(Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. 8. 2018, sp. zn. 8 Cmo 110/2018)
Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Ladislava Bognára a soudců JUDr. Pavla Koláře a JUDr. Eustasie Rutarové ve věci
zastoupená advokátem JUDr. Lukášem Slaninou
o návrhu na jmenování znalce, k odvolání 1. účastnice řízení proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2018, č. j. 18 Nc 6013/2018-55,
1. | Shora označeným usnesením soud prvního stupně jmenoval znalcem 2. účastnici ke zpracování písemného znaleckého posudku pro ocenění hodnoty majetku 1. účastnice (ovládané osoby) pro potřeby zjištění přiměřené ceny obchodního podílu navrhovatelky v ovládané osobě, tj. 1.397 kusů zaknihovaných akcií na majitele ve jmenovité hodnotě 1.000,- Kč, při povinném odkupu podle § 89 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen ZOK), a to ke dni 30. 6. 2017 (výrok I.), dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.) a navrhovatelce uložil povinnost zaplatit soudní poplatek ve výši 2.000,- Kč (výrok III.). V odůvodnění soud prvního stupně s odkazem na § 91 odst. 1 ZOK, § 89 ZOK a § 86 odst. 1 ZOK uvedl, že s ohledem na tvrzení uvedená v návrhu a s poukazem na tu skutečnost, že mezi navrženými důkazy je i žádost navrhovatelky o odkoupení obchodního podílu v 1. účastnici adresovaná na společnost BEST TRANSPORT, a.s. ze dne 21. 7. 2017, byl ve smyslu § 91 odst. 1 ZOK jmenován znalec z oboru ekonomika, oceňování podniku. Soud dodal, že ačkoliv není vázán návrhem navrhovatele na osobu znalce, tak vzhledem k tomu, že tento navrhovaný subjekt je znalcem z oboru ekonomika zapsaný v seznamu soudních znalců a má příslušnou specializaci, ustanovil jej znalcem v této věci. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že s ohledem na povahu návrhu nelze ust. § 142 OSŘ v řízení o jmenování znalce použít a rovněž nelze aplikovat ani § 23 ZŘS. |
2. | Proti tomuto usnesení podala 1. účastnice odvolání, ve kterém zejména namítala nedostatek aktivní legitimace navrhovatelky k podání návrhu na jmenování znalce dle § 91 ZOK. Podle tohoto ustanovení se cena podílu při postupu dle § 89 ZOK určí na základě hodnoty majetku společnosti s přihlédnutím k budoucímu provozu závodu, a to na základě posudku znalce jmenovaného na návrh ovládané osoby soudem. 1. účastnice nesouhlasila s právním názorem navrhovatelky, že lze za osobu aktivně legitimovanou k návrhu na jmenování znalce považovat i minoritního akcionáře, neboť pokud by zákon přiznával právo podat návrh na jmenování znalce také minoritnímu společníkovi (akcionáři), pak by to nepochybně v textu příslušného ustanovení výslovně zmínil. Ustanovení § 86 ZOK, na který je v § 91 odst. 1 ZOK odkaz, se týká zprávy o vztazích. ZOK tedy zcela jasně u každého konkrétního případu určuje, kdo je oprávněn podat návrh na jmenování znalce soudem. Pokud je v § 91 odst. 1 uvedeno, že na jmenování znalce se použije obdobně § 86 ZOK, pak se toto nepochybně váže k místní příslušnosti soudu, lhůtě pro rozhodnutí soudu či k tomu, že soud není vázán návrhem osoby znalce, neboť tyto skutečnosti nejsou v ust. § 91 odst. 2 ZOK výslovně uvedeny. Kdo však má právo podat návrh na jmenování znalce soudu, je zcela konkrétně vymezeno v § 91 odst. 1 ZOK. Tento závěr lze opřít o § 91 odst. 1 ZOK, ve kterém je dále uvedeno, že znalecký posudek se doručuje jen navrhovateli a ovládající osobě. Pokud by tímto navrhovatelem byl zamýšlen minoritní společník, pak by znalci nevznikla vůbec žádná povinnost tento znalecký posudek zaslat ovládané osobě, což by bylo samo o sobě absurdní. Dále 1. účastnice poukazovala na pochybení soudu prvního stupně při výběru znalce. Soud prvního stupně nebyl v souladu s § 91 odst. 1 ZOK vázán návrhem osoby znalce. Mimo to navrhovatelka neuvedla ke znalci žádné bližší skutečnosti, zejména prokazující jeho objektivnost, nestrannost a nezávislost na navrhovateli. Dle názoru 1. účastnice lze rozumně předpokládat, že navrhuje-li navrhovatelka určité znalce, je zde dána určitá vazba mezi těmito osobami, pročež nelze vyloučit pochyby o nestrannosti a objektivnosti navrženého znalce. Proto 1. účastnice navrhovala, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se návrh na jmenování znalce zamítá, event. aby bylo napadené usnesení zrušeno a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. |
3. | Podle navrhovatelky aktivně legitimovanou osobou k podání návrhu na jmenování znalce je též minoritní společník, čemuž ostatně odpovídá i citovaná komentářová literatura. V § 91 odst. 1 ZOK je dále uvedeno, že na jmenování znalce se použije obdobně § 86 ZOK. Podle § 86 odst. 1 věty druhé ZOK jsou účastníky řízení ovládaná osoba, navrhovatel a znalec. Pokud by navrhovatelem mohla být pouze ovládaná osoba, pak není zřejmé, proč by zákonodárce odkazoval na ustanovení, v němž se mezi těmito osobami rozlišuje, když by v takovém případě postačilo uvést pouze ovládanou osobu či navrhovatele. Ve vztahu k osobě znalce navrhovatelka konstatovala, že vybraný znalec má potřebnou kvalifikaci i předpoklady. Důrazně pak odmítla, že by existovala vazba mezi znalcem a jí samotnou. V žádném případě nebylo povinností navrhovatelky, aby prokazovala objektivnost a nestrannost znalce, což ostatně vyplývá ze samotné znalecké činnosti. K otázce náhrady nákladů řízení namítla, že s ohledem na znění § 23 ZŘS, jež se vztahuje na řízení, která lze zahájit i bez návrhu, mělo by být v této věci rozhodnuto o náhradě nákladů řízení podle výsledku řízení. |
4. | Odvolací soud poté co dovodil, že přípustné odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou a obsahuje náležitosti stanovené ust. § 205 odst. 1 OSŘ, přezkoumal usnesení soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné. |
5. | Z obsahu spisu pro účely posouzení podaného odvolání vyplývá, že návrh na jmenování znalce dle § 91 odst. 1 ZOK byl soudu prvního stupně doručen dne 23. 2. 2018. Poté soud prvního stupně rozhodl napadeným usnesením. |
6. | Podle ust. § 89 ZOK v případě, že ovládající osoba využívá svého vlivu v ovládané osobě způsobem, v jehož důsledku dojde k podstatnému zhoršení postavení společníků ovládané osoby nebo k jinému podstatnému poškození jejich oprávněných zájmů, a není proto možné po nich spravedlivě požadovat, aby v ovládané osobě setrvali, je každý společník, který není ovládající osobou nebo osobou jí ovládanou, oprávněn požadovat, aby od něj ovládající osoba jeho podíl odkoupila za přiměřenou cenu; ustanovení § 328 a 329 se použijí obdobně. |
7. | Podle ust. § 91 odst. 1 ZOK cena podílu při postupu podle § 89 se určí na základě hodnoty majetku obchodní korporace s přihlédnutím k budoucímu provozu závodu, a to na základě posudku znalce jmenovaného na návrh ovládané osoby soudem (dále jen „hodnota závodu“). Znalec určí hodnotu závodu ovládané osoby, kterou měl v době, než došlo ke zhoršení postavení společníků nebo jinému podstatnému poškození jejich oprávněných zájmů. Na jmenování znalce se použije obdobně § 86 s tím, že znalecký posudek se doručuje jen navrhovateli a ovládající osobě a uveřejní se na internetových stránkách společnosti s upozorněním pro společníky, kde je k nahlédnutí. Nemá-li společnost zřízeny internetové stránky, doručí znalecký posudek také společníkům, u nichž došlo ke zhoršení jejich postavení nebo k jinému podstatnému poškození jejich oprávněných zájmů. |
8. | Podle ust. § 86 odst. 1 ZOK soud není vázán návrhem osoby znalce. Účastníky řízení jsou ovládaná osoba, navrhovatel a znalec; místně příslušným k rozhodování je soud, v jehož obvodu sídlí ovládaná osoba. O návrhu na jmenování znalce rozhodne soud do 15 dnů ode dne doručení návrhu, jinak platí, že navrženého znalce schválil. V případě marného uplynutí této lhůty soud řízení zastaví; účastníky řízení o tom nevyrozumí. |
9. | Odvolací soud konstatuje, že v tomto řízení byl uplatněn návrh na jmenování znalce soudem, neboť dle navrhovatelky nastala situace předvídaná v ust. § 89 ZOK. Na úvod odvolací soud zdůrazňuje, že o návrhu na jmenování znalce bylo soudem prvního stupně rozhodnuto v patnácti denní lhůtě dle § 86 odst. 1 ZOK. |
10. | Vznikne-li právo na odkoupení obchodního podílu podle ust. § 89 ZOK, musí být uplatněno postupem dle ust. § 329 ZOK. Jak vyplývá z komentářové literatury k § 89 a § 329 ZOK (Štenglová, Havel, Cileček, Kuhn, Šuk, Zákon o obchodních korporacích, 2. vydání, 2017), společník může realizovat své právo odchodu jen tak, že se dovolá toho, aby jeho podíl ovládající nebo řídící osoba odkoupila za přiměřenou cenu určenou podle § 91; nebude-li povinnou osobou konáno dobrovolně, může se společník dovolat uzavření smlouvy soudem. Předpokládá to však, že nejprve společník – v tomto případě navrhovatelka - vyzve povinnou osobu – ovládající osobu - k předložení návrhu na odkup obchodního podílu, a nedojde-li k předložení takovéhoto návrhu, pak samotná navrhovatelka předloží návrh na odkup obchodního podílu s patřičnými náležitostmi ovládající osobě, k čemuž však není potřeba znaleckého posudku. Až teprve nebude-li návrh ovládající osobou přijat ve lhůtě patnácti pracovních dnů ode dne jeho doručení, může se navrhovatelka domáhat uzavření smlouvy o převodu obchodního podílu, resp. v tomto případě koupi cenných papírů, u soudu. V takto zahájeném řízení lze očekávat, že bude cena převáděného podílu určena dle § 91 ZOK. |
11. | Z výše uvedeného vyplývá jednoznačný závěr, že v případě vzniku práva na odkup dle § 89 ZOK současně nevzniká oprávněné osobě, v tomto případě minoritnímu akcionáři (bez dalšího) právo na jmenování znalce dle ust. 91 ZOK. |
12. | Jestliže navrhovatelce nevzniklo z tvrzených důvodů právo na jmenování znalce dle § 91 ZOK, nebylo potřeba se zabývat ani dalšími jejími tvrzeními, neboť jejich posouzení nemůže mít vzhledem k učiněnému závěru žádný vliv na souzenou věc. |
13. | Proto odvolací soud napadené usnesení podle ust. § 220 OSŘ změnil a návrh na jmenování znalce zamítl. |
14. | Došlo-li ke změně napadeného usnesení, bylo rovněž nezbytné rozhodnout opětovně o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 OSŘ). S ohledem na povahu řízení o jmenování znalce dle § 91 ZOK, jež je možné zahájit pouze na návrh, považuje odvolací soud za vyloučené, aby bylo rozhodováno o náhradě nákladů řízení dle § 23 ZŘS. |
15. | O náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně bylo rozhodnuto dle ust. § 142 OSŘ tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť navrhovatelka nebyla s návrhem na jmenování znalce úspěšná a ostatním účastníkům žádné náklady v řízení před soudem prvního stupně nevznikly. |
16. | O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 OSŘ ve spojení s § 151 odst. 1 a § 142 OSŘ. Navrhovatelka je povinna nahradit zcela úspěšné 1. účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 3.800,- Kč, která představuje odměnu za jeden úkon právní služby (odvolání) dle § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) při výši odměny 1.500 Kč dle § 9 odst. 1 AT ve spojení s § 7 bodem 5. AT, náhradu hotových výdajů za úkon právní služby 300,- Kč dle § 13 odst. 1 a 3 AT a zaplacený soudní poplatek za podané odvolání ve výši 2.000,-Kč. |
17. | Ostatní účastníci nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť 2. účastnice je jmenovaným znalcem, kterému žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly a který je zcela bez zájmu na výsledku řízení. |
18. | Lhůtu a platební místo určil odvolací soud dle § 149 a § 160 OSŘ. |