528/1990 Sb. znění účinné od 1. 6. 1995 do 30. 9. 1995
528
DEVIZOVÝ ZÁKON
ze dne 28. listopadu 1990
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se usneslo na tomto zákoně:
§ 1 (1) Devizovými prostředky jsou peněžní prostředky v cizí měně ve formě valut nebo deviz.
(2) Valutami jsou peněžní prostředky v cizí měně ve formě bankovek, státovek a oběžných mincí.
(3) Devizami jsou peněžní prostředky v cizí měně, které jsou na účtech u tuzemských nebo zahraničních peněžních ústavů nebo s kterými lze nakládat na základě zahraničních platebních dokumentů ( § 2 písm.a)].
§ 2 Pro účely tohoto zákona se rozumějí:
a) zahraničními platebními dokumenty doklady, s nimiž je spojeno právo na peněžní plnění v cizí měně (směnky, šeky, akreditivy, poukázky, platební karty apod.);
b) zlatem zlaté mince a zlato ve slitcích světově obchodovatelných, jehož ryzost je zaručena k tomuto účelu světově uznávanou právnickou osobou otiskem její značky nebo připojeným osvědčením;
c) cennými papíry dokumenty, s nimiž je spojeno právo týkající se účasti na majetku (akcie, podílové listy, apod.), dluhopisy (státu, veřejných institucí, bank, průmyslových a jiných podniků), jakož i dividendové a úrokové kupóny a talóny;
d) zahraničními cennými papíry cenné papíry týkající se majetku v zahraničí, jakož i znějící na plnění v zahraničí;
e) devizovýni hodnotami valuty, devizy, zahraniční platební dokumenty, zlato, zahraniční cenné papíry, vkladové listy znějící na cizí měnu a vkladní knížky znějící na cizí měnu;
f) obchodem s devizovými hodnotami koupě, prodej devizových hodnot za československou měnu, jakož i vzájemná směna devizových hodnot a nakládání s devizovými hodnotami ve všech druzích obchodu (např. záruky, arbitrážní operace, úvěr);
g) peněžní pohledávkou devizového tuzemce za devizovým cizozemcem pohledávka, jejíž plnění se uskutečňuje v československé nebo v cizí měně;
h) peněžním závazkem devizového tuzemce vůči devizovému cizozemci závazek, který má být splněn v československé nebo v cizí měně.
§ 3 (1) Devizovou bankou se pro účely tohoto zákona rozumí banka se sídlem v tuzemsku a pobočka zahraniční banky, pokud z povolení působit jako banka nebylo vyloučeno obchodování s devizovými hodnotami nebo provádění platebního styku se zahraničím.
(2) Pokud tento zákon nestanoví jinak, vztahují se na devizovou banku, s výjimkou pobočky zahraniční banky, ustanovení upravující právní postavení devizových tuzemců - právnických osob. Pobočka zahraniční banky není při výkonu své činnosti vyplývající z povolení působit jako banka považována za devizového cizozemce.
§ 4 Devizovým povolením je povolení udělené devizovým orgánem ( § 6) na žádost podle jednotlivých ustanovení tohoto zákona. Devizové povolení lze vydat též k opakovaným úkonům.
§ 5 (1) Devizovými tuzemci jsou fyzické osoby, které mají v tuzemsku trvalý pobyt, a právnické osoby, které mají v tuzemsku své sídlo.
(2) Ostatní fyzické a právnické osoby jsou devizovými cizozemci. Devizovými cizozemci jsou rovněž mezinárodní organizace se sídlem v tuzemsku, zřízené a vyvíjející činnost v České a Slovenské Federativní Republice podle zvláštních předpisů.
(3) Práva a povinnosti devizových tuzemců - právnických osob se vztahují rovněž na devizové tuzemce, kteří jsou fyzickými osobami - podnikateli, při vykonávání jejich podnikatelské činnosti.
Oddíl 2 Devizové orgány a jejich působnost (§ 6)
§ 6 (1) Devizovými orgány podle tohoto zákona jsou Státní banka československá, federální ministerstvo financí, ministerstva financí republik a federální ministerstvo zahraničního obchodu.
(2) Působnost podle tohoto zákona vykonává, pokud není stanoveno jinak,
a) federální ministerstvo financí pro oblast vládních úvěrů a ve vztahu k rozpočtovým nebo příspěvkovým organizacím, sdružením občanů a nadacím, jakož i jiným právnickým osobám v působnosti federace, které se nezabývají podnikatelskou činností;
b) ministerstvo financí republiky ve vztahu k rozpočtovým nebo příspěvkovým organizacím a sdružením občanů v působnosti republiky, církvím, náboženským společnostem a nadacím, jakož i jiným právnickým osobám v působnosti republiky, které se nezabývají podnikatelskou činností, a ve vztahu k fyzickým osobám, které mají bydliště na území této republiky, pokud se nejedná o jejich podnikatelskou činnost;
c) Státní banka československá ve vztahu k ostatním právnickým osobám a fyzickým osobám - podnikatelům při vykonávání jejich podnikatelské činnosti.
(3) Ministerstva financí republik zabezpečují devizové soupisy a podklady pro mezistátní jednání o majetkoprávních nárocích a zajišťují vnitrostátní provedení výsledků těchto jednání.
ČÁST DRUHÁ OBCHOD S DEVIZOVÝMI HODNOTAMI A PLATEBNÍ STYK (§ 7-8)
§ 7 (1) Devizové peněžní ústavy mohou obchodovat s devizovými hodnotami [ § 2 písm. f)] v rozsahu stanoveném Státní bankou československou.
(2) Devizoví tuzemci, kteří nejsou devizovým peněžním ústavem, mohou obchodovat bez devizového povolení:
a) s devizovými hodnotami, které podléhají nabídkové povinnosti ( § 11 odst․ 1, § 17 odst. 1) a které devizová banka odmítla koupit ( § 12 odst. 3, § 17 odst. 7) a vydala jim o tom potvrzení,
b) se zlatými mincemi.
(3) V případech, na něž se nevztahují ustanovení odstavce 2 mohou devizoví tuzemci, kteří nejsou devizovým peněžním ústavem, obchodovat s devizovými hodnotami, pokud jedním z účastníků těchto obchodů není devizový peněžní ústav, jen s devizovým povolením Státní banky československé.
(4) Devizoví cizozemci - fyzické osoby mohou navzájem obchodovat s devizovými hodnotami za československou měnu, jakož i uskutečňovat tyto obchody s devizovými tuzemci jen s devizovým povolením Státní banky československé.
(5) Jiné osoby, kterým Státní banka československá udělila povolení k obchodování s devizovými hodnotami a k provádění platebního styku se zahraničím, mají v rozsahu tohoto povolení práva a povinnosti stanovené tímto zákonem devizové bance. Státní banka československá stanoví opatřením vyhlášeným ve Sbírce zákonů podmínky pro provádění směnárenské činnosti těmito osobami.
(6) Banky mohou nakupovat a prodávat devizové hodnoty za československou měnu bez devizového povolení. Při této činnosti mají postavení devizového peněžního ústavu.
§ 8 (1) Devizový tuzemec může platit do zahraničí a přijímat platby ze zahraničí, pokud z prováděcího předpisu nebo z povolení Státní banky československé nebo z povolení jiného devizového orgánu učiněného v dohodě se Státní bankou československou nevyplývá jinak, výhradně prostřednictvím devizové banky, pokud se platební styk uskutečňuje bezhotovostně.
(2) Povolení podle odstavce 1 není třeba k poskytování peněžních služeb pošty v mezinárodním styku.
ČÁST TŘETÍ PRÁVA A POVINNOSTI DEVIZOVÝCH TUZEMCŮ - PRÁVNICKÝCH OSOB (§ 9-14)
§ 9 Ohlašovací povinnost (1) Devizový tuzemec - právnická osoba je povinna Státní bance československé ohlásit do evidence
a) své peněžní pohledávky a peněžní závazky vůči devizovému cizozemci,
b) své nemovitosti v zahraničí, jakož i přehled o svých příjmech a výdajích spojených s těmito nemovitostmi,
c) své majetkové účasti v zahraničí,
d) své zahraniční cenné papíry.
(2) Prováděcí předpis stanoví lhůtu pro splnění ohlašovací povinnosti podle odstavce 1 a může stanovit, na které případy se tato povinnost nevztahuje. V odůvodněných případech může být devizový tuzemec - právnická osoba zproštěna ohlašovací povinnosti zcela nebo zčásti udělením devizového povolení.
Převod pohledávek devizového tuzemce právnické osoby do tuzemska
§ 10 (1) Devizový tuzemec - právnická osoba je povinna učinit bez odkladu všechny úkony potřebné k tomu, aby částka zaplacená v zahraničí na úhradu její pohledávky a devizové prostředky na účtech u zahraničních peněžních ústavů byly převedeny do tuzemska nebo dovezeny do tuzemska.
(2) Prováděcí předpis může stanovit, kdy devizový tuzemec - právnická osoba nemá povinnost uvedenou v odstavci 1. V odůvodněných případech může být devizový tuzemec - právnická osoba zproštěna této povinnosti udělením devizového povolení.
Oddíl 3 Nabídková povinnost a právo úhrady (§ 11-13c)
§ 11 (1) Devizový tuzemec - právnická osoba je povinna nabídnout devizovému peněžnímu ústavu ( § 3) ke koupi devizové prostředky a zlato s výjimkou zlatých mincí za československou měnu v celkovém rozsahu nabytých devizových prostředků a zlata.
(2) Devizový peněžní ústav je povinen nabídnout Státní bance československé ke koupi za československou měnu devizové prostředky a zlato, jež koupil od devizových tuzemců a devizových cizozemců za československou měnu, a to v rozsahu a způsobem, který stanoví Státní banka československá.
(3) Nabídkové povinnosti nepodléhají devizové prostředky a zlato, kterými se devizový cizozemec podílí vkladem do základního jmění na podniku v tuzemsku podle zvláštních předpisů.
(4) Prováděcí předpis může stanovit, kdy devizový tuzemec - právnická osoba nemá povinnost stanovenou v odstavcích 1 a 2 nebo prodloužit lhůtu k jejímu plnění podle § 12. V odůvodněných případech může být devizový tuzemec - právnická osoba zproštěna této povinnosti udělením devizového povolení.
(5) Devizový tuzemec - právnická osoba je povinna devizové prostředky a protihodnotu zlata v cizí měně, které nepodléhají nabídkové povinnosti (odstavce 3 a 4), uložit na devizový účet u devizového peněžního ústavu, pokud prováděcí předpis nebo devizové povolení nestanoví jinak.
(6) Devizové prostředky uložené na devizovém účtu nepodléhajé nabídkové povinnosti podle odstavců 1 a 2 a vlastník je může použít bez omezení, s výjimkou případů uvedených v § 7 odst. 3 a § 14 odst. 1, a pokud nebylo vydáno devizové povolení podle odstavce 4 s účelovým určením použití těchto devizových prostředků.
§ 12 (1) Povinnost stanovenou v § 11 je devizový tuzemec - právnická osoba povinna splnit u valut a zlata do 30 dnů po jejich nabytí nebo poté, co se o jejich nabytí dověděla, popřípadě, kdy se stala devizovým tuzemcem. U deviz je nabídková povinnost splněna převodem protihodnoty nabytých devizových prostředků na účet devizového tuzemce - právnické osoby, vedený v československé měně devizovým peněžním ústavem.
(2) Koupě valut a zlata se uskutečňuje podle kursu platného pro nákup valut nebo podle tržní ceny zlata platných v den, kdy byly valuty a zlato devizové bance nabídnuty ke koupi. Koupě deviz se uskutečňuje podle kursu platného v den uvedený v platebním příkazu zahraniční banky. Není-li den uveden, uskutečňuje se koupě deviz podle kursu platného v den, kdy devizová banka obdržela platební příkaz zahraniční banky ve prospěch devizového tuzemce - právnické osoby. Pouze v případě, kdy devizová banka nemůže zjistit částku poukazovanou zahraniční bankou ve prospěch devizového tuzemce - právnické osoby jinak, než na základě výpisu z příslušného účtu, přepočte se tato částka podle kursu platného v den uvedený ve výpisu z účtu zahraniční banky.
(3) Odmítne-li devizový peněžní ústav devizové prostředky od devizového tuzemce - právnické osoby koupit, vydá mu o tom potvrzení. Devizový tuzemec - právnická osoba může s těmito devizovými prostředky nakládat v tuzemsku i v zahraničí bez omezení.
§ 13 (1) Ke splnění peněžního závazku devizového tuzemce-právnické osoby vůči devizovému cizozemci, vzniklého v souladu s tímto zákonem nebo na základě jiného obecně závazného právního předpisu, je devizová banka povinna uhradit na žádost devizového tuzemce-právnické osoby za československou měnu devizovému cizozemci devizov é prostředky. To neplatí, pokud jde o peněžní závazek devizového tuzemce - právnické osoby vyplývající z dluhopisů znějících na československou měnu se splatností do jednoho roku.
(2) Úhrada devizových prostředků podle odstavce 1 se uskutečňuje podle kursu platného v den provedení úhrady, který je nezbytný pro dodržení splatnosti peněžního závazku. Není-li den splatnosti uveden, uskutečňuje se úhrada devizových prostředků podle kursu dohodnutého mezi devizovou bankou a devizovým tuzemcem - právnickou osobou. V ostatních případech se úhrada uskutečňuje podle kursu platného v den přijetí příkazu devizového tuzemce - právnické osoby k úhradě devizovou bankou.
(3) Státní banka československá určuje postup devizových bank při uskutečňování úhrad podle odstavce 1 a vyhlašuje jej opatřením ve Sbírce zákonů.
§ 13a (1) Devizová banka je povinna prodat devizovému tuzemci - právnické osobě za československou měnu devizové prostředky k úhradě výloh fyzické osoby spojených s jejím vysláním na zahraniční pracovní cestu touto právnickou osobou v rozsahu stanoveném ve zvláštním předpise.
(2) Devizová banka je povinna převést do zahraničí úhradu v devizových prostředcích, odpovídající protihodnotě československé měny složené devizovým tuzemcem - právnickou osobou, určenou na krytí nákladů činnosti její organizační složky v zahraničí.
(3) Devizová banka je povinna prodat devizovému tuzemci - právnické osobě na její žádost devizové prostředky nebo provést úhradu devizových prostředků devizovému cizozemci v rozsahu nezbytném
a) k zajištění obrany a bezpečnosti státu,
b) k úhradě výloh spojených s poskytováním služeb v oblasti zahraničního cestovního ruchu a placených v zahraničí.
(4) Prováděcí předpis stanoví, kterým devizovým tuzemcům - právnickým osobám je devizová banka povinna prodat devizové prostředky nebo které mají právo úhrady devizových prostředků podle odstavce 3 písm. a).
§ 13b Devizový orgán příslušný podle § 6 odst. 2 může v odůvodněných případech udělit devizovému tuzemci - právnické osobě devizové povolení k výjimečnému nákupu devizových prostředků nad rámec případů uvedených v § 13 odst. 1 nebo v § 13a odst. 1 až 3.
§ 13c Devizová banka je povinna prodat devizovému tuzemci - právnické osobě devizové prostředky nezbytné ke splnění peněžního závazku vyplývajícího z emise tuzemských cenných papírů znějících na cizí měnu.
Oddíl 4 Smluvní převzetí peněžních závazků vůči devizovým cizozemcům a jejich placení (§ 14)
§ 14 (1) Devizový tuzemec - právnická osoba se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci, může-li ke splnění tohoto závazku použít své peněžní prostředky, s výjimkou:
a) nákupu nemovitostí v zahraničí,
b) nákupu zahraničních cenných papírů,
c) přijetí peněžního úvěru od devizového cizozemce.
(2) V případech, na které se nevztahuje odstavec 1, se může devizový tuzemec - právnická osoba smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci pouze po udělení devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, k nimž se toto povolení nevyžaduje.
ČÁST ČTVRTÁ PRÁVA A POVINNOSTI DEVIZOVÝCH TUZEMCŮ - FYZICKÝCH OSOB (§ 15-25)
Oddíl 1 Ohlašovací povinnost (§ 15)
§ 15 (1) Devizový tuzemec - fyzická osoba je povinna na výzvu ministerstva financí republiky, na jejímž území má bydliště, ohlásit mu ve stanovené lhůtě do evidence
a) své peněžní pohledávky a peněžní závazky vůči devizovému cizozemci,
b) své nemovitosti v zahraničí a přehled o svých příjmech a výdajích, které jí vznikly v daném období v souvislosti s touto nemovitostí,
c) majetkové účasti v zahraničí,
d) své zahraniční cenné papíry.
(2) Jestliže se splnění peněžní pohledávky devizového tuzemce - fyzické osoby uskutečňuje prostřednictvím k tomu určené právnické osoby, ohlásí pohledávku do devizové evidence tato právnická osoba.
Oddíl 2 Převod plnění z pohledávek do tuzemska (§ 16)
§ 16 (1) Devizový tuzemec - fyzická osoba je povinna učinit bez odkladu všechny úkony potřebné k tomu, aby částka uhrazená v zahraničí ke splnění její pohledávky a devizové prostředky na účtech u zahraničních peněžních ústavů byly převedeny do tuzemska nebo dovezeny do tuzemska.
(2) Devizový tuzemec - fyzická osoba zaměstnaná v zahraničí musí povinnost stanovenou v odstavci 1 splnit bez odkladu po návratu do tuzemska po skončení této nepřetržité pracovní činnosti v zahraničí.
(3) Prováděcí předpis může stanovit, kdy devizový tuzemec - fyzická osoba nemá povinnost uvedenou v o dstavci 1. V odůvodněných případech může být devizový tuzemec - fyzická osoba této povinnosti zproštěna udělením devizového povolení.
Oddíl 3 Povinnost uložit nebo nabídnout devizové prostředky a právo na koupi devizových prostředků (§ 17-21)
§ 17 (1) Devizový tuzemec - fyzická osoba je povinna ve lhůtě stanovené v odstavci 3 své devizové prostředky, které přesahují protihodnotu částky 5000 Kčs,
a) uložit na devizový účet u devizového peněžního ústavu, nebo
b) nabídnout devizovému peněžnímu ústavu ke koupi za československou měnu.
Devizový peněžní ústav je povinen sdělit devizovému tuzemci na požádání, jaká částka v příslušné cizí měně odpovídá částce 5000 Kčs.
(2) Devizový tuzemec - fyzická osoba je povinna ve lhůtě stanovené v odstavci 3 nabídnout devizovému peněžnímu ústavu ke koupi zlato [ § 2 písm. b)] za československou měnu nebo za devizové prostředky. Nabídková povinnost se nevztahuje na zlaté mince.
(3) Povinnost podle odstavců 1 a 2 je devizový tuzemec - fyzická osoba povinna splnit do 30 dnů po nabytí devizových prostředků a zlata nebo poté, kdy se o jejich nabytí dověděla nebo kdy se stala devizovým tuzemcem. Devizové prostředky a zlato, které devizový tuzemec - fyzická osoba nabyla během svého pobytu v zahraničí a dovezla je do tuzemska, je povinna složit na devizový účet nebo nabídnout devizovému peněžnímu ústavu ke koupi do 30 dnů po svém návratu ze zahraničí.
(4) Devizové prostředky, které nepřevyšují protihodnotu 5000 Kčs, může devizový tuzemec - fyzická osoba použít, s vyjimkou případů uvedených v § 7 odst. 3 a v § 23.
(5) Pro výpočet protihodnoty částky 5000 Kčs je rozhodný kurs platný pro nákup valut nebo deviz v den, kdy začíná běžet lhůta pro splnění povinností podle odstavců 1 a 2.
(6) Povinnosti podle odstavce 1 nepodléhají devizové prostředky prodané nebo vydané devizovou bankou do šesti měsíců ode dne jejich koupě nebo vydání uvedeném v potvrzení devizové banky. V uvedené lhůtě může devizový tuzemec - fyzická osoba s těmito devizovými prostředky nakládat, s vyjimkou případů uvedených v § 7 odst. 3 a v § 23.
(7) Odmítne-li devizový peněžní ústav devizové prostředky od devizového tuzemce - fyzické osoby koupit, je povinen vydat jí o tom potvrzení. Devizový tuzemec - fyzická osoba může s těmito devizovými prostředky nakládat v tuzemsku i v zahraničí bez omezení.
§ 18 Devizový peněžní ústav nezkoumá, zda při plnění povinnosti podle § 17 byla dodržena lhůta stanovená v § 17 odst. 3 a nezjišťuje původ nabytí nabízených nebo ukládaných devizových prostředků.
§ 19 (1) Prováděcí předpis může stanovit úlevy z povinností, které má devizový tuzemec - fyzická osoba podle § 17.
(2) Udělením devizového povolení může být devizový tuzemec - fyzická osoba zproštěna povinností stanovených v § 17 nebo jí může být prodloužena lhůta k jejich splnění.
§ 20 (1) Devizová banka je povinna prodat devizovému tuzemci-fyzické osobě a devizovému cizozemci za československou měnu devizové prostředky v případech uvedených v tomto zákoně, prováděcím předpisu k němu nebo v devizovém povolení, které v odůvodněných případech může vydat devizový orgán příslušný podle § 6 odst. 2 písm. b).
(2) Prodej devizových prostředků podle odstavce 1 se uskutečňuje podle kursu platného pro prodej valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den prodeje.
§ 21 (1) Devizový peněžní ústav je povinen prodat devizovému tuzemci - fyzické osobě za československou měnu devizové prostředky za účelem placení výloh spojených se zahraniční cestou v rozsahu vyhlášeném Státní bankou československou pro stanovené období a vydat jí o tom potvrzení.
(2) Prodej devizových prostředků podle odstavce 1 se uskutečňuje podle kursu platného pro prodej valut nebo deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy složí devizový tuzemec - fyzická osoba protihodnotu kupovaných devizových prostředků v československé měně u devizového peněžního ústavu.
Oddíl 4 Devizové účty (§ 22)
§ 22 (1) Devizová banka je povinna devizovému tuzemci-fyzické osobě na její žádost zřídit úročený devizový účet k uložení devizových prostředků v dohodnuté cizí měně. Tím není dotčen postup devizové banky podle zvláštního předpisu.
(2) Devizové prostředky na devizovém účtu zřízeném podle odstavce 1 může jeho vlastník nebo v rozsahu jeho zmocnění jiný devizový tuzemec - fyzická osoba používat, s vyjimkou případů uvedených v § 7 odst. 3 a § 23.
(3) Devizové účty zřízené podle odstavce 1 se úročí ve měně, ve které jsou vedeny.
Oddíl 5 Smluvní převzetí peněžních závazků a jejich plnění (§ 23)
§ 23 (1) Devizový tuzemec - fyzická osoba se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci v cizí měně, s výjimkou nákupu nemovitostí v zahraničí, nákupu zahraničních cenných papírů a přijetí peněžního úvěru od devizového cizozemce, jestliže ke splnění tohoto závazku může použít v souladu s tímto zákonem:
a) devizové prostředky uložené na devizovém účtu u devizové banky,
b) devizové prostředky, které jí devizová banka je povinna prodat podle § 20 a 21,
c) devizové prostředky, které devizová banka odmítla od ní koupit a vydala jí o tom potvrzení,
d) devizové prostředky, které získá během svého pobytu v zahraničí,
e) devizové prostředky, na které se nevztahují povinnosti podle § 17.
(2) Devizový tuzemec - fyzická osoba se může bez devizového povolení smluvně zavázat k peněžitému plnění v československé měně vůči devizovému cizozemci, s výjimkou
a) nákupu nemovitostí v zahraničí,
b) nákupu zahraničních cenných papírů a
c) přijetí peněžního úvěru od devizového cizozemce.
(3) V případech, na které se nevztahují odstavce 1 a 2, se může devizový tuzemec - fyzická osoba smluvně zavázat k peněžitému plnění vůči devizovému cizozemci pouze po udělení devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, v nichž se toto povolení nevyžaduje.
Oddíl 6 Nakládání s některými hodnotami (§ 24-25)
§ 24 (1) Devizový tuzemec - fyzická osoba může jen s devizovým povolením bezúplatně převádět na devizového cizozemce nebo se vzdát ve prospěch devizového cizozemce svých
a) peněžních pohledávek vůči devizovému cizozemci,
b) nemovitostí v zahraničí.
(2) Devizové povolení podle odstavce 1 se nevyžaduje k nakládání s hodnotami uvedenými v odstavci 1 pro případ smrti.
(3) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se devizové povolení podle odstavce 1 nevyžaduje.
§ 25 Devizový cizozemec může nabývat vlastnické právo k nemovitostem v České a Slovenské Federativní Republice pouze:
a) děděním,
b) pro diplomatické zastoupení cizího státu za podmínky vzájemnosti,
c) jde-li o nemovitost nabývanou do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, z nichž pouze jeden je devizovým cizozemcem, nebo má-li nabýt nemovitost devizový cizozemec - fyzická osoba od manžela, rodičů nebo prarodičů,
d) výměnou tuzemské nemovitosti, kterou vlastní, za jinou tuzemskou nemovitost, jejíž hodnota nepřevyšuje hodnotu původní nemovitosti,
e) pokud má předkupní právo z titulu podílového spoluvlastnictví nemovitosti,
f) pokud jde o stavbu, kterou devizový cizozemec vystavěl na vlastním pozemku,
g) pokud tak výslovně stanoví zvláštní zákon.
Oddíl 1 Dovoz a vývoz devizových a jiných hodnot (§ 26-29)
§ 26 (1) K dovozu devizových hodnot ( § 1 a 2) do tuzemska není třeba devizové povolení.
(2) Dovoz zlata je devizový cizozemec povinen si nechat potvrdit orgány celní správy.
§ 27 (1) Devizový tuzemec - fyzická osoba může bez devizového povolení při své cestě do zahraničí vyvézt
a) devizové prostředky uvedené v potvrzení devizového peněžního ústavu ne starším šesti měsíců, že jí je prodal nebo vydal,
b) devizové prostředky nepřevyšující protihodnotu 5000 Kčs podle kursu platného pro nákup valut a deviz devizovým peněžním ústavem v den, kdy se tyto devizové prostředky vyvážejí,
c) devizové prostředky uvedené v potvrzení devizového peněžního ústavu, že je od ní odmítl koupit,
d) platební karty znějící na jméno devizového tuzemce vydané devizovým peněžním ústavem.
(2) Devizový cizozemec může vyvážet nebo převádět do zahraničí bez devizového povolení devizové prostředky, zahraniční platební dokumenty, zahraniční cenné papíry a vkladní knížky znějící na cizí měnu, s výjimkou případu, kdy je získal v tuzemsku v rozporu s československým právním řádem.
(3) Devizový cizozemec může bez devizového povolení vyvézt zlato [ § 2 písm. b)], které do tuzemska dovezl a nechal si jeho dovoz potvrdit orgány celní správy, a zlaté mince rovněž v případě, že prokáže, že je v tuzemsku nabyl nákupem od osoby, jež je oprávněna k jejich prodeji. Vývoz zděděných zlatých mincí upravuje § 31 odst. 3 a 4.
§ 28 Devizový tuzemec zdržující se v zahraničí za účelem pracovní činnosti nebo výkonu povolání, jakož i jeho rodinní příslušníci, mohou po dobu tohoto pobytu bez devizového povolení vyvážet do zahraničí valuty, zahraniční plate bní dokumenty, vkladní knížky znějící na cizí měnu a zahraniční cenné papíry, které do tuzemska dovezli během tohoto pobytu. Tyto hodnoty jsou povinni si nechat potvrdit při dovozu orgány celní správy.
§ 29 (1) K vývozu devizových hodnot, na něž se nevztahují ustanovení § 27 a 28, se vyžaduje devizové povolení Státní banky československé.
(2) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se devizové povolení podle odstavce 1 nevyžaduje.
(3) Státní banka československá může stanovit opatřením ve Sbírce zákonů maximální částky devizových prostředků, které lze vyvézt do zahraničí v hotovosti.
Vývoz a dovoz československé měny a jiných hodnot znějících na československou měnu
§ 30 (1) Vývoz a dovoz platných československých bankovek a mincí, jejich převod ze zahraničí a do zahraničí, platebních dokumentů znějících na československou měnu, jakož i cenných papírů znějících na československou měnu, je dovolen jen s devizovým povolením Státní banky československé.
(2) Bez devizového povolení lze dovézt hodnoty uvedené v odstavci 1, jež byly v souladu s tímto zákonem z tuzemska vyvezeny.
(3) Bez devizového povolení může devizový tuzemec a devizový cizozemec vyvézt do zahraničí československou měnu v částkách stanovených v prováděcím předpisu.
(4) Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy k vývozu a dovozu hodnot uvedených v předchozích odstavcích se nevyžaduje devizové povolení.
ČÁST ŠESTÁ PŘEVODY DEVIZOVÝCH PROSTŘEDKŮ A JINÝCH DEVIZOVÝCH HODNOT (§ 31-33)
Oddíl 1 Převod dědictví do zahraničí (§ 31)
§ 31 (1) Devizový cizozemec může bez devizového povolení převést nebo vyvézt do zahraničí při splnění podmínek uvedených v odstavci 2
a) devizové prostředky, které zdědil,
b) devizovou protihodnotu zděděných peněžních prostředků v československé měně,
c) devizovou protihodnotu peněžních prostředků získaných prodejem zděděných nemovitostí,
d) devizovou protihodnotu peněžních prostředků získaných za movitosti prodané do skončení dědického řízení.
(2) Převod nebo vývoz devizových prostředků podle odstavce 1 lze uskutečnit, pokud
a) nabytí dědictví bylo soudem potvrzeno, schváleno nebo vypořádáno a veškeré poplatky týkající se dědictví byly uhrazeny nebo
b) nabytí dědictví bylo schváleno zahraničním pozůstalostním orgánem a
c) převod se má uskutečnit do státu, v němž tyto převody do tuzemska nepodléhají devizovému omezení nebo jsou podmíněny vzájemností.
(3) Při splnění podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2 si devizový cizozemec může bez povolení rovněž
a) převést do zahraničí v cizí měně úroky a výhry náležejících ke zděděným vkladům,
b) převést nebo vyvézt do zahraničí zděděné zlaté mince, pokud předložil vyjádření právnické osoby uvedené v prováděcím předpise, že se nejedná o historické mince.
(4) V případech, na které se nevztahují ustanovení odstavců 1 až 3 se vyžaduje devizové povolení vydané ministerstvem financí republiky, na jejímž území se konalo dědické řízení.
Oddíl 2 Převody výživného do zahraničí (§ 32)
§ 32 (1) Devizový tuzemec - fyzická osoba může bez devizového povolení plnit zákonnou vyživovací povinnost do zahraničí devizovému cizozemci, pokud předloží potvrzení orgánu uvedeného v prováděcím předpisu o tom, že
a) zákonná vyživovací povinnost trvá,
b) se plní do státu nebo státnímu příslušníku státu, který je smluvní stranou mezinárodní smlouvy upravující vymáhání a převody výživného nebo v němž se neuplatňují devizová omezení na tyto převody do tuzemska nebo v němž se převody připouštějí za podmínky vzájemnosti.
(2) Povinnost podle odstavce 1 lze plnit ve výši stanovené rozhodnutím soudu nebo soudním smírem. Výši vyživovací povinnosti, do které lze plnit na základě dohody stran a způsob tohoto plnění, stanoví prováděcí předpis.
(3) V případech, na něž se nevztahují odstavce 1 a 2, může devizový tuzemec platit výživné devizovému cizozemci do zahraničí jen s devizovým povolením. Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se toto povolení nevyžaduje.
Oddíl 3 Ostatní převody (§ 33)
§ 33 (1) Devizový tuzemec může bez devizového povolení
a) vrátit plnění uskutečněné devizovým cizozemcem devizovému tuzemci bez právního důvodu,
b) platit výlohy související se soudním nebo jiným právním řízením v zahraničí, jež bylo zahájeno proti devizovému tuzemci nebo devizovým tuzemcem při plněni povinnosti podle tohoto zákona včetně výloh souvisejících s právním zastoupením,
c) platit do zahraničí, pokud je k této platbě povinen podle vykonatelného rozhodnutí soudu nebo vykonatelného rozhodnutí jiného oprávněného československého orgánu nebo jestliže tato platba je stanovena v obecně závazném československém právním předpise.
(2) Převody, na něž se nevztahuje odstavec 1, může devizový tuzemec uskutečňovat jen po udělení devizového povolení. Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se toto povolení nevyžaduje.
ČÁST SEDMÁ MAJETKOVÁ ÚČAST V ZAHRANIČÍ (§ 34)
§ 34 (1) Devizový tuzemec se může majetkově účastnit v zahraničí jen s devizovým povolením Státní banky československé vydaným v dohodě s federálním ministerstvem financí a federálním ministerstvem zahraničního obchodu.
(2) Majetkovou účastí v zahraničí se rozumí pro účely tohoto zákona majetkový podíl devizového tuzemce na právnické osobě, která je devizovým cizozemcem, nebo majetková účast devizového tuzemce na podnikání devizového cizozemce, jestliže s touto účastí je spojeno právo devizového tuzemce podílet se na zisku a jeho povinnost podílet se na ztrátě.
(3) Devizový tuzemec může převádět svou majetkovou účast v zahraničí na devizového cizozemce jen s devizovým povolením Státní banky československé vydaným v dohodě s federálním ministerstvem financí a federálním ministerstvem zahraničního obchodu.
(4) Prováděcí předpis federálního ministerstva financí, Státní banky československé a federálního ministerstva zahraničního obchodu může stanovit, kdy se povolení podle odstavců 1 a 3 nevyžaduje a stanovit náležitosti takového povolení. Devizová povolení podle odstavců 1 a 3 nahrazují devizová povolení vyžadovaná podle § 14 a § 23 odst. 3, popřípadě podle § 10 odst. 2 a § 16 odst. 3.
ČÁST OSMÁ ÚČTY DEVIZOVÝCH CIZOZEMCŮ (§ 35-36)
§ 35 (1) Devizová banka je povinna na žádost devizového cizozemce zřídit mu úročený účet v československé nebo v dohodnuté cizí měně (dále jen "cizozemský účet"). Tím není dotčen postup devizové banky podle zvláštního předpisu.
(2) Za cizozemský účet se považuje rovněž:
a) vkladový účet u banky v případě, že se vlastník účtu stal devizovým cizozemcem nebo proto, že jej devizový cizozemec zdědil,
b) vkladový list vydaný bankou v případě, že jeho vlastník je devizovým cizozemcem nebo se jeho vlastník stal devizovým cizozemcem nebo jej devizový cizozemec zdědil.
§ 36 (1) Devizový cizozemec může bez omezení použít devizové prostředky, které má uloženy na svém cizozemském účtu vedeném v cizí měně, k platům do zahraničí a v tuzemsku, s výjimkou obchodování ( § 7 odst. 3).
(2) Devizový cizozemec může bez omezení použít peněžní prostředky, které má uloženy na svém cizozemském účtu vedeném v československé měně, k platům v tuzemsku.
(3) K platům do zahraničí z cizozemského účtu vedeného v československé měně se vyžaduje devizové povolení Státní banky československé. Toto povolení se nevyžaduje, jde-li o převod dědictví nebo výživného ( § 31 a 32). Prováděcí předpis může stanovit další případy, kdy se devizové povolení nevyžaduje.
ČÁST DEVÁTÁ DEVIZOVÁ KONTROLA A KONTROLA PŘI DOVOZU A VÝVOZU HODNOT (§ 37-42)
O d d í l 1 Devizová kontrola (§ 37-38)
§ 37 (1) Devizovou kontrolu provádějí v rámci své působnosti Státní banka československá a ostatní devizové orgány,
(2) Devizové orgány sledují při provádění devizové kontroly, zda a jak jsou plněny povinnosti stanovené tímto zákonem a předpisy jej provádějícími.
(3) Osoby, které mají povinnosti podle toho zákona, jsou povinny poskytnout devizovému orgánu v souvislosti s devizovou kontrolou potřebnou součinnost, zejména mu podávat na výzvu hlášení, zprávy a vysvětlení k okolnostem, které mají přímý nebo nepřímý význam pro posouzení případu s možnými devizovými důsledky, a předložit k tomu potřebné doklady, jakož i umožnit orgánům provádějícím devizovou kontrolu za tím účelem nahlížet do účetních, evidenčních a jiných dokladů tak, aby nedocházelo k porušení bankovního tajemství.
§ 38 (1) Zjistí-li devizový orgán, že osoba, u níž provádí devizovou kontrolu podle § 37, porušila povinnosti, které jsou jí stanoveny tímto zákonem, uloží jí, aby zjištěné nedostatky ve stanovené lhůtě odstranila.
(2) Devizový orgán může uložit devizovému tuzemci - právnické osobě, která porušila povinnosti stanovené jí tímto zákonem, pokutu až do výše 1 miliónu Kčs. Devizový orgán přitom postupuje podle předpisů o správním řízení.
(3) Pokuta uložená podle odstavce 2 je splatná do 30 dnů ode dne doručení pravomocného rozhodnutí devizového orgánu o uložení pokuty osobě uvedené v odstavci 2. Pokuty jsou odváděny do státního rozpočtu republiky příslušné podle sídla nebo bydliště osoby, které byla pokuta uložena.
(4) Devizový orgán může uložit pokutu podle odstavce 2 do jednoho roku ode dne zjištění porušení tohoto zákona, nejpozději však do 10 let ode dne, ve kterém byla povinnost porušena.
Oddíl 2 Kontrola dovozu a vývozu hodnot upravených tímto zákonem (§ 39-42)
§ 39 (1) Kontrolu dodržování ustanovení tohoto zákona a prováděcích předpisů k němu o dovozu a vývozu devizových hodnot ( § 26 a 27), československé měny a jiných hodnot znějících na československou měnu ( § 30) vykonávají orgány celní správy. Tuto kontrolu uskutečňují v souladu s předpisy o ochraně osobní svobody a listovního tajemství.
(2) Orgány celní správy jsou oprávněny požadovat přihlášení a předložení dovážených a vyvážených hodnot podle tohoto zákona. Zároveň mohou od osob, které dovážejí nebo vyvážejí takové hodnoty, požadovat předložení potřebných dokladů.
(3) Je-li dovoz nebo vývoz devizových hodnot, československé měny a jiných hodnot znějících na československou měnu vázán na povolení nebo podmíněn potvrzením nebo jiným dokladem, je dovážející nebo vyvážející osoba povinna tyto doklady při dovozu nebo vývozu předložit orgánům celní správy.
§ 40 Listovní zásilky odesílané do zahraničí, které obsahují devizové hodnoty, k jejichž vývozu je třeba devizové povolení, československou měnu a jiné hodnoty znějící na československou měnu, je odesilatel povinen před podáním k poštovní přepravě předložit příslušnému orgánu celní správy ke kontrole podle tohoto zákona. Po provedení kontroly orgány celní správy opatří zásilku celní závěrou.
§ 41 (1) Orgány celní správy přijímají na hraničních přechodech do úschovy hodnoty, k jejichž vývozu se vyžaduje povolení ( § 27, 29 a 30), jestliže osoba cestující do zahraničí toto povolení nemá a vzhledem k místu nebo době přechodu hranice nemůže tyto hodnoty předat do úschovy devizové bance na hraničním přechodu nebo vrátit do tuzemska.
(2) Orgány celní správy přijímají na hraničních přechodech do úschovy rovněž československou měnu, k jejímuž dovozu se vyžaduje devizové povolení, jestliže osoba cestující do tuzemska toto povolení nemá.
(3) Úschova podle odstavce 1 a 2 se řídí občanským zákoníkem . Právo vydání předmětu úschovy však zaniká a tento předmět připadne státu, jestliže uschovatel nepožádá o jeho vrácení do jednoho roku ode dne, kdy orgán celní správy převzal předmět do úschovy.
§ 42 (1) V případech, kdy podle zvláštních předpisů platí osvobození od celní prohlídky nebo se celní prohlídka neprovádí, nevykonává se ani kontrola podle tohoto zákona.
(2) Orgány celní správy jsou povinny na požádání potvrdit dovoz devizových hodnot, jejichž vývoz bez devizového povolení je podmíněn podle § 26 odst. 2, § 27 odst. 3 a § 28 jejich předchozím dovozem.
ČÁST DESÁTÁ DEVIZOVÉ PŘESTUPKY A ŘÍZENÍ O DEVIZOVÝCH PŘESTUPCÍCH (§ 43-46)
Oddíl 1 Devizové přestupky (§ 43)
§ 43 Devizového přestupku se dopouští ten, kdo v rozporu s ustanovením tohoto zákona
a) devizové hodnoty neoprávněně koupí, prodá, smění nebo jinak s nimi obchoduje ( § 7),
b) platí do zahraničí a přijímá ze zahraničí platby bez prostřednictví devizového peněžního ústavu ( § 8),
c) nesplní ohlašovací povinnost ( § 9,15),
d) nesplní povinnost převést do tuzemska částku zaplacenou v zahraničí na úhradu jeho pohledávek nebo prostředky na účtu u zahraničního peněžního ústavu ( § 10, 16),
e) nesplní povinnost uložit nebo nabídnout své devizové prostředky ( § 11,17),
f) smluvně převezme závazek vůči devizovému cizozemci, nakupuje nemovitosti v zahraničí, zahraniční cenné papíry, přijímá peněžní úvěr od devizového cizozemce ( § 14, 23),
g) bezúplatně převádí nebo se vzdá ve prospěch devizového cizozemce pohledávky vůči devizovému cizozemci nebo nemovitosti v zahraničí ( § 24),
h) nabývá tuzemské nemovitosti ( § 25),
i) uskutečňuje převody do zahraničí ( § 33 odst. 2),
j) účastni se majetkové na podnikání v zahraničí nebo převede svůj majetkový podíl v zahraničí na devizového cizozemce ( § 34),
k) vyváží devizové hodnoty ( § 27,29),
l) dováží nebo vyváží československou měnu a jiné hodnoty znějící na československou měnu ( § 30),
m) nepřihlásí nebo nepředloží hodnoty na výzvu orgánů celní správy ( § 39 odst. 2), nejedná-li se o trestný čin.
n) neposkytuje součinnost devizovému orgánu provádějícímu devizovou kontrolu ( § 37 odst. 3).
Oddíl 2 Řízení o devizových přestupcích (§ 44-46)
§ 44 (1) Devizové přestupky podle § 43 písm. a) až j) projednávají příslušné orgány místní správy, přestupky podle § 43 písm. k), l), m) orgány celní správy, a jedná-li se o devizový přestupek podle § 43 písm. n), devizové orgány. Tyto orgány rozhodují o devizových přestupcích podle zvláštních předpisů, pokud tento zákon nestaní jinak.
(2) Způsob evidence postihu devizových přestupků podle § 43 písm. a) upraví vláda České a Slovenské Federativní Republiky nařízením.
§ 45 (1) Orgány uvedené v § 44 odst. 1 uloží s přihlédnutím ke společenské nebezpečnosti:
a) napomenutí za devizové přestupky uvedené v § 43,
b) pokutu až do výše 20000 Kčs za devizové přestupky uvedené v § 43 písm. b) až n),
c) pokutu až do výše 50 000 Kčs za devizový přestupek uvedený v § 43 písm. a),
d) propadnutí věci za devizové přestupky uvedené v § 43 písm. a), k),l), m).
(2) Trest propadnutí věci lze za devizový přestupek uložit samostatně nebo s jiným trestem. Tento trest může být uložen jen tehdy, náleží-li věc pachateli a věc
a) byla ke spáchání přestupku použita nebo určena nebo
b) byla přestupkem získána nebo nabyta za věc přestupkem získanou.
(3) Trest propadnutí věci nelze uložit, je-li hodnota věci v nápadném nepoměru k povaze přestupku.
§ 46 (1) Nebyl-li uložen trest propadnutí věci podle § 45 odst. 2, lze rozhodnout, že se taková věc zabírá, jestliže
a) náleží pachateli, kterého nelze za přestupek stíhat nebo
b) nenáleží pachateli přestupku nebo
c) pachatel přestupku není znám.
(2) Zabrat nelze věc, je-li její hodnota v nápadném nepoměru k povaze přestupku.
Devizový přestupek, který byl spolehlivě zjištěn, a nestačí-li domluva osobě, která se přestupku dopustila, mohou orgány uvedené v § 44 se souhlasem této osoby projednat v blokovém řízení a uložit blokovou pokutu až do výše 5000 Kčs.
ČÁST JEDENÁCTÁ OBECNÁ, PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (§ 47-53)
§ 47 Ustanovení tohoto zákona se použijí, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká a Slovenská Federativní republika vázána a která byla uveřejněna ve Sbírce zákonu.
§ 48 (1) Na rozhodování o devizovém povolení podle tohoto zákona se vztahují předpisy o správním řízení, s výjimkou uvedenou v odstavci 2.
(2) Rozhodnutí devizového orgánu je konečné a nelze proti němu podat odvolání.
§ 49 Prováděcí předpisy k tomuto zákonu vydávají v rámci jeho jednotlivých ustanovení společně federální ministerstvo financí a Státní banka československá po dohodě s ministerstvy financí republik, pokud tato ustanovení nestanoví jinak.
§ 49a (1) Federální ministerstvo financí v dohodě se Státní bankou československou a federálním ministerstvem zahraničního obchodu upraví prováděcím předpisem způsob vypořádání nároků z odběrních poukazů podniku zahraničního obchodu Tuzex a ze zůstatků účtů v nich vedených.
(2) Nároky podle odstavce 1 lze uplatnit do jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona.
§ 49b Státní banka československá v dohodě s federálním ministerstvem financí stanoví opatřením vyhlášeným ve Sbírce zákonů postup devizových tuzemců - právnických osob v případě přijetí platby v devizových prostředcích v hotovosti v oblasti operativní evidence a výkaznictví.
§ 50 Devizové povolení udělené devizovému tuzemci nebo devizovému cizozemci podle dosavadních devizových předpisů se považuje za devizové povolení podle tohoto zákona,jestliže se i podle jeho ustanovení nadále vyžaduje.
§ 51 (1) Devizové účty devizových tuzemců - fyzických osob zřízené podle dosavadních předpisů zůstávají zachovány a po nabytí účinnosti tohoto zákona se řídí jeho ustanoveními.
(2) Devizové účty devizových tuzemců - právnických osob ( § 5 odst. 1 a 3) zřízené podle dosavadních předpisů zůstávají zachovány, a to s výjimkou devizových účtů zřízených podle § 11 odst. 3, do jejich vyčerpání. Pro použití zůstatků na devizových účtech platí ustanovení § 11 odst. 6. Devizové účty devizových tuzemců - právnických osob zřízené na z ákladě devizového povolení se řídí podmínkami stanovenými v tomto povolení.
§ 52 Zrušují se
a) devizový zákon č. 162/1989 Sb. , ve znění zákona č. 109/1990 Sb. ,
b) ustanovení § 24 č. 1 zákona č. 403/1990 Sb. , o zmírnění následků některých majetkových křivd,
c) ustanovení § 26 zákona č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osob,
d) vyhláška federálního ministerstva financí a Státní banky československé č. 169/1989 Sb. , kterou se provádí devizový zákon, ve znění vyhlášky č. 234/1990 Sb.
§ 53 Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1991.
Havel v. r.
Dubček v. r.
Čalfa v. r.
Copyright © 2009 - 2024, Nakladatelství C. H. Beck
