§ 2 odst. 5 zní:

„(5) Orgány činné v trestním řízení postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí. Bez návrhu stran objasňují stejně pečlivě okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného. Doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny okolnosti případu.“.

V § 2 odst. 7 se vypouštějí slova „v nejširší míře“.

V § 2 odst. 10 větě první se vypouštějí slova „v široké míře“.

V § 2 odst. 14 se připojuje tato věta: „Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce.“.

Nadpis nad § 7 zní: „Součinnost státních orgánů, fyzických a právnických osob“.

V § 8 odst. 1 věta první zní: „Státní orgány, právnické a fyzické osoby jsou povinny bez zbytečného odkladu, a nestanoví-li zvláštní předpis jinak, i bez úplaty vyhovovat dožádáním orgánů činných v trestním řízení při plnění jejich úkolů.“.

§ 8 odst. 2 a 3 znějí:

„(2) Údaje, které jsou jinak předmětem bankovního tajemství, a v řízení o trestném činu zkrácení daně nebo jiném obdobném činu i údaje získané v daňovém řízení smí v přípravném řízení požadovat se souhlasem soudce státní zástupce. V řízení před soudem může takové údaje požadovat předseda senátu.

(3) Ustanovením odstavců 1 a 2 není dotčena povinnost zachovávat státní a hospodářské tajemství ani státem uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.“.

V § 10 odst. 2 se slova „musí být o tom vyžádáno vyjádření ministra spravedlnosti; toto vyjádření je pro všechny orgány činné v trestním řízení závazné“ nahrazují slovy „rozhodne o tom na návrh dotčené osoby, státního zástupce nebo soudu nejvyšší soud“.

V § 11 odst. 2 větě první se slova „a) nebo b)“ nahrazují slovy „a), b) nebo h)“.

V § 12 odst. 1 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.

§ 12 odst. 2 zní:

„(2) Policejními orgány se rozumějí orgány Policie České republiky. Stejné postavení mají v řízení o trestných činech příslušníků ozbrojených sil i pověřené orgány Vojenské policie a v řízení o trestných činech příslušníků Vězeňské služby České republiky pověřené orgány této služby.“.

V § 12 odst. 3 se vypouštějí slova „vojenský obvodový soud, vyšší vojenský soud“.

V § 12 odst. 4 z věty první se vypouštějí slova „a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vojenský obvodový soud“ a z věty druhé slova „a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vyšší vojenský soud“.

V § 12 odst. 5 se vypouštějí slova „a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vojenský obvodový prokurátor“ a slova „a pokud z jednotlivých ustanovení nevyplývá něco jiného, i vyšší vojenský prokurátor“.

§ 12 odst. 10 zní:

„(10) Trestním řízením se rozumí řízení podle tohoto zákona, trestním stíháním pak úsek řízení od zahájení trestního stíhání až do právní moci rozsudku, případně jiného rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení ve věci samé a přípravným řízením úsek od zahájení trestního stíhání, případně od provedení neodkladných nebo neopakovatelných úkonů (§ 160 odst. 1, 2) do podání obžaloby, postoupení věci, přerušení nebo zastavení trestního stíhání před podáním obžaloby.“.

§ 12 odst. 11 zní:

„(11) Pokračuje-li obviněný v jednání, pro které je stíhán, i po sdělení obvinění, posuzuje se takové jednání od tohoto úkonu jako nový skutek.“.

V § 13 se vypouštějí slova „vojenské obvodové soudy, vyšší vojenské soudy“.

§ 14 a 15 se včetně nadpisu nad § 14 vypouštějí.

V § 20 se vypouští odstavec 3.

V § 26 se dosavadní text označuje jako odstavec 1, před slovo „soud“ se vkládá slovo „okresní“ a připojuje se nový odstavec 2, který zní:

„(2) Soud, u něhož státní zástupce podal návrh podle odstavce 1, se stává příslušným k provádění všech úkonů soudu po celé přípravné řízení, pokud nedojde k postoupení věci z důvodu příslušnosti jiného státního zástupce činného mimo obvod tohoto soudu.“.

§ 30 odst. 1 zní:

„(1) Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, vyšetřovatel a policejní orgán, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. Úkony, které byly učiněny vyloučenými osobami, nemohou být podkladem pro rozhodnutí v trestním řízení.“.

V § 30 odst. 2 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.

§ 31 zní:

„§ 31

(1) O vyloučení z důvodů uvedených v § 30 rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrh. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát.

(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost․

(3) O stížnosti rozhodne orgán bezprostředně nadřízený orgánu, jenž napadené rozhodnutí vydal.“.

V § 32 se slova „proti obviněnému teprve tehdy, bylo-li proti němu vzneseno obvinění (§ 163) nebo mu bylo sděleno obvinění (§ 169)“ nahrazují slovy „teprve tehdy, bylo-li mu sděleno obvinění (§ 160)“.

V § 33 odst. 1 odkaz v závorce ve větě páté zní: „(§ 165)“.

V § 35 odst. 1 druhá věta zní: „Pro jednotlivé úkony trestního řízení, s výjimkou řízení před krajským soudem jako soudem prvního stupně, před vrchním soudem a nejvyšším soudem, se může obhájce dát zastoupit koncipientem.“.

V § 36a odst. 1 písm. b) se slovo „devatenáctý“ nahrazuje slovem „osmnáctý“.

V § 36a odst. 2 písm. c) se slovo „devatenáctý“ nahrazuje slovem „osmnáctý“.

V § 40 v poslední větě se slova „O zproštění rozhodne“ nahrazují slovy „Povinnosti obhajování zprostí“.

V § 41 odst. 2 se vypouštějí slova „a vyhledávacích“.

V § 45 odst. 2 větě první se slova „může k výkonu těchto práv poškozenému ustanovit“ nahrazují slovy „ustanoví k výkonu práv poškozenému“.

V § 53 odst. 1 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“ a ve větě druhé se slovo „vyhledávacího“ nahrazuje slovem „policejního“ a vypouštějí se slova „popřípadě též dožádáním vojenského soudu nebo vojenského prokurátora“.

V § 53 se vypouští odstavec 3.

V § 55 odst. 1 písm. c) se na konci připojují tato slova: „a u obviněného též adresu, kterou uvede pro účely doručování (§ 62, 63),“.

V § 55 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Hrozí-li svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví zjevně újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí, jméno a příjmení svědka a jeho další osobní údaje se do protokolu nezapisují, ale vedou se odděleně od trestního spisu a mohou se s nimi seznamovat jen orgány činné v trestním řízení. Svědek se poučí o právu podepsat protokol o výslechu smyšleným jménem a příjmením, pod kterým je pak veden. Pominou-li důvody pro oddělení vedení osobních údajů svědka, připojí se tyto údaje k trestnímu spisu.“.

Dosavadní odstavce 2, 3 a 4 se označují jako odstavce 3, 4 a 5.

V § 59 odst. 1 větě druhé se za slovo „telegraficky“ vkládá čárka a slovo „telefaxem“.

V § 62 odst. 4 písm. a) se slovo „vyhledávacímu“ nahrazuje slovem „policejnímu“.

V § 62 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Je-li adresátem obviněný, doručuje se mu na adresu, kterou k tomu účelu uvedl [§ 55 odst. 1 písm. c)].“.

V § 62 odst. 2 se za slovo „orgán“ připojují tato slova: „nebo orgán obce“.

V § 62 odst. 4 věta první zní: „Není-li takové osoby, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout.“.

V § 63 odst. 1 písm. c) se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.

§ 63 odst. 2 a 3 znějí:

„(2) Nebyl-li adresát zásilky, kterou je třeba doručit do vlastních rukou, zastižen, zásilka se uloží a adresát se vhodným způsobem vyrozumí, kde si ji může vyzvednout. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedověděl, ačkoliv se v místě doručení zdržuje.

(3) Uložit doručovanou zásilku podle odstavce 2 nelze, doručuje-li se

V § 64 odst. 2 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.

V § 65 odst. 1 větě poslední se slovo „vyhledávacího“ nahrazuje slovem „policejního“.

§ 65 odst. 2 zní:

„(2) V přípravném řízení může státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán právo nahlédnout do spisů a spolu s tím ostatní práva uvedená v odstavci 1 ze závažných důvodů odepřít. Závažnost důvodů, ze kterých tato práva odepřel vyšetřovatel nebo policejní orgán, je na žádost osoby, jíž se odepření týká, státní zástupce povinen urychleně přezkoumat. Tato práva nelze odepřít obviněnému a obhájci, jakmile byli upozorněni na možnost prostudovat spisy.“.

V § 65 odst. 3 poslední větě se slova „usnesení o vznesení obvinění (§ 163) nebo do záznamu o sdělení obvinění (§ 169)“ nahrazují slovy „záznamu o sdělení obvinění (§ 160 odst. 1)“.

V § 66 odst. 1 se slovo „vyhledávacímu“ nahrazuje slovem „policejnímu“, slovo „vyhledávacím“ se nahrazuje slovem „policejním“ a slova „2000 Kčs se nahrazují slovy „50 000 Kč“.

V § 68 věta první zní: „Vzít do vazby lze toliko osobu, které bylo sděleno obvinění (§ 160).“.

V § 69 odst. 5 se na konci připojuje tato věta: „Obviněný má právo požadovat, aby obhájce byl přítomen při jeho výslechu, pokud je v uvedené lhůtě dosažitelný.“.

§ 71 zní:

„§ 71

(1) Orgány činné v trestním řízení jsou povinny vyřizovat vazební věci přednostně s největším urychlením.

(2) Vazba může trvat v přípravném řízení a v řízení před soudem jen nezbytně nutnou dobu. Jestliže by vazba v přípravném řízení přesáhla šest měsíců a propuštěním obviněného na svobodu by mohlo být zmařeno nebo ztíženo dosažení účelu trestního řízení, na návrh státního zástupce může o dalším trvání vazby do jednoho roku rozhodnout soudce a nad tuto lhůtu, nejvýše však do dvou let, může rozhodnout senát.

(3) Vazba v řízení před soudem spolu s vazbou v přípravném řízení nesmí trvat déle než dva roky. Pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním obviněného na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního řízení, může o dalším trvání vazby na nezbytně nutnou dobu rozhodnout nejvyšší soud.

(4) Prodloužit vazbu podle odstavců 2 a 3 lze jen tak, aby vykonaná vazba a lhůta, o níž je trvání vazby prodlouženo, nepřesáhla tři roky, a u zvlášť závažných trestných činů¹) čtyři roky.

(5) Návrh na prodloužení lhůty podle odstavce 3 podává v řízení před soudem předseda senátu a v přípravném řízení nejvyšší státní zástupce.

(6) Návrh na prodloužení lhůty podle odstavců 2 a 3 je nutno doručit soudu nejpozději 15 dnů před skončením příslušné lhůty. Pokud návrh není uvedeným způsobem předložen, musí předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce propustit obviněného na svobodu nejpozději den po uplynutí lhůty, na níž bylo trvání vazby omezeno.

(7) Za podmínek uvedených v odstavci 3 je nejvyšší státní zástupce povinen podat návrh na prodloužení vazby způsobem uvedeným v odstavci 6 i tehdy, jestliže v době kratší než 15 dnů před skončením vazební lhůty podá obžalobu.

(8) Lhůty uvedené v odstavcích 2 a 3 se počítají od doby, kdy došlo k zatčení nebo zadržení obviněného, anebo nepředcházelo-li zatčení nebo zadržení, od doby, kdy došlo na základě rozhodnutí o vazbě k omezení osobní svobody obviněného. Při vrácení věci státnímu zástupci k došetření běží lhůta uvedená v odstavci 2 ode dne, kdy byl spis doručen státnímu zástupci.

(9) Délka trvání vazby, o níž bylo rozhodnuto podle § 275 odst. 3 nebo § 287, se posuzuje samostatně a nezávisle na vazbě v původním řízení.“.

Poznámka pod čarou č. ¹) zní:

V § 72 odst. 1 větě první se za slovo „trvají“ připojují tato slova : „Nebo zda se nezměnily“.

V § 73 odst. 1 písm. a) se slova „vyšetřovateli nebo vyhledávacímu orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovateli“.

V § 73a odst. 1 se slova „obviněný složil peněžitou záruku a soud nebo soudce ji přijme (odstavec 2)“ nahrazují slovy „přijme složenou peněžitou záruku, jejíž výši určil“.

V § 73a odst. 2 se slova „Kčs do 1 000 000 Kčs“ nahrazují slovy „Kč výše“.

V § 73a odst. 3 písm. a) se slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.

V § 73a se vypouští odstavec 5.

§ 74 včetně nadpisu zní:

„§ 74

Stížnost proti rozhodnutí o vazbě

(1) Proti rozhodnutí o vazbě (§ 68, 69, 72, 73, 73a), s výjimkou rozhodnutí o jejím prodloužení (§ 71 odst. 2, 5), je přípustná stížnost.

(2) Odkladný účinek má pouze stížnost státního zástupce proti rozhodnutí o propuštění obviněného z vazby (§ 72, 73, 73a) a stížnost stran proti rozhodnutí o připadnutí peněžité záruky státu (§ 73a). Byl-li však státní zástupce při vyhlášení takového rozhodnutí přítomen, má jeho stížnost odkladný účinek jen tehdy, byla-li podána ihned po vyhlášení rozhodnutí; jde-li o propuštění z vazby po vyhlášení zprošťujícího rozsudku, má stížnost státního zástupce odkladný účinek jen tehdy, podal-li státní zástupce také odvolání proti rozsudku.“.

V § 74a odst. 3 se vypouštějí slova „a 74“ a připojuje se tato věta: „Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.“.

V § 75 se z nadpisu vypouštějí slova „nebo vyhledávacím orgánem“ a ve větě první slova „nebo vyhledávací orgán“.

V § 76 odst. 1 věta první zní: „Osobu podezřelou ze spáchání trestného činu může, je-li dán některý z důvodů vazby (§ 67), vyšetřovatel v naléhavých případech zadržet, i když jí dosud nebylo sděleno obvinění (§ 160 odst. 1).“.

§ 76 odst. 2, 3 a 4 znějí:

„(2) Osobní svobodu osoby, která byla přistižena při trestném činu nebo bezprostředně poté, smí omezit kdokoli, pokud je to nutné ke zjištění její totožnosti, k zamezení útěku nebo k zajištění důkazů. Je však povinen tuto osobu předat ihned vyšetřovateli nebo policejnímu orgánu; příslušníka ozbrojených sil může též předat nejbližšímu útvaru ozbrojených sil nebo správci posádky. Nelze-li takovou osobu ihned předat, je třeba některému z uvedených orgánů omezení osobní svobody bez odkladu oznámit.

(3) Vyšetřovatel, který provedl zadržení, zadrženou osobu vyslechne a o výslechu sepíše protokol, v němž označí místo, čas a bližší okolnosti zadržení a uvede osobní údaje zadržené osoby, jakož i podstatné důvody zadržení.

(4) Vyšetřovatel, který zadržení provedl nebo kterému byla podle odstavce 2 odevzdána osoba přistižená při trestném činu, ji propustí bezodkladně na svobodu v případě, že bude podezření rozptýleno nebo důvody zadržení z jiné příčiny odpadnou. Nepropustí-li zadrženou osobu na svobodu, předá státnímu zástupci protokol o jejím výslechu se záznamem o sdělení obvinění (§ 160) a další důkazní materiál tak, aby státní zástupce popřípadě mohl podat návrh na vzetí do vazby. Návrh musí vyšetřovatel podat bez odkladu, aby osoba zadržená podle tohoto zákona mohla být odevzdána soudu nejpozději do 24 hodin od tohoto zadržení; jinak musí být propuštěna na svobodu.“.

V § 76 odst. 5 se slova „ještě proti ní nebylo vzneseno obvinění (§ 163), ani jí nebylo sděleno obvinění (§ 169),“ nahrazují slovy „jí ještě nebylo sděleno obvinění (§ 160).“.

V § 76 odst. 6 se číslovka „4“ nahrazuje číslovkou „3“.

V § 77 odst. 1 poslední věta zní: „K návrhu připojí dosud získaný důkazní materiál.“.

V § 77 odst. 2 větě první se slova „ji propustit“ nahrazují slovy „rozhodnout o jejím propuštění“ a na konci odstavce se připojuje tato věta: „Překročení doby 24 hodin od doručení návrhu státního zástupce na vzetí do vazby je vždy důvodem rozhodnutí o propuštění obviněného na svobodu.“.

V § 78 odst. 1 větě první se slovo „vyhledávacímu“ nahrazuje slovem „policejnímu“.

V § 78 odst. 3 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.

V § 79 odst. 1 větě první se slovo „vyhledávacího“ nahrazuje slovem „policejního“ a ve větě druhé se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.

V § 79 odst. 3 se slovo „vyhledávacím“ nahrazuje slovem „policejním“.

V § 80 odst. 1 poslední větě se vypouští slovo „soudu“ a na konci odstavce se připojují tyto věta: „Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu. Na prodej se užije přiměřeně předpisu o soudním prodeji zabavených movitých věcí.“.

V § 80 odst. 3 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.

V § 81 odst. 4 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.

Název oddílu čtvrtého zní:

„Oddíl čtvrtý

Domovní a osobní prohlídka,prohlídka jiných prostor a pozemků,vstup do obydlí, jiných prostora pozemků“.

§ 82 odst. 1 a 2 včetně nadpisu znějí:

„§ 82

Důvody domovní prohlídkya osobní prohlídky a prohlídky jinýchprostor a pozemků

(1) Domovní prohlídku lze vykonat, je-li důvodné podezření, že v bytě nebo v jiné prostoře sloužící k bydlení nebo v prostorách k nim náležejících (obydlí) je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.

(2) Z důvodů uvedených v odstavci 1 lze vykonat i prohlídku prostor nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků, pokud nejsou veřejně přístupné.“.

V § 83 odst. 2 se vypouštějí slova „nebo vyhledávací orgán“.

§ 83a včetně nadpisu zní:

„§ 83a

Příkaz k prohlídce jiných prostora pozemků

(1) Nařídit prohlídku jiných prostor nebo pozemku je oprávněn předseda senátu, v přípravném řízení státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán. Vyšetřovatel nebo policejní orgán k tomu potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn. Doručí se uživateli dotčených prostor nebo pozemku, a nebyl-li zastižen při prohlídce, bezprostředně po odpadnutí překážky, která doručení brání.

(2) Prohlídku jiných prostor nebo pozemku provede orgán, který ji nařídil, nebo na jeho příkaz policejní orgán.

(3) Bez příkazu nebo souhlasu uvedeného v odstavci 1 může vyšetřovatel nebo policejní orgán provést prohlídku jiných prostor a pozemků jen tehdy, jestliže příkazu nebo souhlasu nelze předem dosáhnout a věc nesnese odkladu. O tomto úkonu však musí bezprostředně uvědomit orgán, který je k vydání příkazu nebo souhlasu uvedenému v odstavci 1 oprávněn.“.

§ 83b odst. 1 zní:

„(1) Nařídit osobní prohlídku je oprávněn předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo s jeho souhlasem vyšetřovatel nebo policejní orgán.“.

V § 83b odst. 4 větě první se vypouštějí slova „vyhledávací orgán anebo“.

§ 83c včetně nadpisu zní:

„§ 83c

Vstup do obydlí, jiných prostora na pozemek

(1) Vyšetřovatel nebo policejní orgán může vstoupit do obydlí, jiných prostor nebo na pozemek jen tehdy, jestliže věc nesnese odkladu a vstup tam je nezbytný pro ochranu života nebo zdraví osob nebo pro ochranu jiných práv a svobod nebo pro odvrácení závažného ohrožení veřejné bezpečnosti a pořádku.

(2) Stejně tak může na místa uvedená v odstavci 1 vstoupit v případě, že byl vydán příkaz k zatčení nebo příkaz k předvedení nebo příkaz k dodání do výkonu trestu odnětí svobody osoby tam se zdržující.

(3) Po vstupu na místa shora uvedená nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které slouží k odstranění naléhavého nebezpečí nebo k předvedení osoby.“.

§ 84 včetně nadpisu zní:

„§ 84

Předchozí výslech

Vykonat domovní prohlídku nebo osobní prohlídku nebo prohlídku jiných prostor a pozemků lze jen po předchozím výslechu toho, u koho nebo na kom se má takový úkon vykonat, a to jen tehdy, jestliže se výslechem nedosáhlo ani dobrovolného vydání hledané věci nebo odstranění jiného důvodu, který vedl k tomuto úkonu. Předchozího výslechu není třeba, jestliže věc nesnese odkladu a výslech nelze provést okamžitě.“.

Nadpis § 85 zní: „Výkon prohlídek a vstupů do obydlí, jiných prostor a pozemků“.

§ 85 odst. 5 zní:

„(5) Při vstupu do obydlí, jiných prostor a pozemků se užije ustanovení odstavce 1 až 4 přiměřeně. Účast osob uvedených v odstavci 1 při vstupu do obydlí však lze odepřít a osobu uvedenou v odstavci 2 nepřibrat, jestliže by mohlo dojít k ohrožení jejího života nebo zdraví.“.

V § 85a odst. 1 se za slovo „prostor“ vkládají tato slova: „a pozemku“.

Za § 85a se vkládá nový § 85b, který včetně nadpisu zní:

„§ 85b

Provádění důkazu v bytě, obydlí,jiných prostorách a na pozemku

Ustanovení § 83, 83a, 84, 85 a 85a se užije i tehdy, jestliže na místech v těchto ustanoveních uvedených je třeba provést rekonstrukci, rekognici nebo vyšetřovací pokus, z povahy takového úkonu vyplývá, že jej nelze provést jinde a ten, u koho se má takový úkon vykonat, k němu nedal souhlas.“.

§ 86 včetně nadpisu zní:

„§ 86

Zadržení zásilek

(1) Je-li k objasnění skutečností závažných pro trestní řízení nutno zjistit obsah nedoručených telegramů, dopisů nebo jiných zásilek, které pocházejí od obviněného nebo jsou jemu určeny, nařídí předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, aby je pošta nebo podnik provádějící jejich dopravu vydaly jemu a v přípravném řízení buď státnímu zástupci, nebo vyšetřovateli, anebo policejnímu orgánu.

(2) Bez nařízení uvedeného v odstavci 1 může být doprava zásilky pozdržena na příkaz státního zástupce, vyšetřovatele nebo policejního orgánu, pokud věc nesnese odkladu a nařízení nelze předem dosáhnout. Nedojde-li poště nebo podniku provádějícímu dopravu zásilek v takovém případě do tří dnů souhlas soudce podle odstavce 1, nesmí pošta nebo podnik dopravu zásilek dále zdržovat.“.

§ 87 odst. 1 zní:

„(1) Zásilku vydanou podle § 86 odst. 1 smí otevřít jen předseda senátu a v přípravném řízení se souhlasem soudce státní zástupce, vyšetřovatel nebo policejní orgán.“.

§ 88 včetně nadpisu nad ním zní:

„Odposlech a záznam telekomunikačníhoprovozu

§ 88

(1) Je-li vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jim budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení. Použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné.

(2) Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být vydán písemně a odůvodněn. Současně v něm musí být stanovena doba, po kterou bude odposlech a záznam prováděn, a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může soudce prodloužit vždy na dobu dalších šesti měsíců. O vydání příkazu o délce doby provádění odposlechu a záznamu musí být vyrozuměna organizace obstarávající provoz telekomunikační sítě, v jejímž obvodu bude odposlech a záznam prováděn. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí policejní orgán.

(3) Bez příkazu podle odstavce 1 může orgán činný v trestním řízení nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu, nebo jej provést i sám, a to i tehdy, je-li vedeno trestní řízení pro trestný čin neuvedený v odstavci 1, pokud s tím účastník odposlouchávané stanice souhlasí.

(4) Má-li být záznam telekomunikačního provozu užit jako důkaz, je třeba k němu připojit protokol s uvedením údajů o místě, času, způsobu a obsahu provedeného záznamu, jakož i o osobě, která záznam pořídila. Ostatní záznamy je třeba označit, spolehlivě uschovat a v protokolu založeném do spisu poznamenat, kde jsou uloženy. V jiné trestní věci, než je ta, v níž byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu proveden, lze záznam jako důkaz užít tehdy, pokud je současně i v této věci vedeno trestní stíhání pro trestný čin uvedený v odstavci 1 nebo souhlasí-li s tím účastník odposlouchávané stanice.

(5) Pokud při odposlechu a záznamu nebyly zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení, je nutno záznamy předepsaným způsobem zničit.“.

§ 89 odst. 1 zní:

„(1) V trestním stíhání je v nezbytném rozsahu třeba dokazovat zejména:

V § 89 odst. 2 se na konci připojuje tato věta: „Skutečnost, že důkaz nevyžádal orgán činný v trestním řízení, ale předložila jej některá ze stran, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.“.

V § 90 odst. 3 věta první zní: „O předvedení je třeba požádat příslušný policejní orgán.“.

§ 91 odst. 1 zní:

„(1) Před prvním výslechem je třeba zjistit totožnost obviněného, dotázat se jej na jeho rodinné, majetkové a výdělkové poměry a předchozí tresty, objasnit mu podstatu sděleného obvinění a poučit jej o jeho právech. Obsah poučení se poznamená v protokole. Nelze-li totožnost obviněného ihned zjistit, je nutno k protokolu o jeho výslechu připojit takové důkazy, aby tato osoba nemohla být zaměněna s jinou.“.

§ 92 odst. 1 zní:

„(1) Výslech obviněného se koná tak, aby poskytl pokud možno úplný a jasný obraz o skutečnostech důležitých pro trestní řízení. Obviněný nesmí být žádným způsobem donucován k výpovědi nebo k doznání. Při výslechu je nutno šetřit jeho osobnost.“.

V § 99 odst. 2 se za slovo „uloženou“ vkládají tato slova: „nebo uznanou“.

V § 99 odst. 3 se na konci připojuje tato věta: „Rovněž se nevztahuje na svědeckou výpověď o skutečnostech tvořících předmět služebního tajemství.“.

V § 101 odst. 1 větě první se za slovo „výslechu“ vkládají tato slova: „nebo o možnosti postupu podle § 55 odst. 2“.

Za § 101 se vkládá nový § 101a, který zní:

„§ 101a

Neshledá-li vyšetřovatel důvod k sepsání protokolu o výslechu způsobem uvedeným v § 55 odst. 2, ačkoliv se jej svědek domáhá a uvádí konkrétní skutečnosti, které podle něj takový způsob sepsání protokolu odůvodňují, vyšetřovatel věc předloží státnímu zástupci, aby přezkoumal správnost postupu vyšetřovatele. Nehrozí-li nebezpečí z prodlení, odloží výslech svědka do doby, než státní zástupce přijme opatření. V opačném případě svědka vyslechne a do přijetí opatření státního zástupce s protokolem nakládá tak, aby totožnost svědka zůstala utajena.“.

V § 105 odst. 1 větě první se za slova „orgán činný v trestním řízení“ vkládají slova „a v řízení před soudem předseda senátu“ a na konci odstavce se připojuje tato věta: „Státní orgán předloží orgánům činným v trestním řízení odborné vyjádření bez úplaty.“.

V § 106 na konci se tečka nahrazuje středníkem a doplňují se tato slova: „to se vztahuje i na znalce, který podal posudek na základě žádosti některé strany podle § 89 odst. 2.“.

V § 108 odst. 3 se vypouštějí slova „vyhledávací orgán,“.

§ 110 odst. 1 zní:

„(1) Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech, vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může vyšetřovatel nebo státní zástupce a v řízení před soudem předseda senátu rozhodnout o přibrání státního orgánu nebo státního ústavu k podání posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem.“.

V § 110 se připojuje odstavec 3, který zní:

„(3) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost.“.

V § 119 odst. 2 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.

§ 120 odst. 1 písm. d) zní:

V § 120 odst. 2 poslední větě se slova „osobu podléhající pravomoci vojenských soudů“ nahrazují slovy „příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru“.

§ 125 zní:

„§ 125

Pokud rozsudek obsahuje odůvodnění, soud v něm stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Jestliže byly do rozsudku pojaty další výroky, je třeba je rovněž odůvodnit.“.

§ 127 odst. 4 zní:

„(4) Přísedící hlasují před soudci. Přísedící a soudci mladší hlasují před staršími. Předseda senátu hlasuje naposledy.“.

Nadpis § 131 zní: „Oprava vyhotovení a opisu rozsudku“.

V § 131 odst. 1 větě první se za slova „vyhotovení rozsudku“ vkládají tato slova: „a jeho opisech“.

§ 132 se vypouští.

§ 134 odst. 1 písm. d) zní:

V § 134 se připojuje odstavec 3, který zní:

„(3) Ve vykonávacím řízení může soud prvního stupně vyhotovit zjednodušené usnesení, jestliže se po jeho vyhlášení ve veřejném zasedání obviněný nebo jiná oprávněná osoba a státní zástupce vzdali práva stížnosti. Zjednodušené usnesení neobsahuje odůvodnění.“.

V § 141 odst. 2 větě první se slovo „vyhledávacího“ nahrazuje slovem „policejního“.

§ 146 odst. 1 zní:

„(1) Orgán, proti jehož usnesení stížnost směřuje, může jí sám vyhovět, nedotkne-li se změna původního usnesení práv jiné strany trestního řízení. Jde-li o usnesení vyšetřovatele nebo policejního orgánu, které bylo vydáno s předchozím souhlasem státního zástupce nebo na jeho pokyn, může vyšetřovatel nebo policejní orgán sám stížnosti vyhovět jen s předchozím souhlasem státního zástupce.“.

V § 146 odst. 2 písm. a) se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“ a v písmenu c) se vypouštějí slova „předseda senátu vojenského obvodového soudu nadřízenému vyššímu vojenskému soudu“ a slova „nebo vyššího vojenského soudu“.

V § 151 odst. 2 se slova „advokátního tarifu“ nahrazují slovy „zvláštního předpisu²)“.

Poznámka č. ²) pod čarou zní:

Nadpis části druhé zní: „VYŠETŘOVÁNÍ TRESTNÝCH ČINŮ“.

Dosavadní ustanovení § 157 se označuje jako odstavec 1, slovo „vyhledávací“ se nahrazuje slovem „policejní“ a připojuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Státní zástupce je oprávněn uložit vyšetřovateli a policejnímu orgánu provedení takových úkonů, které jsou tyto orgány oprávněny provést a jichž je třeba k objasnění věci nebo ke zjištění pachatele. Stejná oprávnění má i vyšetřovatel ve vztahu k policejnímu orgánu.“.

V § 158 odst. 1 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“ a slova „a nejpozději do jednoho měsíce od oznámení“ se nahrazují slovy „a pokud o to oznamovatel požádá, do jednoho měsíce od oznámení jej“.

§ 158 odst. 2 zní:

„(2) Vyšetřovatel a policejní orgán jsou povinni učinit všechna potřebná opatření k odhalení trestných činů a zjištění jejich pachatelů; jsou povinni činit též nezbytná opatření k předcházení trestné činnosti.“.

§ 158 odst. 3 zní:

„(3) K prověření oznámení o skutečnostech nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a ostatních podnětů k trestnímu stíhání opatřují vyšetřovatel a policejní orgán potřebné podklady a nezbytná vysvětlení a zjišťují a zajišťují stopy trestného činu; vyšetřovatel provádí úkony podle tohoto ustanovení u trestných činů, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje tři roky. Právní posouzení trestného činu vyšetřovatelem je pro policejní orgán závazné.“.

V § 158 se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:

„(4) O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Tento záznam slouží státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Záznam nelze v řízení před soudem použít jako důkaz. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam předestřen.“.

Dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 5.

V § 159 odst. 1, 2 a 3 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.

§ 159 odst. 4 zní:

„(4) Vyšetřovatel nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§ 160). Pominou-li důvody odložení, trestní stíhání zahájí.“.

V § 159 se připojuje nový odstavec 5, který zní:

„(5) Usnesení o odložení věci musí být doručeno poškozenému, pokud je znám, který proti němu může podat stížnost. Usnesení o odložení věci podle odstavců 2 až 4 musí být doručeno do 48 hodin státnímu zástupci. Oznamovatel se o odložení věci vyrozumí, pokud o to podle § 158 odst. 1 požádal.“.

§ 160 zní:

„§ 160

(1) Nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že byl spáchán trestný čin, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, zahájí vyšetřovatel neprodleně trestní stíhání, pokud není důvod k postupu podle § 159 odst. 2 a 3. Trestní stíhání zahajuje tím, že této osobě nejpozději na počátku prvního výslechu sdělí, že ji stíhá jako obviněného, a učiní o tom záznam. Záznam musí obsahovat popis skutku tak, aby nemohl být zaměněn s jiným, zákonné označení trestného činu, který je v tomto skutku spatřován, a důvody, pro něž je obviněný stíhán. Opis záznamu vyšetřovatel doručí obviněnému a do 48 hodin jej zašle státnímu zástupci a obhájci.

(2) Nelze-li zahájit trestní stíhání podle odstavce 1 proto, že osoba, která může být obviněna, není ještě známa nebo jí dosud nebylo možné sdělit obvinění, může vyšetřovatel nebo policejní orgán provádět způsobem uvedeným v hlavě čtvrté a páté jen neodkladné nebo neopakovatelné úkony. Opis protokolu o těchto úkonech zašle do 48 hodin státnímu zástupci. Tento postup nezbavuje policejní orgán povinnosti neprodleně předat věc vyšetřovateli, je-li důvod sdělit určité osobě obvinění, a vyšetřovatele povinnosti sdělit osobě, která má být stíhána, obvinění v souladu s odstavcem 1.

(3) Vyšetřovatel nebo policejní orgán provede potřebné neodkladné nebo neopakovatelné úkony a vyšetřovatel zahájí trestní stíhání, pokud nelze dosáhnout, aby tyto úkony provedl příslušný orgán, a nejpozději do tří dnů od jejich provedení předá věc tomuto orgánu, který pokračuje v řízení.

(4) Neodkladným úkonem podle odstavců 2 a 3 je takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Neopakovatelným úkonem podle odstavců 2 a 3 je takový úkon, který nebude možno před soudem provést.

(5) Vyjde-li během vyšetřování najevo, že se obviněný dopustil dalšího skutku, který není uveden v záznamu o sdělení obvinění, postupuje se ohledně tohoto skutku způsobem uvedeným v odstavci 1.

(6) Vyjde-li během vyšetřování najevo,a že skutek, pro který bylo sděleno obvinění, je jiným trestným činem, než jak byl v záznamu o sdělení obvinění právně posouzen, upozorní na to vyšetřovatel obviněného a učiní o tom záznam do protokolu.“.

§ 161 včetně nadpisu zní:

„§ 161

Vyšetřovací orgány

(1) Vyšetřování konají vyšetřovatelé policie.

(2) Vyšetřování může konat i kapitán lodi při dálkových plavbách o trestných činech spáchaných na této lodi.“.

§ 163 včetně nadpisu nad ním se vypouští.

§ 163a odst. 1 zní:

„(1) Trestní stíhání pro trestné činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle § 197a, pomluvy podle § 206, neposkytnutí pomoci podle § 207 a 208, poškozování cizích práv podle § 209, ublížení na zdraví podle § 221, 223 a 224, ohrožování pohlavní nemocí podle § 226, omezování osobní svobody podle § 231 odst. 1, vydírání podle § 235 odst. 1, porušování domovní svobody podle § 238 odst. 1, krádeže podle § 247, zpronevěry podle § 248, neoprávněného užívání cizí věci podle § 249, podvodu podle § 250, podílnictví podle § 251 a 252, lichvy podle § 253, zatajení věci podle § 254, porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255, poškozování věřitele podle § 256 a poškozování cizí věci podle § 257 trestního zákona, proti tomu, kdo je ve vztahu k poškozenému osobou, vůči níž by měl poškozený jako svědek právo odepřít výpověď (§ 100 odst. 2), a trestní stíhání pro trestný čin znásilnění podle § 241 odst. 1 proti tomu, kdo je nebo v době spáchání činu byl ve vztahu k poškozenému manželem nebo druhem, jakož i pro trestný čin opilství podle § 201a trestního zákona, pokud jinak vykazuje znaky skutkové podstaty některého z těchto trestných činů, lze zahájit a v již zahájeném trestním stíhání pokračovat pouze se souhlasem poškozeného. Je-li poškozených jedním skutkem několik, postačí souhlas byť jen jednoho z nich.“.

V § 163a odst. 3 větě první se slovo „vyhledávacímu“ nahrazuje slovem „policejnímu“.

§ 164 včetně nadpisu zní:

„§ 164

Postup při vyšetřování

(1) Vyšetřovatel koná vyšetřování zpravidla osobně. Úkony, které byly provedeny před sdělením obvinění, a úkony provedené na pokyn vyšetřovatele policejními orgány i po něm nemusí vyšetřovatel opakovat, byly-li provedeny způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona. Ustanovení § 158 odst. 3 a 4 se při provádění vyšetřovacích úkonů užije obdobně.

(2) Vyšetřovatel postupuje při vyšetřování z vlastní iniciativy tak, aby byly co nejrychleji v potřebném rozsahu objasněny všechny skutečnosti důležité pro posouzení případu, včetně osoby pachatele a následku trestného činu (§ 89 odst. 1).

(3) Důkazy opatřuje vyšetřovatel bez ohledu na to, zda svědčí ve prospěch či neprospěch obviněného. Obviněný nesmí být žádným způsobem k výpovědi nebo doznání donucován. Obhajoba obviněného a jím navrhované důkazy, pokud nejsou zcela bezvýznamné, musí být pečlivě přezkoumány.

(4) Vyšetřovatel může umožnit obviněnému zúčastnit se vyšetřovacích úkonů a klást otázky vyslýchaným svědkům.

(5) Kromě případů, kdy je podle tohoto zákona třeba souhlasu státního zástupce, činí vyšetřovatel všechna rozhodnutí o postupu vyšetřování a o provádění vyšetřovacích úkonů samostatně a je plně odpovědný za jejich zákonné a včasné provedení. Odepřít splnění pokynu státního zástupce může vyšetřovatel jen tehdy, má-li za to, že pokyn není v souladu se zákonem; trvá-li státní zástupce na svém pokynu, předloží věc státnímu zástupci bezprostředně vyššího stupně, který pokyn buď zruší, nebo věc přikáže jinému vyšetřovateli.“.

V § 165 odst. 1 větě první se slovo „vznesení“ nahrazuje slovem „sdělení“.

V § 165 odst. 2 se slova „by se jednalo o úkon neodkladný“ nahrazují slovy „nelze provedení úkonu odložit a vyrozumění obhájce nelze zajistit“.

§ 166 včetně nadpisu zní:

„§ 166

Skončení vyšetřování

(1) Uzná-li vyšetřovatel vyšetřování za skončené a jeho výsledky za postačující k podání obžaloby, umožní obviněnému a obhájci v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Na tuto možnost upozorní obviněného a jeho obhájce nejméně tři dny předem. Uvedenou lhůtu lze se souhlasem obviněného a obhájce zkrátit. Nepovažuje-li vyšetřovatel navrhované doplnění za nutné, odmítne je. O těchto úkonech učiní vyšetřovatel záznam ve spise a o odmítnutí návrhů na doplnění vyšetřování vyrozumí obviněného nebo obhájce.

(2) Nevyužijí-li obviněný nebo obhájce možnosti prostudovat spisy, ačkoliv na ni byli řádně upozorněni, učiní o tom vyšetřovatel záznam do spisu a postupuje dále, jako by k tomuto úkonu došlo.

(3) Po skončení vyšetřování předloží vyšetřovatel státnímu zástupci spis s návrhem na podání obžaloby se seznamem navrhovaných důkazů a zdůvodněním, proč nevyhověl návrhům na provedení důkazů dalších, nebo učiní některé rozhodnutí podle § 171 až 173.“.

Oddíl třetí hlavy desáté části druhé (§ 168 až 170) se vypouští.

V § 171 odst. 1 se vypouštějí slova „a ve vyhledávání prokurátor“.

V § 172 odst. 1 a 2 se vypouštějí slova „a ve vyhledávání prokurátor“.

V § 172 se připojuje nový odstavec 4, který zní:

„(4) V trestním stíhání, které bylo zastaveno z některého důvodu uvedeného v odstavci 2, se pokračuje, prohlásí-li obviněný do tří dnů od doby, kdy mu bylo usnesení o zastavení trestního stíhání oznámeno, že na projednání věci trvá. O tom je třeba obviněného poučit.“.

V § 173 odst. 1 se vypouštějí slova „nebo vyhledávací orgán“, v písmenu d) se čárka za slovem „vyhoštěn“ nahrazuje tečkou, slovo „nebo“ a písmeno e) se vypouští.

§ 174 odst. 2 zní:

„(2) Při výkonu tohoto dozoru je státní zástupce oprávněn:

V § 175 se v dosavadním odstavci 1 písm. a) vypouštějí slova „a ve vyhledávání postoupit věc a zastavit trestní stíhání“, vypouští se odstavec 2 a zrušuje se číslování odstavců.

V § 176 odst. 1 se vypouštějí slova „nebo vyhledávání“.

V § 176 odst. 2 větě první se slova „obvinění vzneseno (§ 163) nebo sděleno (§ 169)“ nahrazují slovy „sděleno obvinění (§ 160)“ a v poslední větě se vypouštějí slova „nebo vyhledávací orgán“ a slova „či vyhledávání“.

V § 177 písm. b) větě za středníkem se slova „osobu podléhající pravomoci vojenských soudů“ nahrazují slovy „příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru“, písmeno d) zní:

Písmeno e) se vypouští.

§ 181 odst. 2 zní:

„(2) Po podání obžaloby soud, nevyčkávaje dalších návrhů, postupuje tak, aby řízení směřovalo k vyřízení věci, včetně výkonu soudního rozhodnutí.“.

§ 182 zní:

„§ 182

Státní zástupce může vzít obžalobu zpět až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě; po zahájení hlavního líčení tak může učinit jen tehdy, pokud obžalovaný netrvá na jeho pokračování. Zpětvzetím obžaloby se věc vrací do přípravného řízení.“.

§ 184 zní:

„§ 184

Soud je povinen při projednávání věci zaměřit se také na objasnění příčin, které vedly k trestné činnosti nebo umožnily její spáchání.“.

V § 186 písm. c) se na konci připojují tato slova: „anebo okolnosti odůvodňující podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307,“ a písmeno f) zní:

V § 187 odst. 1 se na konci připojuje tato věta: „Považuje-li to předseda senátu pro rozhodnutí soudu za potřebné, nařídí o předběžném projednání obžaloby veřejné zasedání.“

§ 188 odst. 1 písm. e) a f) znějí:

V § 190 odst. 1 se čárka za slovem „objasnit“ nahrazuje tečkou a slova „zejména z hlediska možné nové obhajoby.“ se vypouštějí.

V § 191 se vypouští odstavec 3.

V § 196 odst. 1 větě první za středníkem se slova „byla-li trestným činem poškozena organizace, dá opis obžaloby doručit i jí“ nahrazují slovy „opis obžaloby dá doručit poškozenému, pokud jsou jeho pobyt nebo sídlo známé“.

V § 197 odst. 1 se slovo „soudu“ nahrazuje slovem „senátu“.

§ 200 odst. 1 zní:

„(1) Při hlavním líčení může být veřejnost vyloučena, jestliže by veřejné projednání věci ohrozilo tajemství chráněné zvláštním zákonem, mravnost nebo nerušený průběh jednání, anebo bezpečnost nebo jiný důležitý zájem svědků; k témuž účelu může předseda senátu učinit i jiná přiměřená opatření. Veřejnost lze vyloučit také jen pro část hlavního líčení.“.

V § 201 odst. 2 poslední větě se slova „státního, hospodářského nebo služebního tajemství“ nahrazují slovy „tajemství chráněného zvláštním zákonem, případně bezpečnosti nebo jiného důležitého zájmu svědků“.

V § 202 odst. 2 písm. b) se slova „byla dodržena ustanovení o vznesení (§ 163) nebo sdělení obvinění (§ 169) a o seznámení obviněného s výsledky vyšetřování (§ 166) nebo vyhledávání (§ 169)“ nahrazují slovy „bylo dodrženo ustanovení o sdělení obvinění (§ 160) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§ 166 odst. 1)“.

V § 202 se za odstavec 3 připojuje nový odstavec 4, který zní:

„(4) Ustanovení první věty odstavce 3 se neužije, pokud obžalovaný požádá, aby hlavní líčení bylo konáno v jeho nepřítomnosti.“.

V § 207 odst. 2 větě první se na konci připojují tato slova: „a byl-li výslech proveden pro sdělení obvinění způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona“.

§ 209 zní:

„§ 209

Předseda senátu dbá o to, aby svědek ještě nevyslechnutý nebyl přítomen při výslechu obžalovaného a jiných svědků. Je-li obava, že svědek v přítomnosti obžalovaného nevypoví pravdu, případně jde-li o výslech svědka, jemuž nebo osobě jemu blízké z podaného svědectví hrozí újma na zdraví, smrt nebo jiné vážné nebezpečí, anebo o svědka, jehož totožnost musí zůstat ze závažných důvodů utajena, předseda senátu učiní opatření vhodné k zajištění bezpečnosti nebo utajení totožnosti svědka, případně vykáže obžalovaného po dobu výslechu takového svědka z jednací síně. Po návratu do jednací síně však musí být obžalovaný seznámen s obsahem výpovědi svědka, může se k ní vyjádřit, a aniž by se se svědkem setkal, může mu prostřednictvím předsedy senátu klást i otázky.“.

§ 211 zní:

„§ 211

(1) Místo výslechu svědka lze v hlavním líčení číst protokol o jeho výpovědi, jestliže soud nepokládá osobní výslech za nutný a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí.

(2) Protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a taková osoba

(3) Protokol o výpovědi svědka, který v hlavním líčení využil svého práva odepřít výpověď podle § 100, je možno číst jen za předpokladu, že svědek byl před tímto výslechem o svém právu odepřít výpověď řádně poučen a výslovně prohlásil, že tohoto práva nevyužívá, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovením tohoto zákona a obviněný nebo obhájce měl možnost se tohoto výslechu zúčastnit.

(4) Místo výslechu znalce lze číst protokol o jeho výpovědi nebo jeho písemný posudek, jestliže znalec byl před podáním posudku poučen podle § 106, nejsou pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku a státní zástupce i obžalovaný s tím souhlasí.“.

§ 212 se vypouští.

§ 213 odst. 1 zní:

„(1) Posudky, zprávy státních a jiných orgánů a další listiny, jimiž se provádí důkaz, se při hlavním líčení přečtou a umožní se do nich nahlédnout stranám, a pokud je to třeba i svědkům a znalcům.“.

V § 215 se vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Státní zástupce, obžalovaný a jeho obhájce mohou žádat, aby jim bylo umožněno provést výslech svědka. Předseda senátu jim vyhoví zejména tehdy, jestliže svědek byl předvolán na jejich návrh.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

V § 219 odst. 2 větě druhé se vypouštějí slova “, jestliže od odročení hlavního líčení uplynula delší doba“.

V § 220 se vypouští odstavec 3; dosavadní odstavec 4 se označuje jako odstavec 3.

§ 227 zní:

„§ 227

Jestliže trestní stíhání bylo zastaveno v důsledku udělení milosti, amnestie, promlčení nebo proto, že souhlas poškozeného s trestním stíháním nebyl dán nebo byl vzat zpět, anebo z některého z důvodů uvedených v § 172 odst. 2 a v řízení se pokračovalo jen proto, že obžalovaný na projednání věci trval (§ 11 odst. 2, § 172 odst. 4), soud, neshledá-li žádný jiný důvod ke zproštění obžalovaného, vysloví sice vinu, trest však neuloží.“.

§ 241 se vypouští.

V § 242 se vypouští odstavec 2; dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.

V § 243 se vypouští odstavec 2 a zrušuje se číslování odstavců.

§ 259 odst. 3 a 4 znějí:

„(3) Rozhodnout sám rozsudkem ve věci může odvolací soud, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě důkazy provedenými před odvolacím soudem doplněn. V neprospěch obžalovaného může odvolací soud změnit napadený rozsudek jen na podkladě odvolání státního zástupce, jež bylo podáno v neprospěch obžalovaného; ve výroku o náhradě škody tak může učinit též na podkladě odvolání poškozeného, který uplatnil nárok na náhradu škody.

(4) Odvolací soud nemůže sám

V § 260 poslední větě se za slova „§ 191“ vkládají tato slova „a § 264 odst. 2“.

§ 263 odst. 2 zní:

„(2) Účast státního zástupce při veřejném zasedání je povinná.“.

V § 264 odst. 2 se slova „být obžalovanému v novém řízení uložen přísnější trest, než jaký mu byl uložen zrušeným rozsudkem“ nahrazují slovy „v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch“.

§ 266 odst. 1 zní:

„(1) Proti pravomocnému rozhodnutí soudu, státního zástupce nebo vyšetřovatele, jímž byl porušen zákon nebo které bylo učiněno na podkladě vadného postupu řízení, může ministr spravedlnosti podat podle povahy věci u vrchního soudu nebo nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona.“.

V § 266 odst. 6 se slova „Generální prokurátor nebo ministr“ nahrazují slovem „Ministr“.

V § 266a odst. 1 větě první se vypouštějí slova „vojenského obvodového soudu nebo vyššího vojenského soudu“ a slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ se nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.

V § 272 se vypouštějí slova „generální prokurátor nebo“.

V § 273 věta první zní: „Jestliže nejvyšší soud vyslovil, že zákon byl porušen v neprospěch obviněného, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch.“.

V § 274 se tečka na konci nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „rozhodnutí podle § 268 odst. 1 může učinit též v neveřejném zasedání.“.

V § 275 odst. 4 věta první zní: „Ministr spravedlnosti může odložit nebo přerušit výkon rozhodnutí, proti němuž podal stížnost pro porušení zákona, až do rozhodnutí o této stížnosti.“.

V § 276 poslední větě se vypouštějí slova „generální prokurátor nebo“.

V § 277 poslední větě se vypouštějí slova „a vyhledávací“.

V § 278 odst. 3 se slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.

V § 278 odst. 4 se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.

V § 281 odst. 1 se slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.

V § 288 odst. 1 se slova „vyšetřovatele nebo vyhledávacího orgánu“ nahrazují slovy „nebo vyšetřovatele“.

V § 291 se slovo „vznesení“ nahrazuje slovem „sdělení“.

§ 301 odst. 3 zní:

„(3) Ustanovení tohoto oddílu o účasti orgánu pověřeného péčí o mládež se neužije ve vykonávacím řízení, jestliže se úkon provádí po dovršení devatenáctého roku mladistvého.“.

§ 303 zní:

„§ 303

V řízení proti uprchlému se trestní stíhání zahajuje doručením sdělení obhájci, že obviněný je stíhán.“.

Oddíl třetí v hlavě devatenácté části druhé včetně nadpisu zní:

„Oddíl třetí

Podmíněné zastavení trestního stíhání

Podmíněné zastavení trestního stíhání

§ 307

(1) V řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let, může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže

a vzhledem k osobě pachatele, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.

(2) V rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání se stanoví zkušební doba na šest měsíců až dva roky. Zkušební doba počíná právní mocí tohoto rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání.

(3) Obviněnému, který uzavřel s poškozeným dohodu o způsobu náhrady škody, se v rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání uloží, aby škodu v průběhu zkušební doby nahradil.

(4) Obviněnému lze též uložit, aby ve zkušební době dodržoval přiměřená omezení směřující k tomu, aby vedl řádný život.

(5) Proti rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání může obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Rozhodne-li o podmíněném zastavení trestního stíhání soud, má toto právo též státní zástupce.

§ 308

(1) Jestliže obviněný v průběhu zkušební doby vedl řádný život, splnil povinnosti nahradit způsobenou škodu a vyhověl i dalším uloženým omezením, rozhodne orgán, jenž trestní stíhání v prvním stupni podmíněně zastavil, že se osvědčil. Jinak rozhodne, a to případně i během zkušební doby, že se v trestním stíhání pokračuje.

(2) Jestliže do jednoho roku od uplynutí zkušební doby nebylo učiněno rozhodnutí podle odstavce 1, aniž na tom měl obviněný vinu, má se za to, že se osvědčil.

(3) Právní moci rozhodnutí o tom, že obviněný se osvědčil, nebo uplynutím lhůty uvedené v odstavci 2 nastávají účinky zastavení trestního stíhání [§ 11 odst. 1 písm. f)].

(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 mohou obviněný a poškozený podat stížnost, jež má odkladný účinek. Učiní-li takové rozhodnutí soud, má toto právo též státní zástupce.“.

V § 314a odst. 1 se slova „dvě léta“ nahrazují slovy „pět let“.

§ 314a odst. 2 zní:

„(2) Ustanovení odstavce 1 se však neužije, jestliže má být uložen souhrnný trest a dřívější trest byl uložen v řízení před senátem.“.

V § 314c odst. 1 písm. c) se slovo „vyhledáváním“ nahrazuje slovy „v přípravném řízení“.

V § 314d odst. 2 se za slovo „odvolání“ vkládají slova „nebo prohlášení o tom, že se vzdávají odvolání, učinili ve lhůtě, kterou jim samosoudce stanovil“; vypouští se středník a slova „uloží-li však nepodmíněný trest odnětí svobody, vyhotoví vždy rozsudek s odůvodněním“.

Za § 314d se vkládají nové § 314e až 314g, které znějí:

„Trestní příkaz

§ 314e

(1) Samosoudce může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy.

(2) Trestním příkazem lze uložit

(3) Náhradní trest odnětí svobody za peněžitý trest nesmí ani s uloženým trestem odnětí svobody přesahovat jeden rok.

(4) Trestní řízení nelze vydat

(5) Trestní příkaz má povahu odsuzujícího rozsudku. Účinky spojené s vyhlášením rozsudku nastávají doručením trestního příkazu obviněnému.

§ 314f

(1) Trestní příkaz obsahuje

(2) Trestní příkaz se doručuje obviněnému, státnímu zástupci a poškozenému, který uplatnil nárok na náhradu škody. Obviněnému se doručuje do vlastních rukou (§ 63 odst. 1 a 3). Má-li obviněný obhájce, doručí se trestní příkaz též jemu.

§ 314g

(1) Obviněný, osoby, které jsou oprávněny podat v jeho prospěch odvolání, a státní zástupce mohou podat proti trestnímu příkazu odpor. Odpor se podává u soudu, který trestní příkaz vydal, a to do osmi dnů od jeho doručení. Osobám, které mohou podat odvolání ve prospěch obviněného, s výjimkou státního zástupce, končí lhůta týmž dnem jako obviněnému. Jestliže se trestní příkaz doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno později. Na navrácení lhůty se obdobně užije ustanovení § 61.

(2) Byl-li podán proti trestnímu příkazu oprávněnou osobou ve lhůtě odpor, trestní příkaz se tím ruší a samosoudce nařídí ve věci hlavní líčení; při projednání věci v hlavním líčení není samosoudce vázán právní kvalifikací ani druhem a výměrou trestu obsaženými v trestním příkazu. Jinak se trestní příkaz stane pravomocným a vykonatelným.

(3) Je-li obviněný stíhán pro trestný čin uvedený v § 163a, může poškozený vzít souhlas s trestním stíháním zpět až do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím souhlasu se trestní příkaz ruší a samosoudce trestní stíhání zastaví.

(4) Byl-li vydán trestní příkaz, může státní zástupce vzít obžalobu zpět do doby, než je trestní příkaz doručen některé z osob uvedených v odstavci 1. Zpětvzetím obžaloby se trestní příkaz ruší a věc se tím vrací do přípravného řízení.“.

V § 321 odst. 1 větě první se slova „nápravně výchovnému ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.

V § 321 odst. 3 se na konci připojuje tato věta: „Je-li místo pobytu odsouzeného známo, lze použít k jeho dodání do výkonu trestu ustanovení § 83c odst. 2.“.

zrušen

V § 331 odst. 1 větě první se slova „nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.

V § 331 odst. 2 větě druhé se slova „nápravně výchovného ústavu“ nahrazují slovem „věznice“.

V § 331 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) Navrhne-li podmíněné propuštění ředitel věznice, v níž odsouzený vykonává trest, nebo se k takovému návrhu připojí, může rozhodnutí o tom, že odsouzený se podmíněně propouští, učinit se souhlasem státního zástupce též předseda senátu.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

V § 333 odst. 2 se tečka na konci nahrazuje středníkem a připojují se tato slova: „to neplatí, postupuje-li soud podle § 331 odst. 3.“..

§ 333 odst. 3 zní:

„(3) Proti rozhodnutí podle § 331 odst. 3 je přípustná stížnost proti výroku o stanovení délky zkušební doby. Proti ostatním rozhodnutím podle § 331 a 332 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.

V § 334 odst. 3 větě první se slova „nápravně výchovný ústav“ nahrazují slovem „věznice“.

§ 358 se vypouští.

§ 360 včetně nadpisu zní:

„§ 360

Výkon vazby

Podmínky výkonu vazby stanoví zvláštní zákon.“.

V § 361 odst. 1 větě první se slovo „vyhledávací“ nahrazuje slovem „policejní“.

§ 364 zní:

„§ 364

(1) O zahlazení odsouzení rozhoduje předseda senátu okresního soudu, v jehož obvodu odsouzený v době podání návrhu má nebo naposledy měl bydliště.

(2) O zahlazení odsouzení mladistvého rozhodne soud, který rozhodoval ve věci v prvním stupni.

(3) Proti rozhodnutí o zahlazení odsouzení je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.

V § 366 odst. 2 se vypouštějí slova „generální prokurátor nebo“.

§ 367 včetně nadpisu zní:

„§ 367

Řízení o udělení milosti

V případech uvedených v § 366 odst. 2 koná řízení a bezdůvodnou žádost zamítá ministr spravedlnosti. Může též nařídit, aby

V § 380 odst. 1 se slova „předloží věc“ nahrazují slovy „po právní moci rozhodnutí věc předloží“.

V § 380 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

§ 389 odst. 1 a 2 znějí:

„(1) Rozhodnutí o tom, že se nevykoná trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, učiní soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.

(2) Rozhodnutí o tom, že se poměrně zkrátí úhrnný nebo souhrnný trest uložený za čin, který v důsledku změny trestního zákona již není trestným činem, a jiný sbíhající se trestný čin, učiní ve veřejném zasedání soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni.“.

§ 391a zní:

„§ 391a

Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou vydalo jednací řád pro okresní a krajské soudy.“.

§ 391b zní:

„§ 391b

Ministerstvo financí se zmocňuje, aby v dohodě s ministerstvem spravedlnosti vyhláškou upravilo postup příslušných orgánů při zabezpečování a správě zajištěného majetku.“.

V ustanoveních trestního řádu nedotčených změnami a doplňky uvedenými v čl. I tohoto zákona se slova „prokurátor“ nahrazují slovy „státní zástupce“, slova „Generální prokuratura“ se nahrazují slovy „Nejvyšší státní zastupitelství“ a slova „generální prokurátor“ se nahrazují slovy „nejvyšší státní zástupce“.

K řízení, které ke dni účinnosti tohoto zákona konal vyhledávací orgán, je příslušný vyšetřovatel; nemusí opakovat úkony vyhledávacího orgánu, pokud byly provedeny způsobem stanoveným dosavadními předpisy.

Pokud zákon v ustanoveních o mimořádných opravných prostředcích v trestním řízení hovoří o státním zástupci nebo vyšetřovateli a o rozhodnutí státního zástupce nebo vyšetřovatele, rozumí se tím i prokurátor nebo vyhledávací orgán a rozhodnutí prokurátora nebo vyhledávacího orgánu podle dosavadních předpisů.

Rozhodnutím okresního nebo krajského soudu podle § 266a se rozumí též rozhodnutí vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu podle dosavadních předpisů.

Stížnost pro porušení zákona podaná generálním prokurátorem, o níž ke dni účinnosti tohoto zákona nebylo rozhodnuto, se považuje za stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti.

Ministr spravedlnosti může do tří let od účinnosti tohoto zákona pověřit státní zastupitelství vyřizováním podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízení.

Okresní nebo krajský soud, který převzal neskončenou věc vojenského obvodového nebo vyššího vojenského soudu, může pokračovat v odročeném hlavním líčení, pokud se nezměnilo sestavení senátu nebo není dán jiný důvod, pro který je jinak třeba hlavní líčení opakovat znovu (§ 219 odst. 2).

V trestních věcech krajského soudu jako soudu prvního stupně se v hlavním líčení započatém před účinností tohoto zákona pokračuje v pětičlenném senátu složeném podle dosavadních předpisů; to neplatí, jestliže se za účinnosti tohoto zákona hlavní líčení provádí znovu.

Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou upravilo postup státního zastupitelství při vyřizování podnětů k podání stížnosti pro porušení zákona v trestním řízení.

Ministerstvo spravedlnosti se zmocňuje, aby vyhláškou stanovilo, ve kterých případech přísluší odměna za vyhovění dožádání orgánů činných v trestním řízení, a určilo její výši.