V § 11 odst. 1 písm. a) se vypouštějí slova „a doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. m) a n),“.

V § 12 odst. 1 se slova „písm. o) až u)“ nahrazují slovy „písm. m) až u)“.

V § 31 odst. 1 písm. b) se slova „v období do 31. prosince 2000 nejvýše tři roky, v období od 1. ledna 2001 do 31. prosince 2006 nejvýše čtyři roky a v období po 31. prosinci 2006 nejvýše pět roků“ nahrazují slovy „nejvýše tři roky“.

V § 34 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Do doby pojištění se pro účely předchozí věty započítávají náhradní doby pojištění pouze v rozsahu 80 %, s výjimkou náhradních dob pojištění za dobu účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. p), r) a s) a obdobných dob podle předpisů platných před 1. lednem 1996; počet dnů náhradních dob pojištění stanovený podle části věty před středníkem se přitom zaokrouhluje na celé dny směrem nahoru.“.

§ 37 se doplňuje odstavcem 5, který zní:

„(5)Výplata starobního důchodu, na který vznikl nárok podle § 29, náleží osobám vykonávajícím výdělečnou činnost na základě pracovněprávního vztahu, jen pokud tento vztah byl sjednán na dobu určitou, lze-li jej podle zvláštních předpisů na tuto dobu sjednat; ustanovení odstavce 1 není přitom dotčeno.“.

V § 40 odst. 2 se vypouští písmeno b) a zároveň se zrušuje označení písmene a). Na konci § 40 odst. 2 se vypouští slovo „nebo“ a čárka se nahrazuje tečkou.

V § 40 odst. 3 se za slova „považuje též“ vkládají slova „doba účasti na pojištění osob uvedených v § 5 odst. 1 písm. m) a n) a dále“ a na konci se tečka nahrazuje čárkou a připojují se tato slova: „nejdříve však po ukončení povinné školní docházky.“.

V § 41 odst. 2 větě druhé se za slova „a třetí“ vkládají tato slova: „a § 34 odst. 1 věty druhé“.

V § 41 odst. 3 větě první se za slova „doba pojištění“ vkládají tato slova: „uvedená v § 11 a v § 13 odst. 1“.

V § 45 odst. 2 větě třetí se za slova „věty druhé“ vkládají tato slova: „ , § 34 odst. 1 věty druhé“.

V § 46 odst. 4 se na konci připojuje tato věta: „Ustanovení odstavce 2 není přitom dotčeno.“.

§ 67 zní:

„§ 67

(1) Vyplácené důchody může vláda v době do 31.prosince 1998 zvýšit nařízením, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 5 % od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslednímu zvýšení těchto důchodů; vláda však zvýší nařízením vyplácené důchody vždy, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste aspoň o 10 % od kalendářního měsíce uvedeného v části věty před středníkem. Vyplácené důchody vláda v době po 31. prosinci 1998 zvýší nařízením, jestliže úhrnný index spotřebitelských cen vzroste alespoň o 5 %. Podmínka růstu tohoto indexu se posuzuje od kalendářního měsíce, který bezprostředně předchází kalendářnímu měsíci, v němž došlo k poslednímu zvýšení těchto důchodů.

(2) Zvýšení se stanoví tak, aby u průměrného starobního důchodu odpovídalo nejméně 70 % nárůstu indexu uvedeného v odstavci 1. Jestliže v kalendářním roce byly vyplácené důchody zvýšeny pouze podle věty první nebo zvýšeny nebyly, zvýší se při prvním zvýšení následujícím po tomto roce vyplácené důchody kromě zvýšení podle věty první též s přihlédnutím k růstu reálné mzdy. Zvýšení podle věty druhé se stanoví tak, aby toto zvýšení u průměrného starobního důchodu odpovídalo nejméně jedné třetině růstu reálné mzdy za ty kalendářní roky předcházející kalendářnímu roku, v němž se vyplácené důchody takto zvyšují, ke kterým od posledního zvýšení stanoveného podle věty druhé nebylo přihlédnuto.

(3) Růstem reálné mzdy podle odstavce 2 věty druhé a třetí se rozumí podíl indexu růstu průměrné nominální mzdy a indexu růstu spotřebitelských cen, přičemž tyto indexy růstu se stanoví podle údajů za kalendářní rok předcházející kalendářnímu roku, v němž se vyplácené důchody zvyšují, a za kalendářní rok, k němuž bylo naposledy přihlédnuto při zvýšení podle odstavce 2 věty druhé a třetí. Úhrnný index spotřebitelských cen a průměrná nominální mzda za kalendářní rok se zjišťují podle údajů Českého statistického úřadu. Průměrný starobní důchod se zjišťuje podle údajů České správy sociálního zabezpečení jako průměr ze všech starobních důchodů, které nejsou vypláceny v souběhu s jiným důchodem (§ 59) a jejichž výplata byla prováděna v kalendářním měsíci, v němž byly naposledy zvýšeny vyplácené důchody.“.

V § 74 se slova „do 31. prosince 2016“ nahrazují slovy „do 31. prosince 2018“ a na konci se připojuje tato věta: „Snížená věková hranice pro vznik nároku na starobní důchod se přitom považuje pro účely tohoto zákona za důchodový věk.“.

V § 76 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Nárok na snížení věkové hranice pro vznik nároku na starobní důchod podle předpisu uvedeného ve větě první vzniká též pojištěncům, kteří dosáhli 50 let do 31. prosince 2005, pokud splňují ostatní podmínky stanovené v tomto předpisu.“.

§ 107 odst. 2 zní:

„(2) Vláda může zvýšit nařízením částky stanovené v § 15, pokud od předchozího stanovení těchto částek byly vyplácené důchody zvýšeny aspoň o 5 %; zvýšení těchto částek se provádí od 1. ledna.“.

O nárocích na důchody, které vznikly před 1. lednem 1998 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, a o přiznání nebo změně výše těchto důchodů za dobu před 1. lednem 1998, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle předpisů platných před tímto dnem.

Jde-li o nároky na důchody vzniklé v období od 1. ledna 1998 do 30. června 1998 a o nichž nebylo před 1. červencem 1998 pravomocně rozhodnuto, a o přiznání nebo změnu výše těchto důchodů za dobu před 1. červencem 1998, i když o nich již bylo pravomocně rozhodnuto, rozhodne se o těchto nárocích podle předpisů platných v tomto období.

Podmínky zvýšení vyplácených důchodů (čl. I bod 12) a zvýšení částek, z nichž se vychází podle § 15 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, při stanovení výpočtového základu (čl. I bod 15), a podmínky pro zvýšení částek životního minima (čl. III bod 5) se zjišťují od posledního zvýšení těchto částek, které nastalo přede dnem účinnosti tohoto zákona.

Jestliže poživatel starobního důchodu přiznaného před 1. lednem 1998 je k tomuto dni výdělečně činný, vztahuje se na něho podmínka pro výplatu tohoto důchodu uvedená v § 37 odst. 5 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění tohoto zákona (čl. I bod 5), a pokud do dne předcházejícího splátce starobního důchodu splatné v dubnu 1998 neupraví svůj pracovněprávní vztah v souladu s touto podmínkou, nenáleží mu od této splátky výplata starobního důchodu. Skutečnost, že nesplňuje uvedenou podmínku pro výplatu starobního důchodu, je poživatel starobního důchodu povinen oznámit plátci důchodu do 31. ledna 1998; tuto ohlašovací povinnost má i zaměstnavatel poživatele starobního důchodu. Ohlašovací povinnost podle věty druhé nevzniká, jestliže poživatel starobního důchodu ukončí pracovněprávní vztah v době předcházející splátce starobního důchodu uvedené ve větě první nebo si v této době upraví pracovněprávní vztah v souladu s podmínkou uvedenou ve větě první.

Nároky na hmotné zabezpečení vzniklé uchazečům o zaměstnání přede dnem 1. ledna 1998 se posuzují podle dosavadních předpisů; výše hmotného zabezpečení se však od 1. ledna 1998 řídí ustanoveními tohoto zákona (čl. II).

V řízení se podle čl. IV postupuje u nároků na příspěvek na provoz motorového vozidla a příspěvek na úhradu pojistného vznikajících po 31. prosinci 1997.