1.

Klinický obraz odpovídající záškrtu dýchacích cest (horečnaté onemocnění horních cest dýchacích, charakterizované povlakem na mandlích, hrtanu nebo nosní sliznici v kombinaci s bolestí v krku a zvýšenou teplotou) nebo záškrtu jiné lokalizace (onemocnění charakterizované kožními, spojivkovými, ušními, genitálními vředy či vředy jiného typu). Inkubační doba 2 až 5 dnů.

2.

Každý případ záškrtu je klinicky podle lokalizace charakterizován jako:

3.

Období nakažlivosti trvá od konce inkubační doby , po celou dobu nemoci, obvykle 14 dnů, zřídka déle než 1 měsíc.

1.

Hlášení onemocnění podléhají podle čl. 5 případy záškrtu dýchacích cest i záškrtu jiných lokalizací, stejně jako bezpříznakové případy nosičství toxigenního kmene.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho transport do příslušné vyšetřující laboratoře.

3.

Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis².

4.

Dítě po prožitém onemocnění je možné přijmout do mateřské školy, školy, školského zařízení pro výkon ústavní výchovy a ochranné výchovy, zvláštního dětského zařízení, zařízení sociálních služeb a obdobných zařízení (dále jen „kolektivní zařízení“), je-li podle výsledků klinického vyšetření zdrávo a dvě poslední kultivační vyšetření z nosu a krku byla negativní, pokud jde o C. diphtheriae a C. ulcerans (jinak jen se souhlasem orgánu ochrany veřejného zdraví, dále jen „OOVZ“).

5.

Po dobu 7 dnů se provádí lékařský dohled u fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným či nosičem toxigenního kmene. Na začátku a konci sledovaného období se provede výtěr z nosu a krku na mikrobiologické vyšetření.

6.

Po dobu lékařského dohledu se do zařízení přijímají jen nevnímavé děti k nákaze záškrtem, vnímavé děti až po 7 dnech za předpokladu, že v zařízení žádné z dětí není nosičem toxického kmene C. diphtheriae.

7.

Nevnímavé děti k nákaze záškrtem z rodin, kde se vyskytlo onemocnění záškrtem, mohou do zařízení docházet, vnímavé děti k nákaze záškrtem až po 7 dnech od posledního styku s nemocným.

1.

Klinický obraz odpovídající pertusi, tj. kašel trvající minimálně 2 týdny s jedním z následujících příznaků: záchvaty kašle, kokrhavý kašel nebo zvracení po záchvatu kašle bez jiných zjevných příčin nebo apnoická pauza u kojenců. Inkubační doba 7 až 21 dnů.

2.

Typická forma pertuse:

3.

U dětí ve věku do 15 let a dospělých se pertuse obvykle vyskytuje v lehčí formě. Probíhá Jako suchý dráždivý kašel trvající 2 a více týdnů. Může být provázen dávením i zvracením, ale bez typických záchvatů.

4.

Období nakažlivosti začíná na konci inkubační doby, která trvá 7 - 21 dnů. Nejvyšší je v časném období katarálního stadia, pák se postupně snižuje. Končí obvykle tři týdny po začátku paroxysmálního stadia či pět dnů po léčbě antibiotiky.

5.

Parapertuse na rozdíl od pertuse má nižší manifestnost. Typický průběh parapertuse připomíná pertusi s krátkým katarálním stadiem i kratším stadiem paroxysmálním.

1.

Průkaz specifické protilátkové odpovědi proti dávivému kašli u osob, které nebyly v nedávné době (v průběhu předchozích 8 týdnů) očkovány.

2.

Detekce nukleové kyseliny Bordetella pertussis.

3.

Izolace Bordetella pertussis (nebo B. parapertussis) z klinického vzorku.

4.

Standardním laboratorním testem pro diagnózu dávivého kašle je kultivační průkaz Bordetella pertussis nebo B. parapertusis.

5.

K sérologickému vyšetření se odebírají 2 vzorky krve v 3 týdenním intervalu. První vzorek se odebírá co nejdříve v akutním stadiu. Předpokladem sérologické diagnózy je současné vyšetření prvního a druhého vzorku séra. Potvrzením probíhajícího onemocnění je prokázaný signifikantní (minimálně 4-násobný) vzestup hladin protilátek (proti pertusi nebo parapertusi) anebo sérokonverze z negativity do pozitivity.

6.

Jakákoli hladina protilátek v jediném vzorku není průkazem akutně probíhajícího onemocnění.

1.

Hlášení onemocnění dávivým kašlem podle čl. 5.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta a kontaktů s kultivačně pozitivním nemocným, zajištění transportu biologického materiálu do příslušné laboratoře.

3.

Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis².

4.

Dítě po prodělaném laboratorně prokázaném onemocnění způsobeném B. pertussis nebo B. parapertussis je možné přijmout do kolektivního zařízení až po negativním kultivačním vyšetření, provedeném za týden po léčbě v odstupu 4 až 5 dnů.

5.

Do kolektivního zařízení, kde se vyskytlo onemocnění dávivým kašlem, se nepřijímají neočkované či nesprávně očkované děti po dobu maximální inkubační doby (21 dnů), nevnímavé fyzické osoby k nákaze dávivým kašlem očkované řádně a v termínech mohou do zařízení docházet.

1.

Klinický obraz odpovídající spalničkám, tj. febrilní stav s generalizovaným exantémem trvajícím déle než 3 dny, kterému předchází katarální příznaky, teploty >38°C a jeden nebo více z následujících příznaků: kašel, rýma, Koplikovy skvrny, konjunktivitida. Inkubační doba 7 až 18 dnů

2.

Období nakažlivosti začíná od prvního dne před začátkem prodromálních příznaků a končí do čtyř dnů po vzniku exantému.

1.

Izolace spalničkového viru z klinického vzorku.

2.

Detekce nukleové kyseliny viru spalniček v klinickém vzorku odebraném v akutní fázi onemocnění.

3.

Přítomnost specifických protilátek proti spalničkovému viru charakteristických pro akutní infekci v séru nebo ve slinách:

a)

Detekce IgM protilátek proti viru spalniček u osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány.

b)

Pro možnost průkazu nízkých hodnot falešných spalničkových IgM pozitivit u sporadických zarděnkových případů je nutné vyloučit možné pozitivity IgM protilátek proti viru zarděnek, parvoviru B19, EBV a HHV6.

4.

Průkaz sérokonverze nebo výrazného, několikanásobného vzestupu hladin specifických spalničkových IgG protilátek vyšetřením dvojice sér (akutního a rekonvalescentního) osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány.

5.

Průkaz vzrůstu hladin preexistujících spalničkových IgG protilátek u reinfekcí.

6.

Detekce antigenu spalničkového viru pomocí přímé imunofluorescence v klinickém vzorku odebraném v akutní fázi onemocnění za použití monoklonálních protilátek specifických pro spalničky.

1.

Hlášení onemocnění spalničkami podle čl. 5.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta a kontaktů k ověření diagnózy, zajištění transportu biologického materiálu do příslušné laboratoře.

3.

Izolace pacienta po dobu 7 dnů po objevení se exantému. Izolace se provádí podle klinické závažnosti a epidemiologických rizik. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis².

4.

Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů, zaměřené na pobyt případu během doby jeho eventuální expozice (7 až 18 dní před začátkem exantému) a na kontakty, které měl v období nakažlivosti.

5.

Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy, zpravidla do 48 hodin po nahlášení případu, včetně identifikace všech dosud vnímavých fyzických osob.

6.

Osoba poskytující péči¹ zajistí podání normálního lidského imunoglobulinu (NLIG) dětem do 15 měsíců věku (neočkovaným), osobám s trvalou kontraindikací, těhotným ženám a osobám s imunosupresí, které byly v kontaktu s možným, pravděpodobným nebo potvrzeným případem spalniček, a to dle souhrnu údajů o přípravku.

7.

Osoba poskytující péči¹ zajistí očkování vnímavých fyzických osob k nákaze spalničkami (dětí, kterým nebyly podány alespoň dvě dávky očkovací látky), u kterých ještě neuplynuly 3 dny od posledního , se provádí lékařský dohled. Expozice spalničkám není kontraindikací očkování.

8.

U vnímavých fyzických osob k nákaze spalničkami, které byly v přímém kontaktu, a u kterých uplynuly více než 3 dny od posledního styku s nemocným; lékařský dohled trvá po dobu maximální inkubační doby (21 dní).

9.

Vnímavé děti, které byly v kontaktu se spalničkami, se přijímají do kolektivu nejdříve po uplynutí 21 dní.

1.

Klinický obraz infekce viry chřipky probíhá ve formě chřipce podobného onemocnění nebo ve formě akutní respirační infekce. Inkubační doba 1 až 4 dny.

1.1.

Chřipce podobné onemocnění (ILI) je charakterizováno následujícími klinickými příznaky:

a)

náhlý nástup nemoci, a současně

b)

nejméně jedním z celkových symptomů, mezi které patří horečka nebo zimnice, nevolnost, bolest hlavy, bolest svalů, a současně

c)

nejméně jedním z následujících respiračních symptomů, mezi které patří kašel, pálení v krku, dechová nedostatečnost.

1.2.

Akutní respirační infekce (ARI) je charakterizována následujícími klinickými příznaky:

a)

náhlý nástup nemoci, a současně

b)

nejméně jedním z následujících respiračních symptomů, mezi které patří kašel, pálení v krku, dechová nedostatečnost, rýma.

2.

Období nakažlivosti je u dospělých osob v prvním až pátém dni onemocnění. U osob imunosuprimovaných a u dětí může být období nakažlivosti až do desátého dne onemocnění.

1.

Detekce chřipkového antigenu či nukleové kyseliny ve vyšetřovaném klinickém materiálu metodami EIA, imuno fluorescence, PCR nebo jinými adekvátními metodami. Vyšetřovaným klinickým materiálem se rozumí zejména výtěr z nazofaryngu, výtěr z nosu, výtěr z faryngu, nazofaryngeální aspirát, endotracheální a brochoalveolámí laváž.

2.

Izolace viru chřipky z odebraného klinického materiálu kultivací v citlivém buněčném substrátu (buněčné kultury, kuřecí embrya); izolované viry se neprodleně zasílají k typizaci do Národní referenční laboratoře pro chřipku zřízenou Ministerstvem zdravotnictví.

3.

Sérologický průkaz specifické protilátkové odpovědi proti chřipce typu A nebo typu B spočívající v minimálně čtyřnásobném vzestupu titru protilátek v séru odebraném v akutním a rekonvalescentním stádiu onemocnění, a to v intervalu nejméně 10 dní. Doporučené metody: komplement-fixační reakce, test inhibice hemaglutinace, ELISA.

4.

Průkaz viru chřipky v pitevním materiálu, kterým je trachea, bifurkace bronchů nebo okrajová zóna pneumonického ložiska.

1.

Protiepidemická oddělení OOVZ provádí epidemiologické šetření u všech netypických výskytů chřipkových onemocnění , zejména s nezvyklým průběhem v časové a místní souvislosti. Provádí epidemiologické šetření u všech hlášených úmrtí na chřipku a v přímé souvislosti s chřipkou a zjišťují, zda nemocná či zemřelá osoba byla očkována proti chřipce před aktuální chřipkovou sezónou.

2.

Osoba poskytující péči¹ ve spolupráci s místně příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví zajišťuje a provádí včasný odběr biologického materiálu k ověření diagnózy a jeho transport do příslušné laboratoře, která provede základní vyšetření (přímá detekce antigenu a izolační pokus). Další vyšetření provádí Národní referenční laboratoř pro chřipku.

1.

Hlášení onemocnění dle čl. 5.

2.

Odběr biologického materiálu k ověření diagnózy a jeho transport do příslušné laboratoře k vyšetření zajišťuje a provádí osoba poskytující péči¹ .

3.

V případě objevení se nové varianty chřipkového viru se postupuje podle Pandemického plánu České republiky pro případ pandemie chřipky vyvolané novou variantou chřipkového viru.

1.

Klinický obraz odpovídající meningokokovému onemocnění, tj. meningitida a/nebo meningokokové bakteriémie, která může rychle progredovat za vzniku fulminantní purpury, septického šoku a smrti. Další projevy jsou možné. Inkubační doba 2 až 7 dnů, výjimečně až 10 dnů.

2.

Invazivní meningokokové onemocnění zahrnuje následující klinické projevy:

2.1.

meningokokovou meningitidu,

2.2.

Waterhouseův-Friderichsenův syndrom,

2.3.

akutní meningokokovou bakteriémii,

2.4.

chronickou meningokokovou bakteriémie,

2.5.

meningokokovou bakteriémii,

2.6.

meningokokové onemocnění srdce,

2.7.

jiné závažné meningokokové infekce, např. pneumonii, septickou artritidu, nebo

2.8.

závažnou meningokokovou infekci nespecifikovanou.

3.

Období nakažlivosti - během celé doby přítomnosti meningokoků v sekretech nosu a úst. Obvykle mizí do 24 hodin po nasazení antibiotické léčby.

1.

Izolace Neisseria meningitidis z primárně sterilního místa (například krev nebo mozkomíšní mok, nebo méně často, z kloubní, pleurální nebo perikardiální tekutiny).

2.

Detekce nukleové kyseliny N. meningitidis z primárně sterilního místa.

3.

Detekce antigenu N. meningitidis z primárně sterilního místa.

4.

Mikroskopický průkaz gramnegativních diplokoků z primárně sterilního místa.

5.

Vzhledem ke skutečnosti, že výše uvedené klinické syndromy mohou být způsobeny řadou jiných etiologických agens, je laboratorní potvrzení etiologie N. meningitidis nezbytné. Zdůrazňuje se nutnost určování agens až do úrovně určení sérologické skupiny N. meningitidis. Odběr na kultivační vyšetření se provede před nasazením antibiotické terapie.

6.

Kmeny N. meningitidis izolované z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní, nebo z tělních tekutin, získané z klinických projevů (čl. 1), jsou zasílány do Národní referenční laboratoře pro meningokokové nákazy zřízené Ministerstvem zdravotnictví k dalšímu určování. Národní referenční laboratoř pro antibiotika zajišťuje sledování antibiotické rezistence.

1.

Hlášení onemocnění invazivním meningokokovým onemocněním dle čl. 5.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho transport do příslušné laboratoře.

3.

Okamžitá hospitalizace a izolace nemocného. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis².

4.

Protiepidemická opatření se provádějí při výskytu či na základě podezření u všech invazivních meningokokových onemocnění, u neinvazivních se žádná protiepidemická opatření neprovádějí.

5.

Při sporadickém výskytu invazivního meningokokového onemocnění se u osob v kontaktu s nemocným zajišťuje lékařský dohled po dobu jednoho týdne od posledního styku s nemocným, poučení o nutnosti kontaktovat lékaře při vzniku příznaků onemocnění včetně zvýšené teploty, doporučení omezení fyzické námahy.

6.

U rizikových osob (osoby v úzkém kontaktu s nemocným, osoby do jednoho roku věku, dospívající, osoby nad 65 let věku, osoby se známou imunodeficiencí či jiným oslabením a osoby s předchozím respiračním onemocněním) zahájí osoba poskytující péči¹ ihned protektivní chemoterapii.

7.

Při výskytu invazivního meningokokového onemocnění způsobeného séroskupinou, proti níž je dostupná vakcína, je osobám v kontaktu tato vakcína nabídnuta po uplynutí jednoho týdne od posledního kontaktu s nemocným.

1.

Kultivační průkaz H. influenzae z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev), nebo z tělních tekutin u klinických projevů (čl. 1).

2.

Kultivační průkaz H. influenzae z klinického materiálu vyšetřovaného při pneumonii: validní vzorek sputa nebo vzorek získaný z bronchoalveolární laváže (BAL) a hemokultivace.

3.

Bezkultivační průkaz antigenů a/nebo nukleové kyseliny H. influenzae z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev), případně v kombinaci s přímým mikroskopickým průkazem.

1.

Hlášení onemocnění invazivním onemocněním způsobeným Haernophilus influenzae b a non-b podle čl. 5.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu a jeho odeslání do příslušné laboratoře na laboratorní vyšetření.

3.

Izolace nemocného. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpise.

4.

Lékařský dohled po dobu 4 dnů od posledního kontaktu s nemocným u dětí mladších 6 let a poučení jejich zákonných zástupců o nutnosti kontaktovat lékaře při vzniku příznaků onemocnění včetně zvýšené teploty.

5.

Do dětských předškolních zařízení se nepřijímají vnímavé děti k nákazám způsobeným H. influenzae po dobu maximální inkubační doby od vyřazení nemocného dítěte.

1.

Klinický obraz infekce viry lidského imunodeficitu (HIV) probíhá řadu let.

1.1.

Onemocnění vyvolané virem lidského imunodeficitu (AIDS).

1.2.

Infekce vyvolané virem lidského imunodeficitu (HIV).

2.

Období nakažlivosti trvá po celou dobu HIV pozitivity.

1.

Dospělí, adolescenti a děti ve věku 18 měsíců a starší

•

Reaktivní výsledek screeningového testu (současná detekce HIV-1/2 protilátck a HIV-1 p24 antigenu) konfirmovaný v Národní referenční laboratoři pro AIDS zřízené Ministerstvem zdravotnictví.

•

Konfirmační vyšetření (současná detekce HIV-1/2 protilátek a HIV-1 p24 antigenu, Western blot a jiné blotingové testy, průkaz HIV-1 p24 antigenu, včetně neutralizačního testu).

•

Detekce HIV nukeové kyseliny (RNA nebo DNA).

•

Izolace HIV.

2.

Děti mladší 18 měsíců

•

Detekce HIV nukleové kyseliny (RNA nebo DNA).

•

Detekce HIV-1 p24 antigenu včetně neutralizačního testu.

•

Izolace HIV.

•

Národní referenční laboratoř pro AIDS v případě potvrzení HIV pozitivity hlásí neprodleně výsledek testu:

1.

laboratoři, která prováděla vyhledávací vyšetření

2.

ošetřujícímu lékaři, který vyšetření ordinoval

3.

lékaři příslušného AIDS centra

4.

klientovi, který se nechal v Národní referenční laboratoři pro AIDS vyšetřit na vlastní žádost.

5.

místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví

•

Lékař AIDS centra odesílá do Národní referenční laboratoře pro AIDS

1.

při prvním kontaktu s HIV pozitivní osobou vyplněný formulář: Hlášení nového případu HIV pozitivity (současně oznamuje také určenému epidemiologovi příslušného KHS)

2.

při změně klinického stavu a v případě úmrtí vyplněný formulář:

•

Laboratoře provádějící screeningové vyšetření HIV zasílají na příslušném formuláři do Národní referenční laboratoře pro AIDS měsíční hlášení o počtu provedených vyšetření včetně údajů o vyšetřované populaci a použitých testech.

•

Národní referenční laboratoř pro AIDS údaje analyzuje a předává jako měsíční hlášení o výskytu HIV/AIDS ve formě tabulek a grafů Ministerstvu zdravotnictví, Ústavu zdravotnických informací a statistiky a dvakrát ročně na webových stránkách Státního zdravotního ústavu. Národní referenční laboratoř pro AIDS údaje o výskytu HIV/AIDS v ČR hlásí do Evropského monitorovacího centra.

1.

Hlášení onemocnění vyvolaných virem lidského imunodeficitu (HIV/AIDS) podle čl. 5.

2.

Protiepidemická opatření spočívají v uplatňování specifických preventivních aktivit v dané populaci.

3.

Osoba poskytující péči¹ zajistí vyšetření osob, které se poranily o použitou injekční jehlu, podle uvedené tabulky.

*

U poraněných osob s prokázaným ochranným titrem anti HBs po očkování nebo prožití nákazy se další vyšetřování markerů VHB ukončí.

1.

rozhodnutí lékaře, že klinické příznaky nebo radiologické nálezy odpovídají tuberkulóze a

2.

rozhodnutí lékaře léčit pacienta kompletní antituberkulotickou léčbou, nebo

3.

postmortální nález patologických změn, které by za života pacienta vedly k zahájení antituberkulotické léčby.

1.

Laboratorní kritéria pro potvrzený případ.

1.1.

Izolace (kultivace) komplexu Mycobacterium tuberculosis (s výjimkou Mycobacterium bovis-BCG) z klinického vzorku materiálu.

1.2.

Detekce nukleových kyselin komplexu M. tuberculosis v klinickém vzorku materiálu a nález acidorezistentních tyček (ART) při přímé mikroskopii vzorku.

2.

Laboratorní kritéria pro pravděpodobný případ.

2.1.

Nález acidorezistentních tyček (ART) při přímé mikroskopii vzorku.

2.2.

Detekce nukleových kyselin komplexu M. tuberculosis v klinickém vzorku materiálu.

2.3.

Nález granulomů (granulomatózních změn) při histologickém vyšetření.

1.

Klasifikace podle infekčnosti.

1.1.

Případ s infekční formou TBC onemocnění:

1.1.1.

osoba s TBC, vylučující ve sputu nebo v jiném materiálu bacily komplexu M. tuberculosis, prokázané kultivačně a zejména kultivačně a mikroskopicky.

1.2.

Případ s důvodným podezřením na onemocnění infekční formou TBC:

1.2.1.

osoba s nálezem svědčícím pro aktivní plicní TBC (rtg nález, histologie apod.), u které výsledky kultivace sputa nebo jiného materiálu nejsou dosud uzavřeny, nebo

1.2.2.

osoba s nálezem svědčícím pro aktivní plicní TBC, u které materiál pro bakteriologické vyšetření nebyl získán, nebo

1.2.3.

osoba s nálezem svědčícím pro aktivní pouze mimoplicní TBC, u které je důvodné podezření na vylučování tuberkulózních bacilů v tělesných sekretech nebo exkretech do vnějšího prostředí.

1.3.

Případ s neprokázanou infekčností:

1.3.1.

osoba s nálezem svědčícím pro aktivní plicní TBC s uzavřeným mykobakteriologickým vyšetřením s negativním výsledkem.

1.4.

Případ s nepravděpodobnou infekčností:

1.4.1.

osoba s nálezem svědčícím pro aktivní pouze mimoplicní TBC kromě situace uvedené v bodě 1.1.1. a 1.2.3.

2.

Klasifikace podle lokalizace onemocnění.

2.1

Plicní tuberkulóza:

2.2

Mimoplicní tuberkulóza:

2.3

Diseminovaná tuberkulóza je klasifikována jako plicní tuberkulóza, je-li postižen plicní parenchym nebo tracheo-bronchiální strom nebo hrtan, v ostatních případech je klasifikována jako mimoplicní tuberkulóza.

2.4

Tuberkulóza dýchacího ústrojí:

3.

Klasifikace podle předchozí antituberkulotické léčby.

3.1

Dosud neléčen(a):

3.2

Dříve léčen(a):

1.

Osoba poskytující péči¹, která vyslovila podezření na onemocnění infekční formou tuberkulózy provede anamnestické, klinické a rentgenologické vyšetření a zajistí převoz do lůžkového zařízení, které pacienta izoluje. Dále zajistí epidemiologické šetření zejména s cílem určit zdroj infekce a cestu přenosu. V případech infekční formy TBC onemocnění, zejména mikroskopicky pozitivních, s rozsahem ohniska přesahujícím rodinné kontakty, spolupracuje úzce při epidemiologickém šetření s orgánem ochrany veřejného zdraví.

2.

Ošetřující lékař dále zajistí odběr biologického materiálu na mikroskopické a kultivační vyšetření, zajistí jeho transport neprodleně do laboratoře a dále případně zajistí provedení tuberkulínového testu a případně testu IGRA.

3.

Ošetřující lékař v lůžkovém zařízení, dispenzarizující lékař zodpovědný za vyšetření kontaktů, orgán ochrany veřejného zdraví, případně jiný orgán podílející se na vyšetření kontaktů, shromažďují údaje potřebné pro vyšetření kontaktů.

1.

Hlášení onemocnění tuberkulózou podle čl. 5.

2.

Anamnestické, klinické, rentgenologické vyšetření kontaktů.

3.

Provedení dalších testů u kontaktů a podání chemoprofylaxe podle platných doporučení.

4.

Při epidemiologicky závažném výskytu se na šetření a stanovení opatření podílí orgán ochrany veřejného zdraví.

1.

Legionářská nemoc – akutní onemocnění dolních cest dýchacích s příznaky pneumonie diagnostikované klinicky, rentgenologicky, laboratorně. Inkubační doba 2 až 10 dnů.

2.

Pontiacká horečka – akutní legionelová infekce bez postižení dolních cest dýchacích. Inkubační doba 1 až 2 dny.

1.

Přímý průkaz antigenu v moči.

2.

Průkaz specifických protilátek v séru.

3.

Přímá detekce mikroba v respiračních sekretech.

4.

Kultivace na selektivních půdách.

5.

Typizace kmenů zaslaných do Národní referenční laboratoře pro legionely pomocí sekvenace.

A.

Možný: Nelze použít.

B.

Pravděpodobný: Splňuje výše uvedenou klinickou definici onemocnění, epidemiologické kritérium a nejméně jedno z následujících laboratorních kritérií:

1.

čtyřnásobný nebo vyšší vzestup protilátek proti L. pneumophila jiných sérologických skupin než sg. 1 nebo jiných druhů potvrzený nepřímou fluorescencí nebo mikroaglutinací;

2.

vysoký titr protilátek proti L. pneumophila sg. 1 nebo dalších sérologických skupin nebo druhů;

3.

průkaz specifického agens v respiračních sekretech a plicní tkáni pomocí přímé fluorescence s monoklonálními protilátkami;

4.

průkaz legionel v biologickém materiálu molekulárně biologickými akreditovanými metodami (PCR).

C.

Potvrzený: Splňuje výše uvedenou klinickou definici onemocnění a jedno nebo více z následujících laboratorních kritérií:

1.

izolace legionel z bronchoalveolární laváže, sputa, pleurální tekutiny, plicní tkáně, krve nebo jiného biologického materiálu;

2.

čtyřnásobný nebo vyšší vzestup specifických titrů protilátek proti Legionella pneumophila sg. 1 potvrzený nepřímou fluorescencí, mikroaglutinací nebo ELISA testem;

3.

průkaz specifického antigenu v moči validovanou diagnostickou soupravou.

a.

Nozokomiální legionelózy – pacient se nakazil ve zdravotnickém zařízení.

b.

Cestovní legionelózy – pacient se nakazil při jednodenním nebo vícedenním pobytu v hotelu nebo jiném zařízení hromadného ubytování v ČR nebo v zahraničí, kde pobýval 2 až 10 dnů před objevením se klinických příznaků onemocnění.

c.

Profesionální legionelózy – nákazy, k nimž došlo při výkonu práce.

d.

Komunitní legionelózy – nákazy z ostatních rezervoárů.

e.

Jiné.

1.

Hlášení onemocnění legionelózou podle článku 5.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy, jeho transport do příslušné laboratoře.

3.

Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy včetně vymezení dalších ohrožených osob, prověření cestovní anamnézy, odběrů vzorků vod z technických zařízení, návrhu na technickou revizi.

1.

Klinický obraz odpovídající poliomyelitidě, tj. akutní nástup chabé parézy jedné či více končetin se sníženými nebo chybějícími šlachovými reflexy v postižené končetině bez zjevné příčiny a bez ztráty senzorických nebo kognitivních funkcí.

2.

Akutní forma poliomyelitidy je charakterizována jako:

2.1.

akutní paralytická poliomyelitida, spojená s vakcinací (s očkovací látkou);

2.2.

akutní paralytická poliomyelitida, divoký virus importovaný;

2.3.

akutní paralytická poliomyelitida, divoký virus neimportovaný (domácí);

2.4.

akutní paralytická poliomyelitida;

2.5.

akutní neparalytická poliomyelitida;

2.6.

akutní dětská obrna u osob mladších 15 let.

3.

Inkubační doba do vzniku paralýz je pět až dvanáct dní. Období nakažlivosti trvá od posledních dní inkubační doby. Vylučování viru nosohltanovým sekretem trvá asi jeden týden a stolicí až 6 týdnů. Virus vylučují také osoby s asymptomatickou nákazou (tj. 80 % ze všech nakažených). Paralytická forma vzniká jen u 1 % nakažených.

1.

Izolace polioviru z klinického vzorku a jeho intratypová diferenciace - divoký poliovirus (WPV)

2.

Virus odvozený z vakcinálního kmene (VDPV) - nejméně 85% shoda s vakcinálním virem v nukleotidové sekvenci VP1

3.

Sabin-like poliovirus: intratypická diferenciace provedená WHO akreditovanou laboratoří (pro VDPV >1% až 15% VP1 sekvcnční rozdíl ve srovnání s vakcinálním virem stejného typu)

-

přenos z člověk na člověka

-

cestování v oblasti endemického výskytu poliomyelitidy nebo oblasti s předpokládanou či potvrzenou cirkulací polioviru.

-

Zavlečený případ - zdroj nákazy mimo ČR, paralytické onemocnění se projeví do 30 dnů po příjezdu ze zahraničí, zejména z oblastí s endemickým výskytem paralytické poliomyelitidy.

-

Kontakt se zavlečeným případem - zdrojem nákazy je nemocný se zavlečeným případem paralytické poliomyelitidy. Paralytické onemocnění se u kontaktu projeví do 30 dnů po začátku paralytické poliomyelitidy zavlečeného případu.

-

Případ v souvislosti s očkováním živou vakcínou proti poliomyelitidě (VAPP)

1.

Hlášení onemocnění.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu (stolice) k ověření diagnózy a jeho zaslání do Národní referenční laboratoře pro enteroviry.

3.

Postup při izolaci upravuje jiný právní předpise.

4.

Zajištěni očkování osob proti poliomyelitidě, které byly v úzkém kontaktu s nemocným bez ohledu na to, zda byly v minulosti očkovány. V případě, že se jedná o vysoce podezřelý případ poliomyelitidy nebo o vysoce podezřelý případ akutní chabé parézy, provede se očkování proti poliomyelitidě jen u osob neočkovaných nebo u osob, jimž byly podány méně než 3 dávky poliovakcíny.

5.

Šetření v ohnisku nákazy.

6.

Lékařský dohled po dobu 35 dnů od posledního kontaktu s potvrzeným případem paralytické poliomyelitidy. U osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné je nařízen zvýšený zdravotnický dozor po dobu 6 týdnů od posledního kontaktu s potvrzeným případem paralytické poliomyelitidy.

1.

Klinický obraz odpovídající tetanu, tj. akutní nástup hypertonie a/nebo bolestivé svalové kontrakce (zpravidla u čelistních a šíjových svalů) a/nebo generalizované svalové spazmy bez zjevných zdravotních příčin.

-

bolestivé svalové spasmy žvýkacích a šíjových svalů vedoucích k obličejovému spasmu (trismus a „rhisus sardonicus“),

-

bolestivé spasmy svalstva trupu,

-

eneralizované spasmy (často opisthotonus).

2.

Z hlediska klinického je každý případ tetanu klasifikován jako:

2.1.

lokalizovaný tetanus, charakterizovaný zvýšeným svalovým tonusem pouze určitých svalových skupin v oblasti vstupní brány infekce nebo jen izolovaný trismem;

2.2.

generalizovaný tetanus lehký, charakterizovaný povšechnou svalovou hypertonií, ale nepřítomností generalizovaných křečí;

2.3.

generalizovaný tetanus středně těžký, charakterizovaný přítomností generalizovaných křečí ve frekvenci méně než 1krát za hodinu, bez dysfagie a cyanózy;

2.4.

generalizovaný tetanus těžký, charakterizovaný přítomností generalizovaných křečí ve frekvenci více než 1krát za hodinu s dysfagií a cyanózou.

3.

Období nakažlivosti: onemocnění není přenosné z člověka na člověka.

1.

Hlášení onemocnění tetanem podle čl. 5.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření diagnózy, jeho transport do příslušné laboratoře.

3.

Postup při izolaci upravuje jiný právní předpise².

1.

Zarděnky

2.

Kongenitální zarděnkový syndrom (KZS)

A.

katarakta, kongenitální glaukom, kongenitální srdeční vada, poruchy sluchu, pigmentová retinopatie

B.

purpura, splenomegalie, mikrocefalie, mentální retardace, meningoencefalitida osteoporotické změny metafýz dlouhých kostí, žloutenka začínající v průběhu 24 hodin po narození.

3.

Období nakažlivosti:

3.1.

u zarděnek asi 1 týden před objevením se exantému a minimálně 4 dny po jeho začátku;

3.2.

u KZS - děti mohou vylučovat virus ve faryngeálním sekretu a moči měsíce po narození, výjimečně v průběhu celého 1. roku života, v případě katarakty až do tří let života.

1.

Kritéria pro potvrzený případ zarděnek:

a.

Izolace viru zarděnek u osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány, 1 týden před a maximálně 1 týden po objevení se vyrážky. Materiálem pro přímý průkaz viru zarděnek jsou nejlépe výtěry z krku, jinak vzorky krve, moči a cerebrospinální tekutiny, výtěry z nosu. Vzorky musí být odebrány co nejdříve.

b.

Detekce nukleové kyseliny nevakcinálního viru zarděnek v klinickém vzorku, odebraném v akutní fázi onemocnění.

c.

Průkaz sérokonverze nebo výrazného, několinásobného vzestupu hladin specifických zarděnkových IgG protilátek vyšetřením dvojice vzorků sér nebo slin u osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány. Průkaz vzrůstu hladin již existujících zarděnkových IgG protilátek u reinfekcí.

2.

Kritéria pro pravděpodobný případ zarděnek:

3.

Kritéria pro kongenitální zarděnkový syndrom (KZS):

a.

Izolace viru zarděnek z klinického vzorku.

b.

Detekce nukleové kyseliny viru zarděnek.

c.

Přítomnost specifických protilátek IgM proti viru zarděnek.

d.

Přetrvávání protilátek IgG proti viru zarděnek mezi šestým a dvanáctým měsícem věku (nejméně 2 vzorky s podobnou koncentrací protilátek IgG proti viru zarděnek).

-

epidemiologická souvislost a nejméně jedno z klinických kritérií KZS uvedených v článku 1, odstavec 2A,

-

splněna klinická kritéria pro KZS,

-

epidemiologická souvislost,

-

nejméně jedno z klinických kritérií KZS uvedených v článku 1, odstavec 2A

1.

Hlášení onemocnění zarděnkami a KZS podle čl. 5.

2.

Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného nebo vrozeným zarděnkovým syndromem či vrozenou zarděnkovou infekcí postiženého dítěte k ověření klinické diagnózy v příslušné virologické laboratoři.

3.

Izolace nemocného většinou v domácí izolaci.

4.

První klinické vyšetření nemocného dítěte z kolektivního zařízení, druhé po uplynutí 3 týdnů.

5.

Po dobu 3 týdnů od vyřazení nemocného dítěte se provádí u fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným, lékařský dohled.

6.

Po dobu lékařského dohledu se do zařízení přijímají všechny děti s výjimkou dětí oslabených.

7.

Děti z rodin, kde se vyskytlo onemocnění zarděnkami, mohou do zařízení docházet.

8.

Dítě po přestálém onemocnění zarděnkami je možno přijmout do zařízení po souhlasu ošetřujícího lékaře.

9.

V případě KZS zajištění poučení o ochraně fertilních a těhotných žen vnímavých k nákaze zarděnkami v kontaktu s nemocným.

1.

Klinický obraz, odpovídající příušnicím, například horečka s akutním nástupem jednostranného nebo oboustranného, na dotyk citlivého, ohraničeného otoku příušních nebo jiných slinných žláz, trvající déle než 2 dny, bez jiných zjevných příčin. Výjimečně může být onemocnění komplikováno orchitidou, meningitidou, pankreatitidou a oophoritidou, velmi vzácně encefalitidou. Inkubační doba 16 až 18 dnů.

2.

Období nakažlivosti: ze slin 7 dní před a 9 dní po začátku onemocnění. Inaparentně nemocní mohou být rovněž zdrojem infekce.

1.

Přímý průkaz nevakcinálního kmene viru příušnic izolací z klinického vzorku, odebraného v akutní fázi onemocnění.

2.

Detekce nukleové kyseliny nevakcinálního kmene viru příušnic v klinickém vzorku, odebraném v akutní fázi onemocnění.

3.

Detekce IgM protilátek proti viru příušnic u osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány.

4.

Průkaz sérokonverze nebo výrazného, několikanásobného vzestupu hladin specifických parotitických IgG protilátek vyšetřením dvojice vzorků sér nebo slin osob, které nebyly v posledních 6 týdnech očkovány.

5.

Průkaz vzrůstu hladin již existujících parotitických IgG protilátek u reinfekcí.

6.

Detekce antigenu nevakcinálního kmene viru příušnic (DFA) pomocí specifických parotitických monoklonálních protilátek v klinickém vzorku, odebraném v akutní fázi onemocnění.

1.

Hlášení onemocnění příušnicemi podle čl. 5.

2.

Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného k ověření klinické diagnózy v příslušné virologické laboratoři

3.

Izolace pacienta u nekomplikovaných případů doma po dobu 9 dní od začátku onemocnění, hospitalizace dle klinické závažnosti a epidemiologických rizik.

4.

První klinické vyšetření nemocného dítěte po jeho vyřazení z kolektivního zařízení, druhé po uplynutí 3 týdnů.

5.

Po dobu 3 týdnů od vyřazení nemocného dítěte z kolektivního zařízení se provádí u fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným, lékařský dohled.

6.

Po dobu lékařského dohledu se do zařízení přijímají všechny děti s výjimkou oslabených dětí.

7.

Děti nevnímavé k nákaze příušnicemi mohou do kolektivního zařízení docházet.

8.

Děti nevnímavé k nákaze příušnic z rodin, kde se vyskytlo onemocnění příušnicemi, mohou do zařízení docházet.

9.

Dítě vnímavé k nákaze příušnic může do zařízení docházet do 8. dne po prvním styku s nemocným, nejde-li o styk trvalý (při trvalém styku se zastavuje docházka ihned) a od 21. dne po posledním styku s nemocným. Při trvalém styku s nákazou se za poslední den styku považuje 9. den po otoku příušních žláz.

10.

Dítě po přestálém onemocněni příušnicemi je možno přijmout do zařízení po souhlasu ošetřujícího lékaře.

1.

Klinický obraz odpovídající horečnatému onemocnění s neurologickými příznaky, v rozsahu od silných bolestí hlavy a svalů po aseptickou meningitidu nebo encefalitidu, s inkubační dobou 2 až 6 dní, v maximálním rozmezí 2-15 dní, po expozici, která je podmíněna poštípáním komáry, vzácně přisátím klíštěte rodu Hyalomma, nebo přenosem původce z člověka na člověka transplantací, transfuzí nebo transplacentárně. Jiný přenos WNV z člověka na člověka než přenos krví a tkáněmi není považován za reálný. Většina nákaz probíhá inaparentně, přibližně 20 % případů se manifestuje makulopapulózní vyrážkou a lymfadenopatií, postižení centrálního nervového systému bývá u méně než 1 % klinicky manifestních nákaz. Při typickém průběhu onemocnění trvá 2 až 7 dní.

2.

Viremie dosahuje vrcholu v době objevení se prvních příznaků, během následujících 4 až 6 dní dochází k postupnému snižování koncentrací viru na nevýznamné hodnoty. Předpokládá se, že imunita po překonání nákazy trvá celoživotně, byl však prokázán postupný pokles titru specifických ochranných protilátek.

1.

Přenos ze zvířete na člověka (pobyt, návštěva nebo expozice poštípání komárem v oblasti s endemickým výskytem WNV u koní a ptáků, nebo míst s extrémním přemnožením komárů, zejména v souvislosti se záplavami, výjimečně přenos přisátím klíštěte)

2.

Přenos z člověka na člověka (transplantace, transfúze krve, nebo transplacentárně).

A.

Možný: Nelze použít.

B.

Pravděpodobný: Každá osoba splňující klinická kritéria a nejméně jedna z těchto dvou situací:

C.

Potvrzený: Každá osoba splňující klinická kriteria a nejméně jedno z laboratorních kriterií pro potvrzený případ.

1.

Osoba poskytující péči¹, která diagnostikuje nákazu WNV, podle kritérií v článcích 1 až 3, hlásí orgánu ochrany veřejného zdraví potvrzené a pravděpodobné případy onemocnění nebo úmrtí na toto onemocnění. S ohledem na globální změny geografické distribuce vektoru nákazy je třeba důsledně zjišťovat a hlásit údaje, které se vztahují k relevantní cestovatelské anamnéze postižené osoby a dále údaje, které mohou mít vztah k případnému mezilidskému přenosu původce nákazy (transplantace, transfuze, nebo transplacentární přenos).

2.

Místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví zajistí neprodlené předání informací o potvrzeném případu nákazy WNV všem spádovým pracovištím transfúzní služby předem dohodnutým způsobem a zároveň informuje Ministerstvo zdravotnictví.

3.

Ministerstvo zdravotnictví zajistí na základě zpráv, které obdrží cestou systému rychlého varování Evropské komise (EWRS) a prostřednictvím dalších obdobných systémů, předávání informací o aktuální epidemiologické situaci ve výskytu humánních případů nákazy WNV v zahraničí, všem pracovištím transfúzní služby a orgánům ochrany veřejného zdraví v ČR.

a)

vyloučení z dárcovství plné krve a krevních složek u všech osob, které pobývaly v oblasti s probíhajícím přenosem WNV na lidi, a to po dobu 28 dnů po opuštění takové oblasti³;

b)

v indikovaných případech vyšetření vytipovaných vzorků krve a krevních složek na přítomnost nukleových kyselin WNV.

1.

Hlášení onemocnění WNV podle článku 5.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu k ověření diagnózy a jeho transport do Národní referenční laboratoře pro arboviry.

3.

Protiepidemická opatření v rozsahu článků 2, 5, 6 a 7 se provádějí při výskytu nebo na základě podezření u všech případů nákazy WNV.

³⁾

Příloha 2 vyhlášky č. 143/2008 Sb., o stanovení bližších požadavků pro zajištění jakosti a bezpečnosti lidské krve a jejích složek (vyhláška o lidské krvi).

1.

Klinický obraz odpovídající infekci EHEC, to je průjem, často krvavý, a břišní křeče, obvykle bez teploty nebo pouze s nízkou teplotou (nižší než 38 °C). Onemocnění může být komplikováno hemolyticko-uremickým syndromem (HUS, dg. D59.3). V patogenezi EHEC infekcí mají hlavní úlohu Shiga toxiny (Verotoxiny): Shiga toxin 1 (Stxl) a Shiga toxin 2 (Stx2).

2.

Inkubační doba onemocnění je 2 až 8 dní. Záleží na velikosti infekční dávky, která je velmi nízká (u kmenů 0157:H7 se udává 10-100 bakterií), na věku a na vnímavosti jedince. Nejrizikovější skupiny nemocných jsou děti do 5 let a osoby starší nad 60 let.

3.

Onemocnění trvá u lehčích případů 5 až 6 dní, v případě systémových komplikací onemocnění (HUS) onemocnění trvá až řadu týdnů.

1.

Izolace a sérotypizace kmenů Escherichia coli (sklíčková aglutinace O, H antigenů).

2.

Průkaz Shiga (Verotoxinů) (latexová aglutinace, ELIS A a jiné).

3.

Detekce genů kódujících produkci Shiga toxinů 1 a 2 a jejich subtypizace.

4.

Zjištění dalších faktorů virulence kmenů EHEC: detekce genů pro adhezin intimin (eae) sl EHEC hemolysin (EHEC-hlyA) metodou PCR.

5.

Konfirmace O a H antigenů genetickými metodami.

6.

Metoda restrikční analýzy (PFGE) ke genetickému zjištění shodných kmenů v epidemiologické souvislosti.

7.

Imunologické stanovení protilátek lipopolysacharid (LPS) v séru nemocných metodami immunoblotting, pasivní hemaglutinace, ELISA.

1.

Přenos z člověka na člověka

2.

Expozice společnému zdroji

3.

Přenos ze zvířete na člověka

4.

Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě

1.

Osoba poskytující péči¹, která vyslovila podezření na onemocnění EHEC, zajistí odběr stolice a její okamžitý transport do vyšetřující mikrobiologické laboratoře. Mikrobiologická laboratoř ohlásí výsledky osobě poskytující péči¹ a příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví. Při záchytu suspektních kmenů EHEC, zejména séroskupiny 0157, 026, Ol 11, O103 a 0145, laboratoř okamžitě odešle kmeny do Národní referenční laboratoře pro Escherichia coli a shigely Státního zdravotního ústavu. Národní referenční laboratoř provede konfirmaci kmenů, detekci Shiga toxinů i dalších faktorů virulence EHEC a zpětně hlásí výsledky ošetřujícímu lékaři, příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví a mikrobiologické laboratoři.

2.

Příslušné protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví zajistí u všech případů epidemiologické šetření. Šetření je zaměřeno především na detailní pátrání po zdroji nákazy, cestě přenosu nákazy a po dalších případech v ohnisku, na klinickou formu onemocnění a případné úmrtí, na ověření řádného provedení odběru biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie, případně na aktivní zajištění odběrů biologického materiálu. Tato šetření musí být zahájena okamžitě po průkazu EHEC infekce u prvního případu (index case).

1.

Hlášení onemocnění EHEC podle článku 5.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu na laboratorní vyšetření.

3.

Izolace nemocného, v těžších případech nutná hospitalizace podle jiného právního předpisu⁴.

4.

Aktivní vyhledávání všech kontaktů a mikrobiologické vyšetření jejich vzorku stolice, s požadavkem sérotypizace Escherichia coli. U kmenů sérotypově shodných s původcem onemocnění zajistit vyšetření produkce Shiga toxinů.

5.

Důsledné dodržování hygienických opatření v potravinářské výrobě ve spolupráci s orgány Státní veterinární správy, včetně dodržování technologie výroby a správné výrobní praxe.

6.

Spolupráce s orgány Státní veterinární správy a Státní zemědělské a potravinářské inspekce při dohledávání vehikula nákazy.

⁴)

§ 64 písm. a) zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů.

1.

Klinický obraz odpovídající VHA: postupný rozvoj příznaků, zejména únavy, bolesti břicha, ztráty chuti k jídlu, občasné nevolnosti a zvracení, společně s příznakem horečky, nebo žloutenky, nebo zvýšené hladiny sérové aminotransferázy. Inkubační doba 15 až 50 dnů.

2.

Období nakažlivosti: Ve stolici je virus přítomen 1 až 2 týdny před počátkem onemocnění a 1 až 3 týdny po začátku onemocnění. V krvi je virus přítomen v druhé polovině inkubační doby a na začátku onemocnění.

1.

Detekce specifických protilátek IgM proti VHA.

2.

Detekce nukleové kyseliny VHA v séru, plasmě, nebo ve stolici.

3.

Detekce antigenů VHA ve stolici.

1.

Přenos z člověka na člověka

2.

Expozice společnému zdroji

3.

Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě

1.

Hlášení onemocnění VHA podle článku 5.

2.

Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.

3.

Izolace nemocného, nebo z nemoci podezřelého, na infekčním oddělení podle jiného právního².

4.

U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled v délce 50 dnů od posledního kontaktu.

5.

Příjem nových osob do kolektivů dětí předškolního a školního věku je zakázán v době provádění lékařského dohledu pro výskyt VHA podle posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.

6.

Osoby v kontaktu s VHA vykonávající činnosti epidemiologicky závažné, se vyloučí z těchto činností uložením zvýšeného zdravotnického dozoru na dobu 50 dnů od posledního kontaktu s nemocným.

7.

Omezení uvedená v odstavci 4, 5 a 6 se nevztahují na osoby, u nichž byla prokázána přítomnost celkových protilátek a současně negativita na specifické protilátky IgM proti viru VHA a na osoby prokazatelně řádně očkované proti VHA.

8.

Příslušný orgán ochrany veřejného zdraví nařídí rozsah a způsob imunoprofylaxe a v mimořádných situacích, po schválení hlavním hygienikem ČR, zajišťuje mimořádné očkování v kolektivech. Na základě rozhodnutí místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví o lékařském dohledu nebo o zvýšeném zdravotním dozoru, zajistí osoba poskytující péči¹ u osob v přímém kontaktu s VHA očkování proti VHA.

9.

U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiných právních předpisů⁵.

⁵)

Zákon č. 296/2008 Sb., o zajištění jakosti a bezpečnosti lidských tkání a buněk určených k použití u člověka a o změněn souvisejících zákonů (zákon o lidských tkáních a buňkách), ve znění pozdějších předpisů. Zákon č. 285/2002 Sb., o darování, odběrech a transplantacích tkání a orgánů a o změně některých zákonů (transplantační zákon), ve znění pozdějších předpisů.

1.

Klinický obraz odpovídající VHB: postupný rozvoj příznaků, zejména únavy, bolesti břicha, bolesti kloubů, ztráty chuti k jídlu, občasné nevolnosti a zvracení, společně s příznakem horečky, nebo žloutenky, nebo zvýšené hladiny sérové aminotransferázy. Inkubační doba 45 až 180 dnů.

2.

Období nakažlivosti: všechny HBsAg pozitivní osoby jsou potencionálně infekční.

1.

Hlášení onemocnění akutní VHB podle článku 5.

2.

Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.

3.

Izolace nemocného nebo z nemoci podezřelého na infekčním oddělení podle jiného právního předpisu².

4.

U fyzických osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled v délce 180 dnů od posledního kontaktu.

5.

U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiných právních předpisů.⁵)

6.

Omezení uvedená v odstavci 3 a 4 se nevztahují na osoby s prokazatelně prožitým onemocněním VHB a na osoby, u nichž byla prokázána přítomnost protilátek proti povrchovému antigenů HBV v ochranných množstvích (minimálně 10 IU/1).

7.

Zdravotnickému pracovníkovi, který byl při expozici krvi pacienta poraněn, nebo došlo-li k závažné kontaminaci kůže a sliznic a který nebyl současně očkován, nebo byl neúplně očkován nebo je u něho známa neschopnost tvorby anti HBs protilátek, se aplikuje 1 dávka specifického hyperimunního globulinu proti VHB v souladu se souhrnem údajů o přípravku.

8.

Osoba poskytující péči¹ zajistí vyšetření osob, které se poranily o použitou injekční jehlu, podle uvedené tabulky.

*

U poraněných osob s prokázaným ochranným titrem anti HBs po očkování nebo prožití nákazy se další vyšetřování markerů VHB ukončí.

Událost

se vždy zaznamená do zdravotnické dokumentace poraněné osoby.

1.

Přítomnost specifických protilátek proti viru VHC potvrzená rozdílným testem na jiném principu testu na stanovení protilátek.

2.

Detekce nukleové kyseliny viru VHC v séru nebo plasmě.

3.

Detekce antigenů (core) viru hepatitidy C v séru nebo plasmě.

1.

Hlášení onemocnění VHC podle článku 5.

2.

Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu nemocného k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.

3.

Pacienti s diagnostikovanou akutní VHC jsou izolováni na infekčních odděleních. Zdravotní péče je dále zajišťována podle klinického obrazu nemocného.

4.

U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled v délce 150 dnů od posledního kontaktu.

5.

U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiných právních předpisů⁵).

6.

Osoba poskytující péči¹ zajistí vyšetření osob, které se poranily o použitou injekční jehlu, podle uvedené tabulky.

*

U poraněných osob s prokázaným ochranným titrem anti HBs po očkování nebo prožití nákazy se další vyšetřování markerů VHB ukončí.

Událost

se vždy zaznamená do zdravotnické dokumentace poraněné osoby.

1.

Kultivační průkaz Streptococcus pneumoniae z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev, sekční materiál) u klinických projevů podle článku 1.

2.

Bezkultivační průkaz antigenů Streptococcus pneumoniae latexovou aglutinací z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev, sekční materiál) u klinických projevů podle článku 1.

3.

Bezkultivační průkaz DNA Streptococcus pneumoniae metodami molekulární mikrobiologie z klinického materiálu, který je za normálních podmínek sterilní (cerebrospinální mok, krev, sekční materiál) u klinických projevů podle článku 1.

1.

Hlášení invazivního pneumokokového onemocnění podle článku 5.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu od nemocného a jeho odeslání do příslušné laboratoře na laboratorní vyšetření.

3.

Izolace nemocného. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis⁴).

1.

Klinický obraz odpovídající kampylobakterióze, to je horečka, průjem, bolesti břicha. Inkubační doba 1 až 10 dnů.

2.

Období nakažlivosti je po celou dobu onemocnění a několik dní po jeho ukončení. Po infekci dochází často k nosičství, které zpravidla nepřesahuje období 6 týdnů.

1.

Laboratorní diagnostika kampylobakterióz spočívá v přímém průkazu baktérií Campylobacter species v biologickém materiálu kultivací na selektivně diagnostických půdách a identifikaci fenotypovými nebo genotypovými metodami.

2.

Pro epidemiologické účely je nezbytné provádět druhové určení izolovaných kampylobakterů.

1.

Přenos z člověka na člověka

2.

Přenos ze zvířete na člověka

3.

Expozice společnému zdroj i

4.

Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě

1.

Případ, který splňuje definici klinického případu a má epidemiologickou souvislost s potvrzeným případem.

2.

Případ laboratorně potvrzený s neznámými klinickými kritérii.

3.

Případ laboratorně potvrzený bez klinických kritérií

1.

Osoba poskytující péči¹, která vyslovila podezření na onemocnění kampylobakteriózou, provede odběr biologického materiálu na kultivační vyšetření a odebraný materiál zašle neprodleně mikrobiologické laboratoři. Mikrobiologická laboratoř ohlásí výsledky dle dohody písemně nebo telefonicky osobě poskytující péči¹ a příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví.

2.

Příslušné protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví zajistí epidemiologické šetření u potvrzených případů onemocnění kampylobakteriózou. Šetření spočívá v aktivním vyhledávání kontaktů, to je předškolních dětí a osob vykonávajících

3.

U případů s podezřením na hromadné onemocnění, u případů s atypickým průběhem nebo úmrtím na kampylobakteriózu zabezpečí orgány ochrany veřejného zdraví ve spolupráci s mikrobiologickou laboratoří odeslání kmenů kampylobakterů k dalšímu určování odboru laboratoří hygieny výživy a bezpečnosti potravin Státního zdravotního ústavu v Brně.

1.

Hlášení onemocnění kampylobakteriózou podle článku 5.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu na laboratorní vyšetření.

3.

Izolace nemocného, v těžších případech hospitalizace podle jiného právního předpisu⁴).

4.

Aktivní vyhledávání osob, které konzumovaly vytypovanou stravu a vyhledávání kontaktů u předškolních dětí a osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, u kterých se provádí mikrobiologické vyšetření rektálního výtěru, případně stolice.

5.

Lékařský dohled u kontaktů po dobu 5 dnů od výskytu posledního případu onemocnění v dětských předškolních zařízeních.

6.

Vyhledávání a následný zákaz činnosti, případně úprava pracovních podmínek u osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, které vylučují kampylobaktery nebo u kterých došlo k onemocnění osoby žijící ve společné domácnosti, do doby tří po sobě následujících kultivačně negativních výsledků vyšetření stolice podle posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.

7.

Děti z rodin, ze stacionářů nebo jiných kolektivů, kde se onemocnění kampylobakteriózou vyskytlo, mohou do kolektivu docházet, jsou-li v dobrém klinickém stavu, nemají průjem a po posouzení podmínek zařízení místně příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.

8.

V kolektivech i domácnostech provádět ohniskovou a průběžnou dezinfekci, dezinfekci rukou, sociálního zařízení, předmětů, ploch, nádobí a dalšího.

9.

V domácnostech s výskytem kampylobakteriózy a chovem domácích zvířat, zejména psů, koček nebo exotických ptáků, lze případně provést odběr vzorku stolice u chovaných zvířat.

10.

Důsledné dodržování hygienických opatření v potravinářské výrobě, při přípravě a manipulaci s pokrmy, dodržování správné výrobní a hygienické praxe.

11.

Spolupráce s orgány Státní veterinární správy a Státní zemědělské a potravinářské inspekce při dohledávání vehikula nákazy.

1.

Časná lokalizovaná borrelióza je charakterizována kožními projevy označenými jako erythema migrans. Inkubační doba 3 až 32 dny, časné stadium může být inaparentní.

2.

Časná diseminovaná borrelióza je charakterizována přítomností původce v tkáni kožní (borreliový lymfocytom), muskuloskeletální, nervové a srdeční, (myalgie, artralgie, rekurentní artritidy, postižení mozkových nervů N II, III-VI, VII, VIII, meningomyeloradikuloneuritidy „Garin-Bujadoux-Bannwarthův syndrom“, aseptické meningitidy, karditidy).

3.

Pozdní chronická borrelióza, která vzniká po několika měsících až letech po infekci, je charakterizována postižením nervové soustavy (chronické encefalomyelopatie, chronické polyneuritidy, deprese a další psychické projevy), kloubů (lymeská artritida) a kůže (zánětlivá nebo atrofická akrodermatitida).

1.

Průkaz přítomnosti protilátek třídy IgM a IgG proti borreliím v séru nebo v mozkomíšním moku a v synoviální tekutině pomocí enzymatické imunoanalýzy (ELISA) v klinicky sporných případech konfirmované metodou imunoblotu (Western blotu).

2.

Kultivační průkaz Borrelia burgdorferi sensu lato z klinického materiálu.

3.

Bezkultivační průkaz antigenů nebo detekce genomové a plasmidové nukleové kyseliny (DNA) borrelií, případně v kombinaci s přímým mikroskopickým průkazem.

1.

Potvrzené přisátí klíštěte.

2.

Pobyt v oblasti výskytu klíšťat.

3.

Riziková manipulace s klíštětem, zejména odstraňování klíštěte, kdy došlo k přímému kontaktu kůže pacienta.

1.

Osoba poskytující péči^, která vyslovila podezření na onemocnění lymeskou borreliózou, zajistí odběr biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie a jeho transport do vyšetřující laboratoře.

2.

Orgán ochrany veřejného zdraví zajistí epidemiologické šetření, při kterém, mimo standardně zjišťované skutečnosti, eviduje klinickou formu onemocnění, případné úmrtí a pátrá po pravděpodobném místě nákazy.

1.

Hlášení onemocnění lymeskou borreliózou podle článku 5.

2.

Protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví v oblasti své působnosti eviduje ohniska výskytu lymeské borreliózy a doporučuje jejich návštěvníkům dodržování preventivních opatření vedoucích ke snížení rizika napadení klíšťaty.

3.

Osoby s aktivním onemocněním borreliózou se vyřazují z dárcovství krve a jejích složek a z dárcovství tkání a buněk na dobu 6 měsíců po přeléčení. O vyřazení osob s chronickým onemocněním rozhodne lékař.

4.

Státní zdravotní ústav ve spolupráci s Českým hydrometeorologickým ústavem během sezóny provádí předpověď aktivity klíšťat, která je jako orientační údaj pro občany umístěna na webových stránkách Ministerstva zdravotnictví, Státního zdravotního ústavu a orgánů ochrany veřejného zdraví.

1.

Klinický obraz pásového oparu je charakterizován unilaterálním výsevem makulopapulózního exantému v rozsahu 1 až 3 dermatomů, nejčastěji v lumbální nebo thorakální oblasti. Výsevu může předcházet silná bolest v místě budoucího výsevu. Nejčastější komplikací onemocnění jsou postherpetické neuralgie, zejména u pacientů nad 50 let. Další možné komplikace jsou neurologické (cerebellitis, meningoencefalitis, myelitis, intrakraniální vaskulitis) nebo oční (keratitis, iridocyklitis, retinitis) nebo bakteriální superinfekce kůže a měkkých tkání. U imunokompromitovaných osob hrozí systémové onemocnění (generalizovaná forma). Inkubační doba 10 až 21 dnů.

2.

Období nakažlivosti začíná výsevem exantému a končí pokud jsou již všechny eflorescence ve stadiu krusty. Infekčnost je u lokalizované formy 5 krát nižší než u planých neštovic. Infekční je vezikulární tekutina, u generalizované formy i sekret z horních cest dýchacích.

1.

Detekce nukleové kyseliny viru varicella zoster v klinickém vzorku (periferní krev, vezikulární tekutina, mozkomíšní mok, stěr z léze)

2.

Izolace viru varicella zoster na tkáňových kulturách ze stěru nebo vezikulární tekutiny

3.

Průkaz virového antigenů metodou přímé imunofluorescence ve stěru z eflorescence

4.

Průkaz viru elektronovým mikroskopem v klinickém vzorku

5.

Vzestup specifických protilátek proti viru varicella zoster. Přítomnost IgM protilátek může být zkreslena, jak jejich výskytem při subklinické reaktivaci viru, tak i zkříženou reaktivitou s IgM protilátkami proti ostatním herpetickým virům, zejména herpes simplex virus. Proto je jejich izolovaný záchyt z jednoho odběru nutno považovat za nedostatečný průkaz. Případy je nutné ověřit výrazným vzrůstem hladiny celkových nebo IgG protilátek. Ke správné interpretaci výsledků sérologických vyšetření je třeba brát v úvahu klinické, laboratorní a epidemiologické údaje.

1.

Hlášení onemocnění pásovým oparem podle článku 5.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření diagnózy u klinicky sporných případů a zajištění transportu biologického materiálu do příslušné laboratoře.

3.

Izolace pacienta trvá do doby, než jsou všechny eflorescence ve stadiu krusty. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis⁴).

4.

Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů se neprovádí.

5.

Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy se neprovádí. Osoba poskytující péči^, která vyslovila podezření na onemocnění pásovým oparem, věnuje zvláštní pozornost osobám těhotným a imunosuprimováným, které dosud neprodělaly plané neštovice, nebo nebyly řádně očkovány.

6.

Pro podání hyperimunního lidského imunoglobulinu je nutné zhodnotit závažnost expozice. Generalizovaný pásový opar je stejně infekční jako plané neštovice a proto by měl být hyperimunní lidský globulin podán do 72 hodin od kontaktu s infekcí osobám těhotným nebo těžce imunosuprimovaným, které v minulosti plané neštovice neprodělaly, nebo nebyly očkovány dvěmi dávkami vakcíny. Pouze pokud je promeškán interval 72 hodin od kontaktu s onemocněním, alternativou je podávání plné terapeutické dávky antivirotik do sedmého dne od kontaktu s infekcí.

7.

Postexpoziční očkování je možné u vnímavých fyzických osob k nákaze planými neštovicemi, u kterých ještě neuplynuly 3 dny od styku s nemocným.

8.

U vnímavých osob, které byly v kontaktu s onemocněním, má lékařský dohled, pokud je indikován, trvat po dobu maximální inkubační doby, to je 21 dní. Pokud byl takové osobě podán hyperimunní lidský globulin, doba se prodlužuje až na 40 dní.

9.

Děti, které jsou vnímavé k nákaze a byly v kontaktu s pásovým oparem, jsou vzhledem k nízké infekčnosti přijímány do kolektivních zařízení bez omezení.

1.

Klinický obraz odpovídající salmonelóze, to je horečka, průjem, bolest břicha, nausea a někdy zvracení. Původce onemocnění může vyvolávat také extraintestinální infekce (lokalizace infekce mimo střevní trakt). Inkubační doba 10 až 21 dnů.

2.

Nakažlivost trvá v průběhu nákazy, které je extrémně proměnlivé, od několika dní až po několik týdnů. Chronická nosičství trvající déle než jeden rok jsou vzácná. Podání antibiotik neovlivní vylučování salmonel.

1.

Laboratorní diagnostika salmonelóz spočívá v přímém průkazu salmonel v biologickém materiálu kultivací na selektivně diagnostických půdách a identifikaci fenotypovými nebo genotypovými metodami.

2.

Pro epidemiologické účely je nezbytná sérotypizace.

3.

U významných sérotypů se provádí fágová typizace, popřípadě další analýza na úrovni genotypu.

4.

Nepřímá diagnostika stanoví protilátky proti O, H a popřípadě Vi antigenům.

1.

Přenos z člověka na člověka

2.

Expozice společnému zdroji

3.

Přenos ze zvířete na člověka

4.

Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě

1.

Osoba poskytující péči¹, která vyslovila podezření na onemocnění salmonelózou, provede odběr biologického materiálu na kultivační vyšetření a odebraný materiál zašle neprodleně mikrobiologické laboratoři. Mikrobiologická laboratoř ohlásí výsledky podle dohody písemně nebo telefonicky osobě poskytující péči^ a příslušnému protiepidemickému oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví.

2.

Příslušné protiepidemické oddělení orgánu ochrany veřejného zdraví zajistí epidemiologické šetření u všech potvrzených případů onemocnění a v případě epidemického výskytu i u všech případů podezření na onemocnění salmonelózou. Šetření spočívá ve včasném provedení odběru biologického materiálu na laboratorní průkaz etiologie, v aktivním vyhledávání kontaktů, u kterých se rovněž provádí mikrobiologické vyšetření, a v určení zdroje infekce a cesty přenosu.

1.

Hlášení onemocnění salmonelózou podle článku 5.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu na laboratorní vyšetření.

3.

Postup při izolaci upravuj e j iný právní předpis⁴).

4.

Aktivní vyhledávání osob, které konzumovaly vytypovanou stravu, zejména předškolních dětí a osob vykonávající činnosti epidemiologicky závažné, u kterých se provádí mikrobiologické vyšetření rektálního výtěru. Okruh vyšetřovaných osob určí místně příslušný orgánu ochrany veřejného zdraví.

5.

Lékařský dohled po dobu 4 dnů od výskytu posledního případu onemocnění v dětských předškolních zařízeních.

6.

Vyhledávání a následný zákaz činnosti, případně úprava pracovních podmínek u osob vykonávajících činnosti epidemiologicky závažné, které vylučují salmonely nebo u kterých došlo k onemocnění osoby žijící ve společné domácnosti, do doby tří po sobě následujících kultivačně negativních výsledků vyšetření stolice.

7.

Dítě po prodělaném laboratorně potvrzeném onemocnění salmonelózou je možné přijmout do kolektivního zařízení až po jednom negativním kultivačním vyšetření stolice, případně je-li dítě v dobrém klinickém stavu na základě posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.

8.

Děti z rodin, ze stacionářů nebo jiných kolektivů, kde se onemocnění salmonelózou vyskytlo, mohou do kolektivu docházet, jsou-li v dobrém klinickém stavu, nemají průjem a po posouzení podmínek zařízení místně příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví.

9.

V kolektivech i domácnostech provádět ohniskovou a průběžnou dezinfekci, dezinfekci rukou, sociálního zařízení, předmětů, ploch, nádobí a dalšího.

10.

Důsledné dodržování hygienických opatření v potravinářské výrobě, zejména při zpracování, skladování a přepravě rizikových surovin a potravin, dodržování technologie výroby a správné výrobní praxe.

11.

Spolupráce s orgány Státní veterinární správy a Státní zemědělské a potravinářské inspekce při dohledávání vehikula nákazy.

1.

Získaná primární syfilis - to je ulcerativní onemocnění charakterizované přítomností jedné, výjimečně několika, obvykle nebolestivých, erozivních až ulcerativních lézí (šankrů) v genitální, perineální nebo anální oblasti, v ústech, na sliznici hltanu nebo kdekoliv jinde mimo oblast genitálií. Inkubační doba 10 dnů až 3 měsíce.

2.

Získaná sekundární syfilis - osoba s nejméně s jedním z těchto příznaků: difúzní makulopapulózní vyrážka postihující často i dlaně a plosky, celková lymfadenopatie, kondyloma latum, exantém, difúzní alopecie.

3.

Získaná časná latentní syfilis - osoba s příznaky primární nebo sekundární syfilis v anamnéze do předchozích 24 měsíců splňující laboratorní kritéria (specifické testy).

4.

Získaná pozdní latentní syfilis nad 24 měsíců - osoba splňující laboratorní kritéria (specifické testy).

5.

Vrozená syfilis časná - dítě do 2 let věku splňující nejméně jeden z následujících příznaků: hepatosplenomegalie, mukokutánní léze, kondyloma latum, přetrvávající rinitida, žloutenka, pseudoparalýza způsobená periostitidou a osteochondritidou, postižení centrální nervové soustavy, anémie, nefrotický syndrom, malnutrice.

6.

Vrozená syfilis pozdní - osoba nad 2 roky věku s klinickými projevy odpovídajícími pozdní vrozené syfilis a splňující laboratorní kritéria (specifické testy).

7.

Období nakažlivosti je omezeno na přítomnost klinických projevů v době kontaktu nebo v předcházejících 24 měsících (přenos krví nebo z matky na plod).

A.

Potvrzený případ - nejméně jeden z následujících nálezů:

1.

Průkaz Treponema pallidum subspecies pallidum mikroskopickým vyšetřením v zástinu v exsudátu z lézí, ve tkáni, v pupeční šňůře, placentě nebo výtoku z nosu

2.

Průkaz Treponema pallidum subspecies pallidum přímou imunofluorescencí v exsudátu z lézí, ve tkáni, v pupeční šňůře, placentě nebo výtoku z nosu

3.

PCR průkaz Treponema pallidum subspecies pallidum v exsudátu z lézí, ve tkáni, v pupeční šňůře, placentě nebo výtoku z nosu

4.

Detekce specifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies pallidum pomocí screeningového testu (např. TPHA, TP-PA, EIA aj.) a zároveň detekce specifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies pallidum ve třídě IgM

5.

U vrozené syfilis detekce specifických protilátek IgM proti Treponema pallidum subspecies pallidum a zároveň detekce nespecifických protilátek v netreponemovém testu (např. VDRL, RPR)

B.

Pravděpodobný případ - nejméně jeden z následuj ících nálezů:

1.

Detekce specifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies pallidum pomocí screeningového testu (např. TPHA, TP-PA, EIA aj.) a zároveň potvrzení specifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies pallidum ve třídě IgG metodicky nezávislým testem (FTA-ABS IgG, western blot IgG)

2.

U vrozené syfilis detekce nespecifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies pallidum v netreponemovém testu (např. VDRL, RPR) v liquoru

3.

U vrozené syfilis detekce specifických protilátek proti Treponema pallium subspecies pallidum pomocí screeningového testu (např. TPHA, TP-PA, EIA aj.) a zároveň potvrzení specifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies pallidum ve třídě IgG metodicky nezávislým testem (FTA-ABS IgG, western blot IgG) u matky

4.

U vrozené syfilis detekce nespecifických protilátek proti Treponema pallidum subspecies pallidum v netreponemovém testu (např. VDRL, RPR) ve čtyřnásobně vyšším titru než u matky

1.

Osoba poskytující péči¹, která vyslovila podezření na infekci Treponema pallidum subspecies pallidum, zajistí odběry biologického materiálu k laboratornímu průkazu etiologie a jeho transport do vyšetřující laboratoře.

2.

Klinický lékař dermatovenerologického pracoviště s depistážní službou, podle místa bydliště pacienta s prokázanou infekcí, provádí cílené vyšetření u všech relevantních kontaktů a příslušné kontroly po léčbě pacientů s diagnostikovanou infekcí.

1.

Hlášení onemocnění vyvolaných Treponema pallidum subspecies pallidum podle článkku 5.

2.

Protiepidemická opatření spočívají v řádném provedení depistážního šetření a vyšetření všech relevantních kontaktů nemocného podle jiného právního předpisu⁶).

3.

U syfilis I. a II. stadia musí být vždy nařízena izolace a léčení na venerologickém oddělení a fyzické osoby jsou povinny podrobit se léčení podle jiného právního předpisu ².

4.

U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiného právního předpisu⁵).

1.

Klinický obraz lze charakterizovat postupným výsevem svědivého makulopapulózního exantému, zvýšenou teplotou nebo horečkou. Výsev začíná na trupu a hlavě, včetně vlasaté části, postupně se šíří na končetiny. Výsev většinou probíhá v několika vlnách, proto bývají paralelně přítomna všechna vývojová stadia exantému (makula, papula, vezikula, pustula, krusta). Závažnější průběh má onemocnění u dospělých (delší febrilie, mohutný výsev eflorescencí). Komplikace onemocnění hrozí zejména u dětí do 1 roku života, dospělých osob nad 20 let, u osob těhotných a imunosuprimovaných. Komplikace jsou neurologické (cerebellitis, encefalitis, myelitis) nebo pulmonální (varicellová pneumonie, sekundární bakteriální pneumonie) nebo bakteriální superinfekce kůže a měkkých tkání a krvácivé stavy. Systémové onemocnění hrozí u osob imunosuprimovaných a u novorozenců, u jejichž matek došlo k výsevu planých neštovic 5 dní před a 2 dny po porodu. Virus varicella zoster je považován za teratogenní a při primoinfekci v těhotenství před dvacátým osmým týdnem hrozí vznik tzv. varicellového kongenitálního syndromu. Inkubační doba 10 až 21 dnů.

2.

Období nakažlivosti začíná 2 dny před výsevem exantému a končí, pokud jsou již všechny eflorescence ve stadiu krusty.

1.

Detekce nukleové kyseliny viru varicella zoster v klinickém vzorku (periferní krev, vezikulární tekutina, mozkomíšní mok)

2.

Izolace viru varicella zoster na tkáňových kulturách

3.

Průkaz virového antigenů metodou přímé imunofluorescence ve stěru z eflorescence

4.

Průkaz viru elektronovým mikroskopem v klinickém vzorku

5.

Vzestup specifických protilátek proti viru varicella zoster. Přítomnost IgM protilátek může být zkreslena, jak jejich výskytem při reaktivaci viru, tak i zkříženou reaktivitou s IgM protilátkami proti ostatním herpetickým virům, zejména herpes simplex virus. Proto je jejich izolovaný záchyt z jednoho odběru nutno považovat za nedostatečný průkaz. Případy je nutné ověřit výrazným vzrůstem hladiny celkových nebo IgG protilátek. Ke správné interpretaci výsledků sérologických vyšetření je třeba brát v úvahu klinické, laboratorní a epidemiologické údaje.

1.

Hlášení onemocnění planými neštovicemi podle článku 5.

2.

Zajištění odběru biologického materiálu od pacienta k ověření diagnózy u klinicky sporných případů a zajištění transportu biologického materiálu do příslušné laboratoře.

3.

Izolace pacienta trvá do doby, než jsou všechny eflorescence ve stadiu krusty. Postup při izolaci upravuje jiný právní předpis⁴).

4.

Aktivní vyhledávání zdroje nákazy a kontaktů se běžně neprovádí.

5.

Epidemiologické šetření v ohnisku nákazy se běžně neprovádí. Osoba poskytující péči^, která vyslovila podezření na onemocnění planými neštovicemi, věnuje zvláštní pozornost osobám těhotným a imunosuprimovaným, které plané neštovice dosud neprodělaly nebo nebyly řádně očkovány.

6.

Podání hyperimunního lidského imunoglobulinu do 72 hodin od kontaktu s infekcí osobám těhotným nebo těžce imunosuprimovaným, které v minulosti plané neštovice neprodělaly nebo nebyly řádně očkovány. Pokud je promeškán interval 72 hodin od kontaktu s onemocněním, alternativou je podávání plné terapeutické dávky antivirotik do sedmého dne od kontaktu s infekcí. Dále se hyperimunní lidský imunoglobulin podává

7.

Postexpoziční očkování je možné u vnímavých fyzických osob k nákaze planými neštovicemi, u kterých ještě neuplynuly 3 dny od styku s nemocným.

1.

Klinický obraz je podobný jako u virové hepatitidy A; postupný rozvoj příznaků, zejména únavy, bolesti břicha, ztráty chuti k jídlu, občasné nevolnosti a zvracení, žloutenka, zvýšená hladina aminotransferáz, tmavá moč, bolest kloubů. Infekce mívá vyšší mortalitu u těhotných zvláště ve třetím trimestru těhotenství. Inkubační doba je 15 až 60 dní.

2.

Období nakažlivosti není známé. Virus je prokazatelný ve stolici již ke konci inkubační doby a vylučování viru přetrvává 2 až 3 týdny.

1.

Detekce specifických protilátek IgM proti VHE.

2.

Průkaz virové VHE RNA ve stolici nebo v krvi.

1.

Přenos z člověka na člověka.

2.

Expozice společnému zdroji.

3.

Expozice kontaminovaným potravinám nebo pitné vodě.

4.

Pobyt v oblasti s výskytem VHE, s převahou interhumánního přenosu.

1.

Hlášení onemocnění VHE podle článku 5.

2.

Zajištění odběrů a transportu biologického materiálu pacienta a kontaktů k ověření diagnózy v příslušné laboratoři.

3.

Izolace nemocného nebo z nemoci podezřelého na infekčním oddělení podle jiného právního předpisu².

4.

U osob, které byly v kontaktu s nemocným, se provádí lékařský dohled v délce 60 dnů od posledního kontaktu.

5.

Příjem nových osob do kolektivů dětí předškolního a školního věku je zakázán v době provádění lékařského dohledu pro výskyt VHE podle posouzení místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví.

6.

Osoby v kontaktu s VHE vykonávající činnosti epidemiologicky závažné se vyloučí z těchto činností uložením zvýšeného zdravotnického dozoru na dobu 60 dnů od posledního kontaktu s nemocným.

7.

U dárců krve a jiného biologického materiálu se postupuje podle jiných právních předpisů⁵).

8.

Spolupráce s orgány Státní veterinární správy.