21/1999 Sb. znění účinné od 6. 12. 2006

Dodatkový protokol (Protokol IV) vstoupil v platnost dnem 30. července 1998 a pro Českou republiku vstupuje v platnost dnem 10. února 1999.

Protokol II ve znění ze dne 3. května 1996 vstoupil v platnost dnem 3. prosince 1998 a pro Českou republiku vstupuje v platnost dnem 10. února 1999.

Dne 22. února 1993 Česká republika oznámila generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, že se jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky považuje za vázanou Úmluvou o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky, včetně Protokolů ze dne 10. října 1980, s účinností od 1. ledna 1993.

změněno	s účinností od	poznámka
sdělením č. 115/2006 Sb. m. s.	6.12.2006

SDĚLENÍ

Ministerstva zahraničních věcí

Ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 10. října 1980 byla v Ženevě přijata Úmluva o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky.

Jménem Československé socialistické republiky byla Úmluva podepsána v New Yorku dne 10. dubna 1981.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění Československé socialistické republiky a prezident republiky Úmluvu ratifikoval.

Ratifikační listina Československé socialistické republiky byla uložena u generálního tajemníka Organizace spojených národů, depozitáře Úmluvy, dne 31. srpna 1982.

Při ratifikaci Úmluvy Československá socialistická republika vyjádřila v souladu s ustanovením jejího článku 4 odst. 3 souhlas být vázána:

Protokolem o nezjistitelných střepinách (Protokol I),

Protokolem o zákazu nebo omezení použití min, nástrah a jiných prostředků (Protokol II) a

Protokolem o zákazu nebo omezení použití zápalných zbraní (Protokol III).

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 5 odst. 1 dnem 2. prosince 1983 a tímto dnem vstoupila v platnost i pro Československou socialistickou republiku.

Dne 13. října 1995 byl na 8. plenárním zasedání Konference smluvních stran Úmluvy přijat

Dodatkový protokol k Úmluvě o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky (Protokol o oslepujících laserových zbraních – Protokol IV) a

dne 3. května 1996 byl přijat na 14. plenárním zasedání Konference smluvních stran Úmluvy

Protokol o zákazu nebo omezení použití min, nástrah a jiných prostředků ve znění ze dne 3. května 1996 (Protokol II ve znění ze dne 3. května 1996), který je přílohou Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky.

S Dodatkovým protokolem a Protokolem II ve znění ze dne 3. května 1996 vyslovil souhlas Parlament České republiky a prezident republiky Protokoly přijal.

Dodatkový protokol (Protokol IV) vstoupil v platnost na základě svého článku 2 a článku 5 odst. 4 Úmluvy dnem 30. července 1998 a pro Českou republiku vstupuje v platnost dnem 10. února 1999.

Protokol II ve znění ze dne 3. května 1996 vstoupil v platnost na základě svého článku 2 a článku 5 odst. 4 Úmluvy dnem 3. prosince 1998 a pro Českou republiku vstupuje v platnost dnem 10. února 1999.

Český překlad Úmluvy a Protokolů se vyhlašuje současně.

ÚMLUVA

o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní,

které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky (čl. 1-11)

Vysoké smluvní strany:

Připomínajíce, že každý stát má povinnost, v souladu s Chartou OSN, zdržovat se ve svých mezinárodních vztazích použití síly nebo hrozby silou proti suverenitě, územní celistvosti nebo politické nezávislosti jiného státu nebo jakýmkoli jiným způsobem neslučitelným s cíli OSN,

dále připomínajíce všeobecnou zásadu ochrany civilního obyvatelstva proti účinkům vojenských akcí,

opírajíce se o zásadu mezinárodního práva, že právo stran v ozbrojeném konfliktu na volbu metod a způsobů vedení války není neomezené, a o zásadu, která zakazuje v ozbrojených konfliktech použití zbraní, střeliva, materiálů a způsobů vedení války, jež vedou k mimořádným škodám a zbytečnému utrpení,

připomínajíce také, že je zakázáno používat způsobů nebo prostředků vedení války, od kterých lze očekávat, že způsobí rozsáhlé, dlouhodobé a vážné poškození životního prostředí, nebo které jsou k tomu určeny,

potvrzujíce své odhodlání, aby v případech, jež nejsou zahrnuty v této Úmluvě, v protokolech k ní přiložených nebo v jiných mezinárodních dohodách, zůstalo civilní obyvatelstvo a bojující strany po celou dobu pod ochranou a působností zásad mezinárodního práva vycházejících ze zavedených zvyků, ze zásad lidskosti a požadavků veřejného svědomí,

přejíce si přispět k mezinárodnímu uvolňování, ukončení závodů ve zbrojení a nastolení důvěry mezi státy a odtud k realizaci touhy všeho lidstva žít v míru,

uznávajíce důležitost vynaložení veškerého úsilí, které může přispět k pokroku na cestě k všeobecnému a úplnému odzbrojení za přísné a účinné mezinárodní kontroly,

znovu potvrzujíce nutnost pokračovat v kodifikaci a postupném rozvoji norem mezinárodního práva použitelného v ozbrojených konfliktech,

přejíce si, aby bylo zakázáno nebo více omezeno použití některých konvenčních zbraní, a domnívajíce se, že pozitivní výsledky dosažené v této oblasti mohou usnadnit hlavní jednání o odzbrojení za účelem zastavení výroby, hromadění a rozšiřování těchto zbraní,

zdůrazňujíce potřebu, aby se všechny, zvláště vojensky významné státy, staly stranami této Úmluvy a k ní přiložených protokolů,

majíce na zřeteli skutečnost, že Valné shromáždění OSN a Komise OSN pro odzbrojení se mohou rozhodnout prozkoumat otázku možného rozšíření rozsahu zákazů a omezení obsažených v této Úmluvě a k ní přiložených protokolech,

dále majíce na zřeteli, že Výbor pro odzbrojení se může rozhodnout posoudit otázku přijetí dalších opatření k zákazu nebo omezení použití určitých konvenčních zbraní,

se dohodly na následujícím:

Článek 1

Rozsah použití

1.	Tato Úmluva a k ní přiložené protokoly se budou vztahovat na situace uvedené ve společném článku 2 Ženevských úmluv z 12. srpna 1949 o ochraně obětí války, včetně všech situací uvedených v odstavci 4 článku 1 Dodatkového protokolu I k těmto úmluvám.
2.	Kromě situací uvedených v odstavci 1 tohoto článku se tato Úmluva a k ní přiložené protokoly budou též vztahovat na situace uvedené ve společném článku 3 Ženevských úmluv z 12. srpna 1949. Tato Úmluva a k ní přiložené protokoly se nebudou vztahovat na situace vnitrostátních nepokojů a napětí, jako jsou vzpoury, izolované a sporadické násilné činy a jiné činy obdobné povahy, které nejsou ozbrojenými konflikty.
3.	V případě ozbrojených konfliktů, které nejsou mezinárodní povahy a které probíhají na území některé z vysokých smluvních stran, bude každá strana konfliktu povinna uplatňovat zákazy a omezení podle této Úmluvy a k ní přiložených protokolů.
4.	Žádné z ustanovení této Úmluvy či k ní přiložených protokolů se nebude uplatňovat s cílem ovlivnit svrchovanost státu nebo povinnost vlády všemi zákonnými prostředky udržovat nebo znovu nastolit zákonnost a pořádek ve státu nebo hájit jednotu a územní celistvost státu.
5.	Žádné z ustanovení této Úmluvy a k ní přiložených protokolů se nebude uplatňovat s cílem ospravedlnit přímé či nepřímé vměšování, a to z jakéhokoliv důvodu, do ozbrojeného konfliktu nebo do vnitřních či vnějších záležitostí vysoké smluvní strany na území, kde probíhá konflikt.
6.	Aplikací ustanovení této Úmluvy a k ní přiložených protokolů na strany konfliktu nepatřící mezi vysoké smluvní strany, jež přijaly tuto Úmluvu a k ní přiložené protokoly, se přímo ani nepřímo nemění právní postavení těchto stran či právní postavení sporného území.
7.	Ustanoveními odstavců 2 – 6 tohoto článku nebudou dotčeny dodatkové Protokoly přijaté po 1. lednu 2002, které mohou uplatnit, vyloučit nebo změnit rozsah své aplikace ve vztahu k tomuto článku.

Článek 2

Vztah k jiným mezinárodním dohodám

V této Úmluvě a k ní přiložených protokolech nesmí být nic vykládáno jako odstoupení od ostatních závazků vyplývajících pro vysoké smluvní strany z mezinárodního humanitárního práva použitelného v ozbrojeném konfliktu.

Článek 3

Podpis

Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem státům v sídle OSN v New Yorku po dobu dvanácti měsíců počínaje 10. dubnem 1981.

Článek 4

Ratifikace, přijetí, schválení nebo přístup

1.	Tato Úmluva podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení státy, které ji podepsaly. Každý stát, který Úmluvu nepodepsal, k ní může přistoupit.
2.	Listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu budou uloženy u depozitáře.
3.	Vyjádření souhlasu být vázán kterýmkoli protokolem přiloženým k této Úmluvě bude fakultativní pro každý stát za předpokladu, že v době uložení listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení této Úmluvy nebo přístupu k ní uvědomí depozitáře o svém souhlasu být vázán dvěma nebo více protokoly.
4.	Kdykoli po uložení listin o ratifikaci, přijetí nebo schválení této Úmluvy nebo přístupu k ní může stát uvědomit depozitáře o svém souhlasu být vázán kterýmkoli přiloženým protokolem, kterým dosud vázán nebyl.
5.	Každý protokol, kterým je vysoká smluvní strana vázána, bude pro tuto stranu představovat nedílnou součást této Úmluvy.

Článek 5

Vstup v platnost

1.	Tato Úmluva vstoupí v platnost šest měsíců po uložení dvacáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu k ní.
2.	Pro každý stát, který uloží svoji listinu o ratifikaci, připojení, schválení nebo přístupu k ní po datu uložení dvacáté listiny o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu k ní, vstoupí tato Úmluva v platnost šest měsíců po datu, ke kterému stát uložil svou listinu o ratifikaci, přijetí, schválení nebo přístupu k ní.
3.	Každý z protokolů přiložených k této Úmluvě vstoupí v platnost šest měsíců po datu, kdy dvacet států notifikuje svůj souhlas být jím vázán v souladu s odstavcem 3 nebo 4 článku 4 této Úmluvy.
4.	Pro každý stát, který notifikuje svůj souhlas být vázán protokoly připojenými k této Úmluvě po datu, kdy dvacet států notifikovalo svůj souhlas být jimi vázáno, vstoupí protokoly v platnost šest měsíců po datu, kdy stát notifikoval svůj souhlas být takto vázán.

Článek 6

Rozšiřování

Vysoké smluvní strany se zavazují jak v době míru, tak i v průběhu ozbrojeného konfliktu rozšiřovat ve svých zemích v největší možné míře tuto Úmluvu a ty z protokolů k ní přiložených, kterými jsou vázány, a zvláště zahrnovat jejich studium do programu vojenské přípravy tak, aby s nimi mohly být obeznámeny jejich ozbrojené síly.

Článek 7

Smluvní vztahy po vstupu této Úmluvy v platnost

V případě, že jedna ze stran zúčastněných v konfliktu není vázána kterýmkoli z přiložených protokolů, strany vázané touto Úmluvou a tímto přiloženým protokolem zůstanou jimi vázány ve svých vzájemných vztazích.

Každá vysoká smluvní strana bude vázána touto Úmluvou a každým k ní přiloženým protokolem, který pro ni vstoupil v platnost, v každé situaci uvedené v článku 1, ve vztahu ke každému státu, který není stranou této Úmluvy a není ani vázán příslušným přiloženým protokolem, jestliže tento stát přijme a uplatňuje tuto Úmluvu nebo příslušný protokol a uvědomí o tom depozitáře.

Depozitář bude vysoké smluvní strany neprodleně informovat o každé notifikaci, která mu bude doručena podle odstavce 2 tohoto článku.

Tato Úmluva a přiložené protokoly, kterými je vysoká smluvní strana vázána, se budou vztahovat na ozbrojený konflikt proti vysoké smluvní straně, na nějž se vztahuje článek 1 odst. 4 Dodatkového protokolu I Ženevské úmluvy z 12. srpna 1949 na ochranu obětí války:

jestliže je vysoká smluvní strana též stranou Dodatkového protokolu I a jestliže orgán uvedený v článku 96 odst. 3 tohoto protokolu se zavázal použít Ženevské úmluvy a Dodatkový protokol I v souladu s článkem 96 odst. 3 zmíněného protokolu a zavazuje se použít tuto Úmluvu a příslušné přiložené protokoly na tento konflikt; nebo

jestliže vysoká smluvní strana není stranou Dodatkového protokolu I a orgán typu uvedeného v pododstavci a) výše přijímá a použije závazky Ženevských úmluv a této Úmluvy a příslušných přiložených protokolů na tento konflikt. Takové přijetí a použití bude mít ve vztahu k tomuto konfliktu následující účinky:

(i)	Ženevské úmluvy a tato Úmluva a její příslušné přiložené protokoly vstoupí v platnost pro strany konfliktu s okamžitou účinností;

(ii)	zmíněný orgán přijme stejná práva a povinnosti jako ty, které byly přijaty vysokou smluvní stranou v Ženevských úmluvách, v této Úmluvě a k ní přiložených příslušných protokolech; a

(iii)

Ženevské úmluvy, tato Úmluva a k ní přiložené příslušné protokoly jsou stejně závazné pro všechny strany konfliktu.

Vysoká smluvní strana a orgán mohou také souhlasit s přijetím a použitím závazků vyplývajících z Dodatkového protokolu I k Ženevským úmluvám na recipročním základě.

Článek 8

Revize a změny

Kdykoli po vstupu této Úmluvy v platnost může každá vysoká smluvní strana navrhnout změny k této Úmluvě nebo ke každému přiloženému protokolu, kterým je vázána. Každý návrh změny bude oznámen depozitáři, který jej sdělí všem vysokým smluvním stranám a vyžádá si jejich názor na případné svolání konference, která by měla tento návrh projednat. Jestliže většina, nejméně 18 vysokých smluvních stran, s tím bude souhlasit, depozitář neprodleně svolá konferenci, na níž budou všechny vysoké smluvní strany pozvány. Státy, které nejsou stranami této Úmluvy, budou na konferenci přizvány jako pozorovatelé.

Tato konference může souhlasit se změnami, které budou přijaty a které vstoupí v platnost stejným způsobem jako tato Úmluva a k ní přiložené protokoly, s podmínkou, že změny v Úmluvě mohou být přijaty pouze vysokými smluvními stranami a že změny k určitému přiloženému protokolu mohou být přijaty pouze vysokými smluvními stranami, které jsou vázány tímto protokolem.

Kdykoli po vstupu této Úmluvy v platnost mohou vysoké smluvní strany navrhnout dodatkové protokoly vztahující se k jiným kategoriím konvenčních zbraní, jež nejsou zahrnuty v existujících protokolech. Každý takový návrh na dodatkový protokol bude oznámen depozitáři, který jej sdělí všem vysokým smluvním stranám v souladu s pododstavcem 1a) tohoto článku. Jestliže většina, nejméně 18 vysokých smluvních stran, bude souhlasit, pak depozitář neprodleně svolá konferenci, na kterou budou přizvány všechny státy.

Tato konference, za plné účasti států zastoupených na konferenci, může schválit dodatkové protokoly, které budou přijaty stejným způsobem jako tato Úmluva, budou k ní připojeny a vstoupí v platnost tak, jak je uvedeno v odstavcích 3 a 4 článku 5.

a)	Jestliže po uplynutí desetiletého období od vstupu této Úmluvy v platnost nebude podle pododstavců 1a) a 2a) tohoto článku svolána žádná konference, může každá vysoká smluvní strana požádat depozitáře o svolání konference, na kterou by byly všechny vysoké smluvní strany přizvány, aby prověřily rozsah a působení této Úmluvy a k ní připojených protokolů a aby posoudily každý návrh na změny v této Úmluvě nebo v existujících protokolech. Státy, které nejsou stranami této Úmluvy, budou na konferenci přizvány jako pozorovatelé. Konference může souhlasit se změnami, které budou přijaty a které vstoupí v platnost v souladu s pododstavcem 1b) výše.
b)	Na této konferenci může být posouzen také každý návrh na dodatkové protokoly týkající se jiných kategorií konvenčních zbraní, které nejsou zahrnuty v existujících přiložených protokolech. Všechny státy zastoupené na konferenci se mohou plně účastnit tohoto posouzení. Jakékoli dodatkové protokoly budou přijaty stejným způsobem jako tato Úmluva, budou k ní přiloženy a vstoupí v platnost tak, jak je stanoveno v odstavcích 3 a 4 článku 5 této Úmluvy.
c)	Tato konference může zvážit, zda by měla být na žádost kterékoli vysoké smluvní strany učiněna opatření ke svolání další konference v případě, že po uplynutí podobného období, jak je uvedeno v pododstavci 3a) tohoto článku, nedošlo ke svolání žádné konference podle pododstavce 1a) nebo 2a) tohoto článku.

Článek 9

Výpověď

1.	Každá vysoká smluvní strana může vypovědět tuto Úmluvu nebo kterýkoli k ní připojený protokol tím, že o tom uvědomí depozitáře.
2.	Každé takové vypovězení nabude účinnosti po uplynutí jednoho roku od doby, kdy depozitář obdrží notifikaci o vypovězení. Jestliže však po vypršení tohoto roku se vysoká smluvní strana, která Úmluvu nebo protokol vypověděla, ocitne v jedné ze situací uvedených v článku 1, bude tato strana nadále vázána závazky z této Úmluvy a příslušných k ní přiložených protokolů až do konce ozbrojeného konfliktu nebo okupace a v každém případě až do ukončení operací spojených s konečným propuštěním, repatriací či usazením osob, jež byly pod ochranou norem mezinárodního práva použitelného v ozbrojeném konfliktu, a v případě kteréhokoli přiloženého protokolu obsahujícího ustanovení týkající se situací, v nichž jednotky nebo mise OSN vykonávají funkce k zachování míru, pozorování nebo podobné funkce v dotyčné oblasti, až do ukončení těchto funkcí.
3.	Každá výpověď této Úmluvy bude považována za vypovězení vztahující se rovněž na všechny přiložené protokoly, kterými je vypovídající vysoká smluvní strana vázána.
4.	Každá výpověď bude platit pouze pro vysokou smluvní stranu, která oznámila výpověď.
5.	Žádné vypovězení neovlivní závazky, které vypovídající vysoká smluvní strana již sjednala, z důvodu ozbrojeného konfliktu, podle této Úmluvy a k ní přiložených protokolů pro jakýkoli čin vykonaný předtím, než výpověď nabyla účinnosti.

Článek 10

Depozitář

Depozitářem této Úmluvy a k ní přiložených protokolů bude generální tajemník Organizace spojených národů.

Kromě svých obvyklých funkcí bude depozitář informovat všechny státy o:

a)	podpisech této Úmluvy podle článku 3;
b)	uložení listin o ratifikaci, přijetí či schválení nebo přístupu k této Úmluvě podle článku 4;
c)	notifikacích souhlasu být vázán přiloženými protokoly podle článku 4;
d)	datech, kdy tato Úmluva a k ní přiložené protokoly vstoupí v platnost podle článku 5; a
e)	notifikacích o vypovězení obdržených podle článku 9 a o datu jejich platnosti.

Článek 11

Autentičnost textů

Originál této Úmluvy s přiloženými protokoly, z nichž arabský, čínský, anglický, francouzský, ruský a španělský text mají stejnou platnost, bude uložen u depozitáře, který předá ověřené kopie všem státům.

PROTOKOL O NEZJISTITELNÝCH STŘEPINÁCH

(Protokol I)

Je zakázáno používat jakékoli zbraně, jejichž primárním účinkem je zranění střepinami, které jsou v lidském těle nezjistitelné rentgenovými paprsky.

PROTOKOL O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ MIN, NÁSTRAH A JINÝCH PROSTŘEDKŮ

(Protokol II) (čl. 1-9)

Článek 1

Materiální rozsah použití

Tento protokol se týká používání min na souši, nástrah a jiných prostředků zde definovaných, včetně min kladených za účelem zabránění přístupu do pobřežních pásem, vodních či říčních cest, ale netýká se použití protilodních min na moři nebo na vnitrozemských vodních cestách.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto protokolu:

1.	„Mina“ znamená veškerou munici umístěnou pod zemí, nad zemí nebo v blízkosti země či jiného povrchu a zkonstruovanou tak, aby detonovala či explodovala přítomností, blízkostí nebo kontaktem osoby či vozidla, a „mina pro minování na dálku“ znamená veškeré miny takto definované, jež jsou dopravovány děly, raketami, minomety nebo podobnými prostředky či shazovány z letadel.
2.	„Nástraha“ znamená jakýkoli prostředek či materiál, který je určen, zkonstruován nebo uzpůsoben k zabití či poranění a který působí neočekávaně při styku nebo přiblížení se osoby k zdánlivě neškodnému předmětu nebo při provádění zdánlivě bezpečného úkonu.
3.	„Jiné prostředky“ znamenají ručně umístěnou munici a postředky určené k zabití, poranění či poškození, jež jsou aktivovány dálkovým ovládáním či automaticky po uplynutí určité doby.
4.	„Vojenský cíl“ znamená, pokud jde o objekty, veškeré objekty, které svou povahou, umístěním, účelem nebo užitím účinně přispívají k vojenským akcím a jejichž úplné nebo částečné zničení, obsazení nebo neutralizace, za okolností existujících v daném okamžiku, představuje jednoznačnou vojenskou výhodu.
5.	„Civilní objekty“ jsou veškeré objekty, jež nejsou vojenskými cíli definovanými v odstavci 4.
6.	„Zaznamenávání“ označuje fyzické, administrativní a technické úkony zaměřené na získání veškerých dostupných informací umožňujících určení polohy minových polí, min a nástrah za účelem registrace v oficiálních záznamech.

Článek 3

Všeobecná omezení použití min, nástrah

a jiných prostředků

Tento článek se týká:

a)	min;
b)	nástrah; a
c)	jiných prostředků.

Za všech okolností je zakázáno používat zbraně, jichž se tento článek týká, ať v útoku, obraně nebo při represáliích proti civilnímu obyvatelstvu jako takovému či proti jednotlivým civilním osobám.

Je zakázáno nerozlišující použití zbraní, jichž se týká tento článek. Nerozlišující použití je jakékoli umístění takových zbraní:

a)	jež je mimo vojenského objektu nebo není proti vojenskému objektu zaměřeno; nebo
b)	které zahrnuje metodu či prostředky dopravy, jež nemohou být zaměřeny na specifický vojenský cíl; nebo
c)	u něhož lze očekávat, že způsobí náhodné ztráty na životech civilních osob, jejich zranění, škody na civilních objektech nebo kombinaci těchto ztrát a škod, jež by byly nadměrné z hlediska očekávané konkrétní a přímé vojenské výhody.

Budou učiněna veškerá možná bezpečnostní opatření na ochranu civilních osob před účinky zbraní, jichž se tento článek týká. Možná bezpečnostní opatření jsou ta bezpečnostní opatření, jež jsou proveditelná či prakticky možná se zřetelem na všechny okolnosti existující v dané době, včetně humanitárních a vojenských ohledů.

Článek 4

Omezení použití jiných min, než jsou miny

pro minování na dálku, nástrahy

a jiné prostředky v obydlených oblastech

Tento článek se týká:

a)	jiných min, než jsou miny pro minování na dálku;
b)	nástrah; a
c)	jiných prostředků.

Je zakázáno používat zbraně, jichž se týká tento článek, ve velkých městech, ve městech, vesnicích či jiných oblastech majících podobnou koncentraci civilního obyvatelstva, v nichž neprobíhá boj mezi pozemními silami ani bezprostředně nehrozí, pokud:

a)	buď nejsou umístěny ve vojenském objektu nebo v jeho těsné blízkosti, který patří druhé straně nebo je pod její kontrolou; nebo
b)	nejsou učiněna opatření na ochranu civilních osob před jejich účinky, například instalováním výstražných označení, rozestavením hlídek, vylepením výstrah nebo postavením oplocení.

Článek 5

Omezení použití min pro minování na dálku

Použití min pro minování na dálku je zakázáno, pokud tyto miny nejsou používány pouze v oblasti, jež je sama vojenským cílem nebo která zahrnuje vojenské objekty, a pokud:

jejich rozmístění nelze přesně zaznamenat v souladu s článkem 7 1a); nebo

není pro každou takovou minu použit účinný neutralizační mechanismus, to jest samoaktivační mechanismus, který je určen k zajištění miny nebo k jejímu samozničení, když se předpokládá, že mina již nebude sloužit vojenskému účelu, pro který byla umístěna, nebo dálkově ovládaný mechanismus, který je určen k zajištění nebo zničení miny, když už mina neslouží vojenskému účelu, pro který byla použita.

Před každým dopravením či svržením min pro minování na dálku, jež mohou postihnout civilní obyvatelstvo, bude dána včas účinná výstraha, pokud to okolnosti dovolí.

Článek 6

Zákaz použití určitých nástrah

V souladu s pravidly mezinárodního práva použitelnými v ozbrojených konfliktech a vztahujícími se na zradu a věrolomnost je za všech okolností zakázáno používat:

všechny nástrahy ve formě zdánlivě neškodného přenosného předmětu, který je zvláště určen a zkonstruován tak, aby obsahoval výbušný materiál a detonoval, když dojde ke střetu s ním nebo přiblížení k němu; nebo

nástrahy, které jsou jakkoli spojené s:

(i)	mezinárodně uznávanými ochrannými emblémy, znaky či signály;

(ii)	nemocnými, zraněnými nebo mrtvými osobami;

(iii)

pohřebními nebo kremačními místy či hroby;

(iv)	zdravotnickými zařízeními, zdravotnickým vybavením, zdravotnickými zásilkami nebo zdravotnickou dopravou;

(v)	dětskými hračkami či jinými přenosnými předměty nebo výrobky, zvláště určenými pro stravování, zdraví, hygienu, ošacení či výchovu dětí;

(vi)	potravinami nebo nápoji;

(vii)

kuchyňským nádobím nebo spotřebiči, pokud nejsou ve vojenských zařízeních, postaveních či vojenských zásobovacích skladech;

(viii)

předměty zjevně náboženského charakteru;

(ix)	historickými památkami, uměleckými díly či místy konání bohoslužeb, které představují kulturní nebo duchovní dědictví národů;

(x)	zvířaty nebo zdechlinami.

Za všech okolností je zakázáno používat jakoukoli nástrahu, která je určena k tomu, aby způsobila nadměrné poranění či zbytečné utrpení.

Článek 7

Zaznamenávání a zveřejňování polohy

minových polí, min a nástrah

Strany konfliktu budou zaznamenávat polohu:

a)	všech předem plánovaných minových polí, jež budou pokládat; a
b)	všech oblastí, ve kterých v širokém měřítku a předem plánovitě použily nástrah.

Strany budou usilovat o zajištění zaznamenání polohy všech ostatních minových polí, min a nástrah, jež položily nebo umístily.

Veškeré tyto záznamy budou uchovávány stranami konfliktu, které budou muset:

okamžitě po ukončení aktivního nepřátelství:

(i)	učinit všechna nezbytná a vhodná opatření, včetně použití těchto záznamů, na ochranu civilistů před účinky minových polí, min a nástrah; a

(ii)	v případech, kdy vojska ani jedné ze stran nejsou na území druhé strany, poskytnout generálnímu tajemníkovi OSN a sobě navzájem veškeré informace, které mají k dispozici, o poloze minových polí, min a nástrah na území druhé strany; nebo

(iii)

poté, kdy došlo k úplnému odsunu vojsk stran z území druhé strany, dát druhé straně a generálnímu tajemníkovi OSN k dispozici veškeré informace, které mají, o poloze minových polí, min a nástrah na území druhé strany;

plní-li v jakékoli oblasti svou funkci jednotky nebo mise OSN, dát orgánu zmíněnému v článku 8 k dispozici informace, jež jsou v tomto článku požadovány;

kdykoli to bude možné, zajistit po vzájemné dohodě uvolnění informací týkajících se minových polí, min a nástrah, zejména v dohodách o ukončení nepřátelství.

Článek 8

Ochrana jednotek a misí OSN před účinky

minových polí, min a nástrah

Plní-li jednotka nebo mise OSN funkci zachování míru, pozorovací či jakékoli jiné funkce v dané oblasti, pak každá strana konfliktu, bude-li o to požádána vedoucím jednotek nebo mise OSN v dané oblasti, pokud to bude možné:

a)	odstraní nebo zneškodní všechny miny nebo nástrahy v této oblasti;
b)	učiní taková opatření, jež budou nutná na ochranu jednotek či mise před účinky minových polí, min a nástrah při výkonu jejich povinností; a
c)	dá vedoucímu jednotky nebo mise OSN v této oblasti k dispozici veškeré informace, jež tato strana má, o poloze minových polí, min nebo nástrah v oblasti.

Působí-li v dané oblasti vyšetřující mise OSN, poskytne každá dotyčná strana konfliktu této misi ochranu s výjimkou případů, kdy vzhledem k velikosti takové mise nemůže adekvátně takovou ochranu poskytnout. V tomto případě dá vedoucí mise k dispozici informace, které má, o poloze minových polí, min a nástrah v oblasti.

Článek 9

Mezinárodní spolupráce při odstraňování

minových polí, min a nástrah

Po skončení aktivního nepřátelství budou strany usilovat o dosažení dohody jak mezi sebou, tak eventuálně s jinými státy a mezinárodními organizacemi o poskytování informací, technické a materiální pomoci – včetně, za vhodných okolností, společných operací nezbytných k odstranění či jinému zneškodnění minových polí, min a nástrah umístěných během konfliktu.

TECHNICKÁ PŘÍLOHA

K PROTOKOLU O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ MIN,

NÁSTRAH A JINÝCH PROSTŘEDKŮ (PROTOKOL II)

Směrnice pro registraci

Kdykoli v souladu s tímto protokolem vyvstane závazek registrace polohy minových polí, min a nástrah, bude nutno řídit se těmito směrnicemi.

Se zřetelem na předem plánovaná minová pole a rozsáhlé a předem plánované použití nástrah:

a)	by měly být vyhotoveny mapy, nákresy či jiné záznamy, a to tak, aby znázorňovaly rozsah oblasti minových polí či nástrah; a
b)	by měla být specifikována poloha oblasti minových polí či nástrah se zřetelem na souřadnice jediného orientačního bodu a odhadované rozměry oblasti obsahující miny a nástrahy ve vztahu k tomuto jedinému orientačnímu bodu.

Se zřetelem na jiná minová pole, miny a nástrahy, jež byly položeny či umístěny:

by měly být v maximální možné míře zaznamenány příslušné informace, specifikované ve výše uvedeném odstavci 1, aby se umožnila identifikace oblastí obsahujících minová pole, miny a nástrahy.

PROTOKOL O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ ZÁPALNÝCH ZBRANÍ

(Protokol III) (čl. 1-2)

Článek 1

Definice

Pro účely tohoto protokolu:

„Zápalná zbraň“ znamená jakoukoli zbraň nebo munici, která je v prvé řadě zaměřena na zapálení objektů nebo způsobení popálenin osobám působením ohně, tepla nebo kombinací ohně a tepla, které způsobuje chemická reakce látky dopravené na cíl.

Zápalné zbraně mohou mít formu například plamenometů, fugasů, nábojů, raket, granátů, min, bomb a jiných nosičů zápalných látek.

Zápalné zbraně nezahrnují:

(i)	munici, jež může mít náhodný zápalný účinek, jako světlice, hledače, kouřové nebo signální systémy;

(ii)

munici určenou jako kombinaci průrazného, výbušného nebo tříštivého účinku s dodatečným zápalným efektem, jako protipancéřové střely, tříštivé náboje, výbušné bomby a podobnou munici s kombinovaným účinkem, v nichž zápalný efekt není specificky určen k způsobení popálenin osobám, ale která je používána proti vojenským cílům, jako jsou obrněná vozidla, letadla a zařízení základen nebo bojové prostředky.

„Koncentrace civilního obyvatelstva“ znamená jakoukoli koncentraci civilního obyvatelstva, ať je trvalá či dočasná, jak v obydlených částech měst nebo v obydlených městech či vesnicích nebo v táborech či kolonách uprchlíků nebo evakuovaných osob nebo skupinách kočovníků.

„Vojenský cíl“ znamená, pokud jde o objekty, veškeré objekty, které svou povahou, umístěním, účelem nebo použitím účinně přispívají k vojenským akcím a jejichž úplné nebo částečné zničení, obsazení nebo neutralizace, za okolností existujících v daném okamžiku, představuje jednoznačnou vojenskou výhodu.

„Civilní objekty“ jsou veškeré objekty, jež nejsou vojenskými cíli, jak je definováno v odstavci 3.

„Možná bezpečnostní opatření“ jsou ta bezpečnostní opatření, jež jsou proveditelná či prakticky možná se zřetelem na všechny okolnosti existující v danou dobu, včetně humanitárních a vojenských ohledů.

Článek 2

Ochrana civilního obyvatelstva

a civilních objektů

1.	Je zakázáno za všech okolností učinit civilní obyvatelstvo jako takové, jednotlivé civilní osoby či civilní objekty předmětem útoku zápalnými zbraněmi.
2.	Je zakázáno za všech okolností učinit jakýkoli vojenský cíl ležící uvnitř koncentrace civilního obyvatelstva předmětem útoku na dálku dopravovaných zápalných zbraní.
3.	Dále je zakázáno učinit jakýkoli vojenský cíl ležící uvnitř koncentrace civilního obyvatelstva předmětem útoku pomocí jiných zápalných zbraní, než jsou na dálku dopravované zápalné zbraně, s výjimkou toho, kdy je tento vojenský cíl jasně oddělen od koncentrace civilního obyvatelstva a kdy jsou učiněna veškerá možná bezpečnostní opatření se zřetelem na omezení zápalných účinků na vojenský cíl a na zamezení a v každém případě snížení náhodných ztrát životů civilních osob, zranění civilních osob a škod na civilních objektech na minimum.
4.	Je zakázáno učinit lesy nebo jiné druhy porostů předmětem útoků zápalných zbraní s výjimkou toho, kdy jsou tyto přírodní prvky využívány k ukrytí, skrytí či zamaskování bojových jednotek či jiných vojenských cílů nebo jsou samy vojenským cílem.

DODATKOVÝ PROTOKOL K ÚMLUVĚ O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ

NĚKTERÝCH KONVENČNÍCH ZBRANÍ, KTERÉ MOHOU ZPŮSOBOVAT

NADMĚRNÉ UTRPENÍ NEBO MÍT NEROZLIŠUJÍCÍ ÚČINKY (čl. 1-4)

ČLÁNEK 1: DODATKOVÝ PROTOKOL

Tento Protokol bude přiložen k Úmluvě o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky („Úmluva“) jako Protokol IV:

„Protokol o oslepujících laserových zbraních

(Protokol IV)

Článek 1

Je zakázáno používat laserové zbraně specificky sestrojené tak, aby jejich výlučným bojovým účinkem nebo jedním z bojových účinků bylo způsobení trvalého oslepnutí nechráněného zraku, tj. nechráněných očí nebo očí opatřených pomůckami korigujícími zrak. Vysoké smluvní strany nebudou předávat takové zbraně žádnému státu nebo nestátnímu subjektu.

Článek 2

Při používání laserových systémů přijmou vysoké smluvní strany veškerá vhodná předběžná opatření k zabránění způsobení trvalého oslepnutí nechráněného zraku. Tato předběžná opatření budou zahrnovat výcvik ozbrojených sil a další praktická opatření.

Článek 3

Oslepnutí, k němuž dojde v rámci náhodného nebo průvodního účinku při legitimním vojenském použití laserových systémů, včetně laserových systémů užívaných proti optickým zařízením, není součástí zákazu, na který se vztahuje tento Protokol.

Článek 4

Pro potřeby tohoto Protokolu znamená „trvalé oslepnutí“ nevyléčitelnou a nenapravitelnou ztrátu zraku, způsobující vážnou poruchu bez naděje na uzdravení. Vážná porucha znamená ostrost vidění menší než 20/200 Snellenů naměřených při použití obou očí.“.

ČLÁNEK 2: VSTUP V PLATNOST

Tento Protokol vstoupí v platnost tak, jak je to uvedeno v odstavcích 3 a 4 článku 5 Úmluvy.

PROTOKOL

O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ MIN, NÁSTRAH A JINÝCH PROSTŘEDKŮ

VE ZNĚNÍ ZE DNE 3. KVĚTNA 1996

(PROTOKOL II VE ZNĚNÍ ZE DNE 3. KVĚTNA 1996),

KTERÝ JE PŘÍLOHOU ÚMLUVY O ZÁKAZU NEBO OMEZENÍ POUŽITÍ

NĚKTERÝCH KONVENČNÍCH ZBRANÍ, KTERÉ MOHOU ZPŮSOBOVAT

NADMĚRNÉ UTRPENÍ NEBO MÍT NEROZLIŠUJÍCÍ ÚČINKY (čl. 1a-11)

ČLÁNEK 1: POZMĚNĚNÉ ZNĚNÍ PROTOKOLU

Protokol o zákazu nebo omezení použití min, nástrah a jiných prostředků (Protokol II), který je přílohou Úmluvy o zákazu nebo omezení použití některých konvenčních zbraní, které mohou způsobovat nadměrné utrpení nebo mít nerozlišující účinky („Úmluva“), se tímto pozměňuje. Pozměněný text Protokolu má následující znění:

„Protokol o zákazu nebo omezení použití min,

nástrah a jiných prostředků ve znění

ze dne 3. května 1996

(Protokol II ve znění ze dne 3. května 1996)

Článek 1

Rozsah aplikace

1.	Tento Protokol se vztahuje na použití min, nástrah a jiných zde popsaných prostředků na souši, včetně min kladených za účelem zabránění přístupu do pobřežních pásem a vodních cest nebo brodů, ale nevztahuje se na použití protilodních min na moři nebo na vnitrozemských vodních cestách.
2.	Kromě situací uvedených v článku 1 této Úmluvy se tento Protokol bude vztahovat i na situace uvedené ve společném článku 3 Ženevských úmluv z 12. srpna 1949. Tento Protokol se nebude vztahovat na situace vnitrostátních nepokojů a napětí, například na vzpoury, izolované a sporadické násilné činy a jiné činy podobné povahy, které se nepovažují za ozbrojené konflikty.
3.	V případě ozbrojených konfliktů, které nejsou mezinárodní povahy a které probíhají na území některé z vysokých smluvních stran, bude každá strana konfliktu povinna uplatňovat zákazy a omezení podle tohoto Protokolu.
4.	Žádné z ustanovení tohoto Protokolu se nebude uplatňovat s cílem ovlivnit svrchovanost státu nebo povinnost vlády všemi zákonnými prostředky udržovat nebo znovu nastolit zákonnost a pořádek ve státu nebo hájit národní jednotu a územní celistvost státu.
5.	Žádné z ustanovení tohoto Protokolu se nebude uplatňovat s cílem ospravedlnit přímé či nepřímé vměšování, a to z jakéhokoliv důvodu, do ozbrojeného konfliktu nebo do vnitřních či vnějších záležitostí vysoké smluvní strany na území, kde probíhá konflikt.
6.	Aplikací ustanovení tohoto Protokolu na strany konfliktu nepatřící mezi vysoké smluvní strany, jež přijaly tento Protokol, se přímo ani nepřímo nemění právní postavení těchto stran či právní postavení sporného území.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto Protokolu:

1.	„Mina“ označuje veškerou munici umístěnou pod zemí, na zemi nebo v blízkosti země či jiného povrchu a zkonstruovanou tak, aby explodovala přítomností, blízkostí nebo kontaktem osoby či vozidla.
2.	„Mina pro minování na dálku“ označuje minu, která není umísťována přímo, ale je dopravována pomocí dělostřelectva, řízené střely, rakety, minometu nebo podobnými prostředky či shazována z letadla. Miny dopravované z pozemního zařízení vzdáleného méně než 500 metrů se nepovažují za „miny pro minování na dálku“, za předpokladu že jsou použity v souladu s článkem 5 a navazujícími články tohoto Protokolu.
3.	„Protipěchotní mina“ označuje minu zkonstruovanou především tak, aby explodovala přítomností, blízkostí nebo kontaktem osoby, a způsobující zneschopnění, zranění nebo usmrcení osoby nebo osob.
4.	„Nástraha“ označuje jakýkoli prostředek či materiál, který je určen, zkonstruován nebo uzpůsoben k tomu, aby usmrtil nebo způsobil zranění, a který působí neočekávaně při styku nebo přiblížení osoby ke zdánlivě neškodnému předmětu nebo při provádění zdánlivě bezpečného úkonu.
5.	„Jiné prostředky“ označuje ručně umístěnou munici a prostředky, včetně improvizovaných výbušných prostředků, určené k tomu, aby usmrtily nebo způsobily zranění či poškození, a aktivované ručně, dálkovým ovládáním nebo automaticky po uplynutí určité lhůty.
6.	„Vojenský cíl“ označuje, pokud jde o objekty, veškeré objekty, které svou povahou, umístěním, účelem nebo užitím účinně přispívají k vojenským akcím a jejichž úplné nebo částečné zničení, obsazení nebo neutralizace za okolností existujících v daném okamžiku představuje jednoznačnou vojenskou výhodu.
7.	„Civilní objekty“ jsou veškeré objekty, které nejsou vojenskými cíli definovanými v odstavci 6 tohoto článku.
8.	„Minové pole“ je určitý prostor, v němž jsou systematicky umístěny miny, a „zaminovaný prostor“ je prostor, který je nebezpečný vzhledem k přítomnosti min. „Klamný zaminovaný prostor“ znamená prostor bez min, který má budit dojem minového pole. Termín „minové pole“ označuje i klamná minová pole.
9.	„Zaznamenání“ označuje fyzické, administrativní a technické úkony určené k získání veškerých dostupných informací umožňujících určení polohy minových polí, zaminovaných prostorů, nástrah a jiných prostředků za účelem registrace v oficiálních záznamech.
10.	„Samodestrukční mechanismus“ označuje zabudovaný nebo připojený automatický mechanismus, který zajistí zničení munice, do níž je zabudován nebo k níž je připojen.
11.	„Samoneutralizační mechanismus“ označuje zabudovaný automatický mechanismus, který uvede munici, do níž je zabudován, do nefunkčního stavu.
12.	„Samodezadjustace“ označuje automatické uvedení munice do nefunkčního stavu nevratnou eliminací (vyčerpáním) součástky, například baterie, která je pro fungování munice nepostradatelná.
13.	„Dálkové ovládání“ označuje ovládání pomocí příkazů na dálku.
14.	„Zařízení znemožňující manipulaci“ označuje prostředek, který má chránit minu a který je její součástí, je s ní spojen nebo je k ní připojen nebo umístěn pod ní a který se aktivuje, když dojde k pokusu o odstranění miny.
15.	„Transfer“ zahrnuje, kromě fyzického pohybu min při jejich dovozu na území státu nebo vývozu z tohoto území, také postoupení vlastnických práv k minám nebo kontroly nad nimi, ale nezahrnuje postoupení území, kde jsou umístěny miny.

Článek 3

Všeobecná omezení použití min, nástrah

a jiných prostředků

Tento článek se vztahuje na:

a)	miny;
b)	nástrahy; a
c)	jiné prostředky.

Každá vysoká smluvní strana nebo strana konfliktu je v souladu s ustanoveními tohoto Protokolu odpovědná za veškeré miny, nástrahy a jiné prostředky, které použije, a zavazuje se je vyhledat, odstranit, zničit nebo udržovat podle ustanovení článku 10 tohoto Protokolu.

Za všech okolností je zakázáno použít jakékoli miny, nástrahy nebo jiné prostředky, které jsou svým určením nebo povahou zaměřeny na to, aby způsobily nadměrné zranění či zbytečné utrpení.

Zbraně, na něž se vztahuje tento článek, budou důsledně v souladu s normami a omezeními, které stanoví Technická příloha pro každou jednotlivou kategorii.

Je zakázáno používat miny, nástrahy či jiné prostředky využívající mechanismus nebo prostředek zvláště určený k tomu, aby způsobil detonaci munice přítomností běžně dostupných minohledaček v důsledku jejich magnetického nebo jiného bezdotykového působení během normálního užití při úkonech souvisejících s detekcí.

Je zakázáno používat miny se samodezadjustačním mechanismem opatřené zařízením znemožňujícím manipulaci určeným k tomu, aby zůstal funkční i tehdy, když mina již funkční být přestane.

Za všech okolností je zakázáno zaměřovat zbraně, na něž se vztahuje tento článek, proti civilnímu obyvatelstvu jako takovému nebo proti jednotlivým civilním osobám nebo civilním objektům, a to jak při útoku, tak i při obraně nebo za účelem represálií.

Je zakázáno nerozlišující použití zbraní, na něž se vztahuje tento článek. Nerozlišující použití je jakékoli umístění těchto zbraní:

a)	pokud nejsou umístěny ve vojenském cíli nebo proti vojenskému cíli zaměřeny. Vzniknou-li pochybnosti, jestli objekt obvykle určený pro civilní účely, například místo konání bohoslužeb, dům nebo jiné obydlí nebo škola, je užíván tak, aby účinně přispíval k vojenským akcím, bude se předpokládat, že objekt tímto způsobem užíván není;
b)	pokud používaný způsob nebo prostředky dopravení zmenožňují jejich zaměření na určitý vojenský cíl; nebo
c)	lze-li předpokládat, že tyto zbraně způsobí náhodné ztráty na životech civilních osob, zranění civilních osob, škody na civilních objektech nebo kombinaci těchto ztrát a škod, jež by byly nadměrné v poměru k očekávané konkrétní a přímé vojenské výhodě.

Několik zřetelně od sebe oddělených a rozdílných vojenských cílů, které se nacházejí ve městě, vesnici nebo v jiném prostoru s obdobnou koncentrací civilních osob nebo civilních objektů, nebude považováno za jediný vojenský cíl.

10.

Budou přijata veškerá možná opatření na ochranu civilních osob před účinky zbraní, na něž se vztahuje tento článek. Možná opatření jsou taková opatření, která jsou proveditelná nebo prakticky možná vzhledem ke všem okolnostem existujícím v daném okamžiku, a to včetně humanitárních a vojenských zřetelů. Mezi tyto okolnosti patří mimo jiné:

a)	krátkodobý a dlouhodobý účinek min na místní civilní obyvatelstvo po dobu existence minového pole;
b)	možná opatření na ochranu civilních osob (například oplocení, označení, výstraha a monitorování);
c)	dostupnost a proveditelnost alternativních řešení; a
d)	krátkodobé a dlouhodobé vojenské požadavky na minové pole.

11.

Před umístěním min, nástrah a jiných prostředků, které by mohly postihnout civilní obyvatelstvo, bude dána účinná včasná výstraha, s výjimkou případů, kdy to okolnosti neumožňují.

Článek 4

Omezení použití protipěchotních min

Je zakázáno používat protipěchotní miny, které nelze detekovat podle specifikace v odstavci 2 Technické přílohy.

Článek 5

Omezení použití protipěchotních min jiných

než miny pro minování na dálku

Tento článek se vztahuje na protipěchotní miny jiné než miny pro minování na dálku.

Je zakázáno používat zbraně, jichž se týká tento článek, pokud nevyhovují ustanovením Technické přílohy o samodestrukci a samodezadjustaci, s výjimkou případů, kdy:

a)	tyto zbraně jsou umístěny v ohraničeném prostoru monitorovaném vojenským personálem a chráněném oplocením nebo jinými prostředky s cílem účinně zamezit přístupu civilních osob do tohoto prostoru. Označení musí být zřetelné a trvanlivé a musí být viditelné alespoň pro osobu, která hodlá vstoupit do ohraničeného prostoru; a
b)	tyto zbraně jsou odstraněny před opuštěním prostoru, s výjimkou případů, kdy se prostor postoupí ozbrojeným silám jiného státu, které přebírají odpovědnost za údržbu obranných zařízení požadovaných tímto článkem a za následné odstranění těchto zbraní.

Strana konfliktu se nadále zbavuje povinnosti dodržovat ustanovení pododstavců 2a) a 2b) tohoto článku pouze v případě, kdy dodržování těchto ustanovení není možné z důvodu nedobrovolné ztráty kontroly nad prostorem v důsledku nepřátelské vojenské akce, a to i v situaci, kdy jejich dodržování znemožňuje přímá nepřátelská vojenská akce. Pokud tato strana znovu získá kontrolu nad prostorem, bude opět dodržovat ustanovení pododstavců 2a) a 2b) tohoto článku.

Pokud ozbrojené síly strany konfliktu získají kontrolu nad prostorem, ve kterém byly umístěny zbraně, na něž se vztahuje tento článek, budou tyto ozbrojené síly v nejvyšší možné míře udržovat a v případě potřeby i zavádět ochranná opatření požadovaná tímto článkem až do doby, kdy budou tyto zbraně odstraněny.

Budou přijata veškerá možná opatření s cílem zabránit nepovolenému odstranění, znetvoření, zničení nebo zatajení prostředku, systému nebo materiálu použitého k vyznačení obvodu ohraničeného prostoru.

Zbraně, na něž se vztahuje tento článek, které vystřelují úlomky v horizontálním oblouku méně než 90 stupňů a které jsou umístěny na zemi nebo nad zemí, lze používat bez přijetí opatření uvedených v pododstavci 2a) tohoto článku po dobu nejdéle 72 hodin, pokud:

a)	se nacházejí v bezprostřední blízkosti vojenské jednotky, která je umístila; a
b)	prostor monitoruje vojenský personál s cílem účinně bránit přístupu civilních osob.

Článek 6

Omezení použití min pro minování na dálku

1.	Je zakázáno používat miny pro minování na dálku s výjimkou případů, kdy jsou zaznamenány v souladu s pododstavcem 1b) Technické přílohy.
2.	Je zakázáno používat protipěchotní miny pro minování na dálku, které nevyhovují ustanovením Technické přílohy o samodestrukci a samodezadjustaci.
3.	Je zakázáno používat miny pro minování na dálku jiné než protipěchotní miny, s výjimkou případů, kdy jsou vybaveny buď účinným samodestrukčním, nebo samoneutralizačním mechanismem a mají záložní dezadjustační mechanismus, jehož účelem je, aby mina přestala fungovat jako mina, když již neslouží vojenskému účelu, pro nějž byla položena.
4.	Před každým dopravením nebo svržením min pro minování na dálku, které mohou zasáhnout civilní obyvatelstvo, bude dána včas účinná výstraha, s výjimkou případů, kdy to okolnosti neumožňují.

Článek 7

Zákaz používání nástrah a jiných prostředků

Aniž by tím byla dotčena pravidla mezinárodního práva vztahující se na podvod a zradu, je za všech okolností zakázáno používat nástrahy a jiné prostředky, které jsou jakýmkoliv způsobem spojovány nebo uváděny do souvislosti s:

a)	mezinárodně uznávanými ochrannými emblémy, značkami nebo signály;
b)	nemocnými, zraněnými nebo mrtvými osobami;
c)	místy určenými pro pohřby či kremace nebo s hroby;
d)	zdravotnickými zařízeními, zdravotnickým vybavením, zdravotnickými potřebami nebo zdravotnickými dopravními prostředky;
e)	dětskými hračkami či jinými přenosnými předměty nebo výrobky speciálně určenými pro stravování, zdraví, hygienu, ošacení nebo výchovu dětí;
f)	potravinami nebo nápoji;
g)	kuchyňským nádobím nebo spotřebiči, pokud nejsou umístěny ve vojenských zařízeních, vojenských postaveních nebo ve vojenských zásobovacích skladech;
h)	předměty zjevně náboženské povahy;
i)	historickými památkami, uměleckými díly či místy konání bohoslužeb, která představují duchovní dědictví národů; nebo
j)	zvířaty či zdechlinami.

Je zakázáno používat nástrahy nebo jiné prostředky mající podobu zdánlivě neškodných přenosných předmětů, které jsou speciálně určeny a zkonstruovány k tomu, aby obsahovaly trhavinu.

Aniž by tím byla dotčena ustanovení článku 3, je zakázáno používat zbraně, na něž se vztahuje tento článek, ve městě, vesnici nebo v jiném prostoru s obdobnou koncentrací civilních osob, v němž neprobíhá nebo zřejmě nehrozí střet mezi pozemními silami, s výjimkou případů, kdy:

a)	jsou tyto zbraně umístěny ve vojenském cíli nebo v jeho těsné blízkosti; anebo
b)	byla přijata opatření na ochranu civilních osob proti jejich účinkům, např. rozmístěním hlídek, vyhlášením varování nebo oplocením.

Článek 8

Transfery

S cílem napomoci dosažení cílů tohoto Protokolu se každá vysoká smluvní strana:

a)	zavazuje neprovádět transfer jakýchkoli min, jejichž použití tento Protokol zakazuje;
b)	zavazuje neprovádět transfer jakýchkoli min příjemci jinému, než je stát nebo státní orgán oprávněný přijímat takové transfery;
c)	zavazuje uplatňovat omezení při transferu jakékoli miny, jejíž použití tento Protokol zakazuje. Každá vysoká smluvní strana se zejména zavazuje neprovádět transfer jakýchkoli protipěchotních min do států, které nejsou vázány tímto Protokolem, s výjimkou případů, kdy je přijímající stát ochoten aplikovat tento Protokol; a
d)	zavazuje zajistit, aby transfery podle tohoto článku byly ze strany předávajícího i přijímajícího státu prováděny v plném souladu s příslušnými ustanoveními tohoto Protokolu a s platnými normami mezinárodního humanitárního práva.

Prohlásí-li vysoká smluvní strana, že odkládá plnění specifických ustanovení o použití určitých min obsažených v Technické příloze, platí pro tyto miny i nadále pododstavec 1a) tohoto článku.

Všechny vysoké smluvní strany se až do okamžiku vstupu tohoto Protokolu v platnost zdrží jednání, které by bylo neslučitelné s pododstavcem 1a) tohoto článku.

Článek 9

Zaznamenání a použití informací o minových

polích, zaminovaných prostorech, minách,

nástrahách a jiných prostředcích

Veškeré informace týkající se minových polí, zaminovaných prostorů, min, nástrah a jiných prostředků budou zaznamenány v souladu s ustanoveními Technické přílohy.

Všechny takové záznamy budou uchovávany stranami konfliktu, které po skončení aktivních nepřátelských akcí neprodleně přijmou veškerá potřebná a vhodná opatření, včetně užití těchto informací, na ochranu civilních osob v oblasti, kterou kontrolují, proti účinkům minových polí, zaminovaných prostorů, min, nástrah a jiných prostředků.

Zároveň dají k dispozici druhé straně nebo stranám konfliktu a generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů veškeré informace, které mají o minových polích, zaminovaných prostorech, minách, nástrahách a jiných prostředcích, jež položily v oblastech, které již nekontrolují; nicméně platí, a to pod podmínkou reciprocity, že pokud se ozbrojené síly strany konfliktu nacházejí na území znepřátelené strany, může kterákoli ze stran zadržet tyto informace a odepřít je generálnímu tajemníkovi a druhé straně v takovém rozsahu, v jakém si zadržení těchto informací vyžádají bezpečnostní zájmy, a to do doby, kdy se žádná ze stran nebude zdržovat na území druhé strany. V takovém případě budou zadržené informace uvolněny, jakmile to umožní bezpečnostní zájmy. Je-li to možné, budou strany konfliktu po vzájemné dohodě usilovat o to, aby tyto informace mohly být uvolněny v co nejkratší lhůtě způsobem slučitelným s bezpečnostními zájmy každé strany.

Tímto článkem nejsou dotčena ustanovení článků 10 a 12 tohoto Protokolu.

Článek 10

Odstraňování minových polí, min, nástrah a jiných

prostředků a mezinárodní spolupráce

1.	Po ukončení aktivních nepřátelských akcí bude neprodleně provedeno vyhledání, odstranění, zničení nebo udržování veškerých minových polí, zaminovaných prostorů, min, nástrah a jiných prostředků podle článku 3 a odstavce 2 článku 5 tohoto Protokolu.
2.	Vysoké smluvní strany a strany konfliktu mají tuto odpovědnost ve vztahu k minovým polím, zaminovaným prostorům, minám, nástrahám a jiným prostředkům v oblastech, které kontrolují.
3.	Co se týče minových polí, zaminovaných prostorů, min, nástrah a jiných prostředků, které strana položila v oblasti, kterou již nekontroluje, poskytne tato strana straně, která tuto oblast kontroluje podle odstavce 2 tohoto článku, technickou a materiální pomoc potřebnou k plnění této odpovědnosti v takovém rozsahu, v jakém to tato strana umožní.
4.	Kdykoliv je to zapotřebí, budou strany usilovat o dosažení dohody mezi sebou a podle potřeby i s jinými státy a mezinárodními organizacemi o poskytování technické a materiální pomoci, za vhodných okolností i o provádění společných operací potřebných k plnění těchto povinností.

Článek 11

Technická spolupráce a pomoc

1.	Každá vysoká smluvní strana se zavazuje umožnit co nejširší výměnu vybavení, materiálu a vědecko-technických informací souvisejících s prováděním tohoto Protokolu i prostředků sloužících k odminování a bude oprávněna se této výměny účastnit.
2.	Každá vysoká smluvní strana se zavazuje poskytovat informace do databáze (registru) týkající se odminování, vytvořené v systému Organizace spojených národů, a to zvláště informace o různých prostředcích a technikách odminování a seznamy odborníků, odborných institucí nebo národních kontaktních míst pro odminování.
3.	Každá vysoká smluvní strana, která je schopna tak učinit, bude pomáhat při odminování prostřednictvím systému Organizace spojených národů, jiných mezinárodních orgánů či na bilaterálním základě nebo přispěje do Dobrovolného svěřenského fondu Organizace spojených národů pro pomoc při odminování.
4.	Vysoké smluvní strany mohou předkládat žádosti o pomoc doložené příslušnými informacemi Organizaci spojených národů nebo jiným příslušným orgánům nebo jiným státům. Tyto žádosti lze předkládat generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, který je předá všem vysokým smluvním stranám a příslušným mezinárodním organizacím.
5.	V případě žádostí předložených Organizaci spojených národů může generální tajemník Organizace spojených národů v rámci prostředků, které jsou generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů k dispozici, podniknout příslušné kroky k posouzení situace a, ve spolupráci s žádající vysokou smluvní stranou, určit vhodný způsob poskytování pomoci při odminování nebo při plnění ustanovení Protokolu. Generální tajemník může dále podat vysokým smluvním stranám zprávu o posouzení situace a o typu a rozsahu požadované pomoci.
6.	Aniž by tím byla dotčena ustanovení ústavy nebo jiné právní předpisy, vysoké smluvní strany se zavazují spolupracovat a předávat si technické vybavení s cílem umožnit realizaci příslušných ustanovení a omezení stanovených tímto Protokolem.
7.	Je-li to potřebné a možné, je každá vysoká smluvní strana oprávněna ve vhodných případech žádat a obdržet od jiné vysoké smluvní strany technickou pomoc v souvislosti s určitou speciální technikou jinou než zbrojní technika, aby se tak zkrátila doba odkladu stanovená Technickou přílohou.

Článek 12

Ochrana před účinky minových polí, zaminovaných

prostorů, min, nástrah a jiných prostředků

Aplikace

a)	S výjimkou sil a misí uvedených v pododstavci 2a) (i) tohoto článku se tento článek vztahuje pouze na mise působící v oblasti se souhlasem té vysoké smluvní strany, na jejímž území jsou úkoly plněny.
b)	Aplikací ustanovení tohoto článku na ty strany konfliktu, které nejsou vysokými smluvními stranami, se přímo ani nepřímo nemění jejich právní status nebo právní status sporného území.
c)	Ustanoveními tohoto článku nebude dotčeno stávající mezinárodní humanitární právo nebo jiné platné mezinárodní dokumenty nebo rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů stanovící vyšší úroveň ochrany pro personál působící v souladu s tímto článkem.

Mírové a některé jiné jednotky a mise

Tento odstavec se vztahuje na:

(i)	jednotky či mise Organizace spojených národů plnící mírové, pozorovací nebo podobné úkoly v jakékoli oblasti v souladu s Chartou OSN; a

(ii)	mise ustavené podle Hlavy VIII Charty OSN a působící v oblasti konfliktu.

Každá vysoká smluvní strana nebo strana konfliktu na požádání vedoucího jednotky nebo mise, na niž se vztahuje tento odstavec:

(i)	v rámci svých možností přijme opatření nezbytná pro ochranu jednotky nebo mise před účinky min, nástrah a jiných prostředků v oblasti, kterou kontroluje;

(ii)	je-li to nezbytné pro účinnou ochranu tohoto personálu, v rámci svých možností odstraní nebo zneškodní veškeré miny, nástrahy a jiné prostředky v této oblasti; a

(iii)

informuje vedoucího jednotky nebo mise o poloze všech známých minových polí, zaminovaných prostorů, min, nástrah a jiných prostředků v oblasti, v níž jednotka nebo mise působí, a v rámci možností dá vedoucímu jednotky nebo mise k dispozici veškeré informace, které drží v souvislosti s minovými poli, zaminovanými prostory, minami, nástrahami a jinými prostředky.

Humanitární mise a mise na shromažďování informací pro systém Organizace spojených národů

Tento odstavec se vztahuje na humanitární mise a mise na shromažďování informací pro systém Organizace spojených národů.

Na žádost vedoucího mise, na niž se vztahuje tento článek, každá vysoká smluvní strana nebo strana konfliktu:

(i)	provede opatření na ochranu personálu mise podle ustanovení pododstavce 2b) (i) tohoto článku; a

(ii)	pokud je přístup na místo nebo průjezd místem, které kontroluje, nezbytný pro plnění úkolů mise a aby byl personálu mise zajištěn bezpečný přístup na toto místo nebo průjezd tímto místem:

(aa)	s výjimkou případů, kdy tomu brání probíhající nepřátelské akce, informuje vedoucího mise o bezpečné trase, jsou-li takové informace k dispozici, nebo

(bb)	neposkytne-li informaci o bezpečné trase podle pododstavce (aa), podle potřeby a v rámci možností zřídí průchod v minových polích.

4.Mise

Mezinárodního výboru Červeného kříže

Tento odstavec se vztahuje na mise Mezinárodního výboru Červeného kříže působící se souhlasem hostitelského státu nebo hostitelských států podle ustanovení Ženevských úmluv z 12. srpna 1949 a v přiměřeném rozsahu i podle ustanovení dodatkových protokolů k těmto úmluvám.

Na žádost vedoucího mise, na niž se vztahuje tento odstavec, každá smluvní strana nebo strana konfliktu:

(i)	přijme opatření na ochranu personálu mise uvedená v pododstavci 2b) (i) tohoto článku; a

(ii)	přijme opatření uvedená v pododstavci 3b) (ii) tohoto článku.

Jiné humanitární mise a vyšetřovací mise

Pokud se na ně nevztahují odstavce 2, 3 a 4 tohoto článku, používá se tento odstavec pro následující mise v období, kdy působí v oblasti konfliktu nebo pomáhají obětem konfliktu:

(i)	humanitární mise národních společností Červeného kříže nebo Červeného půlměsíce nebo jejich Mezinárodní federace;

(ii)	mise nestranné humanitární organizace, včetně nestranných humanitárních misí provádějících odminování; a

(iii)

vyšetřovací mise ustavené podle ustanovení Ženevských úmluv z 12. srpna 1949 a v přiměřeném rozsahu i dodatkových protokolů k těmto úmluvám.

Pokud je to možné, každá vysoká smluvní strana nebo strana konfliktu na žádost vedoucího mise, na niž se vztahuje tento odstavec:

(i)	přijme opatření na ochranu personálu mise uvedená v pododstavci 2b) (i) tohoto článku; a

(ii)	přijme opatření uvedená v pododstavci 3b) (ii) tohoto článku.

Ochrana důvěrných informací

S veškerými důvěrnými informacemi poskytovanými podle tohoto článku bude příjemce důsledně nakládat s ohledem na jejich důvěrný charakter a neposkytne je subjektům stojícím mimo dotčenou jednotku nebo misi bez výslovného svolení původce informace.

Respektování právních předpisů

Aniž by tím byly dotčeny jeho možné výsady a imunity nebo služební povinnosti, personál náležející k jednotkám nebo misím uvedeným v tomto článku:

a)	bude respektovat právní předpisy hostitelského státu; a
b)	zdrží se jednání nebo činností neslučitelných s nestrannou a mezinárodní povahou svých úkolů.

Článek 13

Konzultace vysokých smluvních stran

Vysoké smluvní strany se zavazují ke konzultacím a vzájemné spolupráci ve všech otázkách souvisejících s prováděním tohoto Protokolu. Za tímto účelem se bude každoročně konat konference vysokých smluvních stran.

Účast na těchto výročních konferencích bude upravena schváleným jednacím řádem.

Konference se bude zabývat:

a)	kontrolou provádění a právního statusu tohoto Protokolu;
b)	projednáváním záležitostí vyplývajících ze zpráv vysokých smluvních stran podle odstavce 4 tohoto článku;
c)	přípravou na revizní konference; a
d)	projednáváním vývoje technologií na ochranu civilních osob proti nerozlišujícímu účinku min.

Vysoké smluvní strany poskytnou výroční zprávy depozitáři, který je před konferencí předá všem vysokým smluvním stranám. Zprávy se budou zabývat kteroukoli z následujících otázek:

a)	šíření informací o tomto Protokolu mezi svými ozbrojenými silami a civilním obyvatelstvem;
b)	programy pro odminování a rehabilitaci;
c)	kroky, které učinily ke splnění technických požadavků tohoto Protokolu, a související informace;
d)	právní normy související s tímto Protokolem;
e)	opatření přijatá v souvislosti s mezinárodní výměnou technických informací, mezinárodní spoluprací při odminování a s technickou spoluprací a pomocí; a
f)	jiné související otázky.

Náklady na konferenci vysokých smluvních stran ponesou vysoké smluvní strany a nečlenské státy, které se zúčastní konference, podle příslušně upravené stupnice OSN.

Článek 14

Dodržování

1.	Každá vysoká smluvní strana učiní veškeré potřebné kroky, včetně legislativních a jiných opatření, s cílem předejít nebo potlačit porušování tohoto Protokolu ze strany osob nebo na území, na něž se vztahuje její jurisdikce nebo kontrola.
2.	Mezi opatření uvedená v odstavci 1 tohoto článku patří vhodná opatření pro uzákonění trestních sankcí pro osoby, které v souvislosti s ozbrojeným konfliktem a v rozporu s ustanoveními tohoto Protokolu úmyslně způsobí smrt nebo těžkou újmu na zdraví civilním osobám, a pro stíhání těchto osob.
3.	Každá vysoká smluvní strana bude rovněž vyžadovat, aby její ozbrojené síly vydaly příslušné rozkazy a směrnice a aby se personálu ozbrojených sil dostalo přípravy přiměřené jeho povinnostem a odpovědnosti podle ustanovení tohoto Protokolu.
4.	Vysoké smluvní strany se zavazují navzájem konzultovat a spolupracovat na bilaterálním základě, prostřednictvím generálního tajemníka OSN nebo jiného vhodného mezinárodního mechanismu s cílem řešit jakékoliv problémy, které by mohly vzniknout v souvislosti s výkladem a prováděním ustanovení tohoto Protokolu.

TECHNICKÁ PŘÍLOHA

Záznamy

Záznamy o umístění min jiných než min pro minování na dálku, minových polí, zaminovaných prostorů, nástrah a jiných prostředků budou prováděny v souladu s následujícími ustanoveními:

(i)	poloha minových polí, zaminovaných prostorů a prostorů obsahujících nástrahy a jiné prostředky bude přesně označena v poměru k souřadnicím alespoň dvou orientačních bodů a přibližné rozměry prostoru obsahujícího tyto zbraně budou označeny v poměru k těmto orientačním bodům;

(ii)	mapy, nákresy a jiné záznamy budou vyhotoveny tak, aby označovaly umístění minových polí, zaminovaných prostorů, nástrah a jiných prostředků v poměru k orientačním bodům, a v těchto záznamech budou rovněž označeny jejich obvod a rozloha; a

(iii)

pro účely vyhledávání a odstranění min, nástrah a jiných prostředků budou mapy, nákresy či jiné záznamy obsahovat úplné informace o jejich typu, počtu, způsobu umístění, typu a životnosti rozbušky, datu a hodině umístění, prostředku znemožňujícím manipulaci (pokud je použit) a jiné související informace o všech zbraních tohoto typu, které byly umístěny. Kde je to možné, bude v záznamu o minovém poli uvedena přesná poloha každé miny, s výjimkou minových polí kladených v řadách, kde postačí udat polohu řady. U každé jednotlivě umístěné nástrahy bude zaznamenána přesná poloha a princip činnosti (postup konstrukce).

Přibližná poloha a rozloha umístění min pro minování na dálku se určí pomocí souřadnic orientačních bodů (obvykle bodů v rozích prostoru) a při nejbližší příležitosti bude ověřena a pokud možno vyznačena na zemi. Dále se zaznamenávají celkový počet a typ umístěných min, datum a hodina umístění a lhůty pro samodestrukci.

Kopie záznamů budou v držení takové úrovně velení, která bude schopna pokud možno zajistit jejich bezpečnost.

Použití min vyrobených po vstupu tohoto Protokolu v platnost je zakázáno, pokud na nich nejsou v angličtině a v příslušném národním jazyce uvedeny následující informace:

(i)	název země původu;

(ii)	měsíc a rok výroby; a

(iii)

výrobní číslo nebo číslo série.

Toto označení musí být maximálně viditelné, čitelné, trvanlivé a odolné vůči povětrnostním vlivům.

Specifikace pro detekovatelnost min

a)	Pokud jde o protipěchotní miny vyrobené po 1. lednu 1997, bude do těchto min zabudován materiál nebo prostředek umožňující detekci miny běžně dostupným technickým detekčním zařízením a dávající zpětný signál odpovídající signálu, který dává 8 nebo více gramů železa koherentní hmoty.
b)	Pokud jde o protipěchotní miny vyrobené před 1. lednem 1997, tyto miny budou mít zabudovaný nebo před umístěním připojený materiál nebo prostředek umožňující detekci miny běžně dostupným technickým detekčním zařízením a dávající zpětný signál odpovídající signálu, který dává 8 nebo více gramů železa koherentní hmoty, a to tak, aby tento materiál nebo prostředek nebylo možné snadno odstranit.
c)	Pokud vysoká smluvní strana rozhodne, že není schopna okamžitě splnit pododstavec b), může při notifikaci zájmu být vázána tímto Protokolem prohlásit, že odkládá plnění pododstavce b) na dobu ne delší než 9 let od vstupu tohoto Protokolu v platnost. Do té doby pokud možno omezí používání protipěchotních min, které nejsou v souladu s tímto pododstavcem.

Specifikace pro samodestrukci a samodezadjustaci

Veškeré protipěchotní miny pro minování na dálku budou určeny a konstruovány k tomu, aby počet min, u nichž k samodestrukci nedojde do 30 dnů od umístění, nepřesáhl 10 % celkového počtu adjustovaných min a aby každá mina obsahovala záložní samodezadjustační zařízení, které v kombinaci se samodestrukčním mechanismem způsobí, že do 120 dnů od umístění nebude fungovat jako mina více než jedna z jednoho tisíce adjustovaných min.

Veškeré protipěchotní miny neurčené pro minování na dálku, které byly použity mimo vyznačené prostory podle článku 5 tohoto Protokolu, budou vyhovovat požadavkům na samodestrukci a samodezadjustaci uvedeným v pododstavci a).

Pokud vysoká smluvní strana rozhodne, že není schopna okamžitě plnit pododstavec a) nebo b), může při notifikaci zájmu být vázána tímto Protokolem prohlásit, že v případě min vyrobených před vstupem tohoto Protokolu v platnost odkládá plnění pododstavce a) nebo b) na dobu ne delší než 9 let od vstupu tohoto Protokolu v platnost.

Během této prodloužené lhůty vysoká smluvní strana:

(i)	bude usilovat o co největší omezení používání protipěchotních min, které nejsou v souladu s těmito pododstavci; a

(ii)	v případě protipěchotních min pro minování na dálku splní buď požadavky na samodestrukci, nebo požadavky na samodezadjustaci a v případě ostatních protipěchotních min splní alespoň požadavky na samodezadjustaci.

Mezinárodní symboly pro minová pole a zaminované prostory

K označení minových polí a zaminovaných prostorů se budou používat symboly odpovídající příkladu v příloze a následujícím specifikacím, přičemž účelem je zajistit, aby minová pole a zaminované prostory byly pro civilní obyvatelstvo viditelné a rozeznatelné:

a)	velikost a tvar: trojúhelník nebo čtverec, v případě trojúhelníku jsou rozměry nejméně 28 centimetrů (11 palců) na 20 centimetrů (7,9 palce) a v případě čtverce je délka strany nejméně 15 centimetrů (6 palců);
b)	barva: červená nebo oranžová se žlutým reflexním okrajem;
c)	symbol: symbol vyobrazený v příloze nebo obdobný symbol, přičemž v místě použití musí být jednoznačně vnímán jako označení nebezpečného prostoru;
d)	jazyk: označení by mělo obsahovat slovo „miny“ v jednom ze šesti úředních jazyků Úmluvy (arabština, čínština, angličtina, francouzština, ruština a španělština) a v jazyce nebo jazycích nejběžněji užívaných v místě; a
e)	rozmístění: označení by měla být umístěna kolem minového pole nebo zaminovaného prostoru v takové vzdálenosti, aby byla viditelná pro každou civilní osobu, která se k prostoru přiblíží.“. Příloha: Výstražná značka pro zaminované prostory.

ČLÁNEK 2: VSTUP V PLATNOST

Tento pozměněný Protokol vstoupí v platnost podle ustanovení odstavce 1b) článku 8 Úmluvy.

Příloha

PROTOKOL O VÝBUŠNÝCH ZBYTCÍCH VÁLKY

(čl. 1-11)

Vysoké smluvní strany,

uznávajíce vážné postkonfliktní humanitární problémy způsobené výbušnými zbytky války,

vědomy si potřeby uzavřít Protokol o postkonfliktních nápravných opatřeních obecné povahy za účelem minimalizace rizik a účinků výbušných zbytků války,

a ochotny přijmout obecná preventivní opatření dobrovolným uplatňováním nejlepších postupů specifikovaných v technické příloze za účelem zlepšení spolehlivosti munice, a tudíž minimalizování výskytu výbušných zbytků války,

se dohodly na následujícím:

Článek 1

Všeobecná ustanovení a rozsah použití

1.	Vysoké smluvní strany souhlasí, že v souladu s Chartou OSN a pravidly mezinárodního práva ozbrojených konfliktů, která se na ně vztahují, dodrží závazky specifikované v tomto Protokolu, aby minimalizovaly rizika a účinky výbušných zbytků války v postkonfliktních situacích, a to jak jednotlivě, tak ve spolupráci s dalšími vysokými smluvními stranami.
2.	Tento Protokol se vztahuje na výbušné zbytky války nacházející se na suchozemské části území vysokých smluvních stran, včetně jejich vnitřních vod.
3.	Tento Protokol se vztahuje na situace vyplývající z konfliktů uvedených v článku 1, odstavcích 1 až 6 Úmluvy ve znění ze dne 21. prosince 2001.
4.	Články 3, 4, 5 a 8 tohoto Protokolu se vztahují na výbušné zbytky války jiné než existující výbušné zbytky války, jak jsou definovány v článku 2, odstavci 5 tohoto Protokolu.

Článek 2

Definice

Pro účely tohoto Protokolu:

1.	Výbušný materiál znamená konvenční munici obsahující výbušniny, s výjimkou min, nástrah a jiných prostředků definovaných v Protokolu II této Úmluvy ve znění ze dne 3. května 1996.
2.	Nevybuchlý materiál znamená výbušný materiál, který byl aktivován, adjustován, odjištěn anebo jinak připraven k použití a byl použit v ozbrojeném konfliktu. Mohl být vystřelen, shozen, vypuštěn či vržen a měl explodovat, ale selhal.
3.	Opuštěný výbušný materiál znamená výbušný materiál, který nebyl použit během ozbrojeného konfliktu, který byl opuštěn či odhozen jednou ze stran ozbrojeného konfliktu a již není pod kontrolou strany, která jej opustila či odhodila. Opuštěný výbušný materiál mohl či nemusel být aktivován, adjustován, odjištěn anebo jinak připraven k použití.
4.	Výbušné zbytky války znamenají nevybuchlý materiál a opuštěný výbušný materiál.
5.	Existující výbušné zbytky války znamenají nevybuchlý materiál a opuštěný výbušný materiál, který se nachází na území vysoké smluvní strany a nacházel se zde již před tím, než pro ni tento Protokol vstoupil v platnost.

Článek 3

Odstranění, demontáž či zničení výbušných zbytků války

Každá vysoká smluvní strana a strana ozbrojeného konfliktu ponese odpovědnost stanovenou v tomto článku ve vztahu ke všem výbušným zbytkům války nacházejícím se na území pod její kontrolou. Pokud uživatel výbušného materiálu, který se stal výbušnými zbytky války, nekontroluje dané území, poskytne po ukončení aktivního nepřátelství tam, kde je to možné, mimo jiné technickou, finanční, materiální nebo personální pomoc, aby usnadnil označení a odstranění, demontáž či zničení takových výbušných zbytků války, přičemž tak učiní buď dvoustranně nebo prostřednictvím vzájemně dohodnuté třetí strany, včetně možného využití systému Organizace spojených národů nebo jiných relevantních organizací.

Po ukončení aktivního nepřátelství a v nejkratší možné době každá vysoká smluvní strana a strana ozbrojeného konfliktu označí a odstraní, demontuje či zničí výbušné zbytky války v postižených územích pod její kontrolou. Oblastem postiženým výbušnými zbytky války, které jsou podle odstavce 3 tohoto článku vyhodnoceny jako oblasti představující vážné humanitární riziko, bude dána přednost při odstraňování, demontáži či ničení výbušných zbytků války.

Po ukončení aktivního nepřátelství a v nejkratší možné době přijme každá vysoká smluvní strana a strana ozbrojeného konfliktu v postižených oblastech pod její kontrolou následující opatření ke snížení nebezpečí představovaného výbušnými zbytky války:

(a)	prozkoumá a vyhodnotí možnou hrozbu představovanou výbušnými zbytky války,
(b)	vyhodnotí a stanoví priority ve vztahu k potřebám a proveditelnosti označení a odstranění, demontáže či zničení,
(c)	označí a odstraní, demontuje či zničí výbušné zbytky války,
(d)	přijme kroky k získání zdrojů k provedení těchto činností.

Při provádění výše uvedených činností budou vysoké smluvní strany a strany ozbrojeného konfliktu brát v úvahu mezinárodní standardy, včetně mezinárodních standardů pro aktivity vedoucí ke snižování minového nebezpečí. 5. Vysoké smluvní strany budou, kde to bude vhodné, spolupracovat mimo jiné na poskytnutí technické, finanční, materiální či personální pomoci, a to jak mezi sebou, tak s jinými státy, relevantními regionálními či mezinárodními organizacemi a nevládními organizacemi, přičemž tato pomoc může, za vhodných okolností, zahrnovat provedení společných operací nezbytných k naplnění ustanovení tohoto článku.

Článek 4

Zaznamenávání, uchovávání a předávání informací

1.	Vysoké smluvní strany a strany ozbrojeného konfliktu budou v nejvyšší možné míře, bude-li to proveditelné, zaznamenávat a uchovávat informace o použití výbušného materiálu nebo opuštění výbušného materiálu za účelem usnadnění rychlého označení a odstranění, demontáže či zničení výbušných zbytků války, poučení o rizicích a poskytnutí relevantních informací straně ovládající dané území a civilnímu obyvatelstvu na tomto území.
2.	Vysoké smluvní strany a strany ozbrojeného konfliktu, které použily nebo opustily výbušný materiál, který se mohl stát výbušnými zbytky války, zpřístupní takové informace straně nebo stranám ovládajícím postižené území, a to bezodkladně po ukončení aktivního nepřátelství a je-li to proveditelné s ohledem na oprávněné bezpečnostní zájmy těchto stran, přičemž tak učiní buď dvoustranně nebo prostřednictvím vzájemně dohodnuté třetí strany, včetně možného využití systému Organizace spojených národů, anebo budou uvedené informace na základě žádosti zpřístupněny jiným relevantním organizacím, s nimiž strana poskytující tyto informace souhlasí, aby na sebe převzaly poučení o rizicích, označování, odstraňování, demontáž a ničení výbušných zbytků války v postižené oblasti.
3.	Při zaznamenávání, uchovávání a předávání takových informací vezmou vysoké smluvní strany v úvahu část 1 technické přílohy.

Článek 5

Jiná opatření na ochranu civilního obyvatelstva, jednotlivých civilních osob a civilních objektů

před nebezpečím a účinky výbušných zbytků války

Vysoké smluvní strany a strany ozbrojeného konfliktu učiní na území pod jejich kontrolou postiženém výbušnými zbytky války veškerá vhodná opatření na ochranu civilního obyvatelstva, jednotlivých civilních osob a civilních objektů před nebezpečím a účinky výbušných zbytků války. Vhodná opatření jsou taková opatření, která jsou proveditelná nebo prakticky možná vzhledem ke všem okolnostem existujícím v daném okamžiku, včetně humanitárních a vojenských ohledů. Tato opatření mohou zahrnovat varování, poučení civilního obyvatelstva o rizicích, označení, oplocení a monitorování oblasti postižené výbušnými zbytky války, jak je stanoveno v části 2 technické přílohy.

Článek 6

Ustanovení na ochranu humanitárních misí a organizací proti účinkům výbušných zbytků války

Každá vysoká smluvní strana a strana ozbrojeného konfliktu bude:

(a)	chránit v nejvyšší možné míře proti účinkům výbušných zbytků války humanitární mise a organizace, které působí nebo budou působit v oblasti pod kontrolou této vysoké smluvní strany nebo strany ozbrojeného konfliktu a se souhlasem této strany;
(b)	poskytovat v nejvyšší možné míře na žádost takové humanitární mise nebo organizace informace o umístění všech výbušných zbytků války, které jsou jí známy na území, kde žádající humanitární mise nebo organizace bude působit nebo působí.

Ustanoveními tohoto článku není dotčeno stávající mezinárodní humanitární právo nebo jiné příslušné mezinárodní právní dokumenty či rozhodnutí Rady bezpečnosti Organizace spojených národů, které poskytují vyšší úroveň ochrany.

Článek 7

Pomoc týkající se existujících výbušných zbytků války

Každá vysoká smluvní strana je při řešení problémů představovaných existujícími výbušnými zbytky války oprávněna, je-li to vhodné, vyžadovat a přijímat pomoc od jiné vysoké smluvní strany, od států, které nejsou smluvní stranou, a od příslušných mezinárodních organizací a institucí.

Je-li to nezbytné a možné, poskytne každá vysoká smluvní strana, která je schopna tak učinit, pomoc při řešení problémů představovaných existujícími výbušnými zbytky války. Vysoké smluvní strany rovněž vezmou v úvahu humanitární cíle tohoto Protokolu, jakož i mezinárodní standardy, včetně mezinárodních standardů pro aktivity vedoucí ke snižování minového nebezpečí.

Článek 8

Spolupráce a pomoc

1.	Každá vysoká smluvní strana, která je schopna tak učinit, bude poskytovat pomoc při označování a odstraňování, demontáži či ničení výbušných zbytků války a při poučení civilního obyvatelstva o rizicích a souvisejících aktivitách, přičemž tak mimo jiné učiní prostřednictvím systému Organizace spojených národů, dalších relevantních mezinárodních, regionálních či národních organizací nebo institucí, Mezinárodního výboru Červeného kříže, národních společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce a jejich mezinárodní federace, nevládních organizací anebo na bilaterálním základě.
2.	Každá vysoká smluvní strana, která je schopna tak učinit, bude poskytovat pomoc při péči a rehabilitaci a při opětovném sociálním a opětovném ekonomickém zapojení obětí výbušných zbytků války. Taková pomoc může být poskytnuta mimo jiné prostřednictvím systému Organizace spojených národů, relevantních mezinárodních, regionálních či národních organizací nebo institucí, Mezinárodního výboru Červeného kříže, národních společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce a jejich mezinárodní federace, nevládních organizací anebo na bilaterálním základě.
3.	Každá vysoká smluvní strana, která je schopna tak učinit, bude přispívat do svěřenských fondů v rámci systému Organizace spojených národů, jakož i do jiných relevantních svěřenských fondů, aby napomohla poskytování pomoci podle tohoto Protokolu.
4.	Každá vysoká smluvní strana má právo účastnit se v nejširší míře výměny vybavení, materiálu a vědeckých či technologických informací, které jsou nezbytné pro provádění tohoto Protokolu, s výjimkou informací týkajících se zbraňových technologií. Vysoké smluvní strany se zavazují napomáhat takové výměně v souladu s vnitrostátním právem a neukládat nepatřičná omezení na poskytování vybavení pro odminování a s ním spojených technologických informací pro humanitární účely.
5.	Každá vysoká smluvní strana se zavazuje poskytovat informace do relevantních databází aktivit vedoucích ke snižování minového nebezpečí, které byly vytvořeny v rámci systému Organizace spojených národů, a to zvláště informace týkající se různých prostředků a technologií odstraňování výbušných zbytků války, seznamy expertů, odborných institucí anebo národních kontaktních míst pro odstraňování výbušných zbytků války a na základě dobrovolnosti rovněž technologické informace o relevantních typech výbušného materiálu.
6.	Vysoké smluvní strany mohou Organizaci spojených národů, dalším příslušným orgánům či jiným státům předkládat žádosti o pomoc doložené relevantními informacemi. Tyto žádosti lze předkládat generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů, který je předá všem vysokým smluvním stranám a relevantním mezinárodním organizacím a nevládním organizacím.
7.	V případě žádostí předložených Organizaci spojených národů může generální tajemník Organizace spojených národů v rámci prostředků, které jsou generálnímu tajemníkovi Organizace spojených národů k dispozici, podniknout příslušné kroky k posouzení situace a ve spolupráci s žádající vysokou smluvní stranou a s jinými vysokými smluvními stranami, které nesou odpovědnost stanovenou výše v článku 3, doporučit vhodný způsob poskytnutí pomoci. Generální tajemník může rovněž podat vysokým smluvním stranám zprávu o každém takovém posouzení, jakož i o typu a rozsahu požadované pomoci, včetně možných příspěvků ze svěřenských fondů vytvořených v rámci systému Organizace spojených národů.

Článek 9

Obecná preventivní opatření

1.	Majíce na zřeteli rozdílné situace a schopnosti, každá vysoká smluvní strana se vyzývá, aby přijala obecná preventivní opatření zaměřená na minimalizaci výskytu výbušných zbytků války, včetně těch, které jsou uvedeny v části 3 technické přílohy.
2.	Každá vysoká smluvní strana může na základě dobrovolnosti provádět výměnu informací vztahujících se k úsilí šířit a zavádět nejlepší postupy vztahující se k odstavci 1 tohoto článku.

Článek 10

Konzultace vysokých smluvních stran

Vysoké smluvní strany se zavazují vzájemně konzultovat a spolupracovat na všech otázkách vztahujících se k provádění tohoto Protokolu. Za tímto účelem se bude konat konference vysokých smluvních stran, a to na základě dohody většiny, ale nejméně osmnácti, vysokých smluvních stran.

Programy konferencí vysokých smluvních stran budou zahrnovat:

(a)	vyhodnocení stavu a provádění tohoto Protokolu;
(b)	posouzení záležitostí týkajících se národního provádění tohoto Protokolu, včetně výročních národních zpráv nebo jejich aktualizací;
(c)	přípravu na hodnotící konference.

Náklady na konferenci vysokých smluvních stran ponesou vysoké smluvní strany a státy, které se účastní konference a nejsou stranami, a to v souladu s hodnotící stupnicí Organizace spojených národů vhodným způsobem upravenou.

Článek 11

Dodržování

1.	Každá vysoká smluvní strana bude vyžadovat, aby její ozbrojené síly a příslušné úřady či orgány vydaly odpovídající nařízení a operační postupy a aby byl její personál připraven v souladu s příslušnými ustanoveními tohoto Protokolu.
2.	Vysoké smluvní strany se zavazují vzájemně konzultovat a spolupracovat na bilaterálním základě, prostřednictvím generálního tajemníka OSN anebo prostřednictvím jiných vhodných mezinárodních postupů s cílem řešit jakékoliv problémy, které mohou vyvstat v souvislosti s výkladem a uplatňováním ustanovení tohoto Protokolu.

Technická příloha

Tato technická příloha obsahuje doporučené nejlepší postupy k dosažení cílů obsažených v článcích 4, 5 a 9 tohoto Protokolu. Tato technická příloha bude prováděna vysokými smluvními stranami na základě dobrovolnosti.

1. Zaznamenávání, uchovávání a zpřístupňování informací o nevybuchlém materiálu (UXO) a opuštěném výbušném materiálu (AXO)

(a)

Zaznamenávání informací: Pokud jde o výbušný materiál, který se může stát UXO, měl by stát usilovat o co nejpřesnější zaznamenání následujících informací:

(i)

umístění oblastí, které byly terčem užití výbušného materiálu;

(ii)

přibližné množství výbušného materiálu použitého v oblastech dle (i);

(iii)

typ a charakter výbušného materiálu použitého v oblastech dle (i);

(iv)

obecné umístění známého a pravděpodobného UXO.

Pokud byl stát nucen opustit výbušný materiál v průběhu operací, měl by usilovat o to, aby zanechal AXO spolehlivým a bezpečným způsobem a zaznamenal o tomto materiálu následující údaje:

(i)

poloha AXO;

(ii)

přibližné množství AXO v každém konkrétním místě;

(iii)

typy AXO v každém konkrétním místě.

(b)

Uchovávání informací: Pokud stát zaznamenal informace v souladu s odstavcem (a), měly by být uchovávány způsobem, který umožňuje jejich vyhledání a následné uvolnění v souladu s odstavcem (c).

(c)

Zpřístupňování informací: Informace zaznamenávané a uchovávané státem v souladu s odstavci (a) a (b) by měly být zpřístupňovány v souladu s následujícími ustanoveními, berouce v úvahu bezpečnostní zájmy a jiné závazky státu poskytujícího tyto informace:

(i)

Obsah:

Pokud jde o UXO, poskytované informace by měly obsahovat podrobnosti o:

(1)	obecném umístění známého a pravděpodobného UXO;
(2)	typech a přibližném množství výbušného materiálu použitého v cílových prostorech;
(3)	způsobu identifikace výbušného materiálu včetně barvy, velikosti a tvaru a jiného relevantního značení;
(4)	způsobu bezpečného ničení výbušného materiálu. Pokud jde o AXO, poskytované informace by měly obsahovat podrobnosti o:
(5)	umístění AXO;
(6)	přibližném množství AXO v každém konkrétním místě;
(7)	typech AXO v každém konkrétním místě;
(8)	způsobu identifikace AXO, včetně barvy, velikosti a tvaru;
(9)	informacích o typech a způsobech balení AXO;
(10)	stavu připravenosti;
(11)	umístění a charakteru jakýchkoli nástrah, o nichž je známo, že se vyskytují v oblasti AXO.

(ii)

Příjemce: Informace by měly být zpřístupněny straně nebo stranám, které mají pod kontrolou postižené území, a těm osobám nebo institucím, s nimiž souhlasí zpřístupňující strana s ohledem na jejich stávající nebo budoucí zapojení do odstraňování UXO či AXO v postižené oblasti nebo do poskytování poučení civilnímu obyvatelstvu o rizicích UXO či AXO.

(iii)

Mechanismus: Pokud je to možné, měl by stát využít takových mechanismů, které byly vytvořeny v mezinárodním či místním měřítku pro zpřístupňování informací, jako např. UNMAS, IMSMA a jiné odborné agentury, které zpřístupňující stát považuje za vhodné.

(iv)

Načasování: Informace by měly být zpřístupňovány co možná nejdříve, berouce v úvahu takové záležitosti, jako jsou probíhající vojenské a humanitární operace v postižených oblastech, dostupnost a spolehlivost informací a relevantní bezpečnostní otázky.

2. Varování, poučení o rizicích, označování, oplocování a monitorování

Klíčové pojmy

(a)	Varování je včasné poskytnutí výstražných informací civilnímu obyvatelstvu s cílem minimalizovat rizika způsobovaná výbušnými zbytky války v postižených územích.
(b)	Poučení o rizicích pro civilní obyvatelstvo by se mělo skládat z programů poučování o rizicích za účelem usnadnění výměny informací mezi postiženými komunitami, správními orgány a humanitárními organizacemi, aby postižené komunity byly informovány o hrozbách vyplývajících z výbušných zbytků války. Programy poučování o rizicích jsou obvykle dlouhodobou činností. Nejlepší postupy při varování a poučení o rizicích
(c)	Všechny programy varování a poučení o rizicích by měly, pokud je to možné, brát v úvahu převažující národní a mezinárodní standardy, včetně mezinárodních standardů pro odminování.
(d)	Varování a poučení o rizicích by mělo být poskytováno postiženému civilnímu obyvatelstvu, které je tvořeno civilními osobami, které žijí v postižených oblastech, kde se vyskytují výbušné zbytky války, nebo v jejich okolí, a civilními osobami, které takovými oblastmi projíždějí.
(e)	Varování by měla být dána co možná nejdříve, v závislosti na souvislostech a dostupných informacích. Program poučení o rizicích by měl co možná nejdříve nahradit program varování. Varování a poučení o rizicích by mělo být postiženým komunitám vždy poskytováno v nejbližší možné době.
(f)	Pokud strany konfliktu nemají zdroje a dovednosti k poskytování účinného poučení o rizicích, měly by využít třetí strany, jako např. mezinárodní organizace a nevládní organizace.
(g)	Strany konfliktu by měly, pokud to bude možné, poskytnout dodatečné zdroje pro varování a poučení o rizicích. Takové položky by měly zahrnovat: logistické zabezpečení, výrobu materiálů k poučení o rizicích, finanční podporu a obecné kartografické informace. Označování, oplocování a monitorování oblasti postižené výbušnými zbytky války
(h)	Pokud je to možné, strany konfliktu by měly co možná nejdříve a v maximálním možném rozsahu zabezpečit, aby v průběhu konfliktu, kde se vyskytují výbušné zbytky války, i po jeho skončení byly oblasti výskytu výbušných zbytků války označeny, oploceny a monitorovány tak, aby bylo účinně zajištěno vyloučení civilního obyvatelstva v souladu s následujícími ustanoveními.
(i)	Při označování podezřelých nebezpečných oblastí by měly být používány metody značení známé postiženému obyvatelstvu. Značky a jiná označení ohraničující nebezpečnou oblast by měly být v co nejvyšší míře viditelné, čitelné, trvalé a odolné vlivům prostředí a měly by jasně identifikovat, která strana vyznačené hranice je považována za součást oblasti postižené výbušnými zbytky války a která strana je považována za bezpečnou.
(j)	Měla by být vytvořena vhodná struktura s odpovědností za monitorování a udržování stálého i dočasného systému značení, která by měla být sloučena s národními i místními programy poučení o rizicích.

3. Obecná preventivní opatření

Státy, které vyrábějí nebo si opatřují výbušný materiál, by měly v největším možném rozsahu a vhodným způsobem usilovat o zajištění implementace a respektování následujících opatření během životního cyklu výbušného materiálu.

(a)	Řízení výroby munice
(i)	Výrobní procesy by měly být navrhovány tak, aby byla dosažena co nejvyšší spolehlivost munice.
(ii)	Výrobní procesy by měly být předmětem úředního ověřování jakosti.
(iii)	Během výroby výbušného materiálu by měly být uplatněny mezinárodně uznávané standardy úředního ověřování jakosti.
(iv)	Schvalovací testy by se měly provádět formou ostrých střeleb za rozdílných podmínek nebo prostřednictvím jiných ověřených postupů.
(v)	Při obchodování a přepravě výbušného materiálu by měly být vyžadovány standardy vysoké spolehlivosti.
(b)	Nakládání s municí Státy se vyzývají, aby za účelem zajištění nejvyšší možné dlouhodobé spolehlivosti výbušného materiálu uplatňovaly v souladu s následujícími pokyny normy a operační postupy, které jsou součástí nejlepší praxe, pokud jde o skladování, přepravu, polní skladování a manipulaci s výbušným materiálem.
(i)	Je-li to nezbytné, výbušný materiál by měl být uložen v bezpečných zařízeních nebo vhodných kontejnerech, které v případě nutnosti zabezpečí výbušný materiál a jeho součásti v ochranném prostředí.
(ii)	Stát by měl přepravovat výbušný materiál do výrobních zařízení, skladovacích zařízení či terénu i z těchto míst způsobem, který minimalizuje poškození výbušného materiálu.
(iii)	Stát by měl při skladování výbušného materiálu a při jeho přepravě používat vhodné kontejnery a ochranné prostředí, je-li to nutné.
(iv)	Riziko výbuchu ve skladech výbušného materiálu by mělo být minimalizováno použitím vhodného režimu skladování.
(v)	Státy by měly uplatňovat vhodné postupy evidence, sledování a testování výbušného materiálu. Tyto postupy by měly zahrnovat informace o datu výroby každého kusu, sady či sérii výbušného materiálu a informace o tom, kde se výbušný materiál vyskytoval, za jakých podmínek byl skladován a jakým vlivům prostředí byl vystaven.
(vi)	K zajištění žádoucího fungování munice by měl být uskladněný výbušný materiál, kde je to vhodné, pravidelně podrobován testům ostrých střeleb.
(vii)	Součásti uskladněného výbušného materiálu by měly, kde je to vhodné, být laboratorně testovány k zajištění žádoucího fungování munice.
(viii)	Je-li to nezbytné vzhledem k informacím získaným při evidenci, sledování a testování, měla by být přijata vhodná opatření k zachování spolehlivosti uskladněného výbušného materiálu, včetně úpravy jeho očekávané skladovatelnosti.
(c)	Výcvik Řádný výcvik veškerého personálu, který se podílí na manipulaci s výbušným materiálem a na jeho přepravě a používání, je důležitým faktorem k zajištění spolehlivosti jeho zamýšleného fungování. Státy by proto měly vytvořit a udržovat vhodné programy výcviku k zajištění toho, aby byl personál řádně vycvičen, pokud jde o munici, se kterou bude muset nakládat.
(d)	Převod Stát plánující převod výbušného materiálu jinému státu, který dosud neměl tento typ výbušného materiálu v držení, by měl usilovat o zajištění toho, že přijímající stát je schopen takový výbušný materiál správně skladovat, udržovat a užívat.
(e)	Budoucí výroba Stát by měl zkoumat cesty a prostředky ke zvyšování spolehlivosti výbušného materiálu, který zamýšlí vyrábět nebo získat, a to s cílem dosažení nejvyšší možné spolehlivosti.

anglické znění

Amendment to Article I of the Convention on Prohibitions or Restrictions on the Use of

Certain Conventional Weapons Which May Be Deemed to Be Excessively Injurious or

to Have Indiscriminate Effects (CCW)

The following decision to amend Article I of the Convention in order to expand the scope of its application to non-international armed conflicts was made by the States Parties at the Second Review Conference held from 11 to 21 December 2001. This decision appears in the Final Declaration of the Second Review Conference, as contained in document CCW/CONF.II/2.

„DECIDE to amend Article 1 of the Convention to read as follows:

„1. This Convention and its annexed Protocols shall apply in the situations referred to in Article 2 common to the Geneva Conventions of 12 August 1949 for the Protection of War Victims, including any situation described in paragraph 4 of Article I of Additional Protocol I to these Conventions.

2.	This Convention and its annexed Protocols shall also apply, in addition to situations referred to in paragraph 1 of this Article, to situations referred to in Article 3 common to the Geneva Conventions of 12 August 1949. This Convention and its annexed Protocols shall not apply to situations of internal disturbances and tensions, such as riots, isolated and sporadic acts of violence, and other acts of a similar nature, as not being armed conflicts.
3.	Incase of armed conflicts not of an international character occurring in the territory of one of the High Contracting Parties, each party to the conflict shall be bound to apply the prohibitions and restrictions of this Convention and its annexed Protocols.
4.	Nothing in this Convention or its annexed Protocols shall be invoked for the purpose of affecting the sovereignty of a State or the responsibility of the Government, by all legitimate means, to maintain or re-establish law and order in the State or to defend the national unity and territorial integrity of the State.
5.	Nothing in this Convention or its annexed Protocols shall be invoked as a justification for intervening, directly or indirectly, for any reason whatever, in the armed conflict or in the internal or external affairs of the High Contracting Party in the territory of which that conflict occurs.
6.	The application of the provisions of this Convention and its annexed Protocols to parties to a conflict which are not High Contracting Parties that have accepted this Convention or its annexed Protocols, shall not change their legal status or the legal status of a disputed territory, either explicitly or implicitly.
7.	The provisions of Paragraphs 2-6 of this Article shall not prejudice additional Protocols adopted after 1 January 2002, which may apply, exclude or modify the scope of their application in relation to this Article.“„ PROTOCOL ON EXPLOSIVE REMNANTS OF WAR The High Contracting Parties, Recognising the serious post-conflict humanitarian problems caused by explosive remnants of war, Conscious of the need to conclude a Protocol on post-conflict remedial measures of a generic nature in order to minimise the risks and effects of explosive remnants of war, And willing to address generic preventive measures, through voluntary best practices specified in a Technical Annex for improving the reliability of munitions, and therefore minimising the occurrence of explosive remnants of war, Have agreed as follows:

Article 1

General provision and scope of application

1.	In conformity with the Charter of the United Nations and of the rules of the international law of armed conflict applicable to them, High Contracting Parties agree to comply with the obligations specified in this Protocol, both individually and in co-operation with other High Contracting Parties, to minimise the risks and effects of explosive remnants of war in postconflict situations.
2.	This Protocol shall apply to explosive remnants of war on the land territory including internal waters of High Contracting Parties.
3.	This Protocol shall apply to situations resulting from conflicts referred to in Article 1, paragraphs 1 to 6, of the Convention, as amended on 21 December 2001.
4.	Articles 3, 4, 5 and 8 of this Protocol apply to explosive remnants of war other than existing explosive remnants of war as defined in Article 2, paragraph 5 of this Protocol.

Article 2

Definitions

For the purpose of this Protocol,

1.	Explosive ordnance means conventional munitions containing explosives, with the exception of mines, booby traps and other devices as defined in Protocol II of this Convention as amended on 3 May 1996.
2.	Unexploded ordnance means explosive ordnance that has been primed, fused, armed, or otherwise prepared for use and used in an armed conflict. It may have been fired, dropped, launched or projected and should have exploded but failed to do so.
3.	Abandoned explosive ordnance means explosive ordnance that has not been used during an armed conflict, that has been left behind or dumped by a party to an armed conflict, and which is no longer under control of the party that left it behind or dumped it. Abandoned explosive ordnance may or may not have been primed, fused, armed or otherwise prepared for use.
4.	Explosive remnants of war means unexploded ordnance and abandoned explosive ordnance.
5.	Existing explosive remnants of war means unexploded ordnance and abandoned explosive ordnance that existed prior to the entry into force of this Protocol for the High Contracting Party on whose territory it exists.

Article 3

Clearance, removal or destruction of explosive remnants of war

Each High Contracting Party and party to an armed conflict shall bear the responsibilities set out in this Article with respect to all explosive remnants of war in territory under its control. In cases where a user of explosive ordnance which has become explosive remnants of war, does not exercise control of the territory, the user shall, after the cessation of active hostilities, provide where feasible, inter alia technical, financial, material or human resources assistance, bilaterally or through a mutually agreed third party, including inter alia through the United Nations systém or other relevant organisations, to facilitate the marking and clearance, removal or destruction of such explosive remnants of war.

After the cessation of active hostilities and as soon as feasible, each High Contracting Party and party to an armed conflict shall mark and clear, remove or destroy explosive remnants of war in affected territories under its control. Areas affected by explosive remnants of war which are assessed pursuant to paragraph 3 of this Article as posing a serious humanitarian risk shall be accorded priority status for clearance, removal or destruction.

After the cessation of active hostilities and as soon as feasible, each High Contracting Party and party to an armed conflict shall take the following measures in affected territories under its control, to reduce the risks posed by explosive remnants of war:

(a)	survey and assess the threat posed by explosive remnants of war;
(b)	assess and prioritise needs and practicability in terms of marking and clearance, removal or destruction;
(c)	mark and clear, remove or destroy explosive remnants of war;
(d)	take steps to mobilise resources to carry out these activities.

In conducting the above activities High Contracting Parties and parties to an armed conflict shall take into account international standards, including the International Mine Action Standards.

High Contracting Parties shall co-operate, where appropriate, both among themselves and with other states, relevant regional and international organisations and non-governmental organisations on the provision of inter alia technical, financial, material and human resources assistance including, in appropriate circumstances, the undertaking of joint operations necessary to fulfil the provisions of this Article.

Article 4

Recording, retaining and transmission of information

1.	High Contracting Parties and parties to an armed conflict shall to the maximum extent possible and as far as practicable record and retain information on the use of explosive ordnance or abandonment of explosive ordnance, to facilitate the rapid marking and clearance, removal or destruction of explosive remnants of war, risk education and the provision of relevant information to the party in control of the territory and to civilian populations in that territory.
2.	High Contracting Parties and parties to an armed conflict which have used or abandoned explosive ordnance which may have become explosive remnants of war shall, without delay after the cessation of active hostilities and as far as practicable, subject to these parties' legitimate security interests, make available such information to the party or parties in control of the affected area, bilaterally or through a mutually agreed third party including inter alia the United Nations or, upon request, to other relevant organisations which the party providing the information is satisfied are or will be undertaking risk education and the marking and clearance, removal or destruction of explosive remnants of war in the affected area.
3.	In recording, retaining and transmitting such information, the High Contracting Parties should have regard to Part 1 of the Technical Annex.

Article 5

Other precautions for the protection of the civilian population, individual civilians and civilian objects from the risks and effects of explosive remnants of war

High Contracting Parties and parties to an armed conflict shall take all feasible precautions in the territory under their control affected by explosive remnants of war to protect the civilian population, individual civilians and civilian objects from the risks and effects of explosive remnants of war. Feasible precautions are those precautions which are practicable or practicably possible, taking into account all circumstances ruling at the time, including humanitarian and military considerations. These precautions may include warnings, risk education to the civilian population, marking, fencing and monitoring of territory affected by explosive remnants of war, as set out in Part 2 of the Technical Annex.

Article 6

Provisions for the protection of humanitarian missions and organisations from the effects of explosive remnants of war

Each High Contracting Party and party to an armed conflict shall:

(a)	Protect, as far as feasible, from the effects of explosive remnants of war, humanitarian missions and organisations that are or will be operating in the area under the control of the High Contracting Party or party to an armed conflict and with that party's consent.
(b)	Upon request by such a humanitarian mission or organisation, provide, as far as feasible, information on the location of all explosive remnants of war that it is aware of in territory where the requesting humanitarian mission or organisation will operate or is operating.

The provisions of this Article are without prejudice to existing International Humanitarian Law or other international instruments as applicable or decisions by the Security Council of the United Nations which provide for a higher level of protection.

Article 7

Assistance with respect to existing explosive remnants of war

1.	Each High Contracting Party has the right to seek and receive assistance, where appropriate, from other High Contracting Parties, from states non-party and relevant international organisations and institutions in dealing with the problems posed by existing explosive remnants of war.
2.	Each High Contracting Party in a position to do so shall provide assistance in dealing with the problems posed by existing explosive remnants of war, as necessary and feasible. In so doing, High Contracting Parties shall also take into account the humanitarian objectives of this Protocol, as well as international standards including the International Mine Action Standards.

Article 8

Co-operation and assistance

1.	Each High Contracting Party in a position to do so shall provide assistance for the marking and clearance, removal or destruction of explosive remnants of war, and for risk education to civilian populations and related activities inter alia through the United Nations system, other relevant international, regional or national organisations or institutions, the International Committee of the Red Cross, national Red Cross and Red Crescent societies and their International Federation, non-governmental organisations, or on a bilateral basis.
2.	Each High Contracting Party in a position to do so shall provide assistance for the care and rehabilitation and social and economic reintegration of victims of explosive remnants of war. Such assistance may be provided inter alia through the United Nations system, relevant international, regional or national organisations or institutions, the International Committee of the Red Cross, national Red Cross and Red Crescent societies and their International Federation, non-governmental organisations, or on a bilateral basis.
3.	Each High Contracting Party in a position to do so shall contribute to trust funds within the United Nations system, as well as other relevant trust funds, to facilitate the provision of assistance under this Protocol.
4.	Each High Contracting Party shall have the right to participate in the fullest possible exchange of equipment, material and scientific and technological information other than weapons related technology, necessary for the implementation of this Protocol. High Contracting Parties undertake to facilitate such exchanges in accordance with national legislation and shall not impose undue restrictions on the provision of clearance equipment and related technological information for humanitarian purposes.
5.	Each High Contracting Party undertakes to provide information to the relevant databases on mine action established within the United Nations system, especially information concerning various means and technologies of clearance of explosive remnants of war, lists of experts, expert agencies or national points of contact on clearance of explosive remnants of war and, on a voluntary basis, technical information on relevant types of explosive ordnance.
6.	High Contracting Parties may submit requests for assistance substantiated by relevant information to the United Nations, to other appropriate bodies or to other states. These requests may be submitted to the Secretary-General of the United Nations, who shall transmit them to all High Contracting Parties and to relevant international organisations and non-governmental organisations.
7.	In the case of requests to the United Nations, the Secretary-General of the United Nations, within the resources available to the Secretary-General of the United Nations, may take appropriate steps to assess the situation and in co-operation with the requesting High Contracting Party and other High Contracting Parties with responsibility as set out in Article 3 above, recommend the appropriate provision of assistance. The Secretary-General may also report to High Contracting Parties on any such assessment as well as on the type and scope of assistance required, including possible contributions from the trust funds established within the United Nations system.

Article 9

Generic preventive measures

1.	Bearing in mind the different situations and capacities, each High Contracting Party is encouraged to take generic preventive measures aimed at minimising the occurrence of explosive remnants of war, including, but not limited to, those referred to in part 3 of the Technical Annex.
2.	Each High Contracting Party may, on a voluntary basis, exchange information related to efforts to promote and establish best practices in respect of paragraph 1 of this Article.

Article 10

Consultations of High Contracting Parties

The High Contracting Parties undertake to consult and co-operate with each other on all issues related to the operation of this Protocol. For this purpose, a Conference of High Contracting Parties shall be held as agreed to by a majority, but no less than eighteen High Contracting Parties.

The work of the conferences of High Contracting Parties shall include:

(a)	review of the status and operation of this Protocol;
(b)	consideration of matters pertaining to national implementation of this Protocol, including national reporting or updating on an annual basis.
(c)	preparation for review conferences.

The costs of the Conference of High Contracting Parties shall be borne by the High Contracting Parties and States not parties participating in the Conference, in accordance with the United Nations scale of assessment adjusted appropriately.

Article 11

Compliance

Each High Contracting Party shall require that its armed forces and relevant agencies or departments issue appropriate instructions and operating procedures and that its personnel receive training consistent with the relevant provisions of this Protocol.

The High Contracting Parties undertake to consult each other and to co-operate with each other bilaterally, through the Secretary-General of the United Nations or through other appropriate international procedures, to resolve any problems that may arise with regard to the interpretation and application of the provisions of this Protocol.

Technical Annex

This Technical Annex contains suggested best practice for achieving the objectives contained in Articles 4, 5 and 9 of this Protocol. This Technical Annex will be implemented by High Contracting Parties on a voluntary basis.

Recording, storage and release of information for Unexploded Ordnance (UXO) and Abandoned Explosive Ordnance (AXO)

(a) Recording of information: Regarding explosive ordnance which may have become UXO a State should endeavour to record the following information as accurately as possible:

(i)

the location of areas targeted using explosive ordnance;

(ii)

the approximate number of explosive ordnance used in the areas under (i);

(iii)

the type and nature of explosive ordnance used in areas under (i);

(iv)

the general location of known and probable UXO;

Where a State has been obliged to abandon explosive ordnance in the course of operations, it should endeavour to leave AXO in a safe and secure manner and record information on this ordnance as follows:

(v)

the location of AXO;

(vi)

the approximate amount of AXO at each specific site;

(vii)

the types of AXO at each specific site.

(b) Storage of information: Where a State has recorded information in accordance with paragraph (a), it should be stored in such a manner as to allow for its retrieval and subsequent release in accordance with paragraph (c).

(c) Release of information: Information recorded and stored by a State in accordance with paragraphs (a) and (b) should, taking into account the security interests and other obligations of the State providing the information, be released in accordance with the following provisions:

(i) Content:

On UXO the released information should contain details on:

(1)	the general location of known and probable UXO;
(2)	the types and approximate number of explosive ordnance used in the targeted areas;
(3)	the method of identifying the explosive ordnance including colour, size and shape and other relevant markings;
(4)	the method for safe disposal of the explosive ordnance. On AXO the released information should contain details on:
(5)	the location of the AXO;
(6)	the approximate number of AXO at each specific site;
(7)	the types of AXO at each specific site;
(8)	the method of identifying the AXO, including colour, size and shape;
(9)	information on type and methods of packing for AXO;
(10)	state of readiness;
(11)	the location and nature of any booby traps known to be present in the area of AXO.

ii)

Recipient: The information should be released to the party or parties in control of the affected territory and to those persons or institutions that the releasing State is satisfied are, or will be, involved in UXO or AXO clearance in the affected area, in the education of the civilian population on the risks of UXO or AXO.

iii) Mechanism: A State should, where feasible, make use of those mechanisms established internationally or locally for the release of information, such as through UNMAS, IMSMA, and other expert agencies, as considered appropriate by the releasing State.

iv)

Timing: The information should be released as soon as possible, taking into account such matters as any ongoing military and humanitarian operations in the affected areas, the availability and reliability of information and relevant security issues.

Warnings, risk education, marking, fencing and monitoring

Key terms

(a)	Warnings are the punctual provision of cautionary information to the civilian population, intended to minimise risks caused by explosive remnants of war in affected territories.
(b)	Risk education to the civilian population should consist of risk education programmes to facilitate information exchange between affected communities, government authorities and humanitarian organisations so that affected communities are informed about the threat from explosive remnants of war. Risk education programmes are usually a long term activity. Best practice elements of warnings and risk education
(c)	All programmes of warnings and risk education should, where possible, take into account prevailing national and international standards, including the International Mine Action Standards.
(d)	Warnings and risk education should be provided to the affected civilian population which comprises civilians living in or around areas containing explosive remnants of war and civilians who transit such areas.
(e)	Warnings should be given, as soon as possible, depending on the context and the information available. A risk education programme should replace a warnings programme as soon as possible. Warnings and risk education always should be provided to the affected communities at the earliest possible time.
(f)	Parties to a conflict should employ third parties such as international organisations and non-governmental organisations when they do not have the resources and skills to deliver efficient risk education.
(g)	Parties to a conflict should, if possible, provide additional resources for warnings and risk education. Such items might include: provision of logistical support, production of risk education materials, financial support and general cartographic information. Marking, fencing, and monitoring of an explosive remnants of war affected area
(h)	When possible, at any time during the course of a conflict and thereafter, where explosive remnants of war exist the parties to a conflict should, at the earliest possible time and to the maximum extent possible, ensure that areas containing explosive remnants of war are marked, fenced and monitored so as to ensure the effective exclusion of civilians, in accordance with the following provisions.
(i)	Warning signs based on methods of marking recognised by the affected community should be utilised in the marking of suspected hazardous areas. Signs and other hazardous area boundary markers should as far as possible be visible, legible, durable and resistant to environmental effects and should clearly identify which side of the marked boundary is considered to be within the explosive remnants of war affected area and which side is considered to be safe.
(j)	An appropriate structure should be put in place with responsibility for the monitoring and maintenance of permanent and temporary marking systems, integrated with national and local risk education programmes.

Generic preventive measures

States producing or procuring explosive ordnance should to the extent possible and as appropriate endeavour to ensure that the following measures are implemented and respected during the life-cycle of explosive ordnance.

(a)	Munitions manufacturing management
(i)	Production processes should be designed to achieve the greatest reliability of munitions.
(ii)	Production processes should be subject to certified quality control measures.
(iii)	During the production of explosive ordnance, certified quality assurance standards that are internationally recognised should be applied.
(iv)	Acceptance testing should be conducted through live-fire testing over a range of conditions or through other validated procedures.
(v)	High reliability standards should be required in the course of explosive ordnance transactions and transfers. (b) Munitions management In order to ensure the best possible long-term reliability of explosive ordnance, States are encouraged to apply best practice norms and operating procedures with respect to its storage, transport, field storage, and handling in accordance with the following guidance.
(i)	Explosive ordnance, where necessary, should be stored in secure facilities or appropriate containers that protect the explosive ordnance and its components in a controlled atmosphere, if necessary.
(ii)	A State should transport explosive ordnance to and from production facilities, storage facilities and the field in a manner that minimises damage to the explosive ordnance.
(iii)	Appropriate containers and controlled environments, where necessary, should be used by a State when stockpiling and transporting explosive ordnance.
(iv)	The risk of explosions in stockpiles should be minimised by the use of appropriate stockpile arrangements.
(v)	States should apply appropriate explosive ordnance logging, tracking and testing procedures, which should include information on the date of manufacture of each number, lot or batch of explosive ordnance, and information on where the explosive ordnance has been, under what conditions it has been stored, and to what environmental factors it has been exposed.
(vi)	Periodically, stockpiled explosive ordnance should undergo, where appropriate, live-firing testing to ensure that munitions function as desired.
(vii)	Sub-assemblies of stockpiled explosive ordnance should, where appropriate, undergo laboratory testing to ensure that munitions function as desired.
(viii)	Where necessary, appropriate action, including adjustment to the expected shelflife of ordnance, should be taken as a result of information acquired by logging, tracking and testing procedures, in order to maintain the reliability of stockpiled explosive ordnance. (c) Training The proper training of all personnel involved in the handling, transporting and use of explosive ordnance is an important factor in seeking to ensure its reliable operation as intended. States should therefore adopt and maintain suitable training programmes to ensure that personnel are properly trained with regard to the munitions with which they will be required to deal. (d) Transfer A State planning to transfer explosive ordnance to another State that did not previously possess that type of explosive ordnance should endeavour to ensure that the receiving State has the capability to store, maintain and use that explosive ordnance correctly. (e) Future production A State should examine ways and means of improving the reliability of explosive ordnance that it intends to produce or procure, with a view to achieving the highest possible reliability.