Ověřování úvěruschopnosti spotřebitele
směrnice 2008/48
Rozsudek z 5. 3. 2020, OPR-Finance, C-679/18 (2. senát, GA J. Kokott, vyjádření ČR)
K věci: Předběžnou otázku položil OS v Ostravě v rámci sporu mezi společností OPR-Finance, s. r. o., a paní GK ohledně návrhu na zaplacení zbývajících dlužných částek na základě smlouvy, kterou tato společnost poskytla úvěr GK. Jednalo se o revolvingový úvěr ve výši 4 900 Kč, GK však nehradila dohodnuté splátky, proto se společnost OPR--Finance u soudu domáhala, aby byla GK uložena povinnost uhradit dlužnou částku 7 839 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Společnost OPR-Finance ve svém návrhu neuváděla ani neprokazovala, zda před uzavřením předmětné úvěrové smlouvy posoudila úvěruschopnost dlužníka. GK nenamítala, že by k posouzení úvěruschopnosti nedošlo. Předkládající soud si nebyl jist, zda by měl možné neposouzení úvěruschopnosti řešit z vlastní iniciativy, když s takovým pochybením české právo spojuje neplatnost úvěrové smlouvy, ale pouze na základě návrhu spotřebitele.
Z odůvodnění: (18) ESD mnohokrát připomněl povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z úřední povinnosti porušení některých ustanovení unijního spotřebitelského práva (rozsudek Radlinger a Radlingerová, C-377/14, EU:C:2016:283, bod 62 a citovaná judikatura).
(19) Takový požadavek je odůvodněn tím, že systém ochrany spočívá podle ustálené judikatury ESD na myšlence, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli jak z hlediska vyjednávací síly, tak úrovně informovanosti, což ho vede k tomu, že přistupuje na podmínky předem vyhotovené prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž může ovlivnit jejich obsah (rozsudek Radlinger a Radlingerová, bod 63 a citovaná judikatura).
(20) Z čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může popřípadě zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní.
(21) Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je, jak vyplývá z bodů 7 a 9 jejího odůvodnění, provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech spotřebitelů v EU a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů (rozsudek LCL Le Crédit Lyonnais, C-565/12, EU:C:2014:190, bod 42). Tato povinnost má tedy pro spotřebitele zásadní význam.
(22) Existuje také nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (rozsudek Radlinger a Radlingerová, bod 65 a citovaná judikatura).
(23) Z předchozích úvah vyplývá – jak již ESD rozhodl v oblasti dodržování informační povinnosti stanovené v čl. 10 odst. 2 směrnice 2008/48, která rovněž přispívá k uskutečňování cíle této směrnice připomenutého v bodě 21 tohoto rozsudku – že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud nebyl povinen zkoumat z úřední povinnosti, jakmile k tomu má k dispozici nezbytné právní a skutkové okolnosti, zda byla splněna povinnost věřitele stanovená v čl․ 8 této směrnice (obdobně viz rozsudek Radlinger a Radlingerová, body 66 a 70).
(24) Navíc pokud vnitrostátní soud z úřední povinnosti konstatoval porušení této povinnosti, má povinnost vyvodit veškeré důsledky, které z takovéhoto porušení podle vnitrostátního práva vyplývají, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti a sankce stanovené vnitrostátním právem musejí respektovat požadavky stanovené v čl. 23 směrnice 2008/48, jak je vyložil ESD (v tomto smyslu viz rozsudek Radlinger a Radlingerová, body 71, 73 a 74). V tomto ohledu je třeba připomenout, že čl. 23 této směrnice stanoví, že pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě čl. 8 uvedené směrnice musejí být stanovena tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. V těchto mezích je volba uvedených sankčních pravidel na uvážení členských států (v tomto smyslu viz rozsudek LCL Le Crédit Lyonnais, bod 43).
(25) Mimoto podle ustálené judikatury týkající se zásady loajální spolupráce, zakotvené v čl. 4 odst. 3 SEU, musejí členské státy, i když je jim ponechána volba sankcí, zejména zajistit, aby byla porušení unijního práva postihována podle podobných hmotněprávních a procesních pravidel jako porušení vnitrostátního práva podobné povahy a závažnosti, přičemž sankce musí být vždy účinná, přiměřená a odrazující (rozsudek LCL Le Crédit Lyonnais, bod 44 a citovaná judikatura).
(26) ESD také rozhodl, že sankce musejí být přiměřené závažnosti porušení, která postihují, zejména zajištěním skutečně odrazujícího účinku, přičemž musejí respektovat obecnou zásadu proporcionality (rozsudek Home Credit Slovakia, C-42/15, EU:C:2016:842, bod 63 a citovaná judikatura).
(27) Je třeba dodat, že je na vnitrostátních soudech, které jako jediné mají pravomoc vykládat a aplikovat vnitrostátní právo, aby ověřily, zda tyto sankce s ohledem na všechny okolnosti daného případu odpovídají takovýmto požadavkům a zda jsou účinné, přiměřené a odrazující.
(28) ESD však při rozhodování o předběžné otázce může podat upřesňující vysvětlení, a poskytnout tak těmto soudům vodítko při jejich posuzování (obdobně viz rozsudek de Diego Porras, C-619/17, EU:C:2018:936, bod 91 a citovaná judikatura).
(29) V případě porušení předsmluvní povinnosti věřitele uložené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužníka, se sankce neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli toliko jistinu v době přiměřené jeho možnostem uplatní za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době od uzavření smlouvy. V případě uplatnění sankce stanovené tímto zákonem, tj. neplatnosti úvěrové smlouvy, tedy věřitel ztrácí nárok na zaplacení sjednaných úroků a poplatků.
(30) V tomto ohledu je třeba uvést, že vede-li uplatnění takové sankce ke ztrátě věřitelova nároku na sjednané úroky a poplatky, jeví se být tato sankce přiměřená závažnosti porušení, jež postihuje, a zejména má skutečně odrazující účinek (v tomto smyslu viz rozsudky LCL Le Crédit Lyonnais, body 52 a 53, a Home Credit Slovakia, bod 69).
(31) Je třeba upřesnit, že s ohledem na význam cíle ochrany spotřebitele, který je inherentně spjat s povinností věřitele ověřit úvěruschopnost dlužníka, již ESD rozhodl, že kdyby sankce zániku nároku na úroky byla v praxi oslabena, či dokonce zcela ztratila povahu sankce, nezbytně by z toho vyplynulo, že není skutečně odrazující (v tomto smyslu viz rozsudek LCL Le Crédit Lyonnais, body 52 a 53).
(32) Z předkládacího rozhodnutí vyplývá, že uplatnění sankce neplatnosti úvěrové smlouvy je podmíněno tím, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. K posledně uvedenému aspektu je nutno připomenout, že podle ustálené judikatury platí, že při neexistenci unijní právní úpravy v dané oblasti jsou pravidla zajišťující ochranu práv, která jednotlivcům vyplývají z unijního práva, upravena vnitrostátním právním řádem každého členského státu na základě zásady procesní autonomie členských států, avšak za předpokladu, že tyto podmínky nejsou méně příznivé než ty, které se uplatní v obdobných situacích vnitrostátní povahy (zásada rovnocennosti), a že v praxi neznemožňují nebo nadměrně neztěžují výkon práv přiznaných právním řádem Unie (zásada efektivity) (v tomto smyslu viz rozsudek CA Consumer Finance, C-449/13, EU:C:2014:2464, bod 23).
(33) K zásadě rovnocennosti je nutno uvést, že ESD nemá k dispozici žádné poznatky, které by mohly vyvolat pochybnosti o souladu podmínky promlčecí doby, o niž jde ve věci v původním řízení, s touto zásadou.
(34) Pokud jde o zásadu efektivity, stačí připomenout – jak vyplývá z bodů 23 a 24 tohoto rozsudku –, že účinná ochrana spotřebitele vyžaduje, aby v situaci, kdy věřitel uplatní svůj nárok z úvěrové smlouvy vůči spotřebiteli, vnitrostátní soud z úřední povinnosti posoudil, zda věřitel dodržel povinnost stanovenou v čl. 8 směrnice 2008/48, a konstatuje-li porušení této povinnosti, vyvodil z toho důsledky upravené vnitrostátním právem, aniž by vyčkal příslušného návrhu spotřebitele, s tou výhradou, že musí být dodržena zásada kontradiktornosti.
(35) Co se týče takové sankce, jako je neplatnost úvěrové smlouvy spojená s povinností vrátit jistinu, je nutno upřesnit, že pokud se spotřebitel k uplatnění takové sankce vyjádří odmítavě, mělo by být k tomuto názoru přihlédnuto (obdobně viz rozsudky Pannon GSM, C-243/08, EU:C:2009: 350, bod 33, a Banif Plus Bank, C-472/11, EU:C:2013:88, bod 35).
(36) Z těchto skutečností vyplývá, že zásada efektivity brání podmínce, aby sankce, která se uplatní v případě porušení povinnosti věřitele stanovené v čl. 8 směrnice 2008/48, tj. neplatnost smlouvy ve spojení s povinností vrátit jistinu, musela být namítnuta spotřebitelem, a to v tříleté promlčecí době.
(37) Tento závěr nelze zpochybnit argumentem, že vnitrostátní ustanovení o dohledu nad úvěrovými institucemi upravují rovněž správní sankci ve formě pokuty až do výše 20 milionů Kč v případě poskytnutí úvěru bez dodržení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
(38) Je totiž třeba poukázat na to, příslušný český orgán dohledu, a sice Česká národní banka, nikdy neoznámil žádné rozhodnutí o uložení pokuty za porušení této povinnosti věřitele. Takové sankce nemohou samy o sobě dostatečně účinným způsobem zajistit ochranu spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, o niž usiluje směrnice 2008/48, neboť nemají vliv na situaci spotřebitele, jemuž byl smlouvou poskytnut úvěr v rozporu s čl. 8 této směrnice.
(39) Každopádně když vnitrostátní zákonodárce stejně jako v projednávané věci stanovil jako postih za takové porušení vedle správní sankce též občanskoprávní sankci, z níž může mít dotyčný spotřebitel prospěch, musí být tato sankce s ohledem na zvláštní význam, jaký směrnice 2008/48 přikládá ochraně spotřebitele, uplatňována při dodržení zásady efektivity.
(40) Z údajů obsažených v žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce konečně vyplývá, že v souladu s ustálenou judikaturou českých soudů je vnitrostátnímu soudu zakázáno, aby sankci stanovenou pro případ porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. sankci neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností vrátit jistinu, uplatňoval z úřední povinnosti.
(41) Pokud jde o tento zákaz, je třeba připomenout, že podle ustálené judikatury ESD jsou vnitrostátní soudy při použití vnitrostátního práva povinny vykládat vnitrostátní právo v co největším možném rozsahu ve světle znění a účelu směrnice 2008/48, aby dosáhly výsledku jí zamýšleného. Tato povinnost konformního výkladu vnitrostátního práva je totiž inherentní systému SFEU v tom, že umožňuje, aby vnitrostátní soudy v rámci svých pravomocí zajistily plnou účinnost unijního práva při rozhodování o sporech, které jim byly předloženy (rozsudek Radlinger a Radlingerová, bod 79).
(42) ESD již mimoto mnohokrát rozhodl, že zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, s tím, že vezmou v úvahu veškeré vnitrostátní právo a použijí metody výkladu jím uznané, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí (viz rozsudek Dominguez, C-282/10, EU:C:2012:33, bod 27 a citovaná judikatura).
(43) Je třeba dodat, že vnitrostátní soudy, včetně soudů rozhodujících v posledním stupni, musejí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který je neslučitelný s cíli směrnice (v tomto smyslu viz rozsudek Pohotovosť, C-331/18, EU:C:2019:665, bod 56 a citovaná judikatura).
(44) Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem, pouze z toho důvodu, že tato ustanovení byla vyložena českými soudy ve smyslu, který není slučitelný s uvedeným právem. Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem (obdobně viz rozsudek Ogňanov, C-554/14, EU:C:2016:835, body 69 a 70 a citovaná judikatura).
(45) Tato povinnost konformního výkladu však ma své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem.
Komentář: Tento případ skýtá mnoho paradoxů. Předně, není vůbec zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti skutečně nebylo provedeno. Dotčená společnost tuto skutečnost toliko nedokládala, jelikož to v rámci její žaloby nebylo zapotřebí. Předkládající soud však namísto výzvy k doložení této skutečnosti dospěl k závěru, že při nedoložení této skutečnosti musí mít za to, že posouzení úvěruschopnosti neproběhlo, aniž by dotčená skutečnost dostala možnost takový závěr jakkoli vyvrátit. Dalším paradoxem je, že směrnice 2008/48 nijak nevyžaduje, aby důsledkem případného neposouzení úvěruschopnosti byla neplatnost dotčené smlouvy či jiné dopady do soukromoprávního vztahu mezi poskytovatelem úvěru a spotřebitelem. Protektivní judikatura ESD v oblasti ochrany spotřebitele však fakticky postavila porušení této povinnosti naroveň zařazení zneužívající klauzule do spotřebitelské smlouvy, s čímž unijní legislativa nepoužitelnost takové klauzule vůči spotřebiteli spojuje. Bude zajímavé sledovat, zda budou muset vnitrostátní soudy rovněž zvažovat, zda posouzení úvěruschopnosti spotřebitele bylo provedeno správně.
Jiří Kmec, Praha