Čekejte, prosím...
A A A
[Právní rozhledy 19/2019, s. 655]
Spory o rozsah majetkové podstaty

Majetkovou podstatou dlužníka v insolvenčním řízení se rozumí majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů. Insolvenční zákon majetkovou podstatu (její rozsah) vymezuje pozitivně i negativně; v obecné rovině tak určuje, co do majetkové podstaty patří a co nikoliv. Ve vztahu k jednotlivým způsobům řešení úpadku pak insolvenční zákon může stanovit odchylky od obecného pravidla.

Tomáš Jirmásek, Praha*

I. Obecně ke sporům o rozsah majetkové podstaty

Insolvenční správce do soupisu majetkové podstaty („soupis“) sepíše každou věc, o níž má za to, že do majetkové podstaty patří nebo patřit může, a to i když tu je jakákoliv pochybnost, zda tam skutečně patří. Tyto pochybnosti mají podobu sporu o a) vyřazení věci ze soupisu dle § 217 odst. 2 InsZ, b) vyloučení věci ze soupisu dle § 225 InsZ a c) vynětí věci ze soupisu dle § 226 InsZ. Vedle těchto sporů stojí d) „nesporné“ vyjmutí věci z majetkové podstaty dle § 227 InsZ.

Pokud ke sporům o rozsah majetkové podstaty dojde, tak otázku, zda určitá věc byla pojata do soupisu oprávněně, je povolán řešit výlučně insolvenční soud v insolvenčním řízení, resp. v incidenčních sporech tímto řízením vyvolaných.1

 

1. Soupis majetkové podstaty vs. majetková podstata

 

Soupis a majetková podstata představují dva odlišné instituty, přestože insolvenční zákon i judikatura je začasté zaměňují. Např. v § 225 odst. 1 InsZ se uvádí, že se vylučovatel může „domáhat rozhodnutí, že se tento majetek vylučuje z majetkové podstaty“, přičemž u vyřazení věci (obsahově se jedná o totéž) je stanoveno, že insolvenční správce věc „vyřadí ze soupisu“. Stejně tak se v § 226 odst. 1 InsZ říká, že „dlužník může uplatnit vynětí majetku z majetkové podstaty“, aby se dále v odst. 2 (již terminologicky správně) uvádělo, že dlužník musí ve svém návrhu mj. označit věc, „o jejíž vynětí ze soupisu žádá“.

„Majetkovou podstatou“ se rozumí majetek určený k uspokojení dlužníkových věřitelů,2 zpravidla se jedná o věci, k nimž má dlužník vlastnické právo nebo které zcizil neúčinným právním jednáním. Jde o objektivní kategorii, dané věci do majetkové podstaty spadají nezávisle na tom, zda již insolvenční správce vyhotovil soupis, zda do něj danou věc zapsal, zda má o existenci dané věci povědomí, či dokonce zda byl již insolvenční správce do své funkce ustanoven.3

Naproti tomu je „soupis“ listinou, do níž se zapisují věci do majetkové podstaty náležející,4 tedy seznamem. Jedná se o subjektivní kategorii, o navenek vyjevenou pozitivní představu insolvenčního správce o tom, co do majetkové podstaty patří, přičemž tento seznam se v průběhu insolvenčního řízení vyvíjí. Jeho obsahem zpravidla budou (měly by být) věci náležející do majetkové podstaty, ovšem být tomu tak nemusí. Na to insolvenční zákon reaguje právě možností vyřazení, vyloučení a vynětí věci ze soupisu, aby byl tento seznam uveden do souladu se skutečným obsahem majetkové podstaty. Tento obsah (rozsah) je (až na výjimku nově nabytého majetku a konstitutivně založených neúčinných právních jednání) určen nejpozději v době rozhodnutí o úpadku, mluvíme o statické kategorii. Obsah soupisu naopak záleží na průběhu insolvenčního řízení a je dynamický.

Jinak je tomu u vyjmutí věcí, které nemohou sloužit k uspokojení věřitelů, podle § 227 InsZ. Tyto věci objektivně do majetkové podstaty patřily, a tedy měly být i součástí soupisu. Insolvenční správce však v určitý moment insolvenčního řízení naznal, že již nemohou pro svou nezpeněžitelnost sloužit k uspokojení věřitelů, pročež je vyjímá z majetkové podstaty, což navenek deklaruje úpravou soupisu.

II. Vyřazení majetku ze soupisu majetkové podstaty (§ 217 odst. 2 InsZ)

1. Účel

 

Vyřazení věci ze soupisu přichází v úvahu tam, kde (již) nejsou žádné pochybnosti o tom, že věc do majetkové podstaty nenáleží. To platí bez zřetele k tomu, že v době vyřazení se již osoba, která má z vyřazení prospěch, nemůže domáhat vyloučení věci ze soupisu, a to ať z důvodu zmeškání lhůty k podání vylučovací žaloby či k návrhu na vynětí, tak v případě, je-li vylučovací žaloba pravomocně zamítnuta.5

Uvedeným postupem (vyřazením) se šetří Listinou zaručená práva třetích osob (právo vlastnit majetek), předchází sporům o náhradu škody nebo jiné újmy a sporům z titulu lepšího práva.

 

2. Důvody

 

Kritériem pro závěr o vyřazení věci je jednoznačnost práva třetí osoby k věci, které není vyloučeno silnějším právem dlužníka. Jednoznačnost tohoto závěru musí být zpravidla opřena o jednoduché skutkové a právní posouzení, které umožňuje přijmout spolehlivý závěr, že sepsaná věc do majetkové podstaty nepatří.6

Typickým „jednoznačným“ případem může být, že insolvenční správce do soupisu sepíše: a) dlužníkovo plnění z neúčinného právního jednání,7 aniž by neúčinnost byla založena pravomocným rozhodnutím soudu v incidenčním řízení.8 Naopak plnění ušlé z majetkové podstaty jednáním dlužníka po prohlášení konkursu9 sepíše insolvenční správce do soupisu bez dalšího; prostředkem obrany nabyvatele věci je podání vylučovací žaloby; b) věc označenou jako součást společného jmění manželů („SJM“), třebaže je nesporné, že manželství zaniklo více než 3 roky před zahájením insolvenčního řízení a že zaniklé SJM nebylo vypořádáno žádným ze zákonem předvídaných způsobů a že věc byla ze společných prostředků nabyta za trvání manželství. V takovém případě nastává fikce vypořádání SJM a jeho rovné dělení mezi oba manžele. Insolvenční správce je tedy oprávněn sepsat toliko jednu ideální polovinu věci, druhou je třeba vyřadit ze soupisu; c) věc, již má dlužník prokazatelně jen v (např. leasingovém) nájmu (nikoliv vlastnictví); d) věc, která podle insolvenčního správce měla být předmětem neplatného právního jednání, vyjde-li jednoznačně najevo, že jednání je platné; e) věc zcizenou na základě jednání, od nějž bylo následně odstoupeno (typicky pro nezaplacení kupní ceny), ukáže-li se jednoznačně, že důvody pro odstoupení zde nebyly (typicky kupní cena byla prokazatelně zaplacena).

Důvodem pro vyřazení věci ze soupisu naopak není nerespektování (určovacího) rozsudku, jímž byla věc podle § 225 InsZ ze soupisu vyloučena (ve skutečnosti se věc v takovém případě již v soupisu nenachází). V takovém případě dá (soud) pokyn insolvenčnímu správci, aby uvedl soupis do souladu s právním stavem (obsahově půjde de facto o to samé).

 

3. Mechanika vyřazení věci ze soupisu

 

Insolvenční správce věc vyřadí na základě pokynu soudu; na návrh, typicky osoby uplatňující k věci nárok či věřitelského výboru; anebo i bez návrhu na základě vlastních poznatků. Nejedná-li na základě pokynu soudu, vyřadí insolvenční správce věc ze soupisu po projednání s věřitelským výborem a poté, co vyrozumí insolvenční soud. Samotné vyřazení věci provede insolvenční správce tak, že upraví soupis tím způsobem, že do něj zapíše den a důvod vyřazení věci.

Učiní-li soud (i na základě podnětu) jednoznačný závěr o tom, že věc do majetkové podstaty nepatří, má povinnost uložit insolvenčnímu správci vyřazení dotčené věci ze soupisu. Pokud tak neučiní, ač mu jsou (nebo musí být) známy skutečnosti, jejichž jednoduché posouzení umožňuje přijmout spolehlivý závěr, že sepsaná věc do podstaty nepatří, jedná se o nesprávný úřední postup insolvenčního soudu, který může zakládat odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb.10,11Obdobně může stát odpovídat, pokud dal insolvenční soud pokyn k vyřazení věci ze soupisu, ač tu pro to zjevně nebyly podmínky.

 

4. Opětovný soupis věci

 

Vyřazením věci ze soupisu není dotčena možnost opětovného soupisu vyřazené věci, a to ať již pro nově nastalé nebo zjištěné skutečnosti či pro přehodnocení skutkových a právních závěrů, které vedly k vyřazení věci; insolvenční správce tak učiní opět po projednání s věřitelským výborem a poté, co vyrozumí insolvenční soud.

III. Vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty (§ 225 InsZ)

1. Účel a podstata

 

Spor o vyloučení věci ze soupisu nastává, pokud osoba odlišná od dlužníka (vylučovatel) tvrdí, že věc neměla být do soupisu zahrnuta proto, že to vylučuje právo této osoby k sepsané věci nebo že tu je jiný důvod, pro který neměla být věc do soupisu zahrnuta.

Vylučovací (nebo též excindační) spor je zvláštním druhem incidenčního sporu,12 v rámci nějž soud závazně rozhoduje, zda určitá věc do majetkové podstaty náleží, či nikoliv. Pro svoji podobnost lze přiměřeně aplikovat judikaturu NS k vylučovacím sporům dle zákona o konkursu a vyrovnání.13,14

Vylučovací žaloba je procesní žalobou, jejímž prostřednictvím se v incidenčním řízení pro dobu trvání insolvenčního řízení (zásadně) konečným způsobem vymezuje příslušnost určité věci k majetkové podstatě a ve kterém se soud o právu založeném předpisy práva hmotného vyjadřuje jen jako o otázce předběžné. V řízení o této žalobě jde o to, zda je dán (jakýkoliv) důvod, pro který má být dotčená věc ze soupisu vyloučena, nebo zda je zde (jakýkoliv) důvod, jenž vyloučení věci ze soupisu ve vztahu ke konkrétnímu vylučovateli brání.15

Vylučovací žaloba je svou povahou žalobou určovací, naléhavý právní zájem se však u ní neprokazuje (nezkoumá se), neboť plyne přímo z dikce § 225 odst. 1 InsZ.16 Na spornou věc zahrnutou do soupisu se po dobu trvání účinků soupisu (tedy např. dokud není věc ze soupisu vyloučena) pohlíží jako na majetek dlužníka.

 

2. Důvody pro vyloučení věci ze soupisu

 

Přípustné důvody pro vyloučení (vedou k úspěchu vylučovatele, tedy k vyloučení věci ze soupisu) jsou následující: vylučovatel je a) vlastníkem věci, pokud není důvodem soupisu (také) pravomocné rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě,17 a to i když je sporná věc předmětem zajištění pro pohledávku, jejímž dlužníkem je insolvenční dlužník (neuplatní se tak opačné závěry vyplývající z § 27 odst. 5 KV). Typicky je dlužník jen schovatelem, skladovatelem či obhospodařovatelem věci nebo ji má u sebe jako zhotovitel za účelem provedení díla či jako nájemce; b) vlastníkem věci, kterou nabyl od dlužníka po prohlášení konkursu, aniž by tím byl porušen § 246 InsZ; c) zajištěným věřitelem, jehož právo na uspokojení pohledávky ze zajištění zaniklo v průběhu insolvenčního řízení zpeněžením předmětu zajištění, peněžní prostředky představující výtěžek zpeněžení se stále nacházejí v majetkové podstatě a jsou rozpoznatelné, pokud se vylučovatel domáhá vyloučení těchto peněz;18 nebo že d) vylučovatel prokáže, že tu je jiný důvod, pro který neměla být věc zahrnuta do soupisu.19

Nepřípustnými důvody pro vyloučení (vedou k neúspěchu vylučovatele, tedy k zamítnutí vylučovací žaloby) jsou, a) dovolává-li se vylučovatel svého vlastnického práva k věci, avšak tvrdí skutečnosti, na jejichž základě mu nemohlo podle hmotného práva vlastnické právo vzniknout; nebo b) je-li tvrzeným důvodem pro vyloučení vlastnické právo vylučovatele nebo tvrzení, že věc nebyla dlužníkem zcizena neúčinným jednáním, pokud je důvodem pro soupis věci pravomocné rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým bylo vyhověno odpůrčí žalobě.20

Dalšími nepřípustnými důvody jsou, domáhá-li se vylučovatel vyloučení c) věcí určených druhově, nejedná-li se o případ vyloučení výtěžku zpeněžení sporné věci;21 vylučovací žalobou se lze domáhat toliko věcí individuálně určených; k věcem určeným druhově má věřitel podat přihlášku (ne/peněžité) pohledávky;22 d) věci, která byla již před podáním žaloby (v insolvenčním řízení) zpeněžena, pokud se včas (současně) nedomáhá také neplatnosti smlouvy, jíž byla věc zpeněžena, dle § 289 odst. 3 InsZ,23 event. neplatnosti veřejné dražby (§ 24 VeřDr24); e) peněz získaných zpeněžením věci před zahájením insolvenčního řízení,25 a to i když tyto peníze jsou v majetkové podstatě rozpoznatelné (vylučovatel má svůj nárok uplatnit přihláškou); nebo f) peněz získaných inkasem nájemného za užívání věci, o níž vylučovatel tvrdí, že k ní má vlastnické právo (je nerozhodné, zda podal též vylučovací žalobu ohledně této věci), a to i když tyto peníze jsou v majetkové podstatě rozpoznatelné.

Nepřípustným důvodem také je, tvrdí-li vylučovatel g) jen to, že právo insolvenčního správce zapsat věci do soupisu se promlčelo či prekludovalo, že věc nesepsal bez zbytečného odkladu, atp.;26 nebo h) že věc, jejíhož vyloučení ze soupisu se domáhá, není vůbec v majetkové podstatě sepsána, je to samo o sobě důvodem k zamítnutí vylučovací žaloby;27 vylučovatel se např. domáhá vyloučení věci, která zanikla reálným rozdělením na více (nových) věcí nebo (pře/z)pracováním v novou věc. Jinak řečeno, ze soupisu nelze prostřednictvím vylučovací žaloby vyloučit to, co v ní sepsáno není,28 tím méně to, co v právním slova smyslu neexistuje.29

Konečně jako nepřípustné důvody lze označit ty, že vyloučení pohledávky se domáhá i) nikoli osoba, která tvrdí, že je vlastníkem pohledávky, nýbrž osoba povinná k jejímu zaplacení, tedy dlužníkův dlužník,30 neboť domněnka, dle níž je žalovaná pohledávka do soupisu pojata oprávněně, ještě neosvědčuje nárok na žalované plnění;31 j) směnečný dlužník, domáhá-li se vyloučení směnky, z níž je zavázán;32 k) soudní exekutor, domáhá-li se vyloučení svých nákladů (pohledávky za sebou odpovídající jejich výši), které si v rámci usnesení podle § 46 odst. 7 EŘ odpočetl, jež ale insolvenční správce sepsal spolu se zbytkem výtěžku dražby věci povinného (dlužníka) provedené exekutorem;33 l) osoba, která bance (insolvenční dlužnici) svěřila peněžní prostředky za účelem uskutečnění platebního styku, nebo osoba, která bance svěřila peníze jako vklad, domáhá-li se vrácení těchto peněz (jde o pohledávku, která musí být přihlášena);34 m) dlužníkův manžel, domáhá-li se vyloučení věci náležející do (nevypořádaného) společného jmění dlužníka a tohoto manžela jen proto, že jde o majetek v SJM;35 n) družstvo, domáhá-li se vyloučení družstevního podílu ze soupisu, neboť družstvo nemůže družstevní podíl nabýt;36 nebo o) akciová společnost, domáhá-li se vyloučení akcií na jméno s argumentem, že převoditelnost akcií je ve smyslu § 270272 ZOK omezena.

 

3. Vyrozumění o soupisu a poučení o možnosti podat vylučovací žalobu

 

Insolvenční správce zapisuje věci náležející do majetkové podstaty do soupisu samostatnými položkami.37 Pokud sepisovaná věc nenáleží dlužníku nebo její zahrnutí do majetkové podstaty je sporné zejména proto, že k ní třetí osoba uplatňuje práva, která to vylučují, insolvenční správce to do soupisu k dané položce poznamená.

Tuto osobu insolvenční správce písemně vyrozumí o zahrnutí věci do soupisu („vyrozumění“). V rozporu se všeobecně přijímaným míněním mám za to, že insolvenční správce nevyrozumí osobu uplatňující právo k věci, která byla sepsána z titulu pravomocného rozhodnutí soudu o odpůrčí žalobě, kde vylučovací žaloba není přípustná38 (jedná se o případy upravené v § 111, 240, 241242 InsZ). Není zde totiž nijak sporné, že věc má být do soupisu sepsána, a případná vylučovací žaloba by musela být, jako podaná osobou neoprávněnou, odmítnuta. To se netýká plnění ušlého z podstaty jednáním dlužníka po prohlášení konkursu dle § 246 InsZ, které insolvenční správce sepíše do soupisu bez dalšího a nabyvatele věci o tom vyrozumí; prostředkem obrany nabyvatele věci je podání vylučovací žaloby. Vyrozumění má insolvenční správce povinnost vydat a zaslat bez ohledu na to, zda má k majetkové podstatě dispoziční oprávnění. Náležitosti vyrozumění upravuje § 13a JŘIns.39

Informování dotčených osob o soupisu sporného majetku a poučení o možnostech obrany proti němu je smyslem § 224 odst. 2 InsZ. Vyrozumění nezakládá aktivní legitimaci k podání vylučovací žaloby, ale časově ohraničuje lhůtu, v níž ji lze nejpozději podat; to představuje další účel vyrozumění, totiž snahu o co nejrychlejší zjištění (postavení najisto) rozsahu věcí zpeněžovaných v insolvenčním řízení.

Vyrozumění se doručuje zásadně vždy osobě (jejímu zákonnému zástupci), která k sepsané věci uplatňuje své právo, a to i tehdy, je-li tato osoba v pozici přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení zastoupena.40 Výjimkou z řečeného pravidla je, pokud již tato osoba v insolvenčním řízení ohlásila své zastoupení ve věci jednání o sepsané věci.

 

4. Předpoklady úspěchu ve vylučovacím sporu

 

Nejvyšší soud se opakovaně zabýval předpoklady, za nichž (jedině) může být vylučovací žalobě vyhověno.41 Těmito předpoklady (vycházeje z textu insolvenčního zákona) jsou:

a)

Vylučovací žaloba došla soudu nejpozději poslední den lhůty určené této osobě k podání žaloby.

b)

Vylučovací žaloba byla podána osobou odlišnou od dlužníka.

c)

Žalovaným je insolvenční správce, event. (oproti konkursním poměrům nově) dlužník, pokud již insolvenční řízení skončilo.42

d)

Označená věc byla insolvenčním správcem vskutku pojata (zahrnuta) do soupisu.

e)

Sporná věc je nadále v soupisu sepsána; tedy do soupisu byla zahrnuta a nebyla v mezidobí ze soupisu vyřazena, vyloučena nebo vyňata, z majetkové podstaty vyjmuta či zpeněžena (a v majetkové podstatě se nenachází ani výtěžek tohoto zpeněžení). Je nerozhodné, zda insolvenční správce věc skutečně drží, nebo je v držení třetí osoby.

f)

Osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala, že tato věc neměla (nebo ke dni rozhodnutí o žalobě již nemá) být do soupisu zahrnuta.

g)

Osoba, která se domáhá vyloučení věci ze soupisu, prokázala, že právo, které vylučuje zahrnutí věci do soupisu, svědčí jí, nebo že je tu jiný důvod, pro který věc neměla být zahrnuta do soupisu; v takovém případě je žalobce k podání vylučovací žaloby aktivně věcně legitimován jen tehdy, zasahuje-li soupis do jeho právní sféry (jeho právní sféry se týká „jiný důvod, pro který neměl být majetek zahrnut do soupisu“).43 Tento předpoklad se uplatní i v případě, kdy předmětem žaloby je požadavek na vyloučení výtěžku zpeněžení sporné věci.44

Je-li předmětem vylučovací žaloby výtěžek zpeněžení sporné věci,45 nemohou se úvahy soudu při rozhodování o tom, zda požadované peněžité plnění přísluší k majetkové podstatě či zda je dán (jakýkoli) důvod, pro který by mělo být toto plnění ze soupisu vyloučeno, týkat jiné částky než té, která byla zpeněžením sporné věci do majetkové podstaty získána.46 Insolvenční správce s takovou částkou v průběhu vylučovacího řízení nesmí nakládat způsobem, jenž by učinil vylučovací žalobu bezpředmětnou.47 Podle § 47 odst. 2 věty poslední KVOŘ 193148 platilo, že nebyla-li ještě zpeněžená sporná věc zaplacena, mohl vylučovatel žádat, aby mu byl nárok na její zaplacení insolvenčním správcem postoupen.

Předpokladem úspěchu ve vylučovacím sporu naopak (oproti konkursním poměrům nově) není požadavek, aby v době, kdy soud rozhoduje o vyloučení věci, trvaly účinky insolvenčního řízení. Vylučovací spor (má-li podobu vyloučení sepsané věci, nikoliv výtěžku zpeněžení) totiž může pokračovat i po skončení insolvenčního řízení zrušením konkursu po splnění rozvrhového usnesení; nebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění reorganizačního plánu; anebo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vezme na vědomí splnění oddlužení. Vylučovací spor se v takovém případě považuje za spor o určení, zda věc náležela do podstaty dlužníka ke dni skončení insolvenčního řízení.49 Žalovaným se namísto insolvenčního správce stává bez dalšího dlužník.50 Je otázkou, zda by analogicky (při absenci výslovné zákonné úpravy) nemohl být spor o vyloučení nevydaného výtěžku zpeněžení považován za spor o zaplacení.

 

5. Subjekty vylučovacího sporu

 

5.1 Aktivní legitimace

Vylučovací žalobu může podat osoba, která tvrdí, že označená věc neměla být do soupisu zahrnuta, protože to vylučuje její právo k věci, nebo tu je jiný důvod, pro který neměla být zahrnuta do soupisu, zasahuje-li soupis do její právní sféry.51

Vylučovatelem může být jen osoba od dlužníka odlišná. Podá-li vylučovací žalobu dlužník, soud ji odmítne jako podanou osobou, která k tomu není oprávněna.52 Má-li dlužník za to, že do soupisu byla zapsána věc, která do podstaty nepatří dle § 207 či 208 InsZ, má se domáhat vynětí věci ze soupisu dle § 226 InsZ, nikoliv podávat vylučovací žalobu.

Sepsal-li insolvenční správce do soupisu jako věc v právním smyslu společné části domu a pozemku, je společenství vlastníků bytových jednotek v tomto domě aktivně legitimováno k podání vylučovací žaloby ohledně takové věci.53

 

5.2 Pasivní legitimace

Žaloba může být podána (vždy) jen proti insolvenčnímu správci. Pokud v průběhu vylučovacího sporu skončilo insolvenční řízení, nastupuje na místo žalovaného insolvenčního správce dlužník.

Žaloba naopak nesmí být podána proti dlužníkovi, „majetkové podstatě“ či ohlášenému společníkovi insolvenčního správce, který je veřejnou obchodní společností.

 

6. Podání vylučovací žaloby

 

Vylučovací spor je sporem incidenčním, k jehož projednání je věcně příslušným krajský soud,54 před nímž probíhá insolvenční řízení.55 Žaloba musí být podána ve lhůtě 30 dnů ode dne, kdy vylučovateli bylo doručeno vyrozumění.56

Dojde-li vylučovací žaloba příslušnému soudu po uplynutí lhůty 30 dnů, soud ji odmítne pro opožděnost.57 Prominutí zmeškání lhůty ani její prodloužení není přípustné.58

Chybí-li ve vyrozumění o zahrnutí věci do soupisu některá z nezbytných náležitostí, nemůže jeho doručení přivodit počátek běhu lhůty k podání vylučovací žaloby.59 Tím spíše takový závěr platí, nebylo-li vyrozumění vylučovateli doručeno vůbec. V obou případech lhůta k podání žaloby na vyloučení sporné věci ze soupisu neskončí dříve než zpeněžením této věci, a lhůta na vyloučení výtěžku zpeněžení sporné věci neskončí dříve než vydáním tohoto výtěžku věřitelům či nerozpoznatelným smíšením s ostatními penězi v majetkové podstatě.

Mám za to, že pokud vylučovatel podal žalobu, aniž by byl insolvenčním správcem vyrozuměn o zahrnutí sporné věci do soupisu, a o této žalobě bylo rozhodnuto jinak než vyhověním, nemůže vylučovatel při nezměněném důvodu soupisu podat novou vylučovací žalobu, tvrdíce podání žaloby ve lhůtě s odůvodněním, že nebyl řádně vyrozuměn. Podáním původní vylučovací žaloby se tak lhůta k jejímu podání uzavřela bez zřetele k tomu, že vylučovatel nebyl insolvenčním správcem vyrozuměn.

 

7. Další osud sporné věci

 

7.1 Úspěch vylučovatele

Právní mocí rozhodnutí o vyloučení přechází dispoziční oprávnění k věci zpět na vylučovatele. Insolvenční správce je povinen upravit soupis tak, že do něj zapíše den a důvod vyloučení věci.60

Má-li insolvenční správce vyloučenou věc v držení, je povinen ji bez zbytečného odkladu vydat vylučovateli (není-li zde jiný právní důvod, pro který je insolvenční správce oprávněn věc držet). Jiná je situace, pokud je vylučovaná věc předmětem nájmu třetí osoby. Vylučovatel v takovém případě vstupuje do práv pronajímatele a věc je (nadále) v držení nájemce.61

Je-li insolvenční správce účastníkem soudního řízení o vyloučené věci (typicky pohledávky ve sporu o zaplacení), stává se vylučovatel účastníkem namísto insolvenčního správce, aniž by o tom soud vydával jakékoliv rozhodnutí. Všechny zde uvedené závěry se týkají i věcí ze soupisu vyřazených dle § 217 odst. 2 InsZ.

 

7.2 Neúspěch vylučovatele

Nebyla-li vylučovací žaloba podána, platí, že označená věc je do soupisu pojata oprávněně; totéž platí i tehdy, jestliže insolvenční soud žalobu odmítl či zamítl nebo jestliže řízení zastavil. Jedná se o právní domněnku vyvratitelnou (nikoliv nevyvratitelnou a již vůbec ne o fikci). Tato domněnka je zde již od okamžiku soupisu (opak by delegitimoval oprávnění insolvenčního správce s věcí nakládat). Zatímco však ve vylučovacím sporu může vylučovatel namítat složité skutkové i právní konstrukce, po marném vylučovacím sporu (marném uplynutí lhůty k jeho zahájení) však mohou k vyřazení věci ze soupisu ve smyslu § 217 odst. 2 InsZ vést jen úvahy po skutkové i právní stránce triviální, nenáležitost věci do soupisu musí být jednoznačná.

Lze tak hovořit o zostřené vyvratitelné právní domněnce. Právě úprava § 217 odst. 2 je dokladem vyvratitelnosti řečené domněnky; jednalo-li by se totiž o domněnku nevyvratitelnou, nebylo by možné nikdy po skončení vylučovacího sporu ve smyslu § 217 odst. 2 uzavřít, že nějaká věc má být ze soupisu vyřazena (což by byl výklad contra legem, nebo by vedl ke schizofrennímu postupu, kdy by platila oprávněnost soupisu věci, kterou současně insolvenční správce vyřazuje, neboť do majetkové podstaty zjevně nepatří).

Bude-li věc, která byla předmětem neúspěšného vylučovacího sporu, v dalším průběhu insolvenčního řízení vyjmuta z majetkové podstaty postupem dle § 227 InsZ nebo vyřazena ze soupisu postupem dle § 217 odst. 2 InsZ a je-li vskutku vlastnictvím neúspěšného vylučovatele, nabývá tento ze zákona k věci dispoziční oprávnění. Může se domáhat vydání věci obecnou vindikační žalobou podanou proti jejímu držiteli (nemá-li ten k jejímu držení jiný, např. užívací důvod). Před vyjmutím či vyřazením však vylučovatel s takovou žalobou (ať už podanou proti komukoliv) úspěšný být nemůže.

 

8. Střet více soupisů

 

Práva a povinnosti spojené se soupisem věci do soupisu svědčí insolvenčnímu správci, který věc sepsal jako první. Druhý správce se závěru prvního správce o náležitosti věci do majetkové podstaty spravované prvním správcem může bránit jen podáním vylučovací žaloby. To samé platí při střetu konkursního řízení dle zákona o konkursu a vyrovnání a insolvenčního řízení dle insolvenčního zákona.

Je-li důvodem soupisu do dvou podstat vlastnické právo a vedle tohoto stojící pravomocné rozhodnutí o odpůrčí žalobě, náleží věc do druhé majetkové podstaty. Mám za to, že je-li důvodem soupisu do dvou podstat vlastnické právo dlužníka v insolvenčním řízení a vedle tohoto stojící dřívější soupis z důvodu zástavního práva zajišťujícího dlužníkovým majetkem dluh úpadce v konkursním řízení dle zákona o konkursu a vyrovnání, prosadí se dřívější soupis zástavy.

Je-li věc ve společném jmění manželů – dlužníků, jejichž úpadek není řešen ve společném insolvenčním řízení dle § 394a InsZ, je obecně vzato přípustný dvojí soupis téže věci (s poznámkou, že důvodem soupisu je SJM, nikoliv vlastnické právo dlužníka). Pravidla pro vypořádání tohoto SJM a pro právo přednosti zpeněžení stanoví § 274 InsZ.

 

9. Střet vylučovací žaloby a SJM

 

Výlučný majetek manžela dlužníka nabytý po právní moci rozhodnutí o zúžení SJM nenáleží do podstaty dlužníka, a to ani tehdy, přihlásí-li věřitel do insolvenčního řízení pohledávku směřující společně vůči dlužníku a jeho manželovi a vzniklou v době před rozhodnutím o zúžení SJM.62

Obranou manžela dlužníka proti soupisu věci patřící do SJM není (bez dalšího) vylučovací žaloba, nýbrž žaloba na vypořádání SJM. V ní se bude dlužníkův manžel domáhat vypořádání SJM, event. bude tvrdit, že nebyly splněny podmínky pro postup insolvenčního správce dle § 274 odst. 1 InsZ (zahrnutí celého – předluženého – SJM do podstaty). Unese-li ohledně této skutečnosti i břemeno důkazní, přistoupí soud k vypořádání SJM dle obecných pravidel.63 Po právní moci rozhodnutí, pokud insolvenční správce sám ze soupisu nevyřadí věc přikázanou manželovi, může dlužníkův manžel podat stran této věci vylučovací žalobu.64

 

10. Střet neplatného a neúčinného jednání (vylučovací a odpůrčí žaloby)

 

10.1 Neúčinné jednání dlužníka

Má-li insolvenční správce za to, že dlužník zcizil věci sice platným, avšak neúčinným jednáním, bude jeho postup záležet na konkrétní skutkové podstatě neúčinnosti. Jedná-li se o neúčinné jednání dle § 246 odst. 2 InsZ, bez dalšího věc zahrne do soupisu a nabyvatele věci o tom vyrozumí; prostředkem obrany nabyvatele věci je podání vylučovací žaloby a tvrzení, že o neúčinné jednání nešlo. Jde-li o případy neúčinného jednání upravené v § 111, 240, 241242 InsZ, insolvenční správce podá odpůrčí žalobu. Věc do soupisu zahrne až na základě pravomocného rozhodnutí insolvenčního soudu, kterým bylo této žalobě vyhověno.65 Dřívější zahrnutí věci do soupisu je důvodem pro úspěch vylučovací žaloby.

 

10.2 Pochybnosti o platnosti dlužníkova jednání

Složitá situace nastává, pokud dlužník zcizil věc, která by mohla náležet do majetkové podstaty, a insolvenční správce má pochybnosti, zda se tak stalo platným nebo neúčinným jednáním. Typicky zcizení věci úmyslně zkracujícím jednáním dlužníka, kde neplatné a neúčinné jednání odlišuje toliko (ne)existence úmyslu nabyvatele věci zkrátit uspokojení dlužníkových věřitelů; tento úmysl lze zpravidla zjistit až výslechem jednajících osob.

Pro takový případ se jeví nejvhodnějším, pokud insolvenční správce věc zahrne do soupisu (neboť má pochybnosti) a současně (či až po podání vylučovací žaloby) podá odpůrčí žalobu. Soud řízení o obou žalobách spojí ke společnému projednání; zpravidla je zde totožnost účastníků, vždy pak společná předběžná otázka (ne/platnost dlužníkova jednání).

IV. Vynětí majetku ze soupisu majetkové podstaty (§ 226 InsZ)

1. Účel a obecný úvod

 

V rozhodovací praxi insolvenčních soudů (zpravidla jen ve zvoleném názvosloví, nikoliv obsahově), tak i v samotném textu insolvenčního zákona se začasté zaměňuje „vynětí“ (§ 226 InsZ) a „vyjmutí“ (§ 227 InsZ) věci. Tak se v § 315 odst. 1 písm. c) upravuje (dokonce) „vyloučení“ nedobytných pohledávek a nezpeněžitelných věcí, třebaže se zjevně jedná o „vyjmutí“ dle § 227 InsZ. V § 302 odst. 1 písm. b) InsZ je pak užit termín „vynětí“, třebaže se opět zjevně jedná o „vyjmutí“ dle § 227 InsZ. Sémanticky se u „vynětí“„vyjmutí“ jedná o synonyma, mající dokonce v 1., 2. i 3. osobě a v rozkazovacím způsobu (jediný) společný tvar odvozený od „vyjmutí“, což jistě bude snižovat srozumitelnost správcových zpráv o tom, co vlastně učinil. Lze než doporučit, aby v této souvislosti bylo vždy odkazováno na konkrétní ustanovení insolvenčního zákona.

Vynětí věci ze soupisu dle § 226 InsZ je zvláštním postupem k vyloučení věci ze soupisu. U vynětí je aktivně legitimován k podání návrhu (jen) dlužník, tvrdící, že k sepsané věci má vlastnické právo a že věc nemůže být v insolvenčním řízení zpeněžena, neboť do majetkové podstaty nepatří.

 

2. Důvody

 

Jak již bylo uvedeno, vynětí věci ze soupisu se může domáhat dlužník, byla-li do soupisu pojata věc, která do podstaty nepatří proto, že a) ji nelze postihnout výkonem rozhodnutí nebo exekucí;66 či b) pro své účelové určení.67 Mám za to, že stejně tak lze postupovat ve vztahu k věcem, c) které dlužník nabyl poté, co nastaly účinky schválení oddlužení zpeněžením majetkové podstaty, s výjimkou věcí uvedených v § 412 odst. 1 písm. b) InsZ, pokud je insolvenční správce zahrnul do soupisu.

Zřejmě kvůli absenci vhodnějších procesních prostředků obrany dlužníka dovodil d) další důvod vynětí věci ze soupisu NS. Uvedl, že

„má-li dlužník v oddlužení za to, že ohledně majetku náležejícího do majetkové podstaty, k němuž by jinak získal zpět dispoziční oprávnění právní mocí usnesení o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, nepodléhá režimu § 412 odst. 1 písm. b) InsZ [v daném případě šlo o zatajený majetek], může se domáhat jeho vynětí z majetkové podstaty postupem podle § 226“.68

Důvodem pro vynětí ze soupisu zde tedy není skutečnost, že by věc do podstaty nepatřila, nýbrž že věc nemá být s ohledem na zvolený způsob řešení dlužníkova úpadku a oddlužení zpeněžena. Přiléhavější procesní nástroj totiž insolvenční zákon dlužníkovi neskýtá, jistě ne takový, který by bylo možné využít předtím, než se věc zpeněží.

Jedná se o výjimku ze zákonem vymezených důvodů. V případě oddlužení plněním splátkového kalendáře ji nelze aplikovat na jiné [než v § 412 odst. 1 písm. b) InsZ uvedené] případy, a to ani s argumentem, že dispoziční oprávnění svědčí dlužníkovi. Dispoziční oprávnění totiž nic neříkají o náležitosti věci do majetkové podstaty ani o povinnosti insolvenčního správce takové věci do soupisu zahrnout. Pro oddlužení, reorganizaci i rozhodnutí o úpadku dlužníka bez současného rozhodnutí o způsobu řešení úpadku tak platí, že (aby mohl být návrh na vynětí věci ze soupisu úspěšný) musí být podán bez ohledu na to, kdo má dispoziční oprávnění. Ví-li dlužník o zahrnutí věci do soupisu, ale návrh na vynětí podá až v reakci na to, že dispoziční oprávnění k této věci přešla na insolvenčního správce (typicky prohlášením konkursu), půjde o návrh podaný opožděně.

Důvodem pro vynětí věci ze soupisu dle § 226 InsZ naopak nemůže být její obtížná či nemožná zpeněžitelnost.

 

3. Návrh dlužníka na vynětí věci ze soupisu

 

Dlužník (a nikdo jiný), který tvrdí, že věc do podstaty z uvedených důvodů nepatří, může podat u insolvenčního správce návrh na její vynětí ze soupisu. Učiní tak bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět, že došlo k sepsání věci, která do majetkové podstaty nenáleží. Lhůta „bez zbytečného odkladu“ je

„lhůtou velmi krátkou, jíž je míněno bezodkladné, neprodlené, bezprostřední či okamžité jednání směřující ke splnění povinnosti či k učinění právního úkonu či jiného projevu vůle, přičemž doba trvání lhůty bude záviset na okolnostech konkrétního případu“.69

Mám za to, že v poměrech vynětí dle § 226 InsZ se zpravidla nemůže jednat o lhůtu delší než jednotky týdnů.

Skutečností startující běh této lhůty je zpravidla písemné potvrzení úplnosti a správnosti soupisu dle § 221 InsZ, k němuž má insolvenční správce dlužníka vyzvat vždy. Může jí být též odmítnutí dlužníka prohlášení učinit, neboť soupis nepovažuje za správný. V obou případech se dlužník se soupisem, a tedy i zahrnutím sporné věci, seznámil (o něm dozvěděl). Lhůta začne běžet nejpozději dnem, kdy insolvenční soud zveřejnil soupis sporné věci v insolvenčním rejstříku,70 pokud tomu dlužníkovi nebrání vážné překážky, jejichž existenci je povinen tvrdit a prokázat; v takovém případě počne lhůta běžet od odpadnutí takových překážek.

 

3.1 Poučení dlužníka

Otevřenou k běhu lhůty zůstává otázka poučení dlužníka o možnosti podat návrh na vynětí, o lhůtě k jejímu podání a o následcích jejího zmeškání. Insolvenční zákon, prováděcí předpisy ani judikatura takové poučení nevyžadují. S ohledem na obdobu institutu vyloučení a vynětí věci ze soupisu mám za to, že by se mělo postupovat obdobně a že by se uvedeného poučení mělo dlužníkovi dostat. To navíc za situace, kdy dlužník má povinnost v seznamu majetku uvést veškerý svůj majetek, včetně věcí vyloučených z výkonu rozhodnutí.71 Dlužníkovi pak přirozeně nemusí připadat zvláštní, že jsou totožné věci zahrnuty do soupisu. Mám za to, že insolvenční správce dostojí řádnému poučení, pokud bude obsahem soupisu v části potvrzení úplnosti a správnosti soupisu. Nebude-li naopak dlužník (alespoň takto) poučen, lhůta k podání návrhu na vynětí věci ze soupisu nepočne běžet.

 

4. Rozhodnutí o návrhu na vynětí

 

4.1 Včasný a úplný návrh, který má insolvenční správce za důvodný

Je-li návrh včasný a projednatelný, vyzve insolvenční správce věřitelský výbor, aby se k němu v určené lhůtě vyjádřil. Poté (má-li návrh na vynětí za důvodný) návrhu vyhoví tak, že upraví soupis tím způsobem, že do něj zapíše den a důvod vynětí věci.72 Upravený soupis insolvenční správce bezodkladně spolu se zprávou předloží insolvenčnímu soudu. Má-li insolvenční správce vyňatou věc v držení, je povinen ji bez zbytečného odkladu vydat dlužníkovi.

 

4.2 Včasný a úplný návrh, který má insolvenční správce za nedůvodný

Je-li návrh včasný a projednatelný, vyzve insolvenční správce věřitelský výbor, aby se k němu v určené lhůtě vyjádřil. Poté (dospěl-li k závěru, že návrhu nelze vyhovět) vyzve dlužníka k reakci na vyjádření věřitelského výboru a odůvodněné odmítavé stanovisko správce. Následně (nezmění-li své stanovisko) předloží soudu dlužníkův návrh na vynětí spolu se zprávou o důvodech svého nesouhlasu, vyjádřením věřitelského výboru k návrhu na vynětí a vyjádřením dlužníka.

Je-li návrh dlužníka na vynětí věci ze soupisu včasný a řádný, zabývá se jím soud věcně, tedy posuzuje, zda skutečně insolvenční správce do soupisu zahrnul věci, které do majetkové podstaty nepatří. O návrhu insolvenční soud rozhoduje v rámci své dohlédací činnosti.

Učiní-li soud závěr o tom, že věc do majetkové podstaty nepatří, má povinnost uložit insolvenčnímu správci vynětí dotčené věci ze soupisu. Učiní-li soud závěr o tom, že věc do majetkové podstaty patří, nebo byl návrh podán osobou, která k tomu není aktivně legitimována (tedy od dlužníka odlišnou; § 160 odst. 4 InsZ nelze aplikovat, nejedná se o incidenční spor), návrh na vynětí dotčené věci ze soupisu zamítne.

 

5. Další osud věci vyňaté ze soupisu

 

Je-li věc postupem dle § 226 InsZ ze soupisu vyňata, přechází dispoziční oprávnění k ní zpět na dlužníka (pokud je dosud neměl).

V. Vyjmutí věci z majetkové podstaty (§ 227 InsZ)

1. Účel

 

Smyslem institutu vyjmutí věci z majetkové podstaty je zabránit pokračujícímu zatěžování majetkové podstaty vznikem dalších nákladů na správu a pokusy o zpeněžení v situaci, kdy se ukazuje zřejmým, že zpeněžení věci se nezdaří, či se nezdaří tak, aby výnosy převýšily náklady spojené s další správou a zpeněžením věci.

 

2. Důvod

 

Generální klauzulí je, že věci nemohou sloužit k uspokojení věřitelů. Výčet skutkových podstat je demonstrativní (neuzavřený), insolvenční zakon demonstrativně uvádí, že půjde o a) neprodejné věci (poškozené či jinak znehodnocené); b) nedobytné pohledávky; nebo c) věci, na které se vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení a k jejichž zpeněžení nebyl udělen souhlas příslušného orgánu činného v trestním řízení. Dále se bude jednat o d) věci nedohledatelné.

U nezpeněžitelných věcí je tedy třeba vedle faktické zpeněžitelnosti posoudit též to, zda náklady na budoucí správu (nikoliv minulé, jejichž existence se vyjmutí věci nemůže dotýkat) a zpeněžení věci nepřevýší možný budoucí výtěžek zpeněžení. Důvody efektivní zpeněžitelnosti budou odvislé od druhu, stavu a povahy věci. Insolvenční správce by přesto vždy měl učinit kvalifikovaný pokus o zpeněžení a podat o něm informaci.

U pohledávky tomu tak bude zejména tehdy, pokud soud pravomocně zamítne žalobu insolvenčního správce na zaplacení a žalovaný odmítne plnit dobrovolně nebo pokud je (i vykonatelná) pohledávka nevymahatelná pro nemajetnost dlužníka; insolvenční správce v takovém případě vždy učiní pokus o zpeněžení pohledávky jejím postoupením. U hmotné věci tomu tak bude zejména tehdy, jedná-li se o věc bezcennou, či náklady na její správu a zpeněžení zjevně přesáhnou výtěžek zpeněžení. U nákladů na správu se budou brát v úvahu zejména náklady na znalecký posudek, u starého vozidla odtah, atp. U nemovité věci se typicky bude jednat o marginální podíl louky či lesa. U nákladů na správu se budou brát v úvahu zejména opakující se daň z nemovitých věcí, náklady na temperaci budovy, vypořádání se s ekologickými škodami, atp.

Nepůjde naopak o věci, které jsou sice ve vlastnictví dlužníka, avšak do podstaty nepatří,73 a insolvenční správce je má správně ze soupisu vyřadit dle § 217 odst. 2 InsZ, nebo k návrhu dlužníka vyjmout dle § 226 InsZ, neboť součástí podstaty nikdy nebyly (což je důvod, proč je z ní nelze vyjmout dle § 227 InsZ). Důvodem pro vyjmutí akcií na jméno není bez dalšího to, že jejich převoditelnost je ve smyslu § 270272 ZOK omezena.

 

3. Mechanika vyjmutí věci z majetkové podstaty

 

Insolvenční správce není vázán žádnou lhůtou, kdy může (má) věci vyjmout; může tak učinit kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení. Vázán je toliko účelností a eliminací možných nákladů.

Nejde-li o věc, se kterou jsou spojeny náklady na správu, měla by být (jsou-li pro to podmínky) vyjmuta (až) na konci insolvenčního řízení (neb nikdy nic nikdo nemá míti za definitivní, neb nikdy nikdo neví, co se může státi) a zpravidla též po učiněném pokusu o zpeněžení (nalezení) věci.

Insolvenční správce je oprávněn věc vyjmout z majetkové podstaty jen s předchozím souhlasem věřitelského výboru (zástupce věřitelů), je-li ustanoven, a insolvenčního soudu. Pokud (oba) tyto souhlasy insolvenční správce neobdrží, věc z majetkové podstaty vyjmout nemůže a musí nadále usilovat o její zpeněžení, případně o předložení nových argumentů (tím může být i další značná doba, po kterou se přes skutečnou snahu nedaří věc zpeněžit).

Je-li soudem rozhodnuto, že konkurs bude projednán jako nepatrný, nebo je-li schváleno oddlužení, není nutný souhlas insolvenčního soudu ani věřitelského orgánu s vyjmutím věci z majetkové podstaty.74 Tím není dotčena povinnost insolvenčního správce postupovat odborně a pečlivě.

Vyjmutí věci z majetkové podstaty insolvenční správce rovněž navenek projeví úpravou soupisu tím způsobem, že do něj zapíše den a důvod vyjmutí věci.

 

4. Další osud věci vyjmuté z majetkové podstaty

 

Je-li věc postupem dle § 227 InsZ z majetkové podstaty vyjmuta, přechází dispoziční oprávnění k ní zpět na dlužníka (pokud je dosud neměl). Jestliže insolvenční správce věc drží, předá ji dlužníkovi, kterému se obnovují všechny složky vlastnického práva k věci, včetně práva věc zničit nebo zpeněžit (případný výtěžek, po zapravení nákladů, však insolvenční správce sepíše a vyzve dlužníka k jeho předání). Je-li insolvenční správce účastníkem soudního řízení o takové věci (typicky pohledávky ve sporu o zaplacení), stává se dlužník účastníkem namísto insolvenčního správce dnem vyjmutí věci, aniž by o tom soud vydával jakékoliv rozhodnutí.

Vyjmutím věci z majetkové podstaty není dotčena možnost jejího opětovného soupisu, a to ať již pro nově nastalé nebo zjištěné skutečnosti, či pro přehodnocení skutkových a právních závěrů, které vedly k vyjmutí věci. Insolvenční správce nemusí k opětovnému soupisu žádat souhlas insolvenčního soudu ani věřitelského výboru.

Důvodem pro opětovný soupis věci může být např. to, že a) dlužník vyjmuté pohledávky se rozhodne plnit; b) o vyjmutou věc projeví zájem kupující; c) příslušný orgán činný v trestním řízení udělil souhlas se zpeněžením věcí, na které se vztahuje rozhodnutí o zajištění vydané v trestním řízení; nebo d) ztracená věc byla nalezena.

VI. Závěr

Výše byly nastíněny (jediné) čtyři způsoby, jak formálně správným postupem „vyškrtnout“ věci ze soupisu majetkové podstaty, a tedy se s nimi vypořádat jinak než obligátním zpeněžením. Mezi vyřazením, vyloučením a vynětím věci ze soupisu, resp. vyjmutím věci z majetkové podstaty jsou rozdíly co do osob oprávněných dožadovat se takového postupu i co do samotného procesu, který k „vyškrtnutí“ vede.



Poznámky pod čarou:

Autor je insolvenčním soudcem Krajského soudu v Praze. Názory prezentované v tomto článku jsou soukromými názory autora.

Článek představuje shrnutí části připravovaného komentáře k insolvenčnímu zákonu pod hlavičkou nakladatelství C. H. Beck.

Viz rozsudek NS z 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014 (R 48/2015). Stejně jako všechna dále cit. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek je tento rozsudek zařazen do části občanskoprávní a obchodní. Všechna cit. rozhodnutí NS viz též na www.nsoud.cz.

Srov. § 2 písm. e) InsZ.

Srov. § 205 odst. 1 InsZ.

Srov. § 217 odst. 1 InsZ.

Srov. rozsudek NS z 28. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 12/2005.

Srov. tamtéž.

Srov. § 239 odst. 4 InsZ.

Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti („OdpŠk“).

Srov. rozsudek NS z 22. 4. 2004, sp. zn. 29 Cdo 3064/2000 (R 24/2006).

Viz § 159 odst. 1 písm. b) InsZ.

Zákon č. 328/1991 Sb․, o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 („KV“).

Viz usnesení NS z 26. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2738/2013.

Srov. rozsudky NS z 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 916/2011, nebo z 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 916/2011, 29 Cdo 917/2011.

Viz rozsudek NS z 29. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011 (R 116/2016).

Viz rozsudek VS v Praze z 16. 5. 2013, sen. zn. KSPH 38 INS 12380/2011, 38 ICm 1236/2012, 101 VSPH 92/2013.

Viz § 225 odst. 1 in medio InsZ.

Srov. § 239 odst. 4 InsZ.

Srov. § 225 odst. 6 InsZ.

Srov. rozsudek NS z 13. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2003 (R 85/2006).

Viz rozsudek NS z 31. 1. 2017, sen. zn. 88 ICm 2383/2011, MSPH 88 INS 3043/2010, 29 ICdo 24/2014.

Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách („VeřDr“).

Viz rozsudek NS z 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1028/2007 (R 105/2010).

Viz usnesení VS v Olomouci z 2. 2. 2005, sp. zn. 15 Cmo 227/2004.

Viz usnesení NS z 22. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 718/2006.

Viz usnesení NS z 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1569/2012.

Viz rozsudek NS z 26. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4951/2010.

Viz usnesení NS z 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 734/2006 (Soudní judikatura, č. 180/2006).

Viz rozsudek NS z 20. 12. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5617/2015.

Viz usnesení VS v Praze z 20. 10. 2015, sen. zn. MSPH 98 INS 36628/2013, 198 ICm 3608/2014, 103 VSPH 688/2015.

Viz rozsudek NS z 3. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3910/2016.

Viz rozsudek NS z 13. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2003 (R 85/2006).

Viz rozsudek NS z 30. 11. 2016, sen. zn. KSPA 56 INS 7291/2009, 56 ICm 1702/2011, 29 ICdo 37/2016 (R 65/2018).

Viz rozsudek NS z 1. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3746/2016.

Viz § 218 odst. 1 InsZ.

Srov. § 239 odst. 4 InsZ.

Vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů.

Srov. rozsudek VS v Praze sen. zn. KSHK 41 INS 1951/2010, 41 ICm 1069/2010, 101 VSPH 182/2011.

Srov. rozsudky NS z 30. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 2086/2000 (R 27/2003) [pozn. red.: správně 29 Cdo 2086/2000]; nebo z 3. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 502/2006 (R 24/2009).

Viz § 159 odst. 5 InsZ.

Viz rozsudek NS z 29. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011 (R 116/2016).

Viz usnesení NS z 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4488/2011.

Viz § 225 odst. 6 InsZ.

Viz rozsudek NS z 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 313/2010.

Viz rozsudek NS z 27. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 704/2012.

Zákon č. 64/1931 Sb. z. a n., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí, účinný do 31. 12. 1949.

Viz § 159 odst. 4 InsZ.

Viz § 159 odst. 5 InsZ.

Viz rozsudek NS z 29. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011 (R 116/2016).

Srov. § 160 odst. 4 InsZ.

Viz usnesení VS v Praze z 18. 4. 2017, sp. zn. 16 Cmo 2/2017 (R 122/2018).

Viz § 7a písm. b) InsZ.

Viz § 2 písm. b) ve spojení s § 7b odst. 4 InsZ.

Viz § 224 odst. 2 InsZ.

Srov. § 160 odst. 4 InsZ.

Viz usnesení VS v Olomouci z 23. 1. 2013, sp. zn. KSBR 39 INS 3936/2010, 39 ICm 203/2011, 11 VSOL 83/2012.

Viz rozsudek NS z 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4034/2011 (R 127/2012).

Viz usnesení NS z 27. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3418/2015.

Viz rozsudek VS v Praze z 31. 5. 2012, sen. zn. MSPH 78 INS 2600/2009, 78 ICm 766/2011, 101 VSPH 123/2012.

Viz § 736 a násl. ObčZ.

Viz rozsudek VS v Praze ze 4. 8. 2014, sen. zn. KSPH 36 INS 12743/2011, 33 ICm 71/2013, 104 VSPH 184/2014.

Viz § 239 odst. 4 InsZ.

V podrobnostech viz § 207 InsZ.

V podrobnostech viz § 208 InsZ.

Usnesení NS z 29. 2. 2016, sen. zn. MSPH 77 INS 5093/2014, 29 NSČR 33/2016 (R 39/2017).

Viz rozsudek NS z 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012.

Viz usnesení NS z 29. 11. 2018, sen. zn. MSPH 76 INS 8540/2011, 29 NSČR 11/2017.

Viz § 104 odst. 2 InsZ.

Typicky dle § 207, 208, § 398 odst. 2 InsZ.

Viz § 315 odst. 1 písm. c), pro oddlužení ve spojení s § 398 odst. 8 InsZ.

Poznámky pod čarou:
*

Autor je insolvenčním soudcem Krajského soudu v Praze. Názory prezentované v tomto článku jsou soukromými názory autora.

Článek představuje shrnutí části připravovaného komentáře k insolvenčnímu zákonu pod hlavičkou nakladatelství C. H. Beck.

1

Viz rozsudek NS z 20. 11. 2014, sp. zn. 21 Cdo 953/2014 (R 48/2015). Stejně jako všechna dále cit. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek je tento rozsudek zařazen do části občanskoprávní a obchodní. Všechna cit. rozhodnutí NS viz též na www.nsoud.cz.

2

Srov. § 2 písm. e) InsZ.

3

Srov. § 205 odst. 1 InsZ.

4

Srov. § 217 odst. 1 InsZ.

5

Srov. rozsudek NS z 28. 2. 2007, sp. zn. 29 Odo 12/2005.

6

Srov. tamtéž.

7
8

Srov. § 239 odst. 4 InsZ.

9
10

Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti („OdpŠk“).

11

Srov. rozsudek NS z 22. 4. 2004, sp. zn. 29 Cdo 3064/2000 (R 24/2006).

12

Viz § 159 odst. 1 písm. b) InsZ.

13

Zákon č. 328/1991 Sb․, o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. 12. 2007 („KV“).

14

Viz usnesení NS z 26. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 2738/2013.

15

Srov. rozsudky NS z 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 916/2011, nebo z 25. 4. 2012, sp. zn. 29 Cdo 916/2011, 29 Cdo 917/2011.

16

Viz rozsudek NS z 29. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011 (R 116/2016).

17
18

Viz rozsudek VS v Praze z 16. 5. 2013, sen. zn. KSPH 38 INS 12380/2011, 38 ICm 1236/2012, 101 VSPH 92/2013.

19

Viz § 225 odst. 1 in medio InsZ.

20

Srov. § 239 odst. 4 InsZ.

21

Srov. § 225 odst. 6 InsZ.

22

Srov. rozsudek NS z 13. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2003 (R 85/2006).

23

Viz rozsudek NS z 31. 1. 2017, sen. zn. 88 ICm 2383/2011, MSPH 88 INS 3043/2010, 29 ICdo 24/2014.

24

Zákon č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách („VeřDr“).

25

Viz rozsudek NS z 30. 7. 2009, sp. zn. 29 Cdo 1028/2007 (R 105/2010).

26

Viz usnesení VS v Olomouci z 2. 2. 2005, sp. zn. 15 Cmo 227/2004.

27

Viz usnesení NS z 22. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 718/2006.

28

Viz usnesení NS z 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1569/2012.

29

Viz rozsudek NS z 26. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4951/2010.

30

Viz usnesení NS z 30. 5. 2006, sp. zn. 29 Odo 734/2006 (Soudní judikatura, č. 180/2006).

31

Viz rozsudek NS z 20. 12. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5617/2015.

32

Viz usnesení VS v Praze z 20. 10. 2015, sen. zn. MSPH 98 INS 36628/2013, 198 ICm 3608/2014, 103 VSPH 688/2015.

33

Viz rozsudek NS z 3. 1. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3910/2016.

34

Viz rozsudek NS z 13. 12. 2005, sp. zn. 29 Odo 1005/2003 (R 85/2006).

35

Viz rozsudek NS z 30. 11. 2016, sen. zn. KSPA 56 INS 7291/2009, 56 ICm 1702/2011, 29 ICdo 37/2016 (R 65/2018).

36

Viz rozsudek NS z 1. 8. 2017, sp. zn. 20 Cdo 3746/2016.

37

Viz § 218 odst. 1 InsZ.

38

Srov. § 239 odst. 4 InsZ.

39

Vyhláška č. 311/2007 Sb., o jednacím řádu pro insolvenční řízení a kterou se provádějí některá ustanovení insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů.

40

Srov. rozsudek VS v Praze sen. zn. KSHK 41 INS 1951/2010, 41 ICm 1069/2010, 101 VSPH 182/2011.

41

Srov. rozsudky NS z 30. 5. 2002, sp. zn. 29 Odo 2086/2000 (R 27/2003) [pozn. red.: správně 29 Cdo 2086/2000]; nebo z 3. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 502/2006 (R 24/2009).

42

Viz § 159 odst. 5 InsZ.

43

Viz rozsudek NS z 29. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011 (R 116/2016).

44

Viz usnesení NS z 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4488/2011.

45

Viz § 225 odst. 6 InsZ.

46

Viz rozsudek NS z 27. 2. 2014, sp. zn. 29 Cdo 313/2010.

47

Viz rozsudek NS z 27. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 704/2012.

48

Zákon č. 64/1931 Sb. z. a n., kterým se vydávají řády konkursní, vyrovnací a odpůrčí, účinný do 31. 12. 1949.

49

Viz § 159 odst. 4 InsZ.

50

Viz § 159 odst. 5 InsZ.

51

Viz rozsudek NS z 29. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 683/2011 (R 116/2016).

52

Srov. § 160 odst. 4 InsZ.

53

Viz usnesení VS v Praze z 18. 4. 2017, sp. zn. 16 Cmo 2/2017 (R 122/2018).

54

Viz § 7a písm. b) InsZ.

55

Viz § 2 písm. b) ve spojení s § 7b odst. 4 InsZ.

56

Viz § 224 odst. 2 InsZ.

57

Srov. § 160 odst. 4 InsZ.

58

Viz usnesení VS v Olomouci z 23. 1. 2013, sp. zn. KSBR 39 INS 3936/2010, 39 ICm 203/2011, 11 VSOL 83/2012.

59

Viz rozsudek NS z 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 4034/2011 (R 127/2012).

60
61

Viz usnesení NS z 27. 9. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3418/2015.

62

Viz rozsudek VS v Praze z 31. 5. 2012, sen. zn. MSPH 78 INS 2600/2009, 78 ICm 766/2011, 101 VSPH 123/2012.

63

Viz § 736 a násl. ObčZ.

64

Viz rozsudek VS v Praze ze 4. 8. 2014, sen. zn. KSPH 36 INS 12743/2011, 33 ICm 71/2013, 104 VSPH 184/2014.

65

Viz § 239 odst. 4 InsZ.

66

V podrobnostech viz § 207 InsZ.

67

V podrobnostech viz § 208 InsZ.

68

Usnesení NS z 29. 2. 2016, sen. zn. MSPH 77 INS 5093/2014, 29 NSČR 33/2016 (R 39/2017).

69

Viz rozsudek NS z 10. 12. 2013, sp. zn. 32 Cdo 2484/2012.

70

Viz usnesení NS z 29. 11. 2018, sen. zn. MSPH 76 INS 8540/2011, 29 NSČR 11/2017.

71

Viz § 104 odst. 2 InsZ.

72
73

Typicky dle § 207, 208, § 398 odst. 2 InsZ.

74

Viz § 315 odst. 1 písm. c), pro oddlužení ve spojení s § 398 odst. 8 InsZ.