183/1999 Sb. znění účinné od 1. 1. 2000

183

NAŘÍZENÍ VLÁDY

ze dne 28. července 1999,

kterým se mění nařízení vlády č. 62/1994 Sb.,

o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací

s pravidelným pracovištěm v zahraničí

Vláda nařizuje podle § 24 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb. a zákona č. 125/1998 Sb.:

Čl. I

Nařízení vlády č. 62/1994 Sb., o poskytování náhrad některých výdajů zaměstnancům rozpočtových a příspěvkových organizací s pravidelným pracovištěm v zahraničí, se mění takto:

1.	V § 3 odst. 1 se věta druhá nahrazuje touto větou: „Tato náhrada se poskytuje v měně stanovené v příloze k tomuto nařízení (dále jen „stanovená měna“).“.
2.	V § 3 odst. 2 větě první se slova „30 % až 64 %“ nahrazují slovy „25 % až 52 %“ a věta třetí se nahrazuje touto větou: „Přepočítací relace jsou stanoveny v příloze k tomuto nařízení․“.
3.	V § 3 odst. 3 se slova „o 20 %“ nahrazují slovy „o 5 % až 20 %“.
4.	V § 3 odst. 6 větě první se slova „před nástupem k výkonu práce v zahraničí“ zrušují.
5.	V § 3 odst. 7 se slova „v místě výkonu práce“ zrušují a na konci se doplňuje tato věta: „Pokud zaměstnankyně nebo manželka zaměstnance neodcestuje za účelem porodu do České republiky, může zaměstnavatel zaměstnanci jednorázově zvýšit náhradu podle § 3 odst. 2 až 4, a to až o částku, která odpovídá výši obvyklých výdajů za cestu do České republiky a zpět.“.
6.	V § 5 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní: „(3) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů za cestu z České republiky a zpět jeho dítěte studujícího na základní nebo střední škole v České republice, a to jedenkrát ročně.“. Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.
7.	V § 5 odst. 4 se slova „1 a 2“ nahrazují slovy „1, 2 a 3“ a na konci se doplňují tyto věty: „Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a zaměstnavatel ji nemá k dispozici nebo pokud se tak se zaměstnancem dohodne, může poskytnout zaměstnanci náhradu též ve stanovené měně nebo v české měně. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený směnný kurz stanovené měny ke měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, a kurzy devizového trhu a přepočítací poměry vyhlášené Českou národní bankou a platné v den poskytnutí náhrady.“.
8.	V § 6 odstavec 1 zní: „(1) Zaměstnavatel může zaměstnanci poskytnout náhradu prokazatelně vynaložených výdajů spojených s přepravou jeho osobních věcí, popřípadě i osobních věcí jeho rodinných příslušníků do místa výkonu práce a zpět. Způsob přepravy určí zaměstnavatel.“.
9.	V § 6 se odstavce 2 a 3 zrušují. Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 2 a 3.
10.	V § 6 odst. 2 se slova „odstavců 1 a 2“ nahrazují slovy „odstavce 1“.
11.	V § 6 odst. 3 se slova „odstavců 1, 2 a 4“ nahrazují slovy „odstavců 1 a 2“ a na konci se doplňují tyto věty: „Pokud je tato měna odlišná od stanovené měny a zaměstnavatel ji nemá k dispozici nebo pokud se tak se zaměstnancem dohodne, může poskytnout zaměstnanci náhradu též ve stanovené měně nebo v české měně. Při určení výše náhrady použije zaměstnavatel zaměstnancem doložený směnný kurz stanovené měny ke měně, ve které vznikly zaměstnanci výdaje, a kurzy devizového trhu a přepočítací poměry vyhlášené Českou národní bankou a platné v den poskytnutí náhrady.“.
12.	Příloha zní: „Příloha k nařízení vlády č. 62/1994 Sb. Priloha_Sb_1999_183-P1.rtf“