§ 37 odst. 4 písm. c) se vypouští.

§ 38 odst. 3 zní:

„(3) Přeložit pracovníka k výkonu práce do jiného místa, než bylo sjednáno v pracovní smlouvě, lze pouze s jeho souhlasem a v rámci organizace, pokud to nezbytně vyžaduje její provozní potřeba. Pracovní úkoly přeloženému pracovníku ukládá, jeho práci organizuje, řídí a kontroluje a pokyny mu k tomu účelu dává příslušný vedoucí pracovník organizační jednotky (útvaru), na jejíž pracoviště byl pracovník přeložen.“.

§ 38 odst. 4 se vypouští; dosavadní odstavec 5 se označuje jako odstavec 4.

V § 39 se ve větě první vypouští slova „nebo na kterou je možnost takové změny omezena tímto zákoníkem ( § 37 odst. 4 písm. c) a § 38 odst. 4 „.

§ 41 včetně nadpisu zní:

„§ 41

Účast odborových orgánů při převádění

Pokud organizace pracovníka výjimečně podle § 37 převádí na jinou práci, než odpovídá pracovní smlouvě, a pracovník s takovým opatřením nesouhlasí, může jej organizace převést jen po projednání tohoto opatření s příslušným odborovým orgánem. Projednání není třeba, dokud celková doba převedení nepřesáhla 22 pracovních dnů v kalendářním roce.“.

§ 42 se doplňuje odstavci 4 a 5, které zní:

„(4) Pracovní poměr zaniká smrtí pracovníka.

(5) Pokud nedošlo k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů nebo ke skončení pracovního poměru, zaniká pracovní poměr dnem zániku organizace, u níž je pracovník zaměstnán.“.

V § 45 odst. 2 se slovo „příštího“ nahrazuje slovem „příslušného“.

V § 65 odst. 2 věta druhá a třetí zní: „Organizace s pracovníkem dohodne jeho další pracovní zařazení v organizaci na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci, popřípadě na jinou pro něho vhodnou práci․ Jestliže organizace nemá pro pracovníka takovou práci nebo pracovník ji odmítne, je dán výpovědní důvod podle § 46 odst. 1 písm. c); odstupné poskytované pracovníkům při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z funkce v souvislosti s jejím zrušením v důsledku organizační změny.“.

Dosavadní text § 73 se označuje jako odstavec 1 a doplňuje se novými odstavci 2 až 5, které zní:

„(2) Pracovníci orgánů státní správy, soudů a prokuratur České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, Kanceláře prezidenta České a Slovenské Federativní Republiky, Kanceláře Federálního shromáždění, Kanceláře České národní rady, Kanceláře Slovenské národní rady, Úřadu vlády České a Slovenské Federativní Republiky, Úřadu vlády České republiky, Úřadu vlády Slovenské republiky, Státní banky československé, a státních fondů jsou dále povinni:

(3) Pracovníci uvedení v odstavci 2 nesmějí být členy řídících nebo kontrolních orgánů právnických osob provozujících podnikatelskou činnost; to neplatí pokud do takového orgánu byli vysláni organizací, v níž jsou zaměstnáni, a v souvislosti s tímto členstvím nepobírají odměnu od příslušné právnické osoby provozující podnikatelskou činnost.

(4) Pracovníci uvedení v odstavci 2 mohou vykonávat podnikatelskou činnost jen s předchozím písemným souhlasem organizace, v níž jsou zaměstnáni.

(5) Omezení stanovené v předchozím odstavci se nevztahuje na činnost vědeckou, pedagogickou, publicistickou, literární nebo uměleckou a na správu vlastního majetku.“.

Za § 74 se vkládá nový § 75, který včetně nadpisu zní:

„ § 75

Výkon jiné výdělečné činnosti

(1) Pracovníci mohou vedle svého zaměstnání vykonávaného v pracovněprávním vztahu vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace, v níž jsou zaměstnáni, jen s jejím předchozím písemným souhlasem.

(2) Organizace může udělený souhlas písemně odvolat. V písemném odvolání souhlasu je organizace povinna uvést důvody změny svého rozhodnutí. Pracovník je pak povinen bez zbytečného odkladu výdělečnou činnost skončit způsobem vyplývajícím pro její skončení z příslušných právních předpisů.

(3) Vedoucí organizace a vedoucí pracovníci v jeho přímé řídící působnosti nesmějí vedle svého zaměstnání vykonávat výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace, v níž jsou zaměstnáni.

(4) Omezení stanovená v odstavcích 1 a 3 se nevztahují na výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti.“.

V § 102 odst. 1 se připojuje věta: „Organizace uvedené v § 73 odst. 2 jsou povinny vydat pracovní řád.“.

§ 102 odst. 3 zní:

„(3) V kolektivní smlouvě lze pracovníkům organizací, které provozují podnikatelskou činnost, prodloužit nárok na dovolenou o jeden týden nad výměru uvedenou v předchozích odstavcích. Pracovníkům organizací, které neprovozují podnikatelskou činnost, přísluší dovolená o jeden týden delší než výměra uvedená v předchozích odstavcích.“.

§ 115 odst. 3 zní:

„(3) Je-li pracovník převeden na jinou práci, než byla sjednána, protože to vyžadovalo odvrácení živelní události nebo jiné hrozící nehody nebo zmírnění jejich bezprostředních následků ( § 37 odst. 4 písm. b)), přísluší mu mzda podle vykonávané práce, nejména však ve výši průměrného výdělku, kterého dosahoval před převedením.“.

V § 121 odst. 1 se ve větě druhé na konci tečka nahrazuje čárkou a připojuje se ustanovení písmene k), které zní: „k) neprávem přijaté hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání nebo jeho zvýšení, anebo zálohově poskytnuté hmotné zabezpečení, pokud je pracovník povinen ho vrátit na základě vykonatelného rozhodnutí podle zákona o zaměstnanosti.“.

§ 130 se doplňuje odstavcem 3, který zní:

„(3) Vymezila-li organizace v písemné dohodě s příslušným odborovým orgánem vážné provozní důvody, pro které organizace nemůže pracovníku přidělovat práci, jde o jinou překážku v práci na straně organizace, při níž přísluší pracovníku náhrada mzdy ve výši 60 % průměrného výdělku. Dohodu podle předchozí věty nelze nahradit rozhodnutím organizace.“.

V § 150 odst. 2 se ve větě druhé vypouští slova „podle zásad stanovených vládou České a Slovenské Federativní Republiky a“.

V § 167 odst. 2 se ve větě druhé vypouští slova „podle zásad stanovených vládou České a Slovenské Federativní Republiky a“.

Za § 205c se vkládá nový § 205d, který včetně nadpisu zní:

„§ 205d

Zákonné pojištění odpovědnosti organizace za škodu

(1) Organizace zaměstnávající alespoň jednoho pracovníka jsou pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání pojištěny (dále jen „zákonné pojištění“) u pojišťoven, o kterých to stanoví zákony národních rad. To se nevztahuje na organizace, které mají podle zákona postavení státního orgánu.

(2) Zákony národních rad upraví způsob úhrady případné majetkové újmy vzniklé pojišťovně provozováním zákonného pojištění.

(3) Bližší podmínky a sazby pojistného stanoví vyhláškou ministerstvo financí České republiky a ministerstvo financí Slovenské republiky.

(4) Pokud při zániku organizace nepřejdou práva a povinnosti z pracovněprávního vztahu na jinou organizaci, má poškozený (pozůstalý) právo přímo vůči pojišťovně, aby mu škodu nahradila v témže rozsahu, v jakém by mu ji byla povinna nahradit sama pojištěná organizace.

(5) V rozsahu, v jakém se na organizaci vztahuje zákonné pojištění, zaniká její povinnost sjednat smluvní pojištění podle zvláštních předpisů. ²¹)

V § 242 odst. 2 se tečka za první větou nahrazuje čárkou a připojují se slova „popřípadě zvláštní zákon.“.

§ 249 se doplňuje odstavcem 4, který zní:

„(4) Zanikne-li organizace v souvislosti s přeměnou na jinou formu organizace, přecházejí práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů v plném rozsahu na organizaci nově vzniklou, pokud zákon nestanoví jinak. ²²) „.

22) Například zákon č. 427/1990 Sb., o převodech vlastnictví státu k některým věcem na jiné právnické nebo fyzické osoby, ve znění pozdějších předpisů.

V § 251 druhá věta zní: „Provádí-li se však při zrušení organizace její likvidace, ²³) má tuto povinnost likvidátor; pokud likvidátor ke dni skončení likvidace neuspokojí nároky pracovníků organizace, která má podle zákona postavení státního orgánu, má tuto povinnost stát.“.

23) Například zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání.

§ 272 se doplňuje odstavcem 7, který zní:

„(7) V organizacích, které nejsou v působnosti odvětvových ústředních orgánů, se na práva a povinnosti vyplývající z ustanovení § 74 písm. f), § 95 odst. 2, § 105 odst. 4, § 133 odst. 6, § 150 odst. 2 a § 167 odst. 2 použijí přiměřeně pracovněprávní předpisy vydané pro organizace s obdobnou činností.“.

§ 275 se doplňuje odstavcem 3, který zní:

„(3) Pro účely náhrady za ztrátu na výdělku ( § 194 a 195) a v dalších případech, kdy se pro účely náhrady škody vychází z průměrného měsíčního čistého výdělku pracovníka, se tento výdělek zjišťuje z průměrného měsíčního hrubého výdělku odečtením daně ze mzdy podle sazby příslušné pro pracovníka v měsíci, v němž vznikl nárok na náhradu.“.

Převedení pracovníka na jinou práci nebo přeložení do jiného místa výkonu práce, k nimž došlo podle ustanovení § 37 odst. 4 písm. c) a § 38 odst. 3 a 4 zákoníku práce přede dnem účinnosti tohoto zákona bez souhlasu pracovníka, pozbývá účinnosti nejpozději uplynutím doby 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona, pokud se organizace s pracovníkem nedohodne jinak.

Pracovník uvedený v ustanovení § 73 odst. 2 zákoníku práce, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonává podnikatelskou činnost, je povinen nejpozději do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona požádat písemně organizaci o udělení souhlasu k výkonu takové činnosti. Organizace je povinna do jednoho měsíce ode dne podání této žádosti pracovníku písemně sdělit, zda souhlas uděluje či nikoliv;není-li pracovníku takový souhlas udělen nebo pracovník ve lhůtě podle předchozí věty o souhlas nepožádal, je povinen bez zbytečného odkladu takovou činnost skončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinil právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž je zaměstnán. Pokud se organizace ve stanovené lhůtě k žádosti pracovníka písemně nevyjádří, má se za to, že uděluje souhlas k takové činnosti.

Pracovník uvedený v ustanovení § 73 odst. 2 zákoníku práce, který ke dni účinnosti tohoto zákona je členem řídícího nebo kontrolního orgánu právnické osoby provozující podnikatelskou činnost a nebyl do takového orgánu vyslán organizací, v níž je zaměstnán, je povinen bez zbytečného odkladu toto členství ukončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinil právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž je zaměstnán.

Pracovník organizace, který ke dni účinnosti tohoto zákona vykonává vedle pracovněprávního vztahu výdělečnou činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace, v níž je zaměstnán ( § 75 odst. 1 zákoníku práce), je povinen nejpozději do 15 dnů ode dne účinnosti tohoto zákona požádat písemně organizaci o udělení souhlasu k výkonu takové činnosti. Organizace je povinna do jednoho měsíce ode dne podání této žádosti pracovníku písemně sdělit, zda souhlas uděluje či nikoliv; není-li pracovníku takový souhlas udělen nebo pracovník ve lhůtě podle předchozí věty o souhlas nepožádal, je povinen bez zbytečného odkladu takovou činnost skončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinil právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž je zaměstnán. Pokud se organizace ve stanovené lhůtě k žádosti pracovníka písemně nevyjádří, má se za to, že uděluje souhlas k takové činnosti.

Vedoucí organizace a vedoucí pracovníci v jeho přímé řídící působnosti, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona vykonávají vedle svého zaměstnání činnost, která je shodná s předmětem činnosti organizace, v níž jsou zaměstnáni ( § 75 odst. 3 zákoníku práce), jsou povinni po dni účinnosti tohoto zákona bez zbytečného odkladu takovou činnost skončit způsobem vyplývajícím z příslušných právních předpisů, pokud neučinili právní úkon směřující ke skončení pracovněprávního vztahu v organizaci, v níž jsou zaměstnáni.

Příspěvek pracovníkům k částečnému vyrovnání poklesu mzdy podle vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 347/1991 Sb., ve znění vyhlášky č. 2/1992 Sb. a vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí Slovenské republiky č. 407/1991 Sb., ve znění vyhlášky č. 36/1992 Sb., na který vznikl nárok přede dnem účinnosti tohoto zákona, se poskytuje podle dosavadních předpisů nejdéle do 30. června 1992. Po dobu poskytování tohoto příspěvku nelze použít ustanovení § 130 odst. 3 zákoníku práce.

Povinné smluvní pojištění, které vzniklo podle zvláštních předpisů přede dnem 1.1.1993, zaniká dnem 31.12.1992 v rozsahu, v jakém se na organizaci vztahuje zákonné pojištění podle § 205d zákoníku práce, pokud nezaniklo již před tímto dnem.

Podle dosavadního ustanovení § 251 zákoníku práce se řídí povinnost uspokojit nároky pracovníků zrušené organizace, pokud jde o nároky na náhradu škody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, na jejichž uspokojování se nevztahuje zákonné pojištění podle tohoto zákona nebo povinné smluvní pojištění podle zvláštních předpisů.

Nejde-li o nároky na náhradu škody při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání, podle dosavadního ustanovení § 251 zákoníku práce se řídí povinnost uspokojit nároky pracovníků zrušené organizace, které vznikly přede dnem účinnosti tohoto zákona.

Ustanovením § 2 odst. 4 zákona o zaměstnanosti není dotčeno vykonávání práce cizincem (osobou bez státní příslušnosti) na území České a Slovenské Federativní Republiky na základě obchodní nebo jiné smlouvy uzavřené přede dnem účinnosti tohoto zákona.

Podle ustanovení § 16a odst. 2 zákona o zaměstnanosti se postupuje, vznikl-li nárok na hmotné zabezpečení uchazečům o zaměstnání nejdříve dnem účinnosti tohoto zákona.

Skončení pracovních poměrů vzniklých před 1. lednem 1989 na dobu určitou nebo s účinností před tímto dnem na dobu určitou změněných vzhledem k přidělení podnikového nebo služebního bytu, bytu vystavěného v podnikové bytové výstavbě z vlastních volných prostředků podniku a bytu přiděleného ve státním zájmu se od účinnosti tohoto zákona posuzuje podle stejných ustanovení zákoníku práce jako skončení ostatních pracovních poměrů sjednaných na dobu určitou.

Zrušují se:

Ke dni 1. 1. 1993 se zrušuje § 68 a 78 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).