1. | Příprava vzorků k analýze |
Úprava konečného vzorku dodaného do laboratoře je sled operací, nejčastěji prosévání, rozmělňováni a homogenizace, který se provádí tak, aby
a) | i nejmenší navážka, předpokládaná analytickými metodami, byla reprezentativní pro konečný vzorek, |
b) | při úpravě nebyla zrnitost hnojiva změněna natolik, že by tím byla znatelně ovlivněna rozpustnost v různých vyluhovacích činidlech |
2.1. | Stanovení amonného dusíku |
2.1.1 Stanovení amonného dusíku destilační metodou
Amoniak se vytěsní nadbytečným hydroxidem sodným, destiluje se a váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové, jejíž nadbytek se stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.
2.1.3 Stanovení amonného dusíku formaldehydovou metodou
Amonné ionty ve vodném roztoku se reakcí s formaldehydem převedou na prakticky neutrální hexamethylentetramin, při čemž se uvolní ekvivalentní množství oxoniových iontů. Ty se přímo stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného na fenolftalein.
2.2. | Stanovení amonného a dusičnanového dusíku podle Devardy |
Dusičnany a eventuálně přítomné dusitany se v silně alkalickém prostředí redukují vodíkem ve stavu zrodu, vznikajícím reakcí Devardovy slitiny s hydroxidem sodným. Vzniklý amoniak se spolu s původně přítomným vydestiluje a váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové, jejíž nadbytek se stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.
2.3. | Stanovení celkového dusíku (sumy anorganicky a organicky vázaného dusíku) |
2.3.1 Stanovení celkového dusíku v dusíkatém vápně bez dusičnanů
Vzorek se rozloží Kjeldahlovou metodou varem s kyselinou sírovou za přítomnosti měďnatého katalyzátoru. Ze vzniklého síranu amonného se amoniak vytěsní hydroxidem sodným a vydestiluje se do známého objemu odměrného roztoku kyseliny sírové, jejíž nadbytek se stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.
2.3.3 Stanovení celkového dusíku v močovině
Dusík z močoviny se varem vzorku s kyselinou sírovou převede na amonný, ten se z alkalického prostředí vydestiluje do známého objemu odměrného roztoku kyseliny sírové a její nadbytek se stanoví titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.
2.4. | Stanovení kyanamidového dusíku |
Kyanamid se z roztoku srazí jako stříbrná sůl, která se rozloží Kjeldahlovou metodou a dusík se stanoví jako v odst. 2.3.1.
2.5. | Stanovení biuretu v močovině |
Biuret tvoří v alkalickém prostředí za přítomnosti vinanu sodnodraselného s dvojmocnou mědí modrofialový vodorozpustný komplex, jehož absorbance se měří při vlnové délce 546 nm.
2.6. | Stanovení různých forem dusíku vedle sebe |
Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným, dusičnanovým, močovinovým a kyanamidovým dusíkem
2.6.1 Rozpustný a nerozpustný dusík (suma)
Stanovení se provádí pouze tehdy, je-li z výše uvedených forem dusíku přítomen též kyanamid.
2.6.1.1 Za nepřítomnosti dusičnanů se vzorek přímo mineralizuje Kjeldahlovým rozkladem.
2.6.1.2 Za přítomnosti dusičnanů se vzorek mineralizuje Kjeldahlovým rozkladem až po redukci práškovým železem a chloridem cínatým.
Poznámka:
Z hnojiv se vodou při teplotě místnosti vyluhuje amonný, dusičnanový a močovinový dusík (včetně biuretu), kyanamid vápenatý se hydrolyzuje (na Ca (HCN2)2) a nerozpuštěné zbývají močovino-aldehydické kondenzáty. Zjistí-li se při rozboru obsah nerozpustného dusíku vyšší než 0,5 %, lze soudit na přítomnost močovino-aldehydických kondenzátů popř. jiných forem nerozpustného dusíku. Pro tento případ je popsaný analytický postup bez úprav nevhodný.
2.6.2 Rozpustné formy dusíku
V různých podílech jediného roztoku vzorku se stanoví:
2.6.2.1 rozpustný celkový dusík
2.6.2.1.1 za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle Kjeldahla
2.6.2.1.2 za přítomností dusičnanů v alikvotním podílu roztoku předem zredukovaného podle Ulsche (práškovým železem v kyselém prostředí) rozkladem podle Kjeldahla. V obou případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou 2.1.1.
2.6.2.2 rozpustný celkový dusík bez dusičnanového dusíku Kjeldahlovým rozkladem po odstranění dusičnanů síranem železnatým v kyselém prostředí. Vzniklý amoniak se stanoví destilační metodou 2.1.1.
2.6.2.3 dusičnanový dusík z rozdílu:
2.6.2.3.1 za nepřítomnosti kyanamidu vápenatého rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a 2.6.2.2 nebo mezi 2.6.2.1.2 (rozpustný celkový dusík) a sumou amonného a močovinového dusíku (2.6.2.4 + 2,6.2.5),
2.6.2.3.2 za přítomnosti kyanamidu vápenatého rozdíl mezi 2.6.2.1.2 a 2.6.2.2 nebo mezi 2.6.2.1.2 a sumou (2.6.2.4 + 2.6.2.5 + 2.6.2.6).
2.6.2.4 amonný dusík
2.6.2.4.1 za přítomnosti samotného amonného nebo amonného a dusičnanového dusíku použitím destilační metody 2.1.1.
2.6.2.4.2 za přítomnosti močovinového nebo kyanamidového dusíku vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí proháněním vzduchem. Amoniak se váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové a stanoví jako při destilační metodě 2.1.1.
2.6.2.5 močovinový dusík
buď
2.6.2.5.1 přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se titruje odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové,
nebo
2.6.2.5.2 vážkově xanthydrolem; biuret se rovněž sráží, avšak může se bez velké chyby ztotožnit s močovinovým dusíkem, protože jeho absolutní obsah ve vícesložkových hnojivech je zpravidla malý,
nebo
2.6.2.5.3. výpočtem z rozdílů podle tabulky:
případ | N-NO3- | N-NH4+ | N-CN22- | N-CO(NH2)2 |
1 | nepřítomen | přítomen | přítomen | (2.6.2.1.1 ) - (2.6.2.4.2 + 2.6.2.6) |
2 | přítomen | přítomen | přítomen | (2.6.2.2) - (2.6.2.4.2 + 2.6.2.6) |
3 | nepřítomen | přítomen | nepřítomen | (2.6.2.1.1) - (2.6.2.4.2) |
4 | přítomen | přítomen | nepřítomen | (2.6.2.2) - (2.6.2.4.2) |
2.6.2.6 kyanamidový dusík srážením jako stříbrná sůl a stanovením dusíku ve sraženině podle Kjeldahla.
2.6.3 Stanovení různých forem dusíku vedle sebe v hnojivech s amonným, dusičnanovým a močovinovým dusíkem
V různých podílech jediného roztoku vzorku se stanoví:
2.6.3.1 celkový dusík:
2.6.3.1.1. za nepřítomnosti dusičnanů přímým rozkladem podle Kjeldahla,
2.6.3.1.2. za přítomnosti dusičnanů v alikvotním podílu roztoku předem zredukovaného podle Ulsche (práškovým železem v kyselém prostředí) rozkladem podle Kjeldahla.
V obou případech se vzniklý amoniak stanoví destilační metodou 2.1.1.
2.6.3.2 celkový dusík bez dusičnanového dusíku Kjeldahlovým rozkladem po odstranění dusičnanů síranem železnatým v kyselém prostředí. Vzniklý amoniak se stanoví destilační metodou 2.1.1.
2.6.3.3 dusičnanový dusík z rozdílu mezi 2.6.3.1.2 a 2.6.3.2 nebo mezi 2.6.3.1.2 a sumou rozpustného amonného a močovinového dusíku (2.6.3.4 + 2.6.3.5).
2.6.3.4 amonný dusík vytěsněním amoniaku za chladu ze slabě alkalického prostředí proháněním vzduchem. Amoniak se váže ve známém objemu odměrného roztoku kyseliny sírové a stanoví jako při destilační metodě 2.1.1.
2.6.3.5 močovinový dusík
buď
2.6.3.5.1 přeměnou močoviny pomocí ureázy na amoniak, který se titruje odměrným roztokem kyseliny chlorovodíkové,
nebo
2.6.3.5.2 vážkově xanthydrolem; biuret se rovněž sráží, avšak může se bez velké chyby ztotožnit s močovinovým dusíkem, protože jeho absolutní obsah ve vícesložkových hnojivech je zpravidla malý,
nebo
2.6.3.5.3 výpočtem z rozdílů podle tabulky:
případ | N-NO3- | N-NH4+ | N-CO(NH2)2 |
1 | nepřítomen | přítomen | (2.6.3.1.1) - (2.6.3.4) |
2 | přítomen | přítomen | (2.6.3.2) - (2.6.3.4) |
2.7. | Stanovení močovinového (amidického) dusíku fotometrickou metodou |
Močovina reaguje v kyselém prostředí s 4-dimethylaminobenzaldehydem za vzniku žlutě zbarveného kondenzačního produktu, jehož absorbance se měří při vlnové délce 420 nm. Metoda je určena pro selektivní stanovení močovinového (amidického) dusíku v jednoduchých i vícesložkových hnojivech. Nelze ji použít pro hnojiva obsahující nebo uvolňující látky, které rovněž tvoří barevné sloučeniny s 4-dimethylaminobenzaldehydem, jako např. kyanamid, thiomočovina, primární a sekundární aromatické aminy, hydrazin a deriváty s jednou volnou aminoskupinou,semikarbazidy.
2.8. | Stanovení celkového dusíku podle Jodlbauera |
Dusičnany v prostředí kyseliny sírové nitrují fenol na p-nitrofenol, který se následně pomocí zinku redukuje na p-aminofenol. Ten se spolu s organickou složkou vzorku rozloží vroucí kyselinou sírovou za přítomnosti katalyzátoru, při čemž se organicky vázaný dusík zmineralizuje. Vzniklý amonný dusík se spolu s původně přítomným amonným dusíkem po alkalizaci vydestiluje jako amoniak do známého objemu odměrného roztoku kyseliny sírové. Její nadbytek se zjistí titrací odměrným roztokem hydroxidu sodného.
3.1. | Metody rozkladu a vyluhování fosforečnanů |
3.1.1 Rozklad minerálními kyselinami
Vzorek se rozloží varem se směsí kyseliny sírové a dusičné a veškerá kyselina fosforečná se tak převede do roztoku. Metoda je určena pro rozklad vzorků přírodních fosfátů a hnojiv s obsahem fosforu, pokud neobsahují větší množství organických látek.
3.1.2 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině mravenčí (2%)
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny mravenčí (2%). Při tom se vylouží fosforečnany především z rozpadavých zemitých surových fosfátů, zatímco “tvrdé” surové fosfáty se nevyluhují.
3.1.3 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v kyselině citronové (2%)
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují roztokem kyseliny citronové (2%). Metoda je určena především pro hnojiva typu Thomasovy moučky nebo směsi, které ji obsahují.
3.1.4 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v neutrálním roztoku citronanu amonného
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují za předepsaných podmínek pří 65 C neutrálním (pH = 7,0) roztokem citronanu amonného.
3.1.5 Vyluhování fosforečnanů rozpustných v zásaditém roztoku citronanu amonného
3.1.5.1 Vyluhování podle Petermanna při 65° C
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při 65° C zásaditým roztokem citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek. Metodou se vyluhuje především dihydrát hydrogen - fosforečnanu vápenatého (CaHPO4 . 2H2O).
3.1.5.2 Vyluhování podle Petermanna při teplotě místnosti
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20° C zásaditým roztokem citronanu amonného podle Petermanna za přesně stanovených podmínek. Metoda je určena především pro termofosfáty resp. termicky zpracované fosfáty.
3.1.5.3 Vyluhování podle Joulieho
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují při cca 20° C zásaditým roztokem citronanu amonného předepsaného složení (příp. s obsahem 8-hydroxychinolinu k vázání nadbytku hořčíku) za přesně stanovených podmínek. Metoda je určena pro vyluhování fosforu vázaného ve formě fosforečnanu hlinitovápenatého.
3.1.6 Vyluhování fosforečnanů rozpustných ve vodě
Fosforečnany se ze vzorku vyluhují vodou při cca 20° C za přesně stanovených podmínek. Metoda je určena pro jednosložková i vícesložková hnojiva obsahující fosforečnany rozpustné ve vodě.
3.2. | Metody stanovení fosforečnanů ve výluzích |
3.2.1 Vážkové stanovení jako fosfomolibdenan chinolinu
Metoda je použitelná pro všechny rozkladně roztoky a výluhy, získané podle odst. 3.1., obsahující fosfor ve formě jednoduchých fosforečnanů. Eventuálně přítomné polyfosforečnany se musí předem hydrolyzovat. Z roztoku okyseleného kyselinou dusičnou se činidlem, obsahujícím molybdenan solný nebo amonný, kyselinou citronovou, chinolin, kyselinu dusičnou a aceton, za předepsaných podmínek vysráží žlutý molybdátofosforečnan chinolinia. Sraženina se odfiltruje skleněným filtračním kelímkem, promyje, suší při 250° C a váží. Při dodržení všech podmínek obsahuje 3,207 % P2O5. Stanovení neruší látky obvykle přítomné v roztoku, jako minerální a organické kyseliny, rozpustné křemičitany aj.
3.2.2 Fotometrické stanovení jako molybdenová modř
Metoda je určena především pro stanovení nízkých obsahů fosforu v organických hnojivech popř. i v jiných produktech. Zbytek vzorku po spálení (popel) se za horka vylouží kyselinou chlorovodíkovou a filtrací se oddělí nerozpustný zbytek a kyselina křemičitá. Ve filtrátu se fotometricky stanoví fosforečnan po převedení na molybdátofosforečnan a redukci v něm vázaného molybdenu na molybdenovou modř metolem v siřičitanovém prostředí, jejíž absorbance se měří.
3.3.3 Stanovení volné kyseliny fosforečné
Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem hydroxidu sodného na indikátor dimethylovou žluť do žlutého zbarvení. Zjištěná acidita se považuje za kyselinu fosforečnou titrovanou do prvního stupně a vyjadřuje se jako volná kyselina fosforečná. Ke zvýšení přesnosti se zbarvení titrovaného roztoku srovnává se zbarvením roztoku dihydrogenfosforečnanu sodného se stejným množstvím indikátoru. Metoda je určena pro stanovení volné kyseliny fosforečné v superfosfátech.
4.1. | Metody vyluhování draslíku |
4.1.1 Vyluhování draslíku rozpustného v kyselině
Draslík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou 15 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je určena jednak pro minerální tuhá hnojiva s draslíkem uvolnitelným minerálními kyselinami, jednak pro různé pomocné látky převážně anorganického charakteru.
4.12 Vyluhování draslíku rozpustného ve vodě
Vodorozpustný draslík se uvede do roztoku varem vzorku s destilovanou vodou 30 minut. V čirém roztoku se stanoví draslík. Metoda je určena pro minerální tuhá, roztoková a suspenzní hnojiva.
4.2. | Metody stanovení draslíku ve výluzích |
4.2.1 Vážkové stanovení jako tetrafenylboritan draselný
Z alikvotního podílu zkušebního roztoku se předem odstraní rušivý vliv příp. přítomného kyanamidu oxidací bromovou vodou, organických látek aktivním uhlím, nadbytku amonných solí vytěsněním amoniaku varem zalkalizovaného roztoku, vázáním rušivých kationtů dihydrátem disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové a zbytku amonných iontů formaldehydem. Pak se draslík za tepla ze slabě zásaditého prostředí sráží roztokem tetrafenylboritanu sodného a sraženina se po ochlazení odfiltruje skleněným filtračním kelímkem, promyje, suší při 120° C a váží. Metoda je vhodná pro všechny výluhy hnojiv, pokud neobsahují nadměrné množství organických látek, neodstranitelných aktivním uhlím.
4.2.2 Stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie
Metoda je určena především pro stanovení celkového draslíku v organominerálních a organických hnojivech (včetně statkových). Vzorek se spálí při 450° C a popel se rozloží zředěnou kyselinou chlorovodíkovou. Po oddělení nerozpustného zbytku a kyseliny křemičité se v roztoku stanoví draslík metodou atomové absorpční spektrometrie. Připouští se též stanovení metodou atomové emisní spektrometrie (plamenové fotometrie nebo ICP).
5.1. | Metody rozkladu a vyluhování vápníku a hořčíku |
5.1.1 Rozklad kyselinou chlorovodíkovou
Vzorek se rozloží odpařením se zředěnou (1+1) kyselinou chlorovodíkovou k suchu a případnou oxidací organických látek několika kapkami kyseliny dusičné a nerozpustný zbytek s vyloučenou kyselinou křemičitou se odfiltrují. Ve filtrátu se po oddělení seskvioxidů stanoví vápník a hořčík komplexometrickou titrací jednak na fluorexon (calcein), jednak na eriochromovou čerň T. Metoda je určena pro materiály vyrobené mletím přírodních hmot (vápence, dolomity) nebo jejich termickým zpracováním (vápna všech typů) popř. i jiné hmoty s převládající uhličitanovou nebo oxidovou resp. hydroxidovou vazbou vápníku a hořčíku a dále se silikátovou vazbou typu hutnických strusek.
5.1.2 Vyluhování celkového vápníku a hořčíku kyselinou chlorovodíkovou
Navážka vzorku se 30 minut vaří se zředěnou (1+1) kyselinou chlorovodíkovou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý filtrát se použije ke stanovení. Metoda je určena pro vzorky obsahující vápník především ve formě síranů v různém stupni hydratace. Navážka se řídí podle obsahu vápníku a síranů ve vzorku.
5.1.3 Vyluhování vápníku nebo hořčíku rozpustného ve vodě
Navážka vzorku se 30 minut vaří s destilovanou vodou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje. Čirý filtrát se použije ke stanovení. Metoda je určena pro hnojiva, u kterých je v tabulce typových hnojiv předepsán obsah vápníku nebo hořčíku ve vodorozpustné formě. Navážka se řídí podle obsahy vápníku a síranů.
5.2. | Metody stanovení vápníku a hořčíku ve výluzích |
5.2.1 Komplexometrické stanovení vápníku a hořčíku
Alikvotní podíly roztoků získaných metodami 5.1.1., 5.1.2. nebo 5.1.3. se titrují odměrným roztokem disodné soli kyseliny ethylendiamintetraoctové jednak na indikátor fluorexon (calcein) v silně alkalickém prostředí pH > 12 (samotný vápník), jednak při pH 10,5 ± 0,1 na indikátor eriochromčerň T (suma vápníku a hořčíku). Odečtením obou spotřeb se zjistí spotřeba odměrného roztoku EDTA na hořčík. Rušivé kovové ionty se maskují kyanidem draselným.
5.22 Stanovení vápníku nebo hořčíku metodou atomové absorpční spektrometrie
Vápník nebo hořčík se ve výluzích, při obsahu do 10% CaO nebo MgO ve vzorku, po příslušném zředění do rozpětí kalibrační křivky pro použitý přístroj a podmínky měření stanoví metodou AAS nebo též ICP-AES.
5.2.3 Stanovení vápníku manganometricky po vyloučení jako šťavelan
Z alikvotního podílu výluhu se vápník vysráží jako šťavelan vápenatý. Ten se po odfiltrování skleněným filtračním kelímkem a promytí rozpustí ve zředěné kyselině sírové a uvolněná kyselina šťavelová se titruje odměrným roztokem manganistanu draselného. Metoda je vhodná pro obsahy CaO ve vzorku vyšší než 10%.
6.1. | Metody vyluhování sodíku |
6.1.1 Vyluhování celkového sodíku kyselinou chlorovodíkovou
Sodík se ze vzorku vyluhuje varem se zředěnou kyselinou chlorovodíkovou stejným způsobem, jako při metodě 5.1.2. Čirý filtrát se použije ke stanovení.
6.1.2 Vyluhování sodíku rozpustného ve vodě
Sodík se ze vzorku vyluhuje varem s destilovanou vodou stejným způsobem, jako při metodě 5.1.3. Čirý filtrát se použije ke stanovení.
6.2. | Stanovení sodíku metodou plamenové fotometrie |
Sodík se po případném zředění alikvotního podílu ve výluhu 6.1.1. nebo 6.1.2. do rozpětí kalibrační křivky pro použitý přístroj a podmínky měření stanoví atomovou emisní spektrometrií, popř. ICP-AES. Připouští se stanovení metodou atomové absorpční spektrometrie.
7.1. | Metody vyluhování síry v různých formách |
7.1.1 Vyluhování celkové síranové síry
Sírany se ze vzorku vyluhují 30 minut varem se zředěnou (1+1) kyselinou chlorovodíkovou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se stanoví sírany. Navážka vzorku se řídí podle obsahu síranů a vápníku.
7.1.2 Vyluhování různých forem celkové síry
Metoda je určena pro hnojiva obsahující síru ve formě elementární, thiosíranové, siřičitanové popř. síranové. Varem vzorku s roztokem hydroxidu sodného se v silně alkalickém prostředí elementární síra převede na polysulfidickou a thiosíranovou, která se s případně přítomným siřičitanem v následujícím kroku zoxiduje peroxidem vodíku na síran. V celém čirém filtrátu nebo v alikvotním podílu se stanoví sírany.
7.1.3 Vyluhování vodorozpustné síranové síry
Vodorozpustné sírany se ze vzorku 30 minut vyluhují varem s destilovanou vodou. Po zředění, ochlazení a doplnění po značku se roztok filtruje a v alikvotním podílu filtrátu se stanoví sírany.
7.1.4 Vyluhování různých forem vodorozpustné síry
Metoda je určena pro hnojiva obsahující vodorozpustnou síru ve formě thiosíranu, siřičitanu popř. síranu. Vzorek se za chladu třepe 30 minut s destilovanou vodou. V alikvotním podílu čirého filtrátu se po alkalizaci za varu peroxidem vodíku zoxiduje thiosíran a siřičitan na síran, který se po okyselení spolu s původně přítomným síranem stanoví.
7.2. | Vážkové stanovení síry ve výluzích |
Ve výluzích získaných metodami 7.1.1, 7.1.2, 7.1.3 nebo 7.1.4 se buď v celém objemu nebo v alikvotním podílu v kyselém prostředí chloridem barnatým sráží síran barnatý, který se odfiltruje, žíhá a váží.
7.3. | Stanovení elementární síry |
Elementární síra se ze vzorku extrahuje v Soxhletově extraktoru sirouhlíkem. Extrahovaná síra se stanoví vážením. Podle potřeby se kontroluje čistota získané a vážené síry sublimací a vážením zbytku.
8.1. | Stanovení chloridů za nepřítomnosti organických látek |
Chloridy vyloužené ze vzorků vodou se stanoví podle Volharda. Srážejí se přebytkem odměrného roztoku dusičnanu stříbrného v kyselém prostředí. Přebytek se titruje odměrným roztokem thiokyanatanu amonného v přítomnosti síranu železito-amonného.
9.1. | Stanovení stopových prvků při obsahu nejvýše 10 % |
9.1.1 Vyluhování
9.1.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou chlorovodíkovou za přesně stanovených podmínek.
9.1.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20° C teplou za přesně stanovených podmínek.
9.1.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:
9.1.2.1 Stanovení manganu, mědi, kobaltu, zinku a železa metodou atomové absorpční spektrometrie.
Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby koncentrace stanovovaného prvku ležela v optimální měřící oblasti spektrometru při příslušné vlnové délce, za dodržení všech postupů v návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
9.1.2.2 Stanovení bóru spektrofotometricky
Ionty BO33- - tvoří s Azomethinem H při hodnotě pH (5,2 ± 0,2) žlutý komplex
Absorbance roztoku se měří při vlnové délce 410 nm.
9.1.2.3 Stanovení molybdenu spektrofotometricky
V kyselém prostředí tvoří Mo(V) s ionty SCN- žlutooranžový komplex (MoO(SCN)5). Komplex se extrahuje do n-butylacetátu. Rušivé ionty zůstávají ve vodní fází. Absorbance žlutooranžového komplexu se měří při vlnové délce 470 nm.
9.2. | Stanovení stopových prvků při obsahu nad 10 % |
9.2.1 Vyluhování:
9.2.1.1 Vyluhování celkového obsahu stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vroucí zředěnou kyselinou chlorovodíkovou za přesně stanovených podmínek.
9.2.1.2 Vyluhování vodorozpustných forem stopových prvků
Stopové prvky se ze vzorku vylouží vodou cca 20° C teplou za přesně stanovených podmínek.
9.2.2 Stanovení stopových prvků ve výluzích:
9.2.2.1 Stanovení zinku a železa metodou atomové absorpční spektrometrie.
Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby koncentrace stanovovaného prvku ležela v optimální měřící oblasti spektrometru při příslušné vlnové délce, za dodržení všech postupů v návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
9.2.2.2 Stanovení bóru acidimetrickou titrací.
Velmi slabá kyselina boritá tvoří s D- manitem(stejně jako s ostatními org. látkami s větším obsahem OH skupin) silnější manitoboritou kyselinu, kterou lze titrovat odměrným roztokem hydroxidu sodného do pH= 6,3
9.2.2.3 Stanovení kobaltu vážkovou metodou.
Kobalt (III) dává s 1-nitroso-2 naftolem červenou sraženinu Co (C10H6ONO)3 . 2H2O. Kobalt se sráží v prostředí kyseliny octové roztokem 1-nitroso-2 naftolu. Sraženina se po filtraci a promytí, suší do konstantní hmotnosti a váží jako Co (C10H6ONO)3 . 2H2O.
9.2.2.4 Stanovení mědi titrační metodou.
Měďnatý iont se ve slabě kyselém prostředí redukuje jodidem draselným na měďný. Vyloučený jod se titruje odměrným roztokem thiosíranu sodného v přítomnosti škrobu jako indikátoru.
9.2.3.5 Stanovení manganu titrační metodou
Chloridové ionty přítomné ve výluhu se odstraní varem s kyselinou sírovou. Mangan se oxiduje bismutičnanem v prostředí kyseliny dusičné. Vzniklý manganistan se redukuje roztokem síranu železnatého. Jeho přebytek se titruje odměrným roztokem manganistanu draselného.
9.3.2.6 Stanovení molybdenu vážkovou metodou
8-hydroxychinolin (oxin) poskytuje s molybdenem ve slabě kyselém prostředí za přítomnosti EDTA sraženinu. Vyloučená žlutá sraženina se odfiltruje, promyje a vysuší do konstantní váhy jako MoO2(C9H6NO)2.
10. | Rizikové prvky |
10.1. | Stanovení rizikových prvků v anorganických hnojivech a surovinách pro jejich výrobu |
10.1.1 Vyluhování celkového obsahu rizikových prvků
Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové za přesně stanovených podmínek.
10.1.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:
10.1.2.1 Stanovení chromu, kadmia a olova metodou atomové absorpční spektrometrie
Výluhy se po případné eliminaci rušivých vlivů zředí tak, aby koncentrace stanoveného prvku ležela v optimální měřící oblasti spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů v návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
10.1.2.2 Stanovení arsenu metodou absorpční spektrometrie
Ve výluhu vzorku se arsen redukuje jodidem draselným na As (III). Vyloučený jodid se odstraní přídavkem kyseliny askorbové. V aparatuře na kontinuální generování hydridů se arsenovodík vzniklý reakcí s tetrahydridoboritanem sodným vede proudem inertního plynu do rozkladné trubice, kde dochází k pyrolytické atomizaci.
10.1.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie
Ke stanovení se použije jednoúčelový analyzátor typu (TMA, AMA), ve kterém se vzorek rozkládá pyrolýzou v proudu kyslíku. Rtuť se zachytí na amalgamátoru. Rtuť se z amalgamátoru vytěsní zahřátím a měří se její absorbance.
10.2. | Stanovení rizikových prvků v organických hnojivech a surovinách pro jejich výrobu |
10.2.1 Vyluhování celkového obsahu rizikových prvků
Rizikové prvky se vylouží vroucí směsí kyseliny dusičné a chlorovodíkové (Lefortova lučavka) za přesně stanovených podmínek.
10.2.2 Stanovení rizikových prvků ve výluzích:
10.2.2.1. Stanovení chromu, kadmia, mědi, molybdenu (ETA), niklu, olova a zinku metodou absorpční spektometrie.
Výluhy se po případném omezení rušivých vlivů zředí tak, aby koncentrace stanoveného prvku ležela v optimální měřící oblasti spektrometru při příslušné vlnové délce za dodržení všech postupů v návodu dodaném výrobcem daného přístroje.
10.2.2.2 Stanovení arsenu metodou absorpční spektrometrie
Arsen se stanoví jako v odstavci 10.1.2.2.
10.3.2.3 Stanovení rtuti metodou absorpční spektrometrie
Rtuť se stanoví jako v odstavci 10.1.2.3.
11. | Stanovení volné kyseliny sírové |
Alikvotní podíl vodního výluhu hnojiva se titruje odměrným roztokem hydroxidu sodného na směsný indikátor. Zjištěná acidita se považuje za kyselinu sírovou.
12. | Stanovení spalitelných látek |
Organický podíl ve vzorku (spalitelné látky) se zjišťuje z hmotnostního úbytku (po předběžném vysušení vzorku při 105° C) po spálení vzorku při 450° C do konstantní hmotnosti.
Obsah vlhkosti se stanoví vážkově jako hmotnostní úbytek po vysušení vzorku za předepsané teploty a času.
Hodnota pH se zjistí změřením výluhu nebo suspense daného vzorku na pH metru s obvyklou kombinací elektrod při použití dvou tlumivých roztoků při daných podmínkách měření předepsaným způsobem.
Vodivost vodního výluhu vzorku se měří konduktometrem s příslušnou elektrodou při daných podmínkách měření (teplotě) způsobem předepsaným pro daný typ hnojiva.
16. | Stanovení velikosti částic |
Vzorek se umístí na zkušební síto s udanou jmenovitou velikostí otvorů a třesením, poklepáváním (za sucha) nebo promýváním (za mokra) se dělí na podsítný a nadsítný podíl při předepsaných podmínkách. Vážením jednotlivých frakcí se zjistí jejich procentické zastoupení.
