Čekejte, prosím...
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen

550/1992 Sb. znění účinné od 23. 7. 2021

Uzavření smlouvy 20.4.1959, přístup ČSFR 13.2.1992, ratifikace s výhradou 15.4.1992, obecná platnost 12.6.1962, pro ČSFR 14.7.1992

změněnos účinností odpoznámka

sdělením č. 30/2021 Sb. m. s.

23.7.2021

sdělením č. 17/2018 Sb. m. s.

30.9.2014

sdělením č. 48/2006 Sb. m. s.

1.7.2006

Více...

550

 

SDĚLENÍ

federálního ministerstva zahraničních věcí

 

Federální ministerstvo zahraničních věcí sděluje, že dne 20. dubna 1959 byla ve Štrasburku sjednána Evropská úmluva o vzájemné pomoci ve věcech trestních.

Jménem České a Slovenské Federativní Republiky byla Úmluva podepsána ve Štrasburku dne 13. února 1992.

S Úmluvou vyslovilo souhlas Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky a prezident České a Slovenské Federativní Republiky ji ratifikoval s výhradou k článku 5 odst. 1 písm. a) a písm. c), že dožádání, týkající se prohlídky nebo zajištění věci bude provedeno za podmínek, že trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestný jak podle právního řádu dožadující strany, tak i československé strany a že provedení dožádání je v souladu s československým právním řádem. Ratifikační listina byla uložena u generálního tajemníka Rady Evropy, depozitáře Úmluvy, dne 15. dubna 1992.

Při podpisu a ratifikaci Úmluvy bylo učiněno následující prohlášení:

Podle článku 15 odst. 6 Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních musí být dožádání v trestních řízeních před podáním obžaloby zasílána Generální prokuratuře České a Slovenské Federativní Republiky a po podání obžaloby ministerstvu spravedlnosti České republiky nebo ministerstvu spravedlnosti Slovenské republiky.

Doručení předvolání obviněným osobám podle Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních, které se nacházejí na československém území, musí být předáno československým orgánům nejméně 30 dnů před datem, kdy se mají dostavit.

Justiční orgány pro účely provádění Evropské úmluvy o vzájemné pomoci ve věcech trestních jsou Generální prokuratura České a Slovenské Federativní Republiky a ministerstvo spravedlnosti České republiky a ministerstvo spravedlnosti Slovenské republiky.

Úmluva vstoupila v platnost na základě svého článku 27 odst. 2 dnem 12. června 1962. Pro Českou a Slovenskou Federativní Republiku vstoupila v platnost v souladu se svým článkem 27 odst. 3 dnem 14. července 1992.

Český překlad Úmluvy se vyhlašuje současně.

EVROPSKÁ ÚMLUVA

o vzájemné pomoci ve věcech trestních (čl. 1-34)

Vlády, které podepsaly tuto Úmluvu, jsouce členy Rady Evropy,

majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy;

věříce, že přijetí společných pravidel v oblasti vzájemné pomoci v trestních věcech přispěje k dosažení tohoto cíle;

majíce na zřeteli, že tato vzájemná pomoc souvisí s otázkou vydávání, která již byla předmětem úmluvy podepsané 13. prosince 1957;

se dohodly na následujícím:

H L A V A I

Obecná ustanovení (čl. 1-2)

Č l á n e k 1

1.

Strany se zavazují poskytovat si neprodleně v souladu s ustanoveními této Úmluvy co nejširší vzájemnou pomoc v řízeních o trestných činech, jejichž potrestání v době, kdy se o pomoc žádá, patří do pravomoci justičních orgánů dožadující strany.

2.

Tato Úmluva se nevztahuje na zatčení, výkon rozsudků nebo na trestné činy vojenské, které nejsou trestné podle obecného trestního práva.

3.

Vzájemná pomoc může být také poskytnuta v řízeních o činech, které jsou postihovány podle právního řádu dožádané nebo dožadující strany jako jakékoli porušení právního řádu stíhané správními orgány, jejichž rozhodnutí může být důvodem pro zahájení řízení před soudním orgánem, příslušným zejména v trestních věcech.

4.

Vzájemná pomoc nebude odmítnuta jen z důvodu, že se týká činů, za které může být činěna odpovědnou v dožadující straně právnická osoba.

Č l á n e k 2

Pomoc může být odmítnuta:

a)

vztahuje-li se žádost na trestný čin, který dožádaná strana považuje za trestný čin politický nebo s takovým trestným činem souvisící nebo za trestný čin fiskální;

b)

jestliže dožádaná strana má za to, že provedení dožádání by bylo zřejmě na úkor její svrchovanosti, bezpečnosti, veřejného pořádku nebo jiných základních zájmů jejího státu.

H L A V A I I

Dožádání (čl. 3-6)

Č l á n e k 3

1.

Dožádaná strana provede způsobem upraveným v jejím právním řádu každé dožádání týkající se trestní věci, které ji zaslaly justiční orgány dožadující strany za účelem provedení důkazu nebo předání věcí, které mají být použity jako důkazy, spisů nebo listin.

2.

Pokud si dožadující strana přeje, aby svědci nebo znalci byli vyslechnuti pod přísahou, musí o to výslovně požádat. Dožádaná strana vyhoví této žádosti, pokud to její právní řád nezakazuje.

3.

Dožádaná strana může předávat ověřené kopie nebo ověřené fotokopie vyžádaných spisů a listin, pokud dožadující strana výslovně nepožádá o předání originálů. V takovém případě se dožádaná strana vynasnaží vyhovět žádosti.

Č l á n e k 4

1.

Dožádaná strana sdělí, požádá-li o to výslovně dožadující strana, datum a místo, kde bude dožádání provedeno. Orgány a zúčastněné osoby mohou být přítomny, pokud s tím dožádaná strana souhlasí.

2.

Žádosti týkající se přítomnosti těchto orgánů nebo zúčastněných osob by neměly být zamítnuty, jestliže jejich přítomnost přispěje k tomu, aby vyřízení žádosti co nejlépe odpovídalo potřebám dožadující strany, a tím umožnilo vyhnout se doplňujícím žádostem o pomoc.

Č l á n e k 5

1.

Kterákoli smluvní strana může při podpisu této Úmluvy, uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo provést dožádání týkající se prohlídky nebo zajištění věcí závislým na jedné nebo více z následujících podmínek:

a)

trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestný podle právního řádu jak dožadující tak i dožádané strany;

b)

trestný čin, k němuž se dožádání vztahuje, je trestným činem podléhajícím vydání v dožádaném státu;

c)

provedení dožádání je v souladu s právním řádem dožádané strany.

2.

Pokud smluvní strana učiní prohlášení podle odst. 1 tohoto článku, může kterákoliv jiná strana použít vzájemnosti.

Č l á n e k 6

1.

Dožádaná strana může odložit předání vyžádaných věcí, spisů a listin, pokud uvedené věci, spisy nebo listiny potřebuje pro probíhající trestní řízení.

2.

Věci a originály spisů a listin, které byly v rámci dožádání předány, budou vráceny dožadující stranou straně dožádané, jakmile to bude možné, pokud se dožádaná strana vrácení nevzdá.

H L A V A I I I

Doručování písemností a soudních rozhodnutí -

- účast svědků, znalců a stíhaných osob (čl. 7-12)

Č l á n e k 7

1.

Dožádaná strana zajistí doručení písemností a soudních rozhodnutí, které jí za tímto účelem byly předány dožadující stranou.

Doručení může být provedeno prostým zasláním písemností nebo rozhodnutí osobě, které má být doručeno. Pokud to dožadující strana výslovně žádá, doručení bude provedeno dožádanou stranou způsobem, který je pro doručování obdobných dokumentů předepsán jejím právním řádem, nebo zvláštním způsobem, který je s tímto právním řádem slučitelný.

2.

Důkazem o doručení bude datovaná doručenka podepsaná osobou, které byla zásilka určena, nebo potvrzení dožádané strany, že doručení bylo provedeno, s uvedením způsobu a data doručení. První nebo druhý doklad bude ihned zaslán dožadující straně. Pokud dožadující strana o to požádá, potvrdí dožádaná strana, zda doručení bylo provedeno podle právního řádu dožádané strany. Pokud doručení nemůže být provedeno, uvědomí dožádaná strana ihned dožadující stranu o důvodech.

3.

Kterákoli smluvní strana může při podpisu této Úmluvy, uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy žádat, aby doručení předvolání obviněným osobám, které se nacházejí na jejím území, bylo předáno jejich úřadům určitou dobu před datem, kdy se mají dostavit. Tato doba bude stanovena v uvedeném prohlášení; nesmí překročit 50 dnů.

Tato doba bude vzata v úvahu při stanovení data předvolání a při jeho předání.

Č l á n e k 8

Svědek nebo znalec, který se nedostaví na předvolání, o jehož doručení bylo požádáno, nebude podroben žádné sankci nebo omezení, i když předvolání obsahuje pohrůžku takového potrestání, pokud následně o vlastní vůli nevstoupí na území dožadující strany a není tam znovu řádně předvolán.

Č l á n e k 9

Náhrady, včetně výloh na cestu a pobyt, které mají být hrazeny svědkovi nebo znalci dožadující stranou, budou počítány od místa jejich bydliště a jejich výše bude stanovena tak, aby byla nejméně taková, jaká je poskytována dle platných předpisů země, kde má být proveden výslech.

Č l á n e k 1 0

1.

Pokud dožadující strana považuje osobní účast svědka nebo znalce při výslechu před svými justičními orgány za zvlášť důležitou, uvede to v žádosti o doručení předvolání. Dožádaná strana v takovém případě požádá svědka nebo znalce, aby se dostavil.

Dožádaná strana bude informovat dožadující stranu o odpovědi svědka nebo znalce.

2.

V případě uvedeném v odstavci 1 tohoto článku bude v dožádání o předvolání uvedeno, jaké náhrady budou přibližně poskytnuty a jaké cestovní a stravovací výdaje budou hrazeny.

3.

Na zvláštní žádost může dožádaná strana poskytnout svědkovi nebo znalci zálohu. Výše zálohy bude uvedena na předvolání a bude uhrazena dožadující stranou.

Č l á n e k 1 1

1.

Osoba ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, jejíž osobní účast při vyšetřování s výjimkou jejího postavení před soud za účelem odsouzení je vyžádána dožadující stranou, bude dočasně předána na její území za podmínky, že bude vrácena ve lhůtě stanovené dožádanou stranou a za podmínek uvedených v ustanovení článku 12 Úmluvy, pokud jsou použitelné.

Předání může být odmítnuto, pokud:

a)

osoba, která je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nebude souhlasit,

b)

je její přítomnost nutná pro trestní stíhání, které probíhá na území dožádané strany,

c)

by předání mohlo prodloužit její vazbu nebo výkon trestu, nebo

d)

jsou jiné důvody převažující nad jejím předáním na území dožadující strany.

2.

Za podmínek ustanovení článku 2 této Úmluvy, v případě, který je uveden v odstavci 1, bude průvoz osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody přes území třetí strany povolen na žádost, ke které budou připojeny všechny potřebné doklady a která bude zaslána ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti strany, přes jejíž území je průvoz žádán. Tato strana může odmítnout povolení průvozu svých občanů.

3.

Předaná osoba zůstane ve vazbě na území dožadující strany a tam, kde to přichází v úvahu, i na území strany, kde je žádáno o průvoz, pokud strana, u které se žádá o předání, nepožádá o její propuštění.

Č l á n e k 1 2

1.

Svědek nebo znalec, ať je jeho státní občanství jakékoliv, který se dostavil na předvolání před justiční orgány dožadující strany, nebude trestně stíhán ani zadržen nebo jinak omezen na osobní svobodě na území dožadující strany v souvislosti s činy spáchanými nebo rozsudky vynesenými před tím, než on opustil území dožádané strany.

2.

Osoba, ať je její státní občanství jakékoliv, která byla předvolána před justiční orgány dožadující strany, aby se zodpovídala z činů, které jsou předmětem řízení proti ní, nebude trestně stíhána ani zadržena nebo jinak omezena na osobní svobodě v souvislosti s činy spáchanými nebo rozsudky vynesenými před opuštěním území dožádané strany, které nejsou uvedeny v předvolání.

3.

Imunita uvedená v tomto článku přestane platit v případě, že svědek nebo znalec nebo stíhaná osoba měla možnost opustit území 15 po sobě jdoucích dní ode dne, kdy jejich přítomnost již nebyla vyžadována, ale bez ohledu na to zůstala na tomto území, nebo se tam po odjezdu vrátila.

H L A V A I V

Rejstříky trestů (čl. 13)

Č l á n e k 1 3

1.

Dožádaná strana zašle opisy a informace z rejstříku trestů, vyžádané od ní justičními orgány smluvní strany, které jsou potřebné v trestní věci, ve stejném rozsahu, v jakém jej může poskytnout vlastním justičním orgánům v obdobných případech.

2.

Ve všech jiných případech než těch, které jsou uvedeny v odstavci 1 tohoto článku, žádost bude vyřízena v souladu s podmínkami stanovenými v právním řádu, předpisech nebo praxi dožádané strany.

H L A V A V

Řízení (čl. 14-20)

Č l á n e k 1 4

1.

Žádosti o vzájemnou pomoc budou obsahovat:

a)

označení orgánu, který žádost podává;

b)

předmět a důvod žádosti;

c)

je-li to možné, údaje o osobě, které se žádost týká, a o jejím státním občanství;

d)

je-li to nutné, jméno a adresu osoby, které má být něco doručeno.

2.

Dožádání uvedená v článcích 3, 4 a 5 budou navíc obsahovat právní kvalifikaci a stručný popis skutkového stavu.

Č l á n e k 1 5

1.

Žádosti o vzájemnou pomoc a informace bez žádosti budou zaslány v písemné formě ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem. Mohou však být také zaslány přímo justičními orgány dožadující strany justičním orgánům dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem.

2.

Žádosti uvedené v článku 11 této Úmluvy stejně tak jako žádosti uvedené v článku 13 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě budou vždy zaslány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem.

3.

Žádosti o vzájemnou pomoc, které se týkají řízení stanovených v odstavci 3 článku 1 této Úmluvy mohou být podle okolností případu také zaslány přímo správními nebo justičními orgány dožadující strany správním nebo justičním orgánům dožádané strany a jejich vyřízení bude zasláno stejným způsobem.

4.

Žádosti o vzájemnou pomoc uvedené v článcích 18 a 19 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě mohou být zaslány přímo příslušnými orgány dožadující strany příslušným orgánům dožádané strany.

5.

Žádosti uvedené v odstavci 1 článku 13 této Úmluvy mohou být zaslány přímo příslušnými justičními orgány příslušným úřadům dožádané strany a vyřízení může být zasláno přímo těmito úřady. Žádosti upravené v odstavci 2 článku 13 této Úmluvy budou zasílány ministerstvem spravedlnosti dožadující strany ministerstvu spravedlnosti dožádané strany.

6.

Žádosti o zaslání kopií rozsudků a opatření ve smyslu článku 4 Dodatkového protokolu k této Úmluvě mohou být zasílány přímo příslušným orgánům. Smluvní strana může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, určit orgány, které považuje za příslušné orgány pro účely tohoto odstavce.

7.

V naléhavých případech, kdy je dovolen přímý styk podle této Úmluvy, může být uskutečňován prostřednictvím Mezinárodní organizace kriminální policie (Interpol).

8.

Smluvní strana si může kdykoliv prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo podmínit vyřízení všech nebo některých žádostí o pomoc splněním jedné nebo více následujících podmínek:

a)

kopie dožádání musí být zaslána ústřednímu orgánu určenému v prohlášení,

b)

žádosti, kromě žádostí naléhavých, musí být zasílány ústřednímu orgánu určenému v prohlášení,

c)

v případě přímého zaslání z důvodů naléhavosti bude zároveň zaslána kopie ministerstvu spravedlnosti,

d)

některé nebo všechny žádosti o pomoc jí musí být zasílány jiným způsobem, než jak je uvedeno v tomto článku.

9.

Žádosti o pomoc a veškerá další sdělení na základě této Úmluvy nebo jejích Protokolů mohou být zasílána prostřednictvím elektronických a jiných telekomunikačních prostředků, za podmínky, že dožadující strana je kdykoliv na žádost připravena předložit písemný záznam o jejím odeslání, jakož i její originál. Kterákoli strana může kdykoliv, prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy, stanovit podmínky, za nichž je připravena přijímat a vyřizovat žádosti, které obdrží elektronickými nebo jinými telekomunikačními prostředky.

10.

Ustanovení tohoto článku se nedotýkají dvoustranných dohod nebo ujednání, která platí mezi smluvními stranami a stanoví přímé zasílání žádostí o pomoc mezi jejich úřady.

Č l á n e k 1 6

1.

S výhradou ustanovení odstavce 2 tohoto článku překlady žádostí a přiložených dokladů nebudou požadovány.

2.

Každá smluvní strana si může při podpisu této Úmluvy, uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu prohlášením adresovaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy vyhradit právo stanovit, aby žádosti a přiložené doklady jí byly zasílány s překlady do jejího jazyka nebo do některého oficiálního jazyka Rady Evropy nebo do jednoho z těchto jazyků, který je jí stanoven. Ostatní smluvní strany mohou použít vzájemnosti.

3.

Tento článek se nedotýká ustanovení o překladech žádostí nebo přiložených dokladů, která jsou obsažena v dohodách a ujednáních, ať už v platných nebo těch, které budou sjednány mezi dvěma nebo více smluvními stranami.

Č l á n e k 1 7

Důkazy nebo doklady, které budou předávány dle této Úmluvy, nevyžadují ověření.

Č l á n e k 1 8

Pokud orgán, který dostane žádost o vzájemnou pomoc, není příslušný k jejímu vyřízení, předá žádost z moci úřední příslušnému orgánu svého státu a informuje o tom dožadující stranu přímo, jestliže mu žádost byla zaslána též přímo.

Č l á n e k 1 9

Odmítnutí vzájemné pomoci bude odůvodněno.

Č l á n e k 2 0

1.

Strany nebudou od sebe vzájemně požadovat náhradu výdajů vyplývajících z použití této Úmluvy nebo jejích Protokolů, kromě:

a)

výdajů na účast znalců na území dožádané strany,

b)

výdajů na předání osoby ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, které je prováděno podle článku 13 nebo 14 Druhého dodatkového protokolu k této Úmluvě nebo podle článku 11 této Úmluvy,

c)

vysokých nebo mimořádných výdajů.

2.

Náklady na zřízení video nebo telefonního spojení, náklady vztahující se k uskutečnění video nebo telefonního spojení v dožádané straně, odměna tlumočníkům, kterou tato strana poskytne, a náhrady vyplacené svědkům, jakož i jejich cestovné v dožádané straně budou této straně uhrazeny dožadující stranou, pokud se strany nedohodnou jinak.

3.

Strany budou vzájemně konzultovat za účelem stanovení podmínek uhrazení výdajů, které by mohly být nárokovány podle odstavce 1 c) tohoto článku.

4.

Ustanovení tohoto článku se nedotýká použití ustanovení článku 10 odstavec 3 této Úmluvy.

H L A V A V I

Trestní oznámení (čl. 21)

Č l á n e k 2 1

1.

Oznámení jedné smluvní strany, která mohou vést k trestnímu stíhání před soudy druhé smluvní strany, budou předávána mezi příslušnými ministerstvy spravedlnosti, pokud smluvní strany nevyužijí možnost, kterou jim dává článek 15 odst. 6.

2.

Dožádaná strana bude informovat dožadující stranu o všech opatřeních, která byla na základě takového oznámení uskutečněna, a zašle jí opis rozhodnutí, které bylo vydáno.

3.

Na oznámení dle odstavce 1 tohoto článku budou použita ustanovení článku 16.

H L A V A V I I

Výměna informací z rejstříků trestů (čl. 22)

Č l á n e k 2 2

1.

Každá smluvní strana bude informovat ostatní strany o všech odsouzeních a následných opatřeních týkajících se jejich státních občanů, která jsou uvedena v rejstříku trestů. Ministerstva spravedlnosti si budou navzájem zasílat tyto informace nejméně jednou ročně. V případech, kdy je příslušná osoba považována za státního občana dvou nebo více smluvních stran, bude informace poskytnuta každé z těchto stran, pokud tato osoba není státním občanem strany, na jejímž území byla odsouzena.

2.

Dále každá smluvní strana, která předala výše uvedené informace, zašle příslušné straně na její písemnou žádost v jednotlivých případech kopie dotčených rozsudků a opatření, jakož i všechny další potřebné informace, které jí umožní posoudit, zda je nezbytné provést jakékoliv opatření na vlastním území. Tyto informace budou zasílány mezi ministerstvy spravedlnosti příslušných zemí.

H L A V A V I I I

Závěrečná ustanovení (čl. 23-30)

Č l á n e k 2 3

1.

Smluvní strany mohou při podpisu této Úmluvy nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přístupu učinit výhrady ke kterýmkoliv ustanovením této Úmluvy.

2.

Každá smluvní strana, která učinila výhradu, ji odvolá, jakmile to okolnosti umožní. Toto odvolání bude sděleno generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

3.

Smluvní strana, která učinila výhradu k některému ustanovení této Úmluvy, se nemůže dovolávat použití tohoto ustanovení jinou smluvní stranou v jiném rozsahu, než sama toto ustanovení přijala.

Č l á n e k 2 4

Každý stát při podpisu nebo při uložení své ratifikační listiny nebo listiny o přijetí, schválení nebo přístupu prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy určí, které orgány bude pro účely této Úmluvy považovat za justiční orgány. Následně bude moci kdykoliv a stejným způsobem změnit znění tohoto prohlášení.

Č l á n e k 2 5

1.

Tato Úmluva bude platit pro metropolitní území smluvních stran.

2.

Ve vztahu k Francii bude též platit pro Alžírsko a zámořské departmenty, ve vztahu k Itálii bude platit i pro to území Somálska, které je pod italskou správou.

3.

Spolková republika Německo může rozšířit působnost této Úmluvy na "Land Berlin" sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

4.

Ve vztahu k Nizozemskému království Úmluva platí na jeho evropském území. Nizozemí může rozšířit působnost této Úmluvy sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy na Nizozemské Antily, Surinam a Nizozemskou Novou Guineu.

5.

Přímým ujednáním mezi dvěma nebo více smluvními stranami při zachování podmínek, které budou v tomto ujednání dohodnuty, může být působnost této Úmluvy rozšířena i na jiná území některé ze smluvních stran, než ta, která jsou uvedena v odstavcích 1, 2, 3 a 4 tohoto článku, za jejichž zahraniční vztahy odpovídá příslušná smluvní strana.

Č l á n e k 2 6

1.

S výhradou ustanovení čl. 15, odst. 7 a čl. 16, odst. 3 tato Úmluva ve vztahu k státům, které jsou jí vázány, nahradí ustanovení všech smluv, dohod nebo dvoustranných ujednání upravujících mezi dvěma smluvními stranami poskytování vzájemné pomoci v trestních věcech.

2.

Tato Úmluva se nedotýká závazků vyplývajících z jiných dvoustranných nebo mnohostranných mezinárodních úmluv, které obsahují nebo budou obsahovat články upravující speciální aspekty vzájemné pomoci v dané oblasti.

3.

Smluvní strany mohou mezi sebou sjednávat dvoustranné nebo mnohostranné dohody o vzájemné pomoci v trestních věcech jen k doplnění ustanovení této Úmluvy nebo k usnadnění používání principů, které obsahuje.

4.

V případech, kdy se mezi dvěma nebo více smluvními stranami na jejich území poskytuje vzájemná pomoc v trestních věcech na základě jednotných právních předpisů nebo na základě zvláštního systému vzájemného používání opatření o vzájemné pomoci na svých územích, budou moci tyto smluvní strany bez ohledu na ustanovení této Úmluvy upravovat své vzájemné vztahy v této oblasti výlučně podle těchto právních předpisů nebo systémů. Smluvní strany, které v souladu s tímto odstavcem vyloučí mezi sebou používání této Úmluvy, uvědomí generálního tajemníka Rady Evropy.

Č l á n e k 2 7

1.

Tato Úmluva bude otevřena k podpisu všem členům Rady Evropy. Podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.

2.

Úmluva vstoupí v platnost 90 dnů po uložení třetí ratifikační listiny.

3.

Ve vztahu k stranám, které ji budou ratifikovat později, Úmluva vstoupí v platnost 90 dnů po uložení jejich ratifikačních listin.

Č l á n e k 2 8

1.

Výbor ministrů Rady Evropy může pozvat kterýkoli stát, který není členem Rady Evropy, aby k této Úmluvě přistoupil, za podmínky, že s rezolucí, která takové pozvání obsahuje, jednohlasně vysloví souhlas všichni členové Rady, kteří tuto Úmluvu ratifikovali.

 

2.

Přístup bude proveden uložením listiny o přístupu u generálního tajemníka Rady. Účinnost nabude 90 dnů po uložení.

Č l á n e k 2 9

Každá smluvní strana může vypovědět tuto Úmluvu v rozsahu, v jakém se jí týká, sdělením předaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy. Výpověď nabude účinnost šest měsíců po datu, kdy generální tajemník Rady takové sdělení obdrží.

Č l á n e k 3 0

Generální tajemník Rady Evropy bude informovat členy Rady a vlády států, které přistoupily k této Úmluvě, o:

a)

státech, které Úmluvu podepsaly, a o uložení ratifikačních listin nebo listin o přístupu;

b)

datu vstupu této Úmluvy v platnost;

c)

sděleních přijatých podle ustanovení článku 5, odst. 1, článku 7, odst. 3, článku 15, odst. 6, článku 16, odst. 2, článku 24, článku 25, odst. 3 nebo článku 26, odst. 4;

d)

výhradách učiněných podle článku 23, odst. 1;

e)

odvolání výhrad podle článku 23, odst. 2;

f)

sděleních o výpovědi, přijatých podle článku 29, a o datu, kdy takové výpovědi nabyly účinnost.

Na důkaz toho níže podepsaní, jsouce k tomu řádně zmocněni, podepsali tuto Úmluvu.

 

Dáno v Štrasburku dne 20. dubna 1959 v jazyce anglickém a francouzském, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Generální tajemník Rady Evropy předá ověřený opis vládě každého nebo signatáře nebo státu, který Úmluvu podepsal nebo k ní přistoupil.

SMLOUVA mezi Českou republikou a Rakouskou republikou

o dodatku k Evropské úmluvě o právní pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 a o usnadnění jejího uplatnění (čl. 1-19)

Článek I

(K článku 1 úmluvy)

(1)

Právní pomoc se poskytuje také pro řízení vedená z důvodů spáchání trestného činu, jehož potrestání v době, kdy se o právní pomoc žádá, náleží v jednom smluvním státě do pravomoci soudu a v druhém smluvním státě do pravomoci správního orgánu.

(2)

Je-li předmětem právní pomoci doručení písemností, pak není zapotřebí, aby v dožádaném státě náleželo stíhání do pravomoci justičního nebo správního orgánu.

(3)

Právní pomoc vyžádaná na základě odstavce 1 může být odmítnuta, jestliže čin neměl žádné nebo pouze nevýznamné následky a náklady spojené s poskytnutím právní pomoci by nebyly opodstatněné.

Článek II

(K článku 1 úmluvy)

Úmluva a tato smlouva se také užijí

a)

ve věcech obnovy řízení,

b)

ve věcech milosti,

c)

v řízeních týkajících se nároků na odškodnění za neoprávněnou vazbu, ostatních, v důsledku trestního řízení vzniklých, nevýhod nebo za neoprávněné odsouzení, pokud se neuplatňují jiné mezistátní úmluvy.

Článek III

(K článku 2 úmluvy)

(1)

Právní pomoc se poskytuje v rámci článku I také u trestných činů daňového, celního, monopolního a devizového charakteru či vztahujících se na odvody a dávky a dále u trestných činů spočívajících v porušení předpisů nakládání se zbožím nebo předpisů zahraničního obchodu. Poskytnutí právní pomoci nesmí být odmítnuto pouze se zdůvodněním, že právo dožádaného státu neobsahuje stejné daňové, celní, monopolní a devizové předpisy ani předpisy vztahující se na odvody a dávky a stejně tak ani předpisy pro hospodářský styk či zahraniční obchod jako právo dožadujícího státu.

(2)

Povinnost utajení, která podle předpisů smluvních států existuje ve fiskálních záležitostech, nebrání podle tohoto článku právní pomoci, která má být poskytnuta. Okolnosti nebo skutečnosti, se kterými se justiční nebo správní orgány jednoho smluvního státu v souvislosti s žádostí o právní pomoc seznámí, podléhají povinnosti utajení, kterou stanoví předpisy tohoto smluvního státu ve fiskálních záležitostech.

Článek IV

(K článku 3 úmluvy)

(1)

Předměty nebo jiné majetkové hodnoty, které pochází z činu, za nějž hrozí soudem uložený trest, nebo byly prostřednictvím trestného činu získány, budou předány za účelem vydání poškozenému nebo jiného rozhodnutí soudu v dožadujícím státě, pokud je toto podle práva dožadujícího státu přípustné a nenastane-li situace, že

a)

předměty jsou v dožádaném státě zapotřebí jako důkazy při řízení zahájeném před soudem nebo správním orgánem,

b)

předměty podléhají v dožádaném státě zabavení nebo propadnutí nebo

c)

na ně uplatňují právo třetí osoby.

(2) Pro žádost podle odstavce 1 není potřebné soudem nařídit zajištění.

(3)

Dožádaný stát nebude při zajištění předmětů uplatňovat celní zástavní právo nebo jiné věcné ručení podle předpisů celního a daňového práva a zříká se tak navrácení těchto předmětů s tou výhradou, pokud by trestným činem poškozený vlastník předmětů tuto dávku dlužil sám.

Článek V

(K článku 4 úmluvy)

(1)

Zástupcům orgánů činných v trestním řízení, ostatním zúčastněným a jejich právním poradcům se na žádost dožadujícího státu povolí, aby mohli být přítomni při provádění úkonů spojených s právní pomocí v dožádaném státě. Mohou navrhovat doplňující otázky nebo provedení doplňujících úkonů. Zde je uplatněn článek 12 úmluvy.

(2)

S výkonem služebních povinností zástupců orgánů druhého smluvního státu musí podle odstavce 1 v České republice, po podání obžaloby v dožadujícím státě, vyslovit souhlas ministr spravedlnosti, jinak nejvyšší státní zástupce, v Rakouské republice pak spolkový ministr spravedlnosti.

Článek VI

(K článku 5 úmluvy)

Právní pomoc ve formě zajištění předmětů nebo prohlídky se poskytuje pouze v případech, jestliže by v dožádaném státě náleželo stíhání trestného činu vedoucího k podání žádosti v době, kdy se o právní pomoc žádá, do pravomoci justičního orgánu.

Článek VII

(K článku 6 úmluvy)

Dožádaný stát se může vzdát navrácení důkazních předmětů nebo písemností, pokud třetí osoby uplatňující své právo k těmto věcem neprohlásí, že s tím nesouhlasí.

Článek VIII

(K článku 10 úmluvy)

Článek 10 odst. 2 úmluvy se v každém případě použije při předvolání svědka nebo znalce. Tyto osoby mohou samy požadovat zálohu podle článku 10 odst. 3 úmluvy.

Článek IX

(K článkům 11 a 12 úmluvy)

(1)

Povolí-li dožádaný stát, aby osoba, která je ve vazbě na výsostném území dožadujícího státu, byla přítomna vyřizování žádosti o právní pomoc, pak ji musí po dobu jejího pobytu na svém výsostném území držet ve vazbě a po projednání úkonů spojených s poskytnutím právní pomoci ji neprodleně opět předat dožadujícímu státu, pokud tento nepožaduje propuštění na svobodu.

(2)

Povolí-li třetí stát, aby osoba, která je ve vazbě na výsostném území některého smluvního státu, byla přítomna vyřizování žádosti o právní pomoc, pak platí pro průvoz této osoby přes výsostné území druhého smluvního státu také odstavce 2 a 3 článku 11 úmluvy.

(3)

Ustanovení článku 12 úmluvy se užijí v případech uvedených v odstavcích 1 a 2.

Článek X

(K článku 13 úmluvy)

(1)

Dožádaný stát předává informace z trestního rejstříku vyžádané policejními orgány druhého smluvního státu pro účely trestního řízení v tom rozsahu, v jakém by je mohly obdržet jeho vlastní policejní orgány v podobných případech.

(2)

Z jiných důvodů, než pro účely trestního řízení, se na žádost orgánů druhého smluvního státu poskytují informace z trestního rejstříku druhého smluvního státu v tom rozsahu, v jakém by je mohly získat jeho vlastní orgány v podobných případech.

Článek XI

(K článku 14 úmluvy)

(1)

V žádostech o doručení se v rámci údajů o předmětu a důvodu žádosti také specifikuje druh písemnosti, která má být doručena, a postavení příjemce v řízení.

(2)

K žádosti o prohlídku nebo zajištění důkazních prostředků nebo písemností se přikládá vyhotovení nebo ověřený opis nařízení soudu. Nelze-li k žádosti o zajištění předmětů nebo prohlídku přiložit originál nebo ověřený opis soudního nařízení, pak stačí prohlášení příslušného justičního orgánu, že předpoklady potřebné pro toto opatření jsou dány právní úpravou platnou v dožadujícím státě.

Článek XII

(K článku 15 úmluvy)

(1)

Nestanoví-li tato smlouva jinak, mohou se justiční orgány obou smluvních států v záležitostech právní pomoci ve věcech trestních stýkat přímo. Žádosti lze podle úmluvy a této smlouvy předávat prostřednictvím ministra spravedlnosti České republiky, pokud byla v dožadujícím státě již podána obžaloba, jinak prostřednictvím nejvyššího státního zástupce České republiky na straně jedné a spolkového ministra spravedlnosti Rakouské republiky na straně druhé.

(2)

Žádosti o provedení prohlídky nebo zajištění, předání předmětů, o předání nebo průvoz vězňů jsou předávány prostřednictvím nejvyššího státního zástupce nebo ministra spravedlnosti České republiky a spolkového ministra spravedlnosti Rakouské republiky. V naléhavých případech je přípustný bezprostřední kontakt mezi justičními orgány, avšak mimo to je třeba předat opis žádosti cestou předpokládanou ve větě 1.

(3)

Zasílané písemnosti mohou být také doručovány bezprostředně poštou podle předpisů platných pro poštovní styk. Písemnosti zaslané poštou, jejichž zasílání není podle úmluvy a této smlouvy přípustné, se považují v obou smluvních státech za příjemci nedoručené.

(4)

Žádosti uvedené v článku X této smlouvy jsou předávány nejvyšším státním zástupcem České republiky na straně jedné a spolkovým ministrem vnitra Rakouské republiky na straně druhé a stejnou cestou se na ně i odpovídá. Při nebezpečí z prodlení je přípustný bezprostřední styk mezi policejními orgány a příslušnými orgány z oblasti rejstříku trestů.

Článek XIII

(K článku 16 úmluvy)

(1)

Překlady žádostí podávaných podle této smlouvy ani připojených podkladů se nepřipojují, nestanoví-li tato smlouva jinak.

(2)

K písemnostem, které mají být doručeny, je třeba připojit překlad do jazyka dožádaného státu vyhotovený a ověřený úředně stanoveným tlumočníkem, který má sídlo v jednom ze smluvních států. Ověření podpisu tlumočníka není nutné.

(3)

Není-li písemnost, která má být doručena, opatřena překladem do jazyka dožádaného státu, omezí se dožádaný soud na to, že zařídí doručení předáním písemnosti příjemci označenému v žádosti, je-li ji ochoten přijmout.

(4)

K písemnostem, které jsou zasílány podle článku XII odst. 3 této smlouvy bezprostředně poštou, musí být vždy připojen překlad do jazyka dožádaného státu. Pokud není doručovaná písemnost opatřena překladem do jazyka dožádaného státu, pak platí doručení v obou smluvních státech za neuskutečněné. Při doručování písemností poštou vlastním státním příslušníkům nemusí být překlad přiložen.

Článek XIV

(K článku 20 úmluvy)

Náklady vzniklé předáním předmětů a dalších majetkových hodnot podle článku IV a dále vzniklé předáním a průvozem vězňů podle článku IX hradí dožadující stát.

Článek XV

(K článku 21 úmluvy)

(1)

Na základě předaného trestního oznámení podle článku 21 úmluvy zahájí příslušné orgány druhého smluvního státu podle právních předpisů tohoto státu trestní řízení stejným způsobem jako u trestného činu spáchaného na území svého státu. Dožádaný stát provede řízení o činech proti cizímu majetku, které jsou podle práva dožadujícího státu soudně trestné, i tehdy, když podle jeho práva jsou pro řízení příslušné správní orgány.

(2)

Příslušné orgány státu místa činu přezkoumají v jednotlivém případě, zda podání trestního oznámení podle článku 21 úmluvy je žádoucí v zájmu zjištění pravdy, z jiných důvodů důležitých pro trestní řízení, z důvodů týkajících se uložení trestu nebo výkonu trestu nebo zájmu resocializace obviněného.

(3)

Pro posouzení soudně trestných činů spáchaných v dopravě se v dožádaném státě vychází z dopravních předpisů platných na místě činu.

(4)

Návrh nutný pro zahájení trestního řízení nebo obdobné zmocnění, které bylo dáno v dožadujícím státě, jsou účinné i v dožádaném státě. Jsou-li pouze podle práva dožádaného státu nutné žádosti či zmocnění, pak je možno je dodat dodatečně během přiměřené lhůty, kterou dožádaný stát stanoví.

(5)

Žádost musí obsahovat krátké vylíčení skutkového stavu, jakož i pokud možno co nejpřesnější údaje o obviněné osobě, jejím státním občanství a místu jejího bydliště nebo pobytu. K žádosti se připojí:

a)

originál nebo ověřený opis (kopie) spisů, jakož i věcné důkazy, které přicházejí v úvahu,

b)

opis ustanovení o skutkové podstatě a trestu, která se použijí na čin podle práva platného v místě činu, a u činů soudně trestných spáchaných v dopravě kromě toho dopravní předpisy rozhodné pro jejich posouzení,

c)

prohlášení poškozeného, jež jsou nutná k zahájení trestního řízení.

(6)

Důkazní předměty a originální podklady jsou vráceny dožadujícímu státu co možná nejdříve, pokud se dožadující stát navrácení nezřekne. Existující práva dožádaného státu nebo třetích osob k předaným předmětům zůstávají nedotčena.

Článek XVI

(K článku 21 úmluvy)

Justiční orgány dožadujícího státu upustí s konečnou platností od dalších opatření týkajících se stíhání nebo výkonu trestu pro čin, pro který byla podána žádost o převzetí trestního stíhání obviněné osoby:

a)

jestliže trest vynesený v dožádaném státě byl vykonán, prominut nebo je promlčen,

b)

pokud byl výkon trestu zcela nebo zčásti odložen nebo bylo odročeno rozhodnutí o potrestání,

c)

jestliže z důkazních důvodů byla obviněná osoba pravomocně zproštěna obžaloby nebo řízení proti ní bylo s konečnou platností zastaveno.

Článek XVII

(K článku 24 úmluvy)

V duchu této smlouvy se za justiční orgány považují:

a)

za Českou republiku: soudy, státní zastupitelství a Ministerstvo spravedlnosti,

b)

za Rakouskou republiku: soudy, státní zastupitelství a Spolkové ministerstvo spravedlnosti.

Článek XVIII

(K článku 29 úmluvy)

Vypoví-li jeden ze smluvních států úmluvu, pak nabyde vypovězení úmluvy ve vztahu mezi Českou republikou a Rakouskou republikou platnosti dva roky po doručení oznámení o vypovězení úmluvy generálnímu tajemníkovi Rady Evropy.

Článek XIX

(1)

Tato smlouva podléhá ratifikaci. Ratifikační listiny budou vyměněny v Praze.

(2)

Smlouva vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, ve kterém byly vyměněny ratifikační listiny.

(3)

Smlouva zůstává v platnosti na dobu neurčitou, pokud jeden ze smluvních států smlouvu písemně diplomatickou cestou nevypoví; v tomto případě pozbývá smlouva platnosti rok po vypovězení, nejpozději však k termínu, ke kterému pozbyde platnosti Evropská úmluva o právní pomoci ve věcech trestních mezi smluvními státy této smlouvy. Na důkaz toho zmocněnci obou smluvních států tuto smlouvu podepsali a opatřili ji pečetěmi.

 

Dáno ve Vídni dne 27. června 1994 ve dvou původních vyhotoveních, každé v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Českou republiku:

Za Rakouskou republiku:

JUDr. Jiří Novák v. r.

ministr spravedlnosti

Dr. Nikolaus Michalek v. r.

spolkový ministr spravedlnosti

SMLOUVA mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo

o dodatcích k Evropské úmluvě o vzájemné pomoci ve věcech trestních z 20. dubna 1959 a usnadnění jejího používání (čl. 1-34)

Česká republika a Spolková republika Německo,

 

vedeny přáním doplnit ve vztahu mezi oběma státy Evropskou úmluvu o právní pomoci ve věcech trestních ve znění Dodatkového protokolu ze 17. března 1978 - dále označovanou jako Úmluva - a usnadnit používání zásad v ní uvedených,

 

dohodly toto:

KAPITOLA I

DOPLNĚNÍ JEDNOTLIVÝCH ČLÁNKŮ ÚMLUVY (čl. 1-16)

Článek 1

(K článku 1 Úmluvy)

Právní pomoc se poskytuje také v řízení o činech, k jejichž stíhání v době, kdy je o právní pomoc žádáno, jsou příslušné justiční orgány dožadujícího státu a na výsostném území dožádaného státu by byly příslušné orgány justiční či správní.

Článek 2

(K článku 1 Úmluvy)

Úmluva a tato smlouva budou použity také:

 

1.

ve věcech milosti;

2.

v řízeních o nárocích na odškodnění za neoprávněné odnětí svobody, za neoprávněné odsouzení nebo jinou újmu vzniklou v důsledku trestního řízení, pokud nemají být použita ustanovení jiných mezistátních dohod.

Článek 3

(K článku 2 Úmluvy)

Právní pomoc může být odmítnuta, jestliže náročnost spojená s poskytnutím právní pomoci by byla ve zjevném nepoměru k závažnosti činu.

Článek 4

(K článkům 3 a 5 Úmluvy)

(1)

Právní pomoc ve formě vydání předmětů je poskytována pouze tehdy, jestliže jednání, které zakládá dožádání, je trestné podle práva obou smluvních států. K takovémuto dožádání se připojuje vyhotovení nebo ověřená kopie

1.

nařízení příslušného místa dožadujícího smluvního státu, podle něhož je třeba vzít předměty do úřední úschovy i proti vůli osoby, v jejíž úschově se nacházejí, nebo

2.

prohlášení takového místa, ze kterého vyplývá, že předměty by mohly být převzaty do úřední úschovy i proti vůli osoby, v jejíž úschově se nacházejí, kdyby se nacházely na výsostném území dožadujícího státu.

(2)

Kromě předmětů uvedených v článku 3 odst. 1 Úmluvy se za účelem vrácení věci oprávněné osobě vydávají rovněž předměty trestným činem získané, jakož i získaná úplata, jestliže

1.

předmětů není zapotřebí na výsostném území dožádaného státu pro trestní řízení,

2.

k nim neuplatňují práva třetí osoby a

3.

vydání není v rozporu se soudním rozhodnutím.

Předložení nařízení nebo prohlášení ve smyslu odstavce 1 věty druhé není třeba.

(3)

Předložení nařízení nebo prohlášení ve smyslu odstavce 1 věty druhé dále není třeba, jestliže se žádá o předání písemností včetně spisů nebo jejich kopií nacházejících se v úschově orgánu dožádaného smluvního státu nebo jsou těmto dobrovolně dány k dispozici. S takovými dožádáními bude naloženo jako s žádostmi o poskytnutí informací.

(4)

Práva dožádaného smluvního státu a třetích osob k předmětům a písemnostem včetně spisů, které jsou předány dožadujícímu smluvnímu státu, zůstávají nedotčena.

(5)

Dožádaný smluvní stát, který se při předání předmětů současně zřekl jejich vrácení, neuplatní celní právo zástavní nebo jiná věcná ručení podle předpisů celního nebo daňového práva, ledaže by poplatek dlužil sám trestným činem poškozený vlastník věci.

(6)

Za předpokladů uvedených v předcházejících odstavcích 1 a 4 mohou být předměty vydány také k zajištění výkonu rozhodnutí o zabavení nebo propadnutí věci na výsostném území dožadujícího smluvního státu.

Článek 5

(K článku 4 Úmluvy)

Zástupcům orgánů činných v trestním řízení, jakož i ostatním osobám, které se účastní trestního řízení, a jejich zmocněncům bude s výhradou článku 2 Úmluvy na požádání dožadujícího smluvního státu povolena přítomnost při provádění úkonů právní pomoci na výsostném území dožádaného smluvního státu. Mohou dát podnět k doplňujícím otázkám nebo opatřením. Na tyto osoby se vztahuje ochrana podle článku 12 Úmluvy.

Článek 6

(K článku 7 Úmluvy)

(1)

Písemnosti uvedené v článku 7 odst. 1 Úmluvy mohou být doručovány bezprostředně poštou doporučeně s doručenkou. Toto neplatí, pokud by smluvní stát, v němž má být doručeno, podle Úmluvy mohl vyřízení dožádání o doručení písemností odepřít. Nedotčeno zůstává právo dožadujícího smluvního státu směřovat žádost o doručení písemností justičním orgánům druhého smluvního státu, jestliže to dožadující smluvní stát v konkrétním případě považuje za účelné.

(2)

Doručení podle odstavce 1 věty první je co do svých právních účinků rovno doručení justičními orgány smluvního státu, v němž je doručení provedeno.

Článek 7

(K článku 10 Úmluvy)

Článek 10 odst. 2 a 3 Úmluvy bude použit na všechny případy předvolání svědka nebo znalce. Žádost o poskytnutí zálohy může podat i svědek nebo znalec.

Článek 8

(K článkům 11 a 12 Úmluvy)

(1)

Jestliže dožádaný smluvní stát povolí při provádění úkonu právní pomoci přítomnost osoby, která byla na výsostném území dožadujícího smluvního státu na trestněprávním podkladu zbavena svobody, pak musí tuto osobu po dobu jejího pobytu na svém výsostném území držet ve vazbě a po provedení úkonů právní pomoci ji bezodkladně předat zpět dožadujícímu smluvnímu státu, pokud tento nepožádá o její propuštění.

(2)

Předání osoby podle odstavce 1 může být provedeno pouze se souhlasem dotčené osoby. To neplatí, jestliže v řízení, pro které je úkon právní pomoci dožádán, je tato osoba obviněna a její přítomnost je pro provedení úkonu právní pomoci nezbytná.

(3)

Povolí-li třetí stát přítomnost osoby při provádění úkonu právní pomoci, která byla na výsostném území jednoho ze smluvních států zbavena svobody, pak pro průvoz této osoby přes výsostné území druhého smluvního státu platí obdobně odstavce 2 a 3 článku 11 Úmluvy.

(4)

Ustanovení článku 12 Úmluvy se odpovídajícím způsobem použijí na případy uvedené v předcházejících odstavcích 1 a 3.

Článek 9

(K článku 13 Úmluvy)

(1)

Dožádaný smluvní stát předá podklady a informace uvedené v článku 13 odst. 1 Úmluvy i tehdy, když o ně požádají policejní orgány druhého státu v trestní věci, a to v rozsahu, v jakém by je mohly v podobných případech obdržet jeho policejní orgány.

(2)

Pro jiné účely než pro trestní věc předá dožádaný smluvní stát tyto podklady a informace na požádání orgánů druhého smluvního státu v rozsahu, v jakém by je mohly v podobných případech obdržet jeho orgány.

Článek 10

(K článku 14 Úmluvy)

V žádosti o doručení bude u údajů o předmětu a důvodu dožádání označen také druh doručovaných písemností a postavení příjemce v řízení.

Článek 11

(K článku 15 Úmluvy)

(1)

Pokud tato smlouva nestanoví jinak, probíhá styk právní pomoci přímo mezi justičními orgány. Tím není vyloučeno zprostředkování Ministerstvem spravedlnosti nebo Nejvyšším státním zastupitelstvím České republiky na jedné straně a Spolkovým ministerstvem spravedlnosti nebo Ministerstvy spravedlnosti (Zemskými justičními správami) spolkových zemí Spolkové republiky Německo na straně druhé.

(2)

Žádosti o předání nebo průvoz osob zbavených svobody budou podávány Ministerstvem spravedlnosti nebo Nejvyšším státním zastupitelstvím České republiky na jedné straně a Spolkovým ministerstvem spravedlnosti nebo Ministerstvy spravedlnosti (Zemskými justičními správami) spolkových zemí Spolkové republiky Německo na straně druhé. V naléhavých případech je přípustný přímý styk mezi justičními orgány obou smluvních států.

(3)

Žádosti o předání informací nebo podkladů z rejstříku trestů pro trestněprávní účely budou směřovány v České republice k Rejstříku trestů a ve Spolkové republice Německo ke Spolkovému ústřednímu rejstříku (Bundeszentralregister). Dožádání podle článku 9 této smlouvy mohou orgány uvedené v tomto článku směřovat přímo k orgánům uvedeným ve větě první.

(4)

Pro provádění a usnadnění styků při právní pomoci si smluvní strany vzájemně poskytnou seznamy míst nebo jiné vhodné seznamy, z nichž lze zjistit místní příslušnosti jednotlivých justičních a policejních orgánů.

Článek 12

(K článku 16 Úmluvy)

(1)

K dožádáním a přiloženým písemnostem je třeba připojit překlad do jazyka dožádaného smluvního státu vyhotovený úředně ustaveným nebo přísežným překladatelem dožadujícího smluvního státu. Ověření podpisu překladatele není třeba. Přiložení překladu doručovaných písemností není zapotřebí, jestliže příjemce zásilky je znalý jazyka, v němž je doručovaná písemnost sepsána.

(2)

Pokud existují důvody domnívat se, že v případě doručení písemnosti podle článku 6 odst. 1 této smlouvy příjemce doručení není znalý jazyka, v němž je písemnost sepsána, je třeba tuto písemnost nebo alespoň její podstatný obsah přeložit do jazyka smluvního státu, na jehož výsostném území příjemce pobývá. Pokud je doručujícímu orgánu známo, že příjemce je znalý pouze jiného jazyka, je třeba písemnost nebo alespoň její podstatný obsah přeložit do tohoto jiného jazyka.

Článek 13

(K článku 20 Úmluvy)

(1)

Náklady vzniklé předáním předmětů za účelem vydání oprávněné osobě (článek 4 odst. 2 této smlouvy) a předáním nebo průvozem osob zbavených svobody (článek 8 této smlouvy) budou hrazeny dožadujícím smluvním státem.

(2)

Dožádaný smluvní stát může požádat, aby mu byly uhrazeny náklady vzniklé vyřízením žádosti o sledování telekomunikačního provozu. V tomto případě sdělí bezodkladně dožadujícímu smluvnímu státu předpokládanou výši těchto nákladů. Pokud bylo sledování podle článku 17 odst. 3 této smlouvy ukončeno, je dožadující stát povinen nést již vzniklé náklady.

Článek 14

(K článku 21 Úmluvy)

(1)

Písemný styk podle článku 21 Úmluvy se uskutečňuje cestou uvedenou v článku 11 odst. 1 této smlouvy.

(2)

Na základě oznámení předaného podle článku 21 Úmluvy zahájí příslušné orgány dožádaného smluvního státu podle vnitrostátního práva trestní nebo správní řízení.

(3)

Je-li třeba při posuzování skutkového stavu ve smyslu odstavce 2 přihlížet k dopravním předpisům, pak je třeba vycházet z dopravních pravidel platných na místě činu.

(4)

Návrh nebo zmocnění potřebné pro zahájení trestního řízení, existující na výsostném území dožadujícího smluvního státu, má účinnost i na výsostném území dožádaného smluvního státu; návrhy a zmocnění potřebné pouze podle práva dožádaného smluvního státu mohou být předány dodatečně během dvouměsíční lhůty poté, co bylo orgánu tohoto smluvního státu příslušnému pro trestní stíhání oznámení doručeno.

(5)

Oznámení musí obsahovat popis skutkového stavu. K němu se připojí:

1.

spisy v prvopise nebo ověřené opisy, jakož i věcné důkazy přicházející v úvahu;

2.

opis předpisů týkajících se skutkové podstaty a trestu, které se použijí na čin podle práva platného v místě činu;

3.

u trestných činů v dopravě kromě toho také opis dopravních pravidel rozhodných pro posouzení;

4.

překlad oznámení, popisu skutkového stavu a písemností uvedených v bodech 2 a 3 do jazyka dožádaného státu.

(6)

Předměty a prvopisy podkladů ve smyslu odstavce 5 bodu 1 budou dožadujícímu smluvnímu státu vráceny co možná nejdříve, pokud se vrácení nezřekl. Případně existující práva dožádaného smluvního státu nebo třetích osob k předaným věcem zůstávají nedotčena.

(7)

Jestliže na výsostném území dožádaného smluvního státu bylo zahájeno trestní stíhání, pak orgány dožadujícího smluvního státu upustí od dalších opatření ke stíhání nebo výkonu trestu proti obviněnému pro tentýž čin. Mohou však ve stíhání nebo výkonu pokračovat nebo je obnovit, jestliže

1.

se ukázalo, že příslušný orgán dožádaného smluvního státu nemůže trestní řízení dovést do konce především proto, že obviněný se trestnímu stíhání nebo výkonu trestu na výsostném území dožádaného smluvního státu vyhýbá, nebo že tento orgán trestní řízení sice uzavřel, avšak nepřijal o trestném činu, pro který je dožádání podáno, žádné rozhodnutí ve věci;

2.

z důvodů, které se staly známými po podání dožádání, dožadující orgán vzal dožádání zpět před vydáním soudního trestního příkazu, před začátkem hlavního líčení v prvním stupni nebo před vynesením správního rozhodnutí na výsostném území dožádaného smluvního státu.

(8)

Každý úkon vyšetřování a každý úkon přerušující promlčecí lhůtu, provedený na výsostném území jednoho ze smluvních států podle předpisů na něm platných má stejnou platnost i na výsostném území druhého smluvního státu tak, jako by byl proveden s právní účinností na výsostném území tohoto smluvního státu.

(9)

Dožadující smluvní stát bude co nejdříve informován o opatřeních učiněných na základě oznámení a v případech podle odstavce 7. Po ukončení řízení mu bude zasláno jedno vyhotovení nebo ověřený opis rozhodnutí, kterým bylo řízení ukončeno.

(10)

Náklady vzniklé použitím článku 21 Úmluvy a tohoto článku se neuhrazují.

Článek 15

(K článku 22 Úmluvy)

Výměna informací z rejstříku trestů bude mezi Ministerstvem spravedlnosti České republiky a Spolkovým ústředním rejstříkem Spolkové republiky Německo prováděna nejméně jednou za čtvrt roku.

Článek 16

(K článku 22 Úmluvy)

Orgány obou smluvních států se budou vzájemně informovat o případech, kdy na výsostném území jednoho smluvního státu bylo státnímu občanu druhého smluvního státu pravomocným rozhodnutím soudu odňato právo používat v tuzemsku řidičské oprávnění vydané na výsostném území druhého smluvního státu. Tyto zprávy budou předávány mezi příslušným justičním orgánem a příslušným správním orgánem druhého smluvního státu. Tímto správním orgánem je v České republice Policejní prezídium České republiky a ve Spolkové republice Německo Spolkový úřad pro řízení motorových vozidel (Kraftfahrt-Bundesamt).

KAPITOLA II

ZVLÁŠTNÍ METODY VYŠETŘOVÁNÍ A STYK POLICEJNÍCH ORGÁNŮ PŘI PRÁVNÍ POMOCI (čl. 17-23)

Článek 17

Sledování telekomunikačního provozu

(1)

Úmluva a tato smlouva budou používány také pro dožádání týkající se nařízení opatření ke sledování telekomunikačního provozu.

(2)

Dožádání podle odstavce 1 budou vyřizována pouze tehdy,

1.

jestliže bude předloženo nařízení sledování příslušným soudem dožadujícího smluvního státu nebo z prohlášení takového soudu vyplyne, že by byly splněny předpoklady pro sledování, kdyby takové opatření mělo být provedeno na výsostném území dožadujícího smluvního státu,

2.

jestliže by sledování mohlo být nařízeno také podle práva dožádaného smluvního státu, pokud by v něm bylo ohledně trestného činu zakládajícího dožádání vedeno trestní řízení, a

3.

jestliže cílová osoba nebo sledované telekomunikační koncové zařízení, které je využíváno pro sledované číslo cílové osoby,

a)

se nachází na výsostném území dožádaného státu,

b)

se nachází na výsostném území dožadujícího státu a ke sledování je třeba technické pomoci dožádaného státu, nebo

c)

se nachází na výsostném území třetího státu a dožadující stát potřebuje ke sledování technickou pomoc dožádaného státu, pokud třetí stát se sledováním souhlasil.

(3)

Požaduje-li dožádaný smluvní stát podle článku 13 odst. 2 vět první a druhé této smlouvy úhradu nákladů na sledování telekomunikačního provozu, pak lze sledování ukončit, jestliže dožadující smluvní stát odmítne nést náklady nebo ve lhůtě stanovené dožádaným smluvním státem se k úhradě nezaváže.

(4)

Poznatky o osobách získané v rámci opatření podle odstavce 1 smějí být použity v jiném trestním řízení pouze se souhlasem dožádaného smluvního státu. Dožádaný smluvní stát tento souhlas udělí, jestliže by podle jeho práva bylo možné opatření nařídit také kvůli trestnému činu zakládajícímu toto řízení. Materiály je třeba zničit, jakmile nejsou tyto materiály pro trestní řízení zapotřebí. Předpokládá-li právo dožádaného smluvního státu informování dotčené osoby, pak dožadující smluvní stát uvědomí dožádaný stát o tom, kdy může být tato informace poskytnuta, aniž by to ohrozilo účel vyšetřování nebo jiné důležité zájmy.

(5)

Odstavec 1, odstavec 2 písm. a) a b) a odstavec 4 platí obdobně pro dožádání o vydání podkladů pocházejících z opatření ke sledování telekomunikačního provozu v trestním řízení vedeném na výsostném území dožádaného smluvního státu.

Článek 18

Pronásledování

(1)

Úředníci smluvního státu, kteří na jeho výsostném území pronásledují osobu přistiženou při páchání trestného činu nebo účasti na trestném činu nebo stíhanou pro trestný čin podléhající vydání, jsou oprávněni pokračovat v pronásledování přes státní hranici na výsostné území druhého smluvního státu bez jeho předchozího souhlasu, jestliže příslušné orgány druhého smluvního státu nemohly být s ohledem na zvláštní naléhavost záležitosti informovány předem nebo nejsou včas na místě, aby stíhání převzaly.

Totéž platí, jestliže pronásledovaná osoba uprchla z výkonu ústavního ochranného léčení nebo z výkonu vyšetřovací vazby či z výkonu trestu, nebo se útěkem vyhýbá trestněprávním opatřením omezujícím její osobní svobodu.

Pronásledující úředníci navážou bezodkladně, zpravidla ještě před překročením státní hranice, kontakt s příslušným orgánem druhého smluvního státu.

Pronásledování musí být zastaveno, jakmile to bude požadovat smluvní stát, na jehož výsostném území má být pronásledování prováděno.

Na žádost pronásledujícího úředníka zajistí místně příslušné úřady dotčenou osobu za účelem zjištění totožnosti nebo zadržení.

(2)

Jestliže není požádáno o zastavení pronásledování a místní úřady nelze včas zapojit, smějí pronásledující úředníci osobu zadržet do doby, než úředníci druhého smluvního státu, jež je třeba bezodkladně informovat, provedou zjištění totožnosti nebo zadržení.

(3)

Pronásledování uvedené v odstavcích 1 a 2 se provádí bez prostorového nebo časového omezení. Překročení státních hranic lze provést i mimo povolené hraniční přechody.

(4)

Pronásledování smí být uskutečněno pouze za níže uvedených obecných předpokladů:

1.

Pronásledující úředníci jsou vázáni ustanoveními tohoto článku a právem druhého smluvního státu; musí dodržovat nařízení místně příslušných orgánů.

2.

Pronásledování se provádí pouze přes pozemní hranici.

3.

Vstup do bytů je nepřípustný. Do budov lze jinak vstupovat, pouze jedná-li se o veřejně přístupné pracovní, provozní nebo obchodní prostory, během pracovní, provozní nebo obchodní doby.

4.

Pronásledující úředníci musí být jednoznačně rozpoznatelní buď uniformou, páskou přes paži nebo doplňkovým zařízením umístěným na vozidle; nošení civilního oděvu při použití maskovaného policejního automobilu bez označení uvedeného výše je nepřípustné; pronásledující úředníci musí být kdykoli s to prokázat svou služební funkci.

5.

Pronásledující úředníci smějí nosit svou služební zbraň; její použití s výjimkou nutné obrany je nepřípustné.

6.

Osoba zadržená podle odstavce 2 smí být v souvislosti se svým předvedením k místně příslušnému orgánu podrobena pouze bezpečnostnímu prohledání; během transportu jí smějí být nasazena pouta na rukou; předměty, které měla pronásledovaná osoba při sobě, smějí být zajištěny.

7.

Pronásledující úředníci se hlásí po každém zákroku podle odstavců 1, 2 a 3 u místně příslušných orgánů druhého smluvního státu a podají zprávu; na žádost těchto orgánů jsou povinni setrvat k dispozici do objasnění skutkového stavu; to platí i tehdy, jestliže pronásledovaná osoba nemohla být zadržena.

8.

Orgány smluvního státu, z jehož výsostného území pronásledující úředníci pocházejí, budou na požádání podporovat dodatečná šetření včetně soudních řízení v druhém smluvním státu.

(5)

Osoba, která podle odstavce 2 byla zadržena místně příslušnými úřady, může být bez ohledu na svou státní příslušnost zajištěna za účelem výslechu. Přiměřeně se použijí příslušná ustanovení vnitrostátního práva. Jestliže osoba nemá státní příslušnost smluvního státu, na jehož výsostném území byla dopadena, bude propuštěna nejpozději šest hodin po svém dopadení, přičemž hodiny mezi půlnocí a devátou hodinou se nezapočítávají, ledaže by místně příslušné úřady před uplynutím této lhůty obdržely v libovolné formě žádost o předběžné zadržení za účelem vydání. Nedotčeny zůstávají vnitrostátní předpisy umožňující uvalení vazby nebo předběžné zadržení z jiných důvodů.

(6)

Orgány a úředníci uvedení v odstavcích 1 až 5 jsou:

-

za Českou republiku: Policie České republiky, celní orgány a úředníci těchto orgánů;

-

za Spolkovou republiku Německo: Federální policie, Policie spolkových zemí, Celní správa (Zollverwaltung) a úředníci těchto orgánů.

Článek 19

Přeshraniční sledování

(1)

Úředníci smluvního státu, kteří v rámci vyšetřování trestného činu podléhajícímu vydávání sledují osobu na výsostném území tohoto státu, jsou oprávněni pokračovat ve sledování na výsostném území druhého smluvního státu, jestliže tento stát s přeshraničním sledováním na základě předem podané žádosti o právní pomoc souhlasil. Tento souhlas může být vázán na podmínky.

Na požádání bude sledování předáno úředníkům smluvního státu, na jehož výsostném území se sledování provádí.

Žádost o právní pomoc podle věty první adresuje příslušný orgán dožadujícího státu v České republice příslušnému policejnímu orgánu a ve Spolkové republice Německo místně příslušnému státnímu zastupitelství a současně zašle kopii ústřednímu místu příslušnému podle odstavce 5. V České republice je příslušné ústřední místo označené v odstavci 5. Místně příslušnými jsou ve Spolkové republice Německo státní zastupitelství, v jejichž obvodu působnosti má být podle očekávání hranice překročena.

(2)

Jestliže nelze s ohledem na zvláštní naléhavost věci požádat o předchozí souhlas druhé smluvní strany, smějí úředníci pokračovat ve sledování osoby dál přes hranici za níže uvedených podmínek:

1.

Přechod hranic musí být oznámen ještě v průběhu sledování ústřednímu místu smluvního státu označenému v odstavci 5, na jehož výsostném území se má ve sledování pokračovat; namísto tohoto ústředního orgánu lze ve Spolkové republice Německo informovat také Bavorský zemský kriminální úřad nebo Zemský kriminální úřad Saska.

2.

Bezodkladně bude podána dodatečná žádost o právní pomoc podle odstavce 1, v níž budou také uvedeny důvody pro překročení hranic bez předchozího souhlasu.

Sledování je třeba zastavit, jakmile to bude na základě sdělení podle bodu 1 nebo dožádání podle bodu 2 požadovat smluvní stát, na jehož výsostném území se sledování provádí, nebo jestliže souhlas nebude udělen do pěti hodin od překročení hranice.

(3)

Sledování podle odstavců 1 a 2 je přípustné výlučně za níže uvedených všeobecných předpokladů:

1.

Úředníci provádějící sledování jsou vázáni tímto článkem a právem smluvního státu, na jehož výsostném území vystupují; musí dodržovat nařízení místně příslušných orgánů.

2.

Při provádění přeshraničního sledování podléhají úředníci smluvního státu stejným dopravně-právním předpisům jako úředníci smluvního státu, na jehož výsostném území sledování pokračuje. Smluvní státy se budou vzájemně informovat o platném stavu práva.

3.

Technické prostředky potřebné pro podporu přeshraničního sledování smějí být nasazeny za podmínek stanovených právním řádem smluvního státu, na jehož výsostném území se má ve sledování pokračovat.

4.

S výhradou případů podle odstavce 2 mají úředníci u sebe během sledování dokument, ze kterého vyplývá, že souhlas byl udělen.

5.

Úředníci provádějící sledování musí být s to prokázat kdykoli svou úřední funkci.

6.

Úředníci provádějící sledování smějí nosit během sledování svou služební zbraň, ledaže by s tím dožádaný smluvní stát výslovně nesouhlasil; její použití s výjimkou případu nutné obrany je nepřípustné.

7.

Vstup do bytů a na veřejně nepřístupné pozemky je nepřípustný. Do budov lze vstupovat pouze tehdy, jedná-li se o veřejně přístupné pracovní, provozní nebo obchodní prostory, během pracovní, provozní nebo obchodní doby.

8.

Úředníci provádějící sledování nejsou oprávněni sledovanou osobu zastavit nebo zadržet.

9.

O každém sledování bude orgánům smluvního státu, na jehož výsostném území se sledování provádělo, podána zpráva; přitom lze vyžadovat, aby se úředník provádějící sledování dostavil osobně.

10.

Orgány smluvního státu, z jehož výsostného území přicházejí úředníci provádějící sledování, budou na požádání podporovat dodatečná vyšetřování včetně soudních řízení smluvního státu, na jehož výsostném území byl zásah prováděn.

(4)

Úředníky označenými v odstavcích 1 a 2 jsou:

-

za Českou republiku: úředníci policejních a celních orgánů;

-

za Spolkovou republiku Německo: úředníci Federální policie, policií spolkových zemí a úředníci Celní pátrací služby.

(5)

Ústředním místem uvedeným v odstavcích 1 a 2 je:

-

za Českou republiku: Policejní prezídium České republiky, nebo - v případě trestných činů v oblasti přeshraničního pohybu zboží - Ministerstvo financí - Generální ředitelství cel;

-

za Spolkovou republiku Německo: Spolkový kriminální úřad (Bundeskriminalamt) nebo - v případě trestných činů v oblasti přeshraničního pohybu zboží - Celní kriminální úřad (Zollkriminalamt).

Článek 20

Sledovaná zásilka

(1)

Na žádost dožadujícího smluvního státu může dožádaný smluvní stát na svém výsostném území povolit sledovaný dovoz, průvoz nebo vývoz, zvláště v případě nedovoleného obchodu s omamnými prostředky, surovinami a přístroji k výrobě omamných látek, se zbraněmi, trhavinami, falešnými penězi a jinými věcmi pocházejícími z trestné činnosti nebo určenými ke spáchání trestného činu, jestliže dožadující stát zdůvodní, že bez takového opatření by bylo zjištění organizátorů a jiných účastníků činu nebo odhalení distribučních cest bez vyhlídky na úspěch nebo značně ztíženo.

Jestliže zboží přináší zvláštní riziko pro osoby podílející se na zásilce nebo pro veřejnost, může dožádaný smluvní stát vyhovění žádosti dále podmínit, nebo žádost odmítnout.

(2)

Dožádaný smluvní stát převezme kontrolu nad zásilkou při překročení hranic nebo v dohodnutém místě předání, aby se zabránilo přerušení sledování. V dalším průběhu zásilky zajistí její neustálé sledování takovou formou, aby měl ve kteroukoliv dobu možnost zakročit proti pachatelům nebo zboží. Úředníci dožadujícího smluvního státu mohou po dohodě s dožádaným smluvním státem po předání sledovanou zásilku dále doprovázet společně s úředníky dožádaného smluvního státu. Přitom jsou vázáni ustanoveními tohoto článku a právem dožádaného smluvního státu; musejí uposlechnout příkazů úředníků dožádaného smluvního státu a dodržovat podmínky, které stanovil dožádaný smluvní stát na základě svých vnitrostátních právních předpisů pro použití výsledků vyšetřování na území druhého smluvního státu.

(3)

Dožádáním o sledovaní zásilek začínajících nebo pokračujících ve třetím státu bude vyhověno pouze tehdy, bude-li v dožádání uvedeno, že je splnění podmínek odstavce 2 vět první a druhé zajištěno také třetím státem.

(4)

Ustanovení článku 19 odst. 1 vět čtvrté až šesté a odstavců 4 a 5 této smlouvy budou použita obdobně. Jestliže sledování zásilky začíná ve Spolkové republice Německo, pak dožádání je třeba adresovat státnímu zastupitelství, z jehož obvodu působnosti sledovaný transport vychází.

Článek 21

Skryté vyšetřování

(1)

Pokud je zapotřebí v rámci vyšetřování prováděného orgány dožadujícího smluvního státu pro trestný čin, za který hrozí trest podle práva obou smluvních států, nasazení úředníka policie nebo jiného orgánu, který má podle českého práva postavení agenta nebo podle německého práva postavení skrytého vyšetřovatele ("Verdeckter Ermittler") - dále jen "policejní úředník" - na výsostném území smluvního státu, pak k tomu tento stát může na zvláštní žádost udělit souhlas.

Dožadující smluvní stát podá takovou žádost pouze tehdy, jestliže by bylo podstatně ztíženo objasnění skutkového stavu bez plánovaného opatření. V dožádání nemusí být uvedena skutečná totožnost policejního úředníka.

Pro dožádání podle věty první platí přímý styk mezi státními zastupitelstvími podle článku 11 odst. 1 této smlouvy. Dožadující stát uvědomí o žádosti ústřední místo dožádaného státu uvedené v odstavci 8.

(2)

Vyšetřování na výsostném území dožádaného smluvního státu se omezí na jednotlivá časově omezená nasazení. Příprava nasazení probíhá v úzké koordinaci mezi zúčastněnými orgány smluvních států. Vedení nasazení a zajištění bezpečnosti policejního úředníka přísluší úředníku dožádaného smluvního státu; úkony úředníků dožadujícího smluvního státu se přičítají dožádanému smluvnímu státu. Ten může kdykoli žádat, aby vyšetřování bylo ukončeno.

(3)

Povolení činnosti policejního úředníka a podmínky, za nichž má být činnost prováděna, se řídí podle práva toho smluvního státu, na jehož výsostném území se činnost provádí.

(4)

Policejní úředník smí během nasazení s sebou mít služební zbraň a technické prostředky potřebné k zajištění jeho nasazení, ledaže by s tím dožádaný smluvní stát výslovně nesouhlasil. Použití služební zbraně s výjimkou případu nutné obrany je nepřípustné.

(5)

Není-li pro zvláštní naléhavost možno požádat o předchozí souhlas druhého smluvního státu a existují- -li právní předpoklady pro nasazení policejního úředníka na výsostném území druhého smluvního státu, jsou policejní úředníci výjimečně bez předchozího souhlasu oprávněni působit na výsostném území druhého smluvního státu, pokud by v opačném případě hrozilo nebezpečí odhalení změněné totožnosti. Působení policejního úředníka se v takových případech omezí na míru nevyhnutelně nutnou pro zachování jeho legendy a zajištění jeho bezpečnosti. Vstup na území musí být bezodkladně oznámen orgánům druhého smluvního státu označeným v odstavcích 1 a 8; tento smluvní stát může kdykoli žádat, aby nasazení bylo ukončeno. Je třeba bezodkladně podat dodatečnou žádost, ve které jsou uvedeny důvody pro vstup na území bez předchozího souhlasu. Skrytá vyšetřování podle tohoto odstavce jsou omezena na oblasti:

1.

v České republice na okresy:

-

Děčín/Tetschen, Ústí nad Labem/Aussig, Teplice/Teplitz-Schönau, Most/Brüx, Chomutov/Kommotau, Sokolov/Falkenau, Karlovy Vary/Karlsbad, Cheb/Eger, Liberec/Reichenberg, Česká Lípa/Böhmisch Leipa, Litoměřice/Leitmeritz, Louny/Laun, Tachov/Tachau, Jablonec nad Nisou/Gablonz, Mělník/Melnik, Kladno, Rakovník/Rakonitz, Plzeň-sever/Pilsen-Nord, Plzeň-jih/Pilsen-Süd, Domažlice/Taus, Rokycany/Rokitzan, Beroun/Beraun, Praha-východ/Prag-Ost, Praha-západ/Prag-West, Mladá Boleslav/Jungbunzlau, Semily/Semil, Trutnov/Trautenau, Jičín/Jitschin, Příbram, Klatovy/Klattau, Strakonice/Strakonitz, Písek, Prachatice/Prachatitz, České Budějovice/Budweis, Český Krumlov/Krumlau, jakož i hlavní město Praha/Prag a město Plzeň/Pilsen;

2.

ve Spolkové republice Německo:

-

ve Svobodném státu Bavorsko na kraje Niederbayern/Dolní Bavorsko, Oberpfalz/Horní Falc, Oberfranken/Horní Franky, Mittelfranken/Střední Franky a Oberbayern/Horní Bavorsko;

-

ve Svobodném státu Sasko na kraje Dresden/Drážďany a Chemnitz/Saská Kamenice;

-

ve Svobodném státu Durynsko na okresy Altenburg, Greiz, Saale-Orla-Kreis, Saale-Holzland-Kreis, Saalfeld-Rudolstadt, Sonneberg, Weimarer Land, Ilm-Kreis a Hildburghausen, jakož i města Erfurt, Gera, Jena, Suhl a Weimar/Výmar.

(6)

Odstavce 1 až 4 platí obdobně v případě, že žádost podává smluvní stát, na jehož výsostném území má být prováděna činnost policejního úředníka druhého smluvního státu.

(7)

Smluvní státy učiní vše pro utajení totožnosti a zajištění bezpečnosti policejního úředníka i po ukončení jeho přeshraničního nasazení.

(8)

Ústředním místem uvedeným v odstavci 1 je:

-

za Českou republiku: Policejní prezídium České republiky;

-

za Spolkovou republiku Německo: Spolkový kriminální úřad (Bundeskriminalamt) nebo v případě trestných činů v oblasti přeshraničního pohybu zboží Celní kriminální úřad (Zollkriminalamt).

(9)

Odstavci výše uvedenými není vyloučeno, aby jeden smluvní stát na žádost druhého smluvního státu nasadil na svém výsostném území svého vlastního policejního úředníka.

(10)

Odstavci uvedenými výše není vyloučeno, aby na žádost jednoho smluvního státu jiní úředníci tohoto smluvního státu prováděli skrytě vyšetřování na výsostném území druhého smluvního státu směřující k objasnění trestných činů. Odstavce 5 a 9 budou použity obdobně.

Článek 22

Spolupráce při vyšetřování

(1)

Při vyšetřování trestných činů dotýkajících se zájmu obou smluvních států lze ve vzájemné dohodě vytvořit koordinační skupinu z úředníků obou států. Skupina slouží ke koordinaci a podpoře vyšetřování prováděných na výsostném území jednoho smluvního státu nebo obou smluvních států.

(2)

Jestliže je při vyšetřování zapotřebí speciálních odborných znalostí, může jeden smluvní stát na žádost druhého smluvního státu vyslat vlastní odborníky na podporu vyšetřování prováděného druhým smluvním státem.

(3)

Skupiny uvedené v odstavcích 1 a 2 pracují za níže uvedených předpokladů:

1.

Jsou zřízeny pouze pro určitý účel a na omezené časové období.

2.

Zúčastnění zaměstnanci jsou vázáni právem smluvního státu, na jehož výsostném území má být skupina nasazena.

3.

Členství ve skupině nezakládá pro zúčastněné zaměstnance pravomoc k zadržení osob, prohlídkám, výslechům nebo jiným opatřením, jimiž je srovnatelným způsobem zasahováno do práv osob na výsostném území druhého smluvního státu.

Článek 23

Styk policejních orgánů při právní pomoci

(1)

Ustanovení Úmluvy a této smlouvy platí také pro spolupráci policejních orgánů smluvních států v trestněprávních záležitostech, jimiž se zabývá policie. Policejní orgány smluvních států se v rámci jejich vnitrostátního trestněprocesního práva vzájemné podporují především:

1.

pátráním,

2.

zjišťováním osob,

3.

sdělováním poznatků z policejních podkladů a poskytováním dalších informací,

4.

zjišťováním držitelů a řidičů vozidel,

5.

zjišťováním účastníků telefonních stanic,

6.

objasňováním skutečností s využitím stop,

7.

policejními výslechy,

8.

zjišťováním ochoty osob vypovídat.

(2)

Policejní spolupráce podle tohoto článku se uskutečňuje prostřednictvím Policejního prezídia České republiky a Spolkového kriminálního úřadu Spolkové republiky Německo. Předání a vyřízení žádostí přímo mezi příslušnými policejními orgány smluvních států je možné, pokud:

1.

se přeshraniční služební styk vztahuje na trestné činy, kde se těžiště činu a jejich stíhání nachází v příhraničních oblastech,

2.

nelze žádost předat včas služební cestou mezi vnitrostátními ústředními místy, nebo

3.

je přímá spolupráce účelná s ohledem na souvislosti týkající se činu nebo pachatele v rámci vymezeného charakteru případu a existuje k tomu souhlas příslušných vnitrostátních ústředních míst.

(3)

Za příhraniční oblasti ve smyslu odstavce 2 se považují oblasti působnosti těchto policejních orgánů:

1.

v České republice

Policie České republiky, Správa Jihočeského kraje, České Budějovice/Budweis, Správa Západočeského kraje, Plzeň/Pilsen a Správa Severočeského kraje, Ústí nad Labem/Aussig;

2.

ve Spolkové republice Německo

 

a)

ve Svobodném státu Bavorsko Policejní prezídia Niederbayern/Oberpfalz/Dolní Bavorsko/Horní Falc, Oberfranken/Horní Franky, Mittelfranken/Střední Franky, Oberbayern/Horní Bavorsko, München/Mnichov, jakož i Úřad ochrany hranic Schwandorf,

 

b)

ve Svobodném státě Sasko Policejní prezídia Dresden/Drážďany, Chemnitz/Saská Kamenice, Zemské policejní ředitelství Centrálních služeb v záležitostech říční policie, jakož i Úřad ochrany hranic Pirna a Úřad ochrany hranic Saská Kamenice/Chemnitz.

KAPITOLA III

OCHRANA OSOBNÍCH ÚDAJŮ (čl. 24-27)

Článek 24

Definice

Osobní údaje, dále jen "údaje", jsou jednotlivé údaje o osobních a věcných poměrech určitých nebo určitelných fyzických osob.

Článek 25

Účel

(1)

Použití údajů předaných na základě Úmluvy nebo této smlouvy je možné pouze k účelu tam uvedenému, pro který byly údaje předány, a za podmínek stanovených v konkrétním případe předávajícím místem. Použití je kromě toho přípustné:

1.

k účelům, pro které by údaje rovněž směly být předány podle Úmluvy nebo této smlouvy,

2.

k zabránění trestným činům závažného významu,

3.

pro soudní a správní řízení související s účely podle věty první a věty druhé bodů 1 a 2, jakož i

4.

k odvrácení závažných ohrožení veřejné bezpečnosti.

(2)

Použití údajů k dalším jiným účelům, než jsou uvedeny v odstavci 1, je přípustné pouze po předchozím souhlasu předávajícího smluvního státu.

Článek 26

Dodatečná ustanovení

Pro předávání údajů a jejich použití platí dále pro každý smluvní stát vedle jeho platných právních předpisů tato ustanovení:

1.

Příjemce informuje na žádost předávající místo o předaných údajích, jejich použití a o výsledcích tím dosažených.

2.

Při předávání údajů je třeba dbát na jejich úplnost. Předávat lze pouze údaje týkající se podaného dožádání. Přitom je třeba dodržovat zákaz předávání údajů podle daného vnitrostátního práva. Pokud vyjde najevo, že byly předány údaje neúplné nebo nesprávné nebo že jejich předáním byl porušen vnitrostátní zákaz předávání údajů, je to třeba bezodkladně příjemci sdělit. Ten je povinen tyto údaje opravit, nebo zničit.

3.

Dotčené osobě bude na žádost poskytnuta informace o údajích, které o ní existují, jakož i o předpokládaném účelu jejich použití a účelu jejich uložení. Povinnost poskytnout informaci nenastává, pokud na základě uvážení veřejný zájem informaci neposkytnout převažuje nad zájmem dotčeného informaci obdržet.

Jinak se právo dotčeného na obdržení informace o údajích o jeho osobě řídí podle vnitrostátního práva smluvního státu, na jehož výsostném území je informace vyžadována.

4.

Předávající a přijímající místo musí předání a příjem údajů vhodným způsobem zaevidovat.

5.

Předávající a přijímající místa chrání předávané údaje účinně před neoprávněným přístupem, neoprávněným pozměněním a neoprávněným zveřejněním.

6.

Bude-li někdo v důsledku předání údajů v rámci výměny dat podle Úmluvy nebo této smlouvy protiprávně poškozen, pak odpovědnost za škodu vůči němu má přijímající místo podle svých vnitrostátních předpisů. Ve vztahu k poškozenému se nemůže vyvinit odvoláním na to, že škoda byla způsobena předávajícím místem. Poskytne-li přijímající místo náhradu škody, která vznikla použitím nesprávné předaných údajů, pak předávající místo nahradí přijímajícímu místu celkovou částku poskytnuté náhrady škody.

Článek 27

Zpracování údajů na výsostném území druhého smluvního státu

(1)

Ustanovení této kapitoly platí také pro údaje pořízené přeshraniční činností na výsostném území druhého smluvního státu. Přitom je třeba dodržovat zvláštní podmínky stanovené dožádaným státem v souvislosti s přeshraničním opatřením.

(2)

Úředníkům činným na výsostném území druhého smluvního státu smí tento stát poskytnout přístup k úředním souborům údajů pouze pod vedením svého vlastního úředníka.

KAPITOLA IV

OBECNÁ A ZÁVĚREČNÁ USTANOVENÍ (čl. 28-34)

Článek 28

Ochrana tajemství

Jestliže jsou na základě Úmluvy nebo této smlouvy předávány údaje podléhající podle práva předávajícího smluvního státu povinnosti utajení a jsou jako takové označeny, může tento stát podmínit předání tím, že přijímající smluvní stát dodrží povinnost utajení.

Článek 29

Právní postavení úředníků v oblasti trestního práva

Úředníci působící podle této smlouvy na výsostném území druhého smluvního státu jsou pro trestné činy, které spáchají nebo které jsou spáchány proti nim, postaveni na roveň úředníkům druhého smluvního státu.

Článek 30

Odpovědnost za škody

(1)

Smluvní státy se vzájemně zříkají veškerých nároků na odškodnění za ztrátu nebo poškození majetkových hodnot patřících jim nebo správním orgánům, jestliže škoda byla způsobena úředníkem při plnění úkolů v souvislosti s prováděním této smlouvy.

(2)

Smluvní státy se vzájemně zříkají veškerých nároků na odškodnění za zranění nebo smrt úředníka, jestliže škoda vznikla při plnění úkolů v souvislosti s prováděním této smlouvy. Nároky na odškodnění úředníka nebo jeho pozůstalých tím zůstávají nedotčeny.

(3)

Jestliže úředník jednoho smluvního státu způsobí při plnění úkolů v souvislosti s touto smlouvou na výsostném území druhého smluvního státu škodu třetí osobě, pak odpovědnost za škodu nese ten smluvní stát, na jehož výsostném území škoda vznikla, a to podle předpisů, které by byly použity v případě škody způsobené vlastním věcně a místně příslušným úředníkem.

(4)

Smluvní stát, jehož úředník způsobil škodu na výsostném území druhého smluvního státu, nahradí tomuto druhému smluvnímu státu celkovou částku náhrady škody, kterou tento smluvní stát poskytl poškozenému nebo jeho právnímu nástupci.

(5)

Příslušné orgány smluvních států budou úzce spolupracovat, aby usnadnily vyřizování nároků na náhradu škody. Především si vymění veškeré jim dostupné informace o případech škod ve smyslu tohoto článku.

(6)

Odstavce 1 a 2 nebudou použity, jestliže škoda byla způsobena úmyslně nebo hrubou nedbalostí.

Článek 31

Změny orgánů, území nasazení nebo způsobu styku

(1)

Smluvní státy si verbální nótou vzájemně oznámí změny v označení a příslušnosti orgánů uvedených v této smlouvě.

(2)

Smluvní státy mohou výměnou verbálních nót dohodnout změny způsobu styku podle článku 19 odst. 1 vět čtvrté až šesté a podle článku 20 odst. 4 této smlouvy a území nasazení podle článku 21 odst. 5 této smlouvy.

(3)

Verbální nóty podle odstavců 1 a 2 budou na výsostném území smluvních států úředně zveřejněny.

Článek 32

Setkávání zástupců smluvních států

Ministerstvo spravedlnosti České republiky a Spolkové ministerstvo spravedlnosti Spolkové republiky Německo dohodnou podle potřeby přímým ujednáním setkání svých představitelů za účelem zajištění jednotného provádění Úmluvy a této smlouvy a odstranění těžkostí, které případně při jejich používání nastanou. Budou-li těmito otázkami vyžadujícími vyjasnění dotčeny působnosti jiných ministerstev, budou pozvána k účasti na těchto setkáních.

Článek 33

Vypovězení Úmluvy

Vypoví-li jeden ze smluvních států Úmluvu, pak výpověď ve vztahu mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo nabude účinnosti dva roky po datu, kdy generální tajemník Rady Evropy takové sdělení obdrží.

Článek 34

Nabytí a pozbytí platnosti Smlouvy

(1)

Tato smlouva vyžaduje ratifikaci; ratifikační listiny budou vyměněny co nejdříve v Berlíně.

(2)

Tato smlouva nabývá platnosti tři měsíce po výměně ratifikačních listin.

(3)

Tato smlouva může být kdykoli písemně vypovězena; platnosti pozbývá šest měsíců po vypovězení. Smlouva rovněž pozbývá bez zvláštního vypovězení platnosti okamžikem, kdy pozbývá platnosti Úmluva mezi smluvními státy této smlouvy.

Na důkaz toho osoby k tomu řádně zmocněné tuto smlouvu podepsaly a opatřily svými pečetěmi.

Dáno v Praze dne 2. února 2000 ve dvou původních vyhotoveních v jazyce českém a německém, přičemž obě znění mají stejnou platnost.

Za Českou republiku

Za Spolkovou republiku Německo

JUDr. Otakar Motejl v. r.

Herta Däubler-Gmelin v. r.

ministr spravedlnosti

ministryně spravedlnosti

Přechodná ustanovení novel:

účinné od
znění sdělení č. 17/2018 Sb.m.s.30.9.2014