Výcvik na zubních klinikách tuzemských lékařských fakult anebo na Státním ústavu pro zubní lékařství, dále krátce "ústavech" zvaných, jímž se nabývá zvláštní odborné způsobilosti pro zubní lékařství, trvá dva roky (24 měsíců) a rozděluje se celkem na 8 běhů, jejichž začátek jest 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října každého roku.

Pro vojenské lékaře z povolání trvá doba výcviku na ústavech jeden rok (12 měsíců) pod podmínkou, že po tomto výcviku bude následovati jednoroční prakse na zubním oddělení některé vojenské nemocnice pod vedením odborníka-zubního lékaře.

Do výcviku mohou býti přijati jen doktoři veškerého lékařství, kteří jsou oprávněni vykonávati lékařskou praksi podle zákona ze dne 28. června 1929, č. 114 Sb. z. a n., o výkonu lékařské prakse.

Lékaři o přijetí do výcviku se ucházející předloží přednostovi ústavu, na němž hodlají výcvik započíti, osobní doklady, diplom doktora veškerého lékařství a osvědčení o státním občanství. Cizinci předloží místo osvědčení o státním občanství průkaz o tom, že jim byl povolen výkon lékařské prakse v takovém rozsahu, že se povolení vztahuje i na ústav, na němž hodlají výcvik konati. O přijetí rozhoduje přednosta ústavu, bera zřetel též ke kapacitě ústavu.

Výcvik možno započíti toliko na počátku některého běhu, t. j. 1. ledna, 1. dubna, 1. července a 1. října.

Přednosta ústavu pečuje o to, aby účastníci výcviku během výcvikové doby odborně se cvičili ve všech odvětvích zubního lékařství.

Přednosta ústavu vhodným způsobem se přesvědčuje o tom, zda účastníci vykazují náležitou frekvenci a píli a zda získávají náležitou odbornou způsobilost; může ty, kdož nečinností nebo nepříslušným chováním se ukázali nehodnými, z výcviku na ústavu vyloučiti. Vyloučení takové musí býti schváleno ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy, pokud pak jde o zubní kliniky, ministerstvem školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy.

Výcvik možno vykonati buď veškerý na jednom ústavu nebo postupně na více ústavech, avšak tak, že první rok výcviku se koná na jednom ústavu.

Při přestupu na druhý ústav zašle přednosta prvého ústavu přednostovi ústavu, na němž hodlá lékař ve výcviku pokračovati, krátký popis činnosti tohoto lékaře, v němž vyznačí zejména dobu vstupu a odchodu z ústavů, počet absolvovaných a započitatelných běhů, schopnosti a píli, jakož i dosavadní výsledky, případně i neomluvený a v kursu promeškaný čas. Pokud jde o vojenské lékaře z povolání, zašle přednosta ústavu tento popis činnosti po ukončení jednoročního výcviku přednostovi zdravotní služby 1. divise.

Výcvik musí býti konán zpravidla nepřetržitě. Byl-li přerušován, nesmí jednotlivé přerušení přesahovati dobu jednoho roku, leda by šlo o těžkou nemoc, nebo vojenskou službu.

Za přerušení pokládá se též taková doba výcviku, při které účastník nevykázal náležitou frekvenci a píli a nezískal náležitou odbornou způsobilost. O přerušení takovém musí býti účastník koncem každého běhu přednostou ústavu uvědomen. Běh, který nebyl uznán, nutno nahraditi.

Za přerušení výcviku se nepokládá a do doby výcviku se vypočítává dovolená, která každému účastníku může býti povolena v době až 4 týdnů v roce, pokud se týče doba vojenského cvičení během výcviku konaného, anebo nepřítomnost pro nemoc, netrvající celkem déle než 6 týdnů v roce.

Účastníci zapraví za celý výcvik do státní pokladny Kč 3.000, v 8 lhůtách, počátkem každého běhu splatných. Podrobnosti stanoví a předpisy o případném poshovění placení poplatků v případech ohleduplných vydá ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy v dohodě s ministerstvem financí, pokud pak jde o zubní kliniky, ministerstvo školství a národní osvěty v dohodě s ministerstvem veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a s ministerstvem financí.

Od tohoto poplatku jsou osvobozeni asistenti a demonstrátoři ústavů, kteří před promocí působili na ústavech bezplatně po dobu aspoň dvou let, a vojenští lékaři z povolání.

Žádost za udělení titulu odborného zubního lékaře podává se u zemského úřadu, v jehož obvodu žadatel hodlá odbornou zubní praksi vykonávati, a musí býti doložena průkazy o oprávnění k výkonu lékařské prakse podle § § 1 až 6 zák. č. 114/1929 Sb. z. a n., křestným (rodným) listem a vysvědčením podle § 6 tohoto nařízení.

Titul odborného zubního lékaře uděluje zemský úřad, přihlížeje k průkazům v předcházejícím odstavci uvedeným.

Ustanovení § § 3 až 5 vládního nařízení ze dne 25. června 1926, č. 93 Sb. z. a n., kterým se zřizuje Státní ústav pro zubní lékařství, pozbývají tímto platnosti.

Lékaři, kteří před účinností tohoto nařízení již započali výcvik na Státním ústavu pro zubní lékařství, anebo kteří tou dobou již byli ustanoveni asistenty zubní kliniky, mohou po splnění podmínek vládního nařízení č. 93/1926 Sb. z. a n. dosáhnouti zvláštní způsobilosti pro zubní lékařství a tím práva na titul zubního lékaře podle dosavadních předpisů.