„b)

poskytování nouzového ubytování a dočasného nouzového přístřeší a souvisejících služeb pro osoby s udělenou dočasnou ochranou a žadatele o udělení dočasné ochrany (dále jen „ubytování“) a“.

(1)

Poskytování ubytování podle tohoto zákona je veřejnou službou․ Ubytování se poskytuje v objektech zařazených v informačním systému evidence nouzového ubytování a dočasného nouzového přístřeší (dále jen „evidence“).

(2)

Ubytování formou nouzového ubytování se poskytuje na dobu zpravidla nepřesahující 3 měsíce, a to zejména v objektech, které jsou trvale určeny k bydlení nebo slouží jako ubytovací zařízení. Ubytování formou dočasného nouzového přístřeší se poskytuje na dobu zpravidla nepřesahující 1 měsíc, a to zejména v objektech zřízených nebo upravených jednorázově k tomuto účelu. Dočasné nouzové přístřeší slouží přednostně pro ubytování žadatelů o udělení dočasné ochrany, osob, které nebylo možné z důvodu kapacity ubytovat v nouzovém ubytování, a osob, které odmítly nouzové ubytování nebo ukončily pobyt v nouzovém ubytování. Rozsah poskytovaných souvisejících služeb a rozložení kapacit ubytování v území stanoví vláda nařízením.

(3)

Hejtman kraje a primátor hlavního města Prahy (dále jen „hejtman“) na základě rozhodnutí vlády vytváří na území kraje nebo hlavního města Prahy (dále jen „kraj“) zázemí pro vyřizování žádostí o udělení dočasné ochrany a pro přidělování ubytování a přijímá další opatření ke koordinaci poskytování ubytování. Ministerstvo vnitra přijímá opatření k zajištění koordinace činností podle věty první.

(4)

Přidělení ubytování osobě s udělenou dočasnou ochranou nebo žadateli o udělení dočasné ochrany, změnu ubytování a vyřazení této osoby z ubytování provádí prostřednictvím evidence krajský úřad nebo Magistrát hlavního města Prahy (dále jen „krajský úřad“), Ministerstvo vnitra, Hasičský záchranný sbor České republiky nebo Policie České republiky. Ubytování se přiděluje zpravidla v objektu na území kraje podle místa podání žádosti o udělení dočasné ochrany, a pokud již byla dočasná ochrana udělena, podle místa uplatnění požadavku na ubytování. Údaje o začátku a ukončení ubytování může do evidence zapisovat také osoba, která je oprávněna nakládat s objektem určeným pro ubytování (dále jen „provozovatel“).

(5)

Provozovatel je povinen po dobu zařazení v evidenci umožnit v objektu zařazeném v evidenci poskytování ubytování v rozsahu zapsané kapacity. Provozovatel poskytuje ubytované osobě ubytování bezplatně.

(1)

Hejtman zajišťuje na území příslušného kraje ve spolupráci se starosty obcí s rozšířenou působností, městských částí a městských obvodů dostupnost kapacit ubytování.

(2)

Ministerstva a jiné ústřední správní úřady jsou v rozsahu a za podmínek stanovených rozhodnutím vlády povinny vyčlenit u organizačních složek státu, státních příspěvkových organizací a státních podniků ve své působnosti kapacity pro ubytování a zajistit podmínky pro jejich využití.

(1)

Správcem evidence je Ministerstvo vnitra. Evidence obsahuje

a)

údaje o umístění, druhu a kapacitě ubytování,

b)

identifikační údaje provozovatele a

c)

identifikační údaje osob využívajících ubytování, včetně údajů o začátku a ukončení využívání ubytování.

(2)

Ubytování, jehož kapacity jsou zajišťovány hejtmanem, zařazuje do evidence krajský úřad na základě písemné dohody hejtmana s provozovatelem, popřípadě na základě písemné dohody provozovatele a starosty obce s rozšířenou působností, městské části nebo městského obvodu, pokud ho uzavřením dohody hejtman pověřil. Výmaz ubytování z evidence před uplynutím doby, na kterou bylo ubytování do evidence zařazeno, popřípadě snížení kapacity, provede krajský úřad na základě písemného požadavku provozovatele s účinností k patnáctému dni po doručení tohoto požadavku.

(3)

Ubytování, jehož kapacity zajišťují ministerstva nebo jiné ústřední správní úřady, zařazuje do evidence a z evidence vyřazuje Ministerstvo vnitra na základě podnětu ministerstva nebo jiného ústředního správního úřadu.

(4)

Krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, úřad městského obvodu a úřad městské části je oprávněn při plnění svých úkolů stanovených zákonem

a)

vyžadovat údaje od provozovatele a dále je zpracovávat, a to i před uzavřením dohody podle odstavce 2, a

b)

využívat údaje z evidence, včetně osobních údajů.

(1)

Provozovatel zařazený do evidence podle § 6d odst. 2 má nárok na paušální náhradu nákladů na ubytování za ubytovanou osobu a noc, a to podle údajů vedených v evidenci. Tyto peněžní prostředky poskytuje kraj a orgánem kraje příslušným k jejich poskytnutí je krajský úřad.

(2)

Výši paušální náhrady poskytované podle odstavce 1 stanoví vláda nařízením podle druhu ubytování a druhu provozovatele, a to v rozmezí od 200 do 350 Kč za ubytovanou osobu a noc.

(3)

Peněžní prostředky ve výši výdajů kraje podle odstavce 1 poskytuje Ministerstvo financí kraji na základě jeho žádosti formou dotace zpětně za kalendářní měsíc nejpozději do 2 měsíců od podání žádosti, a to z prostředků účelové rezervy finančních prostředků na řešení krizových situací a odstraňování jejich následků v rozpočtové kapitole Všeobecná pokladní správa. Ustanovení rozpočtových pravidel o výzvě k podání žádosti o poskytnutí dotace se nepoužije.

(4)

V případě provozovatele, který je příspěvkovou organizací zřízenou krajem, může peněžní prostředky podle odstavce 2 poskytnout kraj v rámci příspěvku na provoz.

(1)

Krajský úřad, obecní úřad obce s rozšířenou působností, úřad městského obvodu a úřad městské části je oprávněn provádět u provozovatele kontrolu dodržování povinností podle tohoto zákona a podmínek pro poskytování paušální náhrady podle § 6e.

(2)

Na postupy podle § 6b až 6e se nevztahuje správní řád. Uzavření dohody podle § 6d odst. 2 není zadáním veřejné zakázky.

(3)

Plnění úkolů podle § 6b až 6e orgány kraje a orgány obcí je výkonem přenesené působnosti.

(4)

Provozovatel, který je příspěvkovou organizací územního samosprávného celku nebo státní příspěvkovou organizací, je oprávněn poskytovat ubytování v rámci své hlavní činnosti na základě samotného zařazení do evidence, a to bez předchozí úpravy zřizovací listiny.“.

„(3)

Výše dávky podle odstavce 2 činí na kalendářní měsíc

a)

od prvního do pátého kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po kalendářním měsíci, v němž byla cizinci udělena dočasná ochrana, částku 5 000 Kč,

b)

od šestého kalendářního měsíce bezprostředně následujícího po kalendářním měsíci, v němž byla cizinci udělena dočasná ochrana,

1.

pro cizince s dočasnou ochranou od 18 let věku částku podle § 2 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů,

2.

pro cizince s dočasnou ochranou do 18 let věku částku podle § 3 odst. 3 písm. b) zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů.

(4)

Věk cizince s dočasnou ochranou rozhodný pro stanovení výše dávky je věk, kterého dosáhne v kalendářním měsíci, na který dávka náleží.

(5)

Obdobím, za které se zjišťuje splnění podmínek nároku na dávku, je období kalendářního měsíce, na který je podána žádost o dávku.

(6)

Nárok na dávku na kalendářní měsíc vzniká splněním podmínek stanovených tímto zákonem. Nárok na výplatu dávky na kalendářní měsíc, na který vznikl nárok splněním podmínek stanovených tímto zákonem, zaniká, pokud do konce tohoto kalendářního měsíce nebyla podána žádost o dávku na tento kalendářní měsíc.“.