Čekejte, prosím...
A A A
482/1991 Sb. znění účinné od 30. 3. 2005 do 31. 12. 2006
změněnos účinností odpoznámka

zákonem č. 111/2006 Sb.

1.1.2007

zrušeno

zákonem č. 124/2005 Sb.

30.3.2005

 

zákonem č. 669/2004 Sb.

1.1.2005

 

Více...

482

 

ZÁKON

České národní rady

ze dne 6. listopadu 1991

o sociální potřebnosti

 

Česká národní rada se usnesla na tomto zákoně:

Sociální potřebnost

§ 1

(1)

Občan se považuje za sociálně potřebného, jestliže jeho příjem nedosahuje částek životního minima stanovených zvláštním zákonem 1 (dále jen "částky životního minima") a nemůže si tento příjem zvýšit vzhledem ke svému věku, zdravotnímu stavu nebo z jiných vážných důvodů vlastním přičiněním.

(2)

Občané žijící v domácnosti, 10 jejichž příjmy se posuzují podle zvláštního zákona společně 11 (dále jen "společně posuzované osoby"), se považují za sociálně potřebné, jen jestliže ostatní podmínky sociální potřebnosti stanovené tímto zákonem splňují všechny tyto osoby, s výjimkou osob uvedených v § 3 odst. 3 písm. b).

(3)

Zvýšením příjmu vlastním přičiněním se rozumí zvýšení příjmu

a)

vlastní prací,

b)

řádným uplatněním zákonných nároků a pohledávek, zejména nároku na dávky nemocenského pojištění (péče), dávky důchodového pojištění (zabezpečení), dávky státní sociální podpory, výživné a příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů neprovdané matce podle zvláštního zákona,11a a uplatněním nároků z pracovních nebo obdobných vztahů; uplatnění zákonných nároků a pohledávek příslušný orgán nevyžaduje v případech, kdy je zřejmé, že uplatnění by nebylo úměrné zisku z něj plynoucímu nebo pokud nepovažuje za možné je po občanu spravedlivě žádat,

c)

prodejem nebo jiným využitím vlastního majetku.

(4)

Splnění podmínky spočívající v prodeji nebo jiném využití vlastního majetku podle odstavce 3 písm. c) se nevyžaduje

a)

u movitých věcí, které nepodléhají výkonu rozhodnutí podle zvláštního zákona,11b

b)

u nemovitosti nebo bytu, které občan využívá k přiměřenému trvalému bydlení,

c)

u kompenzačních a technických pomůcek osob s těžkým zdravotním postižením, poskytnutých podle zvláštního právního předpisu,11c

d)

u úprav a vybavení, na jejichž pořízení byl poskytnut příspěvek podle zvláštního právního předpisu,11d

e)

u motorového vozidla, na jehož zakoupení, celkovou opravu nebo zvláštní úpravu byl poskytnut příspěvek podle zvláštního právního předpisu,11e

f)

u motorového vozidla, na jehož provoz pobírá osoba oprávněná nebo osoba společně posuzovaná podle zvláštního právního předpisu11 příspěvek na provoz motorového vozidla podle zvláštního právního předpisu.11f

Orgán příslušný k rozhodování o poskytování dávek sociální péče je oprávněn posoudit, zda nakládání s majetkem podle odstavce 3 písm. c) není pro občana spojeno s nepřiměřenou tvrdostí a takové zvýšení příjmu vlastním přičiněním nevyžadovat.

(5)

Možnost zvýšit si příjem vlastní prací se nezkoumá při posuzování sociální potřebnosti

a)

poživatele starobního důchodu nebo plného invalidního důchodu,

b)

občana staršího 65 let,

c)

rodiče (osvojitele, občana, který dítě převzal do péče nahrazující péči rodičů, pěstouna) celodenně osobně řádně pečujícího alespoň o jedno dítě do čtyř let věkunebo o dítě starší, které nemůže být umístěno v předškolním zařízení, nebo o tři a více dětí, z nichž alespoň jedno je do deseti let věku a ostatní do patnácti let věku, nebo o dítě, které je podle předpisů o důchodovém pojištění dlouhodobě těžce zdravotně postižené a vyžaduje mimořádnou péči,

d)

občana osobně, celodenně a řádně pečujícího o blízkou nebo jinou osobu, která je převážně nebo úplně bezmocná, nebo starší 80 let a je částečně bezmocná,

e)

nezaopatřeného dítěte; nezaopatřenost dítěte se posuzuje podle předpisů o důchodovém pojištění.2

(6)

U občana, který má příjem z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 7 odst. 1 a 2 zákona o daních z příjmů, se za příjem z této činnosti považuje pro účely tohoto zákona, s výjimkou osob, které vykonávají činnost, která se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost podle zvláštního právního předpisu6a, a s výjimkou osob, jejichž činnost se nepovažuje podle zvláštního právního předpisu6a za činnost osob samostatně výdělečně činných proto, že tuto činnost nevykonávají soustavně, měsíčně nejméně částka ve výši 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství vyhlášené Českým statistickým úřadem za předchozí kalendářní rok s tím, že tato částka se zaokrouhluje na celé stokoruny dolů; tuto částku vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením. Tato částka se považuje za minimální příjem uvedeného občana vždy od 1. července roku, v němž došlo k vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok, do 30. června následujícího kalendářního roku. Ustanovení § 6 zákona o životním minimu o minimální výši příjmu osob samostatně výdělečně činných se při posuzování sociální potřebnosti nepoužije.

(7)

Příjmem občana 3 se rozumí průměrný měsíční příjem vyplacený v posledních šesti měsících před podáním žádosti o dávku sociální péče. Příjem občana se však zjišťuje ke dni podání žádosti o dávku sociální péče, pokud došlo před podáním žádosti k podstatnému snížení příjmu občana a výše jeho příjmu za posledních šest měsíců nebyla taková, aby s přihlédnutím k tomuto příjmu občan mohl nadále uhrazovat své životní potřeby.

(8)

U občana, který má příjem z podnikání nebo z jiné samostatné výdělečné činnosti uvedené v § 7 odst․ 1 a 2 zákona o daních z příjmů, se za příjem z této činnosti považuje pro účely tohoto zákona měsíčně nejméně částka ve výši 50 % průměrné měsíční mzdy v národním hospodářství vyhlášené Českým statistickým úřadem za předchozí kalendářní rok s tím, že tato částka se zaokrouhluje na celé stokoruny dolů; tuto částku vyhlašuje Ministerstvo práce a sociálních věcí ve Sbírce zákonů sdělením. Tato částka se považuje za minimální příjem uvedeného občana vždy od 1. července roku, v němž došlo k vyhlášení průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok, do 30. června následujícího kalendářního roku.

§ 2

(1)

Jestliže zdravotní stav občana vyžaduje podle doporučení příslušného odborného lékaře zvýšené náklady na dietní stravování, částka potřebná k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb občana stanovená zvláštním zákonem4 se při posuzování sociální potřebnosti zvyšuje měsíčně o částku, kterou pro jednotlivé typy diet stanoví Ministerstvo práce a sociálních věcí vyhláškou.

(2)

Částka potřebná k zajištění nezbytných nákladů na domácnost stanovená zvláštním zákonem5 se při posuzování sociální potřebnosti občanů, jímž byly přiznány mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P), zvyšuje o 600 Kč měsíčně. U společně posuzovaných osob se zvýšení podle předchozí věty započte nejvýše dvakrát, i když mimořádné výhody III. stupně (průkaz ZTP/P) byly přiznány více osobám žijícím v domácnosti. 10

§ 3

(1)

Občan, jehož příjem je vyšší než částky životního minima, se považuje se zřetelem na jeho celkové sociální a majetkové poměry za sociálně potřebného, jsou-li nezbytné náklady na zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytné náklady na domácnost stanovené zvláštním zákonem5 odůvodněné vyšší a občan nemůže tyto náklady uhradit vlastním přičiněním.

(2)

Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima, jestliže jeho celkové sociální a majetkové poměry jsou takové, že mu mohou plně zaručit dostatečné zajištění jeho výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost a toto zajištění vlastním přičiněním lze na občanu spravedlivě žádat. Pro účely sociální potřebnosti se nepřihlíží k daňovému bonusu podle zvláštního právního předpisu.5a Za sociálně potřebného se též nepovažuje rodič, který neplní povinnosti zákonného zástupce nezaopatřeného dítěte spojené s řádným plněním povinné školní docházky podle zvláštního právního předpisu,7 pokud dítě je pro účely sociální potřebnosti společně posuzovanou osobou.

(3)

Občan se nepovažuje za sociálně potřebného, i když jeho příjem nedosahuje částek životního minima,

a)

jestliže není v pracovním nebo obdobném vztahu ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost a není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání; 6 to však neplatí, jde-li o občany uvedené v § 1 odst. 5, nebo

b)

jestliže nastoupil vojenskou základní (náhradní) službu, civilní službu, výkon trestu odnětí svobody nebo byl vzat do vazby.

(4)

Osoba samostatně výdělečně činná nebo spolupracující osoba, jejíž příjem pouze z toho důvodu, že se nepřihlásila k nemocenskému pojištění těchto osob, 15 a nemá proto nárok na dávky z tohoto pojištění, nedosahuje částek životního minima, se nepovažuje za sociálně potřebnou.

(5)

Občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání6 se nepovažuje za sociálně potřebného, pokud neprojevuje snahu zabezpečit si zvýšení příjmu vlastní prací.16 Dále se za sociálně potřebného občana nepovažuje občan vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání6 déle než jeden rok, pokud bez vážných důvodů16a odmítne vykonávat veřejně prospěšné práce,16b které odpovídají jeho zdravotnímu stavu a dopravní dosažitelnosti zaměstnání, nebo krátkodobé zaměstnání, které odpovídá dopravní dosažitelnosti zaměstnání;16c dojde-li k přerušení doby vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání kratšímu než tři měsíce, doby vedení v evidenci se sčítají.

(6)

Občan uvedený v odstavci 5 větě druhé může být znovu považován za sociálně potřebného od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání; pokud však již byla dávka za měsíc, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání, vyplacena, může být znovu považován za sociálně potřebného až od prvního dne druhého kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, v němž odmítl vykonávat veřejně prospěšné práce nebo krátkodobé zaměstnání.

Poskytování dávek sociální péče

§ 4

(1)

Občanu, který se považuje za sociálně potřebného podle tohoto zákona, se poskytují jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky k zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a k zajištění nezbytných nákladů na domácnost, popřípadě zvýšených nákladů podle § 2 nebo § 3 odst. 1. 

(2)

Občanu, jehož příjem se podle zvláštního zákona posuzuje společně s dalšími občany, 11 se jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky poskytují k doplnění příjmu všech společně posuzovaných osob.

(3)

Při rozhodování o výši jednorázové nebo měsíčně se opakující peněžité nebo věcné dávky se přihlíží k částkám životního minima, ke skutečným odůvodněným nákladům na zabezpečení výživy a ostatních základních osobních potřeb a nezbytných nákladů na domácnost posuzovaného občana (společně posuzovaných osob) , k výši příjmu a k majetkovým poměrům.

§ 5

Příspěvek na výživu dítěte

(1)

Nezaopatřenému dítěti, které se považuje za sociálně potřebné a ke kterému povinná osoba nežijící s dítětem v domácnosti 10 neplní vyživovací povinnost stanovenou jí rozhodnutím soudu, náleží příspěvek na výživu dítěte ve výši stanoveného výživného, nejvýše však ve výši rozdílu mezi příjmem dítěte a jeho životním minimem, popřípadě zvýšeným o částku uvedenou v § 2.

(2)

Za příjem nezaopatřeného dítěte se pro účely odstavce 1 považuje poměrná část připadající na jednoho člena domácnosti z úhrnu příjmů společně posuzovaných osob podle zvláštního zákona. 1 Jestliže na člena domácnosti připadne částka vyšší, než odpovídá jeho životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku uvedenou v § 2, použije se tato převyšující částka rovnoměrně pro ostatní členy domácnosti, na které připadá částka nižší, než odpovídá jejich životnímu minimu, popřípadě zvýšenému o částku uvedenou v § 2.

(3)

Příspěvek na výživu má přednost před přiznáním dávky sociální péče podle § 4.

§ 6

Jestliže rodiče nebo jiné osoby, kterým bylo dítě svěřeno do péče na základě rozhodnutí příslušného orgánu, nevyužívají peněžité dávky podle § 4 a 5 ve prospěch dítěte, poskytne se místo peněžité dávky věcná dávka.

§ 7

(1)

Žadatel o dávku sociální péče nebo příjemce dávky sociální péče je povinen osvědčit skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, dát písemně souhlas k ověření těchto skutečností a na výzvu se osobně dostavit k příslušnému orgánu, nebrání-li tomu těžko překonatelné překážky, zejména zdravotní stav. Tato povinnost platí obdobně pro společně posuzované osoby.

(2)

Nesplní-li žadatel o dávku, příjemce dávky nebo společně posuzovaná osoba ve lhůtě stanovené příslušným orgánem povinnosti uvedené v odstavci 1, může být po předchozím upozornění žádost o dávku sociální péče zamítnuta, výplata dávky sociální péče zastavena nebo dávka sociální péče odejmuta.

§ 7a

Peněžité dávky podle § 4, 5 nenáležejí po dobu pobytu oprávněného v cizině.

§ 8

Úhrada nákladů sociální péče

(1)

Od osoby povinné vyživovat9 příjemce dávky sociální péče, jejíž poskytnutí je podmíněno sociální potřebností, se nepožaduje úhrada nákladů, jestliže příjem této osoby nepřesahuje částku 3400 Kčs měsíčně. Tato částka se zvyšuje za každou osobu, která je na ni odkázána výživou a jejíž příjem je nižší než 1500 Kčs měsíčně, o částku rozdílu mezi částkou 1500 Kčs a příjmem této osoby.

(2)

Ustanovení odstavce 1 však neplatí, jde-li o plnění vyživovací povinnosti vůči manželu nebo nezaopatřenému dítěti.

(3)

Úhrada nákladů se nepožaduje, jestliže povinná osoba řádně platí výživné.

§ 8a

Dávky sociální péče v mimořádných případech

(1)

Občanu, který nesplňuje podmínky pro poskytnutí dávek sociální péče podle tohoto zákona a jemuž hrozí vážná újma na zdraví, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, a to formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.

(2)

Občanu, kterému nelze přiznat dávku sociální péče proto, že podmínky stanovené tímto zákonem nesplňují ostatní společně posuzované osoby ( § 1 odst. 2), může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče, nemůže-li občan vlastním přičiněním zajistit nutnou výživu svou a svých dětí a nezbytné náklady na domácnost; § 1 odst. 3 zde přitom neplatí.

(3)

Nezletilému občanu, který nemá trvalý pobyt na území České republiky, může být poskytnuta v nezbytném rozsahu pomoc, jestliže mu hrozí vážná újma na zdraví nebo je ohrožena jeho řádná výchova a pomoc nelze poskytnout podle zvláštních zákonů. 14 Pomoc lze poskytnout formou věcné nebo peněžité dávky, popřípadě služby sociální péče.

Společná a závěrečná ustanovení

§ 9

Zrušují se

1.

§ 23 odst. 1, § 24, § 42 odst. 1 až 3, § 47 a 50 vyhlášky ministerstva práce a sociálních věcí České republiky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení,

2.

s působností pro Českou republiku § 92 odst. 5 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení.

§ 10

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Burešová v. r.

Pithart v. r.



Poznámky pod čarou:

Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu.

§ 4 zákona č. 463/1991 Sb.

§ 85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

§ 33 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

§ 34 vyhlášky č. 182/1991 Sb.

§ 35 vyhlášky č. 182/1991 Sb.

§ 4 zákona č. 463/1991 Sb.

§ 36 vyhlášky č. 182/1991 Sb.

§ 2023 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

§ 9 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 9 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

§ 45 zákona č. 463/1991 Sb.

§ 3 odst. 2 zákona č. 463/1991 Sb.

§ 3 odst. zákona č. 463/1991 Sb.

§ 3 odst. zákona č. 463/1991 Sb.

§ 4 odst. 1 písm. zm) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

§ 36 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon).

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

§ 145f zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

§ 6 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb.

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

§ 5 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb.

§ 112 zákona č. 435/2004 Sb.

§ 25 odst. 5 zákona č. 435/2004 Sb.

§ 4 zákona č. 463/1991 Sb.

Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu.

§ 92 odst. 3 zákona č. 100/1990 Sb.

Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 Sb.

Poznámky pod čarou:
1

Zákon č. 463/1991 Sb., o životním minimu.

2

§ 2023 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění.

3

§ 45 zákona č. 463/1991 Sb.

4

§ 3 odst. 2 zákona č. 463/1991 Sb.

5

§ 3 odst. zákona č. 463/1991 Sb.

5a

§ 4 odst. 1 písm. zm) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.

6

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

6a

§ 9 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

7

§ 36 zákona č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon).

9

§ 92 odst. 3 zákona č. 100/1990 Sb.

10
11

§ 4 zákona č. 463/1991 Sb.

11a

§ 85 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů.

11b
11c

§ 33 vyhlášky č. 182/1991 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.

11d

§ 34 vyhlášky č. 182/1991 Sb.

11e

§ 35 vyhlášky č. 182/1991 Sb.

11f

§ 36 vyhlášky č. 182/1991 Sb.

14

Zákon č. 498/1990 Sb., o uprchlících.

Zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění zákona č. 132/1982 Sb. a zákona č. 234/1992 Sb.

15

§ 145f zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění zákona č. 307/1993 Sb.

16

§ 6 odst. 1 zákona č. 1/1991 Sb.

16a

§ 5 písm. c) zákona č. 435/2004 Sb.

16b

§ 112 zákona č. 435/2004 Sb.

16c

§ 25 odst. 5 zákona č. 435/2004 Sb.