Odůvodnění:
1. Okresní soud Praha-západ (dále jen„ soud I. stupně“) rozsudkem ze dne 2. 2. 2021, č. j. [číslo jednací], zamítl žalobu, v níž se žalobce po žalované domáhal zaplacení [částka] s příslušenstvím z důvodu nezaplaceného nájemného (výrok I.) a rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalované na plnou náhradu nákladů částku [částka], ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).
2. Soud I. stupně rozhodnutí zdůvodnil tím, že žalobce a právní předchůdce žalované ([právnická osoba]) uzavřeli smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání, která následně přešla na žalovanou. V rámci smluvní volnosti si ujednali možnosti ukončení smluvního vztahu. Soud I. stupně nesdílí názor žalobce, že by nebylo možné si u nájmu prostor sloužících k podnikání, sjednaného na dobu určitou, ujednat možnost odstoupení, neboť zákon s takovou možností výslovně počítá (§ 2001 o.z.). Dané pravidlo vychází primárně ze smluvní volnosti. [příjmení] ustanovení čl. 8 odst. 3 písm. (i) smlouvy chrání nájemce před určitou formou vyšší moci, způsobené veřejnoprávní regulací, jako aktem, který nemohly smluvní strany ani předvídat ani ovlivnit. Možnost odstoupení připadá výslovně v úvahu i tehdy, kdy je vydán jiný právní předpis. Aplikace daného smluvního ustanovení je tak širší a směřovalo na případy, kdy se žalovaná ocitne bez svého zavinění v situaci, kdy nemůže provozovat činnost, pro niž si prostory pronajala. Soud I. stupně zjistil přímou návaznost mezi sjednaným účelem smlouvy a subjektivním oprávněním nájemce od ní odstoupit, bude-li účel zmařen vyšší mocí. [ulice] moc představují též protiepidemická opatření, která jsou nebo byla vydána podle zákona, zejména podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, a to proto, že jako právní předpis působí, jinak by byla k ničemu. Jejich obsah byl tvořen jako soubor akutních právních pravidel, působících vůči neurčitému okruhu adresátů, s celostátní působností, s časovým omezením, které je v nich vyjádřeno (případně do doby jejich zrušení nebo pozbytí účinnosti), a s obsahovým vyjádřením povinností, které nebyly vázány na žádné další podmínky nebo provedení; tedy s přímým účinkem. Uvedené atributy naplňují požadavky na právní předpis svého druhu. Opatření sice mají být ze své povahy pouze dočasná, se zhoršující se epidemickou situací však prakticky omezila podnikání na výrazně dlouho dobu, tudíž námitka žalobce o jejich dočasnosti neobstojí.
3․ Konkrétně provoz heren a kasin je od počátku výskytu koronaviru v České republice zakázán, případně omezen celkem 20 různými opatřeními, jež na sebe časově navazují a jež soud I. stupně v odůvodnění přímo vymezil. Skutečnost, že opatření Ministerstva zdravotnictví byla zrušena Městským soudem v Praze, není pro odstoupení od smlouvy podstatné, neboť důležitá je fakticita daných opatření; provoz heren a kasin byl zakázán a opatření bylo zrušeno až zpětně. Do budoucna byl provoz omezen/zrušen skrze usnesení vlády. V okamžiku účinnosti odstoupení od smlouvy bylo účinné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne [datum], které provoz předmětných zařízení výslovně zakazovalo. Opatření bylo sice následně zrušeno Městským soudem v Praze, ovšem ihned nahrazeno usnesením vlády [číslo]. Opatření Ministerstva zdravotnictví bylo také vydáno na základě zákona a v jeho mezích, tudíž žalovaná si nemohla domyslet, že bude zrušeno pro nepřezkoumatelnost, nýbrž se mu musela podrobit, jinak by se vystavil veřejnoprávním sankcím. Pro platnost odstoupení není podstatné, že některá opatření zakazovala„ pouze“ vstup veřejnosti do předmětných prostor. Opatření výslovně zakazují provoz těchto zařízení. Zákazem přístupu veřejnosti se fakticky znemožňuje naplňování účelu nájemní smlouvy, která počítala s tím, že zákazníci budou kasino navštěvovat. Stejně lze argumentovat i proti tvrzení žalobce, že formulací„ provoz heren a kasin“ je třeba rozumět provoz daných prostor a nikoli zákaz či omezování činnosti jako takové. Pokud by byla tato námitka žalobce pravdivá, znamenala by zvláštní situaci, kdy si žalovaná pronajala kasino, aby v něm na dálku po internetu provozovala to, k čemu sloužily prostory jako takové. Soud I. stupně nemůže souhlasit ani s argumentací žalobce, že by měl pronajímatel obdobnou ochranu jako nájemce podle zákona č. 210/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících podnikání. Ta ze zákona nevyplývá a nelze jí dovodit ani extenzivním výkladem. Důvod uvedený v odstoupení je jasně vyjádřen, realitou života podložen, tudíž není možno dospět ani k závěru o jeho neurčitosti. Využila-li žalovaná sjednaného pravidla za okolností, kdy měla v důsledku vyšší moci zmařeno podnikání, nelze jeho jednání hodnotit jako nemravné, nýbrž jako ekonomicky odpovědné.
4. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně dle § 142 odst. 1 a podle § 151 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), když úspěšné žalované přiznal jejich plnou náhradu, sestávající z odměny za právní zastoupení advokátem, tj. za pět úkonů právní služby po [částka] podle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“) - příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, účast na jednání dne [datum], duplika k replice žalobce, účast na jednání dne [datum]; dále sestávající z paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v částce [částka] za každý z výše uvedených úkonů právní služby a 21% DPH ve výši [částka], tedy v celkové výši [částka].
5. Proti rozsudku podal včas odvolání žalobce z důvodu uvedeného v § 205 odst. 2 písm. g) o.s.ř. s odůvodněním, že názor soudu I. stupně o účelu ustanovení článku 8 odst. 3 smlouvy o nájmu nebytových prostor svědčí o naprostém nepochopení daného smluvního ustanovení, jehož účelem má být zcela jiná situace. Je třeba se ptát a posoudit, jakými úmysly byly smluvní strany vedeny při koncipování textu smlouvy, Důvodem existence citovaného ustanovení ve smlouvě měla být možnost nájemce reagovat na situaci, kdy hazardní hry, které se netěší obecně velké oblibě u odborníků, lékařů, jakožto i veřejnoprávních institucí, budou v dané lokalitě omezeny či úplně zakázány. Důvodem takového omezení či zákazu formou obecně závazné vyhlášky obce je tedy obecně snížení kriminality v lokalitě a také nenavyšování, resp. snížení počtu závislých hráčů. Protože žalovaný je společností, která v oblasti hazardních her podniká již dlouhou dobu, je na základě svých zkušeností opatrný, a právě proto bylo toto ustanovení do smlouvy vloženo. Lokální omezování či zákaz hazardu se totiž stává běžnou součástí agendy měst a obcí, které nestojí o to, aby občané utráceli své peníze na hracích automatech či v kasinech. Citované ustanovení pak mělo představovat ochranu žalovaného před důsledky tohoto postupu a možnost rychlého ukončení nájmu. Názor soudu I. stupně, že veřejnoprávní regulace je určitou formou„ vyšší moci“, kterou strany nemohly ani předvídat, ani ovlivnit, není správný. Vydání obecně závazné vyhlášky obce či jiného právního předpisu nemůže být považováno za událost, navíc za událost mimořádnou, nezaviněnou, nepředvídatelnou, ani neodvratitelnou, neboť událostí se rozumí na lidské vůli nezávislé dění v reálném světě. Soud I. stupně se v odůvodnění napadeného rozhodnutí dopouští zcela nepřípustného extenzivního výkladu ustanovení článku 8 odst. 3 bod. (i) smlouvy, ačkoli zejména s ohledem na obecnou zásadu„ pacta sunt servanda“ je na místě použít výklad restriktivní. Úmyslem smluvních stran, který je vždy třeba posuzovat ke dni, kdy je právní jednání učiněno, bylo umožnit nájemci, tj. žalovanému, ukončit smlouvu v případě, že zastupitelstvo města Mladá Boleslav vydá obecně závaznou vyhlášku nebo jiný právní předpis, který omezí nebo zakáže na území tohoto města provozování loterií nebo hazardních her. Jednání žalovaného je zjevně v rozporu s dobrými mravy a současně i zneužitím práva. Přitom právní zástupce žalované při ústním jednání uvedl, že žalovaná uvažovala o ukončení nájmu, protože pro ni nebyl výtěžný dle jejích představ. Žalovaná zneužila epidemii koronaviru a zaslala žalobci odstoupení, ačkoliv důvod pro odstoupení od smlouvy nebyl naplněn. Pro uvedenou situaci, kterou způsobila nemoc COVID-19, existovaly výzvy vydané Ministerstvem financí, konkrétně COVID 1, 2, 3 – nájemné, na jejichž základě měli možnost nájemci postižení mimořádnými opatřeními souvisejícími možnost získat náhradu nájemného, které byli nuceni hradit.
6. Žalovaná ke dni [datum] v celé České republice provozovala celkem 16 kasin, i přes epidemii koronaviru odstoupila od smlouvy o nájmu jen u kasina umístěného v nemovitosti žalobce v [obec]. [příjmení] provoz tohoto kasina nebyl ukončen, ale pouze byl přesunut do jiného kasina v [obec] v ul. [ulice a číslo]. Usnesení vlády [číslo] na které soud I. stupně odkazuje, nezakázalo, ani neomezilo provozování loterií a jiných podobných her a/nebo hazardních her, ale pouze zakázalo přítomnost veřejnosti v provozovnách poskytovatelů některých služeb, kterými se rozumí mimo jiné i zábavní zařízení. Opakovaně bylo judikováno Nejvyšším správním soudem, že mimořádná opatření Ministerstva zdravotnictví a usnesení vlády v nouzovém stavu byla vydána protiprávně, vůbec být vydávána neměla a nemohla. Nebylo možno takto zasahovat do činnosti jednotlivých subjektů formou těchto rozhodnutí. Pokud soud I. stupně dovozuje, že tímto je znemožněno naplnění účelu smlouvy o nájmu, pak je jeho výklad nepřiměřeně extenzivní. Dále se soud I. nevypořádal s opakovaně vznášenou námitkou žalobce, že i po vydání shora uvedeného opatření bez omezení fungovaly loterie, sázkové hry, hazardní hry atd., jakož i fyzický prodej výherních losů na pobočkách České pošty. Stejně tak se nevypořádal s námitkami týkajícími se výkladů výrazů„ provoz“ a„ provozování“. Žalobce je tedy názoru, že rozhodnutí soudu I. stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Vydání obecně závazných vyhlášek či jiných právních předpisů nelze považovat za vis maior, neboť se nejedná o mimořádnou, nepředvídatelnou, neodvratitelnou a nezaviněnou událost, tj. na lidské vůli nezávislé dění v reálném světě. Dále stávající občanský zákoník obsahuje ustanovení, umožňující reagovat na takové těžko předvídatelné situace (viz § 1765 a § 2311 o.z.). Dále je zde s podivem, že soud I. stupně na daný případ neaplikoval ustanovení § 150 o.s.ř. Epidemie koronaviru nepochybně zasáhla do majetkové sféry obou účastníků, kteří jsou shodně podnikateli. Žalobce se snažil se žalovaným dohodnout i v průběhu soudního řízení, ale byl žalovaným hrubě odmítnut. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby odvolací soud napadené rozhodnutí soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.
7. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání navrhla potvrzení rozsudku soudu I. stupně a přiznání náhrady nákladů odvolacího řízení. Poukázala na to, že soud I. stupně učinil správné právní závěry o nedůvodnosti a neoprávněnosti žalobou uplatněného nároku na základě dostatečně zjištěného skutkového stavu. Názor žalobce o úmyslu stran ve vztahu k ustanovení čl. 8 odst. 3. bodu (i) smlouvy svědčí o zjevně účelovém a restriktivním výkladu daného smluvního ustanovení. Důvodem sjednání daného smluvního ustanovení byla právě nepředvídatelná proměnlivost právních předpisů a aktů veřejné správy v oblasti hazardních her (loterií), a možnost nájemce reagovat na možné budoucí změny v regulaci hazardních her, které nebylo možné ke dni uzavření smlouvy o nájmu předvídat a které by ve svém důsledku objektivně znemožnily naplnění sjednaného účelu smlouvy o nájmu. Bylo zcela nerozhodné, z jakého důvodu by k omezení či zákazu či zákazu provozování hazardních her došlo a stejně tak na jaké úrovni orgánů státní správy by regulace byla přijata. Žalobce se ve svém odvolání pouze zcela účelově snaží navodit dojem, že důvodem takového omezení či zákazu měly být toliko negativní důsledky hazardních her. Veškerá krizová nařízení a mimořádná opatření přijatá orgány krizového řízení v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru určitou formu vyšší moci představují, neboť je nemohly smluvní strany ani předvídat, ani ovlivnit. Žalovaná se současně neztotožňuje s názorem žalobce, že by její jednání bylo v rozporu s dobrými mravy a zneužitím práva. Domněnky o jejích důvodech pro odstoupení od smlouvy o nájmu jsou smyšlené a nepodložené, pro posouzení platnosti takového úkonu bez právního významu (viz závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. [spisová značka]). Pokud byly dány důvody k odstoupení v době odstoupení od smlouvy, skutečná pohnutka nemá na platnost odstoupení od smlouvy zcela žádný vliv. Odmítá nepravdivá a nepodložená tvrzení žalobce o tom, že měla odstoupit od smlouvy o nájmu jen ve vztahu k nemovitosti žalobce v [obec], když pro tato tvrzení žalobce nemůže mít zcela žadné relevantní důkazy. V oznámení o odstoupení uváděný důvod (dne [datum] přijaté usnesení vlády [číslo]) je bez právního významu, když důvody odstoupení musejí být naplněny v okamžiku odstoupení. S případnou absencí uvedení důvodu nelze spojovat automatický následek neplatnosti nebo dokonce nicotnosti odstoupení. Doslovná dikce ustanovení čl. 8 odst. 3 bodu (i) smlouvu o nájmu byla ke dni doručení odstoupení od smlouvy o nájmu přijatým mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví naplněna.
8. Krajský soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o.s.ř.) po zjištění, že odvolání je přípustné, bylo podáno včas, subjektem k tomu oprávněným (§ 201, § 202, § 204 o.s.ř.), odvolání obsahuje zákonem předvídané náležitosti (§ 205 o.s.ř.), přezkoumal napadený rozsudek soudu I. stupně ve všech jeho výrocích, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo podle § 212 věta druhá písm. c) a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř. a dospěl po provedeném jednání k níže uvedeným závěrům.
9. Odvolací soud zopakoval podle § 213 odst. 2 o.s.ř. dokazování listinnými důkazy, konkrétně smlouvou o nájmu nebytových prostor ze dne [datum], uzavřenou mezi žalobcem jako pronajímatelem a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako nájemcem, z níž zjistil, že žalobce pronajal citované obchodní společnosti nebytové prostory nacházející se v přízemí budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] zapsaného na [list vlastnictví] pro katastrální území Mladá Boleslav u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav. Nájemce byl oprávněn v pronajatých prostorách provozovat bar (sportbar) a hernu, tj. provozovat hostinskou činnost včetně činností s tím souvisejících a v souladu se zákonem č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, zajišťovat služby související s provozováním výherních hracích přístrojů, sázkové kanceláře, s provozováním rulety, s provozováním hry prostřednictvím nedělitelného technického zařízení videoloterního terminálu. Rovněž byl oprávněn zajišťovat v předmětu nájmu služby spojené s provozováním sázkových her v kasinu (čl. I. odst. 4. smlouvy). Nájem byl sjednán na dobu určitou s počátkem nájmu od [datum] do [datum], doba nájmu se automaticky prodlužovala i opakovaně od dalších pět let, pokud jedna ze smluvních stran alespoň jeden rok před ukončením doby nájmu neoznámí písemně druhé smluvní straně, že na ukončení nájmu trvá (čl. II. odst. 1. smlouvy). Předmětný nájem končí dle smlouvy uplynutím sjednané doby nájmu, zánikem předmětu nájmu, písemnou dohodou smluvních stra a písemnou výpovědí ze specifikovaných důvodů (čl. II. odst. 2 smlouvy). Dle čl. II. odst. 3 smlouvy může nájemce tuto smlouvu vypovědět před uplynutím sjednané doby, nebude-li možno z jakýchkoliv důvodu provozovat v předmětu nájmu výherní hrací přístroje a technická zařízení ve smyslu zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, a to v intencích účelu smlouvy (např. vydání obecně závazné vyhlášky zakazující provoz VHP v lokalitě apod.). Účinky výpovědi nastávají posledním dnem nejbližšího povolovacího období ode dne doručení výpovědi pronajímateli. Žalobce byl dle informace o pozemku (internetová verze) i ke dni [datum] vlastníkem pozemku st. parc. [číslo] jehož součástí je objekt bydlení [adresa], [část obce], zapsaných na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav.
10. Ve Vedlejších ujednání ke smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne [datum] uzavřených podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), žalobcem jako pronajímatelem a [právnická osoba][anonymizována dvě slova], [IČO], se sídlem [adresa žalované], jako nájemcem, smluvní strany konstatovaly, že mají uzavřenu smlouvu o nájmu nebytových prostor ze dne [datum], na jejímž základě žalobce přenechal nájemci do užívání nebytové prostory na adrese [adresa], umístěné v 1. nadzemním podlaží budovy [adresa], jež je součástí pozemku parc č. st. [anonymizováno], vše v k.ú. [obec], s tím, že smlouva byla uzavřena na dobu určitou od [datum] do [datum] s možností automatického prodloužení. Smluvní strany si v čl. 2 odst. 2 ujednání sjednaly, že nájem s počátkem [datum] dle citované nájemní smlouvy nadále pokračuje o dalších pět let, tj. do [datum] (dle čl. 1 bod iii), přičemž znění citované smlouvy o nájmu se počínaje dnem [datum] řídí podmínkami sjednanými ve smlouvě o nájmu nebytových prostor uzavřené mezi smluvními stranami dne [datum]. Na závěr ujednání bylo konstatováno, že společnost [právnická osoba], [IČO], která na základě smlouvy o nájmu části podniku uzavřené dne [datum] mezi ní jako pronajímatelem a společností [právnická osoba], [IČO], jako nájemcem, přenechala nájemci část svého podniku zahrnující i nebytové prostory vymezené v tomto ujednání, přičemž společnost [právnická osoba], [IČO], s účinností smlouvy o nájmu části podniku vstoupila do práv a povinností společnosti [právnická osoba], která ujednání převzala a s jeho obsahem souhlasí.
11. Ve smlouvě o nájmu nebytových prostor uzavřené dne [datum] mezi žalobcem jako pronajímatelem a společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalované], žalobce prohlásil, že je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], část obce Mladá Boleslav III, vše v k.ú. [obec], zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Mladá Boleslav. Pronajímatel touto smlouvou pronajal nebytové prostory umístěné v 1. nadzemním podlaží citované budovy nájemci s tím, že ten předmět nájmu přebere ke dni účinnosti dané smlouvy. Účelem nájmu (čl. 2 odst. 2 smlouvy) je užívání nebytových prostor k provozování loterií a jejich podobných her podle zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách (dále jen„ loterijní zákon“), a/nebo hazardních her podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách (dále jen„ hazardní zákon“), a k provozování hostinské činnosti podle zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou ode dne nabytí účinnosti této smlouvy dle jejího čl. 10 do [datum] s tím, že pokud nájemce nesdělí písemně pronajímateli šest měsíců před uplynutím této lhůty vůli ukončit nájem dle této smlouvy, prodlužuje se doba nájmu o dalších pět let, a končí uplynutím této doby, pokud se smluvní strany nedohodnou jinak (čl. 3 smlouvy). Dle čl. 8 odst. 1 smlouvy jsou pronajímatel i nájemce oprávněni písemně vypovědět tuto smlouvu s výpovědní lhůtou 3 měsíců v případě, že druhá strana porušuje povinnosti stanovené touto smlouvou. Dle čl. 8 odst. 3 smlouvy je nájemce oprávněn odstoupit od smlouvy pokud (i) bude vydána obecně závazná vyhláška obce nebo jiný právní předpis zakazující nebo omezující provozování loterií nebo jiných podobných her ve smyslu loterijního zákona a/nebo hazardních her ve smyslu hazardního zákona a/nebo zařízení definovaných v článku 9.1 této smlouvy; (ii) budou zrušena nebo změněna příslušná povolení k provozování loterií a jiných podobných her ve smyslu loterijního zákona a/nebo hazardních her ve smyslu hazardního zákona a/nebo zařízeních definovaných v článku 9.1 této smlouvy v nebytových prostorách, nebo uplyne doba jejich platnosti; (iii) pronajímatel poruší svou povinnost plynoucí ze smlouvy zvlášť závažným způsobem. Účinky odstoupení od smlouvy v takovém případě nastávají dnem, ve kterém písemné oznámení jedné smluvní strany o odstoupení od smlouvy bylo doručeno druhé straně, v pochybnostech o doručení se má zato, že bylo doručeno 3. den po jeho doporučeném odeslání. Dle čl. 10 odst. 9 tato smlouva nabývá platnosti podpisem oběma stranami, účinnosti dne [datum]. Na závěr ujednání bylo konstatováno, že společnost [právnická osoba], [IČO], která na základě smlouvy o nájmu části podniku uzavřené dne [datum] mezi ní jako pronajímatelem a společností [právnická osoba], [IČO], jako nájemcem, přenechala nájemci část svého podniku zahrnující i nebytové prostory vymezené v této smlouvě, přičemž společnost [právnická osoba], [IČO], s účinností smlouvy o nájmu části podniku vstoupila do práv a povinností společnosti [právnická osoba], která ujednání převzala a s jeho obsahem souhlasí (z předmětné smlouvy o nájmu nebytových prostor). Dle výpisu z obchodního rejstříku byl společnost [právnická osoba], [IČO], zapsána v tomto rejstříku od [datum] do [datum], kdy zanikla v důsledku fůze sloučením se [právnická osoba], a.s., [IČO].
12. V dodatku ke smlouvě o nájmu nebytových prostor ze dne [datum], uzavřeného dne [datum], smluvní strany, konkrétně žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce, zkonstatovaly, že mezi pronajímatelem a právním předchůdcem nájemce – společnosti [právnická osoba], byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu nebytových prostor, ve znění její změny ze dne [datum] a dále že v důsledku rozdělení původního nájemce přešla práva a povinnosti nájemce s účinky ke dni [datum] na žalovaného. Smluvní strany se dohodly na změně ustanovení článku 3 odst. 1 nájemní smlouvy tak, že se uzavírá na dobu určitou ode dne účinnosti této smlouvy do [datum] s prodloužením doby nájmu o 5 let, pokud některá ze smluvních stran nesdělí druhé straně šest měsíců před uplynutím této lhůty vůli ukončit daný nájem.
13. V odstoupení od smlouvy o nájmu nebytových prostor datovaném dne [datum], doručeném žalobci do vlastních rukou dne [datum] na adrese [adresa] (z doručenky) konstatovala žalovaná existenci nájemní smlouvy ze dne 14. 10 2011, ve znění její změny ze dne [datum] a znění pozdějších dodatku ve vztahu k vymezeným nebytovým prostorám na adrese [adresa], a přechod práv a povinností z dané smlouvy na žalovanou ke dni [datum]. Uvedené nebytové prostory jsou užívány k provozování hazardních her podle hazardního zákona, kdy [datum] přijala vláda ČR usnesení [číslo] kterým zakázala s účinností ode dne [datum] od 6:00 hod. přítomnost veřejnosti v provozovnách poskytovatelů některých služeb, mezi něž patří i zábavní zařízení a k tomuto usnesení pak Ministerstvo financí, Odbor 73, vydalo dne [datum] upřesňující informaci. V důsledku nastalého nouzového stavu shora uvedeného krizového opatření došlo k zákazu (omezení) provozování hazardních her ve smyslu hazardního zákona ve shora uvedených nebytových prostorách, vzhledem k tomu podle ustanovení čl. 8 odst. 3 bodu (i) smlouvy o nájmu odstoupila žalovaná od citované smlouvy o nájmu.
14. Soud I. stupně dále správně zjistil, že žalobce s odstoupením od nájemní smlouvy nesouhlasil a oznámil žalované, že je odstoupení nedůvodné a neplatné dopisy ze dne [datum] a [datum]. Žalovaná na to reagovala dopisem ze dne [datum] s tím, že na odstoupení setrvává, ale nabídla, že nájem skončí až k [datum], kdy se vyklidí. Následně si účastníci zasílali a vraceli faktury, kdy žalobce požadoval zaplacení nájemného a žalovaná odmítala jejich důvodnost (upomínky a reakce žalovaného na ně). Žalobce vystavil žalované dne [datum] fakturu č. [rok] na částku [částka] se splatností [datum], a dne [datum] vystavil fakturu č. [rok] na částku [částka] se splatností k [datum]; obě byly vystaveny na zaplacení nájemného z předmětných prostor, konkrétně za květen a červen [rok]. V únoru [rok] účastníci jednali o prodloužení nájmu do [datum] formou dodatku smlouvy, ale bez výsledku.
15. Odvolací soud dále doplnil ve smyslu § 213 odst. 4 o.s.ř. dokazování k otázce pasivní legitimace na straně žalované smlouvou o nájmu části podniku ze dne [datum]. Dle předmětné smlouvy pronajímatel ([právnická osoba]) přenechal část podniku tvořící samostatnou organizační složku označenou jako„ loterijní reality“, o níž vede samostatnou účetní evidenci, a sestávající se z provozoven specifikovaných v příloze [číslo] smlouvy, nájemci ([právnická osoba]), aby ji samostatně provozoval a řídil na vlastní náklad a nebezpečí, aby s účinností této smlouvy vstoupil do práv a povinností pronajímatele související s uvedenou částí podniku. Smlouva byla uzavřena na dobu jednoho roku od [datum] do [datum] s tím, že může být opětovně prodloužena, jestliže po uplynutí doby nájmu pokračují v jejím plnění. Z projektu rozdělení odštěpení se vznikem tří nových společností (elektronická verze z obchodního rejstříku) plyne, že projekt se týká rozdělení společnosti [právnická osoba], [IČO], jako rozdělované společnosti, z níž měly vzniknout jako nástupnické společnosti: [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba], shodně se sídlem [adresa žalované]. Ze závazků na nově vzniklého žalovaného měla mimo jiné přejít smlouva o nájmu nebytových prostor uzavřená mezi [právnická osoba] jakožto nájemcem, a žalobcem, jakožto pronajímatelem dne [datum], ve znění pozdějších dodatků.
16. Dle mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví MZDR 16193/2020-2/MIN/KAN z 17. 4. 2020, bodu [anonymizováno] a [anonymizováno] byl s účinností od [datum] od 0:00 hod zakázán provoz heren a kasin; provoz autoškol; provoz taxislužby, s výjimkou taxislužby rozvážející potraviny nebo osob s oprávněním řidiče taxislužby; přítomnost veřejnost v provozovnách poskytovatelů služeb včetně vnitřních sportovišť.
17. Usnesením vlády ČR ze dne [datum], [číslo] o přijetí krizového opatření, publik. ve Sbírce zákonů [pozn. red.: pod č. 72/2020 Sb.], rozhodla vláda ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení (dále jen„ krizový zákon“), že se zakazuje s účinností od 13. 3. 2020 od 6:00 hod. přítomnost v provozovnách poskytovatelů některých poskytovatelů služeb – posilovny, přírodní a umělá koupaliště, solária, sauny, wellness služby, hudební a společenské kluby, zábavní zařízení, veřejné knihovny a galerie (bod. I. 4). Tím bylo výslovně zrušeno ke stanovenému okamžiku mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 10. 3. 2020, MZDR 10666/2020-1/MIN/KAN. Dle Informace odboru 73 k usnesení vlády České republiky o přijetí krizových opatření – zákaz provozu heren a kasin, Ministerstva financí ČR, ze dne [datum], k upřesnění usnesení vlády [číslo] se předmětné opatření vztahuje i na kasina nebo herny. [příjmení] bylo zamezeno jakýmkoliv pochybnostem, byla tato skutečnost uvedena i v usnesení vlády ČR ze dne [datum], [číslo] [pozn. red.: č. 82/2020 Sb.] o přijetí krizového opatření. Výše uvedené opatření spočívající v zákazu provozu heren a kasin podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, s účinností ode dne [datum] od 6:00 hod je přijato na dobu neurčitou.
18. Usnesením vlády ČR ze dne [datum], [číslo] o přijetí krizového opatření, publik ve Sbírce zákonů [pozn. red.: pod č. 82/2020 Sb.], vláda ve smyslu ustanovení § 6 odst. 1 písm. b) krizového zákona zakázala mimo jiné s účinností ode dne 14. 3. 2020 od 6:00 hod. provoz heren a kasin podle zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách, ve znění pozdějších předpisů. Současně byly zrušeny ke stejnému okamžiku pouze body I. 2. a I. 3 usnesení ze dne [datum], [pozn. red.: č. 72/2020 Sb.].
19. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2021, č. j. 6 As 114/2020-63, byly zrušeny výroky I. – IV. a VI. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2020, č. j. 14 A 41/2020-111, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Napadeným rozhodnutím Městského soudu v Praze bylo mimo jiné zrušeno mimořádného opatření Ministerstva zdravotnictví MZDR 16193/2020-2/MIN/KAN z 17. 4. 2020. K povaze mimořádných opatření Ministerstva zdravotnictví ČR Nejvyšší správní soud zkonstatoval, že pokud je pro ně výslovně stanovena forma opatření obecné povahy, z čehož vyšlo i plénum Ústavního soudu při posuzovaní své pravomoci k jejich [anonymizováno], není podle citovaného soudu ponechán prostor pro zpochybnění pravomoci správních soudů k přezkumu těchto mimořádných opatření. V opačném případě by se tato opatření ocitla mimo možnost soudního přezkumu. Proto vyšel ze zjištění, že napadená mimořádná opatření vydaná ministerstvem jsou opatřeními obecné povahy a při splnění zákonných podmínek je dána pravomoc správních soudů k jejich přezkumu podle § 101 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní.
20. Podle § 3074 odst. 1 o.z. nájem se řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. To neplatí pro nájem movité věci ani pro pacht.
21. Podle § 555 odst. 1 o.z. právní jednání se posuzuje podle svého obsahu.
22. Podle § 556 odst. 1 a 2 o.z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen (odst. 1). Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají (odst. 2).
23. Podle § 2201 o.z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.
24. Podle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.
25. Podle § 2302 odst. 1 o.z. se ustanovení tohoto pododdílu vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.
26. Podle § 2308 o.z. lze nájem na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím ujednané doby, a) ztratí-li způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu je prostor sloužící podnikání určen, b) přestane-li být najatý prostor z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a pronajímatel nezajistí nájemci odpovídající náhradní prostor, nebo c) porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci.
27. Podle § 2311 o.z. se ustanovení o skončení nájmu bytu na dobu určitou použijí obdobně.
28. V daném případě se žalobce domáhá na žalované zaplacení dlužné částky nájemného ve výši [částka] za užívání prostor sloužících k provozování podnikatelské činností za měsíce květen a červen [rok], na základě nájemní smlouvy ze dne [datum], uzavřené s právním předchůdcem žalované – společností [právnická osoba] Žalovaná se brání uplatněnému nároku poukazem na zánik nájemního vztahu ke dni [datum] na základě písemného odstoupení od smlouvy z důvodu sjednaného v předmětné nájemní smlouvě, konkrétně v čl. 8 odst. 3 bod (i). Je třeba přisvědčit závěru soudu I. stupně, že je dána aktivní legitimace v daném sporu na straně žalobce, který je a byl v rozhodném období vlastníkem předmětu nájmu – prostor v domě [adresa], [obec], a byl účastníkem předmětného nájemního vztahu v pozici pronajímatele. Žalovaná je pak pasivně legitimována jako právní nástupce subjektu, který uzavřel aktuálně platnou smlouvu o nájmu ze dne [datum], konkrétně společnosti [právnická osoba] (v pozici nájemce části podniku společnosti [právnická osoba] s právem samostatně jednat v daném nájemním vztahu, po jejímž zániku přešla práva na uvedeného pronajímatele podniku a následně fůzí rozdělením na žalovanou). O této skutečnosti ani nebylo mezi účastníky žádného sporu. Odvolací soud se dále shoduje se závěrem soudu I. stupně, že si smluvní strany pro daný nájemní vztah platně sjednaly možnost jeho ukončení v podobě odstoupení od smlouvy (dle § 2001 o.z.) při naplnění některé ze smluvních podmínek. Právní úprava nájmu prostor sloužících k podnikání (§ 2302 a násl. o.z.) představuje speciální úpravu k obecné úpravě nájmu (§ 2201 a násl. o.z.). To, že v části„ Skončení nájmu“ obsažené v ustanoveních § [číslo] až [číslo] je speciálně upravena jen možnost ukončení nájemního vztahu výpovědí neznamená, že by nebylo možno tento ukončit i jiným z důvodů přípustných pro nájem obecně. Ustanovení § 2311 o.z., které v dalším odkazuje ve vztahu ke skončení nájmu na dobu určitou na úpravu nájmu bytu na dobu určitou, se pak zjevně z hlediska systematiky řazení (umístění na konci úpravy výpovědi z nájmu na dobu určitou, před výpovědí nájmu na dobu neurčitou) týká pouze ukončení daného typu nájmu výpovědí v případě jeho sjednání na dobu určitou, tj. subsidiární použití pravidel pro nájem bytu i v tomto dalším případě. Nevylučuje nijak užití dalších obecných způsobů skončení nájmu. Je třeba v tomto směru zohlednit i skutečnost, že u nájmu prostor sloužících k podnikání není nezbytná zvýšená ochrana jedné ze smluvních stran – nájemce, jako slabší strany, na které je vystavěna zvláštní úprava nájmu bytu, neboť v tomto právní vztahu vystupují dva rovnocenné subjekty – podnikatelé. Opačný výklad by vedl k neúměrnému omezení smluvní volnosti stran, jako jedné ze zásad o.z.
29. Žalovaná tedy při uplatnění práva na odstoupení v podobě písemného jednostranného právního jednání, které bylo prokazatelně žalobci jako pronajímateli doručeno dne [datum], vycházela z platně sjednaného způsobu ukončení nájmu, s poukazem na naplnění důvodu vymezeného v čl. 8 odst. 3 bod (i) nájemní smlouvy. Z provedeného dokazování je patrné, že v okamžiku doručení odstoupení v něm výslovně specifikované usnesení vlády ČR ze dne [datum], [číslo] ([číslo] 2020 Sb.), již nebylo v účinnosti. To však bez dalšího nemůže mít vliv na platnost nebo neplatnost daného odstoupení, s nímž žalobce vyslovil bezprostředně po jeho doručení nesouhlas a namítl i jeho neplatnost (viz dopisy z [datum] a [datum]). Podle ustálené rozhodovací praxe není rozhodující, zda je nebo jaký je důvod pro odstoupení od smlouvy uveden ve vlastním aktu odstoupení. Rozhodující je, zda příslušný důvod existoval v době, kdy k odstoupení dochází, tj. zde v okamžiku doručení písemného odstoupení. Výslovně uváděný důvod slouží jako důkaz důvodu, pro nějž je tak činěno. Z obsahu odstoupení od smlouvy datovaného dnem [datum] pak jednoznačně plyne, že žalovaný předmětný právní krok učinil z důvodu zákazu (omezení) v „ provozování“ hazardních her v důsledku protiepidemiologických opatření na ochranu před COVID-19, vydávaných příslušnými státními orgány. Z výše uvedeného pak plyne, že v okamžiku doručení odstoupení od smlouvy bylo platné a účinné jedno z dalších mimořádných opatření, konkrétně Ministerstva zdravotnictví pod č. MZDR 16193/2020-2/MIN/KAN z 17. 4. 2020, kterým byl mimo jiné s účinností od [datum] od 0:00 hod zakázán provoz heren a kasin.
30. Odvolací soud však na rozdíl od soudu I. stupně neshledal odstoupení žalovaného od shora citované nájemní smlouvy důvodným a tudíž pro rozpor se zákonem platným. Výklad zmiňovaného ustanovení čl. 8 odst. 3 bod (i) smlouvy o nájmu nebytových prostor uzavřené dne [datum] ze strany soudu I. stupně a závěr, že toto poskytuje subjektivní právo odstoupit od smlouvy, bude-li její účel zmařen vyšší mocí, je příliš extenzivním výkladem předmětného písemného projevu vůle smluvních stran a neodpovídá výkladovým pravidlům pro právní jednání vymezení v § 555 a § 556 o.z. Vzhledem k tomu, že jde o projev vůle vyjádřený slovy, a to v písemné formě, je třeba jej vykládat podle jeho obsahu v kontextu celého písemného právního jednání. V čl. 8 předmětné smlouvy si smluvní strany sjednaly výslovně způsoby ukončení dané nájemní smlouvy, a to výpověď (odst. 1) a odstoupení od smlouvy (odst. 2 až 4), včetně důvodů, za nichž mohou být uplatněny. V případě nájemce je pak dle znění čl. 8 odst. 3 smlouvy dán důvod pro odstoupení, tj. pro okamžité ukončení smlouvy, jestliže dojde k zákazu nebo omezení provozování hazardních nebo loterijních her jako předmětu podnikání žalovaného, tj. výdělečné činnosti regulované speciální právní úpravou (loterijní zákon, hazardní zákon), a to na úrovni individuální (zrušení, změna nebo zánik povolení pro danou provozovnu, subjekt nebo zařízení – bod (ii) odst. 3), lokální (obecně závazná vyhláška obce) nebo celostátní (zvláštní právní předpis s celostátní působností, bod (i) odst. 3). Tato smluvní úprava fakticky koresponduje s výpovědním důvodem vymezeným v § 2308 písm. a) o.z., respektive jej zpřesňuje pro specifické potřeby smluvních stran a specifika podnikatelské činnosti žalovaného. Zde však došlo v důsledku mimořádných opatření vlády a Ministerstva zdravotnictví k časově omezenému uzavření vymezených provozoven různých podnikatelů poskytujících obchod a služby založených na osobním kontaktu se zákazníky nebo vedoucích ke shromaždování osob, jako prostředku zabránění nebo omezení dalšího šíření nemoci COVID-19. Faktickým důsledkem pak bylo sice omezení podnikání žalované v předmětu nájmu, avšak na tuto situaci vykládané ustanovení smlouvy nedopadá a v okamžiku sjednání smlouvy zjevně smluvní strany na takovou situaci nepomýšlely a nemohly jí předvídat. Výše zmiňovaná vazba důvodu předčasného ukončení smluvního vztahu na zákaz nebo omezení podnikání jako předmětu činnosti žalované přímými právními nebo správními akty regulující tuto specifickou činnost podnikání je patrná i z předchozí smlouvy o nájmu daných prostor (ve formě sjednaného důvodu výpovědi), která předmětný právní vztah založila (viz čl. II. odst. 3 smlouvy ze dne [datum]). Pokud původní nájemce (právní předchůdkyně žalované) měl v úmyslu postihnout další překážky v provozování loterií nebo hazardních her v provozovně žalobce a zahrnout je mezi důvody pro odstoupení, pak tuto skutečnost (tento úmysl) měl pregnantně vyjádřit v návrhu smlouvy, který zjevně připravil a předkládal žalobci k přijetí, a to tak, aby byl žalobci tento úmysl znám nebo musel být znám. Žalobce však tuto skutečnost popírá, případný úmysl překladatele nájemní smlouvy nevyplývá z výslovného znění smlouvy (v této části dosti konkrétně formulovaného), ani z kontextu okolností jejího uzavření. Proto je nepřiléhavý a ničím nepodložený závěr soudu I. stupně, že důvod pro odstoupení vymezený v čl. 8 odst. 3 písm. (i) smlouvy měl postihnout všechny případy, kdy bude účel smlouvy (výslovně vymezený v čl. 2 odst. 2) zmařen obecně„ vyšší mocí“ (zde protiepidemickými opatřeními).
31. S ohledem na výše uvedené nedošlo k řádnému ukončení nájemního vztahu mezi účastníky ke dni [datum] a tento trval i v květnu a červnu [rok]. Žalovaný měl předmětný pronajatý prostor nadále k dispozici, a proto bez ohledu na to, zda jej fakticky užíval či nikoliv, pak měl povinnost hradit sjednané nájemné. Vzhledem k tomu, že žalovaný dané nájemné nehradil, dostal se s jeho úhradou do prodlení a vznikla mu též povinnost hradit z dlužných částek úrok z prodlení. Odvolací soud proto dále nezabýval námitkou žalobce, že předmětné odstoupení od smlouvy bylo zneužitím práva ze strany žalované a v tomto směru ani neprováděl dokazování pro jeho nadbytečnost.
32. Odvolací soud s ohledem na výše uvedené napadený rozsudek soudu I. stupně podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř. změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím tak, jak je uvedeno shora ve výroku I. tohoto rozsudku.
33. S ohledem na změnu rozsudku soudu I. stupně pak odvolací soud znovu v souladu ustanovením § 224 odst. 2 o.s.ř. rozhodl o nákladech řízení před soudem I. stupně i před odvolacím soudem. V daném případu podal žalobce žalobu na zaplacení peněžité částky, kdy se svým nárokem byl zcela úspěšný, a proto mu obecně vznikl nárok na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Odvolací soud neshledal jak pro řízení před soudem I. stupně, tak i pro odvolací řízení, že jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému žalobci ve smyslu § 150 o.s.ř. Šlo o spor na peněžité plnění z titulu nezaplaceného nájmu mezi podnikateli, kde žalovaná odmítala hradit pro dřívější ukončení nájmu odstoupením od smlouvy. Jako důvod odstoupení pak uplatnila nemožnost provozování podnikatelské činnosti v prostorách žalobce z důvodu protiepidemických opatření. Odvolací soud pak neshledal v okolnostech případu a poměrech účastníků (hlavně majetkových) jako rozhodný faktor daného obchodního sporu působení mimořádných protiepidemických opatření a potřebu korigovat jejich dopady prostřednictvím výjimečného nepřiznání náhrady nákladů řízení procesně úspěšné straně sporu. Tato náhrada za řízení před soudem I. stupně zahrnuje zaplacený soudní poplatek za žalobu ve výši [částka], odměnu advokáta za 7 úkonů právní služby dle § 7, § 8 odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) a g), odst. 2 písm. c) advokátního tarifu, po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva s právním rozborem, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne [datum] a [datum], účast na jednáních soudu I. stupně ve dnech [datum], [datum]), 7 náhrad hotových výdajů po [částka] za shora uvedené úkony dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, a DPH, celkem [částka]. Za řízení před odvolacím soudem náhrada zahrnuje odměnu advokáta za 2 úkony právní služby dle § 7, § 8 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g), k) advokátního tarifu po [částka] (odvolání, účast při odvolacím jednání dne [datum]), 2 náhrady hotových výdajů po [částka] za shora uvedené úkony dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, DPH a soudní poplatek z odvolání ve výši [částka], celkem tedy [částka] Odvolací soud pak žalovanému přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů v celkové výši [částka].