Čekejte, prosím...
A A A
18/1960 Sb. znění účinné od 1. 4. 1960 do 30. 4. 1992

18

 

VYHLÁŠKA

ministerstva financí

ze dne 8. března 1960

o náhradách výdajů při zahraničních pracovních cestách

 

Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí, zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů stanoví podle § 10 odst. 2 zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů a podle § 7a odst. 1 zákona č. 107/1953 Sb., o devizovém hospodářství, ve znění vyhlášky č. 80/1958 Sb., a po projednání s ostatními ústředními orgány a s vybranými podniky:

Předmět a rozsah úpravy

§ 1

(1)

Tato vyhláška upravuje náhrady cestovních a jiných výdajů při zahraničních pracovních cestách a náhrady stěhovacích výdajů, pokud mají vztah k zahraničí,

a)

zaměstnanců organizací socialistického sektoru a jiných osob, pověřených těmito organizacemi plněním úkolů v zahraničí,

b)

a rodinných příslušníků osob uvedených pod písm. a).

(2)

Tato vyhláška se nevztahuje na zahraniční pracovní cesty těch zaměstnanců, kteří je konají jako členové posádek dopravních prostředků nebo jejichž zaměstnání záleží v jiné činnosti v dopravním prostředku, jakož i rodinných příslušníků uvedených osob. 1

(3)

O úpravě náhrad výdajů uvedených v odstavci 1 veřejných funkcionářů, příslušníků ozbrojených sil v činné službě, žáků škol ozbrojených sil, jakož i rodinných příslušníků uvedených osob platí zvláštní předpisy.

§ 2

(1)

Zahraničními pracovními cestami jsou pracovní cesty z tuzemska do zahraničí a ze zahraničí do tuzemska a pracovní cesty v zahraničí.

(2)

Zahraniční pracovní cesta z tuzemska počíná okamžikem odjezdu z obce sídla vysílající organizace ( § 4 odst. 1) a zahraniční pracovní cesta do tuzemska končí okamžikem příjezdu do obce sídla vysílající organizace. Vyžaduje-li toho účelnost, může vysílající organizace, dodrží-li zásadu nejvyšší hospodárnosti, určit pro nástup nebo ukončení cesty jinou obec.

Ustanovení § 7 odst. 3 není dotčeno.

Povinnosti při zahraničních pracovních cestách
z hlediska hospodárnosti

§ 3

Vysílající organizace a financující organizace ( § 4), dále zaměstnanci a jiné osoby, vysílané na zahraniční pracovní cesty, jakož i jejich rodinní příslušníci, jsou povinni řídit se zásadou nejvyšší hospodárnosti, zejména volit spojení (směr jízdy) a dopravní prostředky devizově nejvýhodnější.

§ 4

(1)

Organizace, která ukládá svému zaměstnanci vysílanému do zahraničí nebo jiné osobě (dále jen "zaměstnanci") splnění úkolu v zahraničí (vysílající organizace), je zejména povinna

a)

před povolením cesty na základě plánu pracovních úkolů přezkoušet její účelnost a před nastoupením její připravenost,

b)

určit trvání cesty na dobu nezbytně nutnou a kontrolovat hospodárné plnění úkolů,

c)

spolupracovat v otázkách hospodárnosti s financující organizací,

d)

zajistit řádné a včasné využití výsledků cest.

(2)

Organizace, která zaměstnanci uvolňuje na pracovní cestu do zahraničí devizové prostředky (dále jen "financující organizace"), je zejména povinna

a)

spolupracovat s vysílající organizací, aby byla uplatňována hlediska hospodárnosti,

b)

zajistit obstarání jízdenek a letenek,

c)

vybavit zaměstnance při nástupu zahraniční pracovní cesty potřebnými devizovými prostředky, zařídit jejich další včasné zaslání, byla-li cesta odůvoděně prodloužena, popř. zajistit jejich postupné zasílání, jde-li o dlouhodobou pracovní cestu,

d)

upozornit zaměstnance na ustanovení této vyhlášky a prováděcích předpisů i pokynů k ní vydaných a pomoci mu, aby se s nimi mohl seznámit,

e)

vyžádat si od zaměstnance vyúčtování výdajů ve stanovené lhůtě a vyúčtování včas kontrolovat.

(3)

Je-li vysílající organizace zároveň organizací financující, příslušejí jí též povinnosti uvedené v odstavci 2 písm. b) až e).

§ 5

(1)

Zaměstnanec vyslaný do zahraničí je zejména povinen

a)

seznámit se s touto vyhláškou a s prováděcími předpisy a pokyny k nim vydanými,

b)

řídit se příkazy vysílající a financující organizace,

c)

dbát zásady nejvyšší hospodárnosti ( § 3), zejména při volbě ubytování,

d)

omezovat trvání zahraniční pracovní cesty na dobu nezbytně nutnou,

e)

podat vysílající organizaci zprávu o výsledku cesty, popř. zasílat jí předepsané výkazy (např. montážní výkazy),

f)

vyúčtovat financující organizaci devizové prostředky a jízdenky (letenky).

(2)

Zaměstnanec předkládá vyúčtování cesty financující organizaci přímo, prostřednictvím vysílající organizace pak tehdy, jestliže mu to tato organizace uloží.

Náhrady výdajů

§ 6

Při zahraniční pracovní cestě přísluší zaměstnanci

a)

dieta,

b)

náhrada výdajů za ubytování,

c)

náhrada výdajů za použití hromadných dopravních prostředků, popř. za nutné použití jiných dopravních prostředků v mezistátní a meziměstské dopravě,

d)

náhrada mimořádných výdajů, pokud byly ke splnění uložených úkolů nezbytně nutné.

§ 7

(1)

Výši diety stanoví prováděcí předpisy ( § 12), a to odstupňovaně, zejména podle míry nutných výdajů na stravu a ubytování a podle povahy úkolů zaměstnance.

(2)

Z diet je zaměstnanec povinen hradit zejména

a)

výdaje na stravu,

b)

výdaje za nutné použití dopravních prostředků v obci místa jednání nebo výkonu,

c)

běžné osobní a společenské výdaje.

(3)

Dieta přísluší zaměstnanci od okamžiku odletu z tuzemska do okamžiku příletu do tuzemska. Použije-li zaměstnanec jiného dopravního prostředku, přísluší mu dieta při odjezdu do zahraničí od okamžiku přestupu československých státních hranic a při návratu ze zahraničí do okamžiku jejich přestupu.

§ 8

Náhrada výdajů zaměstnance při stěhování

Při stěhování přísluší zaměstnanci vedle náhrady výdajů podle § 6 náhrada prokázaných výdajů za přepravu jeho svršků a za jejich pojištění proti ztrátě a poškození za dopravy, pokud stěhování bylo provedeno podle pokynů financující organizace.

§ 9

Rodinní příslušníci

Prováděcí předpisy stanoví, které náhrady a v jaké výši příslušejí rodinným příslušníkům zaměstnance, a které z povinností, uvedených v § 5 se vztahují i na rodinné příslušníky zaměstnance, zúčastní-li se s ním pracovní cesty; zvláštní předpisy stanoví, v kterých případech mohou se rodinní příslušníci takových cest zúčastnit.

Ustanovení přechodná a závěrečná

§ 10

Tato vyhláška se vztahuje na všechny zahraniční pracovní cesty nastoupené v době její účinnosti. U zahraničních pracovních cest nastoupených před počátkem účinnosti této vyhlášky a skončených v době její účinnosti, avšak před 1. červencem 1960, použije se dosavadních předpisů; u cest takto nastoupených, avšak ještě neskončených před 1.červencem 1960, použije se na jejich část konanou před 1. červencem 1960 dosavadních předpisů a na jejich část konanou po 30. červnu 1960 této vyhlášky.

§ 11

Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí a zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů může povolit výjimky a odchylky z této vyhlášky.

§ 12

Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvy zahraničních věcí a zahraničního obchodu a s Ústřední radou odborů vydá k provedení této vyhlášky směrnice, zejména o výši náhrad a způsobu jejich vyúčtování.

§ 13

Zrušuje se vyhláška ministerstva financí č. 94/1955 Ú. l., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů ve vztahu k zahraničí a předpisy podle ní vydané.

§ 14

Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. dubna 1960.

První náměstek ministra:

inž. Sucharda v. r.



Poznámky pod čarou:

Pro tyto zaměstnance a jejich rodinné příslušníky platí samostatné úpravy.

Poznámky pod čarou:
1

Pro tyto zaměstnance a jejich rodinné příslušníky platí samostatné úpravy.