„a)

střední vzdělání s maturitní zkouškou nebo vyšší odborné vzdělání v oboru zemědělství a lesnictví nebo ekologie a ochrana životního prostředí nebo řádně ukončené vysokoškolské vzdělání v oblasti zemědělských nebo přírodních věd,“.

„d)

v případě genetických zdrojů mikroorganismů technické vybavení pro konzervaci pomocí kryoprezervace nebo lyofilizace. V případě, že genetický zdroj mikroorganismu nelze uchovat použitím kryoprezervace nebo lyofilizace, uvede žadatel v žádosti jiný způsob snížení jeho metabolické aktivity a doloží uložení sbírkové položky minimálně ve dvou oddělených nezávislých technických zařízeních. Jako záložní nezávislé zařízení může sloužit centrální laboratoř pověřené osoby nebo laboratoř jiné právnické osoby. V případě, že u genetického zdroje nelze snížit metabolickou aktivitu, uvede žadatel metodu jeho bezpečného uchování při běžné teplotě a příslušné technické zařízení.“.

„²)

Vyhláška č. 129/2012 Sb., o podrobnostech uvádění osiva a sadby pěstovaných rostlin do oběhu, ve znění pozdějších předpisů.“.

„(8)

Semenné vzorky genetických zdrojů rostlin předávané ke konzervaci do zahraničí jako bezpečnostní duplikace jsou spolu s požadovanou dokumentací předávány prostřednictvím genové banky pověřené osoby.“.

(1)

V případě genetického zdroje rostlin předá účastník Národního programu pověřené osobě současně se vzorkem genetického zdroje tyto údaje o genetickém zdroji:

a)

poskytnuté množství, klíčivost, hmotnost tisíce semen, typ kolekce pro uložení vzorku genetického zdroje,

b)

pasportní údaje,

c)

popisné údaje ve formátu podle klasifikátorů,

d)

v případě genetického zdroje rostlin konzervovaného in situ nebo on farm místo výskytu nebo udržování tohoto genetického zdroje a údaje charakterizující lokalitu.

(2)

V případě genetického zdroje mikroorganismu předá účastník Národního programu pověřené osobě současně se vzorkem genetického zdroje údaje o genetickém zdroji v rozsahu podle § 10.

(1)

Hodnocení genetických zdrojů rostlin se skládá z charakterizace, která slouží k jednoznačné identifikaci genetického zdroje rostlin, a z hodnocení hospodářských znaků.

(2)

Hodnocení jednoletých, dvouletých a vytrvalých druhů genetických zdrojů rostlin konzervovaných ex situ se provádí v polních testech a laboratorních testech.

(3)

Hodnocení genetických zdrojů rostlin konzervovaných in situ je analogické k hodnocení ex situ, vychází však z možností hodnocení na přírodním stanovišti. Návazným pravidelným monitorováním genetických zdrojů rostlin je kontrolován stav populace a případné ohrožení genetického zdroje rostlin.

(4)

Hodnocení genetických zdrojů rostlin konzervovaných ex situ nebo in situ provádí účastník Národního programu, který v rámci Národního programu odpovídá za příslušnou druhovou kolekci genetického zdroje rostlin. V případě, že by účastník Národního programu nemohl provést hodnocení genetického zdroje rostlin konzervovaného in situ, může se souhlasem pověřené osoby zajistit jeho hodnocení jiným vhodným způsobem.

(1)

Hodnocení genetických zdrojů mikroorganismů obsahuje zejména jejich charakteristiku, která zahrnuje taxonomické zařazení organismu, morfologický popis, stanovení biologických, biochemických, molekulárně-genetických a technologických vlastností. Genetické zdroje mikroorganismů jsou charakterizovány pomocí testů požadovaných vlastností u prospěšných mikroorganismů, patogenity či virulence u škodlivých mikroorganismů a testů rezistence vůči chemickým nebo fyzikálním faktorům. Vitalita, homogenita a stabilita vlastností, pro které je genetický zdroj uchováván, je ověřována průběžně, především po dlouhodobé konzervaci a oživení, které probíhá podle plánu obnovy.

(2)

Součástí hodnocení genetických zdrojů mikroorganismů je také seznam vědeckých publikací, které souvisí se sbírkovými položkami, dále národní a mezinárodní spolupráce, začlenění sbírky do mezinárodních organizací na ochranu biodiversity a evidence poskytnutých mikroorganismů.

(1)

Dokumentace o genetických zdrojích rostlin, kterou vede v souladu s § 17 zákona účastník Národního programu, se skládá z

a)

pasportních údajů,

b)

popisných údajů,

c)

údajů o konzervaci, pokud je účastník Národního programu pověřen dlouhodobým uchováváním genetického zdroje rostlin,

d)

údajů o poskytnutých genetických zdrojích.

(2)

Pasportní údaje obsahují informace jednoznačně identifikující každý genetický zdroj rostliny a obsahují také soupis podmínek stanovených poskytovatelem genetického zdroje, které se týkají způsobu využití tohoto zdroje a podmínek pro jeho poskytnutí dalšímu příjemci.

(3)

Popisná část obsahuje výsledky hodnocení všech morfologických, biologických, hospodářských a biochemických znaků formou popisných deskriptorů. Popisné deskriptory jsou rodově nebo druhově specifické a definují způsob hodnocení projevu každého znaku. Soubor deskriptorů tvoří klasifikátor daného rodu nebo druhu. Pokud není klasifikátor k dispozici, připraví účastník Národního programu minimální seznam popisných deskriptorů. Účastník Národního programu zaznamenává údaje obsažené v popisné části též formou originálních metrických hodnot a tyto uchovává.

(4)

Údaje o konzervaci genetického zdroje rostlin obsahují:

a)

u semen konzervovaných v genové bance základní skladovací údaje o uloženém semenném vzorku genetického zdroje,

b)

u vegetativně množených kolekcí genetických zdrojů rostlin v polní kolekci, kulturách in vitro nebo kryobance nezbytné informace o konzervovaném genetickém zdroji rostlin, jako je počet položek ve vzorku genetického zdroje, datum založení konzervace, datum regenerace a způsob konzervace.

(5)

Údaje o poskytnutých genetických zdrojích obsahují pasportní a popisné údaje, údaje jednoznačně identifikující příjemce a způsob využití.

(1)

Dokumentace o genetickém zdroji mikroorganismu, kterou vede v souladu s § 17 zákona účastník Národního programu, se vede pro každou položku ve sbírce genetických zdrojů mikroorganismů.

(2)

Dokumentace genetického zdroje mikroorganismu obsahuje tyto údaje:

a)

evidenční označení sbírky,

b)

evidenční číslo sbírkového kmene,

c)

platné vědecké jméno druhu, případně jméno vnitrodruhové kategorie poddruh, varieta, forma specialis, rasa,

d)

geografický původ, lokalita, substrát, hostitel,

e)

údaje o izolaci, taxonomickém zařazení a zařazení do sbírky,

f)

podmínky kultivace,

g)

způsob a místo konzervace nebo uchování,

h)

historie kmene, zejména číslo kmene v jiných sbírkách, změna taxonomického zařazení,

i)

manipulace s kmenem, zejména datum poslední obnovy a datum inventarizace,

j)

soupis podmínek stanovených poskytovatelem genetického zdroje, které se týkají způsobu využití tohoto zdroje a podmínek pro jeho poskytnutí dalšímu příjemci,

k)

údaje o poskytnutých genetických zdrojích včetně údajů jednoznačně identifikujících příjemce a způsob využití.

(3)

Účastník Národního programu eviduje další informace vymezující a charakterizující daný kmen mikroorganismu.

(1)

Velikost vzorku genetického zdroje generativně množených rostlin poskytovaného příjemci je 30 až 50 klíčivých semen v závislosti na biologických vlastnostech daného druhu.

(2)

U vegetativně množených druhů je velikost jednoho vzorku genetického zdroje v rozmezí 3 až 10 regenerujících částí, jak je pro specifické druhy rostlin uvedeno v příloze č. 4 k této vyhlášce.

(3)

Jeden příjemce obdrží během jednoho kalendářního roku od pověřené osoby nebo účastníka Národního programu nejvýše

a)

30 vzorků genetických zdrojů u generativně množených druhů,

b)

10 vzorků genetických zdrojů u vegetativně množených druhů.“.