Čekejte, prosím...
Uložit word Uložit pdf Poslat odkaz
A A A

Hledaný výraz nenalezen

Hledaný § nenalezen
597/2006 Sb. znění účinné od 15. 3. 2011 do 31. 8. 2012
změněnos účinností odpoznámka

nařízením č. 42/2011 Sb.

15.3.2011

597

 

NAŘÍZENÍ VLÁDY

ze dne 12. prosince 2006

o sledování a vyhodnocování kvality ovzduší

 

Vláda nařizuje podle § 55 odst. 1 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší a o změně některých dalších zákonů (zákon o ochraně ovzduší), ve znění zákona č. 92/2004 Sb., zákona č. 180/2005 Sb., zákona č. 385/2005 Sb. a zákona č. 212/2006 Sb., k provedení § 6 odst. 9 zákona:

§ 1

Předmět úpravy

Toto nařízení1 zapracovává příslušné předpisy Evropské unie2 a upravuje způsob sledování a vyhodnocování kvality ovzduší, imisní limity, přípustné četnosti jejich překročení a meze tolerance, cílové imisní limity a dlouhodobé imisní cíle pro vybrané znečišťující látky.

§ 2

Sledování kvality ovzduší

(1)

Sledování kvality ovzduší se provádí pro znečišťující látky uvedené v příloze č. 1 k tomuto nařízení.

(2)

Sledování kvality ovzduší se provádí

a)

měřením úrovně znečištění ovzduší na určených místech, a to kontinuálně nebo jednorázovým odběrem vzorků v souladu s požadovanými cíli kvality údajů uvedenými v příloze č. 2 k tomuto nařízení (dále jen „stacionární měření“),

b)

měřením úrovně znečištění ovzduší, které ve srovnání se stacionárním měřením splňuje méně přísné požadavky na kvalitu údajů uvedené v příloze č. 2 k tomuto nařízení (dále jen „orientační měření“), nebo

c)

výpočtem úrovně znečištění ovzduší (dále jen „modelování“).

(3)

Sledování kvality ovzduší se provádí

a)

stacionárním měřením ve všech aglomeracích, v zónách, kde úroveň znečištění ovzduší dosahuje nebo přesahuje horní mez pro posuzování vybraných znečišťujících látek a kde, v případě troposférického ozonu, úroveň znečištění ovzduší překračuje během posledních pěti let úroveň znečištění ovzduší, pod níž lze na základě současného stavu vědeckého poznání vyloučit přímý škodlivý vliv na zdraví lidí nebo zvířat nebo na životní prostředí (dále jen „dlouhodobý imisní cíl“),

b)

kombinací stacionárního měření, orientačního měření a modelování v zónách, kde je úroveň znečištění ovzduší nižší než horní mez pro posuzování,

c)

modelováním v zónách, kde úroveň znečištění ovzduší nepřesahuje dolní mez pro posuzování.

(4)

Ministerstvo životního prostředí (dále jen „ministerstvo“) nebo jím zřízená právnická osoba hodnotí minimálně jednou za 5 let postupem uvedeným v příloze č. 3 k tomuto nařízení všechny zóny a aglomerace podle toho, zda úrovně znečištění ovzduší jednotlivými znečišťujícími látkami na jejich území překračují horní nebo dolní meze pro posuzování.

(5)

Stacionární měření prováděné ministerstvem nebo jím zřízenou právnickou osobou je doplňováno dalšími stacionárními měřeními prováděnými autorizovanými osobami. Body vzorkování pro stacionární měření se umisťují v souladu se zásadami uvedenými v příloze č. 4 k tomuto nařízení. Minimální počty bodů vzorkování pro stacionární měření jsou uvedeny v příloze č. 5 k tomuto nařízení.

(6)

Referenční metody sledování kvality ovzduší jsou uvedeny v příloze č. 6 k tomuto nařízení.

§ 3

Vyhodnocování kvality ovzduší

(1)

Vyhodnocování kvality ovzduší se provádí na základě výsledků sledování kvality ovzduší pro znečišťující látky, které mají stanovený imisní limit nebo úroveň znečištění ovzduší stanovenou za účelem odstranění, zabránění nebo omezení škodlivých účinků na zdraví lidí a na životní prostředí celkově, které je třeba dosáhnout, pokud je to běžně dostupnými prostředky možné, ve stanovené době (dále jen „cílový imisní limit“).

(2)

Imisní limit pro ochranu zdraví lidí je stanoven pro

a)

oxid siřičitý,

b)

částice, které projdou velikostněselektivním vstupním filtrem vykazujícím pro aerodynamický průměr 10

c)

oxid dusičitý,

d)

olovo,

e)

oxid uhelnatý,

f)

benzen,

g)

částice, které projdou velikostně-selektivním vstupním filtrem vykazujícím pro aerodynamický průměr 2,5 µm odlučovací účinnost 50 % (dále jen „PM2,5“).

(3)

Cílový imisní limit pro ochranu zdraví lidí je stanoven pro

a)

kadmium,

b)

arsen,

c)

nikl,

d)

benzo(a)pyren,

e)

troposférický ozon.

(4)

Imisní limit pro ochranu ekosystémů a vegetace nebo cílový imisní limit pro ochranu vegetace je stanoven pro

a)

oxid siřičitý,

b)

oxidy dusíku,

c)

troposférický ozon.

(5)

Dlouhodobý imisní cíl pro ochranu zdraví lidí a pro ochranu vegetace je stanoven pro troposférický ozon.

(6)

Cílový imisní limit v městských pozaďových lokalitách je stanoven pro PM2,5.

(7)

Pokles klouzavé průměrné roční koncentrace PM2,5 je stanoven v části E přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

(8)

Imisní limity, přípustné četnosti jejich překročení, meze tolerance, cílové imisní limity a dlouhodobý imisní cíl jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto nařízení.

§ 4

Přechodná ustanovení

(1)

Hodnocení zón a aglomerací podle § 2 odst. 4 za období let 2006 až 2010 se provede v roce 2011.

(2)

Nejpozději do 31. prosince 2009 se dosáhne imisních limitů stanovených v části A tabulky 2 přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

(3)

Nejpozději do 31. prosince 2012 se dosáhne cílových imisních limitů stanovených v části C tabulky 1 přílohy č. 1 k tomuto nařízení.

(4)

Nejpozději do 31. prosince 2009 se dosáhne cílových imisních limitů stanovených v části C tabulky 2 přílohy č. 1 k tomuto nařízení. Prvním rokem, ve kterém budou zjištěné úrovně znečištění ovzduší troposférickým ozonem použity pro ověření plnění cílových imisních limitů v průběhu následujících tří nebo pěti kalendářních let, bude rok 2010.

§ 5

Zrušovací ustanovení

Zrušuje se:

1.

Nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší.

2.

Nařízení vlády č. 60/2004 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší.

3.

Nařízení vlády č. 429/2005 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 350/2002 Sb., kterým se stanoví imisní limity a podmínky a způsob sledování, posuzování, hodnocení a řízení kvality ovzduší, ve znění nařízení vlády č. 60/2004 Sb.

§ 6

Účinnost

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 31. prosince 2006.

Předseda vlády:

Ing. Topolánek v. r.

 

Ministr životního prostředí:

Ing. Kalaš v. r.

Příloha č. 1

Přípustné úrovně znečištění ovzduší, přípustné četnosti jejich překročení a požadavky na sledování kvality ovzduší

Všechny uvedené přípustné úrovně znečištění ovzduší pro plynné znečišťující látky se vztahují na standardní podmínky - objem přepočtený na teplotu 293,15 K a normální tlak 101,325 kPa․ U všech přípustných úrovní znečištění ovzduší se jedná o aritmetické průměry.

 

Část A

Imisní limity vyhlášené pro ochranu zdraví lidí, přípustné četnosti jejich překročení a

meze tolerance

 

1. Imisní limity vybraných znečišťujících látek a přípustné četnosti jejich překročení

Znečišťující látka

Doba průměrování

Imisní limit

Přípustná četnost překročení za kalendářní rok

Oxid siřičitý

1 hodina

350 μg.m-3

24

Oxid siřičitý

24 hodin

125 μg.m-3

3

Oxid uhelnatý

maximální denní osmihodinový průměr1)

10 mg.m-3

-

PM10

24 hodin

50 μg.m-3

35

PM10

1 kalendářní rok

40 μg.m-3

-

PM2,5

1 kalendářní rok

25 μg.m-3

-

Olovo

1 kalendářní rok

0,5 μg.m-3

-

 

Poznámka: 1 Maximální denní osmihodinová průměrná koncentrace se stanoví posouzením osmihodinových klouzavých průměrů počítaných z hodinových údajů a aktualizovaných každou hodinu. Každý osmihodinový průměr se přiřadí ke dni ve kterém končí, to jest první výpočet je proveden z hodinových koncentrací během periody 17:00 předešlého dne a 01:00 daného dne. Poslední výpočet pro daný den se provede pro periodu od 16:00 do 24:00 hodin.

 

2. Imisní limity oxidu dusičitého a benzenu a přípustné četnosti jejich překročení

Znečišťující látka

Doba průměrování

Imisní limit

Přípustná četnost překročení za kalendářní rok

Oxid dusičitý

1 hodina

200 μg.m-3

18

Oxid dusičitý

1 kalendářní rok

40 μg.m-3

-

Benzen

1 kalendářní rok

5 μg.m-3

-

 

 

Část B

Imisní limity vyhlášené pro ochranu ekosystémů a vegetace

 

Znečišťující látka

Doba průměrování

Imisní limit

Oxid siřičitý

kalendářní rok a zimní období (1. října - 31. března)

20 μg.m-3

Oxidy dusíku1)

1 kalendářní rok

30 μg.m-3

Poznámka: 1 Součet objemových poměrů (ppbv) oxidu dusnatého a oxidu dusičitého vyjádřený v jednotkách hmotnostní koncentrace oxidu dusičitého.

 

Část C

Cílové imisní limity a dlouhodobé imisní cíle

 

1. Cílové imisní limity vybraných znečišťujících látek vyhlášené pro ochranu zdraví lidí

Znečišťující látka

Doba průměrování

Cílový imisní limit1)

Arsen

1 kalendářní rok

6 ng.m-3

Kadmium

1 kalendářní rok

5 ng.m-3

Nikl

1 kalendářní rok

20 ng.m-3

Benzo(a)pyren

1 kalendářní rok

1 ng.m-3

Poznámka: 1) Pro celkový obsah v PM10.

 

2. Cílové imisní limity troposférického ozonu

Účel vyhlášení

Doba průměrování

Cílový imisní limit

Ochrana zdraví lidí

maximální denní osmihodinový průměr1)

120 μg.m-3 2)

Ochrana vegetace

AOT403)

18000 μg.m-3.h4)

Poznámky:

1) Maximální denní osmihodinová průměrná koncentrace se stanoví posouzením osmihodinových klouzavých průměrů počítaných z hodinových údajů a aktualizovaných každou hodinu. Každý osmihodinový průměr je připsán dni, ve kterém končí, to jest první výpočet je proveden z hodinových koncentrací během periody 17:00 předešlého dne a 01:00 daného dne. Poslední výpočet pro daný den se provede pro periodu od 16:00 do 24:00 hodin;

2) Cílový imisní limit nesmí být překročen ve více než 25ti dnech za kalendářní rok, zprůměrováno za tři kalendářní roky;

3) Pro účely tohoto nařízení AOT40 znamená součet rozdílů mezi hodinovou koncentrací větší než 80 μg.m-3 (= 40 ppb) a hodnotou 80 μg.m-3 v dané periodě užitím pouze hodinových hodnot změřených každý den mezi 08:00 a 20:00 SEČ, vypočtený z hodinových hodnot v letním období (1. května - 31. července);

4) Zprůměrováno za pět kalendářních let.

 

3. Dlouhodobé imisní cíle troposférického ozonu

Účel vyhlášení

Doba průměrování

Dlouhodobý imisní cíl

Ochrana zdraví lidí

maximální denní osmihodinový klouzavý průměr

120 μg.m-3

Ochrana vegetace

AOT401)

6000 μg.m-3.h

Poznámka: 1) Pro účely tohoto nařízení AOT40 znamená součet rozdílů mezi hodinovou koncentrací větší než 80 μg.m-3 (= 40 ppb) a hodnotou 80 μg.m-3 v dané periodě užitím pouze hodinových hodnot změřených každý den mezi 08:00 a 20:00 SEČ, vypočtený z hodinových hodnot v letním období (1. května - 31. července); zprůměrováno za jeden kalendářní rok.

 

4. Cílový imisní limit v městských pozaďových lokalitách pro PM2,5

 

Znečišťující látka

Doba průměrování1)

Cílový imisní limit1)

PM2,5

roky 2013, 2014 a 2015

20 μg.m-3

 

Poznámka: 1 Cílový imisní limit pro PM2,5 je stanoven pro rok 2015 a je vyjádřen jako průměr ročních průměrných úrovní znečištění ovzduší PM2,5 za roky 2013, 2014 a 2015 ve všech městských pozaďových lokalitách. Hodnoty jsou zjišťovány z míst odběru vzorků zřízených podle bodu 1.6 části A přílohy č. 5 k tomuto nařízení.

 

Část D

Sledování kvality ovzduší pro znečišťující látky, které nemají stanoveny přípustné úrovně znečištění ovzduší

 

 

1. Rtuť

Úroveň znečištění ovzduší rtutí se posuzuje z hlediska ročního aritmetického průměru.

 

2. Depozice vybraných znečišťujících látek

Orientační měření celkové depozice se provádí pro arsen, kadmium, rtuť, nikl, benzo(a)pyren, benzo(a)anthracen, benzo(b)fluoranthen, benzo(j)fluoranthen, benzo(k)fluoranthen, indeno(1,2,3-cd)pyren a dibenz(a,h)anthracen.

 

3. Prekurzory troposférického ozonu

Stacionární měření prekurzorů troposférického ozonu zahrnuje minimálně měření oxidů dusíku (oxid dusnatý a oxid dusičitý) a příslušných těkavých organických látek. Seznam těkavých organických látek doporučených k měření

 

1-buten

isopren

ethylbenzen

ethan

trans-but-2-en

n-hexan

m,p-xylen

ethylen

cis-but-2-en

i-hexan

o-xylen

acetylen

buta-1,3-dien

n-heptan

1,2,4-trimethylbenzen

propan

n-pentan

n-oktan

1,2,3-trimethylbenzen

propen

i-pentan

i-oktan

1,3,5-trimethylbenzen

n-butan

1-penten

benzen

formaldehyd

i-butan

2-penten

toluen

nemethanové uhlovodíky - celkem

 

Část E

Pokles klouzavé roční koncentrace PM2,5 v městských pozaďových lokalitách k roku 20201

 

Výchozí koncentrace

Cíl snížení

menší nebo rovna 8,5 µg/m3

0 %

větší než 8,5 µg/m3 a zároveň menší než 13 µg/m3

10 %

větší nebo rovna 13 µg/m3 a zároveň menší než 18 µg/m3

15 %

větší nebo rovna 18 µg/m3 a zároveň menší než 22 µg/m3

20 %

větší nebo rovna 22 µg/m3

Veškerá vhodná opatření pro dosažení 18 µg/m3

Poznámka: 1 Pokles klouzavé průměrné roční koncentrace PM2,5 od roku 2010 k roku 2020 je vyjádřen jako pokles klouzavé průměrné roční koncentrace vypočítané za kalendářní roky 2018, 2019 a 2020 vůči klouzavé průměrné roční koncentraci vypočítané za kalendářní roky 2009, 2010 a 2011. Hodnoty jsou zjišťovány z míst odběru vzorků zřízených podle bodu 1.6 části A přílohy č. 5 k tomuto nařízení.

Příloha č. 2

Cíle kvality údajů sledování kvality ovzduší

 

SO2, NO2, NOx, CO

Benzen

PM10, PM2,5, Pb

O3, související NO a NO2

B(a)P

As, Cd, Ni

PAH1), plynná Hg

Celková depozice

Stacionární měření Nejistota Minimální sběr údajů Minimální časové pokrytí - městské prostředí a doprava - průmyslové lokality

15% 90% --

25% 90% 35%2)90%

25% 90%--

15 % 90 % během letního období 75 % během zimního období --

50% 90% 33% 33%

40% 90% 50% 50%

50% 90% --

70% 90% --

Orientační měření Nejistota Minimální sběr údajů Minimální časové pokrytí

25% 90% 14%3)

30 % 90 % 14 %4)

50% 90% 14 %3)

30 % 90 % >10 % během letního období

50% 90% 14 %

40% 90% 14 %

50% 90% 14 %

70% 90% 33%

Modelování nejistota pro hodinové průměry osmihodinové průměry denní průměry roční průměry

50% 50% 50% 30%

-- - 50%

-- - 50%

50 % 50 % - -

-- - 60%

-- - 60%

-- - 60%

-- - 60%

Poznámky:

1) Polycyklické aromatické uhlovodíky kromě benzo(a)pyrenu.

2) Rozloženo během celého roku tak, aby byly hodnoty reprezentativní pro různé klimatické a dopravní podmínky.

3) Jedno namátkové měření v týdnu rovnoměrně rozložené během celého roku, nebo v 8 týdnech rovnoměrně rozložených během roku.

4) Jedno namátkové denní měření v týdnu rovnoměrně rozložené během celého roku, nebo v 8 týdnech rovnoměrně rozložených během roku.

 

Požadavek minimálního sběru údajů a časového pokrytí nezahrnuje ztráty údajů v důsledku pravidelných kalibrací nebo normální údržby přístrojové techniky.

 

Pro modelování se nejistota definuje jako maximální odchylka naměřených a vypočítaných úrovní znečištění ovzduší v době uvažované pro hodnocenou přípustnou úroveň znečištění ovzduší, přičemž se nebere v úvahu časové rozlišení událostí.

Příloha č. 3

Požadavky a postup hodnocení zón a aglomerací

1. Horní a dolní meze pro posuzování

 

a) oxid siřičitý

Imisní limit

Horní mez pro posuzování

Dolní mez pro posuzování

Ochrana zdraví (24-hodinový imisní limit)

75 μg.m-3 / 31)

50 μg.m-3 / 31)

Ochrana ekosystémů

12 μg.m-3

8 μg.m-3

Poznámka: 1) Povolený počet překročení za kalendářní rok.

 

b) oxid dusičitý

Imisní limit

Horní mez pro posuzování

Dolní mez pro posuzování

Hodinový imisní limit

140 μg.m-3 / 181)

100 μg.m-3 / 181)

Roční imisní limit

32 μg.m-3

26 μg.m-3

Poznámka: 1) Povolený počet překročení za kalendářní rok.

 

c) PM10 a PM2,5

Imisní limit

Horní mez pro posuzování

Dolní mez pro posuzování

24hodinový imisní limit

35 μg.m-3 / 351)

25 μg.m-3 / 351)

Roční imisní limit pro PM10

28 μg.m-3

20 μg.m-3

Roční imisní limit pro PM2,5

17 μg.m-3

12 μg.m-3

Poznámka: 1 Povolený počet překročení za kalendářní rok.

 

d) ostatní znečišťující látky

Znečišťující látka

Horní mez pro posuzování

Dolní mez pro posuzování

Oxidy dusíku

24 μg.m-3

19,5 μg.m-3

Oxid uhelnatý

7 mg.m-3

5 mg.m-3

Benzen

3,5 μg.m-3

2 μg.m-3

Olovo

0,35 μg.m-3

0,25 μg.m-3

Arsen

3,6 ng.m-3

2,4 ng.m-3

Kadmium

3 ng.m-3

2 ng.m-3

Nikl

14 ng.m-3

10 ng.m-3

Benzo(a)pyren

0,6 ng.m-3

0,4 ng.m-3

 

2. Stanovení případů překročení horních a dolních mezí pro posuzování

Překročení horní a dolní meze pro posuzování se zjišťuje na základě úrovně znečištění ovzduší během předcházejících pěti let, pokud jsou k dispozici dostatečné údaje. Mez pro posuzování se považuje za překročenou, pokud byla během těchto pěti let překročena nejméně ve třech kalendářních letech.

Pokud je pro některou znečišťující látku k dispozici méně údajů, než za období pěti let určí se překročení horních a dolních prahů posuzování na základě spojení výsledků krátkodobých měřicích kampaní během roku a v místech, která budou pravděpodobně reprezentativní pro nejvyšší úrovně znečištění ovzduší a výsledků získaných z údajů z emisních inventur a modelování.

Příloha č. 4

Umístění bodů vzorkování pro stacionární měření

Část A

Umístění bodů vzorkování pro stacionární měření s výjimkou troposférického ozonu

 

1. Umístění bodů vzorkování v makroměřítku

1.1. Ochrana zdraví lidí

1.1.1. Místa odběru vzorků zaměřená na ochranu zdraví lidí se umisťují tak, aby poskytla údaje o

a)

oblastech v rámci zón a aglomerací, v nichž se vyskytují nejvyšší koncentrace, jimž bude obyvatelstvo pravděpodobně přímo nebo nepřímo vystaveno po dobu významnou ve vztahu k průměrované době dotyčného imisního limitu nebo cílového imisního limitu;

b)

úrovních znečištění ovzduší v jiných oblastech v rámci zón a aglomerací, které jsou reprezentativní pro expozici obyvatelstva obecně.

 

1.1.2. Místa odběru vzorků se zpravidla umísťují tak, aby se zamezilo měření velmi malých mikroprostředí v jejich bezprostřední blízkosti. To znamená, že místo odběru vzorků musí být umístěno tak, aby vzorky vzduchu byly pokud možno reprezentativní pro kvalitu ovzduší v okolí nejméně 200 m2 v dopravně zaměřených lokalitách a alespoň 250 m x 250 m v průmyslových lokalitách.

 

1.1.3. Městské pozaďové lokality se zpravidla umísťují tak, aby na úroveň znečištění ovzduší v těchto lokalitách působily veškeré zdroje umístěné proti větru od stanice. Úroveň znečištění ovzduší by neměl převážně způsobovat pouze jeden zdroj, pokud taková situace není typická pro rozsáhlejší městskou oblast. Místo odběru vzorků musí být umístěno tak, aby vzorky ovzduší byly reprezentativní pro kvalitu ovzduší v okolí nejméně několik km2.

 

1.1.4. Pokud je cílem zjištění pozaďových úrovní znečištění ovzduší, nesmí být místo odběru vzorků ovlivněno aglomeracemi ani průmyslovými lokalitami v jeho blízkosti, například místy vzdálenými méně než několik kilometrů.

 

1.1.5. Pokud má být posouzen příspěvek z průmyslových zdrojů, musí být alespoň jedno místo odběru vzorků nainstalováno v závětří zdroje v nejbližší rezidenční oblasti. Pokud není známa pozaďová úroveň znečištění ovzduší, umístí se ve směru převládajícího větru na návětrné straně zdroje doplňkové místo odběru vzorků.

 

1.1.6. Místa odběru vzorků se zpravidla umísťují tak, aby byly reprezentativní i pro podobné lokality, které neleží v jejich bezprostřední blízkosti.

 

1.1.7. Stacionární měření prekurzorů troposférického ozonu se provádí zejména v městských a předměstských oblastech v jakémkoli bodu vzorkování stanoveném v souladu s požadavky tohoto nařízení.

 

1.2. Ochrana ekosystémů a vegetace

Místa odběru vzorků zaměřená na ochranu vegetace se umísťují více než 20 km od aglomerací nebo více než 5 km od jiných zastavěných oblastí, průmyslových zařízení nebo silnic. Místo odběru vzorků musí být umístěno tak, aby vzorky ovzduší byly reprezentativní pro kvalitu ovzduší v okolí nejméně 1 000 km2.

 

2. Umístění bodů vzorkování v mikroměřítku

2.1. Je-li to možné, uplatní se tyto zásady

a)

proud vzduchu kolem vstupního otvoru odběrové sondy nesmí být omezen (musí být volný v sektoru minimálně 270°) a v blízkosti nesmí být žádné překážky ovlivňující proud vzduchu (odběrové zařízení musí být zpravidla vzdáleno od budov, balkonů, stromů a jiných překážek více než dvojnásobek počtu metrů, než je výška překážky, která odběrové zařízení přesahuje, minimálně 0,5 m od nejbližší budovy v případě míst odběru vzorků reprezentujících úroveň znečištění ovzduší v linii obytné zástavby),

b)

vstupní otvor odběrové sondy se zpravidla umístí ve výšce mezi 1,5 m (dýchací zóna) a 4 m nad zemí, za určitých okolností může být zapotřebí vyšší poloha (až 8 m), vyšší umístění může být rovněž vhodné, je-li stanice reprezentativní pro velkou oblast,

c)

vstupní otvor odběrové sondy nesmí být umístěn v bezprostřední blízkosti zdrojů, aby bylo zamezeno přímému vlivu emisí nesmísených s okolním vzduchem,

d)

výstupní otvor odběrového zařízení musí být umístěn tak, aby byl znemožněn vstup vytékajícího odebraného vzduchu zpět do vstupního otvoru odběrového zařízení,

e)

odběrová zařízení zaměřená na dopravu

-

se zřetelem na všechny znečišťující látky by taková místa odběru vzorků měla být alespoň 25 m od krajnice velkých křižovatek a nejméně 4 m od středu nejbližšího dopravního pruhu,

-

pro měření oxidu dusičitého a oxidu uhelnatého by vstupy měly být nejdále 5 m od okraje vozovky,

-

vstupy by měly být umístěny tak, aby měření byla reprezentativní pro úroveň znečištění ovzduší v blízkosti linie obytné zástavby, ale nejdále 10 m od vozovky.

 

2.2. Body vzorkování se umisťují rovněž tak, aby byly brány v úvahu následující faktory

a)

rušivé zdroje,

b)

bezpečnost, zejména bezpečnost veřejnosti a provozního personálu,

c)

přístupnost,

d)

dostupnost elektrické energie a telefonního spojení,

e)

viditelnost místa v jeho okolí,

f)

vhodnost sloučení míst odběru vzorků pro různé znečišťující látky,

g)

požadavky územního plánování.

 

3. Dokumentace a přezkum výběru míst

Postupy pro výběr míst bodů vzorkování se zdokumentují ve fázi klasifikace. Povinně se pořídí fotografie okolí vybraného místa v hlavních světových stranách a podrobné mapy. Umístění bodů vzorkování se pravidelně přezkoumává a pořizuje se nová dokumentace, aby byla doložena průběžná platnost výběrových kritérií.

 

Část B

Umístění bodů vzorkování pro stacionární měření troposférického ozonu

 

1. Umístění v makroměřítku

Typ oblasti

Cíle měření

Reprezentativnost

Kritéria pro umístění v makroměřítku

Městská

Ochrana zdraví lidí: expozice městské populace troposférickému ozonu, tj. v místech, kde je zároveň relativně vysoká hustota obyvatelstva a úroveň znečištění ovzduší troposférickým ozonem

Několik km2

V místech, kde nepůsobí vliv zdrojů místních emisí, jako je doprava, benzinové stanice apod.; Větraná místa, kde je předpokládáno dobré promíchání vzduchu; Místa jako jsou obytné a obchodní oblasti měst, parky (daleko od stromů), velké ulice nebo náměstí s velmi malou nebo žádnou dopravou, otevřené oblasti charakterizované vzdělávacími, sportovními nebo rekreačními zařízeními.

Předměstská

Ochrana zdraví lidí a vegetace: expozice populace a vegetace nacházející se ve vnějších částech aglomerací, kde bývají nejvyšší úrovně znečištění ovzduší troposférickým ozonem

Několik desítek km2

V určité vzdálenosti od oblasti s maximálními emisemi, po hlavním směru (hlavních směrech) větru v době, kdy jsou dobré podmínky pro tvorbu troposférického ozonu; V místech na vnějším okraji aglomerace, kde obyvatelstvo, citlivé plodiny nebo přírodní ekosystémy jsou vystaveny vysokým úrovním znečištění ovzduší; Kde je to vhodné, některé předměstské stanice se mohou nacházet také proti směru větru od oblasti s maximálními emisemi, za účelem určení regionálních pozaďových úrovní znečištění ovzduší.

Venkovská

Ochrana zdraví lidí a vegetace: expozice populace, plodin a přírodních ekosystémů troposférickému ozonu v subregionálním měřítku

Subregionální úrovně znečištění ovzduší (několik km2)

V malých obcích nebo oblastech s přírodními ekosystémy, lesy; Místa reprezentativní pro úrovně znečištění ovzduší troposférickým ozonem mimo oblasti působnosti lokálních emisí z průmyslových zdrojů nebo dopravních komunikací; V otevřených oblastech, nikoli však na vrcholech vyšších hor.

Venkovská pozaďová

Ochrana zdraví lidí a vegetace: expozice užitkových rostlin a přirozených ekosystémů, jakož i obyvatelstva troposférickému ozonu v regionálním měřítku

Regionální/ národní/ kontinentální úrovně znečištění ovzduší (1000 do 10000 km2)

Stanice umístěné v oblastech s nižší hustotou obyvatelstva, např. v oblastech s přirozenými ekosystémy a lesy, značně vzdálených od městských a průmyslových oblastí a stranou od emisí z lokálních zdrojů; Mimo místa, v nichž se tvoří přízemní inverze a také vyšší horské vrcholy.

 

2. Umisťování v mikroměřítku

Pokud je to možné, postupuje se podle části A bodu 2 a zajistí se, aby vstupní sonda byla umístěna daleko od zdrojů, jako jsou komíny vysokých pecí a spaloven a více než 10 m od nejbližší silnice, přičemž tato vzdálenost roste úměrně intenzitě dopravního provozu.

 

3. Dokumentace a přezkoumání výběru místa

Postupuje se podle části A bodu 3., přičemž se uplatní správné přezkoumání a interpretace monitorovacích údajů v kontextu s meteorologickými a fotochemickými procesy, které ovlivňují úrovně znečištění ovzduší troposférickým ozonem v konkrétních lokalitách.

Příloha č. 5

Minimální počty bodů vzorkování pro stacionární měření

Část A

Minimální počet bodů vzorkování pro stacionární měření s výjimkou troposférického ozonu

 

1. Znečištění z rozptýlených zdrojů znečišťování ovzduší

1.1. Minimální počet bodů vzorkování pro stacionární měření pro účely posouzení dodržování imisních limitů na ochranu lidského zdraví a zvláštních imisních limitů

Počet obyvatel aglomerace nebo zóny

Minimální počet bodů vzorkování pro stacionární měření, pokud

 

Maximální koncentrace překračují horní mez pro posuzování1)

maximální koncentrace leží mezi horní a dolní mezí pro posuzování

 

Znečišťující látky kromě PM10 a PM2,5

Součet PM10 a PM2,52)

Znečišťující látky kromě PM10a PM2,5

Součet PM10 a PM2,52)

0-249 999

1

2

1

1

250000-749 999

2

3

1

2

750000-999 999

3

4

1

2

1 000 000-1 499 999

4

6

2

3

1 500 000-1 999 999

5

7

2

3

2 000 000-2749999

6

8

3

4

2 750 000-3 749999

7

10

3

4

 

Poznámky:

1 Pro oxid dusičitý, benzen, oxid uhelnatý a pro PM10 nebo PM2,5 se zřizuje nejméně jedna lokalita pro měření pozaďové úrovně znečištění ovzduší a jedna lokalita orientovaná na měření vlivu dopravy, pokud se tím nezvýší počet bodů vzorkování;

2 Celkový počet míst odběru vzorků pro PM2,5 nesmí být menší než polovina počtu míst odběru PM10.

Cílem je zdvojnásobit počet bodů vzorkování pro stacionární měření oproti minimálnímu počtu, pokud se jedná o značně geograficky členitou a nerovnoměrně zalidněnou zónu nebo aglomeraci s vysokou hustotou průmyslu, kde dochází k dlouhodobému překračování hodnot imisních limitů.

 

1.2. Minimální počet bodů vzorkování pro stacionární měření pro účely posouzení dodržování cílových imisních limitů na ochranu lidského zdraví

Počet obyvatel aglomerace nebo zóny

Minimální počet bodů vzorkování pro stacionární měření pokud

 

maximální koncentrace překračují horní mez pro posuzování1)

maximální koncentrace leží mezi horní a dolní mezí pro posuzování

 

As, Cd, Ni

Benzo(a)pyren

As, Cd, Ni

Benzo(a)pyren

0-749 999

1

1

1

1

750 000-1 999 999

2

2

1

1

2 000 000-3 749 999

2

3

1

1

Poznámka: 1) Zahrnuje nejméně jednu stanici v městském prostředí a pro benzo(a)pyren také jednu stanici zaměřenou na vliv dopravy, pokud to nezvýší počet bodů vzorkování.

 

1.3. Minimální počet bodů vzorkování pro stacionární měření pro posouzení dodržování imisních limitů pro ochranu ekosystémů a vegetace v zónách jiných než aglomeracích

Minimální počet bodů vzorkování pro stacionární měření pokud

maximální koncentrace překračují horní mez pro posuzování

maximální koncentrace leží mezi horní a dolní mezí pro posuzování

1 stanice na každých 20 000 km2

1 stanice na každých 40 000 km2

 

1.4. Bez ohledu na koncentrace se zřídí jedno pozaďové místo odběru vzorků pro orientační měření arsenu, kadmia, výparů elementární rtuti a reaktivní plynné rtuti, to je sloučenin rozpustných ve vodě s dostatečnou tenzí par umožňující jejich setrvání v plynném stavu (dále jen "celkové plynné rtuti"), niklu, benzo(a)pyrenu, benzo(a)anthracenu, benzo(b)fluoranthenu, benzo(j)fluoranthenu, benzo(k)fluoranthenu, indeno(1,2,3-cd)pyrenu a dibenz(a,h)anthracenu a pro orientační měření celkové depozice arsenu, kadmia, rtuti, niklu, benzo(a)pyrenu, benzo(a)anthracenu, benzo(b)fluoranthenu, benzo(j)fluoranthenu, benzo(k)fluoranthenu, indeno(1,2,3-cd)pyrenu a dibenz(a,h)anthracenu.

 

1.5. Na omezeném počtu míst odběru vzorků se společně se stacionárním měřením benzo(a)pyrenu provádí stacionární měření polycyklických aromatických uhlovodíků uvedených v bodu 1.4.

 

1.6. Pro aglomerace a další městské oblasti s počtem obyvatel vyšším než 100 000 se provozuje jedno místo odběru vzorků na milion obyvatel. Tato místa odběru vzorků mohou být totožná s místy odběru vzorků podle podbodu 1.1.

 

1.7. Bez ohledu na koncentrace se zřídí nejméně jedno místo odběru vzorků ve venkovské pozaďové lokalitě pro měření ročních průměrných údajů o celkové hmotnostní koncentraci a o koncentracích chemických složek PM2,5. Z chemických složek PM2,5 se měří alespoň koncentrace celkového organického uhlíku, elementárního uhlíku, hořečnatých, vápenatých, sodných, draselných a amonných kationtů a síranových, chloridových a dusičnanových aniontů.

 

2. Znečištění z jednotlivého zdroje znečišťování ovzduší

Počet bodů vzorkování pro stacionární měření pro účely posuzování znečištění v blízkosti jednotlivých zdrojů znečišťování ovzduší se zvolí s přihlédnutím k úrovni emisí, pravděpodobnému prostorovému rozložení koncentrací znečišťujících látek a jejich distribuci v ovzduší a potenciální expozici populace.

 

Část B

Minimální počet bodů vzorkování pro stacionární měření troposférického ozonu a jeho prekurzorů

 

1. Minimální počet bodů vzorkování pro stacionární měření pro účely posouzení dodržování cílových imisních limitů, dlouhodobých imisních cílů a zvláštních imisních limitů pro informování a varování veřejnosti

Počet obyvatel aglomerace nebo zóny

Minimální počet bodů vzorkování pro stacionární měření

 

Aglomerace

Zóna

Venkovská pozaďová lokalita

0-249 999

-

1

1 stanice/25 000 km2 jako průměrná hustota pro zóny

250 000-499 999

1

2

 

500 000-999 999

2

2

 

1 000 000-1 499 999

3

3

 

1 500 000-1 999 999

3

4

 

2 000 000-2 749 999

4

5

 

2 750 000-3 749 999

5

6

 

Alespoň jedna stanice se umístí do předměstských oblastí v zónách, pokud je zde vyšší expozice populace. V aglomeracích se nejméně 50 % stanic umístí do předměstských oblastí.

 

2. Stacionární měření oxidů dusíku se provádí minimálně v 50 % bodů vzorkování pro troposférický ozon. Stacionární měření oxidů dusíku musí být kontinuální, vyjma venkovských pozaďových stanic, na kterých mohou být použity jiné měřicí metody.

 

3. Minimální počet bodů vzorkování pro stacionární měření v zónách a aglomeracích, kde jsou dosahovány dlouhodobé imisní cíle pro troposférický ozon musí, v kombinaci s dalšími prostředky sledování kvality ovzduší, jako je modelování a souběžná měření koncentrace oxidu dusičitého, být dostatečný pro hodnocení trendu znečištění ovzduší troposférickým ozonem a pro kontrolu dodržování dlouhodobých imisních cílů. Venkovská pozaďová stanice musí být alespoň jedna pro území České republiky.

Příloha č. 6

Referenční metody sledování kvality ovzduší

1. Referenční metody měření, analýzy znečišťujících látek a jejich depozice

U plynných znečišťujících látek se objem přepočítává na standardní podmínky. U PM10, PM2,5 a znečišťujících látek, které se analyzují v PM10, se objem odběru vzorků vztahuje k vnějším podmínkám, kterými jsou zejména teplota a atmosférický tlak v den měření.

 

1.1. Pro stacionární měření oxidu siřičitého se použije referenční metoda podle české technické normy EN 14212:2005 „Kvalita vnějšího ovzduší - Normalizovaná metoda měření oxidu siřičitého ultrafialovou fluorescencí“.

 

1.2. Pro stacionární měření oxidu dusičitého a oxidů dusíku se použije referenční metoda podle české technické normy EN 14211:2005 „Kvalita vnějšího ovzduší - Normalizovaná metoda měření koncentrací oxidu dusičitého a oxidů dusíku chemiluminiscencí“.

 

1.3. Pro odběr vzorků olova, arsenu, kadmia a niklu se použije referenční metoda podle bodu 4 této přílohy. Pro stacionární měření olova, arsenu, kadmia a niklu se použije referenční metoda podle české technické normy EN 14902:2005 „Referenční metoda stanovení Pb, Cd, As, Ni ve vnějším ovzduší“.

 

1.4. Pro odběr vzorků a stacionární měření PM10 se použije referenční metoda podle české technické normy EN 12341:1999 „Kvalita ovzduší - Stanovení frakce PM10 v suspendovaných částicích - Referenční metoda a polní zkouška k prokázání ekvivalence metod měření“.

 

1.5. Pro odběr vzorků a stacionární měření PM2,5 se použije referenční metoda podle české technické normy EN 14907:2005 „Normalizovaná metoda gravimetrického měření ke stanovení hmotnostní frakce suspendovaných částic PM2,5 ve vnějším ovzduší“.

 

1.6. Pro odběr vzorků a stacionární měření benzenu se použije referenční metoda podle částí 1, 2, a 3 české technické normy EN 14662:2005 „Kvalita vnějšího ovzduší - Normalizovaná metoda měření koncentrací benzenu“.

 

1.7. Pro stacionární měření oxidu uhelnatého se použije referenční metoda podle české technické normy EN 14626:2005 „Kvalita vnějšího ovzduší - Normalizovaná metoda měření koncentrací oxidu uhelnatého nedisperzní infračervenou spektroskopií“.

 

1.8. Pro stacionární měření troposférického ozonu se použije referenční metoda podle české technické normy EN 14625:2005 „Kvalita vnějšího ovzduší - Normalizovaná metoda měření koncentrace ozonu ultrafialovou fotometrií“.

 

1.9. Pro odběru vzorků a analýzu polycyklických aromatických uhlovodíků se použije referenční metoda podle technické normy ISO 12884:2000 „Stanovení sumy (plynná a pevná fáze) polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší - Odběr na filtry a sorbent s analýzou metodou plynové chromatografie/hmotnostní spektrometrie“.

 

1.10. Referenční metoda odběru vzorků a analýzy rtuti

Referenční metoda pro měření celkové rtuti ve vnějším ovzduší je založena na odběru na filtr a zlacený amalgamátor a následné chemické analýze metodou atomové absorpční spektrometrie.

 

1.11. Referenční metoda odběru vzorků a analýzy depozice arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků

Referenční metoda odběru vzorků deponovaného arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků je založena na odběru depozice do válcovitých odběrových zařízení normalizovaných rozměrů a následné chemické analýze metodou atomové absorpční spektrometrie resp. plynové chromatografie/hmotnostní spektrometrie.

 

2. Referenční metody pro modelování

Název modelu

Oblasti použití

Velikost výpočetní oblasti

Určen pro znečišťující látky

SYMOS‘97

Venkovské oblasti (bodové, plošné a mobilní zdroje znečišťování ovzduší)

do 100 km od zdroje znečišťování ovzduší

SO2, NOX, CO, PM10, PM2,5 a další méně reaktivní látky (např. benzen)

ATEM

Městské oblasti nad úrovní střech budov (bodové, plošné a mobilní zdroje znečišťování ovzduší)

do 100 km od zdroje znečišťování ovzduší

SO2, NOX, CO, PM10, PM2,5 a další méně reaktivní látky (např. benzen)

AEOLIUS

Městské oblasti v uličních kaňonech (mobilní zdroje znečišťování ovzduší)

jednotlivé ulice

znečišťující látky emitované mobilními zdroji

Modelování není vhodné pro znečišťující látky s krátkou dobou setrvání v atmosféře nebo rychle reagující znečišťující látky (např. troposférický ozon), ani pro zjištění pozaďových úrovní znečištění ovzduší způsobených vlivem vzdálenějšími zdroji znečišťování ovzduší. Modely nezahrnují sekundární ani resuspendované částice PM10 a PM2,5.

 

3. Prokázání ekvivalence

K měření a modelování pevných a plynných znečišťujících látek lze použít i jinou metodu, jestliže lze prokázat její těsnou statistickou vazbu k referenční metodě. Skutečnost, že je tato metoda ekvivalentní, musí být prokázána a doložena testem ekvivalence k referenční metodě.

Přechodná ustanovení novel:

účinné od
č. II. zákona č. 42/2011 Sb.15.3.2011


Poznámky pod čarou:

Je vydáno k provedení a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství nařízením vlády.

Směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší.

Směrnice Rady 1999/30/ES ze dne 22. dubna 1999 o mezních hodnotách pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice a olovo ve vnějším ovzduší.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/69/ES ze dne 16. listopadu 2000 o mezních hodnotách pro benzen a oxid uhelnatý v ovzduší.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/3/ES ze dne 12. února 2002 o ozonu ve vnějším ovzduší.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/107/ES ze dne 15. prosince 2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší.

Je vydáno k provedení a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství nařízením vlády.

Je vydáno k provedení a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství nařízením vlády.

Je vydáno k provedení a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství nařízením vlády.

Je vydáno k provedení a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství nařízením vlády.

Je vydáno k provedení a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství nařízením vlády.

Je vydáno k provedení a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství nařízením vlády.

Je vydáno k provedení a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství nařízením vlády.

Směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší.

Směrnice Rady 1999/30/ES ze dne 22. dubna 1999 o mezních hodnotách pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice a olovo ve vnějším ovzduší.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/69/ES ze dne 16. listopadu 2000 o mezních hodnotách pro benzen a oxid uhelnatý v ovzduší.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/3/ES ze dne 12. února 2002 o ozonu ve vnějším ovzduší.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/107/ES ze dne 15. prosince 2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší.

Poznámky pod čarou:
1

Je vydáno k provedení a v mezích zákona, jehož obsah umožňuje zapracovat příslušné předpisy Evropských společenství nařízením vlády.

2

Směrnice Rady 96/62/ES ze dne 27. září 1996 o posuzování a řízení kvality vnějšího ovzduší.

Směrnice Rady 1999/30/ES ze dne 22. dubna 1999 o mezních hodnotách pro oxid siřičitý, oxid dusičitý a oxidy dusíku, částice a olovo ve vnějším ovzduší.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2000/69/ES ze dne 16. listopadu 2000 o mezních hodnotách pro benzen a oxid uhelnatý v ovzduší.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2002/3/ES ze dne 12. února 2002 o ozonu ve vnějším ovzduší.

Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/107/ES ze dne 15. prosince 2004 o obsahu arsenu, kadmia, rtuti, niklu a polycyklických aromatických uhlovodíků ve vnějším ovzduší.