nebo, že nemůže zabezpečit přepravu ohlášeného nákladu v požadovaném termínu a dohodne s ním další dispozice.
(4) Držitel nákladu je povinen odevzdat náklad k přepravě jen řidiči vozidla, kterým se má podle oznámení vytěžovacího místa přeprava uskutečnit; odmítnout odevzdání nákladu smí jen tehdy, jestliže vozidlo, jímž má být přeprava provedena, nevyhovuje podmínkám stanoveným silničním přepravním řádem.
§ 7 Oznámení podle této vyhlášky lze učinit písemně, dálnopisem, telegraficky, telefonicky nebo ústně. Telegrafické, telefonické a ústní oznámení musí být na požádání účastníka dodatečně potvrzeno písemně.
§ 8 (1) Pokud řidič vozidla neobdrží náklad, který by měl být podle dispozic vytěžovacího místa vozidlem přepraven, obrátí se na místní nebo nejbližší nácestné vytěžovací místo, které podle možnosti zabezpečí náhradní vytížení vozidla.
(2) V záznamu o provozu vozidla řidič zaznamená z jakého důvodu nebyla původní přeprava uskutečněna a údaje o zajištění náhradní přepravy.
§ 9 Silniční nákladní dopravu zprostředkovanou vytěžovacím místem lze provádět bez povolení orgánu státní správy předepsaného v § 25 odst. 2 zákona.
§ 10 (1) Vytěžovací místo účtuje za výkony provedené ve prospěch provozovatele dopravy a držitele nákladu náhradu ve výši stanovené podle příslušných cenových předpisů.
(2) Odřekne-li držitel nákladu přepravu oznámenou vytěžovacímu místu nebo nepřipraví-li včas náklad nebo jeho naložení nebo vyložení, je povinen nahradit vytěžovacímu místu výdaje, které mu vznikly v souvislosti s marnou přípravou přepravy nebo s jejím zdržením; provozovateli dopravy zaplatí příplatek za marnou jízdu, popřípadě příplatek za čekání vozidla do doby naložení podle tarifu silniční nákladní dopravy pro vnitrostátní přepravu. Příplatek za marnou jízdu popřípadě za čekání zaplatí provozovateli dopravy rovněž držitel nákladu nebo příjemce, kteří nevydají nebo nepřevezmou zásilku v době a za podmínek stanovených silničním přepravním řádem.
(3) Neprovede-li provozovatel dopravy přepravu zprostředkovanou vytěžovacím místem, je povinen nahradit vytěžovacímu místu a držiteli nákladu výdaje, které vznikly přípravou nákladu k přepravě.
§ 11 Jde-li o nepředvídanou přepravu, kterou je nutno provést bez průtahu proto, že jinak by byl bezprostředně ohrožen chod výroby nebo činnosti organizace nebo zásobování obyvatelstva, neplatí ustanovení § 1 za podmínky, že provozovatel dopravy v těchto případech oznámí vytěžovacímu místu provedení přepravy před její realizací. Musí-li být přeprava započata mimo pracovní dobu vytěžovacího místa, učiní provozovatel dopravy oznámení dodatečně nejbližší následující pracovní den. Neodkladnost a nutnost přepravy potvrdí před započetím jízdy v záznamu o provozu vozidla vedoucí organizace nebo jeho zástupce nebo pracovník zmocněný k tomu vedoucím organizace.
§ 12 Do 31. 12. 1981 se ustanovení vyhlášky vztahují jen na vozidla o užitečné hmotnosti 2,1 tuny a vyšší.
§ 13 (1) Výjimky z § 1 této vyhlášky lze povolit ze závažných důvodů, v jednotlivých případech, nejvýše na dobu jednoho roku. Výjimky povoluje příslušný ústřední orgán státní správy republiky ve věcech dopravy.
(2) Provozovatelé dopravy jsou povinni mít doklad o výjimce v každém vozidle, na které se vztahuje, a řidič je povinen předložit jej na vyzvání oprávněným orgánům.
§ 14 Zrušuje se vyhláška federálního ministerstva dopravy č. 141/1976 Sb. , o vytěžování silničních nákladních vozidel.
§ 15 Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1981.
Ministr:
Ing. Blažek v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
