221/1995 Sb. znění účinné od 31. 1. 2010 do 31. 3. 2012

změněno	s účinností od	poznámka
vyhláškou č. 426/2009 Sb.	31.1.2010
vyhláškou č. 105/2002 Sb.	29.3.2002

221

VYHLÁŠKA

Ministerstva zdravotnictví

ze dne 13. září 1995

o znaleckých komisích

Ministerstvo zdravotnictví stanoví podle § 77 odst. 6 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona České národní rady č. 548/1991 Sb.:

§ 1

Znalecká komise ustavená jako poradní orgán ministra zdravotnictví nebo orgánu kraje v přenesené působnosti (dále jen "krajský úřad")¹ posuzuje jednotlivé případy, u nichž vznikla pochybnost, zda byl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup, popřípadě zda bylo ublíženo na zdraví, (dále jen "případ").

Ustavení znalecké komise

§ 2

(1)

Ministr zdravotnictví ustavuje

a)	z vlastního nebo jiného podnětu znaleckou komisi pro každý jednotlivý případ, ke kterému došlo při výkonu zdravotní peče ve zdravotnickém zařízení zřízeném Ministerstvem zdravotnictví (dále jen "ústřední znalecká komise"), ^1a
b)	z podnětu ministra obrany nebo ministra vnitra anebo ministra spravedlnosti ústřední znaleckou komisí pro případ, ke kterému došlo ve zdravotnickém zařízení v působnosti jimi řízených ústředních orgánů státní správy a u něhož se nepodařilo vzniklé pochybnosti odstranit projednáním ve znalecké komisí zřízené podle zvláštního předpisu. ²

(2)

Krajský úřad ustavuje z vlastního nebo jiného podnětu znaleckou komisi pro každý jednotlivý případ, ke kterému došlo při výkonu zdravotní péče ve zdravotnickém zařízení, které má sídlo na území kraje (dále jen "územní znalecká komise"), s výjimkou zdravotnických zařízení uvedených v odstavci 1.

(3)

Ministr zdravotnictví může ustavit v případech zvláštního zřetele hodných ústřední znaleckou komisi i pro posouzení případu, který již projednala územní znalecká komise nebo který by jinak této komisi příslušel k projednání.

§ 3

(1)

Členy ústřední znalecké komise jmenuje s jejich souhlasem ministr zdravotnictví, členy územní znalecké komise jmenuje s jejich souhlasem krajský úřad.

(2)

Členy ústřední znalecké komise a územní znalecké komise (dále jen „komise“) jsou

lékař, zubní lékař nebo farmaceut určený

1.	Ministerstvem zdravotnictví, pokud jde o ústřední znaleckou komisi,
2.	krajským úřadem, pokud jde o územní znaleckou komisi,

podle povahy projednávaného případu

1.	nejméně 2 lékaři se specializovanou způsobilostí v oborech³, kterých se případ týká, popřípadě další lékaři se specializovanou způsobilostí z oborů příbuzných,
2.	nejméně 2 zubní lékaři nebo nejméně 2 zubní lékaři se specializovanou způsobilostí v oborech, kterých se případ týká, nebo
3.	nejméně 2 farmaceuti nebo nejméně 2 farmaceuti se specializovanou způsobilostí v oborech, kterých se případ týká,

lékař se specializovanou způsobilostí v oborech soudního lékařství nebo patologie, jde-li o šetření okolností úmrtí v souvislosti s poskytnutou zdravotní péčí,

zástupce navržený příslušnou profesní organizací zřízenou zákonem⁴․

(3)

Vyžaduje-li to povaha případu, je dalším členem komise zdravotnický pracovník způsobilý k výkonu zdravotnického povolání bez odborného dohledu po získání odborné nebo specializované způsobilosti⁵ v oboru, kterého se případ týká.

(4)

Komise k jednání přizve

a)	právníka s praxí v oblasti zdravotnictví, a je-li to třeba, i jiného odborného pracovníka⁵,
b)	odborníka pro technická zařízení, jestliže při výkonu zdravotní péče bylo použito technické zařízení a je-li podezření, že je příčinná souvislost mezi případem a použitím technického zařízení.

(5)

Jednání komise je neveřejné. Pokud je to třeba k posouzení projednávaného případu, komise může přizvat k podání informace

osobu, která podala návrh na posouzení případu; jestliže tato osoba požádá o možnost podat informaci, komise ji přizve vždy,

zdravotnického pracovníka,

1.	proti kterému návrh na posouzení případu směřuje nebo který poskytl zdravotní péči, o níž je v návrhu vyslovena pochybnost,
2.	který je vedoucím zaměstnancem zdravotnického zařízení, v němž k případu došlo.

(6)

Členy komise a osobami uvedenými v odstavci 4 nemohou být

osoby v pracovním nebo obdobném vztahu ke zdravotnickému zařízení, v němž se případ stal, provozovatelé, jejich odborní zástupci, ⁶ členové statutárního orgánu, společníci, vlastníci a spoluvlastníci tohoto zdravotnického zařízení nebo osoby, u nichž se zřetelem na jejich vztah k tomuto zdravotnickému zařízení nebo k projednávanému případu jsou důvodné pochybnosti o jejich nepodjatosti,

osoby blízké ⁷ k osobám na případu zúčastněným.

(7)

Komise je ustavena jmenováním všech jejích členů. Členství v komisi je nezastupitelné a na členy komise se vztahuje povinnost zachovávat mlčenlivost podle zvláštního předpisu. ⁸

§ 4

Činnost komise

(1)

Činnost komise a její jednání řídí předseda, kterým je u ústřední znalecké komise lékař, zubní lékař nebo farmaceut uvedený v § 3 odst. 2 písm. a) bodu 1, a u územní znalecké komise lékař, zubní lékař nebo farmaceut uvedený v § 3 odst. 2 písm. a) bodu 2. Předseda komise určí z členů komise odborného zpravodaje, který vypracuje zpravodajský posudek. Zpravodajský posudek obsahuje souhrn podstatných údajů ze zdravotnické dokumentace, popis poskytnuté zdravotní péče a závěr, zda v projednávaném případu byl při poskytování zdravotní péče dodržen správný postup. Jestliže správný postup nebyl dodržen, jsou součástí popisu poskytnuté zdravotní péče údaje o nesprávném postupu. Došlo-li k újmě na zdraví nebo k poškození zdraví s následkem smrti, vyjádří se odborný zpravodaj k tomu, zda mezi nedodržením správného postupu a újmou na zdraví, popřípadě smrtí je příčinná souvislost.

(2)

Komise projedná případ za účasti nejméně nadpoloviční většiny jejích členů, přičemž jeden z nich musí být vždy zdravotnický pracovník podle § 3 odst. 2 písm. b), a dále za účasti přizvaných osob uvedených v § 3 odst. 4. Nemůže-li se některý člen komise jednání zúčastnit, vychází se ze závěru jeho písemného vyjádření podle odstavce 5.

(3)

Předseda komise si vždy vyžádá písemné vyjádření zdravotnického zařízení, v němž k posuzovanému případu došlo. Je-li to k objasnění projednávaného případu potřebné, požádá o písemné vyjádření také toho, z jehož podnětu byla komise ustavena, nebo toho, jehož se tento případ týká.

(4)

Podkladem pro činnost komise jsou především údaje ze zdravotnické dokumentace^8a týkající se případu a písemná vyjádření včetně návrhu na posouzení případu.

(5)

Členové komise se předem seznámí s případem, posoudí předložené údaje a podklady. Každý člen komise nejpozději v den jednání předloží předsedovi komise písemné vyjádření, v němž učiní na základě současných poznatků lékařské vědy závěr, zda v projednávaném případu byl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup. Došlo-li k újmě na zdraví nebo k poškození zdraví s následkem smrti, vyjádří se členové komise k tomu, zda mezi nedodržením správného postupu a újmou na zdraví, popřípadě smrtí je příčinná souvislost.

(6)

Komise na jednání učiní na základě shodného vyjádření většiny všech členů závěr o tom, zda v projednávaném případu byl nebo nebyl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup. Došlo-li k újmě na zdraví nebo k poškození zdraví s následkem smrti, učiní komise závěr, zda je nebo není dána příčinná souvislost mezi nesprávným postupem a újmou na zdraví nebo poškozením zdraví s následkem smrti.

(7)

Pokud není možné na základě předložených podkladů a informací zjištěných komisí učinit závěr podle odstavce 6, jednání komise se odročí, a to do doby obdržení dalších potřebných podkladů a informací a seznámení se s nimi.

(8)

Na základě projednání případu komisí se vyhotoví zápis, který obsahuje

souhrn podstatných údajů ze zdravotnické dokumentace, pokud byla komisi poskytnuta,

závěr projednání případu s jednoznačným konstatováním, zda

1.	byl či nebyl při výkonu zdravotní péče dodržen správný postup a v případě nesprávného postupu jeho popis,
2.	je či není dána příčinná souvislost mezi nesprávným postupem a újmou na zdraví nebo poškozením zdraví s následkem smrti,

návrh opatření směřujících k nápravě,

jména členů komise a jejich podpisy,

datum ukončení jednání komise.

(9)

Předseda ústřední znalecké komise předá zápis ministru zdravotnictví a předseda územní znalecké komise předá zápis krajskému úřadu , který předá kopii zápisu Ministerstvu zdravotnictví, a to bez zbytečného odkladu. Tím činnost komise končí.

Společná a závěrečná ustanovení

§ 5

(1)

Krajský úřad sdělí Ministerstvu zdravotnictví, jaká opatření k nápravě skutečností zjištěných územní znaleckou komisí byla učiněna.

(2)

Ministerstvo zdravotnictví poskytne členům ústřední znalecké komise a krajský úřad členům územní znalecké komise, kteří činnost podle této vyhlášky konají mimo pracovní poměr, ⁹ odměnu a náhradu cestovních výdajů. ¹⁰ Činnost člena komise je jiným úkonem v obecném zájmu, při němž se poskytuje zaměstnanci pracovní volno s náhradou mzdy ve výši průměrného výdělku. ¹¹

§ 6

Náklady spojené s činností ústřední znalecké komise se hradí z rozpočtu Ministerstva zdravotnictví. Při projednávání případu podle § 2 odst. 1 písm. b) se hradí tyto náklady z rozpočtu orgánu, jehož ministr dal k ustavení ústřední znalecké komise podnět. Náklady spojené s činností územní znalecké komise se hradí z rozpočtu kraje.

§ 7

Zrušují se směrnice Ministerstva zdravotnictví č. 46/1967 Věstníku Ministerstva zdravotnictví České socialistické republiky o znaleckých komisích (registrovány v částce 41/1967 Sb .).

§ 8

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

MUDr. Rubáš v. r.

Příloha

zrušena

Poznámky pod čarou:

§ 77 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 548/1991 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb.

§ 67 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení).

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti fakultních nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných ústavů a krajských hygienických stanic v řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví České republiky.

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění vyhlášky č. 51/1995 Sb. a vyhlášky č. 175/1995 Sb.

§ 29 odst. 6 vyhlášky ministerstev národní obrany, vnitra a zdravotnictví č. 62/1968 Sb., o poskytování léčebně preventivní péče v ozbrojených silách a Sboru národní bezpečnosti a o součinnosti orgánů státní zdravotní správy při poskytování této péče (léčebný řád).

Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů.

6 § 9 odst. 2 zákona ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních.

7 § 116 občanského zákoníku.

8 § 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.

6 § 9 odst. 2 zákona ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních.

7 § 116 občanského zákoníku.

8 § 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.

§ 9 odst. 2 zákona ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních.

§ 116 občanského zákoníku.

§ 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.

§ 67b odst. 10 písm. h) zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona č. 260/2001 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb.

9 § 232 zákoníku práce.

10 Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.

11 § 124 odst. 4 a § 275 zákoníku práce.

§ 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb.

§ 2 vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 18/1991 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu.

§ 232 zákoníku práce.

Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.

§ 124 odst. 4 a § 275 zákoníku práce.

§ 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb.

§ 2 vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 18/1991 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu.

Poznámky pod čarou:
1	§ 77 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona č. 548/1991 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb. § 67 zákona č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení).
1a	Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 394/1991 Sb., o postavení, organizaci a činnosti fakultních nemocnic a dalších nemocnic, vybraných odborných léčebných ústavů a krajských hygienických stanic v řídící působnosti Ministerstva zdravotnictví České republiky. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví České republiky č. 434/1992 Sb., o zdravotnické záchranné službě, ve znění vyhlášky č. 51/1995 Sb. a vyhlášky č. 175/1995 Sb.
2	§ 29 odst. 6 vyhlášky ministerstev národní obrany, vnitra a zdravotnictví č. 62/1968 Sb., o poskytování léčebně preventivní péče v ozbrojených silách a Sboru národní bezpečnosti a o součinnosti orgánů státní zdravotní správy při poskytování této péče (léčebný řád).
3	Zákon č. 95/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání odborné způsobilosti a specializované způsobilosti k výkonu zdravotnického povolání lékaře, zubního lékaře a farmaceuta, ve znění pozdějších předpisů.
4	Zákon ČNR č. 220/1991 Sb., o České lékařské komoře, České stomatologické komoře a České lékárnické komoře, ve znění pozdějších předpisů.
5	Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních), ve znění pozdějších předpisů. 6 § 9 odst. 2 zákona ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních. 7 § 116 občanského zákoníku. 8 § 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.
6	§ 9 odst. 2 zákona ČNR č. 160/1992 Sb., o zdravotní péči v nestátních zdravotnických zařízeních.
7	§ 116 občanského zákoníku.
8	§ 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona ČNR č. 548/1991 Sb.
8a	§ 67b odst. 10 písm. h) zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona č. 260/2001 Sb. a zákona č. 320/2002 Sb. 9 § 232 zákoníku práce. 10 Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb. 11 § 124 odst. 4 a § 275 zákoníku práce. § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb. § 2 vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 18/1991 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu.
9	§ 232 zákoníku práce.
10	Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb.
11	§ 124 odst. 4 a § 275 zákoníku práce. § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona č. 74/1994 Sb. § 2 vyhlášky Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 18/1991 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu.