1. | Krajský soud shora uvedeným usnesením určil výši přiměřeného protiplnění za jeden kus kmenové listinné akcie na majitele o jmenovité hodnotě 1.000 Kč společnosti O., a.s., IČO █, sídlem █ (dále jen společnost), částkou 2.134 Kč (odstavec I. výroku), dále společnosti B. T. C. a.s., IČO █, sídlem █ (dále také jen hlavní akcionář), uložil povinnost zaplatit navrhovateli a) částku 524.610 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 6. 11. 2005 do zaplacení (odstavec II. výroku), navrhovateli b) částku 155.440 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 6. 11. 2005 do zaplacení (odstavec III. výroku), navrhovatelce c) částku 64.119 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 7. 11. 2005 do zaplacení (odstavec IV. výroku), navrhovateli d) částku 2.914.500 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 7. 11. 2005 do zaplacení (odstavec V. výroku), navrhovateli e) částku 7.033.660 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 7. 11. 2005 do zaplacení (odstavec VI. výroku), navrhovateli f) částku 97.150 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 7. 11. 2005 do zaplacení (odstavec VII. výroku), navrhovatelce g) částku 6.800.500 Kč s úrokem z prodlení z této částky za dobu od 7. 11. 2005 do zaplacení (odstavec VIII. výroku), dále uložil účastnicím 1) a 2) povinnost společně a nerozdílně zaplatit na nákladech řízení navrhovateli a) částku 17.536 Kč, navrhovateli b) částku 35.190 Kč, navrhovatelce c) částku 171.571 Kč a navrhovatelům d) až g) částku 307.400,70 Kč (odstavec IX. výroku), a současně uložil účastnicím 1) a 2) povinnost zaplatit společně a nerozdílně státu na nákladech řízení částku 14.098,50 Kč (odstavec X. výroku). |
2. | Krajský soud své usnesení odůvodnil tím, že dne 10. 8. 2005 rozhodla mimořádná valná hromada společnosti na základě ustanovení § 183i zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 3. 2006 (dále jen obchodní zákoník), o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na hlavního akcionáře, přičemž navrhovatel a) byl vlastníkem 270 akcií, navrhovatel b) 80 akcií, navrhovatelka c) 33 akcií, navrhovatel d) 1.500 akcií, navrhovatel e) 3.620 akcií, navrhovatel f) 50 akcií a navrhovatelka g) 3.500 akcií. Navrhovatelé shodně namítali, že výše protiplnění, která byla stanovena na základě znaleckého posudku ze dne 1. 7. 2005, č. 2440-137/05, zpracovaného znaleckým ústavem STAVEXIS, s.r.o., je nepřiměřená, a proto se domáhali jejího určení soudem. Navrhovatelé se současně po hlavním akcionáři domáhali doplacení dosud nevyplacené části přiměřeného protiplnění s příslušenstvím. |
3. | V průběhu řízení bylo krajskému soudu předloženo několik znaleckých posudků, které se však co do stanovení výše přiměřeného protiplnění lišily, když ve znaleckém posudku zpracovaném znaleckým ústavem STAVEXIS, s.r.o. byla výše protiplnění stanovena částkou 191 Kč, ve znaleckém posudku znaleckého ústavu TPA Horwath Valuation Services s.r.o. (nyní TPA Valuation & Advisory s.r.o.) částkou 717 Kč, ve znaleckém posudku znalce Doc. Ing. Pavla Legáta, CSc. částkou 782 Kč, ve znaleckém posudku Grant Thorton Valuation, a.s. v rozmezí 1.307 až 1.695 Kč a ve znaleckém posudku znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc. částkou 2.134 Kč. |
4. | Jestliže byly v řízení prováděny důkazy znaleckými posudky zpracovanými na základě zadání účastnic 1) a 2), krajský soud z nich při stanovení výše přiměřeného protiplnění nevycházel. Znalecký posudek zpracovaný znaleckým ústavem STAVEXIS s.r.o. obsahuje hrubé nedostatky při aplikaci jednotlivých metod a pro stanovení spravedlivé výše přiměřeného protiplnění je nepoužitelný. Ze znaleckého posudku znalce Doc. Ing. Pavla Legáta, CSc. krajský soud nevycházel, neboť obsahuje nedůvodný rozdíl ve finančním plánu, a současně zde byly použity neaplikovatelné přirážky v nepřiměřené výši. Znalecký posudek znaleckého ústavu TPA Horwath Valuation Services s.r.o. neměl výpočtovou část, nýbrž pouze část srovnávací, a proto tento znalecký posudek nemůže stanovit spravedlivou výši přiměřeného protiplnění. Tyto znalecké posudky navíc nebyly zpracované v souladu s dřívější metodikou vydanou Komisí pro cenné papíry, neboť aplikovaly nepřípustné přirážky (např. přirážku za likviditu). |
5. | S poukazem na vzájemná vyjádření znalců a rekapitulaci jejich znaleckých postupů, včetně kontradiktorní polemiky co do metodologie aplikace metody diskontace peněžních toků (DCF) a jejich parametrických ukazatelů, krajský soud dospěl k závěru, že v daném případě znalkyně Ing. Ivana Prchalová Heřboltová, CSc. stanovila výši přiměřeného protiplnění částkou 2.134 Kč ve spravedlivé výši, přičemž její závěry nebyly vyvráceny revizním znaleckým posudkem, a ani znaleckými posudky předloženými účastnicemi 1) a 2). Tato znalkyně se s veškerými námitkami adekvátně vypořádala a v jejích závěrech krajský soud - při zohlednění všech rozhodných skutečností - neshledal žádné nedostatky. Krajský soud se současně neztotožnil s revizním znaleckým posudkem zpracovaným znaleckým ústavem Grant Thorton Valuation, a.s. co do jím stanovené výše přiměřeného protiplnění, neboť znalecký ústav nevzal v úvahu nárůst výroby a výkonu společnosti v I. pololetí roku 2005 (což bylo rozhodující pro ocenění a stanovení výše přiměřeného protiplnění), čímž došlo k výraznému podhodnocení společnosti. Soud prvního stupně proto uzavřel, že spravedlivá výše přiměřeného protiplnění za jeden kus kmenové listinné akcie společnosti na majitele o jmenovité hodnotě 1.000 Kč činí 2.134 Kč. Krajský soud současně zavázal hlavního akcionáře zaplatit všem navrhovatelům částku, představující rozdíl mezi protiplněním, které je povinen vyplatit navrhovatelům jako bývalým minoritním akcionářům společnosti na základě rozhodnutí soudu, a částkou vyplacenou na základě rozhodnutí valné hromady společnosti ze dne 10. 8. 2005. Krajský soud současně zavázal hlavního akcionáře k úhradě úroku z prodlení všem navrhovatelům, a to za dobu od (6) 7. 11. 2005 do zaplacení. |
6. | O nákladech soudního řízení krajský soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a všem navrhovatelům vůči účastnicím 1) a 2) přiznal právo na jejich náhradu v plné výši. O nákladech státu krajský soud rozhodl dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř., když tyto byly tvořeny rozdílem mezi vyplaceným znalečným a navrhovateli složenými zálohami na znalecké dokazování. |
7. | Proti usnesení krajského soudu, a to do všech jeho výroků, podali účastnice 1) a 2) včasné společné odvolání, kterým se domáhaly jeho změny tak, že přiměřená výše protiplnění za jednu akcii společnosti bude určena v rozmezí od 659 Kč do 989 Kč, případně jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolatelky namítaly, že napadené usnesení je nepřezkoumatelné, neboť co do věcného posouzení jednotlivých znaleckých posudků je více než stručné, není zde taktéž uveden důvod, proč se krajský soud ztotožnil s metodikou použitou znalkyní Ing. Ivanou Prchalovou Heřboltovou, CSc., když je naopak nezbytné dovodit, že tato znalkyně své závěry náležitě neobhájila. Znalkyně na jednu stranu připustila, že v daném případě je možné použít přirážku za tzv. tržní kapitalizaci, na druhou stranu však krajský soud neuvádí důvod, proč tuto přirážku nepoužil. Dle názoru odvolatelek se ani v dalších řízeních (po posledním kasačním rozhodnutí odvolacího soudu) nepodařilo odstranit pochybnosti o správnosti posudku znalkyně, a naopak z dalších důkazů plyne, že jí stanovená výše přiměřeného protiplnění není správná, neboť je silně nadhodnocena. |
8. | S poukazem na závěry znaleckého ústavu Grant Thornton Valuations, a.s. odvolatelky vytýkaly znaleckému posudku znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc. nedostatky, a to ve strategické analýze, plánu tržeb, neodůvodněné výši provozní ziskové marže, neodůvodněné neaplikace přirážky pro malé společnosti, v diskontní míře (nákladech vlastního kapitálu), v chybné výši rizikové prémie země a diskontu za omezenou obchodovatelnost (nižší likviditu), včetně nesprávného stanovení intervalového odhadu tržní hodnoty oceňované společnosti. |
9. | Ohledně strategické analýzy a plánu tržeb je argumentace korelací tržeb oceňované společnosti s vývojem HDP pro účely plánu tržeb na základě vývoje HDP velmi pochybná, neboť v určité zvolené časové řadě je možné takovou korelaci vysledovat téměř vždy a změna této časové řady také často vede k radikálním změnám použitých koeficientů. V daném případě bylo vhodnější definovat relevantní trh z přímých konkurentů společnosti, přičemž tuto analýzu znalkyně neprovedla a provedení strategické analýzy a odůvodněného plánu tržeb adekvátně nerealizovala. Ohledně neodůvodněné výše provozní ziskové marže odvolatelky namítaly, že provozní zisková marže společnosti v minulosti nikdy nedosáhla úrovně 12 % a ve znaleckém posudku není zdůvodněno, proč by mělo dojít v roce 2006 k jejímu nárůstu, když i plánovaná marže v roce 2005 je (dle znaleckého posudku) na úrovni 9,83 %. Ohledně diskontní míry (nákladů vlastního kapitálu) by požadovaná výnosnost racionálního investora z investice do akcií společnosti měla být vyšší, a to s ohledem na podstupovaná rizika související s investicí do podniku na rizikovějším trhu (ČR), menší velikost společnosti a nižší likviditu podílu. |
10. | Co do přirážky pro malé společnosti, metodika INFA použitá znalkyní není v praxi ke stanovení přirážky za malou společnost obvykle využívaná. Aplikace poloviční výše přirážky za malou společnost nemá své opodstatnění, což znalkyně ve svém vyjádření nikterak nevyvrátila, přičemž se bránila tím, že odhad této přirážky je dán subjektivním pohledem každého znalce. Pokud je tato přirážka odvozena z nezávislých zdrojů (model INFA nebo publikace Ibbotson), je nepřípustné, aby byla bez relevantního zdůvodnění snížena na polovinu. |
11. | Ve vztahu k přirážce za malou tržní kapitalizaci byly odvolatelky toho názoru, že tato je v anglosaské oblasti běžně používána a s touto se taktéž operuje i v odborné literatuře. Znalkyně použila jedinou přirážku, a to přirážku za velikost podniku (1,4 %), přičemž sama uvádí, že tato je doporučována stanovit pro malé podniky do výše 3 %. V tomto směru se krajský soud nevypořádal se závěry znalce Doc. Legáta a znaleckého ústavu TPA Horwath Valuation Services s.r.o. Ohledně přirážky za malou společnost celosvětově uznávané zdroje (databáze Ibbotson) dlouhodobě uvádí přirážku pro společnosti z 10. velikostního decilu ve výši přibližně 6 %. Doc. Legátem použitou přirážku za menší společnost ve výši 2,5 % je tak nutné považovat za velmi konzervativní, přičemž se pohybuje ve výše uvedeném rozmezí. |
12. | Ve vztahu ke stanovení výše rizikové prémie země byl chybně zvolen výpočet „rizikové prémie země upravené o rozdíl ve výnosnosti dluhopisů USA a ČR“. Znalkyně nejprve stanovila dle teoreticky popsané metodiky riziko selhání země a odhad poměru rizikové prémie u akcií oproti dluhopisům na úrovni 0,90 %, avšak neuvedla k uvedeným hodnotám zdroj dat. Stanovit rozdíl volatility akciového trhu a volatility trhu vládních dluhopisů na úrovni 1 se odvolatelkám nejevilo logickým, neboť akciový trh je obecně volatilnější než trh dluhopisový, tudíž by tento parametr měl být větší. Dle obvyklých zdrojů činila riziková prémie země v případě ČR v relevantním období 1,20 %. Znalkyně však dále tuto rizikovou prémii země chybně upravila o rozdíl ve výnosnosti státních dluhopisů USA a ČR. Rozdíl ve výnosnosti obligací o maximálním ratingu AAA a A1 však již vyjadřuje položka rizika selhání země a není možné přirážku korigovat dvakrát. Pokud znalkyně zamýšlela touto úpravou zohlednit inflační diferenciál mezi oběma ekonomikami, nikde to není zmíněno. Znalkyní uvedený rozdíl ve výnosnostech navíc zahrnuje jednak aktuální inflační diferenciál obou zemí, ale i rozdíl v kreditním riziku vyplývajícím z odlišného ratingu obou obligací. V modelu CAPM není možné za bezrizikovou sazbu použít dluhopisy s ratingem A1 tak, jak to udělala znalkyně. |
13. | Ohledně diskontu za omezenou obchodovatelnost (nižší likviditu) znalkyně tento diskont neaplikovala, i když akcie společnosti nebyly k datu ocenění obchodovány na kapitálovém trhu a použitý model CAPM je založen na datech amerických obchodovaných společností. Odvolatelky taktéž nesouhlasily se závěrem znalkyně, že aplikace diskontu za omezenou obchodovatelnost neoprávněně zvýhodňuje některé akcionáře, protože se aplikuje na společnost jako celek. Společnost jako celek není obchodována na kapitálových trzích, a to bez ohledu na to, jestli se oceňuje minoritní podíl nebo majoritní podíl a bez ohledu na to, jestli se jedná o nucené vytěsnění nebo jinou formu prodeje. Tato přirážka je pro účely stanovení výše přiměřeného protiplnění při přechodu účastnických cenných papírů (akcií) na hlavního akcionáře aplikována při stanovení hodnoty celkového jmění společnosti (nikoliv tedy při stanovení hodnoty minoritních podílů), a to z toho důvodu, že podíly na společnosti neobchodované na veřejném trhu jsou v důsledku této skutečnosti zatíženy dodatečnými náklady na prodej, a tyto náklady dopadají jak na případné zcizení majoritního podílu, tak také na prodej podílu minoritního. |
14. | Ve vztahu k přirážce za nižší likviditu došlo ze strany znalkyně k jiné interpretaci jejího smyslu. S poukazem na literaturu a vypracované znalecké posudky odvolatelky dovozovaly, že přirážka za nižší likviditu postihuje společnost neobchodovanou na kapitálových trzích, zatímco použitý model CAPM vychází z dat veřejně obchodovaných společností. Potenciální prodej vlastnických podílů společnosti by tak byl zatížen dodatečnými náklady, jejichž vyčíslení se provádí prostřednictvím přirážky k nákladům vlastního kapitálu. Empirická data jednoznačně naznačují, že snížení hodnoty u kontrolních vlastnických podílů (stejně jako u 100 % vlastnických podílů) je pro společnosti, které nejsou veřejně obchodovány, oprávněné. Tato srážka se aplikuje - i když v rozdílné míře - bez ohledu na to, zda je předmětný podnik oceňován pomocí analýzy diskontovaných či kapitalizovaných zisků, metodou srovnatelných společností, metodou srovnatelných transakcí či metodou čistých aktiv. Hlavní důvody, proč je hodnota společností, které nejsou veřejně obchodované na akciových trzích, nižší, než hodnota kótovaných (tedy veřejně obchodovatelných) společností, jsou nejistý časový horizont prodeje, dále dodatečné náklady na přípravu a realizace prodeje, riziko týkající se výše konečné prodejní ceny a nepeněžní a odložené (podmíněné) komponenty kupní ceny. Prodej nekótované společnosti je tedy z principu věci zpravidla komplikovanější, zdlouhavější, jakož i rizikovější, a tím i nákladnější než prodej srovnatelné společnosti obchodované na veřejných akciových trzích. |
15. | Odvolatelky dále namítaly, že ohledně intervalového odhadu tržní hodnoty se odborná literatura shoduje na tom, že objektivní hodnota podniku neexistuje. Proces odhadu tržní hodnoty nelze považovat za vědecky přesný a objektivní. Odhady tržní hodnoty jsou proto nutně založeny na určité míře kvalifikovaného úsudku zpracovatele ocenění, a to i v oblasti zpracování finančního plánu. Ze zkušeností renovovaných znalců je tento interval zhruba +/- 10 až 20 %. V obou případech leží dle odvolatelů v uvedeném intervalu hodnota jedné akcie vypočtená ve znaleckém posudku Doc. Legáta. Krajský soud dále nesprávně uvedl, že je vyloučeno použití přirážky za nižší likviditu a za malou společnost. Dle názoru odvolatelů tento závěr platí pouze u přirážky za nižší likviditu, nikoliv však u rizikové přirážky „za malou společnost“. Krajský soud taktéž nezohlednil výtky uvedené odvolacím soudem v kasačním usnesení ze dne 28. 5. 2015, č. j. 5 Cmo 81/2015-781. |
16. | Odvolatelky byly také toho názoru, že při stanovení výše protiplnění je potřeba brát v úvahu i tzv. přirážku za nejasnou budoucnost, přičemž znalecký posudek Doc. Legáta zohledňuje dodatečné riziko oceňované společnosti (nezachycené v jiných vstupních veličinách diskontní míry), spočívající v riziku nedosažení prognózovaných výsledků hospodaření, resp. volných peněžních toků. Poukázaly také na skutečnost, že žádný ze znalců (vyjma Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc.) nezaznamenal nárůst výroby a výkonů v I. pololetí roku 2005, resp. z něj nevyvozoval tak prudký nárůst ceny akcií. V prvním pololetí roku 2005 vzrostla toliko rozpracovanost výroby (poskytovaných služeb) a hodnota zásob, přičemž tyto údaje pro posouzení hodnoty podniku resp. akcií společnosti, nejsou relevantní, neboť rozpracovanost není spolehlivým ukazatelem výkonnosti společnosti a ani předpokladem zisku. Rozpracovanost představuje pouze náklady vynaložené na jednotlivé zakázky, které se až po fakturaci zákazníkovi „změní“ na příjem (tržbu), přičemž výnosová marže některých zakázek může být i záporná. Proto existuje riziková přirážka, kde se tato rizika u malé společnosti promítnou a ovlivňují tak i hodnotu společnosti. Obdobně je tomu se zásobami, které do doby, dokud se „neprodají“ v zakázce, představují pouze náklady společnosti. Krajský soud taktéž náležitě nezdůvodnil, proč nemohou obstát znalecké posudky Doc. Legáta a znaleckého ústavu TPA Horwath Valuation Services, s.r.o. Argumentem pro zdůvodnění či podporu správnosti výše prognózovaných tržeb i ostatních ekonomických parametrů finančního plánu ve znaleckém posudku stanovujícím hodnotu jmění společnosti zpětně nemůže být jejich korelace se skutečnými parametry dosaženými touto společností. Znalec by měl důsledně vycházet ze skutečností, které byly nebo mohly být známé přede dnem ocenění. Při sestavení finančního plánu pro účely ocenění jmění některou z výnosových metod se při plánování budoucích tržeb, budoucích volných peněžních toků a při stanovení diskontní míry, zejména rizikových přirážek, vychází zpravidla z kvalifikovaného odhadu znalce, při němž se projevuje i znalcovo subjektivní vnímání rizika. |
17. | Odvolatelky dále namítaly, že krajský soud přiznal navrhovatelům a) až c) úroky z prodlení za dobu od 7. 11. 2005 do zaplacení, přičemž navrhovatelé a) a b) v návrhu na zahájení řízení žádné příslušenství neuplatnili a navrhovatelka c) se tohoto příslušenství domáhala až v podání ze dne 23. 9. 2015. Za této situace proto odvolatelky vznesly námitku promlčení takto uplatněného nároku na úhradu příslušenství. |
18. | Navrhovatel a) se k podanému odvolaní vyjádřil tak, že toto považuje za nedůvodné a krajským soudem stanovená výše přiměřeného protiplnění za vytěsněné akcie je z hlediska spravedlivé kompenzace menšinových akcionářů akceptovatelná. V druhém (krajským soudem zadaném) znaleckém posudku znaleckého ústavu Grant Thorton Valuations, a.s. nebylo splněno uložené zadání (ocenění společnosti majetkovou metodou), neboť zde chybělo tržní ocenění rozsáhlých nemovitostí, které společnost k rozhodnému dni vlastnila. Znalec měl k dispozici tržní přecenění nemovitostí, u kterých bylo tržní ocenění výrazně vyšší, než byla jejich účetní hodnota. Tuto skutečnost revizní znalec zcela ignoroval a všude u zbývajících nemovitostí použil pouze účetní hodnoty, i když si musel být vědom, že tržní hodnota pozemků je dohledatelná a je mnohonásobně vyšší než účetní hodnota. Znalec u ostatních nemovitostí uvedl toliko sumarizaci účetních hodnot (tzn. celkovou sumu zůstatkových hodnot všech zbývajících nemovitostí), což jejich hodnotu několikanásobně podhodnotilo. Aby majetkové ocenění mělo vypovídací hodnotu, bylo třeba přistupovat, analyzovat a zpracovat ocenění pro všechny nemovitosti obdobným způsobem, jako v případě oceňování nemovitostí v Praze a v Mostě. Navíc je zde revizním znalcem zcela nestandardně provedená korekce pro likvidaci ve výši 30 %, avšak v daném případě by nešlo o insolvenční řízení, ale o řízenou dobrovolnou likvidaci, u které realitní kanceláře veškerou agendu zařídí za provizi 1 - 3 %. |
19. | Navrhovatel a) dále upozornil na skutečnost, že i dle samotného vyjádření znalce činil poměr rozptylu tržní a účetní hodnoty předmětu ocenění 70 - 200 %, zatímco v případě nemovitostí v Praze činil tento rozptyl 1.788 %. Rovněž snížení hodnoty ostatního majetku při řízené likvidaci o 39 % - 54 % je zcela nestandardní, neboť v obdobných případech činil rozdíl mezi tržní (substanční) a likvidační hodnotou cca 8,8 %. Navrhovatel a) dále poukázal na skutečnost, že jen samotné tržní ocenění nemovitostí v Praze činilo 119.700.000 Kč, tedy jen tyto samotné nemovitosti by generovaly hodnotu jedné akcie společnosti ve výši 1.040,87 Kč. Jelikož v tomto případě šlo o tzv. neprovozní majetek společnosti, je zcela logické, že při správně aplikované výnosové metodě DCF je třeba tento majetek přičíst k vypočtené výnosové provozní hodnotě. V takovémto případě by činila hodnota akcie společnosti na základě znaleckého posudku znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc. částku 2.762,87 Kč, případně dokonce částku 3.174,87 Kč. Vzhledem k deklaraci odvolatelek co do zájmu na spravedlivém procesu se jeví zvláštním, že od počátku řízení nedodávaly veškeré potřebné podklady vyžadované znalci. Odvolatelky také nedodaly ani krajským soudem požadovanou smlouvu o následném prodeji všech akcií společnosti Orging a.s. /která byla 100 % vlastníkem účastnice 1)/, ze které lze jednoznačně dovodit, že cena jedné akcie společnosti byla cca 2.600 Kč, zatímco minoritním akcionářům bylo ze strany hlavního akcionáře poskytnuto protiplnění ve výši toliko 191 Kč. Krajský soud proto na základě zjištěných faktů a výslechů všech znalců dospěl ke správnému přesvědčení, že ze všech předložených posudků nejvíce odpovídá realitě posudek znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc. (bez velikostní přirážky). Pokud jde o námitky odvolatelek stran požadovaného úroku z prodlení, navrhovatel a) u jednání konaného dne 18. 4. 2011 za sebe a současně v zastoupení za navrhovatele b) vznesl požadavek na vyplacení doplatku přiměřeného protiplnění včetně odpovídajícího příslušenství, a proto i v tomto směru je rozhodnutí krajského soudu správné. |
20. | Navrhovatel b) se k podanému odvolání nevyjádřil. |
21. | Navrhovatelka c) se k podanému odvolání vyjádřila tak, že toto je nedůvodné, odkázala na svou dosavadní procesní obranu a navrhla potvrzení napadeného usnesení. |
22. | Navrhovatelé d) až g) se k podanému odvolání vyjádřili tak, že napadené usnesení je věcně správné a navrhli jeho potvrzení. Odvolatelky staví odvolání (stejně jako argumentaci v předchozím průběhu řízení) na opakovaných námitkách proti znaleckému posudku Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc., avšak znalkyně se s nimi ve svých opakovaných vyjádřeních řádně vypořádala. Pokud se týče výhrady směřující k neodůvodněnému skokovému nárůstu tržeb v roce 2005, pak dle výroční zprávy společnosti za rok 2004 se v tomto roce podařilo pokračovat v trendu zvyšování podílu dlouhodobých zakázek započatém již v roce 2003. Dále z účetních výkazů ke dni 30. 6. 2005 vyplynulo, že byl patrný nárůst zásob zvláštní činnosti na více než 10 milionů Kč, nedokončená výroba dosáhla výše 17 milionů Kč a materiál byl evidován ve výši 18 milionů Kč (zatímco v předchozích 5 letech činil průměr méně než 7 milionů Kč). Tvrzení odvolatelek, dle kterého rozpracovanost výroby a hodnota zásob nejsou relevantní pro posouzení hodnoty podniku, je nesprávné, neboť tyto údaje jsou (a musí být) pro znalce významným signálem zohledňovaným při stanovení predikce tržeb, která je jedním ze základních parametrů při ocenění výnosovou metodou. Pokud by nemělo dojít k predikovanému nárůstu tržeb, neměl by nárůst zásob i rozpracovanosti výroby ekonomické opodstatnění (společnost by totiž tzv. vyráběla víc, aby vydělala méně, resp. aby dosáhla vyšší ztráty). Obdobným způsobem postupoval i znalec Doc. Legát. Znalkyně vycházela pouze z informací, které byly nebo mohly být známy k datu ocenění. Není pravdou, že v napadeném usnesení absentuje odůvodnění toho, proč se soud prvního stupně přiklonil k závěrům znaleckého posudku Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc., resp. proč se neopřel o znalecký posudek Doc. Legáta nebo znaleckého ústavu Grant Thornton Valuation a. s., když v tomto směru navrhovatelé d) až g) odkázali na odstavce 16, 17, 18, 20, 23, 24, 27, 31, 47, 49, 50, 52, 53, 58, 59, 60 odůvodnění napadeného usnesení. Navrhovatelé d) až g) byli přesvědčeni, že se znalkyně Ing. Ivana Prchalová Heřboltová, CSc. adekvátně vypořádala s rozdílným oceněním v dalších posudcích, přičemž poukázala na důvody, pro které (při použití stejné metody ocenění) dospěla k rozdílným závěrům. Současně zdůraznily skutečnost, že argumentace odvolatelek provádí komparaci pouze mezi posudkem Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc. a posudkem TPA Horvath Valuation Services s. r. o. (resp. posudkem Doc. Legáta), ale již zcela pomíjí revizní znalecký posudek, jehož ocenění je výrazně vyšší než v obou těchto posudcích a v němž je zároveň poukazováno na nedostatky, které vedly ke snížení výsledné hodnoty společnosti a výše přiměřeného protiplnění. Co se týče výhrad revizního znalce vůči posudku Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc., pak tato znalkyně v celém průběhu řízení vystupovala konzistentně, její závěry byly co do odborných závěrů stálé a neměnné. Znalkyně byla schopna v rámci svého výslechu i svých písemných vyjádření své závěry opakovaně obhájit, když logicky, věrohodně a správně vysvětlila, proč jednotlivé výhrady neakceptovala a proč na svých závěrech trvá. Jedinou výhradu, kterou znalkyně akceptovala, byla výhrada revizního znalce týkající se analýzy neprovozního majetku, kdy v tomto případě se nejednalo o chybu znalkyně, ale o důsledek nedostatečné součinnosti ze strany účastnic řízení. Navrhovatelé d) až g) poukázali na okolnost, že i sám revizní znalec, který tuto výhradu vznesl, uvedl, že důsledek tohoto nedostatku je takový, že ocenění provedené znalkyní bylo nižší, než skutečně mělo být (protiplnění by tedy mělo být ještě vyšší, než k jakému výsledku znalkyně dospěla). Naproti tomu např. sám revizní znalec byl nucen opakovaně opravovat svůj znalecký posudek, když tento obsahoval zásadní chyby. Stejně tak navrhovatelé d) až g) poukazovali na to, že samy odvolatelky v dlouhé, několikaleté úvodní fázi řízení trvaly na závěrech posudku znaleckého ústavu STAVEXIS s. r. o. stanovující výši přiměřeného protiplnění částkou 191 Kč za akcii. Následně, vědomy si další neudržitelnosti své argumentace, účastnice předložily dva znalecké posudky, které vyčíslily ocenění akcií velmi podobné (717 Kč vs. 782 Kč), a přesto stále výrazně hluboko pod oceněním dle revizního znalce a znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc. Za situace, kdy je ve věci zpracován revizní znalecký posudek, není možné z výsledků takového revizního znaleckého ocenění automaticky vycházet, neboť krajský soud byl i nadále povinen všechny důkazy hodnotit jednotlivě a ve vzájemných souvislostech. Revizní znalec byl nucen svůj posudek v návaznosti na výhrady opakovaně doplňovat (vždy s výrazným zásahem do výsledného ocenění), přičemž minimálně část výhrad vůči reviznímu znaleckému posudku byly výhrady vůči chybnému postupu a početním chybám. Opakovaný výskyt zásadních (a základních) chyb zakládá důvodné pochybnosti o kompetentnosti revizního znalce, přičemž v tomto ohleduje je zcela bez významu, že se jedná o znalecký ústav, který byl ustanoven k podání revizního znaleckého posudku. |
23. | Podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn. |
24. | Platná právní úprava určuje, která soudní rozhodnutí lze odvoláním napadnout (objektivní přípustnost), ale také kdo může odvolání podat (subjektivní přípustnost). Z hlediska objektivní přípustnosti zákon připouští proti shora označenému usnesení odvolání. Pokud jde o subjektivní přípustnost, zákon dává právo podat odvolání účastníkům řízení, a to pouze těm účastníkům, v jejichž poměrech rozhodnutím soudu prvního stupně nastala nějaká, byť nepatrná újma, která je odstranitelná rozhodnutím odvolacího soudu (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97 nebo ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000). |
25. | Účastnice 1) podala - spolu s hlavním akcionářem (účastnicí 2) - společným podáním odvolání „proti všem výrokům“ napadeného usnesení, tedy i proti odstavcům II. až VIII. výroku vymezující povinnost hlavního akcionáře uhradit navrhovatelům doplatek přiměřeného protiplnění s příslušenstvím. Tímto rozhodnutím však žádným způsobem nedochází k zásahu do práv či oprávněných zájmů účastnice 1), neboť povinnost k plnění je ukládána toliko účastnici 2). Lze podotknout, že doplatek přiměřeného protiplnění (ceny) za akcie vytěsněných minoritních akcionářům nehradí korporace, o jejíž akcie šlo (účastnice 1), nýbrž hlavní akcionář, který akcie (ve svůj prospěch) vytěsnil. Nedostatek subjektivní přípustnosti odvolání účastnice 1) proti odstavcům II. až VIII. výroku napadeného usnesení soudu prvního stupně je důvodem, proč odvolací soud odvolání účastnice 1) v této části podle ustanovení § 218 písm. b) o. s. ř. odmítl jako podané někým, kdo k tomu není oprávněn. |
26. | Odvolací soud poté, co dovodil, že odvolání je přípustné, podané včas, oprávněnými osobami, obsahuje náležitosti stanovené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. a odvolací důvod dle ustanovení § 205 odst. 2 o. s. ř., přezkoumal ve zbývajícím rozsahu rozhodnutí soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 206, § 212, § 212a o. s. ř.), a to při odvolacím jednání (ustanovení § 214 odst. 1 o. s. ř.). |
27. | Odvolací soud předně uvádí, že vady řízení, k nimž odvolací soud musí přihlédnout z úřední činnosti (§ 212a odst. 5 o. s. ř.), nejsou odvolatelkami namítány a vady uvedené v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. z obsahu spisu nevyplývají. Ani jiné vady řízení, k nimž odvolací soud, pokud by je zjistil, musí přihlédnout, jen když by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 212a odst. 5 věta druhá o. s. ř.), rovněž z obsahu spisu nevyplývají. |
28. | Odvolací soud v této věci rozhodl již usnesením ze dne 4. 6. 2013, č. j. 5 Cmo 291/2011-451 a ze dne 28. 5. 2015, č. j. 5 Cmo 81/2015-781, kterým k odvolání účastnic 1) a 2) zrušil usnesení krajského soudu ze dne 20. 4. 2011, č. j. 50 Cm 92/2005-322 a ze dne 6. 10. 2014, č. j. 50 Cm 92/2005-747, kterým byla stanovena výše přiměřeného protiplnění za vytěsněné akcie a uložena povinnost hlavnímu akcionáři uhradit nedoplatek tohoto nároku s příslušenstvím, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud proto odkazuje na své skutkové i právní závěry uvedené v těchto kasačních rozhodnutích, včetně pokynů udělených soudu prvního stupně pro další řízení. |
28. | Stran obsahu spisu ve vztahu k podanému odvolání a napadenému usnesení soudu prvního stupně odvolací soud primárně odkazuje na strany 2 až 7 usnesení odvolacího soudu ze dne 4. 6. 2013, č. j. 5 Cmo 291/2011-451 a na strany 2 až 4 usnesení odvolacího soudu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 5 Cm 81/2015-781. V dalším řízení navrhovatelka c) podáním ze dne 23. 9. 2015 změnila svůj žalobní nárok tak, že vedle stanovení výše přiměřeného protiplnění se po hlavním akcionáři domáhala také úhrady částky 64.119 Kč (doplatku přiměřeného protiplnění za jí vlastněné akcie) se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 7. 11. 2005 do zaplacení, přičemž krajský soud tuto změnu žaloby připustil usnesením ze dne 30. 9. 2015 č. j. 50 Cm 92/2005-802. Krajský soud u jednání konaného dne 19. 10. 2015 opětovně provedl k důkazu vypracované znalecké posudky znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc., znalce Doc. Ing. Pavla Legáta, CSc. a znaleckého ústavu TPA Horwath Valuation Services s.r.o. Následně krajský soud usnesením ze dne 30. 5. 2016, č. j. 50 Cm 92/2005-881 ustanovil znalcem za účelem přezkoumání dosavadních znaleckých posudků a za účelem stanovení výše přiměřeného protiplnění za vytěsněné akcie společnosti znalecký ústav Appraisal Advisory s.r.o. (nyní Grant Thornton Valuations, a.s.). Po vypracování revizního znaleckého posudku navrhovatelka c) opětovně změnila svůj žalobní nárok tak, že vedle stanovení výše přiměřeného protiplnění se po hlavním akcionáři domáhá úhrady částky 74.332 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 7. 11. 2005 do zaplacení. Následně navrhovatelé a) a b) společným podáním ze dne 28. 12. 2016 změnili své návrhy tak, že se vedle doplatku přiměřeného protiplnění oproti skutečně vyplacené částce vůči hlavnímu akcionáři domáhají (s poukazem na svůj závěrečný návrh ze dne 18. 4. 2011) také úhrady úroku z prodlení v zákonné výši za dobu od přechodu vlastnického práva k vytěsněným akciím na hlavního akcionáře do zaplacení. Dne 12. 7. 2017 předal znalecký ústav Grant Thornton Valuations, a.s. krajskému soudu dodatek č. 1 k vypracovanému znaleckému posudku, neboť v jeho původním vyhotovení zjistil duplicitní započtení ceny pozemku ve vlastnictví společnosti. Navrhovatelka c) opětovně podáním ze dne 19. 10. 2017 změnila svůj žalobní nárok tak, že vedle stanovení výše přiměřeného protiplnění se po hlavním akcionáři domáhala úhrady částky 55.278 Kč se zákonným úrokem z prodlení za dobu od 7. 11. 2005 do zaplacení, přičemž krajský soud tuto změnu žaloby připustil usnesením ze dne 27. 4. 2018, č. j. 50 Cm 92/2005-1086, které nabylo právní moci dne 30. 5. 2018. Krajský soud u jednání konaného dne 9. 7. 2018 provedl k důkazu znalecký posudek č. 2877-207/2016 ze dne 29. 11. 2016, vypracovaný znaleckým ústavem Grant Thornton Valuations, a.s., včetně jeho dodatku č. 1 ze dne 29. 11. 2016 a vyslechl zástupce tohoto znaleckého ústavu, a dále k důkazu provedl znalecký posudek ze dne 25. 7. 2017, č. 3854-75/2017 znalce Ing. Jana Mertena. Krajský soud usnesením ze dne 28. 8. 2018, č. j. 50 Cm 92/2005-1116 uložil znaleckému ústavu Grant Thornton Valuations, a.s. doplnit znalecký posudek tak, že se vyjádří k rozdílu výše jím stanoveného ocenění nemovitostí a výše ocenění stanoveného ve znaleckém posudku znalce Ing. Jana Mertena, a aby současně doplnil znalecký posudek oceněním akcií společnosti prostřednictvím majetkové hodnoty, popř. likvidační metodou. Znalecký ústav vypracovaný dodatek č. 2 ke znaleckému posudku předložil krajskému soudu dne 30. 11. 2018. U jednání konaného dne 2. 9. 2019 krajský soud provedl k důkazu písemná vyjádření znalců a znaleckého ústavu TPA Valuation & Advisorz s.r.o. k reviznímu znaleckému posudku znaleckého ústavu Grant Thornton Valuations, a.s., a dále výroční zprávy a účetní závěrky. Krajský soud u jednání konaného dne 19. 10. 2020 k důkazu provedl vyjádření znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc. ze dne 29. 10. 2019 k reviznímu znaleckému posudku a následně u jednání konaného dne 2. 11. 2020 rozhodl odvoláním napadeným usnesením. |
30. | Odvolací soud s ohledem na odvolací námitky u nařízeného jednání částečně zopakoval a doplnil dokazování za účelem jeho upřesnění, přičemž učinil následující skutková zjištění: - | Ze znaleckého posudku Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc. ze dne 31. 5. 2010, č. 481-15/10, že hlavní činností společnosti bylo v rozhodném období poskytování služeb pro velkou energetiku a průmyslovou energetiku, zejména se jednalo o poradenství, vývoj, diagnostiku a měření, technické a obchodní služby pro energetiku, průmysl a ochranu životního prostředí a o audity v oblasti technické a technologické, v ekologii a řízení jakosti, včetně energetických auditů. Dlouhodobý hmotný majetek činil k okamžiku ocenění cca 53 % z celkových aktiv společnosti, přičemž 27 % celkových aktiv byly stavby. Společnost vlastnila celou řadu nemovitostí, a to v Brně, Praze a Mostě, budova v Praze na ulici Dlážděná byla zatížena zástavním právem, kdy nesplacená výše úvěru činila 6 milionů Kč. Oceňovaná společnost k datu ocenění vlastnila provozně nepotřebný majetek nejméně v hodnotě 24.246.000 Kč s tím, že znalkyně nevyloučila, že při podrobnějším rozboru využití nemovitého majetku by byly identifikovány další provozně nepotřebné nemovitosti. Znalkyně ocenila hodnotu společnosti O. a.s. prostřednictvím metody diskontovaných peněžních toků (DCF), přičemž hodnota jednoho kusu akcie společnosti k rozhodnému okamžiku činila 1.721,78 Kč (po zaokrouhlení 1.722 Kč), v případě použití ocenění účetní hodnotou vlastního kapitálu činila cena jedné akcie 1.465,32 Kč. Znalkyně jako nejvhodnější a teoreticky nejsprávnější metodu hodnotila metodu diskontace peněžních toků, přičemž nelze vyloučit (při zohlednění údajů o provozně nepotřebném majetku a optimalizaci některých nákladů, že by přiměřené protiplnění za akcie společnosti bylo vyšší, než je stanoveno ve znaleckém posudku). Znalkyně dále uvedla, že pro potřeby vypracování znaleckého posudku opakovaně žádala společnost o poskytnutí upřesňujících údajů, zejména pak o specifikaci provozně nepotřebného, částečně využívaného a mimobilančního majetku, kterou však od společnosti neobdržela, přičemž jí byly sděleny jen obecné informace o pronajímaných nemovitostech. Taktéž podrobnější rozbor nákladové položky odborné pomoci by mohl vést k vyššímu stanovení ziskové marže v plánovaném období. Nelze proto vyloučit, že zejména při zohlednění údajů o provozně nepotřebném majetku a optimalizaci některých nákladů by přiměřené protiplnění za akcie společnosti bylo vyšší, než je stanoveno ve znaleckém posudku. Ve vztahu k znaleckému posudku společnosti STAVEXIS s.r.o. uvedla, že tento je zcela chybný a vykazuje tak zásadní nedostatky, že na jeho základě není možné stanovit přiměřenou výši protiplnění za akcie oceňované společnosti. | - | Z doplnění znaleckého posudku č. 481-15/10 ze dne 28. 4. 2014, že v původním znaleckém posudku znalkyně Ing. Ivany Prchalová Heřboltová, CSc. aplikovala rizikovou přirážku za menší společnost (přirážka za tržní kapitalizaci) ve výši 1,4 %, čímž dospěla k výši nákladům vlastního kapitálu společnosti pro výpočet DCF ve výši 9,49 %, přičemž v případě, že by se tato přirážka v daném případě nezohledňovala, činily by náklady vlastního kapitálu pro výpočet DCF 8,04 %. V takovémto případě by hodnota přiměřeného protiplnění za 1 kus akcie společnosti činila částku 2.134 Kč. | - | Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu GrantThornton Valuation, a.s., že znalecký ústav GrantThorton Valuation, a.s. provedl znaleckým posudkem č. 2877-207/2016 ze dne 29. 11. 2016 ocenění společnosti O., a.s. k datu 30. 6. 2005, přičemž současně přezkoumal posudky ostatních znalců a znaleckých ústavů. Znalec pro ocenění společnosti použil metodu diskontace peněžních toků DCF. Ve vztahu ke znaleckému posudku společnosti STAVEXIS s.r.o. znalecký ústav dovodil, že použití přirážky za neobchodovatelnost a za minoritu jsou neaplikovatelné a nepřiměřeně snižují výslednou hodnotu akcií, tento posudek je z převážné části nepřezkoumatelný a jeho výsledek nestanovuje věrohodnou výši přiměřeného protiplnění za vytěsněné akcie. Ve vztahu k posudku znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc. znalecký ústav dovodil, že by měla být provedena analýza odvětví OKEČ 40 a nikoliv pouze OKEČ 743, což má dopad na vliv na analýzu trhu a predikci tržeb, měl by být podrobněji vysvětlen nárůst tržeb v roce 2005, který má za následek celkově vyšší hladinu tržeb pro celé následující predikované období až do roku 2014, což zvyšuje výslednou hodnotu společnosti. Znalkyně současně podcenila hodnotu společnosti tím, že neprovozní nemovitý majetek společnosti má vyšší tržní hodnotu, než je uváděno znalkyní. Taktéž predikce nákladů a zisková marže zvyšuje výslednou hodnotu společnosti. Znalecký ústav nesouhlasil se stanovenou rizikovou prémií země, neboť tato by dle jeho názoru měla být stanovena na úrovni 1,2 % a nikoliv na úrovni -0,02 %. Znalecký ústav současně nesouhlasil s aplikovanou přirážkou za malou společnost (ve výši 1,4 %), když je toho názoru, že by měla být aplikována přirážka za velikost v rozmezí 2,5 - 3,5 %. Ve vztahu k posudku znaleckého ústavu TPA Horwath Valuation Service s.r.o. uvedl, že tento vykazuje nedostatky při aplikaci prémie za nižší likviditu a nediskutovanou absenci analýzy neprovozního nemovitého majetku společnosti. Ve vztahu k posudku znalce Doc. Ing. Pavla Legáta, CSc. znalecký ústav dovodil, že tento vykazuje nedostatky, které v souhrnu podstatným způsobem ovlivňují výslednou hodnotu společnosti. Jednalo se zejména o predikci tržeb a nedostatečně provedenou analýzu neprovozního nemovitého majetku. Znalecký ústav ocenil hodnotu čistého majetku společnosti k rozhodnému okamžiku prostřednictvím metody DCF částkou 281.000.000 Kč, čemuž odpovídá hodnota přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti ve výši 2.443,48 Kč. Znalecký ústav současně ocenil tržní hodnotu nemovitého majetku vlastněného oceňovanou společností k rozhodnému dni a tento stanovil částkou 246.900.000 Kč (2.146,96 Kč/akcii). | - | Z dodatku č. 1 ke znaleckému posudku, že znalecký ústav Grant Thornton Valuations, a.s. dodatkem č. 1 ze dne 12. 4. 2017 ke znaleckému posudku č. 2877-207/2016 ze dne 29. 11. 2016, změnil hodnotu neprovozního majetku společnosti ve svém znaleckém posudku tak, že přečíslil hodnotu nemovitého majetku při stanovení hodnoty neprovozního majetku způsobem, že tuto (pouze přečíslením) ponížil z částky 261.979.000 Kč (91 % struktury hodnoty čistého majetku podniku) na částku 214.598.000 Kč (89 % struktury čistého majetku podniku), čemuž má odpovídat hodnota neprovozních nemovitostí ve výši 180.500.000 Kč (1.608,70 Kč/akcii), při celkové hodnotě neprovozního majetku 195.579.000 Kč (1.700.69 Kč/akcii), a čemuž má odpovídat výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti ve výši 1.866,09 Kč. | - | Z dodatku č. 2 ke znaleckému posudku, že znalecký ústav Grant Thornton Valuations, a.s. dodatkem č. 2 ke znaleckému posudku č. 2877-207/2016 ze dne 30. 11. 2018, k žádosti krajského soudu stanovil pro předpoklad likvidace společnosti tržní hodnotu jmění společnosti ke dni 30. 6. 2005 v intervalu 150.400.000 Kč až 195.000.000 Kč, čemuž má odpovídat indikovaný rozsah hodnoty podílu na vlastním kapitálu společnosti pomocí metody sumárních hodnot částkám od 1.307,80 Kč do 1.695,77 Kč za jednu akcii. Znalec stanovil - vedle dalšího - také koeficient snížení ceny nemovitostí ve výši 30% (profit dealera 10 %, náklady na financování 13 %), kdy tento má odpovídat předpokladu realizace majetku formou jeho rozprodeje. | - | Ze znaleckého posudku společnosti STAVEXIS s.r.o., že tento znalecký ústav vypracoval dne 1. 7. 2005 znalecký posudek č. 2440-137/05, kterým provedl ocenění společnosti O., a.s. (mající základní kapitál rozvržený mezi 115.000 kusů akcií o nominální hodnotě 1.000 Kč, které nejsou veřejně obchodovatelné) ke dni 27. 6. 2005. Znalecký ústav stanovil hodnotu čistého obchodního jmění na 1 akcii ve výši 1.652,17 Kč, kterou redukoval srážkou za minoritu ve výši 50 % a další srážkou za neobchodovatelnost (nelikviditu) ve výši 50 %, čímž dospěl k ceně jedné akcie na základě substanční metody ve výši 413 Kč. Dále stanovil hodnotu jedné akcie na základě analýzy informací o transakcích s akciemi společnosti ve výši 185,15 Kč a na základě výnosového ocenění částkou 98 Kč. Výslednou cenu jedné akcie znalecký ústav stanovil jako vážený průměr všech tří metod, a to konkrétně částkou 191,50 Kč, přičemž dle tohoto znalce měla odpovídat přiměřená výše protiplnění za akcie oceňované společnosti částce 191 Kč. | - | Ze znaleckého posudku společnosti TPA Horwath Valuation Services s.r.o., že tento znalecký ústav na základě zadání hlavního akcionáře zpracoval dne 1. 3. 2011 revizní znalecký posudek ve vztahu k posudku ze dne 31. 5. 2010 č. 481 -15/10 znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc., přičemž dospěl po opravě nedostatků znalkyně k závěru, cena jedné akcie společnosti by měla odpovídat částce 717 Kč. Vytýkané nedostatky ve vztahu ke znaleckému posudku této znalkyně pak korelují s námitkami odvolatelů uplatněných v odvolacím řízení. | - | Ze znaleckého posudku Doc. Ing. Pavla Legáta, CSc., že znalec na základě objednávky hlavního akcionáře vypracoval dne 22. 3. 2011 znalecký posudek, ve kterém dospěl k závěru, že při použití ocenění metodou DCF Entity činí čistá hodnota společnosti ke dni 30. 6. 2005 částku 65.633.000 Kč a hodnota neprovozního majetku společnosti částku 24.246.000 Kč, tedy celkové jmění společnosti činí 89.879.000 Kč, a tedy výše protiplnění za jednu akcii společnosti O., a.s. má odpovídat částce 782 Kč. | - | Z vyjádření ke znaleckému posudku, že znalkyně Ing. Ivana Prchalová Heřboltová, CSc. se podáním ze dne 29. 10. 2019 vyjádřila ke znaleckému posudku znaleckého ústavu Grant Thornton Valuations, a.s. tak, že v případě analýzy tržních služeb (OKEČ 74) a analýzy odvětví Technické zkoušky a analýzy (OKEČ 743) se jedná o velmi široký obor s velmi odlišným průběhem základních ekonomických ukazatelů a produkčních charakteristik v jednotlivých skupinách. Zatímco výroba elektrické energie má dlouhodobě rostoucí charakter, výroba tepla vykazuje dlouhodobě klesající tendence, přičemž ceny energií a ceny za přenos energií dlouhodobě rostou. Velkoodběr elektrické energie rostl v letech 2005 až 2010 tempem téměř 7 % ročně, zatímco maloodběr pouze tempem 1,7 % ročně, přičemž takto vzájemně rozporných charakteristik je v oborech OKEČ 40 celá řada. Znalkyni proto není jasné, jaké informace z OKEČ 40 považuje znalecký ústav TPA Horwath Valuation Services s.r.o. za podstatné pro společnost, která poskytuje služby. Výroba, přenos a rozvod energií v ČR dobře korelují s vývojem HDP, a proto znalkyně korelaci tržeb společnosti a vývoje HDP zohlednila a predikci tržeb na předpokládaný růst HDP navázala. Nebylo proto nezbytné se oborem činností OKEČ 40 samostatně zabývat. Ohledně skokového nárůstu tržeb v roce 2004 znalkyně uvedla, že ve výroční zprávě společnosti za rok 2004 je uvedeno, že se společnosti v roce 2004 podařilo pokračovat v trendu zvyšování podílu dlouhodobých zakázek započatém v roce 2003. Ke dni ocenění musela mít společnost odhad reálných hospodářských výsledků ke konci roku 2005, přičemž předpoklad výrazného nárůstu tržeb v roce 2005 lze vyčíst i z účetních výkazů sestavených do poloviny roku 2005 (z výsledovky je patrný nárůst zásob z vlastní činnosti na 10 milionů Kč, nedokončená výroba dosáhla 17 milionů Kč, materiál byl evidován ve výši 18 milionů Kč - oproti průměrným necelým 7 milionům Kč za předchozích pět let, přičemž průměrný obrat zásob za posledních 5 let byl necelých 40 dnů). Naopak posudek Grant Thornton Valuations, a.s. tyto jasné signály nárůstu tržeb ignoroval a při predikci vyšel pouze z výsledků roku 2004. Takže i když výkony společnosti k 30. 6. 2005 (za pololetí) dosáhly téměř 95 milionů Kč, posudek Grant Thornton Valuations, a.s. předpokládal tržby pouze ve výši 174 milionů Kč, tedy neodůvodněně předpokládal ve druhém pololetí roku 2005 snížení objemu tržeb. Provozní hodnota společnosti je v posudku Grant Thornton Valuations, a.s. stanovena částkou 25 milionů Kč, což je hodnota absurdně nízká. Jimi sestavený finanční plán v letech 2005 až 2014 předpokládá provozní tržby ve výš 179 - 263 milionů Kč, přičemž dosažený provozní hospodářský výsledek je pouze 4,6 - 7,9 milionů Kč. Rentabilita tržeb je tedy plánovaná pouze ve výši 2,6 - 3 %, přičemž takováto výše vede v letech 2005 až 2008 k záporné hodnotě volného cash flow. Takto hospodařící společnost by nemělo vůbec význam provozovat. Je pravdou, že výslednou hodnotu společnosti neodůvodněně snižuje nedostatečně provedená analýza neprovozního nemovitého majetku, avšak pro důkladnější analýzu neměla znalkyně podklady. Ve znalkyní podaném znaleckém posudku byla neprovozní aktiva oceněna pouze na 24,332 milionů Kč, ovšem z plánu provozních tržeb společnosti nebyly vyloučeny tržby z tohoto majetku, což zvyšuje provozní hodnotu společnosti. | - | Ze znaleckého posudku č. 3854-75/2017 vypracovaného znalcem Ing. Janem Mertenem, že obvyklá hodnota nemovitostí - pozemku parc. č. 168 se stavbou budovy č. p. 1586, nacházející se v katastrálním území Nové Město, obec Praha, činila ke dni 30. 6. 2005 částku 102.000.000 Kč. Znalecký posudek Grant Thornton Valuations, a.s. nesprávně stanovuje cenu nemovitosti, neboť vychází se srovnávací metody, která je však použitelná pro ocenění rodinných domů či bytů, tedy nemovitostí, u kterých lze nalézt dostatečné množství kvalitních vzorků ve stejné době uskutečněných nebo chystaných prodejů podobných nemovitostí. Znalec použil vzorky více než rok staré a z příliš širokého okolí, taktéž znalec nesprávně použil parametr „hrubá zastavěná plocha“, přičemž rozhodným byla v daném případě plocha užitková, a tedy používá daleko větší výměru základního cenotvorného parametru. Administrativní cena oceňovaných nemovitostí činila k 30. 6. 2005 částku 115.379.830 Kč a věcná hodnota nemovitostí činila 59.990.000 Kč. | - | Z úplného výpisu z obchodního rejstříku, z výkazu zisků a ztrát společnosti O., spol. s r.o. a Smlouvy o úplatném převodu cenných papírů ze dne 1. 9. 2010, že účastnice 2) v roce 2010 koupila od společnosti O., spol. s r.o. 424 kusů akcií společnosti O. Brno, a.s. (mající základní kapitál rozložený na celkem 1.300 akcií v listinné podobě ve jmenovité hodnotě 1.000 Kč) za kupní cenu 88.061.000 Kč, čemž odpovídá celková kupní cena za společnost O. Brno, a.s. ve výši cca 270.000.000 Kč (2.347,83 Kč/akcii). | - | Z vyjádření Doc. Ing. Pavla Legáta, CSc., že tento znalec by se při zohlednění obsahu dodatku č. 2 znaleckého ústavu Grant Thornton Valuations, a.s. co do oceňování neprovozního majetku společnosti na bázi likvidační hodnoty přikláněl k částce 1.300 Kč za každou vytěsněnou akcii společnosti. | - | Z potvrzení o převzetí účastnických cenných papírů, že účastník a) předal společnosti 270 kusů akcií dne 30. 11. 2005, účastník b) předal společnosti 80 kusů akcií dne 30. 11. 2005, účastník c) předal společnosti 33 kusů akcií dne 23. 3. 2007, účastník d) předal společnosti 1.500 kusů akcií dne 9. 11. 2005, účastník e) předal společnosti 3.620 kusů akcií dne 22. 12. 2005 a účastník g) předal společnosti 3.500 kusů akcií dne 22. 12. 2005. | - | Z výpisu z účtu, že hlavní akcionář vyplatil účastníkovi f) protiplnění za vytěsněné akcie ve výši 9.550 Kč dne 22. 2. 2006. |
|
31. | Odvolací soud předesílá, že podle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se s účinností od 1. 1. 2014 mění občanský soudní řád a některé další zákony, se pro řízení zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona použije zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Právní poměry vzniklé přede dnem 1. 1. 2014 se řídí dosavadními právními předpisy (oddíl I § 3028 odst. 3 přechodných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích). |
32. | Podle ustanovení § 183k odst. 1 obchodního zákoníku vlastníci účastnických cenných papírů mohou od okamžiku obdržení pozvánky na valnou hromadu, případně od okamžiku oznámení jejího konání požádat soud o přezkoumání přiměřenosti protiplnění; není-li toto právo využito do měsíce ode dne zveřejnění zápisu usnesení valné hromady podle § 183l do obchodního rejstříku, zaniká. |
33. | Podle § 183l odst. 3 a 5 obchodního zákoníku uplynutím měsíce od zveřejnění zápisu usnesení do obchodního rejstříku podle odstavce 1 přechází vlastnické právo k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů společnosti na hlavního akcionáře. Dosavadní vlastníci listinných účastnických cenných papírů je předloží společnosti do 30 dnů po přechodu vlastnického práva; v době prodlení nemohou požadovat protiplnění podle § 183m. |
34. | Podle § 183m odst. 2 obchodního zákoníku dosavadním vlastníkům zaknihovaných účastnických cenných papírů vzniká právo na zaplacení protiplnění zápisem vlastnického práva na majetkovém účtu v příslušné evidenci cenných papírů a vlastníkům listinných účastnických cenných papírů jejich předáním společnosti podle § 183l odst. 5 a 6. |
35. | Podle ustanovení § 340 odst. 2 obchodního zákoníku není-li doba plnění ve smlouvě určena, je věřitel oprávněn požadovat plnění závazku ihned po uzavření smlouvy a dlužník je povinen závazek splnit bez zbytečného odkladu po té, kdy byl věřitelem o plnění požádán. |
36. | Podle § 769 obchodního zákoníku povinnost zveřejnění údajů stanovená tímto zákonem je splněna jejich zveřejněním v Obchodním věstníku. |
37. | Po posouzení odvolacích námitek a skutkového závěru krajského soudu, včetně zopakovaného a doplněného dokazování při nařízeném jednání, dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání účastnic 1) a 2) není - vyjma části příslušenství - důvodné. |
38. | Úvodem odvolací soud konstatuje, že neshledal případnou námitku odvolatelek co do nepřezkoumatelnosti napadeného usnesení. Jak plyne z výše uvedeného, odvolatelky dospěly oproti krajskému soudu k odlišnému závěru co do výše přiměřeného protiplnění za vytěsněné akcie minoritních akcionářů společnosti. Krajský soud sice v napadeném rozsudku neučinil vyčerpávající skutková zjištění, a taktéž se - s ohledem na jím zastávaný právní názor - precizně nevypořádal s veškerými námitkami odvolatelek, avšak tyto skutečnosti nemohou zakládat neprozkoumatelnost napadeného usnesení. K otázce, za jakých okolností je možno považovat rozhodnutí za nepřezkoumatelné, se vyjádřil Nejvyšší soud např. v rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 (R 100/2013), dle kterého nejsou měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele. V daném případě tak tomu zjevně nebylo, neboť odvolatelky svůj nesouhlas s napadeným usnesením a jeho závěry řádně, podrobně a srozumitelně odůvodnily, přičemž relevantně rozporovaly rozhodná skutková zjištění a právní závěry krajského soudu, včetně konkretizace odvolacích důvodů. Nedostatky rozhodnutí soudu prvního stupně nebyly na újmu uplatnění jejich práv. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí je z výše uvedených důvodů přezkoumatelné, přistoupil odvolací soud k posouzení jeho věcné správnosti. |
39. | Navrhovatelé a) až g) byli aktivně věcně legitimováni k podání návrhu, neboť ke dni jejich vytěsnění (přechodu vlastnického práva k akciím na hlavního akcionáře) byli všichni (nesporně) vlastníky účastnických cenných papírů (akcionáři) společnosti O., a.s., a tudíž jsou oprávněni se dle ustanovení § 183k odst. 1 obchodního zákoníku domáhat u soudu přezkoumání přiměřenosti protiplnění za vytěsněné akcie. Návrh navrhovatelů a) až g) byl také podán v prekluzivní jednoměsíční lhůtě uvedené v ustanovení § 183k odst. 1 obchodního zákoníku a stejně tak byla dána pasivní věcná legitimace účastnic 1) a 2), tedy dotčené společnosti a hlavního akcionáře. |
40. | Odvolací soud úvodem zdůrazňuje, že základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za účastnický cenný papír společnosti je obvykle hodnota podniku společnosti. Její určení je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti (§ 127 o. s. ř.). Součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti. Určení hodnoty podniku společnosti (jež je otázkou skutkovou) nelze ztotožňovat s určením výše přiměřeného protiplnění (jež je otázkou právní). Jakkoliv při určení výše přiměřeného protiplnění soud zpravidla vychází z hodnoty podniku společnosti, musí současně zohlednit i další v úvahu přicházející skutečnosti. Má-li být protiplnění přiměřené hodnotě účastnických cenných papírů (§ 183k obchodního zákoníku), které nuceně přecházejí na hlavního akcionáře, nepřichází zásadně v úvahu, aby se výše protiplnění snižovala oproti hodnotě akcií zjištěné na základě znaleckého posudku a vycházející z hodnoty podniku společnosti proto, že by vytěsňovaní vlastníci účastnických cenných papírů nemohli takové ceny dosáhnout na trhu z důvodu nízké likvidity účastnických cenných papírů či proto, že jejich účastnické cenné papíry představují pouze menšinový podíl na společnosti (tzv. diskont za likviditu či za minoritu). Při přezkoumávání přiměřenosti protiplnění postupem podle § 183k obchodního zákoníku je nutné neopomenout, že menšinoví akcionáři nemají prakticky žádnou možnost, jak hlavnímu akcionáři zabránit v realizaci jeho práva upraveného v ustanovení § 183i obchodního zákoníku. Jsou-li zbavováni svého podílu ve společnosti s odůvodněním, že s ohledem na akcionářskou strukturu se jejich účast fakticky zúžila na pouhou investici, neboť jejich „vliv na chod společnosti je mizivý a možnost podílet se na zásadních rozhodnutích o směřování společnosti je iluzorní“, tedy že nadále zůstává zachována pouze majetková složka jejich účasti ve společnosti, již lze nahradit (nuceně vyměnit za peníze), musí být garantováno, že poskytované protiplnění v penězích bude odpovídat hodnotě této investice. Jinak řečeno, protiplnění poskytované hlavním akcionářem musí odpovídat hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována. Jakkoliv se zpravidla (v případě společností, jejichž účastnické cenné papíry nebyly přijaty k obchodování na regulovaném trhu) vychází z hodnoty podniku společnosti stanovené znalcem, přičemž výše protiplnění připadající na účastnický cenný papír se určí jako podíl na hodnotě podniku společnosti, odpovídající podílu (jmenovité hodnotě) účastnického cenného papíru na základním kapitálu společnosti, soud musí přihlédnout i k dalším okolnostem. Z požadavku přiměřenosti (spravedlnosti) mimo jiné plyne, že protiplnění zásadně nesmí být nižší než tržní cena dotčených účastnických cenných papírů v době předcházející vytěsnění, lze-li ji objektivně určit. Skutečnost, že určení hodnoty podniku je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti, a že součástí odborného posouzení znalce je i zvolení metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti, neznamená, že soud bez dalšího nekriticky přejímá závěry formulované znalcem. Znalecký posudek podléhá - jako každý jiný důkaz - hodnocení soudu, a to jak jednotlivě, tak v souvislosti s ostatními provedenými důkazy (§ 132 o. s. ř.). Soud přitom nepřezkoumává (nemůže přezkoumávat) věcnou správnost odborných závěrů znalce, nicméně posuzuje přesvědčivost posudku co do jeho úplnosti ve vztahu k zadání, logické odůvodnění jeho závěrů a soulad s ostatními provedenými důkazy. Hodnocení důkazu znaleckým posudkem tedy spočívá v posouzení, zda závěry posudku jsou náležitě odůvodněny, zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda bylo přihlédnuto ke všem skutečnostem, s nimiž se bylo třeba vypořádat, zda závěry posudku nejsou v rozporu s výsledky ostatních důkazů a zda odůvodnění znaleckého posudku odpovídá pravidlům logického myšlení. Právě proto, že v případě tzv. vytěsnění nemá akcionář možnost tomuto procesu zabránit, se při určení přiměřeného vypořádání vychází z (tržní) hodnoty podniku společnosti a základem pro určení přiměřeného vypořádání je pak podíl na této tržní hodnotě připadající na jednu akcii (účastnický cenný papír). Ve většině případů tento alikvotní podíl převyšuje tržní cenu samotných akcií (za uvedenou částku by zpravidla nebylo možné tyto akcie prodat) a již tím do určité míry reflektuje přiměřenost (spravedlnost) vypořádání mezi hlavním akcionářem a menšinovými (vytěsňovanými) vlastníky účastnických cenných papírů (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2025/2016, nebo ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4568/2016). |
41. | Jak již bylo shora naznačeno, určení hodnoty podniku společnosti, jež je obvykle základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění (vypořádání, resp. dorovnání) za jednu akcii společnosti, je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti. Součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení jedné nebo více metod ocenění s ohledem na poměry dotčené společnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010). Je to důsledek skutečnosti, že určení, jaká metoda ocenění společnosti je s ohledem na poměry konkrétní společnosti vhodná (adekvátní), předpokládá odborné znalosti, jimiž nedisponuje soud, nýbrž znalec. Paušálně (bez dalšího) přitom není možné určit, která z metod připadajících v úvahu je (obecně) pro stanovení hodnoty podniku vhodná. Odvolací soud současně zdůrazňuje, že ocenění dotčené společnosti, resp. jejích akcií musí být komplexní, úplné, vnitřně konzistentní, nezávislé a nestranné a současně opakovatelné. Kromě toho musí být metody použité v ocenění zvoleny důvodně a odůvodněně a použité údaje musí být spolehlivé a musí být užity transparentně. |
42. | Oba krajským soudem ustanovení znalci, tedy jak znalkyně Ing. Ivana Prchalová Heřboltová, CSc., tak také znalecký ústav GrantThorton Valuation, a.s. (stejně jako znalci zpracovávající ocenění na základě zadání účastnic), použili obdobnou metodiku ocenění ceny společnosti a stanovení výše přiměřeného protiplnění za její akcie, kdy v daném případě došlo ke stanovení odlišné ceny společnosti a stanovení výše přiměřeného protiplnění za akcie vytěsněných minoritních akcionářů toliko v důsledku rozdílně (dle znaleckého uvážení) zvolených parametrů pro výpočet diskontace cashflow, a nikoliv v důsledku použití odchylných metod jejího ocenění. |
43. | V daném případě byla výše přiměřeného protiplnění za jeden kus akcie minoritních akcionářů pro účely rozhodování na valné hromadě společnosti konané dne 10. 8. 2005 stanovena na základě znaleckého posudku znaleckého ústavu STAVEXIS s.r.o. ze dne 1. 7. 2005, č. 2440-137/05 částkou 191 Kč. V průběhu řízení byla soudem ustanovenou znalkyní Ing. Ivanou Prchalovou Heřboltovou, CSc. znaleckým posudkem ze dne 31. 5. 2010, č. 481/15/10 výše přiměřeného protiplnění stanovena částkou 1.722 Kč (s upozorněním na nedostatečně poskytnuté podklady ze strany odvolatelek a skutečnost, že při zohlednění údajů o provozně nepotřebném majetku a optimalizaci některých nákladů by výše přiměřeného protiplnění byla vyšší) a v případě nezohlednění tzv. přirážky za tržní kapitalizaci částkou 2.134 Kč. Účastnicemi 1) a 2) předložené dva oponentní znalecké posudky stanovily výši přiměřeného protiplnění částkou 782 Kč (posudek znalce Doc. Ing. Pavla Legáta, CSc. ze dne 22. 3. 2011) a ve výši 717 Kč (posudek znaleckého ústavu TPA Horwath Valuation Services s.r.o. ze dne 1. 3. 2011, který však neobsahuje samotný postup a výpočet ceny společnosti, nýbrž toliko modifikuje parametrické ukazatele výpočtu znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc.). V návaznosti na výrazný rozptyl ocenění a v souladu s pokynem odvolacího soudu krajský soud ustanovil ve věci dalšího znalce, a to znalecký ústav Grant Thornton Valuations, a.s., který (shodnou) metodou DCF stanovil výši přiměřeného protiplnění částkou 1.866,09 Kč (dodatkem č. 1 ke znaleckému posudku č. 2877-207/2016, kterým snížil dříve určenou výši přiměřeného protiplnění ve výši 2.443,48 Kč). V průběhu řízení dále vyšlo najevo, že k rozhodnému dni vlastnila společnost O., a.s. - vedle dalších nemovitostí - také ekonomicky lukrativní neprovozní nemovitosti v Praze - pozemek parc. č. 168 se stavbou budovy č. p. 1586 v k. ú. Nové Město, obec Praha - jejichž obvyklá cena dle znaleckého posudku předloženého odvolatelkami činila v rozhodné době cca 102.000.000 Kč. Společnost vlastnila další neprovozní nemovitosti v Mostě, přičemž tyto nemovitosti (spolu s dalšími provozními nemovitostmi společnosti) měly generovat 89 % struktury čistého majetku společnosti. V návaznosti na zadání krajského soudu následně znalecký ústav Grant Thornton Valuations, a.s. vypracoval dodatek č. 2 ke znaleckému posudku č. 2877- 207/2016 na základě kterého ocenil tržní hodnotu nemovitostí společnosti částkou 190.130.000 Kč, přičemž současně dovodil, že hrubý odhad rozsahu tržní hodnoty jmění oceňované společnosti O., a.s. za předpokladu její prosté likvidace (metodou sumární hodnoty aktiv) činí částku v intervalu od 150.400.000 Kč do 195.000.000 Kč, čemuž (při počtu 115.000 kusů akcií) odpovídá cena jedné akcie v rozptylu od 1.307,80 Kč do 1.695,77 Kč. Znalecký ústav současně uvedl, že mohl /dle obsahu spisu zjevně s ohledem na již uplynulou dobu a přístup účastnic 1) a 2)/ vycházet pouze z omezených informací a podkladů. Odvolací soud v této souvislosti uvádí, že znalecký ústav při oceňování a vyčíslení likvidační hodnoty nemovitého majetku společnosti kalkuloval s likvidačními náklady ve výši 30 %. Vzhledem k tomu, že se v daném případě nejednalo o společnost v konkursním stavu, případně v situaci tomuto stavu se blížící, nelze předpokládat při dobrovolném prodeji nemovitostí takto vysoké likvidační náklady, neboť - jak případně v odvolacím řízení namítal navrhovatel a) - v situaci prodeje nemovitostí mohou tyto náklady činit toliko nízké jednotky % (pokud vůbec), neboť nelze očekávat, že by zprostředkovatelé (zejm. realitní společnosti) takto vysoké provize od prodávajícího požadovaly (možnost inkasa provize ze strany kupujícího se taktéž nabízí), resp. že by racionální prodávající takto vysoké provize byl ochoten hradit a bez dalšího akceptoval. |
44. | V této souvislosti odvolací soud zdůrazňuje, že pokud je výnosové ocenění společnosti nižší než zjištěná likvidační (sumární) hodnota společnosti, musí se stát základem ocenění společnosti právě tato (vyšší) hodnota. Tento požadavek z povahy věci vychází z tržní hodnoty, která obsahuje také předpoklad nejlepšího možného využití majetku. Jestliže v daném případě všichni znalci použili obdobnou metodiku ocenění ceny společnosti a stanovení výše přiměřeného protiplnění za její akcie, přičemž došlo ke stanovení odlišné ceny společnosti a stanovení výše přiměřeného protiplnění za akcie vytěsněných minoritních akcionářů toliko v důsledku rozdílně (dle znaleckého uvážení) zvolených parametrů pro výpočet diskontní míry s různou predikcí dalšího vývoje trhu (společnosti), rozhodných faktorů a ukazatelů, pak znalecké posudky dokládající nižší cenu akcií společnosti než je cena získaná likvidační (sumární) metodou, nelze v dané věci z povahy věci použít a jejich závěry aplikovat, neboť v opačném případě by došlo ke zjevnému poškození vytěsněných minoritních akcionářů. Aplikace závěrů těch znalců, kteří dovodili cenu společnosti nižší o více než 100 % oproti ceně, která by byla dosažitelná pouhým prostým odprodejem dominantní části nemovitého majetku společnosti, je naprosto nelogická a odvolací návrhy účastnic 1) a 2) shledal odvolací soud v tomto směru nedůvodné. |
45. | Pokud znalecký ústav TPA Horwath Valuation Services s.r.o. stanovil výši přiměřeného protiplnění částkou 717 Kč a znalec Doc. Ing. Pavel Legát, CSc. částkou 782 Kč, tedy o cca polovinu nižší než byla (spodní) cena akcií stanovená metodou sumární hodnoty aktiv, pak tyto znalecké posudky nemohou určovat spravedlivou výši přiměřeného protiplnění za akcie vytěsněných minoritních akcionářů. Stejně tak nemůže být shledán důvodným odvolací návrh účastnic 1) a 2) na stanovení přiměřeného protiplnění v rozmezí 659 Kč až 989 Kč. Nepoužitelnost závěrů těchto posudků plyne již jen z důkazních návrhů samotných odvolatelek, konkrétně pak z jimi předloženého znaleckého posudku oceňující nemovitost společnosti v Praze částkou 102.000.000 Kč, přičemž pouze při prodeji této jediné nemovitosti by na každou akcii společnosti připadala alikvotní část odpovídající částce 886,96 Kč (102.000.000/115.000). Nelze než dodat, že pokud byla výše přiměřeného protiplnění pro účely rozhodování na valné hromadě společnosti konané dne 10. 8. 2005 stanovena částkou 191 Kč, pak z výše uvedeného je zjevné výrazné poškození minoritních akcionářů při realizaci procesu jejich nuceného vytěsnění hlavním akcionářem. Znalecký ústav STAVEXIS s.r.o. navíc aplikoval přirážku za neobchodovatelnost - nelikviditu (50 %), kterou však použít nelze (srov. nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. III ÚS 647/15 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4444/2017 nebo ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4585/2018). Krajský soud proto správně dospěl k závěru, že výše protiplnění poskytnutého hlavním akcionářem vybočilo z mezí přiměřenosti. |
46. | V daném případě ve shodě s krajským soudem odvolací soud shledává problematické závěry znaleckého ústavu Grant Thornton Valuations, a.s., který stanovil výši přiměřeného protiplnění částkou 1.866,09 Kč, která je určena v rozsahu cca 170 Kč od horní hranice ceny společnosti stanovena likvidační (substanční) metodou. Společnost O., a.s. byla v roce 2005 plně funkční a prosperující korporace, která bezpochyby splňovala domněnku dalšího trvání společnosti (going concern), tato měla obchodní podíly v dalších čtyřech společnostech, jejíž struktura aktiv oscilovala v rozmezí 196 - 221 milionů Kč, při cizích zdrojích v rozsahu 15,1 až 23,8 % podílu na pasivech společnosti, kontinuálně rostoucích tržbách od 131 milionů Kč (2000) do 170 milionů Kč (2004) a ziskové marži v tomto období od 7,34 % do 11,16 % ročně. Očekávané fungování společnosti pro futuro (a z toho vypočítaná výše přiměřeného protiplnění) proto nekoreluje s výši přiměřeného protiplnění stanoveného likvidační (substanční) metodou, resp. jejich rozptyl (začínající od 10 %) nekoresponduje s výsledky jejího předchozího podnikání. |
47. | Ve shodě s krajským soudem je nezbytné se ztotožnit s výtkami znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc. ve vztahu k posudku a závěrům znaleckého ústavu Grant Thornton Valuations, a.s., dle kterých jednak znalecký ústav neodůvodněně předpokládá snížení tržeb v druhém pololetí roku 2005, dále nebyl zohledněn nárůst zásob z vlastní činnosti a nedokončená výroba, taktéž nebyl náležitě zohledněn evidovaný materiál ve výši 18 milionů Kč (oproti průměrným necelým 7 milionům Kč v předchozích 5 letech), přičemž průměrný obrat zásob za posledních 5 let byl necelých 40 dnů, čímž došlo k výraznému podhodnocení predikce tržeb (znalecký ústav předpokládal celkové tržby 184 milionů Kč, přičemž jejich reálný odhad známý v roce 2005 byl o cca 40 milionů vyšší). Pokud odvolatelky shodně namítaly, že v roce 2005 vzrostla toliko rozpracovanost a hodnota zásob a tyto údaje nemohou být relevantní (neboť rozpracovanost není spolehlivým ukazatelem výkonnosti a ani předpokladem zisku) a až po „fakturaci“ se změní na příjem a současně výnosová marže některých zakázek může být i záporná, pak tuto námitku odvolací soud shledává nepřípadnou. Je naprosto nelogickým a rozporným s principem rozumného (řádného) hospodáře, aby funkční a zisková společnost podnikala způsobem předestřeným účastnicemi, tedy tak, že si nejprve „naslepo“ zajistí materiál a výrobu „dopředu“, aniž by měla zajištěn odbyt a nasmlouvané zakázky a je současně srozuměna s možnou (nevyhnutelnou) ztrátovostí takovéhoto přístupu. Fungování zakázek se zápornou výnosovou marží pak odvolací soud shledává za rozporné se samotným smyslem a účelem podnikání. Námitky odvolatelek současně nekorespondují s predikcí tržeb společnosti k rozhodnému dni a ani s jejich předchozím vývojem. Odvolací soud se oproti tomu ztotožňuje s názorem odvolatelek v tom směru, že věcnou správnost závěrů ustanovené znalkyně co do prognózovaných tržeb a i ostatních ekonomických parametrů použitých pro výpočet ceny akcií metodou DCF nemůže být dána hodnocením jejich korelace s následně dosaženými výkony společnosti a parametry trhu po rozhodném dni, a proto krajský soud postupoval správně, jestliže tuto ex post zjištěnou (zjevnou) validitu znalecky určených závěrů znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc. žádným způsobem při svém rozhodování nezohledňoval. |
48. | Odvolací soud dále uvádí, že pokud byla provozní hodnota stanovená v posudku znaleckého ústavu Grant Thornton Valuations, a.s. určena jako nezvykle nízká, přičemž projektovaný finanční plán pro roky 2005 až 2014 předpokládal provozní tržby ve výši 179 - 263 milionů Kč (dosažený provozní hospodářský výsledek byl projektován ve výši 4,6 - 7,9 milionu Kč) a jestliže je rentabilita tržeb plánovaná pouze na úrovni 2,6 - 3 %, není nelogickým závěr, že takto hospodařící společnost by vůbec nemělo význam provozovat, a takto znaleckým ústavem zvolené parametry (generující navíc dokonce záporné disponibilní cash flow) odporují konceptu going concern a stavu oceňované společnosti v roce 2005. |
49. | S ohledem na shora uvedené odvolací soud dovozuje, že krajský soud při stanovování spravedlivého přiměřeného protiplnění za vytěsněné akcie minoritních akcionářů nepochybil, pokud nevycházel ze závěrů posudku znaleckého ústavu Grant Thornton Valuations, a.s. |
50. | Ve vztahu ke znaleckému posudku ze dne 31. 5. 2010, č. 481/15/10 odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně uvádí, že znalkyně Ing. Ivana Prchalová Heřboltová, CSc. provedla ocenění přiměřené výše protiplnění za akcie společnosti komplexně, dle názoru odvolacího soudu (a v souladu s věcnými závěry soudu prvního stupně) znalkyně při zpracování znaleckého posudku přihlédla nezávisle a nestranně ke všem relevantním skutečnostem, ke kterým přihlédnout měla a mohla. Její znalecký posudek odvolací soud (při komparaci s dalšími posudky) hodnotí ve shodě s krajským soudem jakožto úplný, obsahující všechny předpokládané náležitosti, a to zejména úplný postup, kterým znalkyně dospěla k výsledku ocenění, předpoklady tohoto ocenění, popis metod a použité informace a údaje. Ocenění provedené znalkyní je vnitřně konzistentní a precizní, po celý průběh řízení věcně stabilní a logicky odůvodněné. Zvolená metoda (metodika) i postupy znalkyně jsou vhodné a adekvátní, její závěry jsou přesvědčivé, a to co do jejich úplnosti ve vztahu k zadání, tyto jsou logicky odůvodněné a neobsahují nelogický nesoulad s ostatními relevantními a použitelnými důkazy. |
51. | Pokud jde o odvolací námitky stran nesprávnosti východisek a postupů znalkyně při vypracování znaleckého posudku tak, jak jsou specifikovány na straně 10-15 odvolání (čl. IV) a jež plně korespondují se stanovisky znaleckého ústavu TPA Horwath Valuation Services s.r.o. a Grant Thornton Valuations, a.s. (viz znalecké posudky ze dne 1. 3. 2011 a ze dne 29. 11. 2016 č. 2877- 207/2016) a představující jejich kompilát a (mnohdy) doslovnou repetici, pak tyto odvolací soud shledává nedůvodné. |
52. | Ohledně námitky nezbytnosti aplikace přirážky za nižší likviditu odvolací soud uvádí, že Nejvyšší soud (např. v usnesení ze dne 18. 11. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4444/2017, kde odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 647/15, a v usnesení ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4585/2018), uzavřel, že má-li být protiplnění poskytované vytěsněným akcionářům spravedlivé (přiměřené), pak při určení přiměřeného protiplnění zásadně nelze přirážku za nižší likviditu (jejich omezenou obchodovatelnost) akcií použít. Jinými slovy, vychází- li soud při určení přiměřeného protiplnění podle § 183k obchodního zákoníku z hodnoty (podniku) společnosti, určené výnosovou metodou, zpravidla nemůže být při stanovení této hodnoty (pro účely určení přiměřeného protiplnění) aplikována (při výpočtu nákladů vlastního kapitálu) přirážka za nižší likviditu (omezenou obchodovatelnost) akcií (nejsou-li v konkrétní věci naplněny důvody pro opačný závěr). V daném případě nebyly naplněny důvody pro odchylný postup, a proto znalkyně nepochybila, pokud tento diskont při svém výpočtu neaplikovala. |
53. | Znalkyně se k jednotlivým dalším vznášeným výhradám znaleckého posudku TPA Horwath Valuation Services s.r.o. komplexně a vyčerpávajícím způsobem podrobně vyjádřila ve svém podání ze dne 6. 12. 2013 (č. l. 491 - 496 spisu) a ze dne 10. 3. 2014 (č. l. 578 - 581 spisu), a to zejména ke strategické analýze tržeb, stanovené výši provozní ziskové marže, aplikované přirážce pro malé společnosti, nákladům vlastního kapitálu, rizikové prémie země a neaplikaci diskontu za nižší likviditu. Taktéž se podrobně vypořádala s námitkami uvedenými ve znaleckém posudku znalce Doc. Legáta a to ve svém podání ze dne 6. 12. 2013 (č. l. 496 až 496g spisu). Ve vztahu k námitkám znaleckého ústavu Grant Thornton Valuations, a.s. se znalkyně s těmito vypořádala ve svém podání ze dne 29. 10. 2019 (č. l. 1296 - 1299 spisu), kde opětovně podrobně rozvedla a zcela srozumitelně odůvodnila závěry vedoucí k jí stanovené analýze trhu, predikci tržeb, nákladů a ziskové marže, okolnosti stanovení hodnoty neprovozního majetku, nákladům cizího kapitálu a stanovení rizikové prémie a koeficißntNa takto prezentovanzávěry znalkyně odvolací soud co do odvolacích námitek odkazuje, přičemž její sumární závěry jsou vymezeny také v odstavcích 16-18, 23, 32 a 49-50 odůvodnění napadeného usnesení. Stran neprovozního majetku znalkyně uvedla, že pro důkladnou analýzu neměla dodatečné podklady (disparita cca 171 milionů Kč), avšak z plánu tržeb společnosti nebyly vyloučeny tržby z tohoto majetku, což zvyšuje provozní hodnotu společnosti. Ani tato okolnost proto nemůže diskvalifikovat její závěry stran vyčíslení přiměřené výše protiplnění, kdy naopak z formalistického hlediska by bylo nezbytné vyčíslit výši přiměřeného protiplnění mnohem vyšší (což by však nekorespondovalo s cenou následného prodeje akcií - viz dále) a znalkyně tento postup (s ohledem na jí zvolený znalecký úsudek stran vyčíslení přiměřeného protiplnění) nepovažovala za nezbytný. |
54. | Odvolací soud proto co do konkrétních námitek odvolatelek převzatých z jimi preferovaných (dílčích) znaleckých závěrů jiných znalců zpochybňujících validitu odborných znaleckých závěrů (postupů) znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc. (str. 10-15 odvolání), odkazuje na shora uvedená vyjádření této znalkyně učiněná a doplněná písemně, včetně jejího podrobného výslechu u jednání krajského soudu. Ani v tomto směru proto odvolací soud neshledal odvolání účastnic 1) a 2) důvodným. |
55. | Znalkyně taktéž při své výpovědi před krajským soudem dne 30. 3. 2011 podrobně popsala předpoklady a důvody pro jí vyvozené závěry stran stanovení výše přiměřeného protiplnění, přičemž poukázala na „těžkopádnou“ komunikaci se společností, problematické vydělování provozně nepotřebného majetku (k těmto okolnostem se navíc vyjádřila ve svém podání ze dne 3. 12. 2010), popsala okolnosti, za kterých byla nikoliv nepatrná část aktivity společnosti v rámci propojených služeb vyváděna do mateřských společností a propojených společností (O. Brno, a.s. a O. s.r.o.) a byly za ni společnosti účtovány ceny, který nezohledňovaly přiměřenou míru zisku. Taktéž zjistila korelaci tržeb s vývojem HDP, zohlednila typ podnikání, genezi ziskové marže a důvody a okolnosti její predikce. Odvolací soud dodává, že samotná znalkyně s ohledem na výše uvedené komplikace a s ohledem na značný časový odstup dovozovala, že jí stanovené protiplnění ve výši 1.722 Kč (avšak s aplikovanou přirážkou za velikost společnosti - viz dále) je nezbytné považovat za spodní hranici přiměřeného protiplnění. Odvolací soud dodává, že nepřehlédl čistě formalistický a nevstřícný přístup společnosti při poskytování podkladů znalkyni (krajskému soudu) pro vypracování znaleckého posudku a zjevnou neochotu poskytnout soudu následné smlouvy o (zprostředkovaném) prodeji části společnosti (viz dále). Tyto skutečnosti však nemění ničeho na věcné správnosti závěrů ustanovené znalkyně. |
56. | V daném případě proto odvolací soud ve shodě s krajským soudem shledává znalecký posudek znalkyně Ing. Ivany Prchalové Heřboltové, CSc., a to zejména s ohledem na jeho konzistentní odůvodnění a způsob vypořádání se s jednotlivými faktory ovlivňující cenu oceňované společnosti a námitkami účastníků řízení a dalších znalců, včetně obhajoby svých závěrů v řízení před krajským soudem za komplexní, schopný být plnohodnotným a spravedlivým východiskem pro stanovení přiměřené výše protiplnění za vytěsněné akcie minoritních akcionářů. |
57. | Odvolací soud se taktéž ztotožňuje s postupem krajského soudu v tom směru, že přiměřenou výši protiplnění za vytěsněné akcie společnosti stanovil na základě znaleckého ocenění stanovující jeho výši bez tzv. přirážky za tržní kapitalizaci (přirážky za menší společnost) částkou 2.134 Kč, ke kterému dospěla znalkyně ve svém doplnění znaleckého posudku ze dne 28. 4. 2014, č. 481-15/10. Odvolacímu soudu je z úřední činnosti (dříve řešených sporů co do stanovení výše přiměřeného protiplnění) známo, že pokud jde o problematiku (ne)použití diskontu za malou velikost oceňované společnosti, vedou se v teoretické rovině spory o „obecnou“ vhodnost použití této přirážky v akademické obci, kdy některé znalecké posudky s touto přirážkou pracují a jiné ne, a diskutuje se rovněž problematičnost aplikace amerických poměrů na české, případně středoevropské poměry, pokud jde o kritérium velikosti společnosti. Vrchní soud v Olomouci již ve svém usnesení ze dne 11. 9. 2019, č. j. 8 Cmo 127/2019-1601 dovodil, že je-li celková pochybnost ohledně možnosti tuto přirážku vůbec použít, je nezbytné pro účely stanovení výše přiměřeného protiplnění při vytěsnění minoritních akcionářů ji do výpočtu nezahrnout, přičemž se nejedná o zvýhodnění minoritních akcionářů. Obdobně pak postupoval Vrchní soud v Praze v řízení sp. zn. 14 Cmo 260/2019, kde stanovil výši přiměřeného protiplnění bez této velikostní přirážky. Odvolacímu soudu je dále z úřední činnosti známo, že v judikatuře sousedních zemí (Německo a Rakousko), se tato přirážka neobjevuje, mezi dalšími i proto, že prostřednictvím velikostní přirážky lze zvýšit diskontní míru sice jen o několik procent, avšak současně s touto úpravou lze hodnotu oceňované společnosti snížit o desítky procent díky takzvanému odúročení, což má dopad na zjištění hodnoty tzv. „fair value“. Nepoužívání velikostní prémie u malých a středních podniků v Německu je stanoveno taktéž pokyny německého Institutu auditorů. Odvolací soud současně neshledává rozumného důvodu, proč by neměla být použita spravedlivá hodnota zohledňující okolnosti (nedobrovolnosti) předmětné transakce. Je-li podstatou spravedlivé výše protiplnění spravedlivá hodnota akcie odrážející specifika zmíněné (nedobrovolné) transakce a má-li být soudem stanovena přiměřená spravedlivá hodnota, pak v obecné rovině není důvodu nezohlednit vývoj vědy a posun aplikační praxe v oblasti oceňování k okamžiku vypracování znaleckého posudku k zadání soudu. |
58. | Odvolací soud dále zdůrazňuje, že smyslem a účelem právní úpravy přiměřeného protiplnění je zajistit, že menšinovým akcionářům (vytěsněným vlastníkům účastnických cenných papírů) bude plně nahrazena hodnota jejich investice, nikoliv umožnit jim získat na úkor hlavního akcionáře plnění, jehož výši již nelze ekonomicky odůvodnit (tedy plnění, jež výrazně přesahuje hodnotu jejich investice představované účastnickými cennými papíry, o kterou byli v důsledku realizace práva hlavního akcionáře připraveni). Jinak řečeno, spravedlnost protiplnění je nutné poměřovat ve vztahu ke všem zúčastněným subjektům (nejen z pohledu vytěsněných vlastníků účastnických cenných papírů), tak, aby bylo (jak ostatně plyne již ze samotného pojmu užitého zákonem) přiměřené (proporcionální) všem okolnostem. V daném případě s ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud postupem dle ustanovení § 132 o. s. ř. nedovozuje, že by v daném případě byl tento postup (stanovení výše přiměřeného protiplnění bez přirážky za malou společnost) nepřiměřený, tedy, že by takto zjištěná cena společnosti, resp. vytěsněných akcií byla nepřiměřená, případně stanovena v nepřiměřené výši k tíži hlavního akcionáře. |
59. | Odvolací soud dále dodává, že byť se hlavní akcionář v průběhu řízení vyhýbal povinnosti doložit následné smlouvy o (zprostředkovaném) prodeji společnosti skrze prodeje akcií obchodní korporace společnost vlastnící, nelze než z listin označených navrhovatelem a) /výkaz zisku a ztráty společnosti O., spol. s r.o., Smlouvy o úplatném převodu cenných papírů, včetně účetních závěrek/ nepřímo dovozovat, že se jejich následný prodej pohyboval za cenu minimálně 2.434 Kč. Je samozřejmě pravdou, že k tomuto dalšímu prodeji došlo až v roce 2010, avšak nebylo tvrzeno a ani zjištěno, že by společnost po vytěsnění minoritních akcionářů prodělala takový expanzivní rozvoj, který by dovoloval několikanásobný nárůst ceny akcií oproti přiměřené výši tvrzené účastnicemi v jimi podaném odvolání (659 - 989 Kč). Ani při zohlednění časového aspektu (odstupu) nelze apriori dovozovat, že by znalkyní stanovená a krajským soudem akceptovaná výše protiplnění za akcie vytěsněných minoritních akcionářů byla nepřiměřená. |
60. | Odvolací soud proto uzavírá, že pokud krajský soud na základě jím provedeného dokazování a všeho, co vyšlo za řízení najevo, nabyl vnitřního přesvědčení odpovídajícího praktické jistotě, že výše přiměřeného protiplnění za vytěsněné akcie společnosti odpovídá znaleckým závěrům dovozeným znalkyní Ing. Ivanou Prchalovou Heřboltovou, CSc., tedy že výše přiměřeného protiplnění činí v daném případě částku 2.134 Kč za jednu akcii společnosti o nominální výši 1.000 Kč, nelze - s ohledem na vše shora uvedené - tomuto závěru ničeho vytknout. |
61. | Ze všech těchto důvodů proto odvolací soud napadené usnesení v odstavci I. výroku stanovující výši přiměřeného protiplnění za jeden kus kmenové listinné akcie společnosti na majitele o jmenovité hodnotě 1.000 Kč částkou 2.134 Kč podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. |
62. | Krajský soud taktéž správně vyčíslil výši doplatku přiměřeného protiplnění, a to ve výši odpovídající rozdílu 1.943 Kč (2.134 Kč - 191 Kč) mezi krajským soudem stanovenou výší přiměřeného protiplnění (2.134 Kč) a skutečně (dosud) hlavním akcionářem vyplaceným plněním (191 Kč) vynásobeného počtem navrhovateli (dříve) vlastněných akcií. Ustanovení § 183k obchodního zákoníku zakládá právo akcionáře domáhat se určení výše přiměřeného protiplnění i právo domáhat se zaplacení (doplacení) protiplnění v přiměřené výši. Při rozhodování o kterémkoli z uvedených žalobních návrhů není soud vázán tím, jak navrhovatel vyčíslil výši přiměřeného protiplnění na jednu akcii ani celkovou výší požadovaného protiplnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020 [pozn. red.: správně 16. 12. 2009], sp. zn. 29 Cdo 4712/2007, R 104/2010). |
63. | Dle skutkových zjištění odvolacího soudu byl navrhovatel a) vlastníkem 270 kusů akcií společnosti, navrhovatel b) 80 kusů akcií společnosti, navrhovatelka c) 33 kusů akcií společnosti, navrhovatel d) 1.500 kusů akcií společnosti, navrhovatel e) 3.620 kusů akcií společnosti, navrhovatel f) 50 kusů akcií společnosti a navrhovatelka g) 3.500 kusů akcií společnosti, a proto právo na doplatek přiměřeného protiplnění svědčí navrhovateli a) ve výši 524.610 Kč (1.943x270), navrhovateli b) ve výši 155.440 Kč (1.943x80), navrhovatelce c) ve výši 64.119 Kč (1.943x33), navrhovateli d) ve výši 2.914.500 Kč (1.943x1.500), navrhovateli e) ve výši 7.033.660 Kč (1.943x3.620), navrhovateli f) ve výši 97.150 Kč (1.943x50) a navrhovatelce g) ve výši 6.800.500 Kč (1.943x3.500). Ve vztahu k navrhovateli f) odvolací soud dodává, že byť z jeho strany nebylo předloženo potvrzení společnosti o převzetí akcií, odvolací soud má z výsledků dokazování za prokázané jím uplatněné skutkové tvrzení o tom, že navrhovatel f) předal společnosti 50 kusů akcií dne 22. 12. 2005 /společně s navrhovateli e) a g)/, neboť společnost mu dne 22. 2. 2006 uhradila za vytěsněné akcie částku 9.550 Kč (191x50). Ostatně, ze strany účastnic nebylo skutkové tvrzení navrhovatele f) co do data předání akcií společnosti rozporováno. |
64. | Ve vztahu k nároku na úhradu úroku z prodlení z nedoplatku ceny akcií je nezbytné krajskému soudu vytknout, že se i přes závazný názor odvolacího soudu nezabýval otázkou splatnosti protiplnění a s tím souvisejícího nároku na úhradu příslušenství. Dle ustanovení § 183l odst. 5 a § 183m odst. 2 obchodního zákoníku dosavadní vlastníci listinných akcií měli vytěsněné akcie společnosti předložit do 30 dnů po přechodu vlastnického práva. Jestliže je předání listinných akcií společnosti podmínkou vyplacení protiplnění (§ 183m odst. 2 obchodního zákoníku), musí být majoritním akcionářem protiplnění dřívějším akcionářům vyplaceno bez zbytečného odkladu (§ 183m odst. 3, § 340 odst. 2 obchodního zákoníku) po předložení vytěsněných listinných akcií společnosti. |
65. | Ve vztahu k nároku na úhradu zákonných úroku z prodlení z neuhrazeného doplatku ceny akcií se z výsledku dokazování podává, že navrhovatel d) předložil vytěsněné akcie společnosti dne 9. 11. 2005 a navrhovatelé e), f) a g) dne 22. 12. 2005, přičemž splatnost protiplnění za vytěsněné akcie nastala následující den po předání listinných akcií těmito navrhovateli společnosti, přičemž do prodlení se účastnice 2) s úhradou doplatku protiplnění dostala až dne následujícího po tomto dni splatnosti. Navrhovatel d) předal akcie společnosti dne 9. 11. 2005, a proto se hlavní akcionář ve vztahu k němu dostal do prodlení dne 11. 11. 2005, navrhovatelé e), f) a g) předali akcie společnosti dne 22. 12. 2005, a proto se hlavní akcionář ve vztahu k nim dostal do prodlení dne 24. 12. 2005, přičemž až od těchto okamžiků svědčí navrhovatelům d) až g) nárok na zaplacení úroku z prodlení z nedoplatku přiměřeného protiplnění. Vzhledem k tomu, že jimi požadovaný nárok na úhradu úroku z prodlení z neuhrazeného doplatku přiměřeného protiplnění za vytěsněné akcie do dne splatnosti (včetně) není důvodným (hlavní akcionář nemohl být k tomuto dni v prodlení s úhradou doplatku protiplnění), odvolací soud odstavce V. až VIII. výroku napadeného usnesení soudu prvního stupně dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že v tomto rozsahu nárok navrhovatelů d) až g) jako nedůvodný zamítl. Ve zbylém rozsahu, tedy co do navrhovatelům d) až g) přiznané jistiny doplatku přiměřeného protiplnění a zbývající části úroku z prodlení odvolací soud usnesení krajského soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. |
66. | Pokud jde o hlavním akcionářem vznesenou námitku promlčení vůči nároku na přiznání úroku z prodlení z jistiny protiplnění vůči navrhovatelům a) až c), pak tuto námitku odvolací soud shledává důvodnou. |
67. | Otázkou možnosti vznést námitku promlčení v odvolacím řízení se opakovaně zabýval taktéž dovolací soud. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 33 Cdo 5035/2009, nebo rozsudky ze dne 28. 1. 2011, sp. zn. 33 Cdo 570/2009, ze dne 30. 11. 2005, sp. zn. 33 Cdo 631/2004 [pozn. red.: správně 33 Odo 631/2004 ] a ze dne 13. 8. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2645/2009) dovodil, že námitku promlčení lze vznést kdykoli v průběhu řízení až do jeho pravomocného skončení, tedy i v odvolacím řízení, přičemž námitku promlčení uplatněnou až v odvolacím řízení nelze považovat za novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 205a o. s. ř., neboť nemá charakter skutkového tvrzení, nýbrž jde o námitku, která má hmotněprávní důsledky projevující se v tom, že byla-li vznesena důvodně, došlo k zániku nároku, tj. subjektivní právo přestalo být jejím vznesením soudně vynutitelné. Při posuzování důvodnosti námitky promlčení vznesené až v odvolacím řízení však nelze přihlížet k novým skutečnostem a důkazům, které nelze v odvolacím řízení přípustně uplatnit s ohledem na zásadu neúplné apelace. V daném případě se navíc jednalo o řízení v režimu úplné apelace, a proto byla tato námitka hlavnímu akcionáři bez dalšího otevřena. |
68. | Dovolací soud dále ve své judikatorní praxi opakovaně dovodil, že povinnost dlužníka platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním tohoto závazku. Tímto dnem počíná u tohoto práva podle ustanovení § 393 odst. 1 obchodního zákoníku běžet promlčecí doba a jejím uplynutím se právo promlčí „jako celek“ (viz dále např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. 21 Cdo 4748/2007, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2013, sp. zn. 33 Cdo 572/2013). Platí tedy, že nárok na úroky z prodlení je procesně samostatně uplatnitelný a jeho promlčecí doba - byť počíná běžet ve stejném okamžiku jako promlčecí doba vůči jistině - může s ohledem na skutkové okolnosti konkrétní věci uplynout v jiný okamžik, tedy nezávisle na tom, zda se promlčel nárok na zaplacení jistiny (srov. např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2010 sp. zn. 31 Cdo 4291/2009, R 96/2010, nebo usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 31 Cdo 488/2009, R 146/2011, případně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3082/2017). |
69. | Promítnuto do poměrů projednávané věci bylo tedy rozhodným, kdy konkrétně počala běžet promlčecí lhůta ve vztahu k navrhovateli a) až c) požadovanému úroku z prodlení a kdy konkrétně byl tento nárok v průběhu řízení jimi u soudu uplatněn. Ve vztahu k navrhovatelům d) až g) nelze než podotknout, že svůj požadavek na úhradu příslušenství (úroku z prodlení) uplatnili již v návrhu na zahájení řízení, a tedy procesní obrana hlavního akcionáře by nemohla býti (pokud by byla vznesena) vůči nim úspěšná. |
70. | Nárok na úhradu požadované jistiny (rozdílu mezi soudem stanoveným přiměřeným protiplněním a plněním skutečně vyplaceným) se stal splatným následující den po předání listinných akcií společnosti dle ustanovení § 183m odst. 2 obchodního zákoníku. Dle skutkových zjištění odvolacího soudu došlo k přechodu vlastnického práva dle ustanovení § 183l odst. 3 obchodního zákoníku dne 7. 11. 2005 (uplynutím jednoho měsíce po zveřejnění zápisu usnesení valné hromady do veřejného rejstříku - ke kterému došlo dne 5. 10. 2005), a ze strany navrhovatelů a) až c) došlo k předání akcií ve dnech 30. 11. 2005 /navrhovatel a) a b)/ a 23. 3. 2007 /navrhovatelka c)/, a tedy promlčecí lhůta k uplatnění požadovaného úroku z prodlení jim začala běžet od 2. 12. 2005 a 25. 3. 2007. |
71. | Z obsahu spisu se podává, že navrhovatelka c) se návrhem podaným u krajského soudu dne 2. 11. 2005 (původně vedený u krajského soudu pod sp. zn. 50 Cm 113/2005) domáhala určení výše přiměřeného protiplnění spolu s úhradou jistiny jejího nedoplatku. Nároku na úhradu úroku z prodlení se navrhovatelka c) k okamžiku zahájení řízení vůči účastnici 2) nedomáhala. V reakci na výsledky dokazování podala navrhovatelka c) u krajského soudu dne 4. 4. 2011 návrh na „změnu žaloby“, kterou se opětovně úhrady úroku z prodlení nedomáhala (tato „změna žaloby“ byla připuštěna usnesením krajského soudu ze dne 4. 4. 2011 č. j. 50 Cm 92/2005-286). Následně odvolací soud ve svém druhém kasačním rozhodnutí ze dne 28. 5. 2015 č. j. 5 Cmo 81/2015-781 krajskému soudu vytkl, že všem navrhovatelům přiznal úroky z doplatku přiměřeného protiplnění bez toho, aniž by všichni tento nárok v průběhu řízení uplatnili. Následně navrhovatelka c) podáním doručeným krajskému soudu dne 23. 9. 2015 změnila svůj žalobní nárok tak, že - vedle jiné výše jistiny - nově uplatnila také nárok na úhradu úroku z prodlení z doplatku přiměřeného protiplnění za dobu od 7. 11. 2005 do zaplacení (krajský soud tuto změnu nároku připustil usnesením ze dne 30. 9. 2015, č. j. 50 Cm 92/2005-802). Je tedy zjevným, že navrhovatelka c) ve čtyřleté promlčecí lhůtě nárok na úhradu úroku z prodlení u krajského soudu neuplatnila (§ 397 obchodního zákoníku), účastnice 2) vznesla důvodně námitku promlčení, a proto v této části navrhovatelce c) požadované příslušenství přiznat nelze. Odvolací soud proto usnesení krajského soudu v odstavci IV. výroku co do požadovaného příslušenství dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že nárok navrhovatelky c) na úhradu úroku z prodlení z přiznaného kapitalizovaného doplatku protiplnění za dobu od 7. 11. 2005 do zaplacení zamítl. Ve zbylém rozsahu, tedy co do navrhovatelce c) přiznaného doplatku ceny vytěsněných akcií, odvolací soud usnesení krajského soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. |
72. | Pokud jde o vznesenou námitku promlčení vůči nároku na přiznání úroku z prodlení vůči navrhovatelům a) a b), pak tuto námitku odvolací soud shledává taktéž důvodnou. Z obsahu spisu se podává, že navrhovatelé a) a b) se společným návrhem podaným u krajského soudu dne 17. 10. 2005 domáhali stanovení výše přiměřeného protiplnění. Nároku na úhradu rozdílu mezi soudem stanovým protiplněním a skutečně vyplacenou částkou spolu s úroky z prodlení se navrhovatelé a) a b) k okamžiku zahájení řízení vůči účastnici 2) ještě nedomáhali. Navrhovatelé a) a b) uplatnili nárok na úhradu úroku z prodlení až u jednání konaného dne 13. 4. 2011, tedy zjevně po uplynutí čtyřleté promlčecí lhůty od okamžiku splatnosti doplatku protiplnění. Krajskému soudu je nezbytné v tomto směru vytknout, že o této změně nerozhodl postupem podle ustanovení § 95 o. s. ř., neboť se jedná o část řízení, ve kterém je požadovaným nárokem vázán a tento nemůže překročit (případně přiznat něco jiného), avšak tato vada řízení nemohla mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí, protože je zřejmé, že krajský soud žalobní návrh ve změněném rozsahu projednal a rozhodl. Je tedy zjevným, že navrhovatelé a) a b) ve čtyřleté promlčecí lhůtě nárok na úhradu úroku z prodlení u krajského soudu neuplatnili (§ 397 obchodního zákoníku), účastnice 2) důvodně vznesla námitku promlčení, a proto v této části nelze nárok navrhovatelům a) a b) přiznat. Odvolací soud proto usnesení krajského soudu v odstavcích II. a III. výroku dle ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil tak, že nárok navrhovatelů a) a b) na úhradu úroku z prodlení z jimi požadované jistiny kapitalizovaného nedoplatku přiměřeného protiplnění za vytěsněné akcie za dobu od 6. 11. 2005 do zaplacení zamítl. Ve zbylém rozsahu, tedy co do navrhovatelům a) a b) přiznaného doplatku přiměřeného protiplnění za vytěsněné akcie odvolací soud usnesení krajského soudu podle ustanovení § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil. |
73. | S ohledem na změnu usnesení soudu prvního stupně odvolací soud dle ustanovení § 224 odst. 2 o. s. ř. rozhodl o nákladech řízení před krajským soudem, a to dle ustanovení § 142 odst. 2 a 3 o. s. ř. Všichni navrhovatelé v řízení uplatnili jak určovací nárok na stanovení výše přiměřeného protiplnění (první část nároku), tak také nárok na úhradu nedoplatku přiměřeného protiplnění s příslušenstvím - zákonným úrokem z prodlení za dobu od (6)7. 11. 2005 do zaplacení (druhá část nároku), tedy byl uplatněn kumulativní a vzájemně podmíněný nárok, a to na určení výše protiplnění a na zaplacení doplatku tohoto protiplnění s příslušenstvím. |
74. | Řízení bylo zahájeno ještě za účinnosti tzv. přísudkové vyhlášky MS č. 484/2000 Sb., která byla následně zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12 (116/2013 Sb.). S ohledem na neústavnost přísudkové vyhlášky odvolací soud kvantifikoval procesně úspěšným navrhovatelům vzniklé náklady dle vyhlášky MS č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif). |
75. | Rozhodování o náhradě nákladů řízení obecně ovládá zásada úspěchu ve věci (která je doplněna zásadou zavinění), přičemž při rozhodování o náhradě nákladů řízení je nutné vycházet z principů spravedlnosti, tedy rozhodnutí nesmí být s ohledem na okolnosti konkrétní věci zjevně nespravedlivé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2018, sp. zn. 29 Cdo 1668/2016, R 44/2019). Jelikož navrhovatelé v řízení podle ustanovení § 183k obchodního zákoníku nejsou povinni v návrhu na zahájení řízení specifikovat svou představu o výši přiměřeného protiplnění na jednu akcii, a učiní-li tak, soud není v tomto rozsahu jejich návrhem vázán (srov. § 153 odst. 2 o. s. ř. a R 104/2010), je třeba navrhovatele považovat za úspěšné vždy, kdy soud jejich návrhu vyhoví, a to bez ohledu na to, jak vysoké přiměřené protiplnění navrhovatelé požadovali. Jinak řečeno, navrhovatelé budou pro účely rozhodování o nákladech řízení úspěšní i tehdy, přizná-li jim soud nižší protiplnění, než jaké v návrhu požadovali (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1966/2018). |
76. | V projednávané věci byli všichni navrhovatelé se svým návrhem na přezkoumání přiměřenosti protiplnění (první část nároku) úspěšní, neboť soud k jejich návrhu určil, že přiměřené protiplnění na jednu akcii společnosti je vyšší než částka určená usnesením valné hromady dotčené společnosti. |
77. | Ve vztahu k navrhovatelům d) až g) nelze než dovodit, že tito byli v řízení procesně úspěšní v dominantní části, když rozsah zamítnutého nároku (část úroku z prodlení v řádech dnů) je vzhledem k celému uplatněnému nároku (zbylému rozsahu příslušenství a požadovanému doplatku) poměrně nepatrná, a proto jsou společnost a hlavní akcionář povinni jim v souladu s ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř. uhradit společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně i před odvolacím soudem v plné výši. |
78. | V případě navrhovatelů a) až c) je však nezbytné dovodit, že ve vztahu k druhé části nároku byli procesně úspěšní toliko částečně, neboť co do zaplacení jistiny (nedoplatku protiplnění) byli plně procesně úspěšní, avšak co do nároku na zaplacení příslušenství (úroku z prodlení) byli procesně neúspěšní, neboť v tomto rozsahu byl jejich nárok z důvodu úspěšně vznesené námitky promlčení zamítnut. |
79. | Jak již opakovaně dovodil Nejvyšší soud (srov. např. usnesení ze dne 3. 12. 2015, č. j. 23 Cdo 2585/2015), úspěch ve věci při rozhodování o náhradě nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, se poměřuje ve smyslu § 142 o. s. ř. Úspěch účastníka podle § 142 v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného úroku z prodlení. Nejvyšší soud přijal uvedený právní názor ve shodě s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, v němž Ústavní soud dospěl k závěru, že pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř.) zvážit míru úspěchu v celém sporu, to je nejen ohledně jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. V daném případě při posuzování celkového procesního úspěchu navrhovatelů a) až c) byl proto odvolací soud povinen zohlednit nejen procesní úspěch stran co do nároku na stanovení výše přiměřeného protiplnění a co do zaplacení kapitalizovaného doplatku protiplnění, ale také co do nároku na zaplacení požadovaného úroku z prodlení, přičemž co do kapitalizace příslušenství žalobní jistiny pro účely stanovení míry procesního úspěchu byl rozhodným časový okamžik konečného rozhodnutí ve věci samé, tedy den 10. 3. 2022. Skutečné datum úhrady části příslušenství hlavním akcionářem je pro účely spravedlivého poměření procesního úspěchu stran v řízení nerozhodným. |
80. | Kvantifikace celkového úroku z prodlení ke dni rozhodování odvolacího soudu činí u navrhovatelů a) až c) celkem (s ohledem na délku požadovaného prodlení) 132,07 % přisouzené jistiny protiplnění, procesní úspěch navrhovatelů v této části nároku je 43,09 % (100/232,07), procesní úspěch účastnic 1) a 2) odpovídající zamítavému výroku co do požadovaného příslušenství činí 56,91 % (132,07/232,07), a tedy čistý procesní úspěch v případě druhé části nároku činí u každé účastnice řízení celkem 13,82 % (56,91-43,09). Jestliže měli navrhovatelé a) až c) v případě první části nároku plný (100 %) procesní úspěch, zatímco v případě druhé části nároku činil procesní úspěch dalších účastnic 13,82 %, svědčí navrhovatelům a) až c) dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na náhradu 43,10 % všech účelně vynaložených nákladů řízení v řízeních před soudy obou stupňů. |
81. | Náklady navrhovatele a) v řízení před krajským soudem - vedle nákladů ve výši 17.500 Kč vymezených v odstavci 62 odůvodnění napadeného usnesení, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, jsou dále tvořené cestovným, které soud prvního stupně opomněl přiznat navrhovateli a) za účast na jednáních konaných ve dnech 9. 7. 2018, 13. 5. 2019 a 2. 9. 2019, v celkové výši 1.148 Kč (dle předložených podkladů - č.l. 1374- 1376 spisu). Náklady řízení navrhovatele a) za řízení před krajským soudem jsou dále tvořeny paušální náhradou dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. (§ 13 advokátního tarifu) v celkové výši 5.700 Kč (19x300 Kč), neboť navrhovatel a) v průběhu dosavadního řízení před krajským soudem realizoval celkem 19 procesních úkonů (vyjádření ve věci a účastí u jednání). Náklady navrhovatele a) tak činí celkem 24.348 Kč. Vzhledem k tomu, že celkový procesní úspěch navrhovatele a) činí 43,10 %, odvolací soud přiznal navrhovateli a) na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 10.493,99 Kč (24.348x0,4310). |
82. | Náklady navrhovatele b) byly krajským soudem částečně správně vyčísleny tak, jak je uvedeno v odstavci 63 odůvodnění napadeného usnesení, na které odvolací soud pro stručnost odkazuje, avšak krajský soud se dopustil početní chyby v součtu zde jinak správně uvedených položek, neboť náklady navrhovatele b) zde vymezené činí 37.365,43 Kč. Náklady navrhovatele b) za řízení před krajským soudem jsou dále tvořeny paušální náhradou dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) vcelkové výši 6.300 Kč (21x300 Kč), neboť navrhovatel b) v průběhu řízení před krajským soudem realizoval celkem 21 procesních úkonů (vyjádření ve věci a účastí u jednání). Krajský soud dále opomněl přiznat navrhovateli b) náhradu ušlé mzdy za účast u jednání konaného dne 2. 9. 2019 ve výši 583,90 Kč, dále pak cestovné za účast na jednáních konaných dne 9. 7. 2018 (ve výši 335 Kč) a dne 2. 9. 2019 (ve výši 81 Kč), tedy v celkové výši 416 Kč. Celkové náklady řízení navrhovatele b) před krajským soudem činí 44.665,33 Kč. Vzhledem k tomu, že celkový procesní úspěch navrhovatele b) činí 43,10 %, odvolací soud navrhovateli b) přiznal na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 19.250,76 Kč (44.665,33x0,4310). |
83. | Náklady navrhovatelky c) v řízení před krajským soudem jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem v požadované výši 2.590 Kč, dále odměnou za celkem 17 úkonů právní služby dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve výši 52.700 Kč (převzetí věci, podání návrhu ve věci samé, vyjádření ze dne 31. 10. 2007, 18. 2. 2008, 17. 2. 2009 a 19. 4. 2016, dále pak za jednání konané ve dnech 30. 3. 2011 (dva úkony, neboť délka jednání přesáhla 2 hodiny), 13. 4. 2011, 30. 5. 2013, 20. 1. 2014 (2 úkony), 23. 4. 2014 (dva úkony), 2. 6. 2014, 1. 10. 2014, 19. 10. 2015). Pokud dále právní zástupce navrhovatelky c) učinil další úkony, zejména pak „změny žaloby“, pak tyto úkony - s ohledem na povahu tohoto nesporného řízení (viz výše) - neshledává odvolací soud účelnými. Navrhovatelce c) dále svědčí nárok na náhradu hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 5.100 Kč (17x300 Kč) za 17 shora uvedených, účelně vynaložených úkonů právní služby a náhradu cestovného v celkové výši 13.615 Kč a náhrady ztrátu času ve výši 5.000 Kč za celkem 50 započatých půlhodin cestou na shora uvedená jednání (§ 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu). Náklady navrhovatelky c) jsou dále tvořeny 21 % DPH ve výši 16.047,15 Kč ze shora uvedených náhrad (vyjma zaplaceného soudního poplatku), neboť její zástupce je v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. jejím registrovaným plátcem. Náklady navrhovatelky c) jsou dále tvořeny spotřebovanou zálohou na znalecké dokazování ve výši 50.000 Kč. Celkové náklady navrhovatelky c) činí 145.052,15 Kč. Vzhledem k tomu, že celkový procesní úspěch navrhovatelky c) činí 43,10 %, odvolací soud přiznal navrhovatelce c) na nákladech řízení částku 62.517,48 Kč (145.052,15x0,4310). |
84. | Náklady navrhovatele d) v řízení před krajským soudem jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1.000 Kč, dále pak odměnou za celkem 27,5 účelně vynaložených úkonů právní služby po 3.100 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c), § 11 odst. 1 advokátního tarifu ve výši 68.200 Kč (27,5x3.100x0,8 Kč), a to za převzetí věci, podání návrhu ve věci samé, vyjádření ze dne 18. 8. 2008, 7. 5. 2009, 6. 9. 2010, 5. 1. 2011, 20. 2. 2011, 13. 4. 2011, 23. 1. 2012, 13. 3. 2014, 3. 4. 2017, dále pak za účast u jednání dne 30. 3. 2011 (dva úkony, neboť délka jednání přesáhla 2 hodiny), 13. 4. 2011, 30. 5. 2013, 20. 1. 2014 (dva úkony), 23. 4. 2014 (dva úkony), 2. 6. 2014, 1. 10. 2014, 19. 10. 2015, 9. 7. 2018, 13. 5. 2019, 2. 9. 2019 a 19. 10. 2020, a dále pak za účast u jednání nařízeného pouze za účelem vyhlášení rozhodnutí (20. 4. 2011 - polovina úkonu dle § 11 odst. 2 advokátního tarifu), vyjádření k odvolání ze dne 23. 1. 2012. V daném případě byla v případě úkonů realizovaných po dubnu 2011 v substituci odměna ponížena o 20 % v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu, neboť v daném případě šlo o společné úkony více účastníků /navrhovatelů d) až g), když zástupce navrhovatele d) substitučně zmocnil k zastupování zástupce navrhovatelů e) až g), který taktéž navrhovatele d) následně zastupoval/. Navrhovatelce d) dále svědčí nárok na náhradu hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 8.400 Kč (28x300 Kč) za 28 shora uvedených, účelně vynaložených úkonů právní služby, náhradu A celkové cestovného a ztráty času na jednání odvolacího soudu (1.426,50 Kč) ve výši 356,63 Kč (viz odstavec 64 odůvodnění napadeného usnesení) a zaplacenou a spotřebovanou zálohou na znalecké dokazování ve výši 15.000 Kč. Náklady navrhovatele d) jsou dále tvořeny 21 % DPH ve výši 16.160,89 Kč ze shora uvedených náhrad (vyjma zaplaceného soudního poplatku), neboť její zástupce je v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. jejím registrovaným plátcem. Náklady řízení navrhovatele c) jsou dále tvořeny spotřebovanou zálohou na znalecké dokazování ve výši 15.000 Kč. Celkové náklady navrhovatele d) v řízení před krajským soudem činí 109.117,52 Kč. Vzhledem k tomu, že navrhovatel d), resp. jeho substituční právní zástupce u jednání odvolacího soudu konaného dne 3. 3. 2022 vyúčtoval na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně pouze náklady ve výši 84.227,67 Kč, přičemž jiných nákladů se výslovně vzdal, odvolací soud přiznal navrhovateli d) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně pouze částku jím požadovanou, tedy částku 84.227,67 Kč, kterou odvolací soud uložil zaplatit společně a nerozdílně oběma účastnicím dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. |
85. | Náklady navrhovatelů e), f) a g) v řízení před krajským soudem jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3x1.000 Kč, dále pak odměnou za celkem 27,5 úkonů právní služby po 7.440 Kč dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) a 12 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 204.600 Kč (27,5 x 3100 x 3 x 0,8), a to za převzetí věci, podání návrhu ve věci samé, vyjádření ze dne 18. 8. 2008, 7. 5. 2009, 6. 9. 2010, 5. 1. 2011, 20. 2. 2011, 13. 4. 2011, 23. 1. 2012, 13. 3. 2014, 3. 4. 2017, dále pak za účast u jednání dne 30. 3. 2011 (dva úkony, neboť délka jednání přesáhla 2 hodiny), 13. 4. 2011, 30. 5. 2013, 20. 1. 2014 (dva úkony), 23. 4. 2014 (dva úkony), 2. 6. 2014, 1. 10. 2014, 19. 10. 2015, 9. 7. 2018, 13. 5. 2019, 2. 9. 2019 a 19. 10. 2020, a dále pak za účast u jednání nařízeného pouze za účelem vyhlášení rozhodnutí (20. 4. 2011), vyjádření k odvolání ze dne 23. 1. 2012. V daném případě byla odměna ponížena o 20 % v souladu s ustanovením § 12 odst. 4 advokátního tarifu, neboť v daném případě šlo o společné úkony více účastníků /navrhovatelů d), resp. e) až g)/. Navrhovatelům e) až g) dále svědčí nárok na náhradu hotových výdajů dle ustanovení § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu ve výši 8.400 Kč (28x300) za 28 shora uvedených, účelně vynaložených úkonů právní služby a náhradu % celkového cestovného a ztráty času na jednání odvolacího soudu (1.426,50 Kč) ve výši 1.069,87 Kč (viz odstavec 64 odůvodnění napadeného usnesení). Náklady navrhovatelů e) až g) jsou dále tvořeny 21 % DPH ve výši 44.954,67 Kč ze shora uvedených náhrad (vyjma zaplaceného soudního poplatku), neboť jejich zástupce je v souladu s ustanovením § 137 odst. 3 o. s. ř. jejím registrovaným plátcem. Náklady navrhovatelů e) až f) jsou dále tvořeny zaplacenou a spotřebovanou zálohou na znalecké dokazování ve výši 3x15.000 Kč. Celkové náklady navrhovatelů e) až g) činí 307.024,54 Kč. Vzhledem k tomu, že navrhovatelé e) až g), resp. jejich právní zástupce u jednání odvolacího soudu konaného dne 3. 3. 2022 vyúčtoval na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně pouze náklady ve výši 3x84.227,67 Kč, přičemž jiných nákladů navrhovatelů e) až g) se výslovně vzdal, odvolací soud přiznal navrhovatelům e) až g) na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně pouze částku jimi požadovanou, tedy částku 252.683,01 Kč (3x84.227,67 Kč), kterou odvolací soud uložil zaplatit společně a nerozdílně oběma účastnicím dle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. |
86. | O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení §§ 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. Účastnice 1) a 2) byly se svým odvoláním ve vztahu k navrhovatelům a) až c) procesně úspěšné toliko částečně, když čistý procesní úspěch navrhovatelů a) až c) v odvolacím řízení taktéž činil 43,10 % (viz výše). Ve vztahu k navrhovatelům d) až g) odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení rozhodoval dle ustanovení §§ 224 odst. 1 a 142 odst. 3 o. s. ř., neboť odvolatelky byly se svým odvoláním dominantě procesně neúspěšné, když odvolání bylo shledáno důvodným toliko v nepatrné části příslušenství, a proto jim odvolací soud uložil povinnost uhradit navrhovatelům d) až g) náklady odvolacího řízení v plné výši. |
87. | Náklady odvolacího řízení navrhovatele a) jsou tvořeny cestovným na jednání odvolacího soudu konaného dne 3. 3. 2022 vlakovým spojem v celkové výši 164 Kč a paušální náhradou dle ustanovení § 151 odst. 3 o. s. ř. (§ 13 odst. 1 a 4 advokátního tarifu) v celkové výši 600 Kč (2x300 Kč), neboť navrhovatel a) v průběhu odvolacího řízení realizoval celkem 2 účelné procesní úkony (vyjádření k odvolání a účast u jednání odvolacího soudu dne 3. 3. 2022). Náklady odvolacího řízení navrhovatele a) tak činí celkem 764 Kč. Vzhledem k tomu, že procesní úspěch navrhovatele a) činí 43,10 %, odvolací soud přiznal navrhovateli a) na nákladech řízení před odvolacím soudem částku 329,28 Kč (764x0,4310). |
88. | Vzhledem k tomu, že navrhovateli b) jako procesně úspěšnější straně náklady odvolacího řízení nevznikly, odvolací soud o nákladech odvolacího řízení mezi navrhovatelem b) a účastnicemi 1) a 2) rozhodl tak, že ve vztahu mezi těmito účastníky žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. |
89. | Náklady odvolacího řízení navrhovatelky c) jsou tvořeny odměnou zástupce navrhovatelky c) ve výši 3.100 Kč za jeden účelně učiněný úkon právní služby (účast u odvolacího jednání konaného dne 3. 3. 2022) dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 1x300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Pokud navrhovatelka c) požadovala přiznat odměnu taktéž za podání ze dne 19. 1. 2022, kterým na základě výzvy a urgence odvolacího soudu doplňovala svá skutková tvrzení, pak tento úkon odvolací soud shledává neúčelným, neboť základní skutkové tvrzení dokládající aktivní věcnou legitimaci navrhovatelky c) a ostatně nárok na úhradu doplatku přiměřeného protiplnění včetně příslušenství byla navrhovatelka, resp. její právní zástupce povinen při řádném výkonu procesních povinností tvrdit již v návrhu na zahájení řízení ve věci samé. Jestliže takto navrhovatelka c) nepostupovala a tato imanentní skutková tvrzení doplňovala až na výzvu odvolacího soudu po téměř 17 letech vedení soudního sporu, pak takovýto úkon právní služby nelze shledat účelně vynaloženým. Náklady odvolacího řízení navrhovatelky c) tvoří dle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. náhrada za promeškaný čas cestou k jednání odvolacího soudu dne 3. 3. 2022 ze sídla advokáta v Praze do Olomouce a zpět, tedy celkem 12 započatých půlhodin x 100 Kč = 1.200 Kč. Náklady odvolacího řízení navrhovatelky c) také tvoří cestovné na jednání konané dne 3. 3. 2022 /cesta Praha - Olomouc a zpět při ujetí celkem 581 km (dle mapových podkladů veřejně přístupných na internetu), osobním vozidlem BMW X6, při průměrné spotřebě 12,7 litrů naturalu 98/100 km - viz ustanovení § 158 odst. 4 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů - a při vyhláškové ceně paliva a amortizaci vozidla) ve výši 5.719,07 Kč. Náklady odvolacího řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad v celkové výši 2.167 Kč, neboť zástupce navrhovatelky c) je ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. jejím registrovaným plátcem. Náklady odvolacího řízení navrhovatelky c) tak činí celkem 12.486,07 Kč. Účastnice 1) a 2) jsou tak povinny zaplatit společně a nerozdílně navrhovatelce c) dle jejího procesního úspěch (43,10 %) na náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 5.381,50 Kč (12.486,07x0,4310). |
90. | Náklady odvolacího řízení navrhovatelů d) až g) jsou tvořeny odměnou jejich zástupce /v případě navrhovatele d) jeho zástupce na základě substituční plné moci/ ve výši 19.840 Kč (2x4x3.100x0,8) za dva účelně učiněné úkony právní služby při zastupování 4 navrhovatelů (vyjádření k odvolání a účast u odvolacího jednání konaného dne 3. 3. 2022) dle ustanovení § 9 odst. 4 písm. c) a 12 odst. 4 advokátního tarifu a paušální náhradou hotových výdajů v požadované výši pouze 3x300 Kč (za 4 zastupované navrhovatele) dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dále náklady odvolacího řízení navrhovatelů d) až g) tvoří dle § 14 odst. 1 písm. a/ advokátního tarifu náhrada za promeškaný čas cestou k jednání odvolacího soudu dne 3. 3. 2022 ze sídla advokáta v Brně do Olomouce a zpět, tedy celkem 4 započatých půlhodin x 100 Kč = 400 Kč a cestovným ve výši 1.023 Kč (cesta Brno- Olomouc a zpět při ujetí celkem 160 km osobním vozidlem Volvo V60 při průměrné spotřebě 4,7 litrů nafty/100 Kč a při vyhláškové ceně paliva a amortizace). Náklady odvolacího řízení dále představuje 21 % DPH z výše uvedených náhrad v celkové výši 4.654,23 Kč, neboť zástupci těchto navrhovatelů jsou ve smyslu ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. registrovanými plátci DPH. Celkové náklady odvolacího řízení navrhovatelů d) až g) tak činí celkem 26.817,23 Kč. Vzhledem k tomu, že navrhovatel d) byl v řízení zastoupen na základě substitučního zmocnění právním zástupcem navrhovatelů e) až , odvolací soud přiznal navrhovateli d) A nákladů od volacího řízení a zbylou část (odpovídající % náklad odvolacího řízení) přiznal navrhovatelům e) až g). Náklady odvolacího řízení navrhovatele d) tak činí celkem 6.704,31 Kč a náklady odvolacího řízení navrhovatelů e) až g) činí celkem 20.112,92 Kč. Účastnice 1) a 2) jsou tak povinny zaplatit společně a nerozdílně navrhovateli d) na plné náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 6.704,31 Kč a navrhovatelům e) až g) na plné náhradě nákladů odvolacího řízení celkovou částku 20.112,92 Kč. |
91. | Podle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. V daném případě vznikly státu v průběhu řízení náklady spočívající v proplaceném znalečném, které nebylo hrazeno z účastníky složených záloh na provedení znaleckého dokazování. V průběhu řízení krajský soud vyplatil z rozpočtových prostředků na znalečném celkovou částku 91.598,50 Kč /č. l. 204 spisu (12.580 Kč), č. l. 1081 spisu (1.660 Kč), č. l. 1185 spisu (1.996,50 Kč), č. l. 1193 spisu (64.350,50 Kč), č. l. 1272 spisu (2.117,50 Kč) a 1345 spisu (8.894 Kč), a proto státu svědčí vůči procesně neúspěšným účastnicím 1) a 2) ve vztahu ke stanovení výše přiměřeného protiplnění za vytěsněné akcie, v jejichž příčinné souvislosti tyto náklady znaleckého dokazování vznikly, právo na jejich náhradu, a to rukou společnou a nerozdílnou. |
92. | Lhůta k plnění nákladů řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. Místo k plnění u zastoupených navrhovatelů bylo stanoveno dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. |