Soudní dvůr EU: Předběžná otázka a přerušení původního řízení
čl. 267 SFEU
čl. 23 Statutu SDEU
Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle čl. 267 SFEU nebrání předkládajícímu soudu, aby částečně pokračoval v původním řízení.
Soudní dvůr EU (devátý senát) – rozsudek ze 17. 5. 2023 ve věci C-176/22 – Trestní řízení proti BK a ZhP; předběžná otázka, kterou položil Specializiran nakazatelen sad (Bulharsko)
K věci: Žádost o rozhodnutí o předběžné otázce byla podána v rámci trestního řízení vedeného proti BK a ZhP pro skutky kvalifikované jako korupce v postavení policejních vyšetřovatelů. BK nesouhlasil s právní kvalifikací činu jako korupce, jak ji provedlo státní zastupitelství. Předkládající soud měl nejasnosti o své pravomoci změnit kvalifikaci dotčeného trestného činu bez toho, aby předem informoval stíhanou osobu. Obrátil se proto na Soudní dvůr EU s předběžnou otázkou týkající se výkladu unijního práva, která se stala předmětem věci C-175/22.
Oba policejní vyšetřovatelé kromě toho zpochybnili způsob, jakým byli zadrženi, jakož i nález označených peněz v kanceláři jednoho z nich․ K zadržení peněz vyšetřovatelů došlo ve služebních prostorách, jejichž chodby byly vybaveny videokamerami, které zaznamenaly část zadržení vyšetřovatelů i nález peněz. Předkládající soud uvádí, že před podáním žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce byly vyslechnuty některé osoby zapojené do zadržení a prověřena část příslušných videozáznamů. Uvedený soud nicméně zdůrazňuje, že musí vyslechnout alespoň tři další osoby a nechat prověřit další část videozáznamů, jakož i materiál získaný pomocí skryté kamery a mikrofonu. Tyto důkazy podle názoru soudu nesouvisí s předběžnými otázkami, které položil v rámci věci C-175/22.
Předkládající soud má za to, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce nutně vyžaduje, aby bylo přerušeno původní řízení, pokud jde o otázky položené v rámci této žádosti. Domnívá se však, že řízení může pokračovat ohledně aspektů, které nejsou předmětem uvedené žádosti, přičemž samozřejmě nemůže vydat žádné rozhodnutí ve věci samé, dokud neobdrží odpověď Soudního dvora na položené otázky. Takový přístup by umožnil zabránit ztrátě času spojené s přerušením uvedeného řízení, což by přispělo k dodržení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě v souladu s čl. 47 druhým pododst. Listiny základních práv EU.
Podle předkládajícího soudu je hlavním úkolem vnitrostátního soudu rozhodnout ve věci, kterou projednává, a unijní právo upravuje otázku přerušení původního řízení pouze v rozsahu, v němž je jeho přerušení nezbytné pro zajištění užitečného účinku rozhodnutí Soudního dvora.
Z odůvodnění: V případě neexistence unijní právní úpravy v dané oblasti je na vnitrostátním právním řádu každého členského státu, aby na základě zásady procesní autonomie upravil procesní podmínky soudních řízení určených k zajištění ochrany práv, která právním subjektům vyplývají z unijního práva (srov. rozsudky ve věci 33/76, Rewe-Zentralfinanz a Rewe-Zentral, ECR 1976, bod 5, jakož i ve věci C-485/19, Profi Credit Slovakia, ECR 2021, bod 52). Tato zásada však musí být uplatňována v souladu se zásadami rovnocennosti a efektivity, aby byl zachován užitečný účinek použitelných ustanovení unijního práva (srov. rozsudek ve věci C-910/19, Bankia, ECR 2021, bod 45).
Na základě zásady efektivity nemohou členské státy uplatňovat svou procesní autonomii způsobem, který by v praxi znemožňoval nebo nadměrně ztěžoval výkon práv přiznaných unijním právem (srov. rozsudky ve věci 199/82, San Giorgio, ECR 1983, bod 14, jakož i ve věci⛘ C-289/21, Varhoven administrativen sad, ECR 2022, bod 33).
Čl. 267 SFEU zavádí dialog mezi soudy, jehož účelem je zajistit jednotný výklad unijního práva, umožňující zaručit jeho soudržnost, plný účinek a autonomii, a v konečném důsledku i specifický charakter unijního práva (rozsudek ve věci C-132/20, Getin Noble Bank, ECR 2022, bod 71). Z ustálené judikatury vyplývá, že rozsudek vydaný v tomto řízení je, pokud jde o výklad unijního práva, pro vnitrostátní soud závazný při řešení sporu, který mu byl předložen (srov. rozsudky ve věci 52/76, Benedetti, ECR 1977, bod 26, jakož i ve věci C-430/21, RS, ECR 2022, bod 74).
Zachovaní užitečného účinku uvedeného řízení přitom není v praxi znemožněno nebo nadměrně ztíženo vnitrostátním pravidlem, které umožňuje pokračovat – mezi dnem, kdy je Soudnímu dvoru předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce, a dnem vydání usnesení nebo rozsudku, kterým Soudní dvůr na tuto žádost odpoví – v původním řízení za účelem provedení procesních úkonů, které předkládající soud pokládá za nezbytné a které se týkají aspektů nesouvisejících s položenými předběžnými otázkami. Jedná s o procesní úkony, které nemohou předkládajícímu soudu zabránit, aby ve sporu v původním řízení tomuto usnesení nebo rozsudku vyhověl. Tento závěr je podpořen argumentem, že je věcí předkládajícího soudu, aby posoudil, ve kterém stadiu řízení je vhodné podat takovou žádost Soudnímu dvoru (srov. rozsudky ve věci C-348/89, Mecanarte, ECR 1991, bod 49, jakož i ve věci C-546/14, Degano Trasporti, ECR 2016, body 16 a 17).
Vzhledem k tomu, že žádost o rozhodnutí o předběžné otázce může být předložena Soudnímu dvoru již v rané fázi původního řízení, musí mít předkládající soud možnost, aby při čekání na odpověď na tuto žádost v původním řízení pokračoval, pokud jde o procesní úkony, které pokládá za nezbytné a které nesouvisí s položenými předběžnými otázkami. Touto úvahou se implicitně řídil rozsudek ve spojených věcech C-357/19, C-379/19, C-547/19, C-811/19 a C-840/19, Euro Box Promotion a spol., ECR 2021). V bodě 80 tohoto rozsudku Soudní dvůr konstatoval, že poté, co mu byla předložena žádost o rozhodnutí o předběžné otázce v jedné z věcí, v nichž byl uvedený rozsudek vydán, bylo rozhodnutí přerušit řízení zrušeno a původní řízení pokračovalo, pokud jde o jiné otázky než otázky položené v této žádosti. V bodě 141 téhož rozsudku přitom Soudní dvůr konstatoval, že uvedená žádost je přípustná, aniž považoval za nezbytné zkoumat případné porušení čl. 23 Statutu SDEU.
Z těchto důvodů devátý senát Soudního dvora rozhodl, že čl. 23 Statutu SDEU nebrání tomu, aby vnitrostátní soud, který předložil žádost o rozhodnutí o předběžné otázce podle čl. 267 SFEU, přerušil původní řízení pouze v částech, které mohou být dotčeny odpovědí Soudního dvora na tuto žádost.
prof. JUDr. Richard Pomahač, CSc., Praha⛘