Čekejte, prosím...
Oddíl první. Lesní pozemky (§ 1)
Oddíl druhý. Lesní hospodářské plány (§ 2-12)
§ 2 Náležitosti plánu
§ 3 Textová část
§ 4 Hospodářská kniha
§ 5 Lesnické mapy
§ 6
§ 7 Podrobnosti o údajích obsažených ve zjištění stavu lesa
§ 7a
§ 7b
§ 7c
§ 7d
§ 8 Odvození závazného ustanovení maximální celkové výše těžeb
§ 9 Minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku
§ 10 Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu
§ 11 Schvalování plánu
§ 12 Změny plánu
Oddíl třetí. Lesní hospodářské osnovy (§ 13-18)
Oddíl čtvrtý. (§ 19)
Příloha č. 1
Příloha č. 2. Jednotné mapové značky pro lesnické mapy (velikost odpovídající měřítku 1:5000)
Příloha č. 3
Příloha č. 4
Příloha č. 5. Dílčí těžební procento, normální paseka, těžba celková, celkový běžný přírůst a probírkové intenzity pro odvození závazného ustanovení maximální celkové výše těžeb
Příloha č. 6. Způsob provádění zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše, rozsah zjišťovaných údajů na inventarizační ploše, postup provádění statistického vyhodnocení zjištěných údajů a stanovení ukazatele celkové výše těžeb
Uložit word Uložit pdf Poslat odkaz
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen
84/1996 Sb. znění účinné od 1. 1. 2024
změněnos účinností odpoznámka

vyhláškou č. 201/2023 Sb.

1.1.2024

vyhláškou č. 186/2022 Sb.

1.1.2023

84

 

VYHLÁŠKA

Ministerstva zemědělství

ze dne 18. března 1996

o lesním hospodářském plánování

 

Ministerstvo zemědělství stanoví podle § 25 odst. 5 a § 27 odst. 7 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změně a doplnění některých zákonů (lesní zákon):

Oddíl první

Lesní pozemky (§ 1)

§ 1

Členění lesních pozemků

(1)

Pro účely zpracování lesních hospodářských osnov (dále jen "osnovy") a pro odvození závazných ustanovení lesních hospodářských plánů (dále jen "plány") a osnov se lesní pozemky [ § 3 odst. 1 písm. a) lesního zákona] člení na:

a)

porostní půdu, kterou tvoří pozemky s porosty lesních dřevin a produktivní holiny, lesní průseky a nezpevněné lesní cesty do šíře 4 m, dočasné lesní skládky a další zařízení dočasného charakteru sloužící lesnímu hospodářství a myslivosti, pokud jejich plocha nepřekročí 0,04 ha; produktivní holinou se pro účely této vyhlášky rozumí lesní pozemek, na kterém byl lesní porost odstraněn obnovní nebo nahodilou těžbou, jsou-li na něm podmínky pro zalesnění vhodné; produktivní holinou je rovněž pozemek bez lesního porostu určený k zalesnění,

b)

bezlesí, které tvoří zejména pozemky lesních průseků a nezpevněných lesních cest nezařazených do porostní půdy, dočasné lesní skládky, lesní školky na lesních pozemcích, semeniště, plochy nad produktovody nebo pod elektrovody, okusové plochy pro zvěř a jiná dočasná zařízení sloužící lesnímu hospodářství a myslivosti, pokud zaujímají plochu zpravidla větší než 0,04 ha, dále pozemky, na nichž byly lesní porosty dočasně odstraněny na základě rozhodnutí orgánu státní správy lesů podle § 13 odst. 1 lesního zákona.

(2)

Soubor lesních pozemků a jiných pozemků, 1 pro který se zpracovává jeden plán, se pro účely této vyhlášky označuje jako lesní hospodářský celek (dále jen "celek").

Oddíl druhý

Lesní hospodářské plány (§ 2-12)

§ 2

Náležitosti plánu

Plán obsahuje tyto náležitosti:

a)

textovou část,

b)

hospodářskou knihu,

c)

lesnické mapy.

§ 3

Textová část

Textová část obsahuje:

a)

všeobecné údaje, zejména identifikaci vlastníka lesa, základní údaje o zpracovateli plánů, platnost a návaznost na předchozí plány, administrativně správní příslušnost celku a orientační mapku,

b)

zhodnocení přírodních poměrů, zejména příslušnost k přírodním lesním oblastem, a přehled souborů lesních typů a jejich zastoupení; k tomu se využívají údaje z oblastních plánů rozvoje lesa ( § 23 lesního zákona),

c)

zhodnocení stavu lesa a dosavadního hospodaření,

d)

údaje vycházející z oblastního plánu rozvoje lesů, zejména přehled vyhlášených kategorií lesů a omezení z toho plynoucích,

e)

definování hospodářských cílů vlastníka lesů a stanovení hospodářského záměru na období platnosti plánu,

f)

rámcové směrnice hospodaření pro zastoupené hospodářské soubory, vycházející z hospodářského záměru vlastníka lesa, základních hospodářských doporučení dle hospodářských souborů, z rámcového vymezení hospodářských souborů a z oblastních plánů rozvoje lesa; rámcové směrnice obsahují základní hospodářská doporučení, údaje o počátku obnovy, doporučených způsobech obnovy a výchovy a dobu zajištění kultur,

g)

výše a zdůvodnění závazných ustanovení plánu,

h)

závěrečné tabulky souhrnných údajů plánu ve struktuře dat uvedených v příloze č. 1 této vyhlášky,

i)

technickou zprávu s údaji o metodickém postupu zpracování plánu, pokud postup nevyplývá přímo z lesního zákona nebo z této vyhlášky,

j)

přílohy, které tvoří kopie protokolů, rozhodnutí (např. o kategorizaci lesů) a zápisů z jednání vztahujících se k vyhotovení plánu.

§ 4

Hospodářská kniha

(1)

Hospodářská kniha obsahuje

a)

údaje o stavu lesa,

b)

návrh hospodářských opatření,

c)

plochovou tabulku a

d)

údaje z jednotlivých inventarizačních ploch, je-li prováděno zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše.

(2)

Údaje o stavu lesa se zjišťují a uvádějí pro nejnižší jednotku prostorového rozdělení lesa (porost, porostní skupina, etáž), přičemž

a)

každý porost má alespoň jednu porostní skupinu,

b)

každá porostní skupina má alespoň jednu etáž a

c)

údaje se uvádějí souhrnně za hospodářské skupiny, je-li prováděno zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše.

(3)

Z údajů o stavu lesa se pro

a)

porosty uvádí příslušná přírodní lesní oblast, kategorie lesa, pásmo ohrožení lesa imisemi; pokud jsou tyto údaje pro více jednotek prostorového rozdělení lesa totožné, lze je uvést pouze pro nejvyšší společnou jednotku,

b)

porostní skupinu uvádí její plocha nebo výměra a lesní typ a zakmenění; v případech zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše je zakmenění uváděno pouze, jedná-li se o stejnověké lesní porosty,

c)

etáže uvádí plocha etáže, hospodářský soubor (dále jen "soubor"), věk a zakmenění; v případech zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše jsou zakmenění a věk etáže uváděny pouze, jedná-li se o stejnověké lesní porosty,

d)

dřeviny uvádí jejich taxační veličiny, kterými jsou zastoupení, střední výšky, střední tloušťky, bonity, zásoby a fenotypová klasifikace u porostů uznaných a u porostů geneticky nevhodných; v případech zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše se pro dřeviny uvádí pouze zastoupení a fenotypová klasifikace, a to u porostů uznaných a u porostů geneticky nevhodných,

e)

hospodářskou skupinu uvádí

1.

výměra,

2.

inventarizovaná zásoba předchozí celková (m3 b. k.) a hektarová (m3 b. k./ha),

3.

inventarizovaná zásoba současná celková (m3 b. k.) a hektarová (m3 b. k./ha),

4.

průměrná roční těžba za inventarizované období podle lesní hospodářské evidence, celková (m3 b. k./rok) a hektarová (m3 b. k./ha/rok),

5.

průměrný roční přírůst za inventarizované období, celkový (m3 b. k./rok) a hektarový (m3 b. k./ha/rok),

6.

zastoupení jednotlivých druhů dřevin,

7.

inventarizovaná zásoba současná jednotlivých druhů dřevin (m3 b. k.),

8.

inventarizovaná zásoba současná v tloušťkových třídách (m3 b. k.) a

9.

počet kmenů hroubí v tloušťkových třídách.

(4)

Plán hospodářských opatření pro nejnižší jednotky prostorového rozdělení lesa musí obsahovat

a)

výši a umístění mýtních těžeb na celcích s výměrou lesů hospodářských a lesů zvláštního určení menší než 50 ha, v lesích ochranných, v lesích přírodě blízké zóny národních parků, národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních památek a přírodních památek,

b)

minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu,

c)

plochu naléhavých a opakovaných výchovných zásahů v porostech do 40 let věku pro lesy ve vlastnictví státu a lesy ve vlastnictví obcí.

(5)

Mezi doporučené údaje plánu hospodářských opatření pro nejnižší jednotky prostorového rozdělení lesa náleží:

a)

plocha a výše výchovných těžeb, plocha prořezávek a potřeba zalesnění v ploše a dřevinách; pro lesy neuvedené v odstavci 4 písm. a) také doporučená výše a umístění mýtních těžeb,

b)

v případě lesů zvláštního určení účelová opatření.

(6)

Plochová tabulka sestává z výčtu parcelních čísel všech pozemků určených k plnění funkcí lesa pojatých do plánu, s uvedením výměr parcel, dále z výčtu porostní půdy dle porostů a vyšších jednotek, bezlesí a jiných pozemků s jejich označením. Údaje jsou členěny dle katastrálních území a dle kategorií lesů.

(7)

Hospodářská kniha může mít vymezen prostor umožňující přehledné vedení údajů o provedených hospodářských opatřeních.

§ 5

Lesnické mapy

(1)

Součástí lesnických map je prostorové rozdělení lesa.

(2)

Závazným výchozím mapovým podkladem pro tvorbu lesnických map je katastrální mapa nebo Státní mapa 1 : 5 000 - odvozená. Lesnické mapy se zpracovávají a zobrazují v geodetickém referenčním systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální (S-JTSK). 5 Při zobrazení vyšších jednotek prostorového rozdělení lesa, kterými jsou oddělení, dílec ( § 6) se pracuje s geodetickou přesností 0,0004 x M [m], kde M je měřítko mapy. Pro tvorbu lesnických map se použijí mapové značky podle přílohy č. 2 této vyhlášky. Při zobrazení lesních částí mimo situaci, je součástí lesnické mapy celkový situační nákres.

(3)

Lesnickými mapami jsou mapa obrysová, porostní, typologická, těžební nebo těžebně technologická, které se vyhotovují zpravidla v měřítku 1 : 10 000 nebo větším (podrobnějším) a ostatní účelové lesnické mapy, např. organizační, dopravní, mapa dlouhodobých opatření ochrany lesa atd. Na lesnických mapách, které jsou náležitostí plánů, je vždy uvedeno měřítko mapy a přehled mapových značek.

(4)

Povinnou náležitostí plánu je lesnická mapa v měřítku alespoň 1 : 10 000, zahrnující všechny vylišené jednotky prostorového rozdělení lesa, pro které je provedeno zjištění stavu lesa.

§ 6

(1)

Veškerá porostní půda na celku musí být zařazena do jednotek prostorového rozdělení lesa; bezlesí a jiné pozemky [ § 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona] jsou v plánech označeny samostatnými číselnými řadami.

(2)

Jednotky prostorového rozdělení lesa jsou vytvářeny tak, aby byla

a)

usnadněna orientace v lese,

b)

umožněna jednoznačná identifikace částí lesa při plánovacích, hospodářských, evidenčních a kontrolních činnostech.

(3)

Jednotkami prostorového rozdělení lesa jsou: oddělení, dílec, porost, porostní skupina a etáž, přičemž porost je základní jednotkou tohoto rozdělení, která musí být vždy vylišena. V případech zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše se porosty sdružují do hospodářských skupin.

(4)

Oddělení jsou nejvyššími jednotkami prostorového rozdělení lesa. Jejich výměra nepřesahuje 150 ha a označují se arabskými čísly.

(5)

Dílce se vytvářejí na základě podobnosti přírodních a hospodářských podmínek s cílem postupného dosažení jednotného způsobu hospodaření. Výměra dílce nepřesahuje 30 ha. Dílce se označují velkými písmeny.

(6)

Porosty se vymezují jako plošně souvislé části lesa, odlišující se od sebe druhovou, věkovou či prostorovou skladbou, kategorií lesů nebo vyžadující odlišné hospodaření. Výměra porostů neklesá pod 0,20 ha, nejedná-li se o les ve vlastnictví různých subjektů. Porosty se označují malými písmeny.

(7)

Porostní skupiny se vylišují pro části porostů, u nichž se v důsledku vývoje mění hranice, a pro plošně málo významné části lesa nevylišené jako porost.

(8)

Etáže se vylišují k vyjádření vertikálního členění porostů a porostních skupin, významného pro zjištění stavu lesa a pro plán hospodářských opatření.

(9)

Hospodářské skupiny sdružují porosty s obdobnými klimatickými a půdními charakteristikami, případně také funkčním zaměřením a stavem lesa a jsou základní jednotkou pro zjišťování a uvádění stavu lesa a plánování hospodářských opatření v případech, kdy je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše․ Hospodářské skupiny se označují arabskými čísly s podtržením.

(10)

Jako porostní skupiny nebo etáže se vylišují části lesa o výměře nad 0,04 ha.

(11)

Při vylišování jednotek prostorového rozdělení lesa se respektují hranice katastrálních území na úrovni hranic porostů nebo porostních skupin.

(12)

Hranice oddělení a dílců se navrhují po zřetelných liniích v terénu. Tam, kde mohou vzniknout pochybnosti o průběhu těchto hranic, zpracovatel plánu zřetelně označí jejich průběh v terénu na lomových bodech a v případě potřeby i mezi nimi.

§ 7

Podrobnosti o údajích obsažených ve zjištění stavu lesa

Pro potřeby zpracování náležitostí plánů a osnov a odvození jejich závazných ustanovení se užívají následující údaje:

a)

plocha, kterou se rozumí číselný údaj o velikosti části lesa zjištěný měřením; plochu etáží lze stanovit též odhadem, uvádí se s přesností na setiny ha,

b)

výměra, kterou se rozumí číselný údaj o velikosti části lesa zjištěný na podkladě katastru nemovitostí; údaj výměry lze pro účel této vyhlášky nahradit plochou pouze v případech, kdy rozdíl mezi zjištěným stavem a údajem katastru nemovitostí překračuje mez stanovenou podle vzorce (delta) P = 5 . (0,001 P + 0,5 (sqrt)P), kde P je výměra v m2; výměra se uvádí zaokrouhlená na setiny ha,

c)

věk porostu, porostní skupiny či etáže (dále jen "věk"), kterým se rozumí číselný údaj o stáří porostu. U porostů uměle založených se věk počítá od založení porostu, věk sazenic se neuvažuje. U porostů z přirozené obnovy se věk nárostů stanoví odhadem. U různověkých porostů se pro jednotku zjištění stavu lesa uvádí střední věk jako plošně vážený průměr částí různého věku,

d)

věkový stupeň, kterým se rozumí soubor jednotek zjišťování stavu lesa (dále jen "porost") spadajících do téhož desetiletého věkového intervalu. Rozlišuje se holina a dále jednotlivé věkové stupně počínající vždy prvním rokem v dané desítce. První věkový stupeň zahrnuje porosty od 1 do 10 let věku atd. V případě potřeby lze věkové stupně dále členit. Pro sumarizaci dat plánu se však používá členění věkových stupňů po deseti letech a nejvýše 17 věkových stupňů. Nejstarší věkový stupeň zahrnuje všechny porosty staré 161 let a více,

e)

věková třída, kterou se rozumí soubor porostů spadajících do téhož dvacetiletého věkového intervalu. Rozlišuje se holina a dále jednotlivé věkové třídy počínající vždy prvním rokem věku porostu v dané dvacítce. První věková třída zahrnuje porosty od 1 do 20 let věku atd.,

f)

zakmenění porostní skupiny, které je součtem zakmenění jednotlivých etáží; pro potřebu tohoto výpočtu se zakmenění etáže přepočte na plochu porostní skupiny; zakmeněním etáže se rozumí součet zakmenění jednotlivých dřevin lesního porostu v dané etáži, vynásobený hodnotou 10 a zaokrouhlený na celé číslo; zakmeněním dřeviny se rozumí podíl skutečné hektarové a tabulkové zásoby, nebo skutečné hektarové a tabulkové výčetní kruhové základny příslušné dřeviny v dané etáži; hodnota zakmenění 10 odpovídá plné tabulkové zásobě nebo kruhové základně taxačních nebo růstových tabulek schválených Ministerstvem zemědělství (dále jen „taxační tabulky“), uvedených v příloze č. 3 k této vyhlášce7,

g)

zastoupení dřevin, které udává procentuální podíl zakmenění jednotlivých dřevin zjištěných v šetřené jednotce a celkového zakmenění; v případech, kdy je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, se zastoupení dřevin určí jako procentuální podíl zásob jednotlivých dřevin v rámci hospodářské skupiny; zastoupení lze stanovit rovněž odhadem, zejména pro lesní porosty, které ještě nedosáhly registrační hranice hroubí; udává se zpravidla v desítkách procent nebo podrobněji; dřeviny se zastoupením nižším než dolní vyčíslená hranice se vedou jako vtroušené; seznam lesních dřevin s jejich zkratkami je uveden v příloze č. 4 k této vyhlášce,

h)

střední porostní výška, která se pro každou zastoupenou dřevinu v šetřené jednotce uvádí v celých metrech,

i)

střední výčetní tloušťka se uvádí u každé zastoupené dřeviny v šetřené jednotce jako tloušťka středního kmene porostu měřená 1,3 m nad terénem u kmenů, u nichž je tato tloušťka větší než 7 cm s kůrou, tj. hroubí,

j)

bonita se pro dřeviny odvozuje ze střední porostní výšky porostu dle schválených taxačních tabulek,

k)

porostní zásoby se uvádějí s přesností na celé m3 v objemu bez kůry, započítávají se kmeny jejichž výčetní tloušťka je větší než 7 cm s kůrou. Zjišťuje se zpravidla pro porosty starší než 80 let měřením, pro porosty mladší měřením nebo odhadem s použitím taxačních tabulek,

l)

koeficient pro přepočet objemu hmoty s kůrou na objem hmoty bez kůry je pro jehličnaté dřeviny 0,90909 a pro listnaté dřeviny 0,86956.

Zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše

§ 7a

Při zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše se

a)

referenční inventarizační sítí rozumí síť inventarizačních lokalit pokrývající celé území České republiky spravovaná Ministerstvem zemědělství,

b)

inventarizační lokalitou (dále jen „lokalita“) rozumí místo, kde se v rámci provádění inventarizace zjišťují údaje o stavu lesa; lokalita je charakterizována svou polohou v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální, počtem a způsobem prostorového uspořádání inventarizačních ploch,

c)

inventarizační plochou rozumí část území, na které se přímo provádí inventarizační šetření; inventarizační plochu tvoří její střed, pevně určený souřadnicemi vzhledem k poloze lokality, a alespoň jedna kruhová podplocha,

d)

kruhovou podplochou (dále jen „podplocha“) rozumí kruhová plocha, se středem umístěným na středu inventarizační plochy; každá inventarizační plocha obsahuje alespoň jednu podplochu pro registraci kmenů hroubí,

e)

stratem rozumí prostorově pevně vymezená část inventarizovaného celku, pro kterou je v rámci provedení inventarizace navrhována optimální plošná hustota a počet lokalit, přičemž v případě požadavku na vyšší přesnost odhadu cílových parametrů pro jednotlivé hospodářské skupiny tvoří tyto skupiny zároveň výběrová strata,

f)

kmenem hroubí rozumí prvek populace kmenů, který má výčetní tloušťku větší než 7 cm s kůrou, přičemž poloha kmene je shodná s polohou bodu na jeho střednici, který se nachází ve vzdálenosti 1,3 m od jejího průsečíku s vodorovnou rovinou ve výšce paty kmene, a

g)

směrodatnou chybou rozumí odmocnina odhadu variability bodového odhadu vypočtená podle přílohy č. 6 k této vyhlášce.

§ 7b

(1)

Zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše lze využít pro všechny hospodářské způsoby. Zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše se provádí terénním šetřením na lokalitách, jejichž polohy jsou odvozeny od referenční inventarizační sítě.

(2)

Každá lokalita musí obsahovat alespoň jednu inventarizační plochu. Počet lokalit se volí tak, aby byly dodrženy minimální kvalitativní požadavky na zjišťování stavu lesa uvedené v § 7c, zároveň však nesmí klesnout pod 50 v rámci jednoho celku.

(3)

Ministerstvo zemědělství a na území národních parků a jejich ochranných pásem Ministerstvo životního prostředí poskytne vlastníkovi lesa na základě jeho žádosti polohy lokalit pro jeho celek. Žádost musí obsahovat

a)

identifikaci vlastníka,

b)

identifikaci celku,

c)

digitální vektorové vymezení hranic celku a jeho inventarizované části,

d)

seznam a definice nových strat podle přílohy č. 6 k této vyhlášce,

e)

seznam identifikátorů existujících strat navržených ke zrušení a

f)

seznam identifikátorů existujících strat s uvedením počtu dodatečně požadovaných lokalit.

(4)

Polohy inventarizačních ploch jsou v terénu trvale stabilizovány tak, aby bylo možné při zpracování následujícího plánu na dané inventarizační ploše opakovaně identifikovat jednotlivé kmeny hroubí.

(5)

Opakované zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše nelze provádět v intervalu kratším 5 let.

(6)

Způsob provádění zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše a rozsah zjišťovaných údajů na inventarizační ploše je uveden v příloze č. 6 k této vyhlášce.

§ 7c

(1)

Směrodatná chyba odhadu zásoby pro část celku, na kterém byl stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, nesmí přesáhnout 25 m3 b. k. na jeden hektar porostní půdy, nebo nesmí přesáhnout 10 % z bodového odhadu zásoby hroubí na jeden hektar porostní půdy.

(2)

Směrodatná chyba odhadu roční celkové výše těžby nesmí přesáhnout 1 m3 b. k. na jeden hektar porostní půdy, nebo nesmí přesáhnout 10 % z bodového odhadu roční celkové výše těžby na jeden hektar porostní půdy.

§ 7d

(1)

Stav lesa, popsaný inventarizovanými veličinami, se statisticky vyhodnocuje pro hospodářskou skupinu a celek, případně jeho část, na které byl stav lesa zjišťován na inventarizační ploše.

(2)

Statistické vyhodnocení stavu lesa se provádí postupem uvedeným v příloze č. 6 k této vyhlášce.

(3)

Součástí vyhodnocení stavu lesa je lesnická mapa se zobrazením strat a středů inventarizačních ploch a jejich jednoznačných identifikátorů umožňujících přiřazení k lokalitám referenční inventarizační sítě.

§ 8

Odvození závazného ustanovení maximální celkové výše těžeb

(1)

Výše mýtní těžby se pro kategorii lesů hospodářských a lesů zvláštního určení (s výjimkou případů uvedených v odstavci 12 a lesů, v nichž je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše) obhospodařovaných hospodářským způsobem podrostním, násečným a holosečným stanoví na základě těchto ukazatelů:

a)

těžební procento,

b)

normální paseka.

Hodnota obou ukazatelů se vyjadřuje v m3 hroubí bez kůry.

(2)

Pro výpočet těžebních ukazatelů se použije údaj obmýtí, obnovní doby a počátku obnovy z rámcových směrnic hospodaření.

(3)

Těžební procento pro desetiletou platnost plánu se stanoví

a)

pro jednotlivé hospodářské soubory nebo sdružené hospodářské soubory se shodným obmýtím a obnovní dobou, přitom se použijí dílčí těžební procenta v jednotlivých věkových stupních dle přílohy č. 5 této vyhlášky,

b)

jako ukazatel těžby mýtní pro hospodářský soubor nebo sdružené hospodářské soubory a vypočte se podle vztahu č. 1 uvedeného v příloze č. 5 této vyhlášky,

c)

jako ukazatel výše mýtní těžby dle dílčích těžebních procent pro daný plán a je sumou těžeb mýtních vypočtených dle těchto procent pro všechny hospodářské soubory na celku. Při jiné než desetileté platnosti plánu se ukazatel mýtní těžby přepočte na dobu platnosti plánu.

(4)

Normální paseka na dobu platnosti plánu se stanoví z celkové výměry porostní půdy a z průměrného obmýtí celku ze vztahu č. 2 uvedeného v příloze č. 5 této vyhlášky.

(5)

Při výměře lesů hospodářských a lesů zvláštního určení na zařizované jednotce menší než 50 ha se mýtní těžba stanoví v souladu s rámcovými směrnicemi hospodaření [ § 3 písm. f)] dle potřeb a možností porostů.

(6)

Při větší výměře, než je uvedeno v odstavci 5, nesmí výše mýtní těžby navržená plánem překročit rozmezí limitované plus minus 10 % od ukazatele těžební procento. Obsahuje mimo těžeb umístěných do porostů i těžby neumístěné.

(7)

Při výměře větší než 500 ha lesa nesmí výše těžby mýtní navržená plánem překročit rozmezí plus minus 20 % od ukazatele "normální paseka". nelze-li při dodržení ustanovení odstavce 6 tuto podmínku splnit, bude při nedostatku mýtních porostů navržená těžba na horní hranici rozmezí pro ukazatel dílčí "těžební procento", při nadbytku mýtních porostů na jeho spodní hranici.

(8)

Výše předmýtní těžby se stanoví jako součet předmýtních těžeb v jednotlivých porostech.

(9)

V případě, že výše předmýtních těžeb není v porostech při vyhotovení plánu navržena, odvodí se pro celý zařizovaný majetek v hospodářských souborech ze zásob jednotlivých dřevin, probírkových intenzit (procent) a průměrného zakmenění ve věkových stupních. Probírkové intenzity jsou uvedeny v příloze č. 5 této vyhlášky.

(10)

Těžbu předmýtní stanovenou podle odstavců 8 a 9 lze zvýšit o očekávaný podíl těžby nahodilé, nejvýše však o 20 %.

(11)

V lesích ochranných se výše těžby stanoví jako součet těžeb umístěných v jednotlivých porostech tak, aby bylo zajištěno trvalé plnění všech jejich funkcí.

(12)

V lesích prvních zón chráněných krajinných oblastí, národních přírodních rezervací, přírodních rezervací, národních přírodních památek a přírodních památek je pro určení výše těžby rozhodující schválený plán péče pro tato území8. Lesy zařazené do přírodní zóny národních parků se nezahrnují do výpočtu závazného ustanovení maximální celková výše těžeb, v lesích zařazených do zóny přírodě blízké se závazné ustanovení maximální celková výše těžeb stanoví jako součet těžeb umístěných v jednotlivých lesních porostech.

(13)

Pro lesy obhospodařované hospodářským způsobem výběrným, s výjimkou lesů, ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, se stanoví ukazatel celkové výše těžeb (těžba mýtní a předmýtní se nerozlišuje) pomocí celkového běžného přírůstu, na základě vztahu č. 3 a č. 4 uvedeného v příloze č. 5 této vyhlášky. Celkovým běžným přírůstem se pro účely této vyhlášky rozumí celková objemová produkce hroubí sledované části lesa za určité období. Slouží k posouzení aktuální produkce dřeva.

(14)

Pro lesy, ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, se stanoví ukazatel celkové výše těžeb, přičemž těžba mýtní a předmýtní se nerozlišuje, pomocí celkového běžného přírůstu podle přílohy č. 6 k této vyhlášce.

(15)

Celková maximální výše těžby se v rámci zpracovávaného plánu stanoví jako součet všech těžeb stanovených podle předchozích odstavců.

(16)

Překročení poměrné části závazného ustanovení maximální celková výše těžeb v plánu, o jehož zkrácení doby platnosti je žádáno, je důvodem ke snížení závazného ustanovení maximální celková výše těžeb podle předchozího odstavce. Závazné ustanovení maximální celková výše těžeb bude v návrhu nového plánu sníženo o výši překročení této poměrné části.

§ 9

Minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40

let věku

(1)

Minimální plošný rozsah výchovných zásahů v porostech do 40 let věku (dále jen "minimální rozsah výchovy") je součtem ploch etáží do 40 let věku, ve kterých byly během venkovního šetření při zpracování plánu umístěny naléhavé a opakované výchovné zásahy.

(2)

Při stanovení minimálního rozsahu výchovy se za naléhavé považují výchovné zásahy, které jsou neodkladné z důvodů zvýšení odolnosti porostů a úpravy jejich druhové skladby ( § 31 odst. 1 lesního zákona).

§ 10

Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin při

obnově porostu

(1)

Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin se jako závazné ustanovení plánu stanoví pro všechny porosty (porostní skupiny, etáže) starší 80 let a porostní skupiny mladší, pokud do nich plán umísťuje obnovu nebo tam obnovu připouští.

(2)

Při stanovení podílu melioračních a zpevňujících dřevin se vychází z ustanovení zvláštních předpisů 9 s přihlédnutím k porostnímu typu, aktuálnímu stavu porostní skupiny (etáže) a fázi rozpracovanosti obnovy, přitom se přihlédne k zastoupení melioračních a zpevňujících dřevin v již obnovených částech porostu. Důvodem ke snižování podílu melioračních a zpevňujících dřevin při obnově porostu nejsou škody působené zvěří.

(3)

Pro holiny vzniklé v důsledku nahodilých těžeb, které svojí šíří nebo velikostí přesahují velikost seče doporučenou rámcovými směrnicemi pro příslušný hospodářský soubor, je v rámcových směrnicích stanoven podíl melioračních a zpevňujících dřevin přiměřeně snížený. Plochy vzniklé z nahodilých těžeb menší než 0,08 ha, pokud neodpovídají systému obnovy podle rámcových směrnic hospodaření, se při stanovení podílu melioračních a zpevňujících dřevin neuvažují.

(4)

Pro posouzení navrženého podílu melioračních a zpevňujících dřevin v jednotlivých porostech je součástí podkladů pro schvalování plánu seznam jednotek prostorového rozdělení lesa, ve kterých nebyl dosažen podíl melioračních a zpevňujících dřevin uvedený ve zvláštních předpisech. 8

§ 11

Schvalování plánu

(1)

V případech, hrozí-li střet zájmů oprávněných osob, nebo v případech zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše,se koná základní šetření, v jehož rámci mohou právnické a fyzické osoby a orgány státní správy uplatnit své připomínky a požadavky na zpracování plánu. 10 V rámci základního šetření mohou být předběžně navrhovány a odsouhlasovány výjimky podle § 31 odst. 2 a § 33 odst. 5 lesního zákona a rámcové směrnice hospodaření.

(2)

Při závěrečném šetření schvalující orgán státní správy lesů prověří v lesních porostech jakým způsobem se zpracovatel plánu ve schvalovaném plánu vyrovnal s oprávněnými požadavky dotčených orgánů a osob, prověří správnost zjištění stavu lesa a zejména způsob a správnost odvození závazných ustanovení plánu.

(3)

K závěrečnému šetření musí být přizván vlastník lesa, zpracovatel plánu a dotčené orgány a právnické a fyzické osoby.

(4)

Plány se schvalují s platností k 1. lednu stanoveného roku. V období do schválení plánu se vlastník lesa řídí návrhem plánu, to se však nevztahuje na hospodářská opatření podléhající výjimce podle § 31 odst. 2 a § 33 odst. 5lesního zákona.

(5)

V rozhodnutí o schválení plánu uvede orgán státní správy lesů závazná ustanovení plánu podle § 24 odst. 2 a povolení výjimek podle § 31 odst. 2 a § 33 odst. 5lesního zákona, dále uvede, jakým způsobem se schválený plán vypořádal s oprávněnými požadavky dotčených orgánů a právnických a fyzických osob.

§ 12

Změny plánu

(1)

Změnou plánu je provedení změn závazných a doporučujících ustanovení plánu.

(2)

Pro postup projednávání a schvalování změn plánu se použijí ustanovení o schvalování plánu ( § 11).

Oddíl třetí

Lesní hospodářské osnovy (§ 13-18)

§ 13

Zadávání osnov

(1)

Zpracování osnov zadává místně příslušný orgán státní správy lesů (dále jen "zadavatel") pro ucelená území (dále jen "zařizovací obvody") tak, aby osnova zahrnovala v tomto území všechny lesy, pro které se osnova zpracovává ( § 25 odst. 1 lesního zákona).

(2)

Zařizovací obvod zahrnuje zpravidla několik katastrálních území. Hranice zařizovacího obvodu respektuje hranice katastrálních území. V odůvodněných případech se lze od této hranice odchýlit, avšak ke stanovení takové hranice se využijí v terénu dobře identifikovatelné linie a respektují se hranice pozemků.

(3)

Záměr zadat zpracování osnovy, včetně vymezení zařizovacího obvodu, vyhlásí zadavatel v dostatečném předstihu, nejméně však 18 měsíců před počátkem její platnosti. Současně stanoví termín pro uplatnění záměrů a požadavků vlastníků lesa.

(4)

Nejpozději 12 měsíců před počátkem platnosti osnovy musí být zpracování osnovy zadáno zpracovateli osnovy. Součástí zadání je i předání podkladových materiálů zpracovateli osnovy.

(5)

Podkladové materiály pro zpracování osnovy jsou:

a)

katastrální mapa,

b)

výpis z katastru nemovitostí,

c)

identifikace pozemků určených k plnění funkcí lesa,

d)

obrysová nebo porostní mapa,

e)

typologická mapa,

f)

hospodářská kniha,

g)

oblastní plán rozvoje lesů.

§ 14

Zpracování osnov

(1)

Lesy na území zařizovacího obvodu se dělí na oddělení, dílce, porosty, případně se vyliší porostní skupiny a etáže. Pro návrh jednotek prostorového rozdělení lesa se přiměřeně využívají ustanovení § 6 odst. 1 až 12 této vyhlášky.

(2)

V terénu identifikovatelné hranice lesních pozemků jednotlivých vlastníků lesů tvoří nejméně hranici porostu.

(3)

Nejsou-li hranice majetku jednotlivých vlastníků lesů v terénu identifikovatelné, lze takové majetky sdružit v rámci tzv. souhrnného porostu. Vlastnické hranice se přenesou do lesnické mapy podle katastrální mapy jako hranice porostů. Popis stavu lesa a návrh hospodářských opatření pro tyto porosty bude odvozen jako plošný podíl majetkových částí souhrnného porostu.

(4)

Při vyhotovování osnov zpracovatel přihlíží ke včas uplatněným hospodářským záměrům a požadavkům vlastníků lesa a dalších subjektů, pokud se jich zpracování osnov a navržené hospodaření v lese dotýká.

(5)

Nezbytnou podmínkou zpracování osnov je provedené terénní šetření. Terénní šetření pro zpracování osnov nelze provádět způsobem zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše.

(6)

Platnost osnov a jejich změn je vždy k 1. lednu kalendářního roku.

(7)

Zpracovatel osnov předá zadavateli osnovu nejpozději do 30. června prvního roku její platnosti.

§ 15

Náležitosti osnov

(1)

Osnova obsahuje:

a)

všeobecnou část,

b)

podrobné údaje pro porosty, porostní skupiny či etáže a dřeviny,

c)

plochovou tabulku,

d)

lesnickou mapu,

e)

vlastnické separáty.

(2)

Všeobecná část zahrnuje:

a)

vymezení území, pro které je osnova zpracována, včetně schematického grafického zobrazení a označení navazujících plánů a osnov,

b)

údaj o zpracovateli osnovy a údaj o časové platnosti osnovy,

c)

výčet veřejných zájmů v oblasti zpracování osnovy ve vazbě na hospodaření (využijí se zejména údaje z oblastního plánu rozvoje lesů),

d)

rámcové směrnice hospodaření pro hospodářské soubory na daném území,

e)

tabulku souhrnných údajů za osnovu ve struktuře dat uvedených v příloze č. 1 této vyhlášky.

(3)

Podrobné údaje pro porosty, porostní skupiny či etáže a dřeviny zahrnují identifikaci vlastníka lesa, přírodní lesní oblast, kategorii lesa, pásmo ohrožení lesa imisemi, katastrální území, výměru, případně plochu porostní půdy, lesní typ a hospodářský soubor, věk a zakmenění, fenotypovou klasifikaci, taxační veličiny, údaje o porostních zásobách dle dřevin a za jednotky zjištění stavu lesa a navrhovaná hospodářská opatření, včetně podílu melioračních a zpevňujících dřevin a údajů o rozsahu naléhavé výchovy v porostech do 40 let věku. V lesích ochranných a v lesích zvláštního určení dále uvádí účelová opatření podle zvláštních předpisů. 11 Pro způsob zjišťování a použití technických jednotek platí přiměřeně ustanovení o plánu. Podrobné údaje jsou zpracovány v písemné i digitální formě.

(4)

Plochová tabulka sestává z výčtu parcel pozemků určených k plnění funkcí lesa pojatých do osnovy, s uvedením jejich výměry, dále z výčtu porostní půdy s uvedením jednotky prostorového rozdělení lesa od úrovně porostů výše, dále bezlesí a jiné pozemky s jejich označením a uvedením účelu využití. Údaje jsou členěny dle katastrálních území, vlastníků lesů a kategorií lesů.

(5)

Lesnická mapa se vyhotovuje v analogové a digitální formě v měřítku 1 : 10 000 či větším (podrobnějším) s mapovými značkami podle přílohy č. 2 této vyhlášky. Obsahuje vždy údaj o měřítku mapy, zákres a označení jednotek prostorového rozdělení lesa až na úroveň jednotek, pro které se zjišťuje stav lesa, číselné označení bezlesí a zákres doporučené těžby obnovní.

§ 16

Způsob odvození závazných ustanovení osnov

(1)

Nepřekročitelná celková výše těžeb se stanoví s přihlédnutím k očekávanému podílu nahodilých těžeb, jako suma všech plánovaných těžeb na lesních pozemcích vlastníka.

(2)

Minimální podíl melioračních a zpevňujících dřevin je uveden procenticky u všech porostů (porostních skupin, etáží) starších 80 let a u všech mladších, do nichž osnova plánuje nebo v nichž připouští obnovu; nevztahuje se na lesy vlastníků s výměrou lesa do 3 ha.

§ 17

Předávání osnov vlastníkům lesů

(1)

Orgán státní správy lesů, který zpracování osnovy zadal, oznámí veřejnou vyhláškou lhůtu a místo, kde vlastník lesa obdrží osnovu týkající se jeho lesa ( § 25 odst. 4 lesního zákona). Oznámení veřejnou vyhláškou se provede tak, že se oznámení vyvěsí po dobu 15 dnů způsobem v místě obvyklým.

(2)

Osnovu obdrží odborný lesní hospodář pověřený orgánem státní správy lesů dle § 37 odst. 6 lesního zákona.

§ 18

Změny osnov

(1)

Změny osnov lze zpracovat, změní-li se výrazně podmínky, za kterých byla osnova vyhotovena (zejména výrazné změny zdravotního stavu lesa a nastalé kalamity, kategorizace lesů, rozsáhlé změny majetkových poměrů v lesích apod.).

(2)

Záměr zadat zpracování změn osnov vyhlásí zadavatel v dostatečném předstihu, přitom uvede důvody pro zpracování změn osnovy a stanoví části osnovy, kterých se budou změny týkat. Současně stanoví termín pro uplatnění záměrů a požadavků vlastníků lesů.

(3)

Na změny částí osnov týkající se jednotlivých majetků vyvolané vznikem nahodilých těžeb ( § 33 odst. 2 lesního zákona) se nevztahuje ustanovení odstavce 2. Orgán státní správy lesů jejich zpracování zadá nebo provede změnu závazného ustanovení osnovy na základě žádosti vlastníka lesa a po prověření oprávněnosti jeho požadavku.

Oddíl čtvrtý

(§ 19)

§ 19

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Ministr:

Ing. Lux v. r.

Příloha č. 2

Jednotné mapové značky pro lesnické mapy

(velikost odpovídající měřítku 1:5000)

 

Doporučené barvy pro porostní lesnickou mapu

(*) v barvách věkových tříd“.

Příloha č. 3

Příloha č. 3 nebyla ve Sbírce zákonů publikována.

 

Příloha č. 4

České jméno

Vědecké jméno

Zkratka

smrk ztepilý

Picea abies

SM

smrk pichlavý

Picea pungens

SMP

smrk černý

Picea mariana

SMC

smrk sivý

Picea glauca

SMS

smrk omorika

Picea omorika

SMO

smrk Engelmannův

Picea engelmannii

SME

smrky ostatní

SMX

jedle bělokorá

Abies alba

JD

jedle obrovská

Abies grandis

JDO

jedle stejnobarvá (ojíněná)

Abies concolor

JDJ

jedle kavkazská

Abies nordmanniana

JDK

jedle vznešená

Abies procera

JDV

jedle ostatní

JDX

douglaska tisolistá

Pseudotsuga menziesii

DG

borovice lesní

Pinus sylvestris

BO

borovice černá

Pinus nigra

BOC

borovice Banksova

Pinus banksiana

BKS

borovice vejmutovka

Pinus strobus

VJ

borovice limba

Pinus cembra

LMB

borovice pokroucená

Pinus contorta

BOP

borovice zobanitá (blatka)

Pinus uncinata ssp. uliginosa

BL

borovice kleč

Pinus mugo

KOS

borovice ostatní

BOX

modřín opadavý

Larix decidua

MD

modříny ostatní

MDX

tis červený

Taxus baccata

TS

jalovec obecný

Juniperus communis

JAL

ostatní jehličnaté

JX

souše jehličnaté

SOJ

dub letní

Quercus robur

DB

dub letní slavonský

Quercus robur f. slavonica

DBS

dub zimní

Quercus petraea

DBZ

dub červený

Quercus rubra

DBC

dub pýřitý (šipák)

Quercus pubescens

DBP

dub bažinný

Quercus palustris

DBB

dub mnohoplodý

Quercus polycarpa

DBM

dub cer

Quercus cerris

CER

duby ostatní

DBX

buk lesní

Fagus sylvatica

BK

habr obecný

Carpinus betulus

HB

javor mléč

Acer platanoides

JV

javor klen

Acer pseudoplatanus

KL

javor babyka

Acer cam pestře

BB

javor jasanolistý

Acer negundo

JVJ

jasan ztepilý

Fraxinus excelsior

JS

jasan americký

Fraxinus americana

JSA

jasan úzkolistý

Fraxinus angustifolia

JSU

jasan pensylvánský

Fraxinus pennsylvanica

JSP

jilm habrolistý

Ulmus minor

JL

jilm drsný (horský)

Ulmus glabra

JLH

jilm vaz

Ulmus laevis

JLV

trnovník akát

Robinia pseudoacacia

AK

bříza bělokorá

Betula pendula

BR

bříza pýřitá

Betula pubescens

BRP

bříza pýřitá karpatská

Betula pubescens carpatica

BRC

jeřáb ptačí

Sorbus aucuparia

JR

jeřáb břek

Sorbus torminalis

BRK

jeřáb oskeruše

Sorbus domestica

OSK

jeřáby ostatní

 

JRX

ořešák královský

Juglans regia

OR

ořešák černý

Juglans nigra

ORC

třešeň ptačí

Prunus avium

TR

střemcha obecná

Prunus padus

STO

střemcha pozdní

Prunus serotina

STP

hrušeň polnička

Pyrus pyraster

HR

jabloň lesní

Malus sylvestris

JB

platan javorolistý

Platanus xhispanica

PL

kaštanovník jedlý

Castanea sativa

KJ

ostatní listnaté tvrdé

LTX

lípa srdčitá (malolistá)

Tilia cordata

LP

lípa velkolistá

Tilia platyphyllos

LPV

lípa stříbrná

Tilia tomentosa

LPS

líska obecná

Corylus avellana

LO

líska turecká

Corylus colurna

LTU

olše lepkavá

Ainus glutinosa

OL

olše šedá

Ainus incana

OLS

olše zelená

Alnus alnobetula

OLZ

topol osika

Populus tremula

OS

topol bílý (linda)

Populus alba

TP

topol černý

Populus nigra

TPC

topol šedý

Populus xcanescens

TPE

ostatní topoly nešlechtěné

TPX

topol kanadský

Populus xcanadensis

TPK

ostatní topoly šlechtěné

TPS

vrba jíva

Salix caprea

JIV

vrba bílá

Salix alba

VR

vrba křehká

Salix euxina

VRH

vrba košíkářská

Salix viminalis

VRK

vrba nachová

Salix purpurea

VRN

vrba šedá

Salix elaeagnos

VRE

ostatní vrby

VRX

jírovec maďal

Aesculus hippocastanum

KS

pajasan žláznatý

Ailanthus altissima

PJ

pavlovnie plstnatá

Paulownia tomentosa

PAV

ostatní listnaté měkké

LMX

souše listnaté

SOL

keře

KR

Příloha č. 5

Dílčí těžební procento, normální paseka, těžba celková, celkový běžný přírůst a probírkové intenzity pro odvození závazného ustanovení maximální celkové výše těžeb

Dílčí těžební procento pro desetiletou platnost plánu pro jednotlivé hospodářské soubory nebo sdružené hospodářské soubory se shodným obmýtím a obnovní dobou se stanoví v jednotlivých věkových stupních na základě následující tabulky:

Počet desetiletí, o něž je věkový stupeň vzdálen od obmýtní doby

Obnovní doba (roky)

10

20

30

40

50

- 4

-

-

-

-

2%

- 3

-

-

4%

12%

18%

- 2

12%

25%

30%

29%

25%

- 1

86%

67%

50%

40%

33%

+ 1

100%

100%

88%

67%

50%

+ 2

100%

100%

100%

100%

88%

+ 3

100%

100%

100%

100%

100%

 

Ukazatel těžby mýtní (TM) pro hospodářský soubor (nebo sdružené HS) dle dílčích těžebních procent se vypočte po jednotlivých věkových stupních z následujícího vzorce:

 

 

TMHS - desetiletá těžba mýtní pro hospodářský soubor dle dílčích těžebních procent

Zi - zásoba dřeva v m3b.k. v jednotlivých věkových stupních (označeny dolním indexem i) příslušného hospodářského souboru zatížených těžebním procentem

k - celkový počet věkových stupňů příslušného hospodářského souboru zatížených těžebním procentem

ti(%) - těžební procento příslušného věkového stupně (označen dolním indexem /) v rámci daného hospodářského souboru (nebo sdružených HS)

 

Normální paseka na dobu platnosti LHP se stanoví z následujícího vzorce:

 

 

B - normální paseka

P - výměra porostní půdy celku

U - obmýtí celku

ZM - průměrná zásoba mýtních porostů; zásobou mýtních porostů je zásoba věkového stupně, do kterého spadá průměrné obmýtí snížené o polovinu průměrné obnovní doby a věkové stupně starší

n - počet let, pro které se LHP zpracovává (zpravidla 10 let)

 

Pro lesy obhospodařované hospodářským způsobem výběrným, vyjma lesů ve kterých je stav lesa zjišťován na inventarizační ploše, se stanoví ukazatel celkové výše těžeb (těžba mýtní a předmýtní se nerozlišuje) pomocí celkového běžného přírůstu z následujícího vzorce:

 

 

TC - ukazatel těžby celkové na dobu platnosti LHP (zpravidla 10 let)

CBP - zjištěný celkový běžný přírůst roční v m3b.k.

Zs - zjištěná porostní zásoba skutečná v m3b.k.

Zn - vzorová (normální) porostní zásoba odvozená ze vzorové křivky stromových četností v m3b.k.

a - vyrovnávací doba uváděná v desítkách let

t - doba platnosti LHP (zpravidla 10 let)

 

Celkový běžný přírůst roční (CBP) se pak zjistí z následujícího vzorce:

 

 

Z1 - inventarizovaná zásoba předchozí v m3b.k.

Z2 - inventarizovaná zásoba současná v m3b.k.

Tt - celková těžba za inventarizované období v m3b.k.

t - interval mezi inventarizacemi (počet let)

V případě, že výše předmýtních těžeb není v porostech při vyhotovení LHP navržena, odvodí se pro celý zařizovaný majetek v hospodářských souborech ze zásob jednotlivých dřevin, probírkových intenzit (procent) a průměrného zakmenění ve věkových stupních.

 

Probírkové intenzity jsou:

Výše decenálních výchovných těžeb (se zahrnutím přirozené mortality) vyjádřená v procentech zásoby hroubí s kůrou na počátku decénia.

DŘEVINA

ZAKMENĚNÍ

VĚK (roky)

20

30

40

50

60

70

80

90

100

Smrk (porosty nižších bonit)

1,0

-

14%

12%

11%

9%

8%

7%

6%

6%

0,9

-

7%

4%

3%

3%

3%

3%

2%

2%

0,8

-

2%

3%

3%

2%

2%

2%

2%

2%

0,7

-

1%

2%

2%

2%

2%

2%

2%

2%

Smrk (porosty vyšších bonit)

1,0

47%

24%

17%

12%

10%

8%

7%

6%

6%

0,9

38%

16%

7%

5%

4%

4%

3%

3%

3%

0,8

29%

4%

4%

4%

4%

3%

3%

3%

2%

0,7

10%

4%

4%

4%

3%

2%

2%

2%

2%

Borovice

1,0

19%

15%

14%

12%

11%

10%

9%

8%

8%

0,9

14%

7%

7%

6%

6%

5%

4%

3%

3%

0,8

6%

4%

6%

6%

5=

4%

3%

3%

3%

0,7

4%

4%

5%

5%

4%

3%

3%

3%

2%

Buk

1,0

-

21%

21%

18%

16%

13%

11%

10%

9%

0,9

-

16%

13%

10%

6%

4%

2%

1%

1%

0,8

-

10%

4%

2%

2%

2%

2%

1%

1%

0,7

-

2%

1%

2%

2%

2%

1%

1%

1%

Dub letní a zimní

1,0

-

26%

17%

12%

10%

8%

7%

6%

6%

0,9

-

17%

9%

3%

3%

3%

2%

2%

2%

0,8

-

8%

3%

4%

3%

3%

2%

2%

2%

0,7

-

3%

3%

3%

3%

2%

2%

2%

2%

Rozmezím nižších a vyšších bonit je střed bonitního rozpětí.

Příloha č. 6

Způsob provádění zjišťování stavu lesa na inventarizační ploše, rozsah zjišťovaných údajů na inventarizační ploše, postup provádění statistického vyhodnocení zjištěných údajů a stanovení ukazatele celkové výše těžeb

I.

Vymezení pojmů

 

Pro účely této přílohy se rozumí

1.

vzorníkem prvního stupně (dále jen „vzorník 1“) kmen hroubí nebo pařez zaregistrovaný na příslušné podploše, tedy kmen nebo pařez, který polohou a výčetní tloušťkou, nebo tloušťkou pařezu, splňuje podmínky pro registraci; kmen hroubí nebo pařez je zaregistrován jako vzorník 1, pokud se střed inventarizační plochy (dále též jen „plocha“) nalézá v jeho zóně zahrnutí,

2.

vzorníkem druhého stupě (dále jen „vzorník 2“) kmen, který patří do podmnožiny vzorníků 1; na vzorníku 2 se provádí měření výšek, případně též horních tlouštěk,

3.

zónou zahrnutí kmene hroubí (dále jen „zóna zahrnutí“) část území výběrového strata, tvořená kruhem se středem na pozici kmene hroubí nebo pařezu, jehož poloměr odpovídá největší podploše, na které může být daný kmen nebo pařez zaregistrován; padne-li střed plochy do části kruhu se středem na poloze kmene, která se nachází mimo inventarizovaný celek, mimo příslušné stratum, mimo porostní půdu, případně na nepřístupné nebo neschůdné části území, není na inventarizační ploše prováděna registrace kmenů a daný kmen nebo pařez tak není vybrán jako vzorník 1; pro vzorník 2 je velikost zóny zahrnutí dána maximální vzdáleností vzorníku 1 od středu plochy stanovenou pomocí relaskopické metody a

4.

směrodatnou chybou odmocnina odhadu variability bodového odhadu podle rovnice:

(1)

přičemž variabilita byla odhadnuta některým z postupů popsaných v této příloze, viz vzorce (9), (12), (15) a (17).

 

ZPŮSOB PROVÁDĚNÍ ZJIŠŤOVÁNÍ STAVU LESA NA INVENTARIZAČNÍ PLOŠE A ROZSAH ZJIŠŤOVANÝCH ÚDAJŮ

 

II.

Požadavky na počet a umístění inventarizačních lokalit a ploch

 

1.

V rámci inventarizované části celku musí být provedeno inventarizační šetření nejméně na padesáti lokalitách.

2.

V každém stratu musí být provedeno inventarizační šetření nejméně na pěti lokalitách.

3.

Strata a jejich návrhy podle § 7b odst. 3 musí splňovat tyto podmínky:

a)

strata se nachází na území celku v rámci jeho inventarizované části,

b)

strata se polohově nepřekrývají,

c)

každé stratum je v rámci celku opatřeno jednoznačným identifikátorem,

d)

každé stratum je zakresleno samostatnou geometrií v digitální mapě v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální a

e)

ke každému stratu je připojena informace o požadovaném počtu lokalit a schéma umístění jednotlivých inventarizačních ploch vzhledem ke každé inventarizační lokalitě.

4.

V rámci strata musí být nominální počet ploch a jejich umístění vzhledem ke každé lokalitě konstantní, přičemž maximální vzdálenost plochy od polohy příslušné lokality nesmí překročit 250 m a nominální počet ploch na jednu lokalitu v rámci strata musí být v rozmezí od 1 do 4 ploch.

5.

Plochy jsou zakládány a šetřeny jako trvalé s požadavkem na opakovanou identifikaci kmenů a pařezů mezi po sobě jdoucími inventarizacemi.

6.

Změna strata je možná pouze jeho zrušením a definováním jednoho nebo více nových strat. Při první inventarizaci následující po změně strata se opakuje terénní šetření na plochách dosavadního strata šetřených v předchozí inventarizaci. Zároveň se provede první šetření na plochách nově definovaných strat.

7.

Středy ploch musí být v terénu trvale stabilizovány geodetickým mezníkem s kovovým jádrem, nebo obdobným kovovým předmětem umožňujícím dohledání pomocí detektoru kovů. Ve zvláštních případech (skála, lesní cesta, vodní tok či plocha) se připouští stabilizace mimo vlastní střed plochy, avšak do maximální vzdálenosti 20 m od skutečné polohy středu plochy. Stabilizace středu plochy v náhradním umístění nemá vliv na polohu plochy samotné. Ta se v takovém případě nijak neposouvá a její umístění vzhledem poloze lokality v referenční inventarizační síti je zachováno.

8.

Poloha stabilizace středu plochy musí být zdokumentována dvěma fotografiemi ze dvou, na sebe kolmých směrů, na nichž je poloha středu plochy viditelně označena geodetickou vytyčkou nebo dřevěným kolíkem s barevně zvýrazněným vrcholem.

9.

Pozice stabilizace středu plochy musí být zaměřena vzhledem ke dvěma pomocným navigačním objektům trvalého charakteru, nalézají-li se takové objekty do vzdálenosti 25 m od stabilizace plochy. V případě, že se trvalé objekty v okolí plochy nevyskytují, provede se zaměření stabilizace plochy vůči dvěma kmenům případně pařezům, nacházejícím se mimo inventarizační plochu. Tyto kmeny, případně pařezy, musí být trvale a viditelně barevně označeny.

10.

Poloha na povrchu pomocného navigačního objektu (v případě kmenů nebo pařezů musí být barevně označena), odkud byla stabilizace plochy polohově zaměřena, musí být zdokumentována fotografií pořízenou ve směru od středu plochy. Provedení a kvalita fotografie musí umožnit jednoznačnou identifikaci pomocného navigačního objektu při následné inventarizaci (zpravidla po 10 letech).

 

III.

Požadavky pro sběr dat na inventarizačních plochách

 

1.

Plocha musí obsahovat alespoň jednu, maximálně však tři podplochy. Společný střed těchto podploch je totožný se středem plochy.

2.

Maximální poloměr podplochy je 20 metrů, minimální 3 metry.

3.

Počet kruhových podploch, jejich velikost a jim přiřazené registrační hranice tloušťky (výčetní tloušťky a tloušťky pařezů) musí být shodné v rámci všech ploch strata.

4.

Počet a velikost podploch a s nimi související registrační hranice tloušťky se volí tak, aby průměrný počet na jednu plochu zaregistrovaných kmenů a pařezů (počítáno dohromady) v rámci celého strata neklesl pod 10.

5.

Kmeny a pařezy jsou registrovány pouze na plochách, respektive podplochách, jejichž střed leží na přístupné a schůdné části porostní půdy, příslušného strata.

6.

Jako vzorníky 1 jsou registrovány všechny kmeny, které překračují registrační hranici výčetní tloušťky nejmenší kruhové podplochy, do které polohově náleží. Dále jsou jako vzorníky 1 registrovány všechny pařezy. Namísto výčetní tloušťky je pro registraci pařezů rozhodující tloušťka v nejvyšším místě nad patou kmene, kde lze původní tloušťku kmene spolehlivě změřit, nebo odhadnout. Při opakované inventarizaci jsou jako vzorníky 1 automaticky zahrnuty všechny vzorníky 1 z předchozí inventarizace.

7.

Pro vzorník 1 se zjišťuje základní sada vlastností, mezi které patří: výčetní tloušťka případně tloušťka pařezu, druh dřeviny, živý či mrtvý kmen, pařez, stojící či ležící kmen, poškození zlomem nebo vývrat. V případě opakované inventarizace se dále zjišťují chyby předchozího postupu, a to opomenutý kmen, nebo kmen, který neměl být dříve registrován a dále příslušnost ke komponentám změny zásoby dříví, viz schéma na obrázku 1.

8.

Měření výšky kmene (stromu) se provádí na živých vzornících 2, které nejsou pařezem, ležícím kmenem, vývratem, zlomem, nejsou výrazně ohnuté a ani nejsou jinak poškozeny respektive deformovány způsobem ovlivňujícím výšku kmene.

9.

Výběr vzorníků 2 je prováděn relaskopickou metodou. Vzorník 1 je vybrán za vzorník 2, pokud jeho vzdálenost od středu inventarizační plochy nepřekračuje mezní vzdálenosti lmax (udanou v metrech) podle vzorce:

(2)

kde d13 je výčetní tloušťka změřená na konkrétním vzorníku 1 (udaná v centimetrech), je relaskopický faktor pro kruhovou základnu uvedený v m2ha-1 a a jezáměrný úhel relaskopické pomůcky. Relaskopický faktor musí být zvolen jednotně pro výběrové stratum, vždy však v rozmezí od 4 do 12 m2ha-1přičemž průměrný počet vzorníku 2 na jednu inventarizační plochu strata nesmí klesnout pod 2.

10.

Na středu plochy se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují následující údaje:

a)

identifikátor lesního hospodářského celku,

b)

identifikátor inventarizační kampaně, datum jejího zahájení a ukončení,

c)

identifikátor strata

d)

identifikátor lokality,

e)

identifikátor plochy,

f)

příslušnost k oddělení, dílci, porostu a hospodářské skupině,

g)

datum měření a datum předchozího měření (opakovaná inventarizace),

h)

při měření použitá magnetická deklinace,

i)

generovaná souřadnice středu inventarizační plochy,

j)

souřadnice globálního družicového polohového systému stabilizovaného středu plochy v souřadnicovém systému Jednotné trigonometrické sítě katastrální,

k)

pozice náhradní stabilizace středu plochy vzhledem ke skutečnému středu,

l)

první fotografie stabilizace středu plochy,

m)

druhá fotografie stabilizace středu plochy,

n)

přístupnost a schůdnost středu plochy současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

o)

stabilizace na středu plochy nebo v náhradním umístění,

p)

nově založená nebo opakovaně šetřená plocha,

q)

úspěšnost dohledání plochy a opakované identifikace kmenů (opakovaná inventarizace),

r)

důvod nedohledání plochy nebo neobnovení polohy kmenů (opakovaná inventarizace),

s)

kategorie a druh pozemku současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

t)

lesní typ zjištěný na středu inventarizační plochy,

u)

expertně určená cílová zásoba,

v)

expertně určený průměrný roční celkový běžný přírůst (CBP),

w)

vyrovnávací doba,

x)

jméno měřiče,

y)

poznámka.

11.

Pro vzorníky 1 se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují následující údaje:

a)

identifikátor lesního hospodářského celku,

b)

identifikátor inventarizační kampaně, datum jejího zahájení a ukončení,

c)

identifikátor strata,

d)

identifikátor lokality,

e)

identifikátor plochy,

f)

identifikátor kmene/pařezu, současný i předchozí (opakovaná inventarizace),

g)

pozice kmene vzhledem ke středu plochy,

h)

výčetní tloušťka respektive tloušťka pařezu, současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

i)

modelová výška kmene (stromu), současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

j)

tabulkový objem hroubí pro modelovou výšku (případně tarif, s kůrou a bez kůry),

k)

tabulkový objem hroubí pro modelovou výšku v předchozí inventarizaci (případně tarif, s kůrou a bez kůry),

l)

plocha zóny zahrnutí prvního stupně výběru, současná a předchozí (opakovaná inventarizace),

m)

procento normálního objemu hroubí (torza souší), současné a předchozí (opakovaná inventarizace),

n)

úspěšnost případně důvody neúspěchu opakované identifikace kmene (opakovaná inventarizace),

o)

pařez nebo normální kmen hroubí (jehličnatý nebo listnatý pařez, starý pařez nebo čerstvý pařez po těžbě či mortalitě),

p)

poloha pařezu po těžbě nebo mortalitě (uvnitř nebo vně příslušné kruhové podplochy),

q)

souš (stojící jehličnatá nebo listnatá souš, případně její torzo

r)

dřevina (u pařezů z předchozí inventarizace pouze v členění na jehličnaté a listnaté),

s)

rozdvojení kmene (dvoják),

t)

zlom, vývrat nebo ohnutí kmene,

u)

příslušnost ke komponentě změny zásoby dříví podle schématu na obrázku 1 (opakovaná inventarizace),

v)

vyklizení kmene po těžbě respektive mortalitě (opakovaná inventarizace).

12.

Pro vzorníky 2 se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují doplňující údaje:

a)

měřená výška kmene (stromu), současná a předchozí (opakovaná inventarizace)

b)

tabulkový objem hroubí pro výčetní tloušťku a měřenou výšku (s kůrou a bez kůry),

c)

tabulkový objem hroubí pro výčetní tloušťku a měřenou výšku v předchozí inventarizaci (s kůrou a bez kůry),

d)

plocha zóny zahrnutí druhého stupně výběru, současná a předchozí (opakovaná inventarizace).

13.

Pro pomocné navigační objekty se při inventarizačním šetření zjišťují a evidují následující údaje:

a)

identifikátor lesního hospodářského celku,

b)

identifikátor inventarizační kampaně, datum jejího zahájení a ukončení,

c)

identifikátor strata,

d)

identifikátor lokality,

e)

identifikátor plochy,

f)

identifikátor pomocného navigačního objektu,

g)

popis navigačního objektu,

h)

fotografie navigačního objektu ve směru od stabilizace středu plochy,

i)

pozice stabilizace středu plochy vzhledem k pozici pomocného navigačního objektu.

14.

Údaje uvedené v bodech 10 až 13 se uvádějí v elektronické podobě jako samostatná příloha hospodářské knihy, strukturovaná po jednotlivých inventarizačních plochách.

 

POSTUP STATISTICKÉHO VYHODNOCENÍ ZJIŠTĚNÝCH ÚDAJŮ

 

IV.

Požadavky na vyhodnocení zjištěných údajů

 

1.

Odhady středních hodnot a úhrnů pro příslušné stratum, hospodářskou skupinu, celek či jeho inventarizovanou část a k těmto odhadům připojené směrodatné chyby mohou být spočítány pouze postupy podle této přílohy.

2.

Cílové parametry uvedené v § 7c vyhlášky mají charakter střední hodnoty vztažené k jednotce plochy porostní půdy.

3.

Cílové parametry uvedené v § 4 odst. 3 písm. e) vyhlášky mají charakter úhrnu vztaženého k celkové ploše hospodářské skupiny, celku či jeho inventarizované části.

 

V.

Odhad hektarové střední hodnoty

 

1.

Odhad Ŷc střední hektarové hodnoty v rámci přístupné a schůdné porostní půdy celého strata se počítá podle rovnice:

(3)

kde M(x) je počet ploch založených na lokalitě x, jejichž střed se nachází na přístupné a schůdné (množina A) části porostní půdy (množina F) daného strata podle rovnice

(4)

Symbol M značí nominální počet ploch každé lokality daného strata. Člen s2 označuje množinu lokalit referenční inventarizační sítě s alespoň jednou plochou uvnitř strata. Člen lFA(xl) je indikátorová proměnná definující, zda se střed plochy založené na bodě xl nachází v přístupné a schůdné části porostní půdy (hodnota 1), nebo nikoli (hodnota 0) podle rovnice:

(5)

Člen Yc(x) v rámci rovnice (3) představuje lokání hustotu, která je definována následovně:

(6)

Symbolem Y(xl) je označena lokální hustota na úrovni jednotlivé plochy, která se vypočítá podle vzorce:

(7)

kde značí hodnotu vlastnosti kmene zjištěnou podle dendrometrického modelu (výškové křivky, objemového tarifu), jehož chyby predikce nejsou považovány za zanedbatelné a je nezbytné je kompenzovat. je skutečná hodnota vlastnosti kmene zjištěná měřením případně podle dendrometrického modelu, jehož chyby považujeme za zanedbatelné. Symboly s1(xl) as2(xl) označují množiny vzorníků 1 a vzorníků 2 zaregistrovaných na ploše se středem na bodě xl. Hodnoty jsou získány na všech vzornících 1, zatímco hodnotyYj pouze na vzornících 2.

Člen je plocha části zóny zahrnutí Ki vzorníků 1 označeného indexem i, která leží uvnitř přístupné a schůdné části porostní půdy daného strata. Tato plocha se získá prostorovým oříznutím nominální zóny zahrnutí Ki digitální mapou přístupné a schůdné porostní půdy daného strata. Analogicky, odpovídá ploše zóny zahrnutí konkrétního vzorníků 2 (označen indexem j) vybíraného relaskopickou metodou. Nominální zóna zahrnutí konkrétního vzorníků 2 je zkonstruována se středem na poloze příslušného kmene (označeného indexem j)a s poloměrem rj odpovídajícím minimu z dvojice čísel:

a)

Maximální vzdálenost pro zahrnutí daného kmene do výběru pomocí relaskopické metody s faktorem f, viz první výraz v hranaté závorce rovnice (8).

b)

Poloměr rks největší z podploch, na které může být kmen s danou výčetní tloušťkou (d13) zaregistrován jako vzorník 1, viz druhý výraz v hranaté závorce rovnice (8).

(8)

Velikost zóny zahrnutí je stanovena po redukci pouze na části uvnitř přístupné a schůdné porostní půdy provedenou analýzou s využitím geografického informačního systému a příslušné mapy.

 

2.

Odhad variability Ŷc se spočítá podle vzorce

, (9)

kde n2 je velikost výběru, tedy počet lokalit referenční inventarizační sítě s alespoň jednou plochou umístěnou do daného strata. Člen označuje průměrný počet ploch na jednu lokalitu strata, jejichž střed se nachází na přístupné a schůdné porostní půdě. Počítá se podle rovnice:

. (10)

 

 

VI.

Odhad úhrnu

 

1.

Odhad úhrnu se získá vynásobením odhadu střední hodnoty Ŷc známou rozlohou přístupné a schůdné části porostní půdy daného strata podle rovnice:

(11)

2.

Odhad variability úhrnu se získá vynásobením odhadu variability střední hodnoty druhou mocninou známé velikosti podle rovnice:

(12)

 

VII.

Odhady pro podoblasti

 

1.

Odhad střední hektarové hodnoty pro libovolně definovanou podoblast D přístupné a schůdné části porostní půdy v rámci daného strata (např. pro hospodářskou skupinu, není-li tato shodná se stratem) se vypočítá postupem podle části V., avšak s nahrazením indikátorové proměnné IFA(xl) podle rovnice (5) indikátorovou proměnnou ID(xl) kódující příslušnost středu plochy do podoblasti D podle rovnice:

(13)

2.

Odpovídající odhad úhrnu se vypočítá postupem podle části VI., s dosazením střední hodnoty podle předchozího bodu a nahrazením plochy plochou λ(D) ve vzorcích (11) a (12).

 

VIII.

Stratifikované odhady

 

1.

V případě, že je na daném celku nebo jeho inventarizované části použito vícero strat, je bodový odhad úhrnu ve skupině K výběrových strat počítán podle rovnice:

(14)

kde je hodnota úhrnu ve výběrovém stratu označeném indexem k, spočítaná na základě vzorce (11), v případě odhadů pro podoblasti upraveného podle bodu 2. části VII.

2.

Odhad variability úhrnu ve skupině strat se získává součtem dílčích odhadů variabilit pro jednotlivá strata podle rovnice:

(15)

kde je odhad variability úhrnu pro stratum k podle rovnice (12), v případě odhadů pro podoblasti upravené podle bodu 2. části VII.

3.

Bodový odhad střední hodnoty na hektar porostní půdy ve skupině K výběrových strat vypočítán dělením úhrnu za celou skupinu strat součtem ploch přístupné a schůdné půdy jednotlivých strat:

(16)

V případě, že střední hodnota zahrnuje jen určité podoblasti Dk konkrétních strat, je pro tato strata namísto plochy do vzorce (16) dosazena plocha .

Odhad variability střední hodnoty ve skupině strat získáme podle vzorce:

(17)

V případě, že střední hodnota zahrnuje jen určité podoblasti Dk konkrétních strat, je pro tato strata namísto plochy do vzorce (17) opět dosazena plocha .

 

IX.

Odhad zásoby dříví

1.

Zásoba dříví zahrnuje objem hroubí všech stojících a ležících kmenů hroubí nacházejících se na přístupné a schůdné části porostní půdy v okamžiku, pro který je zásoba dříví odhadována.

2.

Odhady zásoby dříví jsou počítány příslušnými postupy podle částí V., VI., případně VII. a Vlil.

3.

Lokální hustota na úrovni jednotlivé plochy je pro odhad zásoby dříví definována takto:

(18)

 

kde s1(xl) a s2(xl) představují množiny vzorníků 1 a vzorníků 2, je indikátorová proměnná s hodnotou 1 pro kmen i zařazený do kategorií „Beze změny, živý kmen“, „Beze změny, souš“, „Dorost“, „Dorost, mortalita, souš“ a „Mortalita, souš“, viz schéma na obrázku 1, uzly 5, 8, 14, 18 a 19. Za a je dosazován objem vzorníků 1 respektive vzorníků 2 zjištěný pomocí tarifu, dvou nebo tříargumentových objemových tabulek s dosazením modelových výšek kmene, respektive modelových horních tlouštěk. Člen je objem hroubí vzorníků 2 zjištěný pomocí dvou nebo tříargumentových objemových tabulek, respektive funkcí pro hodnoty vstupních parametrů (výčetní tloušťky, výšky eventuálně též horní tloušťky) skutečně změřené během současné inventarizace. Ostatní symboly v rovnici (18) odpovídají rovnici (7).

4.

Lokální hustota pro odhad zásoby v období předchozí inventarizace je definována analogicky. Indikátorová proměnná nabývající hodnoty 1 pro kmeny kategorizované jako „Beze změny, živý kmen“, „Beze změny, souš“, „Těžba“, „Těžba, souše“, „Odlom souše“, „Mortalita, souš“ a „Mortalita, pařez“ viz uzly č. 12b, 13, 14, 16, 17b, 18 a 19 schématu na obrázku 1, a dále pro kmeny zaregistrované pouze při předchozí inventarizaci. Objemy kmenů v období současné inventarizace jsou nahrazeny svými ekvivalenty pro období předchozí inventarizace.

5.

Odhad zásoby v předchozí inventarizaci je prováděn pro území přístupné a schůdné části porostní půdy v období předchozí inventarizace.

 

X.

Odhad těžby dříví v období od předchozí inventarizace

 

1.

Od druhého provedení inventarizace jsou odhady těžby dříví počítány příslušnými postupy podle částí V., VI., VII. a případně Vlil.

2.

Odhad těžby na hektar porostní půdy využívá postupu pro podoblasti (viz část VII.), s tím, že do podoblasti řadíme pouze inventarizační plochy, které vyhovují všem dále uvedeným podmínkám:

a)

v předchozí inventarizaci plocha náležela k přístupné a schůdné části porostní půdy,

b)

při současné inventarizaci bylo na ploše možné posoudit příslušnost kmenů ke komponentám změny zásoby, viz schéma na obrázku 1.

3.

Při odhadu úhrnu těžby je ve vzorcích (11) a (12) za plochu podoblasti použita plocha přístupné a schůdné porostní půdy zjištěná při předchozí inventarizaci pro dané stratum.

4.

Lokální hustota pro odhad těžby od minulé inventarizace je na úrovni jednotlivé plochy definována rovnicí:

(19)

kde s1(xl) a s2(xl) představují množiny vzorníků 1 a vzorníků 2. Indikátorová proměnná I- nabývá hodnoty 1 pro vzorníky 1 (pařezy) kategorizované jako „Těžba“ nebo „Těžba souší“ (uzly 13 a 16 schématu na obrázku 1) vstupující do výpočtu objemem zjištěným pro období předchozí inventarizace . Indikátorová proměnná nabývá hodnotu 1 pro vzorníky (pařezy) kategorizované jako „Dorost, těžba“ (uzel 7 schématu na obrázku 1). Tyto kmeny k příslušné hustotě přispívají objemem odvozeným prookamžik těžby na základě měřené tloušťky pařezu, predikované výšky a případně i horní tloušťky.

Obrázek 1: Klasifikace kmenů hroubí a pařezů z pohledu příslušnosti ke komponentám změny zásoby dříví (KH - kmen hroubí)

 

STANOVENÍ UKAZATELE CELKOVÉ VÝŠE TĚŽEB

 

XI.

Odhad průměrného ročního celkového běžného přírůstu v období od předchozí inventarizace

 

1.

Odhady průměrného ročního celkového běžného přírůstu (dále jen „CBP“) se počítají příslušnými postupy podle částí V., VI., VII. a případně Vlil.

2.

Při odhadu úhrnu přírůstu je ve vzorcích (11) a (12) použita plocha přístupné a schůdné porostní půdy zjištěná při současné inventarizaci pro dané stratum.

3.

Lokální hustota pro odhad CBP je na úrovni jednotlivé plochy počítána následovně:

(20)

kde a jsou lokální hustoty odhadu zásoby pro období současné a předchozí inventarizace, viz vzorec (18), a t(xl)je lokální hustota odhadu těžby dříví v období od předchozí inventarizace, viz vzorec (19). Člen l(xl)označuje skutečnou délku periody od předchozí inventarizace v letech (zjišťuje se pro jednotlivé inventarizační plochy zvlášť). Na plochách, které nebyly šetřeny v předchozí inventarizaci, případně též na plochách, na nichž nebylo možné provést opakovanou identifikaci a posoudit status kmene podle schématu na obrázku 1, se hodnota lokální hustoty CBPe(xl)zjistí expertně (např. pomocí růstových tabulek, růstového simulátoru, přírůstovou analýzou letokruhů). V případě, kdy expertně získaná hodnota CBPe(xl) překračuje hodnotu CBPmax(xl) podle tabulky 1 určenou na základě nadmořské výšky středu plochy a jeho příslušnosti do ekologické řady typologického systému, použije se hodnota CBPmax(xl). Tento postup se použije též pro stanovení lokální hustoty CBP na všech plochách při prvním provedení inventarizace.

 

Tabulka 1: Maximální CBP [m3/ha/rok], hroubí bez kůry

Nadmořská výška středu inventarizační plochy [m n. m.]

Příslušnost středu inventarizační plochy k ekologické řadě typologického systému

extrémní

kyselá

živná

obohacená

humusem

obohacená

vodou

oglejená

podmáčená

rašelinná

pod 400

 

8,3

9,7

 

 

400 až 700

5

11,1

9,7

11,1

8,2

5,3

700 a výš

 

9,7

 

 

 

XII.

Odhad celkové výše těžby na období platnosti lesního hospodářského plánu

 

1.

Odhady celkové výše těžby (dále jen „CVT“) se počítají příslušnými postupy podle částí V., VI., VII. a případně Vlil.

2.

Při odhadu úhrnu CVT je ve vzorcích (11) a (12) použita plocha přístupné a schůdné porostní půdy daného strata zjištěná při současné inventarizaci.

3.

Lokální hustota pro odhad CVT je na úrovni jednotlivé plochy počítána podle vzorce:

(21)

kde l je uvažovaná platnost plánu (zpravidla 10 let), CBP(xl) je lokální hustota přírůstu dříví podle vzorce (20), je lokální hustota zásoby dříví podle vzorce (18), a(xl) je vyrovnávací doba v povoleném rozsahu od 30 do 60 let. Pro jednotlivé plochy může být

použita různá vyrovnávací doba v závislosti na záměru vlastníka, aktuálním charakteru porostu a stanovištních podmínkách. Člen Zc(xl) představuje cílovou zásobu podle vzorce (22), a ft je koeficient nesouladu mezi těžbou vykázanou lesní hospodářskou evidencí a těžbou odhadnutou postupem podle části X. za období od předchozí inventarizace, viz vzorec (23) dále.

4.

Cílová zásoba Zc(xl) se pro jednotlivé inventarizační plochy stanoví podle rovnice:

(22)

kde Ze(xl) je cílová zásoba stanovená expertním odhadem s přihlédnutím k informacím o zásobách modelových porostů a hospodářskému záměru vlastníka, Zmin(xl) je odečtená z tabulky 2 na základě nadmořské výšky a ekologické řady typologického systému na středu příslušné inventarizační plochy. Do vzorce (22) je tak dosazena vyšší z hodnot Ze(xl)a Zmin(xl).

 

Tabulka 2: Minimální cílové zásoby Zmin(xl) [m3/ha]; hroubí bez kůry

Nadmořská výška středu inventarizační plochy [m n. m.]

Příslušnost středu inventarizační plochy k ekologické řadě typologického systému

extrémní

kyselá

živná

Obohacená humusem

obohacená vodou

oglejená

podmáčená

rašelinná

pod 400

158

188

217

159

99

400 až 700

242

217

159

700 a výš

217

274

 

5.

Hodnota koeficientu nesouladu mezi těžbou vykazovanou lesní hospodářskou evidencí a těžbou odhadnutou postupem podle části X. se stanoví následovně:

, (23)

kde q představuje podíl ploch, na kterých byla úspěšně provedena opakovaná identifikace kmenů hroubí z celkového počtu ploch náležících do přístupné a schůdné porostní půdy v současné inventarizaci. TLHE je údaj o těžbě získaný z lesní hospodářské evidence za období od předchozí inventarizace a pro území přístupné a schůdné porostní půdy v okamžiku předchozí inventarizace. je odhad celkové těžby od předchozí inventarizace provedený postupem podle části X.



Poznámky pod čarou:

§ 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona.

Nařízení vlády č. 116/1995 Sb., kterým se stanoví geodetické referenční systémy, státní mapová díla závazná na celém území státu a zásady jejich používání.

Příloha č. 3 je uveřejněna jako samostatná příloha Sbírky zákonů (bude vydána jako zvláštní publikace Ministerstva zemědělství).

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 298/2018 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů.

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

§ 26 odst. 3 lesního zákona.

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 80/1996 Sb., o pravidlech poskytování podpory na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin a o poskytování náhrad zvýšených nákladů.

Poznámky pod čarou:
1

§ 3 odst. 1 písm. b) lesního zákona.

5

Nařízení vlády č. 116/1995 Sb., kterým se stanoví geodetické referenční systémy, státní mapová díla závazná na celém území státu a zásady jejich používání.

7

Příloha č. 3 je uveřejněna jako samostatná příloha Sbírky zákonů (bude vydána jako zvláštní publikace Ministerstva zemědělství).

8

Zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů.

9

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 298/2018 Sb., o zpracování oblastních plánů rozvoje lesů a o vymezení hospodářských souborů.

10

§ 26 odst. 3 lesního zákona.

11

Vyhláška Ministerstva zemědělství č. 80/1996 Sb., o pravidlech poskytování podpory na výsadbu minimálního podílu melioračních a zpevňujících dřevin a o poskytování náhrad zvýšených nákladů.