Soudnictví vykonávají nezávislé soudy České republiky.

Soudy České republiky jsou: Nejvyšší soud České republiky (dále jen "Nejvyšší soud"), vrchní soudy, krajské soudy, vyšší vojenské soudy, okresní soudy a vojenské obvodové soudy; v době branné pohotovosti státu též vyšší polní soudy a nižší polní soudy.

Na území hlavního města Prahy vykonává působnost krajského soudu městský soud; působnost okresních soudů vykonávají obvodní soudy.

Působnost okresních soudů mohou v případech stanovených zvláštním zákonem vykonávat i soudy jinak označené.

Soudy České republiky jsou účetními jednotkami.

rozhodovat o právech, povinnostech a právem chráněných zájmech fyzických a právnických osob a státu, pokud zákon nestanoví jinak,

rozhodovat o vině obžalovaného a ukládat zákonem stanovené tresty, popřípadě jiná opatření,

přezkoumávat zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy, nestanoví-li zákon jinak,

přezkoumávat zákonnost rozhodnutí jiných orgánů, pokud tak zákon stanoví.

V řízení před soudem rozhoduje senát nebo samosoudce. Zákony o řízení před soudy stanoví, ve kterých věcech se zúčastňují na rozhodování přísedící a ve kterých věcech rozhoduje samosoudce. Jako samosoudce může rozhodovat jen soudce.

Soudci a přísedící jsou si při rozhodování rovni. Předsedou senátu může být jen soudce.

Kde tento zákon mluví o soudci, rozumí se tím i přísedící, pokud z povahy věci nevyplývá něco jiného.

Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí a jsou vázáni jedině zákonem. Jsou povinni vykládat právní předpisy podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, jsou povinni rozhodovat nestranně, spravedlivě a bez průtahů a pouze na základě skutečností zjištěných v souladu se zákonem.

Zákon poskytuje soudcům ochranu před neoprávněnými zásahy do jejich činnosti.

Stát zabezpečuje nezávislost soudců též jejich hmotným zajištěním.

Na orgány státní správy soudů se lze obracet se stížnostmi na postup soudu, jen jde-li o průtahy v řízení nebo nevhodné chování soudních osob nebo narušování důstojnosti řízení před soudem.

Anonymní podání se nevyřizují.

Podrobnosti o stížnostech na postup soudů a o jejich vyřizování stanoví zvláštní zákony.

Všichni jsou si před zákonem i před soudem rovni. Každý má právo na ochranu svých práv, svobod a právem chráněných zájmů před soudem, pokud zákon nesvěřuje tuto ochranu jiným orgánům. Soudy rozhodují samy a nezávisle, zda věc, která jim byla předložena k rozhodnutí, patří do jejich pravomoci.

Nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci.

Každý může před soudem jednat ve svém mateřském jazyku. Zákon stanoví, kdy náklady spojené s přibráním tlumočníka hradí stát.

Řízení před soudy je zásadně ústní a veřejné. Výjimka může být stanovena jen zákonem.

Rozsudky se vyhlašují jménem republiky a vždy veřejně.

Předseda senátu rozhoduje o tom, zda je možné v průběhu soudního jednání pořizovat obrazové záznamy nebo uskutečňovat obrazové nebo zvukové přenosy.

Okresní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu, dalších soudců a přísedících.

Okresní soud rozhoduje v senátech nebo samosoudcem.

Senáty okresního soudu se skládají ze soudce a svou přísedících.

Krajský soud se skládá z předsedy a místopředsedů soudu, dalších soudců a přísedících.

Krajský soud rozhoduje v senátech; samosoudci rozhodují v případech stanovených zákony o řízení před soudy.

Senáty krajského soudu se skládají

Krajské soudy rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni okresní soudy . Zákony o řízení před soudy stanoví, kdy krajské soudy rozhodují jako soudy prvního stupně.

Další případy rozhodování krajských soudů upravují zákony o řízení před soudy.

Vrchní soud se skládá z předsedy soudu, místopředsedy nebo místopředsedů soudu a dalších soudců.

Vrchní soud rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu a dvou soudců.

rozhodují jako soudy druhého stupně ve věcech, ve kterých rozhodovaly v prvním stupni krajské soudy,

přezkoumávají zákonnost rozhodnutí jiných orgánů v případech stanovených zákonem,

rozhodují v dalších zákonem určených případech.

Nejvyšší soud rozhoduje v senátech nebo ve velkých senátech kolegií. Ve velkých senátech kolegií rozhoduje jen, jestliže jim byla věc postoupena podle § 27a.

Senáty Nejvyššího soudu se skládají z předsedy senátu a dvou soudců.

Velké senáty kolegií se skládají z devíti soudců příslušného kolegia Nejvyššího soudu. Tvoří-li však kolegium Nejvyššího soudu více než dvacetsedm soudců, skládá se velký senát tohoto kolegia z jedné třetiny všech soudců kolegia; nepředstavuje-li jedna třetina všech soudců kolegia celé liché číslo, skládá se velký senát z takového počtu soudců, který odpovídá celému lichému číslu vyššímu než devět, které bezprostředně následuje po tomto podílu. Jeden z členů velkého senátu je jeho předsedou. V každém kolegiu se vytváří jen jeden velký senát.

Složení senátů a velkých senátů kolegií se stanoví v rozvrhu práce. Podrobnosti upraví jednací řád Nejvyššího soudu.

Nejvyšší soud zajišťuje zákonnost rozhodování soudů tím, že

Nejvyšší soud dále rozhoduje o uznání a vykonatelnosti rozhodnutí cizozemských soudů na území České republiky, vyžaduje-li to zákon nebo mezinárodní smlouva. Rozhoduje též v dalších zákonem určených případech.

Nejvyšší soud sleduje pravomocná rozhodnutí soudů a v zájmu jednotného rozhodování soudů zaujímá stanoviska.

Jestliže některá právní otázka vyžaduje sjednocení výkladu, může předseda Nejvyššího soudu navrhnout kolegiu nebo plénu zaujetí stanoviska ( § 28 odst. 1 písm. b)).

Před zaujetím stanoviska si Nejvyšší soud může vyžádat vyjádření předsedů vrchních soudů i představitelů jiných správních úřadů a jiných orgánů a právnických osob.

Podrobnosti upraví jednací řád Nejvyššího soudu.

Soudci Nejvyššího soudu tvoří podle úseku své činnosti trestní, občanskoprávní a obchodní kolegia. V čele kolegií jsou předsedové kolegií. Předseda Nejvyššího soudu může se souhlasem pléna sloučit některá kolegia, je-li to vzhledem k náplni jejich činnosti vhodné.

Předsedové kolegií organizují a řídí činnost kolegií. Na základě pravomocných rozhodnutí soudů navrhují kolegiím zaujetí stanoviska k výkladu zákonů a jiných právních předpisů.

Před zaujetím stanoviska si kolegium může vyžádat vyjádření předsedů vrchních soudů i představitelů správních úřadů a jiných orgánů a právnických osob.

Plénum Nejvyššího soudu se skládá z předsedy, místopředsedy a ostatních soudců Nejvyššího soudu . Platně se může usnášet za přítomnosti nejméně dvou třetin svých členů.

Zasedání pléna Nejvyššího soudu jsou neveřejná. Zasedání pléna se mohou zúčastnit předsedové vrchních soudů a generální prokurátor České republiky. Na zasedání pléna je možno přizvat i další osoby.

Plénum Nejvyššího soudu zejména

Předseda Nejvyššího soudu vykonává v souladu s rozvrhem práce soudnictví náležející Nejvyššímu soudu jako předseda senátu nebo soudce. Při respektování soudcovské nezávislosti dbá o důstojnost řízení, jiné činnosti soudců Nejvyššího soudu a o dodržování zásad soudcovské etiky. Na základě pravomocných rozhodnutí soudů navrhuje kolegiím nebo plénu zaujetí stanovisek k výkladu zákonů a jiných právních předpisů.

Předseda Nejvyššího soudu svolává plénum tohoto soudu, určuje program jeho jednání a řídí je.

zrušen

Místopředseda Nejvyššího soudu zastupuje předsedu způsobem stanoveným v jednacím řádu. V souladu s rozvrhem práce vykonává soudnictví náležející Nejvyššímu soudu jako předseda senátu nebo soudce.

Sídlem Nejvyššího soudu je Brno.

Obvod vrchního soudu se sídlem v Praze se shoduje s obvody krajských soudů v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Ústí nad Labem, Hradci Králové a městského soudu v Praze a s obvody vojenských obvodových soudů v Praze, Českých Budějovicích, Plzni, Litoměřicích a v Hradci Králové. Obvod vrchního soudu se sídlem v Olomouci se shoduje s obvody krajských soudů v Brně a Ostravě a s obvody vojenských obvodových soudů v Brně a v Olomouci.

Sídla a obvody okresních a krajských soudů a sídla a obvody vojenských soudů určí zvláštní zákon.

Zvláštním zákonem může být

Ministerstvo spravedlnosti České republiky (dále jen "ministerstvo spravedlnosti") může obecně závazným právním předpisem zřídit v obvodu okresního nebo krajského soudu jeho pobočku. Toto právo přísluší v oboru vojenského soudnictví ministerstvu obrany.

Pravomocným rozhodnutím kárného soudu může být soudce z funkce uvedené v § 38 odvolán, jestliže závažným způsobem porušil své soudcovské povinnosti.

Návrh na odvolání z funkce vojenských soudců podává ministr obrany. Návrh na odvolání z funkce soudců ostatních soudů podává ministr spravedlnosti.

zrušen

Dnem, kdy bylo soudci nebo přísedícímu vojenského soudu doručeno rozhodnutí o odvolání, jejich funkce zaniká.

Proti své vůli může být soudce své funkce uvedené v § 38 zproštěn, jestliže

zrušen

O zproštění funkce soudce rozhoduje ministr spravedlnosti, jde-li o vojenské soudce, ministr obrany; o zproštění funkce přísedícího rozhoduje orgán, který přísedícího do funkce zvolil ( § 38).

Dnem, kdy bylo soudci nebo přísedícímu vojenského soudu doručeno rozhodnutí o zproštění, jejich funkce zaniká.

Soudce, který je trestně stíhán nebo proti němuž se vede kárné řízení z důvodu, pro který může být odvolán nebo má být zproštěn funkce podle § 46 odst. 1 písm. a), může být až do zániku funkce podle § 47 nebo do rozhodnutí o odvolání nebo o zproštění dočasně výkonu funkce soudce zproštěn.

O dočasném zproštění výkonu funkce soudce rozhoduje ministr spravedlnosti; jde-li o soudce Nejvyššího soudu, činí tak po dohodě s předsedou tohoto soudu.

Soudce bude na svou žádost zproštěn funkce uvedené v § 39. O zproštění rozhoduje orgán, který soudce do funkce jmenoval.

Soudce může být uvolněn z funkce předsedy a místopředsedy soudu a předsedy kolegia Nejvyššího soudu tím, kdo jej do této funkce jmenoval.

Předseda senátu může být z funkce odvolán jen pravomocným rozhodnutím kárného soudu.

Dnem, kdy bylo soudci doručeno rozhodnutí o zproštění, uvolnění nebo odvolání z funkce, do které byl jmenován, jeho funkce zaniká.

Zproštění, uvolnění nebo odvolání z funkce uvedené v § 39 nemá za následek ztrátu funkce soudce (§ 38).

Jestliže byl soudce zproštěn funkce podle § 46 odst. 1 písm. a), náleží mu po dobu tří měsíců od zániku jeho funkce vyrovnání ve výši dosavadního platu, popřípadě ve výši rozdílu mezi dosavadním platem a výdělkem, kterého dosahuje na novém pracovním místě. Vyrovnání mu nenáleží, má-li nárok na starobní nebo invalidní důchod. Částka vyrovnání se sníží o částečný invalidní důchod, který byl soudci přiznán.

Jestliže byl soudce zproštěn nebo uvolněn z funkce uvedené v § 39 nebo jestliže byl podle tohoto ustanovení jmenován do nižší funkce, náleží mu po dobu tří měsíců vyrovnání rozdílu mezi výší dosavadního funkčního platu a nového platu. Vyrovnání mu nenáleží, jestliže byl z funkce uvolněn proto, že byl pravomocně kárně postižen.

zrušen

Funkce soudce a přísedícího je veřejnou funkcí.

Na vztahy vyplývající z výkonu funkce soudce se vztahují, s výjimkou soudců vojenských soudů a soudců vojenského kolegia Nejvyššího soudu a vojenských kolegií vrchních soudů, pokud tento zákon nestanoví něco jiného, ustanovení zákoníku práce. Pracovní vztah vzniká dnem, který je stanoven k nástupu do funkce, a zaniká dnem zániku funkce soudce podle tohoto zákona.

Funkce soudce a přísedícího je neslučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu České republiky a s jakoukoli funkcí ve veřejné správě.

Soudce nesmí dále zastávat žádnou jinou placenou funkci ani vykonávat jinou výdělečnou činnost s výjimkou správy vlastního majetku a činnosti vědecké, pedagogické, literární, publicistické a umělecké za předpokladu, že taková činnost nenarušuje důstojnost soudcovské funkce nebo neohrožuje důvěru v nezávislost a nestrannost soudnictví. Toto ustanovení se nevztahuje na přísedícího.

Pedagogickou činností podle odstavce 4 se rozumí přednášková nebo jiná vzdělávací činnost vykonávaná pro Ministerstvo spravedlnosti, soudy a státní zastupitelství, nebo z jejich pověření, a obdobná činnost vykonávaná na vysokých školách nebo v rámci soustavy základních a středních škol.

Platové poměry soudců upraví zvláštní zákon.

Soudci jsou povinni vykonávat svědomitě své povinnosti, zvyšovat si své odborné znalosti a při výkonu funkce i v občanském životě dodržovat soudcovskou etiku a zdržet se všeho, co by mohlo narušit důstojnost soudcovské funkce nebo ohrozit důvěru v nezávislé, nestranné a spravedlivé rozhodování soudů.

Soudci nejsou oprávněni ke stávce ani k jinému znemožňování činnosti soudnictví.

Soudci jsou povinni zachovávat mlčenlivost, a to i po zániku soudcovské funkce, o věcech, o kterých se dozvěděli ve své úřední činnosti, pokud nebyli této povinnosti zproštěni ze zákona nebo osobou k tomu povolanou; k zproštění z vážných důvodů je oprávněn předseda soudu, a jde-li o předsedu soudu, předseda jeho bezprostředně vyššího soudu, jde-li o předsedu Nejvyššího soudu, předseda vlády České republiky.

Pro činy spáchané při výkonu soudcovské funkce nebo v souvislosti s výkonem této funkce je možno soudce a přísedícího trestně stíhat nebo vzít do vazby jen se souhlasem orgánu, který je jmenoval nebo zvolil.

Orgán, který zahájil trestní stíhání proti soudci nebo přísedícímu, vyrozumí o tom předsedu příslušného soudu, a jde-li o soudce, též ústřední orgán, který vykonává správu příslušného soudu.

zrušen

Přísedící se povolávají k výkonu funkce přísedícího na dobu zpravidla nepřesahující 12 dní v roce; prodloužení této doby je přípustné.

zrušen

Přísedícím, kteří jsou v pracovním poměru, přísluší za dobu, po kterou vykonávají funkci přísedícího nebo plní jiné povinnosti spojené s touto funkcí, náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. Náhradu mzdy je povinen poskytovat stát.

Přísedícím, kteří nejsou v pracovním poměru, nahrazuje ušlý výdělek za dobu výkonu funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí stát. Způsob a výši náhrady stanoví ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

Stát hradí přísedícím hotové výdaje, které vzniknou vykonáváním funkce přísedícího nebo jiných povinností spojených s touto funkcí. Způsob náhrady stanoví ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

Přísedícím přísluší mimo náhrady podle předchozích odstavců za každý den jednání paušální náhrada za výkon jejich funkce. Tuto paušální náhradu vyplácí stát ve výši, kterou určí ministerstvo spravedlnosti vyhláškou. Náhrady příslušející přísedícím vojenských soudů upraví vyhláškou ministerstvo obrany v dohodě s resortními ministerstvy, kterým jednotlivé ozbrojené sbory podléhají.

Do pracovního poměru justičního čekatele může být přijat jen ten, kdo splňuje předpoklady pro funkci soudce (§ 34 odst. 1, 2 a 3) s výjimkou věku, zkušeností a odborné justiční zkoušky.

Justiční čekatelé jsou oprávněni vykonávat pod dozorem soudce jednoduché úkony vyhrazené samosoudci, které určí ministerstvo spravedlnosti ( ministerstvo obrany) vyhláškou.

Justiční čekatelé jsou povinni, a to i po skončení přípravné služby, zachovávat mlčenlivost o věcech, o kterých se dozvěděli při výkonu své činnosti, ve stejném rozsahu jako soudci. Zprostit této povinnosti je může předseda krajského soudu z vážných důvodů.

zrušen

Justiční čekatel skládá při nástupu do práce do rukou předsedy příslušného krajského soudu (vyššího vojenského soudu) tento slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že se budu řídit zákony, budu se svědomitě připravovat na výkon soudcovské funkce a osvojím si zásady soudcovské etiky.“.

Platové poměry justičních čekatelů upraví zvláštní zákon.

Státní arbitři, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto ustanovení soudci podle tohoto zákona, jestliže mají úplné vysokoškolské právnické vzdělání, byli ke dni účinnosti tohoto zákona ustanoveni státními arbitry podle dřívějších předpisů, dosáhli předepsaného věku a souhlasí s ustanovením do funkce soudce (§ 34 odst. 1).

Podmínkou výkonu funkce soudce je složení slibu podle tohoto zákona (§ 35 odst. 3, § 37 odst. 1). Slib lze složit písemně.

Soudci podle odstavce 1 se přidělují k výkonu funkce:

Z vážných důvodů může ministr spravedlnosti příslušné republiky rozhodnout o jiném přidělení než v odstavci 3 písm. a) a b). Týká-li se změna přidělení nejvyššího soudu republiky, rozhodne ministr spravedlnosti příslušné republiky po dohodě s předsedou tohoto soudu. O jiném přidělení soudce, který byl státním arbitrem u Státní arbitráže České a Slovenské Federativní Republiky, rozhoduje předseda Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky po dohodě s ministrem spravedlnosti příslušné republiky. Ustanovení § 40 odst. 1 se použije přiměřeně.

Ustanovení § 67 a 68 se u soudců, jejichž funkce vznikla podle odstavce 1, použijí přiměřeně.

Arbitrážní čekatelé, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona justičními čekateli. Doba arbitrážní čekatelské praxe se jim započítává do přípravné služby justičního čekatele.

Ostatní pracovníci, kteří byli ke dni účinnosti tohoto zákona v pracovním poměru v orgánech hospodářské arbitráže, se stávají dnem nabytí účinnosti tohoto zákona justičními čekateli. Doba arbitrážní čekatelské praxe se jim započítává do přípravné služby justičního čekatele.

O přidělení arbitrážních čekatelů a ostatních pracovníků hospodářské arbitráže k jednotlivým soudům se použijí přiměřeně ustanovení § 64 odst. 3 a 4.

Návrh na odvolání soudce (§ 44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 také proto, že v době od 25. 2. 1948 do 31. 12. 1989 svým rozhodováním porušil povinnosti, které měl jako nezávislý soudce plnit, nebo neoprávněně zasahoval do nezávislého a nestranného rozhodování soudů.

Soudce lze též odvolat z důvodů uvedených ve zvláštním zákoně, který stanoví podmínky, postup a způsob odvolání soudce.

Návrh na odvolání soudce (§ 44 odst. 2) lze podat ve lhůtě do 31. 12. 1993 též proto, že je pro výkon funkce soudce odborně nezpůsobilý.

Není-li soudce soudu vyššího stupně dostatečně odborně způsobilý pro zastávání funkce, lze jej ve lhůtě jednoho roku ode dne účinnosti tohoto zákona přeložit na soud nižšího stupně (§ 40).

Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů po 1. lednu 1990 se dnem účinnosti tohoto zákona považují za soudce ustanovené podle tohoto zákona.

Soudci ustanovení do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990 musí být ve lhůtě dvanácti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona ustanoveni do funkce podle tohoto zákona, jinak jejich funkce zaniká. Ustanovení § 51 odst. 1 se použije přiměřeně.

Ustanovení odstavce 2 platí rovněž pro státní arbitry (§ 64) ustanovené před 1. lednem 1990.

Soudcům ustanoveným do funkce podle dosavadních předpisů před 1. lednem 1990 neskončí funkční období před uplynutím dvanácti měsíců ode dne účinnosti tohoto zákona.

Ustanovení § 40 odst. 1 se nepoužije.

Soudci z lidu zvolení do funkce podle dosavadních předpisů se dnem účinnosti tohoto zákona považují za přísedící podle tohoto zákona na funkční období, na které byli jako soudci z lidu zvoleni.

Pokud jiné předpisy mluví o soudcích z lidu, rozumějí se tím přísedící podle tohoto zákona.

zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců;

článek 5 zákona č. 29/1968 Sb., o změnách některých zákonů v souvislosti s úpravou postavení Národního výboru hlavního města Slovenska Bratislavy;

zákon č. 156/1969 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb.;

čl. I zákona č. 29/1978 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon o organizaci soudů a o volbách soudců, zákon o prokuratuře, trestní řád a notářský řád;

článek I a II zákona č. 196/1988 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 36/1964 Sb., o organizaci soudů a o volbách soudců, a zákon č. 60/1965 Sb., o prokuratuře;

vyhláška ministra spravedlnosti České republiky č. 74/1974 Sb., již se určuje pro vyřizování sporů z mezinárodní přepravy zboží na území hlavního města Prahy obvodní soud pro Prahu 2.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. září 1991 s výjimkou ustanovení § 64 až 66, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1992.

Ustanovení § 33 odst. 1 bude provedeno nejpozději do 31. prosince 1992.