Tímto nařízením se v souladu s právem Evropských společenství¹ stanoví

Toto nařízení se nevztahuje na emise z mezinárodní námořní dopravy a z leteckého provozu, s výjimkou startování a přistávání letadel.

kritickou zátěží – kvantitativní odhad expozice jedné nebo více znečišťujícím látkám, pod kterou lze na základě současného stupně poznání vyloučit významné negativní dopady na citlivé složky životního prostředí,

územní jednotkou sítě – čtverec území o rozměru 150 km x 150 km, který se používá pro mapování kritických zátěží v evropském měřítku a také pro monitorování emisí a depozic látek znečišťujících ovzduší prováděných na základě mezinárodní úmluvy, k níž Česká republika přistoupila, a protokolů této úmluvy,²

kritickou úrovní – taková koncentrace znečišťující látky, nad kterou se podle současného stupně poznání projevuje přímý účinek na receptory, jako jsou člověk, rostliny, ekosystémy, materiály,

zkratkou AOT 40 – součet rozdílů mezi hodinovými koncentracemi přízemního ozonu většími než 80 µg/m³ (40 ppb) a 80 µg/m³ během denních hodin, kdy svítí slunce, akumulovaný od května do července každého roku,

zkratkou AOT 60 – součet rozdílů mezi hodinovými koncentracemi přízemního ozonu většími než 120 µg/m³ (60 ppb) a 120 µg/m³ akumulovaný v průběhu celého roku,

přistáváním a startem letadla – provozní cyklus daný následujícími časy: přistání 4 minuty, pojíždění 26 minut, start 0,7 minuty a vzlet 2,2 minuty,

národním emisním stropem – nejvyšší množství znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vyjádřené v kilotunách, které může být v České republice emitováno během daného kalendářního roku,

krajským emisním stropem – doporučené nejvyšší množství znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek vyjádřené v kilotunách, které může být na území kraje emitováno během jednoho kalendářního roku,

oxidy dusíku (NO_x) – oxid dusnatý a oxid dusičitý, vyjádřené jako oxid dusičitý,

přízemním ozonem – ozon v nejnižší vrstvě troposféry,

směrnou cílovou hodnotou – hodnota, která udává procento nebo poměrnou část snížení výměry území, na kterém byla v roce 1990 překročena kritická zátěž nebo kritická úroveň, jako výsledný efekt uplatnění emisních stropů podle tohoto nařízení,

emisní inventurou – postup při stanovení celkové roční emise znečišťující látky nebo stanovené skupiny znečišťujících látek na vymezeném území, z vymezené skupiny zdrojů, případně podle jiného vymezení․ Zahrnuje zajištění potřebných údajů, způsob jejich ověřování a zpracování, stanovení výsledků a jejich zpřístupnění veřejnosti,

emisní projekcí – postup, kterým se stanovují předpokládané celkové roční emise znečišťujících látek nebo jejich stanovených skupin v budoucnosti. Slouží ke zpracování prognóz vývoje kvality ovzduší na území České republiky, krajů a oblastí se zhoršenou kvalitou ovzduší,

acidifikací – proces okyselování složek a dalších objektů životního prostředí působeného emisemi látek znečišťujících ovzduší.

Hodnot emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení je nutné na území České republiky dosáhnout nejpozději v roce 2010. V následujících letech musí být tyto hodnoty dále snižovány tak, aby v roce 2020 nebyly překročeny kritické zátěže.

Hodnoty emisních stropů jsou pro Českou republiku a provozovatele zdrojů závazné podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona.

Směrné doporučené hodnoty emisních stropů pro jednotlivé kraje jsou stanoveny v příloze č. 2 k tomuto nařízení.

Emisní inventury zajišťuje každoročně pro znečišťující látky, pro které jsou v příloze č. 1 k tomuto nařízení stanoveny emisní stropy, Ministerstvo životního prostředí nebo jím zřízená právnická osoba. Spolu s emisními inventurami vypracuje také emisní projekce těchto látek pro období do roku 2020 (§ 6 odst. 9 zákona). Současně provede vyhodnocení plnění směrných cílovych hodnot.

Při provádění emisních inventur a zpracování jejich výsledků se postupuje podle metodiky schválené v rámci Úmluvy o dálkovém znečišťování ovzduší přecházejícím hranice států.²

Emisní inventury se provádějí pro stacionární a mobilní zdroje znečišťování ovzduší, a to pro veškeré zdroje nebo skupiny zdrojů vymezené územním uspořádáním nebo technickou specifikací. Emise z provozu letadel se započítávají pouze v provozním cyklu vymezeném v § 2 písm. f). Podklady pro inventury se provádí s využitím údajů Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (§ 13 odst. 1 zákona).

Emisní inventury se provádějí pro zvláště velké, velké a střední zdroje z údajů souhrnné provozní evidence (§ 13 odst. 4 a 5 zákona). Množství emisí znečišťujících látek zjišťují provozovatelé zdrojů způsobem uvedeným v § 9 odst. 10 zákona a v prováděcím právním předpisu³.

Emisní inventura malých zdrojů znečišťování ovzduší používajících rozpouštědla se provádí s využitím údajů evidence těchto zdrojů.

Výsledky emisních inventur a projekcí se zpřístupňují veřejnosti.⁴

Národní programy snižování emisí jednotlivých znečišťujících látek do roku 2010, pro něž jsou v příloze č. 1 k tomuto nařízení stanoveny emisní stropy, případně integrovaný národní program snižování emisí, se připravují podle osnovy v příloze č. 2 zákona.

Národní programy podle odstavce 1 zpracované v souladu s § 6 odst. 2 zákona slouží, kromě cíle dosáhnout hodnot emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení, také k dosažení cílových hodnot podle § 4.

Jednotlivé ústřední správní úřady a jejich příslušné příspěvkové nebo rozpočtové organizace spolupracují při zpracování emisních inventur a emisních projekcí poskytováním údajů a informací podle § 5 odst. 2 až 5.

Ministerstvo životního prostředí ve spolupráci s dalšími ústředními správními úřady a institucemi podle odstavce 3 předloží vládě do 1. května 2004 souhrnnou informaci o Národních programech podle odstavců 1 a 2, do 31. října 2006 souhrnnou informaci o aktualizovaných Národních programech podle odstavce 2, počínaje rokem 2004 každoročně do 31. října zprávu o emisních inventurách za předchozí rok a emisních projekcích podle § 5 a do 31. prosince 2007 zprávu o stavu zajištění splnění emisních stropů podle přílohy č. 1 k tomuto nařízení.