Čl. I

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb., zákona č. 234/1992 Sb., zákona č. 72/1995 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., zákona č. 301/2000 Sb., zákona č. 109/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 321/2002 Sb., zákona č. 315/2004 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 227/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 244/2010 Sb., se mění takto:

1.	V § 36 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní: „(2) Došlo-li k popření otcovství, právní úkony učiněné otcem jako zákonným zástupcem zůstávají nedotčeny.“.
2.	V § 57 odstavec 1 zní: „(1) Manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy mu vzniknou důvodné pochybnosti o tom, že je otcem dítěte, popřít u soudu otcovství. Nejpozději však může popřít otcovství do tří let od narození dítěte.“.
3.	V § 59 odst. 2 se slova „Také matka“ nahrazují slovem „Matka“.
4.	§ 62 zní: „§ 62 (1) Vyžaduje-li to zájem dítěte, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství vůči otci, matce a dítěti, pokud lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů uplynula. (2) Je-li vzhledem ke všem okolnostem zřejmé, že muž považovaný za otce dítěte otcem není a uplynula-li lhůta stanovená pro popření otcovství některému z rodičů, podá nejvyšší státní zástupce návrh na popření otcovství, ledaže zájem dítěte výjimečně vyžaduje, aby k popření otcovství nedošlo. (3) Nejvyšší státní zástupce popírá otcovství vůči otci, matce a dítěti; není-li některý z nich naživu, popírá otcovství vůči ostatním; není-li naživu žádný z nich, popírá otcovství vůči opatrovníkovi, kterého soud pro tuto věc ustanoví.“.

Čl. II

Přechodné ustanovení

Řízení o popření otcovství zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle § 57 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.