§ 1 se vypouští.

§ 2 zní:

„§ 2

(1) Podnikem se zahraniční majetkovou účastí (dále jen „podnik“) je právnická osoba s hospodářskou činností, která má sídlo na území československé federativní republiky, pokud se na založení nebo po tomto založení na jejím podnikání podílí zahraniční účastník.

(2) Zahraničním účastníkem pro účely tohoto zákona se rozumí právnická osoba se sídlem a fyzická osoba s bydlištěm mimo území Československé federativní republiky, která se podílí majetkovým vkladem na podniku.

(3) Československým účastníkem pro účely tohoto zákona se rozumí právnická osoba se sídlem a fyzická osoba s bydlištěm na území Československé federativní republiky, která se podílí majetkovým vkladem vedle zahraničního účastníka na podniku․

(4) Ustanovení tohoto zákona se vztahují i na případy, kdy podnik zakládá nebo na jeho podnikání se podílí výlučně zahraniční účastník.“.

§ 3 zní:

„§ 3

Vznik, právní forma, právní poměry a zánik podniku se řídí československým právem. ¹) „.

Nadpis části II zní:

„POVOLOVÁNÍ ZALOŽENÍ PODNIKU“.

§ 5 zní:

„§ 5

Podnik může vzniknout jen na základě a v mezích povolení uděleného federálním ministerstvem financí v dohodě s ministerstvem financí, cen a mezd republiky, na jejímž území má mít podnik sídlo (dále jen „povolení“). V oblasti bankovnictví uděluje povolení Státní banka československá.“.

§ 6 zní:

„ § 6

(1) Žádost o povolení může podat kterýkoliv účastník. V žádosti uvede:

(2) Jestliže podnik zakládá více osob, přiloží k žádosti o povolení návrh smlouvy o založení podniku a návrh jeho stanov nebo statutu.“.

§ 7 odst. 1 zní:

„(1) Při rozhodování o udělení povolení se přihlédne k tomu, zda jsou předpoklady, že činnost zakládaného podniku bude v souladu se zájmy československého hospodářství a že při hospodářské činnosti si bude vytvářet dostatečné finanční zdroje v československé měně a v cizích měnách.“.

§ 7 odst. 3 zní:

„(3) Rozhodnutí o povolení se vydává ve správním řízení ²) nejpozději do 60 dnů po předložení žádosti.“.

§ 12 zní:

„§ 12

Podnik vytváří po svém založení rezervní fond ve výši a způsobem určeným ve stanovách nebo statutu. Tento fond ročně doplňuje ze zisku zbylého po uhrazení daní minimálně ve výši 5 %, a to až do výše určené ve stanovách nebo statutu. Minimální výše rezervního fondu činí 10 % základního jmění. Podnik je povinen pro část rezervního fondu zajistit devizové prostředky.“.

§ 13 zní:

„§ 13

Po splnění daňových povinností a po přídělech do fondu ( § 12) může podnik použít zisk k rozdělení mezi účastníky.“.

§ 15 zní:

„§ 15

Na podnik se vztahuje nabídková povinnost stanovená v devizových předpisech. ³) „.

§ 16 zní:

„§ 16

Podnik může zřizovat účty v cizí měně u československého devizového peněžního ústavu nebo se souhlasem Státní banky československé u zahraniční banky.“.

§ 18 zní:

„§ 18

Podnik může přijmout úvěr v cizí měně od československého devizového peněžního ústavu; od banky zahraniční může takový úvěr přijmout na základě souhlasu Státní banky československé.“.

§ 28 zní:

„§ 28

Vláda Československé federativní republiky může stanovit nařízením, kdy lze podnik založit bez povolení nebo upravit odchylně podmínky při udělování tohoto povolení.“.