Způsobilost fyzické osoby k právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

Způsobilost právnické osoby k právům a právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého byla zřízena.

Jestliže soud smluvní strany zjistí, že u občana jedné smluvní strany, který má bydliště na území druhé smluvní strany, jsou důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, uvědomí o tom soud smluvní strany, jejímž občanem je osoba, o jejíž způsobilosti k právním úkonům se má rozhodnout; to platí i v tom případě, kdy soud učinil dočasná opatření potřebná k ochraně tohoto občana a jeho majetku.

Jestliže soud smluvní strany, kterému byly oznámeny důvody pro zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům, nezahájí do tří měsíců řízení nebo se v této lhůtě nevyjádří, provede řízení o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům soud té smluvní strany, na jejímž území má tento občan bydliště. V tomto případě může být rozhodnuto o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům pouze z důvodů stanovených právními řády obou smluvních stran. Rozhodnutí o zbavení nebo omezení způsobilosti k právním úkonům se zašle příslušnému soudu druhé smluvní strany.

Pro prohlášení osoby za nezvěstnou nebo mrtvou a pro řízení o důkazu smrti je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, jejímž občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv byla na živu.

Justiční orgány jedné smluvní strany mohou prohlásit občana druhé smluvní strany za nezvěstného nebo mrtvého a také zjistit jeho smrt na návrh osob majících bydliště na jejím území a majících na tom zájem, jejichž práva a zájmy se opírají o právní řád této smluvní strany.

V řízení o prohlášení za nezvěstného nebo mrtvého nebo v řízení o důkazu smrti používají justiční orgány smluvních stran právního řádu svého státu.

Podmínky uzavření manželství se řídí pro každého z budoucích manželů právním řádem smluvní strany, jejímž je občanem. Musí být však dodržena ustanovení právního řádu smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá, o překážkách uzavření manželství.

Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá.

Osobní a majetkové vztahy manželů se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území mají společné bydliště.

Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany a mají-li přitom oba manželé stejné státní občanství, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž občany jsou.

Je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý druhé smluvní strany a má-li jeden z nich bydliště na území jedné a druhý na území druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem smluvní strany, na jejímž území měli své poslední společné bydliště.

Neměli-li manželé, na něž se vztahuje ustanovení odstavce 3, společné bydliště na území žádné ze smluvních stran, použije se právního řádu smluvní strany, jejímuž soudu byl podán návrh.

K řízení o osobních a majetkových vztazích manželů je dána pravomoc orgánů smluvní strany, jejíž právní řád má být použit podle odstavců 1, 2 a

Rozvod manželství se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu.

Je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý druhé smluvní strany, použije se právní řád smluvní strany, u jejíhož orgánu řízení o rozvod probíhá.

K rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26 odst. 1 je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, jejímiž občany jsou manželé v době podání návrhu. Mají-li oba manželé v době podání návrhu bydliště na území druhé smluvní strany, je dána pravomoc také orgánů této smluvní strany.

K rozvodu manželství v případě uvedeném v článku 26 odst. 2 je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je k rozvodu manželství dána pravomoc orgánů obou smluvních stran.

Prohlášení manželství za neplatné a určení zda tu manželství je, či není, se řídí právním řádem smluvní strany, který byl podle článku 24 použit při uzavření manželství.

Pravomoc orgánů ve věcech prohlášení manželství za neplatné a určení, zda tu manželství je, či není, se řídí podle ustanovení článku 25.

Určení a popření otcovství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se dítě narodilo.

Pokud jde o formu uznání otcovství, stačí, vyhovuje-li právnímu řádu smluvní strany, na jejímž území k uznání dochází.

K rozhodování ve věcech určení a popření otcovství je dána pravomoc soudů smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště.

Právní vztahy mezi rodiči a dětmi se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území dítě trvale žije.

Nárok na výživné od zletilých dětí se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území má bydliště osoba, která nárok na výživné uplatňuje.

K rozhodování o právních vztazích mezi rodiči a dětmi je dána pravomoc soudů smluvní strany, jejíž právní řád se použil podle odstavců 1 a 2.

Zřízení nebo zrušení poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, které má být poručenství nebo opatrovnictví zřízeno nebo zrušeno.

Právní vztahy mezi poručníkem nebo opatrovníkem a osobou, které je poručenství nebo opatrovnictví zřízeno, se řídí právním řádem smluvní strany, jejíž orgán poručníka nebo opatrovníka ustanovil.

Povinnost přijmout poručenství nebo opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osoba, která se má stát poručníkem nebo opatrovníkem.

Poručníkem nebo opatrovníkem osoby, která je občanem jedné smluvní strany, může být ustanoven občan druhé smluvní strany, má-li bydliště na území smluvní strany, kde se bude poručenství nebo opatrovnictví vykonávat.

Je-li třeba učinit nezbytná poručenská nebo opatrovnická opatření na ochranu zájmů občana jedné smluvní strany, který má bydliště, přechodný pobyt nebo majetek na území druhé smluvní strany, orgán této smluvní strany uvědomí o tom bezodkladně orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 32.

V neodkladných případech může orgán druhé smluvní strany sám učinit přiměřená dočasná opatření podle svého právního řádu, avšak musí bezodkladně uvědomit orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 32. Tato opatření zůstávají v platnosti až do doby, kdy orgán uvedený v článku 32 přijme jiné rozhodnutí.

Orgán, jehož pravomoc je dána podle článku 32, může přenést poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, jestliže osoba, které bylo zřízeno poručenství nebo opatrovnictví, má na území této smluvní strany bydliště, přechodný pobyt nebo majetek. Přenesení poručenství nebo opatrovnictví se stane účinným, jakmile dožádaný orgán poručenství nebo opatrovnictví převezme a uvědomí o tom dožadující orgán.

Orgán, který podle odstavce 1 poručenství nebo opatrovnictví převzal, vykonává je podle právního řádu svého státu. Nemá však právo rozhodovat v otázkách, které se týkají osobního stavu osoby, které bylo poručenství nebo opatrovnictví zřízeno, může však dát svolení k uzavření manželství, které je zapotřebí podle právního řádu smluvní strany, jejímž občanem je tato osoba.

Osvojení nebo jeho zrušení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení nebo na jeho zrušení.

Je-li dítě občanem druhé smluvní strany, je třeba pro osvojení nebo jeho zrušení souhlasu zákonného zástupce a příslušného státního orgánu, jakož i souhlasu dítěte, vyžaduje-li to právní řád smluvní strany, jejímž je dítě občanem.

Je-li dítě osvojováno manžely, z nichž jeden je občanem jedné smluvní strany a druhý občanem druhé smluvní strany, řídí se osvojení nebo jeho zrušení ustanoveními právních řádů obou smluvních stran.

K řízení ve věcech osvojení nebo jeho zrušení je dána pravomoc orgánů smluvní strany, jejímž občanem je osvojitel v době podání návrhu na osvojení nebo jeho zrušení. V případě uvedeném v odstavci 3 je dána pravomoc orgánu té smluvní strany, na jejímž území manželé mají nebo měli poslední společné bydliště nebo přechodný pobyt.

Forma právního úkonu se řídí právním řádem smluvní strany, kterým se řídí samotný právní úkon. Stačí však, bylo-li učiněno zadost právnímu řádu místa, kde došlo k právnímu úkonu.

Forma právního úkonu, týkajícího se nemovitostí, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území je nemovitost.

Nároky na náhradu škody, nejde-li o porušení povinností vyplývajících ze smluv a jiných právních úkonů, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo k události zakládající nárok na náhradu škody.

Jestliže ten, kdo škodu způsobil, i poškozený jsou občany stejné smluvní strany, nárok na náhradu škody se řídí právním řádem této smluvní strany.

K řízení ve věcech podle tohoto článku je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo události, zakládající nárok na náhradu škody. Poškozený může podat návrh také u soudu smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště.

Dědění movitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území měl zůstavitel poslední bydliště.

Dědění nemovitého majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se nemovitý majetek nachází.

Posouzení toho, zda majetek, který je předmětem dědění, se považuje za movitý nebo za nemovitý, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se majetek nachází.

Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, právní účinky vad projevu vůle, jakož i způsoby popření platnosti závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž byl zůstavitel občanem v době zřízení nebo zrušení závěti.

Forma závěti se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době, kdy závěť učinil. Stačí však, vyhoví-li právnímu řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť učiněna. Totéž platí o formě zrušení závěti.

K projednání movitého dědictví je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, na jejímž území měl zůstavitel bydliště v době své smrti.

K projednání nemovitého dědictví je dána pravomoc justičních orgánů smluvní strany, na jejímž území toto dědictví je.

Ustanovení odstavců 1 a 2 platí také pro projednání sporů, které vzniknou v souvislosti s projednáváním dědictví.

Orgány obou smluvních stran učiní podle svého právního řádu opatření nutná k zajištění nebo ke správě dědictví, které na jejich území zanechal občan druhé smluvní strany.

O opatřeních učiněných podle odstavce 1 bude bezodkladně uvědoměna diplomatická mise nebo konzulární úřad druhé smluvní strany, který může být přítomen provedení těchto opatření. Na návrh diplomatické mise nebo konzulárního úřadu mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna, zrušena nebo odložena.

Na žádost justičního orgánu, jehož pravomoc k projednání dědictví je dána, mohou být opatření učiněná podle odstavce 1 změněna, zrušena nebo odložena.

státní notářství vyzvalo zůstavitelovy věřitele, je-li to stanoveno právním řádem státu, kde je majetek, který je předmětem dědění, aby uplatnili své nároky ve lhůtě tří měsíců;

všechny dědické poplatky a všechny uplatněné nároky byly zajištěny nebo zaplaceny;

příslušné orgány daly souhlas k vývozu věcí náležejících do dědictví nebo k převodu částek získaných jejich prodejem, je-li takový souhlas nutný.

Občanům jedné smluvní strany se na území druhé smluvní strany přiznává osvobození od soudních a notářských poplatků a záloh, jakož i bezplatná právní pomoc, za stejných podmínek jako občanům druhé smluvní strany.

Úlevy podle odstavce 1 se vztahují na všechny procesní úkony v dané věci včetně výkonu rozhodnutí.

Úlevy podle článku 50 se přiznávají na základě osvědčení o osobních, rodinných a majetkových poměrech žadatele. Toto osvědčení vydává příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území má žadatel bydliště nebo přechodný pobyt.

Jestliže žadatel nemá bydliště ani přechodný pobyt na území smluvních stran, postačí osvědčení vydané příslušnou diplomatickou misí nebo konzulárním úřadem smluvní strany, jejíž je žadatel občanem.

Orgán, který rozhoduje o žádosti o úlevy, může od orgánu, který osvědčení vydal, žádat doplnění údajů nebo potřebná objasnění.

Občan jedné smluvní strany, který hodlá na území druhé smluvní strany žádat o přiznání úlev podle článku 50, může žádost podat prostřednictvím příslušného orgánu svého státu. Tento orgán postoupí žádost spolu s osvědčením vydaným podle článku 51 a dalšími doklady předloženými žadatelem příslušnému orgánu druhé smluvní strany způsobem stanoveným v článku 3.

Zároveň s žádostí o přiznání úlev podle článku 50 může být podán také návrh na zahájení řízení a také žádost o ustanovení zástupce nebo další případné žádosti.

Smluvní strany se zavazují, že za podmínek stanovených v této smlouvě, si budou na žádost navzájem vydávat osoby nacházející se na jejich území k trestnímu stíhání nebo k výkonu trestu.

Vydání k trestnímu stíhání je přípustné pro takové činy, které jsou podle právních řádů obou smluvních stran trestné a za které může být uložen trest odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku nebo trest přísnější.

Vydání k výkonu trestu je přípustné pouze pro činy trestné podle právních řádů obou smluvních stran, za které byla vyžadovaná osoba odsouzena k trestu odnětí svobody na dobu nejméně šesti měsíců nebo k trestu přísnějšímu.

K vydání nedojde, jestliže:

Vydání může být odmítnuto, jestliže soudně trestný čin, v souvislosti s nímž se o vydání žádá, byl spáchán na území dožádané smluvní strany.

Je-li vydání odmítnuto, musí být dožadující smluvní straně sděleny důvody odmítnutí.

Žádost o vydání musí obsahovat:

K žádosti o vydání k trestnímu stíhání musí být přiložen ověřený opis zatýkacího rozkazu s vylíčením skutkového děje.

K žádosti o vydání k výkonu trestu musí být přiložen ověřený opis rozsudku s doložkou o nabytí právní moci a text ustanovení trestního zákona, na jehož základě byla osoba odsouzena. Jestliže odsouzený již vykonal část trestu, oznámí se, jakou část vykonal.

Žádost a její přílohy se vyhotovují podle ustanovení článku 16.

Neobsahuje-li žádost o vydání všechny nutné údaje, může si dožádaná smluvní strana vyžádat doplňující údaje, k čemuž stanoví lhůtu do jednoho měsíce. Tato lhůta může být z vážných důvodů na žádost dožadující smluvní strany prodloužena.

Nepředloží-li dožadující smluvní strana doplňující údaje ve stanovené lhůtě, dožádaná smluvní strana propustí zatčenou osobu.

Vyžadovaná osoba může být na žádost zatčena i před obdržením žádosti o vydání. V žádosti musí být uveden odkaz na zatýkací rozkaz nebo rozsudek, který nabyl právní moci, a sdělení, že žádost o vydání bude předložena dodatečně. Žádost o zatčení před obdržením žádosti o vydání může být podána poštou, telegraficky nebo dálnopisem.

Vyžadovaná osoba může být zatčena i bez žádosti uvedené v odstavci 1, je-li důvodné podezření, že spáchala na území druhé smluvní strany soudně trestný čin, pro který je vydání možné.

O zatčení před obdržením žádosti o vydání je třeba bezodkladně uvědomit druhou smluvní stranu.

Osoba zatčená podle článku 72 odst. 1 může být propuštěna, nebyla-li žádost o vydání podána do jednoho měsíce ode dne odeslání sdělení o zatčení.

Osoba zatčená podle článku 72 odst. 2 musí být propuštěna, nebyla-li žádost o vydání podána do jednoho měsíce ode dne odeslání sdělení o zatčení.

Na odůvodněnou žádost lze vyžadovanou osobu vydat dočasně, může-li mít odklad vydání podle článku 74 za následek promlčení trestního stíhání nebo může-li podstatně ztížit vyšetřování soudně trestného činu.

Dočasně vydaná osoba musí být vrácena po provedení úkonu v trestní věci, pro který byla vydána, nejpozději však do tří měsíců ode dne předání. V odůvodněných případech může být lhůta prodloužena.

Bez souhlasu dožádané smluvní strany nelze vydanou osobu trestně stíhat nebo vykonat na ní trest za soudně trestný čin spáchaný před vydáním, pro který nebyla vydána.

Vydaná osoba nemůže být rovněž vydána třetímu státu bez souhlasu dožádané smluvní strany.

Souhlas není třeba, neopustí-li vydaná osoba do jednoho měsíce po skončení trestního řízení, a v případě odsouzení do jednoho měsíce po vykonání trestu nebo upuštění od výkonu trestu, území dožadující smluvní strany nebo se tam dobrovolně vrátí. Do této lhůty se nezapočítává doba, během které vydaná osoba bez svého zavinění nemohla opustit území dožadující smluvní strany.

Smluvní strana povolí na žádost druhé smluvní strany přes své území průvoz osob vydaných druhé smluvní straně třetím státem.

Žádost o povolení průvozu se podává a projednává stejným způsobem jako žádost o vydání.

Smluvní strany nejsou povinny povolit průvoz osob, k jejichž vydání nemůže podle této smlouvy dojít.

Dožádaná smluvní strana povolí průvoz způsobem, který považuje za nejvhodnější.

Každá smluvní strana se zavazuje na žádost druhé smluvní strany stíhat podle svého právního řádu vlastní občany podezřelé, že na území smluvní strany spáchali trestný čin - podle právního řádu ČSSR trestný čin nebo přečin.

Povinnost stíhat podle vlastního právního řádu se vztahuje i na taková porušení práva, která se podle právního řádu dožadující smluvní strany stíhají jako trestné činy (podle právního řádu ČSSR jako trestné činy nebo přečiny), a podle právního řádu dožádané smluvní strany jen jako správní přestupky.

Vyplývají-li z soudně trestného činu, jehož stíhání se přebírá, občanskoprávní nároky osob poškozených soudně trestným činem, stanou se, byl-li podán návrh na náhradu škody, součástí převzatého řízení.

Žádost o převzetí trestního stíhání musí obsahovat:

Žádost a její přílohy se vyhotovují podle ustanovení článku 16.

Je-li obviněný v době podání žádosti o stíhání ve vazbě na území dožadující smluvní strany, převeze se na území dožádané smluvní strany.

Jestliže je nezbytné vyslechnout jako svědky osoby, které jsou ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody na území druhé smluvní strany, orgány uvedené v článku 3 odst. 1 mohou povolit jejich dodání na území dožadující smluvní strany za podmínky, že tyto osoby budou drženy ve vazbě a budou vráceny v nejkratší době po výslechu.

Vznikne-li nutnost vyslechnout jako svědky osoby, které jsou ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody ve třetím státě, orgány dožádané smluvní strany uvedené v článku 3 odst. 1 povolí průvoz těchto osob územím svého státu s dodržením ustanovení článku 7 odst. 1 a 2.

Smluvní strany se zavazují navzájem si na žádost předávat:

Potřebuje-li nutně dožádaná smluvní strana věci jako důkazy v trestním řízení, může být jejich předání odloženo do skončení řízení.

Práva třetích osob k předaným věcem zůstávají zachována. Po skončení řízení musí být tyto věci bezplatně vráceny smluvní straně, která je předala.

Smluvní strany si každoročně vzájemně sdělují informace o rozsudcích, které nabyly právní moci a které byly vyneseny soudy jedné smluvní strany nad občany druhé smluvní strany, a zároveň přijímají opatření k zasílání pořízených otisků prstů odsouzených.

Smluvní strany si vzájemně na žádost bezplatně sdělují informace z rejstříku trestů týkající se osob odsouzených dříve jejich soudy, vede-li se na území dožadující smluvní strany proti těmto osobám tresní stíhání.