A) Parlament České republiky
Parlament České republiky, jako účastník řízení, ve svém vyjádření podepsaném předsedou Poslanecké sněmovny PhDr. Milanem Uhdem uvedl, že je třeba vycházet z důvodové zprávy k napadenému zákonu, která se odvolává na § 2 odst. 2 zákona č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu. Podle tohoto ustanovení byla Komunistická strana Československa zločinnou a zavrženíhodnou organizací obdobně jako další organizace založené na její ideologii, které ve své činnosti směřovaly k potlačování lidských práv a demokratického systému. Touto další organizací byla nepochybně i tajná služba komunistického režimu. Z uvedeného důvodu bylo navrženo, aby doba služby ve vybraných složkách a funkcích nebyla nadále započítávána pro účely příznání a stanovení výsluhového příspěvku, a to obdobně jako u bývalých příslušníků Sboru národní bezpečnosti, resp. Policie České republiky. Návrh zákona současně předpokládal, že dosud přiznané výsluhové příspěvky budou co do základu, tak i jejich výše uvedeny do souladu s nově stanoveným zápočtem doby služby.
K námitce navrhovatelů, že napadený zákon je retroaktivní, se ve vyjádření Parlamentu České republiky uvádí, že citovaný zákon vychází důsledně z principu, podle něhož vztahy hmotného i procesního práva, které vznikly za platnosti práva starého, se spravují zásadně tímto právem, a to až do doby účinnosti práva nového. Po jeho účinnosti se však řídí právem novým. Citovaný zákon nemá retroaktivní účinky, neboť nepopírá, resp. nezrušuje platnost předchozích právních vztahů ani nestanoví povinnost vracet již vyplacené příspěvky.
Pokud jde o námitku navrhovatelů, že v souvislosti s přijetím předmětného zákona nebyly prokázány důvody pro omezení výhod určité skupině osob, odkazuje se ve vyjádření Parlamentu na výše uvedenou důvodovou zprávu, jakož i těsnopisecký záznam ze schůze Poslanecké sněmovny. Těsnopisecký záznam ze schůze Poslanecké sněmovny (tisk č. 1463) uvádí k problematice odůvodnění menších výhod určité skupině osob následující skutečnosti:
„Dalšími organizacemi ve smyslu § 2 odst. 2 zákona č. 198/1993 Sb. jsou mimo jiné nepochybně i tajné služby komunistického režimu, a to jak v bývalé Československé lidové armádě, tak u všech složek Ministerstva vnitra, Federálního ministerstva vnitra a podobně. Současná úprava zákona o služebním poměru vojáků stanoví povinnost započíst dobu služby i v těchto organizacích pro účely přiznání a stanovení výše peněžních náležitostí. Navrhovaná úprava se týká pouze těch, kteří pracovali nebo byli ve služebním poměru a sloužili v těchto organizacích. Záměrem předkladatelů je odpočet těchto dob s tím, že pokud některý z vojáků celou dobu sloužil v takové složce, neměl by mít nárok na žádné peněžní výhody, pokud odešel do civilu.“
V závěru svého vyjádření vyslovuje předseda Poslanecké sněmovny stanovisko, že zákonodárný sbor jednal v přesvědčení, že přijatý zákon je v souladu s Ústavou, ústavním pořádkem České republiky a naším právním řádem.
Ve vyjádření Parlamentu České republiky k doplněnému návrhu skupiny poslanců se konstatuje, že toto doplnění obsahuje pouze takové údaje, které byly a i v současné době jsou obecně známy, neboť vyplývají z platných právních předpisů, a které byly tudíž vzaty při zpracování návrhu předmětného zákona v úvahu. Zvláště pak se upozorňuje na skutečnost, že doplnění neobsahuje naproti tomu žádné údaje, na jejichž základě by bylo možné dovodit, že k uvedenému mimořádnému ztížení pracovních podmínek a k osobnímu omezení zmíněných osob došlo právě v důsledku přijetí předmětného zákona. Uváděná dřívější, resp. ani současná ztížení pracovních podmínek a osobní omezení zmíněných osob nemohou být adekvátním důvodem pro trvalé a navždy neměnné přiznání výsluhového příspěvku a jiných náležitostí.
B) Vláda České republiky
Vláda České republiky svým usnesením ze dne 21. prosince 1994 č. 729 k poslaneckému návrhu napadeného zákona přijala stanovisko, v němž se uvádí, že vláda s návrhem nevyslovila souhlas, a to z následujících důvodů:
– Přijetí navrhované právní úpravy by znamenalo nepřímou novelizaci zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, neboť doby služby uvedené v čl. I návrhu jsou potvrzeny v ustanovení § 30 tohoto zákona.
– Zákon č. 76/1959 Sb. umožňuje souběh výsluhového příspěvku a důchodu s tím, že podle volby náleží buď příspěvek, nebo důchod a zápočet doby služby je pro obě dávky stejný. Předkládaný návrh souvztažnost uvedeného zákona s předpisy o sociálním zabezpečení zcela pomíjí.
– Podle zákona č. 226/1992 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 76/1959 Sb., se příspěvky za službu, na něž vznikl nárok před účinností této novely, tj. před 13. květnem 1992, považují za výsluhové příspěvky v té výměře, ve které byly přiznány. Nelze proto v návrhu přechodného ustanovení nově posuzovat zápočet doby služby na výsluhový příspěvek s tím, že vojákovi byl podle dosavadních předpisů vyměřen příspěvek vyšší nebo při novém přepočtu doby by nenáležel, když tento příspěvek se považuje již za přiznaný.
C) Ministerstvo obrany České republiky
Ze stanoviska ministra obrany především vyplynulo, že provedenou revizí spisových a archivních fondů Ministerstva obrany nebyly zjištěny interní předpisy, které by obsahovaly pracovní charakteristiky jednotlivých skupin vojáků z povolání, kterých se napadený zákon dotýká.
K jednotlivým skupinám vojáků z povolání, uvedeným v ustanovení § 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb., ve znění po provedené novelizaci zákonem č. 34/1995 Sb., ze zmíněného stanoviska vyplývá:
1. § 33 odst. 9 písm. a)
V rámci organizační struktury bývalé vojenské kontrarozvědky (VKR) nepůsobily jen součásti (útvary), do jejichž náplně činnosti náleželo organizování a provádění kontrarozvědné činnosti, ale též útvary, které se na plnění úkolů kontrarozvědné ochrany přímo nepodílely (např. výkon administrativní a finanční služby, materiálně-technické zabezpečení). Podle názoru ministra obrany se ustanovení § 33 odst. 9 písm. a) plošně vztahuje na všechny vojáky z povolání, kteří sloužili v ozbrojených silách se zařazením ve VKR, tj. i na vojáky z povolání zařazené ve VKR ve funkcích týlového a administrativního charakteru, zejména na úseku logistického, finančního, personálního, analytického a administrativního zabezpečení, které nebyly spojeny s výkonem kontrarozvědné činnosti. Citované zákonné ustanovení nezohledňuje rovněž případy, kdy voják byl na pracovišti nebo ve funkci s kontrarozvědným zaměřením formálně zařazen, avšak z důvodu vyslání ke studiu na příslušnou školu kontrarozvědnou činnost fakticky nevykonával.
Pokud se jedná o charakteristiku činnosti bývalé VKR, vyplývá např. z předpisu Hlavní správy VKR (HS VKR) č. j. 0071/19-1983, předpisu HS VKR č. j. 0040/19-1985.
2. § 33 odst. 9 písm. b)
Zákon č. 34/1995 Sb. zde používá neexistující právní pojem, protože „útvar rozvědky Československé lidové armády“ fakticky v organizační struktuře bývalé ČSLA nebyl nikdy zřízen. Výkladem organizačních řádů ohledně charakteru prováděných činností lze dovodit, že zákonodárce měl na mysli zpravodajskou správu Generálního štábu Československé lidové armády (ZS GŠ ČSLA), která svými útvary a jednotkami ČSLA průzkum prováděla. ZS GŠ ČSLA byla organizačními řády charakterizována jako orgán pro řízení vojenského zpravodajství. Náplň činnosti náčelníka ZS GŠ ČSLA byla zakotvena v čl. 15 Organizačního řádu Federálního ministerstva národní obrany v míru (Všeob-Ř-10 ev. č. 000003). Na nižší úrovni organizační struktury bývalé ČSLA ještě působili ve smyslu Řádu vnitřní služby ozbrojených sil ČSSR zpravodajští náčelníci pluku.
3. § 33 odst. 9 písm. c)
Vzhledem ke skutečnosti, že Hlavní politická správa bývalé ČSLA (HPS ČSLA) a její podřízené součásti měly vlastní spisový a archivní režim, nejsou její písemnosti již 25 let archivně zpracovány. Základní charakteristiku a hlavní úkoly HPS ČSLA lze dokumentovat za pomoci předpisu Všeob-Ř-10. Podle jeho čl. 28 byla HPS ČSLA nejvyšším politickým orgánem ČSLA. Pracovala s právy oddělení ústředního výboru KSČ. Ve své činnosti se řídila usneseními sjezdů strany, stanovami strany, usneseními a směrnicemi ÚV KSČ. Za veškerou svou činnost odpovídala ÚV KSČ. HPS ČSLA plnila konkrétně úkoly uvedené v příloze č. 1.1)
Pokud jde o politické oddělení Ministerstva národní obrany, bylo ve smyslu čl. 29 Všeob-Ř-10 politickým orgánem pro řízení a provádění veškeré stranickopolitické práce, zejména pro jednotné a přímé řízení základních organizací KSČ a SSM na ministerstvu (kromě organizací KSČ a SSM ZS GŠ). Ve své činnosti se řídila usnesením sjezdů a stanovami KSČ, usneseními a směrnicemi ÚV KSČ, směrnicemi a pokyny náčelníka HPS ČSLA, usneseními konferencí komunistů ministerstva.
Povinnosti zástupce velitele pro politickovýchovnou práci (pro politické věci) na úrovni pluku, praporu a roty vymezoval Řád vnitřní služby ozbrojených sil ČSSR (Zákl-Ř-1/4). Obecná charakteristika činností zástupců velitelů pro politické věci na příslušných úrovních byla v čl. 69., 111. a 121. Řádu provedena v podstatě shodně. Odpovídali v míru a za války za organizaci a stav politické práce u příslušného útvaru, za práci spojenou s politickou i vojenskou výchovou vojáků, za upevňování morálně politického stavu a vojenské kázně, rovněž tak za účinnost politické práce; byli podřízeni příslušnému veliteli útvaru.
4. § 33 odst. 9 písm. d) až g)
Příslušníci uvedení v § 33 odst. 9 písm. d) až g) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění napadeného zákona č. 34/1995 Sb., nepatří do působnosti Ministerstva obrany, proto se ministr obrany nemohl vyjádřit k jejich pracovním charakteristikám.
Ve stanovisku ministra obrany se dále uvádí, že politická příslušnost (členství v KSČ a SSM) nebyla výslovně zákonným požadavkem či podmínkou pro výkon jakékoliv funkce v ČSLA. Požadavek politické angažovanosti však byl zakotven v zákoně č. 76/1959 Sb. do roku 1991. Promítal se v ustanovení § 23 jako jedna z podmínek vzniku služebního poměru, v ustanovení § 5 odst. 2 jako jedna z podmínek jmenování nebo povýšení do vyšších hodností a v ustanovení § 10 odst. 1 jako jedna z podmínek pro ustanovování vojáků do funkcí. K odstranění politického aspektu ve služebním poměru vojáků z povolání došlo až zákonem č. 228/1991 Sb. a zákonem č. 226/1992 Sb. Politická angažovanost tak byla do té doby významným kritériem hodnocení vojáků z povolání, a tím i kritériem pro další průběh služby.
V souvislosti s poskytováním výsluhového příspěvku upozornil dále ministr obrany na Doporučení Mezinárodní organizace práce (MOP) č. 68/1944 dotýkající se služebního poměru, tj. aby při propuštění z tohoto poměru byl poskytován příspěvek podle délky služby, jakož i na Úmluvu č. 158/1982 o skončení pracovního poměru, která se vztahuje na všechna odvětví hospodářské činnosti a na všechny zaměstnance. Podle čl. 12 citované Úmluvy se propuštěným vojákům z povolání zabezpečuje nárok na odchodné a jiné podobné dávky, jejichž částka se stanoví se zřetelem na délku trvání služebního poměru.
Pokud se jedná o počet osob, jichž se napadený zákon dotýká z pohledu Ministerstva obrany České republiky, toto pozastavilo výplatu výsluhového příspěvku u 2024 dotčených.
D) Ministerstvo vnitra České republiky
V odpovědi ministra vnitra na žádost Ústavního soudu se uvádí, že pracovní charakteristiky příslušníků Sboru národní bezpečnosti dotčených ustanovením § 33 odst. 9 písm. d) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 34/1995 Sb., nebyly v písemné formě vedeny. Velmi složitě a toliko plošně je lze odvodit z interních předpisů vydávaných k činnosti složky Státní bezpečnosti. Na základě získaných informací, zejména z tehdejších interních norem byly tyto funkce vymezeny rozkazem ministra vnitra (RMV) č. 21 ze dne 9. března 1995. Vymezení bylo o to složitější, že pojem „úsek“ uvedený v § 33 odst. 9 písm. d) není totožný s pojmem „útvar“ běžně užívaným v interních právních normách bývalého Federálního ministerstva vnitra. Proto citovaný rozkaz ministra vnitra vylučuje ty funkce, které, ač byly zařazeny v příslušném útvaru zaměřeném na kontrarozvědnou a rozvědnou činnost, prokazatelně, vzhledem k jejich náplni, tuto činnost nemohly zahrnovat. Analogickým způsobem bylo postupováno při výkladu pojmu „politickovýchovné činnosti“ ve smyslu § 153 odst. 2 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., ve znění zákona č. 33/1995 Sb., čemuž odpovídalo znění § 33 odst. 9 písm. e) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 34/1995 Sb. I zde se vycházelo ze skutečnosti, že příslušník byl zařazen na příslušném útvaru, který se politickovýchovnou činností zabýval s přihlédnutím k tomu, zda politickovýchovnou činnost s ohledem na své funkční zařazení skutečně vykonával. Jak v předchozím případě [písmeno d)], tak i zde [§ 33 odst. 9 písm. e) zákona č. 76/1959 Sb.] je výčet funkcí podle názoru ministra vyčerpávající.
Ve smyslu přílohy citovaného rozkazu, která konkretizuje ustanovení § 153 odst. 2 písm. a) zákona č. 186/1992 Sb., ve znění zákona č. 33/1995 Sb., jemuž koresponduje obsahově ustanovení § 33 odst. 9 písm. d) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 34/1995 Sb., se za příslušníka SNB zařazeného ve složce StB na úseku s kontrarozvědným nebo rozvědným zařazením považuje příslušník zařazený v útvarech uvedených v příloze č. 2.
Do kategorie osob dle písmene e) ve smyslu § 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb. spadají podle citovaného RMV č. 21/1995 příslušníci SNB zařazení v politickovýchovné správě (útvaru) FMV, MV ČR nebo MV SR přímo vykonávající politickovýchovnou činnost, jestliže přímo vykonávali tuto činnost zabezpečovanou správami dále uvedenými v příloze RMV č. 21/1995.
Kategorie osob podle § 33 odst. 9 písm. d)
RMV č. 54/1972 obsahující „Směrnice pro zpravodajskou činnost čs. kontrarozvědky“ vymezil jako základní poslání tohoto orgánu ochranu socialistické společnosti a státního zřízení, bezpečnosti a obranyschopnosti ČSSR, socialistické ekonomiky, bezpečnosti čs. občanů a jejich práv před činností zahraničních a vnitřních nepřátel (dále viz příloha č. 3).1)
Pokud šlo o boj proti tzv. vnitřnímu nepříteli, ten se řídil RMV č. 10/1975, jenž byl posléze nahrazen rozkazem RMV č. 43/1980. Ve smyslu citovaného rozkazu č. 43/1980 patřilo k jeho obsahu zejména provádění a organizování kontrarozvědných opatření k předcházení a zamezování vlivu ideologické diverze vedené proti ČSSR a zemím socialistického společenství, vyhledávání, odhalování a dokumentace protistátní činnosti osob, provádějících v objektech vymezených ke kontrarozvědné ochraně nepřátelskou činnost proti ČSSR ve spojení s nepřátelskými organizacemi v zahraničí, jakož i pravicovými a antisocialistickými silami uvnitř státu.
RMV č. 39/1980 pokrýval činnost správy kontrarozvědky pro boj proti vnějšímu nepříteli.
Kontrarozvědná činnost na úseku ochrany ekonomiky podléhala RMV č. 41/1980.
To, co bylo charakteristické pro činnost příslušníků SNB zařazených ve složce StB na úseku kontrarozvědném, platí podle vyjádření ministra vnitra i pro činnost těchto příslušníků, pokud byli zařazeni na úseku rozvědném.
Kategorie osob podle § 33 odst. 9 písm. e) a f)
Odbor a oddělení pro politickovýchovnou práci [písmeno e)] podle znění RMV č. 21/1995 představovaly organizační složky struktury politickovýchovného aparátu VB, pro jehož činnost platilo nařízení ministra vnitra (NMV) č. 18/1972. Zmíněný odbor, zřízený na úrovni hlavního velitelství VB MV ČSR a MV SSR zejména řídil propagandu marxisticko-leninského učení, vnitřní a zahraniční politiky KSČ, poskytoval metodickou pomoc při provádění politické výuky, organizoval a prováděl školení politickovýchovného aparátu; řídil a kontroloval činnost oddělení pro politickovýchovnou práci na správách VB a městských správách VB a zástupců náčelníků pro politickovýchovnou práci na okresních odděleních VB a poskytoval jim praktickou pomoc (čl. II bod 12). Oddělení pro politickovýchovnou práci zřízené na správách VB, městských správách VB plnilo věcně tytéž úkoly jako odbor na úrovni HV VB MV ČSR a MV SSR v relaci ke své úrovni působení.
Pokud jde o zástupce náčelníka (velitele) pro politickovýchovnou práci, ten ve smyslu čl. II bodu 14 na úrovni OVB, OOVB a školy VB zejména vychovával příslušníky k naprosté oddanosti KSČ, vlasti a lidu k proletářskému internacionalismu, nesmiřitelnosti k buržoazní ideologii, k vysoké odpovědnosti při plnění služebních povinností, k přesnému plnění rozkazů, k důslednému dodržování socialistické zákonnosti a k vysoké revoluční bdělosti a ostražitosti.
Ustanovení § 33 odst. 9 písm. f) zákona č. 76/1959 Sb. výslovně nedopadá na náčelníka (velitele), který stál nad svým zástupcem pro politickovýchovnou práci.
Své místo ve struktuře politickovýchovného aparátu VB měla i správa pro politickovýchovnou práci (NMV č. 18/1972), resp. správa pro politickovýchovnou, vzdělávací, kulturní a propagační činnost FMV, zřízená NMV č. 28/1977. Mezi hlavní úkoly správy zejména patřilo, podle zásad pro politickovýchovnou práci schválených Předsednictvem ÚV KSČ, zabezpečovat úkoly ministra vnitra ČSSR při řízení politickovýchovné práce ve SNB; základním principem této činnosti bylo přímé, individuální politickovýchovné působení pracovníky politickovýchovného aparátu SNB na příslušníky v určených útvarech SNB. Dále pomáhala orgánům a organizacím KSČ v určených útvarech SNB při provádění stranickopolitické práce, zejména při uplatňování vedoucí úlohy strany v podmínkách SNB a při plnění úkolů bezpečnostní politiky atd. Zásadám práce tohoto aparátu SNB odpovídaly i zásady pro výběr kádrů, které v něm pracovaly. Ve smyslu NMV č. 22/1972 se výběr prováděl z politicky vyspělých, třídně uvědomělých a Komunistické straně Československa oddaných příslušníků SNB, z členů KSČ, kteří osvědčili ideovou pevnost a internacionální věrnost, zejména v krizovém období let 1968 – 1969, působili v roce 1970 v pohovorových komisích pro očistu strany a trvale se aktivně angažovali za politiku strany.
Jak uvádí ministr vnitra, z předkládané dokumentace je zřejmé, že nelze konstatovat mimořádné ztížení pracovních podmínek inkriminovaných tří kategorií příslušníků SNB oproti ostatním příslušníkům. Určitou výjimku by mohli, podle jeho názoru, představovat příslušníci SNB, kteří plnili rozvědné úkoly v zahraničí bez krytí, tedy se změněnou identitou, tzv. nelegálové. V zásadě lze říci, že riziko ohrožení života nebo zdraví, jiná závažná rizika, psychická zátěž apod. byly srovnatelné u všech příslušníků SNB zařazených ve stejném, resp. srovnatelném typu funkcí, bez ohledu na složku, v níž byli zařazeni. Srovnávání s pracovními podmínkami občanských pracovníků není podle názoru dožádaného ministra účelné, a to se zřetelem ke skutečnosti, že jednou ze zákonných podmínek pro poskytování příspěvku za službu (výsluhového příspěvku) je skončení služebního poměru, nikoliv poměru pracovního.
Ministr vnitra též potvrdil, že splnění podmínky celkové politické angažovanosti bylo důsledně požadováno od všech příslušníků SNB, bez ohledu na zastávanou funkci a dosaženou hodnost. To nesporně vyplývá nejen z obecně závazných právních předpisů (zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti), ale i z interních instrukcí. Bývalý ministr vnitra Jaromír Obzina ve svém vystoupení při odůvodnění vládního návrhu zákona č. 63/1983 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 100/1970 Sb., na 9. společné schůzi sněmoven FS ČSSR dne 14. června 1983 mimo jiné uvedl: „...za uplynulých 12 let byla zcela provedena generační obměna příslušníků SNB a očista SNB od těch, kteří se v době společenské krize 1968 – 1969 vážně zpronevěřili služební přísaze, ústavě a zákonům ČSSR. Výrazně se upevnilo třídní a politické složení SNB. Ve SNB je dnes 75 % příslušníků, kteří před přijetím do bezpečnostního aparátu pracovali jako dělníci a družstevní rolníci. K dnešnímu dni je z řad příslušníků SNB 76 % členů a kandidátů KSČ a u složky StB 84 %.“ Ohledně členství v SSM lze konstatovat slovy ministra vnitra, že v praxi každý věkově mladší příslušník SNB byl členem této organizace, neboť na uvedenou skutečnost byl kladen důraz již při výběru a v průběhu přijímacího řízení. Právě tak lze konstatovat, že tzv. politické vzdělání (absolvování Večerní univerzity marxismu-leninismu, nástavbového studia VUML a dalších kurzů KSČ až po postgraduální studium na Vysoké škole politické ÚV KSČ nebo Vojenské politické akademii Klementa Gottwalda) bylo, byť diferencovaně, stanoveno jako kvalifikační předpoklad pro výkon všech funkcí ve SNB. Striktní stanovení podmínky (de facto) členství v KSČ lze z povahy věci předpokládat pro obsazování funkce zástupce náčelníka [velitele pro politickovýchovnou práci ve smyslu § 33 odst. 9 písm. f) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 34/1995 Sb.].
V závěru svého stanoviska ministr vnitra sdělil, že počty osob, které jsou zákonem č. 34/1995 Sb. dotčeny, nejsou Ministerstvu vnitra známy, vzhledem ke skutečnosti, že Ministerstvo vnitra (ani jeho právní předchůdce) těmto osobám výsluhový příspěvek nevyměřovalo.
E) Ministerstvo spravedlnosti České republiky
Náplň práce funkcionářů Sboru nápravné výchovy uvedených v § 33 odst. 9 písm. g) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění napadeného zákona č. 34/1995 Sb., jakož i podmínka politické angažovanosti těchto osob k výkonu jejich činností se uvádí z Rozkazu ministra spravedlnosti č. 22/1973 o zřízení politickovýchovného aparátu Sboru nápravné výchovy ČSR, jmenovitě z jeho přílohy: Směrnice pro činnost politickovýchovného aparátu Sboru nápravné výchovy.
Politickovýchovný aparát SNV byl vytvářen z řad členů KSČ, kteří pevně stáli na pozicích marxismu-leninismu a proletářského internacionalismu, svými stranickými zkušenostmi, politickými a odbornými kvalitami dávali záruku angažovaného uplatňování politiky strany a úspěšného plnění poslání politickovýchovného aparátu SNV. Ustanovení pracovníků tohoto aparátu do funkcí a jejich odvolání prováděli odpovědní služební funkcionáři s kádrovou pravomocí, po schválení příslušnými stranickými orgány podle kádrové nomenklatury.
Ve struktuře politickovýchovného aparátu SNV působili příslušníci SNV zařazení jak ve funkcích zástupce náčelníka správy pro politickovýchovnou práci, kteří byli zároveň náčelníkem odboru pro politickovýchovnou práci, tak zástupce náčelníka útvaru pro politickovýchovnou práci [k náplni činnosti zmíněného odboru viz příloha č. 4; k činnosti zástupce náčelníka útvaru viz příloha č. 5 – 1)].
Z citované směrnice dále vyplývá, že ustanovení § 33 odst. 9 písm. g) zákona č. 76/1959 Sb. výslovně nedopadá na náčelníky útvaru SNV pro politickovýchovnou práci, ale pouze na jejich zástupce.
Ministr spravedlnosti ve svém vyjádření sdělil, že napadený zákon č. 34/1995 Sb. se týká 18 bývalých zaměstnanců nynější Vězeňské služby.
F) Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky
Ministr práce a sociálních věcí ve svém stanovisku sdělil, že ocenění vyšší náročnosti činností vykonávaných příslušníky ozbrojených sil, spočívající zejména v ohrožení jejich života a zdraví, jakož i v rozdílech mezi služebním a pracovním poměrem, bylo a je i podle platných předpisů vyjádřeno zvláštními formami (příplatky, zvýšený platový tarif). Pokud jde o výsluhový příspěvek, ten nemá přímou vazbu na vykonávanou činnost, což je mimo jiné zřejmé i ze skutečnosti, že je poskytován až po skončení služebního poměru. Výsluhový příspěvek nebyl součástí tzv. služebního příjmu a není ani součástí platu příslušníků ozbrojených sil podle platných předpisů. Jde o zvláštní kategorii peněžního příjmu motivovanou do určité míry sociálními důvody (ztráta odbornosti získané pro služební účely, obtížnější vyhledávání nového zaměstnání v civilních sektorech po skončení služebního poměru).
V závěru svého stanoviska ministr práce a sociálních věcí zdůraznil dosah práva zakotveného v čl. 28 Listiny. Citované ustanovení Listiny zaručuje právo na spravedlivou odměnu za práci zaměstnancům a nikoliv občanům. Je zřejmé, že jde o odměnu za práci v průběhu zaměstnaneckého vztahu, ať již ve služebním nebo pracovním poměru. Právo zakotvené v tomto článku nelze proto rozšiřovat na plnění poskytované po skončení zaměstnaneckého vztahu.
G) Bezpečnostní informační služba České republiky
Prozatímní ředitel Bezpečnostní informační služby České republiky (dále jen „BIS“) na dotaz Ústavního soudu konstatoval, že postavení BIS je v dané věci zcela okrajové a specifické.
Z analýzy vývoje právní regulace činnosti BIS plyne, že napadený zákon č. 34/1995 Sb. by se mohl z pohledu BIS dotknout pouze těch příslušníků dřívější Federální bezpečnostní služby (dále jen „FBIS“), kteří se nestali příslušníky BIS a kterým byl současně podle zákona č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, přiznán příspěvek za službu. Po schválení zákona č. 34/1995 Sb. proto BIS provedla vyhodnocení jeho možných dopadů na bývalé příslušníky FBIS, kterým je příspěvek za službu vyplácen. V této souvislosti bylo zjištěno, že žádného příslušníka bývalé FBIS se napadený zákon č. 34/1995 Sb. netýká. Příslušníků její nástupnické organizace, tj. BIS, se ani dotýkat nemůže.
H) Výzva k posouzení rozkazu ministra obrany č. 35/1995
V průběhu řízení došlo Ústavnímu soudu upozornění od JUDr. Jaroslava Ortmana, aby Ústavní soud posoudil rozkaz ministra obrany č. 35/1995 o jednotné aplikaci ustanovení § 33 odst. 9 zákona č. 76/1959 Sb., ve znění zákona č. 34/1995 Sb., podle § 70 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
Podle názoru pisatele je rozkaz aplikován i na případy (funkce), na které se nevztahuje. V čl. I bodě 1 zákona č. 34/1995 Sb. se uvádí, že dobou konání služby rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek a jeho výši není doba služby vojáka ČSLA zařazeného v HPS ČSLA, který přímo vykonával politickovýchovnou činnost anebo který byl zařazen ve funkci zástupce velitele pro politickovýchovnou práci nebo propagandisty [viz § 33 odst. 9 písm. c) zákona č. 76/1959 Sb., ve znění novely č. 34/1995 Sb.]. Uvedená funkce v ČSLA neexistovala a ministr obrany provedl v rozkaze výklad tak, že se za takového vojáka považuje voják z povolání zařazený do funkce zástupce velitele (náčelníka) pro politické věci na všech stupních. Ministr (ministerstvo) obrany nemůže autonomně vykládat a provádět zákony, aniž k tomu byl (bylo) výslovně zmocněn (zmocněno) zákonem podle čl. 79 odst. 3 Ústavy.