V § 14 se připojují nové odstavce 9, 10 a 11, které znějí:

„(9) Základem daně při prodeji zlata ve slitcích nebo mincích, které je prodáváno Státní bankou československou za cenu vyšší, než bylo nakoupeno, je rozdíl mezi cenou, za kterou bylo nakoupeno, a cenou bez daně, za kterou je prodáváno. Nelze-li nákupní cenu zjistit, je základem daně rozdíl mezi světovou tržní cenou zlata a cenou bez daně, za kterou je prodáváno. Pokud je prodáváno za cenu nižší, než bylo nakoupeno, základem daně je nula.

(10) Základem daně při prodeji platných mincí, které jsou pro sběratelské účely prodávány za cenu vyšší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu vyšší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na československou měnu podle kursu vyhlašovaného Státní bankou československou, je rozdíl mezi nominální hodnotou a cenou bez daně, za kterou jsou prodávány. Pokud jsou prodávány za cenu nižší, než je jejich nominální hodnota, nebo za cenu nižší, než je přepočet jejich nominální hodnoty na československou měnu podle kursu vyhlašovaného Státní bankou československou, základem daně je nula.

(11) Základem daně při prodeji platných československých poštovních cenin a kolků, které jsou prodávány za ceny vyšší, než je jejich nominální hodnota nebo cena podle poštovního sazebníku, je rozdíl mezi nominální hodnotou nebo cenou podle poštovního sazebníku a cenou bez daně, za kterou byly prodány. Pokud jsou prodávány za ceny nižší, než je jejich nominální hodnota nebo cena podle poštovního sazebníku, základem daně je nula. Při prodeji cenin, jejichž platnost byla ukončena, je základem daně cena, která neobsahuje daň.“.

V § 15 odst. 1 se v písmenu b) tečka nahrazuje čárkou a připojuje písmeno c), které zní:

V § 15 odst. 2 se slovo „nového“ nahrazuje slovem „původního“.

V § 15 odst. 3 se slova „ty osoby, které byly“ nahrazují slovy „plátce, kteří byli“.

V § 16 odst. 4 se za slova „stavebních objektů“ vkládají slova „a stavebních prací“.

V § 16 odst. 6 se za slovo „zboží“ vkládají slova „, popřípadě služeb“ a slovo „kterému“ se nahrazuje slovem „kterým“.

§ 17 odst. 2 zní:

„(2) Daň se vypočítá jako součin základu daně a příslušné výše sazby. Vypočtená daň se zaokrouhlí na celé koruny nahoru.“.

V § 17 odst. 5 se slovo „sazbou“ nahrazuje slovy „výší sazby“ a slovo „sazby“ slovy „výše sazby“.

V § 17 se vypouštějí odstavce 6 a 7.

Za § 17 se vkládá nový § 17a, který včetně nadpisu zní:

„§ 17a

Stanovení daňové povinnosti u plátců, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu

(1) Způsob stanovení daňové povinnosti uvedený v dalších odstavcích tohoto paragrafu mohou použít pouze plátci, kteří nakupují zboží za účelem jeho dalšího prodeje v nezměněném stavu v tuzemsku.

(2) Plátce je povinen oznámit použití tohoto způsobu stanovení daně písemně finančnímu orgánu a současně je povinen tento způsob používat minimálně jeden kalendářní rok, a to od 1. ledna roku následujícího po roce, ve kterém oznámil finančnímu orgánu použití tohoto způsobu stanovení daně. Pokud se plátce rozhodne tento způsob již nepoužívat, může tak učinit pouze od 1. ledna roku následujícího po roce, kdy toto své rozhodnutí sdělil finančnímu orgánu. V případě zahájení zdanitelných plnění v průběhu kalendářního roku je plátce povinen oznámit použití tohoto způsobu stanovení daně písemně finančnímu orgánu a současně je povinen tento způsob používat do konce roku, ve kterém zahájil zdanitelná plnění, a celý následující kalendářní rok.

(3) Daň na výstupu určí plátce takto:

a) sleduje v příslušném zdaňovacím období nákup zboží v cenách bez daně podle jednotlivých sazeb, přičemž nákup zboží od osob, které nejsou plátci daně, zařadí do příslušné sazby daně v cenách nákupu, které se pro účely tohoto zákona považují za ceny bez daně; do údajů za nákup zboží se nezahrnují vratné láhve ze skla,

b) stanoví celkový součet cen bez daně za nákup zboží v příslušném zdaňovacím období,

c) zjistí podíl nákupu zboží v jednotlivých sazbách daně na celkovém nákupu zboží v příslušném zdaňovacím období,

d) základem pro stanovení daně za příslušné zdaňovací období podle jednotlivých sazeb daně je součin celkového součtu tržeb v cenách včetně daně za toto období a podílu stanoveného podle písmene c) pro jednotlivé sazby daně,

e) daň za příslušné zdaňovací období se vypočte jako součin výše uvedeného základu daně a koeficientu, kterým je podíl, v jehož čitateli je výše sazby a ve jmenovateli součet čísla 100 a výše sazby.

(4) Po skončení kalendářního roku určí plátce způsobem podle odstavce 3 údaje za celý kalendářní rok a případné rozdíly v dani oproti skutečnosti vypořádá na vrub nebo ve prospěch státního rozpočtu. Opravené údaje uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období tohoto kalendářního roku. Stejným způsobem postupuje plátce i v případě, že v průběhu kalendářního roku zruší registraci plátce nebo ukončí podnikání, a to za období od 1. ledna do data uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace plátce.“.

V § 18 odst. 1 se slova „pro podnikání“ nahrazují slovy „pro svá zdanitelná plnění“.

§ 18 odst. 2 zní:

„(2) Plátce má nárok na odpočet daně ve zdaňovacím období, ve kterém daň na vstupu zaúčtoval, nebo v prvním zdaňovacím období po datu účinnosti uvedeném na osvědčení o registraci.“.

§ 18 odst. 4, 5 a 6 znějí:

„(4) Plátce nemá nárok na odpočet daně při nákupu osobního automobilu, a to i formou koupě najaté věci, a při nákupu vratných lahví ze skla. Vyloučení daně z nároku na odpočet musí být v tomto případě provedeno před případnou úpravou odpočtu daně podle § 19.

(5) Odstavec 4 se nevztahuje na nákup osobních automobilů za účelem dalšího prodeje, a to i formou koupě najaté věci, pokud je uskutečňován plátcem.

(6) Prodá-li plátce osobní automobil a vratné lahve ze skla, při jejichž koupi neuplatnil nárok na odpočet podle odstavce 4, je tento prodej osvobozen od daňové povinnosti.“.

§ 19 včetně nadpisu zní:

„§ 19

Způsob uplatnění odpočtu

(1) Použije-li plátce přijatá zdanitelná plnění částečně pro svá zdanitelná plnění, u nichž má nárok na odpočet daně, a částečně pro zdanitelná plnění, u nichž nárok na odpočet daně nemá, určí se poměrná část odpočtu daně ve výši, která odpovídá celkové dani na vstupu za příslušné zdaňovací období vynásobené koeficientem. Koeficient se stanoví jako podíl, v jehož čitateli je součet cen bez daně za zdanitelná plnění, u nichž vzniká nárok na odpočet, a ve jmenovateli celkový součet cen bez daně za všechna uskutečněná zdanitelná plnění v tomto zdaňovacím období. Cena bez daně při prodeji podniku nebo jeho části a cena bez daně za pronájem pozemků a staveb, pokud je osvobozen podle § 29, se nezapočítává do jmenovatele koeficientu. Vypočtený koeficient se zaokrouhlí na dvě desetinná místa.

(2) Plátce nemá nárok na odpočet daně za příslušné zdaňovací období, pokud je koeficient vypočtený podle odstavce 1 nižší než 0,05.

(3) Plátce má nárok na odpočet daně za všechna přijatá zdanitelná plnění v příslušném zdaňovacím období, pokud je koeficient vypočtený podle odstavce 1 vyšší než 0,95.

(4) Po skončení kalendářního roku určí plátce způsobem podle odstavců 1, 2 a 3 údaje za celý kalendářní rok a případné rozdíly v dani oproti skutečnosti vypořádá na vrub nebo ve prospěch státního rozpočtu. Opravené údaje uvede do daňového přiznání za poslední zdaňovací období tohoto kalendářního roku. Stejným způsobem postupuje plátce i v případě, že v průběhu kalendářního roku zruší registraci plátce nebo ukončí podnikání, a to za období od 1. ledna do data uvedeného na rozhodnutí o zrušení registrace plátce.

(5) Plátce, který prodává podnik nebo jeho část, má nárok na odpočet daně zaúčtované u přijatých zdanitelných plnění, která jsou předmětem prodeje a u nichž ještě nebyl uplatněn odpočet, s výjimkou osobních automobilů, u nichž nelze uplatnit nárok na odpočet daně podle § 18 odst. 4.

(6) Nárok na vrácení odpočtu za období, ve kterém vznikl, má Správa federálních hmotných rezerv při nákupu zboží pro státní hmotné rezervy a ostatní plátci při nákupu zboží pro „Program 222“, a to do 15 dní od lhůty pro předložení daňového přiznání za toto zdaňovací období. Podmínkou je, že tyto nákupy budou účetně sledovány samostatně a daň vypořádána na samostatném daňovém přiznání.“.

V § 20 se vypouštějí odstavce 2 a 3 a dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 2 a 3.

V § 20 se v nově označeném odstavci 3 slova „odstavců 2 a 3“ nahrazují slovy „odstavce 1“.

§ 21 včetně nadpisu zní:

„§ 21

Nadměrný odpočet

(1) Plátce má nárok na uplatnění nadměrného odpočtu v daňovém přiznání ve zdaňovacím období následujícím po zdaňovacím období, ve kterém došlo k jeho vzniku.

(2) Při opakovaném vzniku nadměrného odpočtu je plátce povinen jej přenést do následujícího zdaňovacího období, pokud tento zákon nestanoví jinak.“.

§ 22 včetně nadpisu zní:

„§ 22

Vrácení nadměrného odpočtu

(1) Je-li zdaňovacím obdobím kalendářní měsíc, a není-li nadměrný odpočet uhrazen z daně na výstupu do dvou kalendářních měsíců od konce zdaňovacího období, ve kterém vznikl, má plátce nárok na vrácení daně do 15 dnů od lhůty pro předložení daňového přiznání za běžné zdaňovací období, popřípadě do 15 dnů od data skutečného předložení daňového přiznání za zdaňovací období, pokud daňové přiznání nepředloží včas. Je-li zdaňovacím obdobím kalendářní čtvrtletí, a není-li nadměrný odpočet uhrazen z daně na výstupu za zdaňovací období následující po období, ve kterém vznikl, má plátce nárok na vrácení daně do 15 dnů od lhůty pro předložení daňového přiznání za běžné zdaňovací období, popřípadě do 15 dnů od data skutečného předložení daňového přiznání za zdaňovací období, pokud daňové přiznání nepředloží včas.

(2) Nárok na vrácení nadměrného odpočtu má plátce pouze v té výši, která nebyla uhrazena z daně zaúčtované na výstupu.“.

§ 23 odst. 1 zní:

„(1) Plátce, jehož předmětem podnikání je nákup ojetých osobních automobilů za účelem jejich dalšího prodeje, má nárok na odpočet daně na vstupu při jejich nákupu.“.

V § 23 odst. 2 se slovo „sazbou“ nahrazuje slovy „výší sazby“ a slovo „sazby“ slovy „výše sazby“.

V § 24 odst. 1 se vypouštějí písmena i), k) a m) a dosavadní písmeno j) se označuje jako písmeno i) a dosavadní písmeno l) se označuje jako písmeno j).

V § 24 odst. 2 se vypouští slovo „zaúčtované“.

V § 25 se doplňuje písmeno c), které zní:

§ 29 odst. 3 zní:

„(3) Plátce, který pronajímá pozemky nebo stavby jiným plátcům pro účely podnikání, se může rozhodnout, zda pronájem bude osvobozen od daňové povinnosti nebo zda bude dani podléhat. Toto své rozhodnutí je povinen oznámit finančnímu orgánu a je povinen se jím řídit nejméně do konce kalendářního roku následujícího po roce, v němž k oznámení finančnímu orgánu došlo.“.

V § 30 odst. 1 se za slova „výchovná a vzdělávací činnost“ vkládají slova „zařazená jako výkon podle zvláštního předpisu. 26a)“.

Poznámka pod čarou č. 26a) zní:

§ 30 odst. 2 zní:

„(2) Od daňové povinnosti je osvobozeno dodání zboží a poskytování služeb uskutečňované v rámci výchovné a vzdělávací činnosti osobami uvedenými v odstavci 1.“.

V poznámce pod čarou č. 24 se doplňují za slova „§ 2“ slova „§ 57a a 57b“.

V poznámce pod čarou č. 26 se doplňují na konec textu slova „§ 12 odst. 5 zákona ČNR č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství.“.

§ 31 odst. 2 zní:

„(2) Od daňové povinnosti je osvobozeno dodání zboží a poskytování služeb oprávněnými subjekty v souvislosti se zdravotními výkony podle odstavce 1 včetně prodeje ortopedických a protetických výrobků a léků za hotové.“.

V poznámce pod čarou č. 29 se doplňují na konec textu slova „Zákon SNR č. 419/1991 Sb., kterým se mění a doplňují některé předpisy v oblasti zdravotnictví.“.

Vypouštějí se § 33, 35 a 37.

V § 38 odst. 3 se na konci připojuje tato věta: „Zálohy se zaokrouhlují na 1000 Kčs nahoru.“.

§ 38 odst. 5 zní:

„(5) Po registraci osob za plátce je jejich prvním zdaňovacím obdobím

§ 39 včetně nadpisu zní:

„§ 39

Splatnost daně, zvýšení daně, penále a pokuty

(1) Daň je splatná za zdaňovací období nejpozději do 15 dnů po skončení tohoto období, s výjimkou daně u dováženého zboží a příležitostné autobusové přepravy v tuzemsku. Dodatečně splatná daň, zvýšení daně, penále a pokuta jsou splatné do 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí finančního orgánu.

(2) Záloha na daňovou povinnost je splatná do konce běžného kalendářního měsíce a celková daňová povinnost je splatná do 15 dnů po skončení zdaňovacího období.“.

V § 40 se za slovo „přiznání“ vkládají slova „nebo dodatečné daňové přiznání v případech stanovených tímto zákonem.“.

§ 42 včetně nadpisu zní:

„§ 42

Zvýšení daně, penále a pokuty

(1) Z rozdílu mezi vlastní daňovou povinností plátce a daňovou povinností uvedenou v daňovém přiznání plátce se stanoví zvýšení daně ve výši 100%, zjistí-li tento rozdíl finanční orgán, a ve výši 20%, zjistí-li jej plátce sám a opravu daně provede v dodatečném daňovém přiznání.

(2) Nebyla-li daň zaplacena včas a v plné výši, je plátce povinen zaplatit dodatečně splatnou daň a penále ve výši 0,1 % z dlužné daně za každý den prodlení počínaje dnem následujícím po dni splatnosti daně až do dne platby včetně. Tato sankce se uplatní i v případě, že plátce nezaplatí včas zvýšení daně podle odstavce 1 a penále podle tohoto odstavce.

(3) Pokud plátce nepředloží daňové přiznání včas, finanční orgán mu uloží pokutu ve výši až 10% daňové povinnosti uvedené v daňovém přiznání za zdaňovací období, jehož se toto daňové přiznání týká, nejméně však 5000 Kčs.

(4) Pokud plátce nesplní řádně a včas registrační nebo oznamovací povinnost nebo nepředloží daňové přiznání vůbec, finanční orgán mu uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kčs, nejméně však 5000 Kčs.

(5) Pokud se jedná o osobu, na kterou se vztahuje ustanovení § 12 odst. 6, uloží jí finanční orgán pokutu až do výše 1 000 000 Kčs, nejméně však 5000 Kčs.

(6) Částka zvýšení daně, vyměřené pokuty nebo penále se zaokrouhlí na celé koruny nahoru.

(7) Zvýšení daně nebo penále se nevyměří, pokud nepřesáhne hodnotu 100 Kčs.

(8) Způsob vyměření zvýšení daně, penále a pokut a jejich vymáhání stanoví zákony národních rad o správě daní a poplatků.“.

V § 45 odst. 3 se slovo „zaúčtoval“ nahrazuje slovy „zaplatil“.

V § 45 odst. 4 se doplňují písmena d) a e), která včetně poznámky pod čarou znějí:

§ 47 včetně nadpisu zní:

„§ 47

Vývoz zboží

(1) Vývoz zboží do zahraničí uskutečněný plátcem je osvobozen od daňové povinnosti, není-li již zboží osvobozeno podle § 24.

(2) Pro účely tohoto zákona je vývoz zboží uskutečněn, je-li zboží propuštěno do volného oběhu v zahraničí a potvrzeno jeho konečné dopravení do zahraničí na daňovém dokladu. Vývozcem se pro účely tohoto zákona rozumí účastník celního řízení.

(3) Plátce má nárok na odpočet daně u vyváženého zboží podle § 18 až 22, pokud není považován za oprávněného vývozce, na něhož se nevztahuje § 22 odst. 1.

(4) Pro účely tohoto zákona se za oprávněného vývozce považuje plátce,

§ 49 včetně nadpisu zní:

„§ 49

Mezinárodní přeprava

(1) Mezinárodní přeprava zboží, peněz a mezinárodní pravidelná přeprava osob, kterou se rozumí přeprava dopravním prostředkem:

§ 50 včetně nadpisu zní:

„§ 50

Příležitostná autobusová přeprava provozovaná zahraničním provozovatelem v tuzemsku

(1) Daňové povinnosti podléhá příležitostná autobusová přeprava v tuzemsku.

(2) Daňová povinnost vzniká dnem překročení státní hranice České a Slovenské Federativní Republiky do tuzemska.

(3) Základem daně je součin počtu přepravovaných osob a počtu ujetých kilometrů v tuzemsku. Do počtu přepravovaných osob se nezapočítává jeden řidič a jeden průvodce nebo vedoucí zájezdu.

(4) Sazba daně je 0,05 Kčs za osobu a ujetý kilometr v tuzemsku.

(5) Daň se vypočítává jako součin základu a sazby daně.

(6) Daň je splatná zálohově při překročení státní hranice České a Slovenské Federativní Republiky do tuzemska podle předpokládaného počtu ujetých kilometrů a vyúčtování daně se provede před opuštěním České a Slovenské Federativní Republiky. Je-li zaplacená záloha nižší než skutečná daň, je provozovatel povinen rozdíl doplatit, je-li zaplacená záloha vyšší než skutečná daň, správce daně rozdíl ihned vrátí.

(7) Daň se nevyměřuje a ani nevrací do hodnoty 100 Kčs.“.

V § 51 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a připojuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Daň se neuplatňuje u osobního automobilu, pokud byl přede dnem účinnosti tohoto zákona oprávněně nakoupen za cenu včetně daně z obratu nebo včetně dovozní daně.“.

§ 52 včetně nadpisu zní:

„§ 52

Registrace plátců daně při přechodu na nový systém daně

(1) Osoba, jejíž obrat v roce 1991 přesáhl 6 000 000 Kčs, je povinna předložit žádost o registraci nejpozději do 20. prosince 1992, pokud před tímto dnem neukončí podnikání.

(2) Osoba, jejíž obrat od 1. ledna 1992 do 30. září 1992 přesáhne 6 000 000 Kčs, je povinna předložit žádost o registraci nejpozději do 20. prosince 1992, pokud do 31. prosince 1992 neukončí podnikání.

(3) Osoba, jejíž celkový obrat za rok 1992 přesáhne 6 000 000 Kčs, je povinna předložit žádost o registraci nejpozději do 20. ledna 1993, pokud do 31. prosince 1992 neukončí podnikání.

(4) Osoby, jejichž obrat v roce 1991 a 1992 nepřesáhl limit stanovený v odstavcích 1 a 2 a které se chtějí stát plátcem od 1. ledna 1993, mohou předložit žádost o registraci na vlastní žádost u příslušného finančního orgánu nejpozději do 20. prosince 1992.

(5) Osoby, které budou k 31. prosinci 1992 plátci daně z obratu a nepředloží do 20. prosince 1992 žádost o registraci plátce daně z přidané hodnoty, jsou povinny odvést daň z obratu u majetku pořízeného za ceny bez daně sníženou o poměrnou část oprávek podle účetního stavu k 31. prosinci 1992. Daň z obratu uvedou do posledního hlášení o dani z obratu za rok 1992.

(6) Rozpočtové a příspěvkové organizace, účelové fondy federace a státní fondy republik a obce, pokud jsou osobami podléhajícími dani, jejichž obrat v roce 1991 a 1992 nepřesáhl limit stanovený v odstavcích 1 a 2, mohou předložit žádost o registraci na vlastní žádost u příslušného finančního orgánu do 20. prosince 1992. Pokud tyto subjekty nepředloží žádost o registraci k tomuto dni, nejsou povinny odvést daň z obratu u majetku pořízeného za ceny bez daně.

(7) V průběhu jednoho roku od účinnosti tohoto zákona může požádat osoba, která předložila žádost o registraci na vlastní žádost, o zrušení registrace, a to za podmínek stanovených zákonem národních rad. V těchto případech neplatí ustanovení § 5 odst. 5. V tomto případě je plátce povinen odvést daň z obratu u majetku, který oprávněně do 31. prosince 1992 nakoupil za ceny bez daně z obratu, a to podle účetního stavu ke dni zrušení registrace.“.

§ 53 včetně nadpisu zní:

„§ 53

Uplatňování daně u majetku kromě zásob materiálu a zboží při přechodu na nový systém daně

(1) Má-li osoba, která předložila nejpozději do 20. ledna 1993 žádost o registraci, v evidenci k 1. lednu 1993 majetek kromě zásob materiálu a zboží pořízený oprávněně za ceny včetně daně z obratu nebo dovozní daně, má nárok na odpočet této daně z obratu nebo dovozní daně snížený o částku daně odpovídající poměrné části oprávek podle zvláštních předpisů. Nárok na odpočet nevzniká, jde-li o daň zaplacenou nebo zaúčtovanou při nákupu osobního automobilu s výjimkou nákupů podle § 18 odst. 5. Nárok na odpočet podle ustanovení tohoto zákona vzniká plátci za předpokladu, že

§ 54 včetně nadpisu zní:

„§ 54

Uplatňování daně u zásob materiálu a zboží při přechodu na nový systém daně

(1) Má-li osoba, která předložila nejpozději do 20. ledna 1993 žádost o registraci, k 1. lednu 1993 zásoby materiálu a zboží pořízené oprávněně za ceny včetně daně z obratu nebo dovozní daně, s výjimkou výrobků podléhajících spotřební dani, má nárok na odpočet této daně z obratu nebo dovozní daně za předpokladu, že

(2) U zboží podléhajícího spotřební dani může plátce uplatnit nárok na odpočet daně ve výši 23% ze zaplacené daně z obratu nebo dovozní daně zaplacené nebo zaúčtované do doby uplatnění nároku na odpočet.

(3) Postup při uplatnění nároku na odpočet zaplacené daně z obratu a dovozní daně upraví vyhláškou příslušný orgán státní správy České republiky a Slovenské republiky.“.

Vypouští se § 55.

V § 56 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a připojují se odstavce 2 a 3, které znějí:

„(2) U smluv o koupi najaté věci uzavřených před účinností tohoto zákona se jeho ustanovení vztahují na splátky nájemného zaplacené po 1. lednu 1993. Pro účely § 9 odst. 5 a § 14 odst. 6 se v tomto případě bude vycházet ze vstupní ceny bez daně snížené o nájemné zaplacené do 31. prosince 1992 a snížené o částku připadající na finanční činnosti v poměrné části odpovídající délce pronájmu.

(3) V případě zpět vyváženého zboží, které bylo propuštěno do záznamního oběhu v tuzemsku před účinností tohoto zákona a bylo předmětem smlouvy o koupi najaté věci, se bude při stanovení základu daně vycházet ze základu pro vyměření cla sníženého o nájemné zaplacené do 31. prosince 1992.“.

§ 57 včetně nadpisu a poznámky pod čarou zní:

„§ 57

Platnost dosavadních předpisů

(1) Podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty, které začaly běžet přede dnem účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními předpisy, i když začnou běžet po účinnosti tohoto zákona. Pro daňové povinnosti za rok 1992 a předchozí léta se použijí dosavadní předpisy upravující daň z obratu a dovozní daň.

(2) Uskuteční-li se plnění podléhající dani z obratu do 31. prosince 1992 včetně a faktura nebo jiný doklad o prodeji nebo o vnitropodnikovém použití zboží 46) bude vystaven po 1. lednu 1993, plátce daně z obratu uvede údaje o tomto plnění do posledního hlášení o dani z obratu za rok 1992. Byla-li faktura nebo jiný doklad vystaven po lhůtě pro vyhotovení posledního hlášení o dani z obratu za rok 1992 nebo se jedná o opravu zdanitelného obratu, 47) vyhotoví dodatečné hlášení o dani z obratu.

46) § 4 zákona č. 73/1952 Sb., o dani z obratu, ve znění zákona č. 107/1990 Sb.

V příloze č. 1 položka „84186991 - Absorpční tepelná čerpadla“ se nahrazuje položkou „841869991 - Ostatní tepelná čerpadla“.

Příloha č. 1 se doplňuje takto