212/1994 Sb. znění účinné od 15. 11. 1994 do 30. 6. 1995

212

PŘEDSEDA POSLANECKÉ SNĚMOVNY

vyhlašuje

úplné znění zákona České národní rady č. 389/1991 Sb.,

o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování,

jak vyplývá ze změn a doplnění provedených zákonem

č. 211/1993 Sb. a zákonem č. 158/1994 Sb.

ZÁKON

České národní rady

o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

ČÁST PRVNÍ

ORGÁNY STÁTNÍ SPRÁVY OCHRANY OVZDUŠÍ (§ 1-5)

§ 1

Státní správu ochrany ovzduší vykonávají

a)	Ministerstvo životního prostředí České republiky,
b)	Česká inspekce životního prostředí, ¹
c)	okresní úřady,
d)	orgány obce.

§ 2

Ministerstvo životního prostředí České republiky (dále jen "ministerstvo")

a)	provádí vrchní státní dozor na úseku ochrany ovzduší,
b)	zaujímá stanoviska k záměrům, které mohou výrazně ovlivnit čistotu ovzduší, zejména k prognózám rozvoje jednotlivých oborů a odvětví,
c)	vyhlašuje prostřednictvím pověřené právnické nebo fyzické osoby meteorologickou předpověď vzniku smogové situace, vznik a ukončení smogové situace ² a pro vybrané zdroje znečišťování i regulační opatření,
d)	zabezpečuje v rámci své působnosti výzkum, sleduje technický rozvoj v rámci ochrany ovzduší a podporuje rozšiřování technologií omezujících znečišťování ovzduší,
e)	plní další úkoly jako ústřední orgán státní správy ochrany ovzduší,
f)	kontroluje dodržování imisních a depozičních limitů; ³ kontrolními úkony může pověřit organizace ve své působnosti,
g)	zpřístupňuje informace veřejnosti v rozsahu podle § 13 zákona o ovzduší,
h)	vydává souhlasy obsahující podmínky ochrany ovzduší podle § 11 odst. 1 písm. b) až d) a písm. h) zákona o ovzduší, s výjimkou případů přepravy materiálů a výrobků,
i)	při výkonu své činnosti spolupracuje s Ministerstvem zdravotnictví České republiky a s dalšími ústředními orgány státní správy.

§ 3

(1)

Česká inspekce životního prostředí (dále jen "inspekce") dozírá na dodržování ustanovení právních předpisů a rozhodnutí týkajících se ochrany ovzduší jako složky životního prostředí právnickými a fyzickými osobami. Přitom kontroluje zejména

a)	dodržování emisních limitů u velkých a středních zdrojů znečišťování, a to včetně kontroly tmavosti kouře, ⁴
b)	dodržování povinností provozovateli velkých a středních zdrojů znečišťování, ⁵
c)	vedení provozní evidence u zdrojů znečišťování a její údaje, ⁶
d)	dodržování varovných a regulačních opatření vyhlášených pro vybrané zdroje znečišťování za smogové situace. ⁷

(2)

Inspekce dále

a)	vydává souhlasy obsahující podmínky ochrany ovzduší podle § 11 odst․ 1 písm. a), e) až g), písm. h), pokud jde o přepravu materiálů a výrobků, a podle písmena i) zákona o ovzduší,
b)	rozhoduje o výši poplatků za znečišťování ovzduší u velkých zdrojů znečišťování podle části druhé tohoto zákona,
c)	schvaluje návrhy a změny opatření pro případy havárií pro velké zdroje znečišťování, ⁹
d)	schvaluje užívání nových technologií, výrobků a zařízení sloužících k ochraně ovzduší včetně technických podmínek provozu a návrhů provozních předpisů výrobce,
e)	ukládá provozovatelům velkých a středních zdrojů znečišťování, kteří neplní povinnosti při ochraně ovzduší, opatření ke zjednání nápravy, včetně zastavení nebo omezení provozu zdroje znečišťování, ¹⁰
f)	ukládá provozovatelům velkých a středních zdrojů znečišťování, výrobcům a dovozcům mobilních zdrojů pokuty za porušení stanovených povinností, ¹¹ pokud je neukládá orgán obce podle § 5 odst. 2 písm. f) tohoto zákona; pokutu uloží na základě vlastního zjištění nebo na základě oznámení okresního úřadu podle § 4 odst. 1 písm. d) tohoto zákona,
g)	ukládá pokuty právnickým osobám a fyzickým osobám oprávněným k podnikání za porušení povinností stanovených zákonem o zákazu výroby, dovozu a užívání látek poškozujících nebo ohrožujících ozónovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících, ^11a
h)	stanoví rozhodnutím emisní limity pro stávající velké a střední zdroje znečišťování a dobu, během které musí být dosažena hodnota emisního limitu stanoveného pro nové zdroje znečišťování, ¹²
i)	uděluje oprávnění právnickým a fyzickým osobám k provádění autorizovaného měření emisí a imisi a kontroluje správnost jejich výsledků.

(3)

Inspekce při výkonu své činnosti

a)	spolupracuje s místně příslušnými orgány státní správy a samosprávy a s Českým hydrometeorologickým ústavem,
b)	je oprávněna vyžadovat informace od dalších orgánů státní správy ochrany ovzduší, orgánů hygienické služby a Českého hydrometeorologického ústavu a informace jim též poskytovat,
c)	zpřístupňuje informace veřejnosti v rozsahu podle § 13 zákona o ovzduší.

§ 4

(1)

Okresní úřad

a)	je dotčeným orgánem v územním a stavebním řízení ¹³ z hlediska ochrany ovzduší, pokud není stavebním úřadem,
b)	zpracovává koncepce ochrany ovzduší s přihlédnutím ke složení fondu paliv ve své územní působnosti,
c)	navrhuje ministerstvu, po dohodě s dotčenými orgány obcí v oblastech mimořádně zatížených znečišťováním ovzduší, rozsah území, v němž bude provozován smogový varovný a regulační systém,
d)	vyhlašuje v dohodě s dotčenými orgány obcí za smogové situace varovná a regulační opatření k omezení emisí ze zdrojů znečišťování, kromě vybraných zdrojů znečišťování, a kontroluje jejich dodržování; zjistí-li porušení povinností, informuje o tom orgány obce, a pokud jde o velké zdroje znečišťování, též inspekci,
e)	vykonává dozor nad obecními úřady, jak zabezpečují ochranu ovzduší ve své působnosti,
f)	zpřístupňuje informace veřejnosti v rozsahu podle § 13 zákona o ovzduší,
g)	rozhoduje o poplatcích za střední zdroje znečišťování podle části druhé tohoto zákona.

(2)

Okresní úřad kontroluje

a)	dodržování varovných a regulačních opatření vyhlášených pro zdroje znečišťování za smogové situace, uvedených v regulačních řádech pro provoz zdrojů znečišťování, nejde-li o vybrané zdroje znečišťování, a za nedodržení těchto opatření ukládá jejich provozovatelům pokuty, ^13a
b)	dodržování povinností výrobců, dovozců a prodejců paliv, stanovených zvláštním předpisem upravujícím požadavky na kvalitu paliv, způsob jejich dodávky a prodej, ^13b a za porušení stanovených povinností ukládá pokuty. ^13c

(3)

V hlavním městě Praze vykonává působnost okresního úřadu podle tohoto zákona Magistrátní úřad hlavního města Prahy.

§ 5

(1)

Obec je dotčeným orgánem v územním a stavebním řízení ¹³ z hlediska ochrany ovzduší, pokud není pověřena funkcí stavebního úřadu.

(2)

Orgány obce

mohou stanovit obecně závaznou vyhláškou:

1.	městské zóny s omezením provozu zdrojů znečišťování,
2.	zvláštní požadavky na druh paliva pro malé zdroje znečišťování,

kontrolují dodržování povinností provozovateli malých zdrojů znečišťování a za nedodržení povinnosti jim ukládají pokuty, ¹⁴

kontrolují dodržování přípustné tmavosti kouře u provozovatelů velkých, středních a malých zdrojů znečišťování a za nedodržení povinností jim ukládají pokuty, ¹⁵

ukládají provozovatelům malých zdrojů znečišťování, kteří neplní povinnosti při ochraně ovzduší, opatření ke zjednání nápravy, včetně zastavení nebo omezení provozu zdroje znečišťování, ¹⁰

zpřístupňují informace veřejnosti v rozsahu podle § 13 zákona o ovzduší,

rozhodují o poplatcích za malé zdroje znečišťování ¹⁸ podle části druhé tohoto zákona.

ČÁST DRUHÁ

POPLATKY (§ 6-8)

§ 6

(1)	Poplatky za znečišťování ovzduší platí právnické a fyzické osoby provozující velké, střední a malé zdroje znečišťování (dále jen "provozovatelé").
(2)	O výši poplatku provozovatelů velkých zdrojů znečišťování rozhoduje inspekce.
(3)	O výši poplatku provozovatelů středních zdrojů znečišťování rozhoduje okresní úřad.
(4)	O výši poplatku provozovatelů malých zdrojů znečišťování rozhodují a poplatek vybírají orgány obce. Tyto poplatky jsou příjmem rozpočtu obce a musí být účelově vázány k ochraně životního prostředí obce.

§ 7

(1)

Roční výše poplatku pro jeden velký nebo střední zdroj znečišťování se stanoví pro všechny druhy produkovaných zpoplatněných škodlivin způsobem uvedeným v příloze.

(2)

Roční výše poplatku pro jeden malý zdroj znečišťování se stanoví pevnou částkou do výše 40 000 Kč úměrně k velkosti zdroje znečišťování a škodlivosti produkovaného znečištění, a to způsobem uvedeným v příloze; povinnost platit poplatky se nevztahuje na fyzické osoby provozující malé zdroje znečišťování o tepelném výkonu do 50 kW.

(3)

Z částky vypočtené podle odstavce 1 se provozovateli vyměří poplatek v upravené výši 30 % v roce 1992 a 1993,

60 % v roce 1994 a 1995,

80 % v roce 1996,

100 % od roku 1997 včetně.

§ 8

(1)

Provozovatel je povinen samostatně vypočítat poplatek pro každý zpoplatněný zdroj znečišťování a oznámit tento výpočet do 15. února kalendářního roku příslušnému orgánu ochrany ovzduší včetně údajů nutných pro stanovení výše pop1atku podle skutečností uplynulého roku.

(2)

Příslušný orgán ochrany ovzduší prověří údaje uvedené v oznámení, a zjistí-li skutečnosti rozhodné pro stanovení poplatku, vydá rozhodnutí. Rozhodnutí obsahuje výši poplatku, včetně podmínek případného odkladu platby části poplatku ve smyslu odstavce 5.

(3)

Provozovatel je povinen zaplatit poplatek podle vlastního výpočtu zálohově ve splátkách vždy do 25 dnů po uplynutí termínu splátky. Zaplacené zálohy splátek se zúčtují se splátkami odpovídajícími rozhodnutí o uložení poplatku do 15 dnů od nabytí právní moci rozhodnutí.

(4)

Poplatky za zdroj znečišťování se platí

a)	od výše 1 mil. Kč ročně v měsíčních splátkách,
b)	do výše 1 mil. Kč ročně ve čtvrtletních splátkách,
c)	do výše 10 tis. Kč ročně v pololetních splátkách,
d)	do výše 2 tis. Kč jednorázově.

(5)

Pokud provozovatel prokazatelně zahájil u zdroje znečišťování práce na snížení emisí zpoplatněných škodlivin, odkládá se mu placení poplatku ve výši 40 % po dobu realizace opatření. Dokončí-li provozovatel tyto práce v souladu se stanovenými podmínkami ve smyslu odstavce 2, rozhodne orgán ochrany ovzduší o prominutí povinnosti poplatek doplatit. Při nedodržení podmínek odkladu rozhodne orgán ochrany ovzduší o povinnosti poplatek doplatit a stanoví k tomu příslušnou lhůtu.

(6)

Za nesplnění oznamovací povinnosti podle odstavce 1 uloží provozovateli příslušný orgán ochrany ovzduší ( § 6 odst. 2 až 4) pokutu až do výše 10 000 Kč. Pokud není tato povinnost splněna ani v dodatečně stanovené lhůtě, lze pokutu uložit opětovně.

(7)

Skutečnosti zakládající vznik nebo odůvodňující změny výše poplatků, které vznikly v běžném kalendářním roce, jsou provozovatelé povinni oznamovat příslušnému orgánu ochrany ovzduší ( § 6 odst. 4) do 15 dnů od jejich zjištění jako podklad pro vydání nového nebo změnu původního rozhodnutí podle odstavce

ČÁST TŘETÍ

INFORMOVÁNÍ VEŘEJNOSTI O ZNEČIŠŤOVÁNÍ OVZDUŠÍ (§ 9)

§ 9

(1)	Ministerstvo zabezpečuje prostřednictvím pověřené organizace informování veřejnosti o kvalitě ovzduší zejména v pravidelných relacích sdělovacích prostředků.
(2)	Při zhoršení stavu ovzduší nebo při možnosti vzniku smogové situace v případech, které stanoví zvláštní předpisy, ¹⁹ informují obdobným způsobem veřejnost o vyhlašování a odvolávání varovných a relačních opatření orgány ochrany ovzduší příslušné k jejich vyhlašování podle § 2, 3 a 4 tohoto zákona.
(3)	Obce a okresní úřady informují vhodným a v místě obvyklým způsobem o vyhlášení a odvolání smogových varovných a regulačních opatření v ostatních případech.

ČÁST ČTVRTÁ

USTANOVENÍ SPOLEČNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ (§ 10-3)

§ 10

O odvolání proti rozhodnutí inspekce rozhoduje ministerstvo.

§ 11

(1)

Inspektoři a pověření pracovníci ostatních orgánů státní správy ochrany ovzduší jsou oprávněni při výkonu své činnosti

a)	v nezbytně nutném rozsahu vstupovat, popřípadě vjíždět na cizí pozemky nebo vstupovat do cizích objektů užívaných pro podnikatelskou činnost nebo provozování jiné hospodářské činnosti, pokud k tomu není třeba povolení podle zvláštních předpisů. ²⁰ Za škodu přitom způsobenou odpovídá stát; této odpovědnosti se nemůže zprostit,
b)	požadovat potřebné doklady, údaje a písemná nebo ústní vysvětlení týkající se předmětu kontroly.

(2)

Inspektoři a pověření pracovníci ostatních orgánů státní správy ochrany ovzduší jsou povinni

a)	zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli v souvislosti s výkonem své činnosti, zejména dbát, aby se tato tajemství nedostala do nepovolaných rukou,
b)	před vstupem do cizích objektů informovat provozovatele.

§ 12

Ministerstvo upravuje vyhláškou

a)	seznam kategorizace stacionárních zdrojů znečišťování, znečišťujících látek, limity znečišťování, přípustnou tmavost kouře a technické podmínky provozu stacionárních zdrojů znečišťování,
b)	vymezení oblastí vyžadujících zvláštní ochranu ovzduší a zvláštní opatření k omezení znečišťování ovzduší,
c)	způsob zjišťování množství emisí a technické prostředky pro měření emisí,
d)	požadavky na vedení provozní evidence velkých a středních zdrojů znečišťování a rozsah dalších údajů, které jsou provozovatelé zdrojů znečišťování povinni poskytovat orgánu ochrany ovzduší,
e)	požadavky na kvalitu, způsob dodávky a prodej paliv,
f)	zásady vytváření provozu smogových regulačních systémů včetně stanovení zvláštních imisních limitů a výběru zdrojů znečišťování podle § 2 písm. c) tohoto zákona,
g)	kvalifikační požadavky na pracovníky obsluhující velké a střední zdroje znečišťování a kvalifikační požadavky pro pracovníky provádějící kontrolu velkých, středních a malých zdrojů znečišťování,
h)	ověřování odborné způsobilosti pro podávání odborných posudků.

§ 13

zrušen

§ 14

Správní řízení zahájené před účinností tohoto zákona dokončí orgán ochrany ovzduší, který toto řízení zahájil jako příslušný podle předchozích předpisů.

§ 14a

Pokuty uložené okresními úřady a orgány obcí za porušení povinností a za znečišťování ovzduší jsou vždy příjmem orgánu, který o pokutě rozhodl, a musí být účelově vázány k ochraně ovzduší na území svěřeném do jeho působnosti. Okresní úřady a orgány obcí jimi uložené pokuty za znečišťování ovzduší vybírají a vymáhají.

§ 15

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

* * *

Zákon České národní rady č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, nabyl účinnosti dnem 4. října 1991, zákon č. 211/1993 Sb., o zákazu výroby, dovozu a užívání látek poškozujících nebo ohrožujících ozónovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících, nabyl účinnosti dnem 13. srpna 1993 a zákon č. 158/1994 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění zákona č. 218/1992 Sb., a zákon České národní rady č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečišťování, ve znění zákona č. 211/1993 Sb., nabyl účinnosti dnem 1. října 1994.

Uhde v. r.

Příloha

Stanovení roční výše poplatku za vnášení znečišťujících látek do ovzduší pro velké a střední zdroje znečišťování

Znečišťující látky vnášené do ovzduší, které podléhají zpoplatnění

Hlavní zpoplatněné znečišťující látky:

Tuhé emise

Oxid siřičitý

Oxidy dusíku

Oxid uhelnatý

Uhlovodíky - vyjma zvláště vyjmenovaných, mezi ostatními zpoplatněnými znečišťujícími látkami ve třídách I. - III.

I. třída:

azbest

berylium a jeho sloučeniny vyjádřené jako Be

kadmium a jeho sloučeniny vyjádřené jako Cd

rtuť a její sloučeniny vyjádřené jako Hg

thalium a jeho sloučeniny vyjádřené jako Tl

benzen

benzo(a)pyren

bifenyl a jeho chlorderiváty

2-naftylamin

vinylchlorid

b)	II. třída:

arsen a jeho sloučeniny vyjádřené jako As

antimon a jeho sloučeniny vyjádřené jako Sb

cín a jeho sloučeniny vyjádřené jako Sn

chrom a jeho sloučeniny vyjádřené jako Cr

kobalt a jeho sloučeniny vyjádřené jako Co

mangan a jeho sloučeniny vyjádřené jako Mn

měď a její sloučeniny vyjádřené jako Cu

nikl a jeho sloučeniny vyjádřené jako Ni

olovo a jeho sloučeniny vyjádřené jako Pb

selen a jeho sloučeniny vyjádřené jako Se

tellur a jeho sloučeniny vyjádřené jako Te

vanad a jeho sloučeniny vyjádřené jako V

zinek a jeho sloučeniny vyjádřené jako Zn

brom a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako Br

fluor a jeho anorganické sloučeniny vyjádřené jako F

fosgen

fosfan

sulfan

sirouhlík

alifatické aldehydy

anilin

benzylchlorid

1,2-dibromethan

1,2-dichlorethan

1,1- a 1,2 dichlorethylen

ethylenoxid

epichlorhydrin

fenol

fenylhydrazín

kyselina akrylová a její estery

kyselina methylakrylová a její estery

merkaptany

methanová kyselina (mravenčí)

nitrosloučeniny

nitrosodimethylamin

pyridin

trichlormetan

tetrachlorethan

tetrachlorethylen

thioetery

toluidiny

c)	III. třída:

amoniak

anorganické sloučeniny chloru vyjádřené jako Cl

aceton

akrylonitril

alkeny (olefiny)

alkylalkoholy

alifatické a aromatické ethery

benzaldehyd

1,3-butadien

2-butanon

dichlormethan

1,4-dichlorbenzen

1,1-dichlorethan

dichlormethan

estery kyseliny benzoové

ethylbenzen

ethylglykol a jeho deriváty

fluorchlorované uhlovodíky (freony)

furfural

hydrazin

4-hydroxy-4-ethyl-2-pentanon

chlorbenzen

chlorbuta-1,3-dien (chloropren)

chlorethan

kyselina ethanová (octová) a její estery

N-methylpyrrolidon

naftalen a jeho methylderiváty

oxiran (ethylenoxid)

2-propylbenzen

propylonoxid

styren

toluen

trichlorethylen

xylen

I. Sazby poplatků pro velké a střední zdroje znečišťování

Sazby poplatků pro znečišťující látky produkované velkými a středními zdroji znečišťování se stanoví takto:

1. Hlavní zpoplatněné znečišťující látky:

Sazba

Znečišťující látka (Kč/t)

Tuhé emise 3 000

Oxid siřičitý 1 000

Oxidy dusíku 800

Oxid uhelnatý 600

Uhlovodíky 2 000

2. Ostatní zpoplatněné znečišťující látky:

Znečišťující látka Sazba

(Kč/t)

Třída I. 20 000

Třída II. 10 000

Třída III. 1 000

3. U hořících nebo zapařených částí uhelných dolů a lomů nebo skládek a výsypek je sazba poplatku 200 Kč za 1 m2 hořící plochy nebo zapařeného objemu.

II. Sazby poplatků za malé zdroje znečišťování v Kč/rok

rozmezí sazeb Kč

Palivo

nad 50-100 nad 100- 200

o - 5o kW kW kW

koks, dřevo, zemní

plyn,

svítiplyn, petrolej, 0 0 0

topný olej s obsahem

síry do o,3o %

topné oleje 400-800 800-1250 1250-1700

od o,3o % do 1 % S

lehký topný olej 700-1400 1400-2100 2100-2800

ostatní topné oleje 1000-2000 2000-3000 3000-4000

černé uhlí 500-1000 1000-1500 1500-2000

hněďé uhlí tříděné,

paliva z hnědého 1050-2100 2100-3100 3100-4200

uhlí

hnědé uhlí 2000-4000 4000-6000 6000-8000

energetické

kaly, proplástky 10000 10000-20000 20000-40000

Způsob výpočtu poplatků

1. Základní poplatek za jednotlivou zpoplatněnou znečišťující látku produkovanou velkým nebo středním zdrojem znečišťování se stanoví součinem zjištěného množství vypuštěné znečišťující látky podle skutečností uplynulého roku a výše sazby podle části B této přílohy.

2. K základnímu poplatku se připočte přirážka ve výši 50 % v případě, kdy zdroj znečištění nedodržuje emisní limit ( § 5 zákona o ovzduší).

3. Součet poplatků za jednotlivé zpoplatněné znečišťující látky tvoří poplatek za velký nebo střední zdroj znečišťování. Takto stanovená výše poplatků se upraví podle § 7 odst. 3 tohoto zákona.

4. Poplatek u hořících nebo zapařených částí uhelných dolů a lomů nebo skládek a výsypek se vypočte součinem sazby a výměry plochy v m2, které se stanoví z váženého průměru výsledků měření prováděných během roku. Platí se pouze základní poplatek podle bodu 1.

5. Výše poplatku pro jednotlivou zpoplatněnou znečišťující látku se zaokrouhluje na celé 100 Kč.

Poznámky pod čarou:

Zákon ČNR č. 282/1991 Sb., o České inspekci životního prostředí a její působnosti v ochraně lesa.

§ 16 zákona č. 309/1991 Sb., o ochraně ovzduší před znečišťujícími látkami (zákon o ovzduší), ve znění pozdějších předpisů (úplné znění č. 211/1994 Sb.).

§ 14 odst. 5 zákona č. 309/1991 Sb.

§ 5 odst. 1 zákona č. 309/1991. Sb.

§ 3 písm. a) a b) zákona č. 309/1991 Sb.

§ 7 odst. 1 písm. d) zákona č. 309/1991 Sb.

§ 16 zákona č. 309/1991 Sb.

§ 7 odst. 2 zákona č. 309/1991 Sb.

§ 12 zákona č. 309/1991 Sb.

§ 3 písm. a), b) a d) a § 18 odst. 1 až 6 zákona č. 309/1991 Sb.

Zákon č. 211/1993 Sb., o zákazu výroby dovozu a užívání látek poškozujících nebo ohrožujících ozónovou vrstvu Země a výrobků takové látky obsahujících.

§ 14 odst. 3 zákona č. 309/1991 Sb.

§ 126 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

§ 18 odst. 5 zákona č. 309/1991 Sb., ve znění zákona č. 218/1992 Sb.

Vyhláška Ministerstva životního prostředí č. 206/1993 Sb., kterou se stanoví požadavky na kvalitu paliv k přímému spalování a jejich prodej.

§ 18 odst. 1 písm. b) zákona č. 309/1991 Sb.

§ 126 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon).

§ 18 odst. 4 zákona č. 309/1991 Sb.

§ 18 odst. 1, 4 a 6 zákona č. 309/1991 Sb.